54 Co 301/2025

Plný text

Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudkyň JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Martiny Chlupáčkové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta 1 o vyklizení nemovitostí o odvolání žalobců a) a b) a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v tomto znění:Žalovaná je povinna vyklidit pozemky par. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, (vzniklý sloučením pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , zapsané v katastru nemovitostí pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, a vyklizené je předat žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši , Anonymizováno, Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátkyIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení na výši , Anonymizováno, Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky 1. Výše citovaným rozsudkem rozhodl Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) o uložení povinnosti žalované vyklidit pozemky parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům částku , Anonymizováno, Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.

2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), tím, že se na výše uvedených pozemcích, ve společném jmění žalobců jako manželů, nacházejí věci žalované, přičemž k jejich skladování na pozemcích nemá žalovaná právní důvod. Soud vzal za prokázané, a to z fotografií předložených žalobci i tvrzení žalované, že jsou na pozemcích par. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále jen „předmětné pozemky“) uloženy movité věci, které žalobci v průběhu řízení před soudem prvního stupně specifikovali, a že tyto věci patří žalované.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, v němž namítla, že výroková část rozsudku I. je nevykonatelná, když není uvedeno, v čem přesně má uložená povinnost vyklidit pozemky spočívat, neboť žalobci přesně neoznačili konkrétní věci, které mají být z pozemků odstraněny. Uvedla, že nemá ve svém účetnictví žádnou položku, která by se nacházela na předmětných pozemcích, což je schopna prokázat, nelze jí tedy uložit povinnost vyklidit z pozemků věci, kterých není vlastníkem ani k nim nemá žádné dispoziční oprávnění. V doplnění svého odvolání pak žalovaná namítla, že soud vydáním rozsudku na vyklizení všech předmětných pozemků postupoval v rozporu s ust. §153 odst. 1 a § 154 odst. 1 o. s. ř., když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v době vydání meritorního rozhodnutí byly některé z pozemků již vyklizeny, a přesto žalobcům i v této části žaloby vyhověl. Jeho nesprávný postup vedl poté i k nesprávnému rozhodnutí o nákladech řízení, kdy při částečném zamítnutí návrhu by žalobci měli nárok pouze na poměrnou část nákladů řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná označila za nepřezkoumatelné a navrhla jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně.

4. Podání žalobců, označené jako návrh na vydání doplňujícího rozsudku, bylo soudem prvního stupně i soudem odvolacím posouzeno jako odvolání do nákladového výroku. Žalobci se ohrazují proti výši nákladů řízení, které jim vznikly před soudem prvního stupně s tím, že soud do těchto nákladů nezahrnul prokazatelně uhrazený soudní poplatek za podání žaloby ve výši , Anonymizováno, Kč.

5. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání směřují proti rozsudku prvního stupně, proti němuž je odvolání jako řádný opravný prostředek přípustné (§ 201 o. s ř. a § 202 o. s. ř. à contrario), že byla podaná včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že je žalobci i žalovaná podali jako osoby k tomu oprávněné – účastníci řízení (§ 201 o. s. ř.), napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející přezkoumal a dospěl k závěru, že důvodné je pouze odvolání žalobců do nákladového výroku; odvolání žalované shledal odvolací soud nedůvodným.

6. Žalobci se svého práva na vyklizení pozemků a jejich předání domáhají dle ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. vindikační žalobou. Dle tohoto ustanovení, které představuje ochranu vlastnických práv, může být vlastníkem žalován ten, kdo mu neprávem věc zadržuje, a to na uložení povinnosti, aby ji vydal. Tato ochrana vlastnického práva je založena na stejných principech jako tomu bylo v § 126 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) a lze tak v tomto směru i nadále vycházet z dosavadní judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1483/2015).

7. V řízení musí žalující jednak prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo, popřípadě právo k věci, jež legitimuje k podání vindikační žaloby, a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1949/2019). Žalovaná strana, chce-li se žalobě úspěšně bránit, má důkazní břemeno o pozbytí držby (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2721/2018).

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci své důkazní povinnosti dostáli. V řízení nebylo sporné, a vyplývá to i z připojeného listu vlastnictví č. , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , že žalobci mají předmětné pozemky ve společném jmění manželů. Nesporné je i to, že všechny tyto nemovitosti leží v areálu bývalého zemědělského družstva, uvnitř prostoru, který žalovaná oplotila. Předmětné pozemky obklopují rozestavěnou budovu dílen ve vlastnictví žalované, která stojí na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, , přičemž pozemek parc. st. , Anonymizováno, rovněž ve společném jmění žalobců (pro úplnost odvolací soud dodává, že žalobci nedomáhají ochrany svých vlastnických práv žalobou na odstranění stavby). Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že předmětné pozemky žalobců užívá, a to především za účelem průchodu a průjezdu k výše uvedené rozestavěné budově dílen. Popřela pouze užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Nicméně v průběhu řízení před soudem prvního stupně upřesnili žalobci žalobu uvedením konkrétních movitých věcí včetně sdělení, na kterém z předmětných pozemků se ta která věc nachází. Předloženy k důkazu byly fotografie věcí pořízené žalobci z vysokozdvižné plošiny, ze kterých je patrno, že rovněž na pozemku parc. č. , Anonymizováno, se nachází věci – uložené palivové dřevo. Při jednání před soudem prvního stupně žalovaná potvrdila, že jí věci zachycené na fotografiích, včetně dopravních prostředků, patří. Ze shodných tvrzení stran a provedených důkazů tak již bylo možno učinit závěr o tom, že žalovaná k pozemkům žalobců držbu nabyla, když navíc nemusí být prokazovaná držba v době soudního řízení (zde srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4178/2007).

9. Žalované lze dát za pravdu v tom, že již ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně bylo prokázáno, a konstatuje to i v napadeném rozhodnutí, byly předmětné pozemky z velké části vyklizeny, resp. byly z nich odstraněny movité věci, a lze jí dát za pravdu i v tom, že by mohl soud prvního stupně, alespoň v části, žalobu zamítnout, pokud by bylo zjištěno, že povinnost, jíž se žalobci domáhají, byla splněna. Důvod pro byť i částečné zamítnutí žaloby však soud prvního stupně správně v projednávané věci neshledal, neboť žaloba byla i přes skutečnost, že některé z pozemků byly ke dni jeho rozhodnutí vyklizeny, nadále důvodná.

10. V obecné rovině totiž platí, že vyklizovací povinnost je třeba považovat za splněnou (i) v rovině hmotného práva až tehdy, co jsou z nemovité věci odstraněny věci toho, kdo ji má vyklidit a co je odevzdána (uvolněna) do sféry vlivu oprávněné osoby (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2025. sp. zn. 26 Cdo 432/2025). Nestačí tak nemovitost pouze opustit, musí být odevzdána majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Shrnuto – řádné vyklizení nemovitostí předpokládá i její odevzdání.

11. Žalovaná i v řízení před odvolacím soudem potvrdila, že k aktivnímu předání vyklizených pozemků žalobcům dosud nedošlo, což potvrdili i žalobci. Je tak nesporné, že stejný skutkový stav zde byl i v řízení před soudem prvního stupně, z čehož lze dovodit, že nebyl dán právní důvod k zamítnutí žaloby, a není zde dán takový důvod ani před soudem odvolacím. Za této situace nezbylo odvolacímu soudu, než rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správné ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdit.

12. Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke sloučení pozemků par. č. , Anonymizováno, o výměře 24 m2 a parc. č. , Anonymizováno, o výměře 38 m2 a nadále je veden v katastru nemovitostí pouze pozemek par. č. , Anonymizováno, o výměře 62 m2, došlo k potvrzení napadeného rozhodnutí v upřesňujícím znění. Odvolací soud si byl vědom také toho, že rozhodnutí soudu prvního stupně obsahuje pouze povinnost vyklidit pozemky, ač žalobci v žalobě požadují rovněž jejich předání. Vzhledem k tomu, že je judikatura ustálena na závěru, podle něhož ukládá-li vykonávané rozhodnutí povinnost nemovitosti vyklidit, aniž by se zároveň stanovilo vyklizenou nemovitost odevzdat, vychází se správně z toho, že ve vyklizení je obsaženo i odevzdání nemovitosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2015 sp. zn. , Anonymizováno, ), nebylo odvolacím soudem postupováno dle § 166 odst. 1 o. s. ř. Pro stabilitu poměrů mezi účastníky však i v tomto byl výrok I. upřesněn.

13. Pokud jde o odvolací námitku, že žalobě mohlo být vyhověno pouze tehdy, pokud by se žalobci domáhali odstranění konktrétně označených věcí uložených na pozemcích, ani toto neobstojí. Podle ustanovení § 257 o. s. ř. lze nařídit a provést výkon rozhodnutí jen způsobem uvedeným v občanském soudním řádu. Proto rozhodnutí, pokud má být vykonatelné, musí obsahovat výroky odpovídající tomuto požadavku. Ustanovení § 341 odst. 1 a) o. s. ř. upravuje, jakým způsobem má být vykonáno rozhodnutí ukládající povinnost vyklidit nemovitost. Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu. V odstavci 3 tohoto ustanovení je upraveno, jaký je postup při provádění výkonu rozhodnutí. Je-li výkonu přítomen pouze oprávněný, budou odstraněny všechny věci, o kterých oprávněný prohlásí, že jsou povinného (resp. že nejsou oprávněného). Je-li výkonu přítomen pouze povinný, budou odstraněny všechny věci, s výjimkou těch, o kterých povinný prohlásí, že jsou oprávněného. Jestliže jsou výkonu přítomni jak oprávněný, tak povinný, jsou z vyklizovaného objektu vždy odstraněny všechny věci, o kterých oprávněný prohlásí, že jsou povinného (je-li prohlášení oprávněného nepravdivé, může se povinný proti oprávněnému následně bránit žalobou o vydání věci- pozn. odvolacího soudu). Z citovaných ustanovení tak plyne, že se až při výkonu rozhodnutí vyřeší, jaké konkrétní věci mají být odklizeny, a není tak třeba je konkretizovat v žalobě, potažmo ve výroku rozsudku, ve kterém je povinnost k vyklizení ukládána.

14. Nedůvodná je i další odvolací námitka směřující k tomu, že movité věci, jejichž vyklizení se žalobci domáhají, nejsou vedeny v účetnictví žalované, tedy není najisto postaveno, zda jsou věci ve vlastnictví nebo v dispozičním oprávnění žalované. Obdobná námitka ze strany žalované zazněla již při jednání před soudem prvního stupně. Jak bylo výše uvedeno, bylo následně po telefonické dohodě tehdejšího právního zástupcem s klientem potvrzeno, že věci nacházející se na pozemcích „patří žalované“. I pokud by k takovým tvrzením nedošlo, není pro řízení podstatné, zda movité věci jsou žalované či třetí osoby. Žaloba na vyklizení pozemku je prostředkem, který poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny movité věci, popř. tento pozemek užívá (správně soud prvního stupně uvedl, že se nedotýká věci nemovité, nacházející se na pozemku a náležející tomu, kdo pozemek vyklidil). Dle zákonné úpravy výkonu rozhodnutí, které ukládá povinnost vyklidit, se odstraňují všechny movité věci, u nichž oprávněný či povinný při výkonu rozhodnutí (exekuci) prokáže, že patří povinnému, případně někomu jinému a nachází se ve vyklizované nemovitosti se souhlasem povinného. V projednávané věci bylo ze shodných výpovědí účastníků zjištěno, že žalovaná celý areál (tedy včetně předmětných pozemků) oplotila a uzamkla, pokud tedy tvrdí, že ne všechny movité umístěné věci jsou či byly její, pak i v případě, že by byly třetích osob, musely by být do uzamčeného areálu umístěny se souhlasem žalované a musí se i na ně vztahovat povinnost je vyklidit.

15. Odvolací soud i přesto, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil závislý výrok II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a který byl rovněž napaden odvoláním, (a nadto se jedná o výrok na výroku o věci samé závislý, na který tudíž se přezkumná činnost odvolacího soudu vztahuje bez dalšího) a to dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Soud prvního stupně rozhodoval o náhradě nákladů řízení správně dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů, které jim v souvislosti s tímto řízením vznikly. Stanovil však nesprávnou výši těchto nákladů, když opomněl, že žalobci zaplatili soudní poplatek ve výši , Anonymizováno, Kč a současně nezohlednil, že právní zástupce žalobců zastupoval více osob. Proto byla žalobcům, a to jako manželům společně a nerozdílně, přiznána náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši , Anonymizováno, Kč. Dále náhrada za jejich právní zastoupení, a to odměna za 6 úkonů právní služby (zde odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozhodnutí soudem prvního stupně), při tarifní hodnotě , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč (§ 9 odst. 1 zákona č. 177/1996 Sb., dále jen a. t.) činí hodnota úkonu právní služby u žalobce a) , Anonymizováno, Kč a u žalobce b) dle ustanovení § 12 odst. 4 a. t. , Anonymizováno, Kč za jeden úkon právní služby (odměna snížena o 20 % tj. o , Anonymizováno, Kč), celkem náleží zástupkyni žalobců odměna za právní služby , Anonymizováno, Kč (6x , Anonymizováno, Kč + 6x , Anonymizováno, Kč), 6x režijní paušál po , Anonymizováno, Kč, tj. , Anonymizováno, Kč (dle ustanovení §13 odst. 4 a. t.), náhrada za ztrátu času právní zástupkyně žalobců za cestu k jednání soudu dne 22. 7. 2025 ve výši , Anonymizováno, Kč za 4 půlhodiny po , Anonymizováno, Kč. (§14 odst. 3. a. t.) a konečně cestovné za jízdu právní zástupkyně k jednání soudu téhož dne, a to osobním automobilem registrační značka , SPZ, , ve výši , Anonymizováno, Kč. Pokud jde o výši cestovného, odkazuje odvolací soud opět na správný výpočet provedený soudem prvního stupně. Celkově představuje náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně částku , Anonymizováno, Kč.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal v odvolacím řízení úspěšným žalobcům právo na náhradu nákladů, které jim v souvislosti s tímto řízením vznikly. Náklady představují náklady vynaložené na jejich právní zastoupení, a to odměna za tři úkony právní služby – odvolání do nákladového výroku (označeného jako návrh na doplnění rozhodnutí), vyjádření k odvolání žalované a účast při jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2026, kdy mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za odvolání do nemeritorního rozhodnutí (§ 11 odst. 2 písm. c/ a. t.) a mimoslovní odměna v plné výši (dle § 11 odst. 1 písm. h/ a g/ a. t.) za zbývající úkony. Právo na náhradu mimosoudní odměny za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, se právní zástupkyně žalobců vzdala. Z tarifní hodnoty 30 000 Kč náleží odměna ve výši 2x , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč ze vyjádření k odvolání a účast při jednání soudu a ve výši 1 150 Kč za odvolání do nákladového výroku za prvního zastoupeného účastníka a ve výši 2x 1 , Anonymizováno, Kč (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč -20 %) a , Anonymizováno, Kč (, Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč-20 %) za druhého zastoupeného účastníka (§ 12 odst. 4 a. t.). Dále byla přiznána paušální náhrada nákladů za tři úkony ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč (3x , Anonymizováno, Kč) dle § 13 odst. 4 s. t., náhrada za promeškaný čas jízdou na jednání odvolacího soudu dne 27. 1. 2026 ve výši , Anonymizováno, Kč (4x , Anonymizováno, Kč) dle § 14 odst. 3 a. t. za čtyři započaté půlhodiny a jízdné za tuto cestu osobním automobilem registrační značky , SPZ, z Rozseče do , adresa, a zpět; při ujetí 2 x 31 km, při kombinované spotřebě 6,7 l na 100 km, při ceně motorové nafty , Anonymizováno, Kč za jeden litr a základní náhradě , Anonymizováno, Kč za 1 km, jízdné představuje částku , Anonymizováno, Kč (§ 157, 158 zák. č. 262/2006 Sb.) Celkem činí náklady odvolacího řízení , Anonymizováno, Kč, Anonymizováno17. Splnit povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení bylo žalované uloženo v obou případech ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).