54 CO 36/2022

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Fučíkové a soudců JUDr. Lenky Prokšové a Mgr. Miroslava Pecha ve věci žalobkyň: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa obě zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 3. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa 4. jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa zaplacení částky 504 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 2. června 2021, č.j. 12 C 308/2018 – 211,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o nákladech řízení IV. a V. mění tak, že a) žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 387 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, b) žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 387 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, c) žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení 13 477 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], d) žalobkyně a) je povinna zaplatit žalované 4) na náhradě nákladů řízení 13 477 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], e) žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, f) žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení 72 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, g) žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení 9 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], h) žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované 4) na náhradě nákladů řízení 9 647 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně a) je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 258 Kč, žalované 2) 258 Kč, žalovanému 3) 9 150,50 Kč a žalované 4) 9 150,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v případě žalovaných 3) a 4) k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 42 Kč, žalované 2) 42 Kč, žalovanému 3) 1 489,50 Kč a žalované 4) 1 489,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a v případě žalovaných 3) a 4) k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 432 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhala uložení povinnosti žalovaným zaplatit jí společně a nerozdílně částku 72 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.) a žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly uložení povinnosti žalovaným zaplatit jim společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 154 039 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.) a žalobkyním uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 1. a 2. náklady řízení ve výši 1 200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným 3. a 4. náklady řízení ve výši 52 452 Kč k rukám jejich zástupkyně – advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.). Rozhodnutí o věci samé odůvodnil s odkazem na ustanovení § [číslo] odst. 2 a § 3073 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), §§ 552, 156 odst. 1, 157 odst. 1, 164 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen„ obč. zák.“) a §§ 1937 odst. 1 a 2, 1938 odst. 1 a 1879 o. z. tím, že žalobkyně nejsou „ k vymáhání žalované částky“ po žalovaných aktivně legitimovány, když tímto je nabyvatel předmětu zástavy ze zástavní smlouvy ze dne [datum] (kterou byla zajištěna pohledávka [právnická osoba] za žalovanými coby dlužníky ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum]) [jméno] [příjmení], vůči kterému zástavní právo působilo a který se posléze také jako zástavní dlužník choval, když zástavu [právnická osoba], coby zástavnímu věřiteli dne [datum] vyplatil a tato se v návaznosti na to zástavního práva vzdala. Další jeho práva (práva [jméno] [příjmení]) jsou pak dána ustanovením § 1938 odst. 1 o. z., kdy tedy měl právo na vyrovnání toho, co za žalované plnil, kdy však [právnická osoba] náleží právo požadovat vyrovnání zůstatku pohledávky před ním jako novým věřitelem, ledaže by mu zaručila, že mu bude nahrazeno, co za dlužníky vydal. Kromě uvedeného závěr o nedostatku aktivní legitimace žalobkyň spojil též se zjištěním o postoupení pohledávky za žalovanými, níž žalobkyně a) uplatňuje 432 000 Kč a žalobkyně b) 72 000 Kč, žalovanou a) na [právnická osoba] – port agentura s.r.o. Nakonec ještě vysvětlil, že žalobkyním jako dědičkám po zůstaviteli [jméno] [příjmení], respektive i [jméno] [příjmení] stále náleží právo na úhradu kupní ceny ve výši 720 000 Kč (dle kupní smlouvy o prodeji zástavy manželi [příjmení] [jméno] [příjmení]). Žaloba ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 154 039 Kč byla zamítnuta proto, že v tomto rozsahu (ohledně uvedené částky) bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby již dříve zastaveno. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s poukazem na plný úspěch žalovaných ve sporu za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.; žalovaným 1. a 2. přiznal paušální náhradu nákladů řízení dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a jako náklady žalovaných 3. a 4. uvažoval náklady, které vynaložili na zastupování advokátem.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání obě žalobkyně, které brojily proti zamítavým výrokům I. a II. a nákladovým výrokům IV. a V. Měly za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; za nesprávný měly zejména závěr, že na jejich straně absentuje aktivní legitimace k podání žaloby. Soudu prvního stupně vytkly, že prováděl důkaz spisem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, aniž kterýkoliv z účastníků takový důkaz navrhl. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] pak neprovedl k důkazu v jejím plném znění, v kopii smlouvy, která byla k důkazu provedena, byly některé její náležitosti začerněny – zejména pak údaj o době trvání smlouvy a lhůta, která se vázala k rozvazovací podmínce. Z dokazování, jak ho soud prvního stupně provedl, tak nelze dovodit, kdo byl v době podání žaloby, respektive vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně v této věci, věřitelem žalované pohledávky. Za správný žalobkyně neměly ani názor soudu prvního stupně, že i v případě jejich aktivní legitimace by se jednalo o jejich pohledávku za panem [jméno] [příjmení] z titulu doplatku kupní ceny. Domnívají se, že plnění, které bylo poskytnuto na splacení úvěru u [právnická osoba], bylo plněním na kupní cenu za prodej bytu ve společném jmění manželů žalobkyně a) a jejího manžela, nikoliv plněním [jméno] [příjmení] ze svého.

3. V pozdějším doplnění odvolání žalobkyně uplatnily argumenty na podporu svého nesouhlasu se závěrem prvostupňového soudu o platném postoupení předmětného nároku na třetí osobu – [právnická osoba] – port agentura s.r.o. Tuto smlouvu považují ze neplatnou především proto, že v době jejího uzavření žalobkyně a) postupovala pohledávku, která jí nenáležela, když se jednalo o doposud v dědickém řízení neprojednanou součást zaniklého SJM žalobkyně a) a jejího zemřelého manžela; pokud by s tímto majetkem nakládala jako s majetkem v SJM, šlo zjevně o nakládání nikoli běžné a jako takové je neplatné, pokud druhý manžel takovou neplatnost namítne. V tomto případě uplatnila námitku neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] žalovaná 1. coby jedna z právních nástupkyň manžela, který tuto smlouvu neuzavřel; i toto má za následek neplatnost uvedené smlouvy. Nadto pak tato smlouva o postoupení pohledávky byla časově omezena, a to na dobu do [datum]; pokud by tato smlouva byla k důkazu řádně provedena, bylo by zřejmé, že její účinky pominuly. Informování dlužníka o tom má vliv jen na to, komu případně je dlužník oprávněn plnit. Za podstatné žalobkyně měly, že v době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně neměla smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum] na jejich aktivní legitimaci vliv. Poukázaly též na to, že aktivní legitimace na jejich straně nebyla žalovanými v průběhu celého řízení zpochybněna.

4. Dále žalobkyně uplatnily argumenty na podporu svého nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaných. Podle nich se soud prvního stupně nesprávně domnívá, že zástavu Hypoteční bance vyplatil nabyvatel pan [jméno] [příjmení], což však neodpovídá skutečnosti, neboť zástava byla vyplacena z peněz, které se nacházely na úschovním účtu advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a v době jejich poukázání Hypoteční bance nebyly [jméno] [příjmení], nýbrž se jednalo o SJM manželů [příjmení], jehož součástí se staly realizací prodeje nemovitostí – šlo o složenou část kupní ceny. Mgr. [příjmení] pak byl oprávněn za splnění podmínek kupní smlouvy tyto peníze použít na výplatu zástavy.

5. Žalobkyně navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku I., respektive ve výroku II. změněn tak, že jejich žalobě na přiznání žalovaných částek bude vyhověno.

6. Žalovaní navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

7. Žalovaní 1. a 2. ve společném vyjádření k odvolání uvedli, že se zcela ztotožňují se závěry obsaženými v rozsudku, odvolání proti němuž mají proto za zcela nedůvodné. Měli za to, že žalobkyně stav věci zpochybňují s odkazem na skutečnosti, které nejsou významné. To se konkrétně týká smlouvy o postoupení pohledávky na třetí subjekt. Skutečnost, že žalobkyně nejsou aktivně legitimovány k vymáhání žalované částky po žalovaných, však plyne z faktu, že nabyvatelem zástavy (tedy osobou, která uhradila dlužnou částku bance) byl [jméno] (zřejmě [jméno] – pozn. odvolacího soudu) [příjmení], vůči němuž zástavní právo ze zástavní smlouvy působilo.

8. Ve stejném duchu se k odvolání žalobkyň vyjádřili žalovaní 3. a 4.

9. Stejné argumenty žalovaní 1. a 2. uplatnili i v doplnění svého vyjádření, kterým reagovali na doplnění odvolání ze strany žalobkyň a ve kterém uvedli, že [jméno] [příjmení] se jako zástavní dlužník také choval, když zástavu vyplatil a banka od něho tuto platbu přijala – právě z titulu, že byl zástavní dlužník. Vyplacením zástavy pak vstoupil do práv Hypoteční banky vůči nim jako dlužníkům včetně toho, že musel respektovat dohodnuté splátky, respektive podmínky hypotéky, jež byly dříve mezi nimi a Hypoteční bankou sjednány. Pokud by tomu tak nebylo, znamenalo by to, že třetí strana může kdykoli dohodnuté podmínky úvěru (podmínky jeho splácení) svým jednáním zrušit, respektive ze dne na den akcelerovat splácení dluhu; tím by došlo k zásadnímu ohrožení právní jistoty dlužníka z hypoteční smlouvy. Tím spíše takový krok nemůže učinit osoba, která ani není zástavním dlužníkem a svůj nárok odvozuje od údajného bezdůvodného obohacení. Za nerozhodné žalovaní 1. a 2. měli, že zástava byla vyplacena z peněz na úschovním účtu advokáta Mgr. [příjmení].

10. Odvolací soud vychází z toho, že napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích, které společně podaným návrhem uplatnily dvě žalobkyně, které měly v řízení postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“); žalobkyně a) uplatnila nárok na zaplacení částky 432 000 Kč a žalobkyně b) uplatnila nárok na zaplacení částky 72 000 Kč, vedle tohoto předmětem svého rozhodování prvostupňový soud učinil žalobkyněmi společně uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 154 039 Kč od [datum] do zaplacení. Protože každá z žalobkyň byla na řízení zúčastněna pouze stran jí uplatněného nároku, vyložil odvolací soud jimi společně podané odvolání, směřující, pokud jde o meritum věci, do zamítavých výroků I. a II., tak, že každá z nich brojí právě proti té části rozsudku, která se jí týká (v níž byla její žaloba zamítnuta). Takové odvolání obou žalobkyň pak shledal objektivně (§ 201, § 202 á contrario o.s.ř.) i subjektivně (§ 201 o.s.ř.) přípustným. Protože pak ho obě žalobkyně podaly také včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a jejich odvolání splňovalo též podmínku jeho projednatelnosti v podobě uvedení odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o.s.ř.), podřaditelných pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e), a g) o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním vymezeném rozsahu přezkoumal a ve stejném rozsahu přezkoumal také řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Na tomto místě je pro úplnost zapotřebí uvést, že odvolání nebylo podáno proti meritornímu výroku III., a protože šlo o výrok samostatný, účinky podaného odvolání na něj nedopadly a tento tak nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 1 a 4, § 159, § 159a o. s. ř.); jako takový tudíž nebyl otevřený přezkumu odvolacím soudem.

12. Jak plyne z obsahu spisu, řízení v posuzované věci bylo zahájeno žalobou, jíž se žalobci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně jim zaplatit částku 658 039 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % od [datum] do zaplacení. Učinili tak na podkladě tvrzení, že žalobkyně a) a její manžel [jméno] [příjmení] měli ve společném jmění nemovitost – bytovou jednotku v žalobě blíže specifikovanou, ohledně níž uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba] (tehdy [právnická osoba]) zástavní smlouvu za účelem zajištění její pohledávky vůči žalovaným 1. až 4. jako dlužníkům ze smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. Dne [datum] uzavřeli manželé [příjmení] kupní smlouvu, kterou převedli vlastnictví k předmětné bytové jednotce na pana [jméno] [příjmení]; zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí v jeho prospěch byl proveden s právními účinky ke dni [datum]. V kupně smlouvě se manželé [příjmení] zavázali, že nejpozději do [datum] zajistí vklad výmazu zástavního práva na předmětu prodeje. Protože tato podmínka nebyla splněna, došlo na základě volby kupujícího [jméno] [příjmení] k výplatě části kupní ceny, která byla na podkladě kupní smlouvy a smlouvy o úschově uzavřené účastníky kupní smlouvy za účasti advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] kupujícím uhrazena prostřednictvím advokátní úschovy, ve výši 658 039 Kč (z celkově do advokátní úschovy složené částky 720 000 Kč) zástavnímu věřiteli, čímž došlo k zániku zástavního práva a současně k zaplacení pohledávky žalovaných 1. až 4., která byla tímto zástavním právem zajištěna. [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel, stala se pohledávka z titulu doplatku kupní ceny z uvedené kupní smlouvy, jak existovala ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], předmětem dědického řízení, v němž byli jako dědicové ze zákona povoláni žalobkyně a) jako pozůstalá manželka a dále čtyři pozůstalé děti – žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žalovaná 2. [jméno] [příjmení] a pan [příjmení] [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] a uvedení dědicové po [jméno] [příjmení] pak vzhledem k výplatě částky 658 039 [právnická osoba] ve prospěch její pohledávky za žalovanými 1. až 4. vstoupili do práv tohoto původního věřitele a vzniklo jim regresní právo, aby jim žalovaní 1. až 4. vyrovnali to, co za ně bylo plněno; ve splněním tohoto závazku jsou žalovaní 1. až 4. dle názoru žalobců v prodlení ode dne následujícího poté, kdy byla žalovaná částka poukázána na bankovní účet zástavního věřitele, tj. od [datum], a proto od tohoto dne žádají žalobci přiznat i úrok z prodlení.

13. Bc. [jméno] [příjmení], jehož vstup do řízení coby dědice po zemřelém [jméno] [příjmení] žalobci v žalobě navrhli, se k žalobě odmítl připojit; tudíž nebyly splněny podmínky pro to, aby soud jeho vstup do řízení navržený žalobci připustil (§ 92 odst. 1 o.s.ř.).

14. V průběhu řízení dne [datum] zemřel žalobce c) [jméno] [příjmení]. V návaznosti na skončení dodatečného projednání pozůstalosti po něm (usnesením Okresního soudu [obec] – venkov ze dne 10. 3. 2020, č.j. 21 D 880/2019 – 58, podle kterého spoluvlastnický podíl na právech a povinnostech z kupní smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky se smlouvou o úschově ze dne [datum] uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a panem [jméno] [příjmení] jako kupujícím a za účasti vedlejšího účastníka smlouvy, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], v hodnotě části kupní ceny ve výši 720 000 Kč složené na účet úschovy vedlejšího účastníka ve výši odpovídající [číslo] této kupní ceny, tj. ve výši 72 000 Kč, nabyla pozůstalá matka [jméno] [příjmení]) rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 16. června 2020, č.j. 12 C 308/2018 – 178, za použití ustanovení § 107 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že žalobkyně a) [jméno] [příjmení], [datum narození], je účastníkem řízení jako procesní nástupkyně původního žalobce c) [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a zemřelého [datum].

15. V návaznosti na dodatečné projednání pozůstalosti po [jméno] [příjmení] (usnesením Okresního soudu [obec] – venkov ze dne 28. 11. 2019, č.j. 21 D 1166/2015, podle kterého z majetku ve společném jmění manželů zůstavitele a pozůstalé manželky v podobě práv a povinností z kupní smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky se smlouvou o úschově ze dne [datum] uzavřené mezi zůstavitelem a pozůstalou manželkou [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a panem [jméno] [příjmení] jako kupujícím, a za účasti vedlejšího účastníka smlouvy advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], v hodnotě části kupní ceny ve výši 720 000 Kč, připadl pozůstalé manželce – z titulu vypořádání SJM – spoluvlastnický podíl na tomto majetku o velikosti ½ ve výši 360 000 Kč a ze spoluvlastnického podílu o velikosti ½ v hodnotě 360 000 Kč patřícího do pozůstalostního jmění bylo každému z pěti dědiců ze zákona – tj. pozůstalé manželce [jméno] [příjmení], pozůstalé dceři [jméno] [příjmení], pozůstalému synovi Bc. [jméno] [příjmení], pozůstalé dceři [jméno] [příjmení] a následně zemřelému pozůstalému synovi [jméno] [příjmení] – potvrzeno nabytí dědictví podle jejich dědických podílů ze zákona, tj. každému 1/5 pozůstalosti; bylo tak lze uzavřít, že povinné manželce [jméno] [příjmení] takto připadl dílem z titulu dědictví vypořádání SJM a dílem z titulu podíl na kupní ceně ve výši 432 000 Kč a každému z pozůstalých dětí připadl podíl na kupní ceně ve výši 72 000 Kč) žalobkyně dále upravily žalobu tak, že se žalobkyně a) domáhá zaplacení částky 432 000 Kč s příslušenstvím a žalobkyně b) že se domáhá zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím; vzhledem k tomu, že v původní žalobě to, jak se který se žalobců má na přijetí tehdy žalované částky 658 039 Kč podílet, nebylo vymezeno (v žalobě bylo toliko uvedeno, že žalovanou částku mají žalovaní plnit společně a nerozdílně), představovalo takové podání nikoli změnu žaloby (byť takto byla žalobkyněmi označena), ale pouze její upřesnění, jak to také soud prvního stupně správně vyhodnotil (což plyne z toho, že o něm jako o změně žaloby nerozhodoval). Pokud pak na částečné zpětvzetí žaloby nad rámec částek 432 000 Kč coby nároku uplatňovaného žalobkyní a) a 72 000 Kč coby nároku uplatňovaného žalobkyní b) soud prvního stupně reagoval částečným zastavením řízení co do částky 154 039 Kč (usnesením ze dne 13. července 2020, č.j. 12 C 308/2018 – 179) a toto rozhodnutí nabylo (dne [datum]) právní moci, je jím odvolací soud vázán bez ohledu na to, zda postup prvostupňového soudu byl při tomto částečném zastavení řízení správný. Jeho důsledkem pak je, že byla ukončena zejména i ta část řízení, v níž žalobkyně a) vystupovala jako procesní nástupce původního žalobce c), když na něj z dědictví po [jméno] [příjmení] připadnuvší nárok v hodnotě 72 000 Kč (který žalobkyně a/ následně nabyla jako dědictví po žalobci c/) nadále žalobkyně a) neuplatňovala (žalobu ohledně něho vzala zpět). O nároku žalobkyně a) na zaplacení částky 432 000 Kč s příslušenstvím a o nároku žalobkyně b) na zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím rozhodl soud prvního stupně napadeným rozsudkem.

16. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění o uzavření a obsahu smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru (reg. [číslo]), kterou uzavřeli dne [datum] [právnická osoba], v pozici věřitele a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (tj. žalovaní 1 až 4) v pozici dlužníků, o uzavření a obsahu zástavní smlouvy k nemovitosti k zajištění závazků dlužníků z uvedené smlouvy o úvěru mezi [právnická osoba], coby zástavním věřitelem a manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] coby zástavci, kdy ohledně této smlouvy bylo nutné toliko drobně korigovat zjištění o datu jejího uzavření, kterým je nikoliv [datum], nýbrž [datum], o uzavření a obsahu kupní smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky (předmětu zástavy) se smlouvou o úschově uzavření dne [datum] mezi prodávajícími manželi [příjmení] a kupujícím [jméno] [příjmení] a za účasti advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] jako vedlejšího účastníka smlouvy, o uhrazení částky 658 039 Kč z peněz složených kupujícím do advokátní úschovy na úhradu kupní ceny zástavnímu věřiteli [právnická osoba] na splátku označeného úvěru a o vzdání se zástavního práva ze strany [právnická osoba]; v rozhodnutí v tomto ohledu velmi podrobně popsaná skutková zjištění přitom ani žádný z účastníků řízení nerozporoval (uvedené skutečnosti mezi nimi nebyly sporné). Pokud pak byl spor o to, zda pohledávka, jejíž část každá ze žalobkyň nárokuje byla (platně) postoupena na třetí subjekt, případně o to, zda účinky takového postoupení trvají (trvaly v době rozhodování soudu prvního stupně), nemůže odvolací soud než přisvědčit tomu, na co poukázali žalovaní 1. a 2., že totiž tyto skutečnosti nemají pro rozhodnutí věci (pro závěr o nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyň) význam. I když tedy odvolací soud zopakoval, respektive doplnil dokazování úplným zněním smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], zjištění z ní vyplynuvší neměla pro rozhodnutí věci význam, a proto se jimi odvolací soud blíže nezabýval. Žalobou uplatněné nároky totiž nebylo možno vyhodnotit jako důvodné ani v tom případě, že k postoupení pohledávky nedošlo.

17. Jak bylo výše již uvedeno, soud prvního stupně založil rozhodnutí o zamítnutí žalob obou žalobkyň na závěru o nedostatku jejich aktivní legitimace, který odůvodnil jednak tím, že došlo k postoupení pohledávky žalovanou a) na [právnická osoba] – port agentura s.r.o., a dále tím, že k vymáhání žalované částky po žalovaných je oprávněn nabyvatel předmětu zástavy, vůči kterému zástavní právo působilo a který posléze zástavu [právnická osoba] vyplatil a tato se pak zástavního práva vzdala. V návaznosti na to pak měl právo na vyrovnání toho, co za žalované plnil, a to v souladu s ustanovením § 1938 odst. 1 o.z. ve spojení s ustanovením § 3028 odst. 2 o.z. S posléze uvedenými závěry se odvolací soud v zásadě (s výhradami níže popsanými, které však neměly na správnost přezkoumávaného rozhodnutí vliv) ztotožnil.

18. Soud prvního stupně především správně uvažoval souvislost žalobou uplatněných nároků se shora uvedenou zástavní smlouvou uzavřenou za účelem zajištění závazků žalovaných vůči [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne [datum]; byla-li pak tato zástavní smlouva uzavřena dne [datum], respektive zástavní právo k bytové jednotce v SJM manželů [příjmení] podle ní vzniklo (§ 157 odst. 1 obč. zák.) ke dni [datum], správně také postupoval, pokud práva a povinnosti z tohoto zajištění závazku posuzoval podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2012, respektive do [datum]. Takový postup má oporu v ustanovení § 3073 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; případná existence ujednání stran zástavní smlouvy, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., nebyla tvrzena.

19. Zástavní právo je zákonem (srov. ustanovení § 152 obč. zák.) definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky (včetně jejího příslušenství) pro případ, že dluh (závazek), který odpovídá zajištěné pohledávce, nebude řádně a včas splněn (nebo nezanikne jiným způsobem), a to tím, že poskytuje zástavnímu věřiteli právo domáhat se uspokojení ze zástavy (z výtěžku jejího zpeněžení). Vznikne-li zástavní právo, působí vždy proti tomu, kdo je (byl) v době zřízení zástavního práva vlastníkem (majitelem) zástavy (zástavním dlužníkem). Proti jiné osobě působí pak zástavní právo jen tehdy, stanoví-li to zákon, popřípadě za podmínek v zákoně stanovených (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 31 Cdo 158/2008, který byl uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010); podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2002 (srov. ustanovení § 164 odst. 1 obč. zák.) zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zástavy, nestanoví-li zákon jinak; pozdějším vlastníkem zástavy se rozumí ten, kdo nabyl vlastnické právo k zástavě teprve poté, co již vzniklo zástavní právo, popřípadě co již uplynul jinak (než v závislosti na vzniku zástavního práva) stanovený den, který je rozhodný pro určení pořadí pohledávky zajištěné tímto zástavním právem, tedy – řečeno jinak – ten, kdo nabyl vlastnictví po osobě, jež vlastnila věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu v době, kdy k nim vzniklo zástavní právo, popřípadě v době, která byla rozhodná pro určení pořadí pohledávky zajištěné tímto zástavním právem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 211/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 599/2020). V této souvislosti je pak třeba dodat, že judikatura Nejvyššího soudu dospěla též k závěru, že zástavní právo zásadně nebrání vlastníku zástavy (zástavnímu dlužníku) se zástavou nakládat, tedy že ji může mimo jiné i zcizit (stejně jako ji znovu zastavit, zřídit k ní věcné břemeno, dát ji do nájmu či jiného užívání) a že případné ujednání, kterým by zástavní dlužník byl v takovém nakládání se zástavou omezen, jsou podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatnými právními úkony (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 296/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]). Ničeho tak (tedy ani závazek zástavců obsažený v článku IV. odstavci 8 v této věci uvažované zástavní smlouvy, že bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele nepřevedou předmět zástavy třetí osobě) manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] coby zástavcům (zástavním dlužníkům) nebránilo, aby za trvání zástavního práva uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl předmět zástavy. Ze zákona plynoucím důsledkem tohoto právního úkonu však bylo, že nabyvatel zástavy (kupující [jméno] [příjmení]) v okamžiku, kdy se stal jejich vlastníkem (vlastníkem bytové jednotky), tj. dnem [datum], ke kterému nastaly právní účinky vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí (žalovaným nezpochybněný údaj, který si odvolací soud za využití údaje o číslu jednacím, pod kterým bylo vedeno řízení u vkladu, ověřil z veřejně přístupné aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí) vstoupil do postavení zástavního věřitele ze zástavní smlouvy ze dne [datum], a to namísto manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří ve stejném okamžiku postavení zástavních dlužníků pozbyli (a tím pozbyli všech povinností a práv z právního vztahu, který byl zástavní smlouvou založen).

20. Podle ustanovení § 170 odst. 1 obč. zák. zástavní právo zaniká a) zánikem zajištěné pohledávky, b) zánikem zástavy, c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem, d) uplynutím doby, na niž bylo zřízeno, e) složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy, f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem, g) v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

21. Odvolací soud má za to, že v posuzované věci došlo k zániku zástavního práva nikoliv vzdáním se zástavního práva ze strany zástavního věřitele ve smyslu ustanovení § 170 odst. 1 písm. c) obč. zák. (jak dovodil soud prvního stupně); skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil (a jež měl odvolací soud za správná) dle mínění odvolacího soudu nutně vedou k závěru o zániku zástavního práva způsobem předvídaným v ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák., tedy tzv.„ vyplacením zástavy“. Třebaže k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí vskutku došlo na základě prohlášení zástavního věřitele o vzdání se zástavního práva ze dne [datum] (viz sdělení [právnická osoba]), nebylo lze pominout, co vydání takového prohlášení představujícího formální podklad pro provedení výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, předcházelo. Je tak třeba na tomto místě připomenout, že poté, co se stal vlastníkem zástavy ([datum]) se pan [jméno] [příjmení] obrátil na zástavního věřitele, kterého„ z pozice vlastníka nemovitosti, která slouží jako zajištění hypotečního úvěru“ požádal o„ umožnění splacení části uvedeného úvěru v minimální výši požadované bankou pro vyvázání nemovitosti ze zajištění, tzn. ve výši 800 000 Kč datu [datum]“, a současně požádal o vystavení prohlášení, že se hypoteční banka jako zástavní věřitel„ vzdá zástavního práva oproti výše uvedené úhradě“. Na tuto žádost, která byla [právnická osoba] doručena (dle otisku prezenčního razítka na ní) [datum], vydala tato dne [datum]„ prohlášení o podmínkách zániku zástavního práva“, v němž„ vzdání se zástavního práva“ podmínila tím, že bude nejpozději do [datum] uhrazena částka ve výši 800 000 Kč. Poté, co se tak ke dni [datum] stalo, vydal zástavní věřitel (dne [datum]) prohlášení o vzdání se zástavního práva (viz prohlášení [právnická osoba]). Uvedená skutková zjištění tak vylučují, že zástavní právo zaniklo na základě jednostranného vzdání se tohoto zástavního práva ze strany zástavního věřitele, aniž by zástavní věřitel vyžadoval jakoukoli protihodnotu. Z toho, co bylo uvedeno, je naopak zřejmé, že zánik zástavního práva má přivodit úhrada částky 800 000 Kč, zjevně zástavním věřitelem považovaná za obvyklou cestu zástavy, neboť tato částka odpovídá kupní ceně, za kterou byla zástava zcizena, tedy právní skutečnost předjímaná v ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. To, že na„ vyplacení zástavy“ následně zástavní věřitel reagoval vydáním prohlášení o vzdání se zástavního práva, na závěru, že k jeho zániku došlo dle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák. nemůže již nic změnit. Takové prohlášení je za popsaných okolností nutné mít toliko za projev souhlasu zástavního věřitele s tím, že složení finanční částky coby obvyklé ceny zástavy přijal (zánik zástavního práva tímto způsobem akceptoval).

22. Na základě toho, co bylo uvedeno, měl odvolací soud již za správný závěr prvostupňového soudu, že to byl právě do postavení zástavního dlužníka vstoupivší [jméno] [příjmení], kdo zástavu (za účelem jejího zrušení) zástavnímu věřiteli vyplatil (složil její obvyklou cenu). Je pak bez významu, jaké finanční prostředky k tomu použil. Byť by i takto použil (zcela nebo zčásti) prostředky z kupní ceny složené do advokátní úschovy, které náležely prodávajícím manželům [příjmení], respektive [jméno] [příjmení] a právním nástupcům zemřelého [jméno] [příjmení], bylo by takové použití peněz těchto osob otázkou jejich vypořádání s [jméno] [příjmení], nikoli otázkou vypořádání těchto osob a obligačních dlužníků – žalovaných, jejichž úvěr byl předmětnou zástavou zajištěný. Odvolací soud pak v této souvislosti pro úplnost uvádí, že vzhledem k uvedenému měl závěr o tom, čí byla částka ve výši 658 039 Kč nesporně uhrazená pro účely vyplacení dané zástavy z účtu advokátní úschovy, pro rozhodnutí v posuzované věci za nepodstatný, a proto jej neučinil.

23. Odvolací soud se dále domnívá, že podléhá-li právní posouzení zástavní práva právní úpravě účinné do 31. 12. 2012, je namístě v režimu stejné právní úpravy uvažovat i následné vypořádání zástavního dlužníka, který zástavu vyplatil, a obligačních dlužníků (dlužníků ze smlouvy o úvěru). Pokud jde o takové vypořádání, Nejvyšší soud se ve své dosavadní rozhodovací praxi touto otázkou nezabýval. Relevantní komentářová literatura pak vysvětluje, že:„ Zákon vychází z představy, že se složením obvyklé ceny zástavy dostává zástavnímu věřiteli rovnocenné jistoty pro případ dlužníkova prodlení. Týká se to všech druhů zástav bez rozdílu, jde-li o věci movité či nemovité, popř. jiný druh majetkových hodnot. I když přijatá peněžní částka se smísením s ostatními peněžními prostředky zástavního věřitele stává předmětem jeho vlastnictví, nelze její složení ztotožňovat s předčasným splněním dosud nesplatné pohledávky. Prostředkem soluce by se mohla stát v případě dlužníkova prodlení.“ (srov. Švestka, J., [příjmení], J., [příjmení], M., Hulmák,M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. [číslo]). Obdobně vyznívá také například Komentář k § 170 in ASPI podle něhož:„ Obvyklá cena zástavy se tak neukládá u soudu nebo notáře, ale přímo k rukám zástavního věřitele. Toto plnění však nelze považovat za plnění zajištěného dluhu. V případě, že se dlužník dostal do prodlení s plněním, může se zástavní věřitel uspokojit z peněz, které představují obvyklou cenu zástavy a které byly zástavním dlužníkem nebo zástavcem k jeho rukám složeny. V případě, že by však zajištěná pohledávka byla řádně splněna nebo zanikla jinak, musí zástavní věřitel složené prostředky vrátit, neboť v opačném případě by se bezdůvodně obohatil“.

24. Odvolací soud nicméně připouští, že i na vypořádání zástavního dlužníka s dlužníkem obligačním po„ vyplacení“ zástavy ze strany zástavního dlužníka by se mohly uplatnit závěry, které přijal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 3923/2008, stran předčasného plnění na jím zajištěný dluh ze strany ručitele. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud poukázal na další svůj rozsudek ze dne 9. června 2005, sp. zn. 29 Odo 563/2003, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, že ručení je subsidiární a akcesorický právní vztah mezi ručitelem (tj. osobou odlišnou od dlužníka) a věřitelem, který slouží k zajištění věřitelovy pohledávky z hlavního právního vztahu (mezi věřitelem a dlužníkem), jehož obsahem je závazek ručitele uspokojit konkrétní (ručením zajištěnou) pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník. Tím, že ručitel splní věřiteli dlužníkův dluh, zaniká právo věřitele domáhat se dále úhrady této pohledávky a to nejen vůči dlužníku, nýbrž (případně) i vůči dalším osobám, které tuto pohledávku svým majetkem zajišťovaly; jinak řečeno zanikla tím věřitelova pohledávka vůči dlužníku. Ručitel, který uhradil závazek dlužníka, se stává namísto„ uspokojeného“ věřitele„ novým“ věřitelem dlužníka v rozsahu, v jakém uhradil závazek a současně„ vzniká ručiteli nové právo vůči věřiteli“. Plnivší ručitel tak nenabývá nárok, který měl věřitel vůči dlužníku, nýbrž nárok„ nový“ na náhradu plnění poskytnutého věřiteli. Pokud pak v později posuzované věci došlo k tomu, že ručitel plnil bance na svým ručením zajišťovaný dluh v rozporu se smlouvou o úvěru předčasně, závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru (vrátit peněžní prostředky) vůči bance v rozsahu tohoto plnění zanikl s tím, že právním důvodem takového plnění byl ručitelský závazek a ručiteli vzniká právo následného regresu proti dlužníkovi, modifikované však smluvními podmínkami vrácení úvěru. Obdobně ostatně vyznívá úprava následného regresu třetí osoby, která plnila věřiteli proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje, jež je od [datum] obsažena v ustanovení § 1937 a 1938 občanského zákoníku.

25. Z uvedeného plyne, že žalobkyně nejsou osobami, které by jako původní vlastníci zástavy (respektive původní spoluvlastnice a právní nástupkyně druhého spoluvlastníka) mohly vůči žalovaným uplatňovat jakékoliv nároky v souvislosti s vyplacením zástavy pozdějším zástavním dlužníkem [jméno] [příjmení] a vskutku tak v tomto sporu nemají aktivní legitimaci. Je ale třeba také uvést, že pokud jsou ze strany žalovaných coby dlužníků ze smlouvy o úvěru plněny sjednané podmínky úvěru, který byl vyplacenou zástavou zajištěn (tento úvěr je řádně splácen), nemohl by v tuto chvíli s nárokem na jakékoliv vypořádání ve vztahu k nim uspět ani [jméno] [příjmení]; nepřichází totiž vskutku do úvahy, jak to přiléhavě namítali žalovaní, aby plnění ze strany třetí osoby, byť v postavení zástavního dlužníka) ve svém důsledku znamenalo zesplatnění úvěru (jeho části) v rozporu s podmínkami, které byly při jeho poskytnutí mezi věřitelem a obligačními dlužníky sjednána.

26. Ze všech uvedených důvodů měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích I. a II. za věcně správný a jako takový ho v těchto meritorních výrocích postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. Za nikoliv správné měl naopak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). Třebaže správně v návaznosti na výsledek sporu aplikoval ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. a dovodil, že právo na plnou náhradu nákladů řízení mají ve sporu úspěšní žalovaní (k čemuž je třeba doplnit, že za jejich úspěch ve sporu je nutno mít i tu část řízení, v níž bylo soudem prvního stupně řízení zastaveno, neboť k částečnému zastavení řízení došlo pro zpětvzetí žaloby nijak chováním žalovaných nevynucené – srov. § 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), jeho rozhodnutí v nákladových výrocích je primárně ve svém důsledku nepřezkoumatelné, neboť z něj není dostatečně patrno, zda žalobkyně mají společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení plnit nebo zda naopak žalovaní 1. a 2., respektive 3. a 4. jsou společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení od žalobkyně oprávněni přijmout. Obojí by nadto bylo rozhodnutím nesprávným.

28. Podle ustanovení § 140 odst. 1 o. s. ř. platí, že každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a náklady svého zástupce; jestliže má více účastníků také společné náklady, platí je podle poměru účastenství na věci. Toliko nerozluční společníci platí takové náklady zpravidla solidárně – a pouze k přijetí náhrady takto uhrazených společných nákladů také mohou být oprávněni společně a nerozdílně. U samostatných společníků, kterými byli žalovaní i v této posuzované věci (to, že v řízení o žalobě na finanční plnění, ke kterému má být více žalovaných zavázáno společně a nerozdílně, mají žalovaní postavení samostatných společníků, je závěrem v soudní praxi dlouhodobě ustáleným), je však vždy právo na náhradu nákladů řízení (které se rozhodnutím o nákladech řízení zakládá) nárokem individuálním; nic na tom nemění skutečnost, že účastníky řízení, kteří mají na náhradu nákladů řízení právo, jsou manželé. Pokud pak společným návrhem v jednom řízení více žalobců uplatňuje každý sám za sebe svůj nárok, lze v případě neúspěchu uložit (každému zvlášť) povinnost k náhradě jen těch nákladů řízení, které připadají na tu jeho část, na níž je ten který ze žalobců zúčastněn.

29. Jak plyne z obsahu spisu, žalovaní 1 a 2, kteří nebyli zastoupeni advokátem, podali k žalobě společné písemné vyjádření, za které jim náleží paušální náhrada výdajů v částce 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odstavec 3 písmeno a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odstavec 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu), z níž na každého (vzhledem k podobě jejich účasti na sporu s oběma žalobkyněmi) připadá částka 150 Kč, za účast na jednání prvostupňového soudu pak každému z těchto žalovaných náleží paušální náhrada výdajů v částce 300 Kč (§ 1 odst. 3 písmeno c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Pokud pak žalobkyně a) nárokovala částku 432 000 Kč a žalobkyně b) nárokovala částku 72 000 Kč, připadá na spor vedený žalobkyní a) z celkové hodnoty sporu (504 000 Kč) 86% a na spor vedený žalobkyní b) 14%; tedy z nákladů žalovaného 1. a žalované 2. připadá z částky 450 Kč jejich nákladů řízení na spor se žalobkyní a) 387 Kč a na spor se žalobkyní b) 72 Kč.

30. Pokud jde o žalované 3. a 4., tito byli v řízení zastoupení advokátkou a vznikly jim tudíž náklady na toto zastoupení. V době, kdy bylo předmětem řízení zaplacení částky 658 039 Kč (bez toho, že by bylo zřejmé, kolik z této částky, který ze žalobců nárokuje), vykonala advokátka společně v takovém řízení zastupující dvě osoby, dva úkony právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení (§ 11 odst. 1 písmeno a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif – dále jen„ a. t.“) a písemného vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písmeno d/ a. t.), přičemž za každou zastoupenou osobu jí za každý z uvedených dvou úkonů právní služby náleží odměna ve výši 8 752 Kč (10 940 Kč odměny určené z tarifní hodnoty 658 039 Kč určené dle § 7 bod 6. a. t. snížené o 20%, tj. o částku 2 188 Kč dle ustanovení § 12 odst. 3 a. t.) a paušální náhrada hotových výdajů v částce 150 Kč (vzhledem k podobě účasti každého z žalovaných 3) a 4) na sporu ½ z částky 300 Kč uvažované dle § 13 odst. 4 a. t.). Každému ze žalovaných tak v souvislosti s těmito dvěma úkony právní služby vznikly náklady ve výši 17 804 Kč, ze kterých na každou ze žalobkyň připadá ½, tj. 8 902 Kč. Dalším úkonem právní služby bylo zastoupení žalovaných 3. a 4. při jednání prvostupňového soudu (§ 11 odst. 1 písmeno g/ a. t.). V této době bylo předmětem řízení po upřesnění žaloby zaplacení částky 504 000 Kč, z níž žalobkyně a) nárokovala 432 000 Kč a žalobkyně b) 72 000 Kč; odměna advokáta se tak určí za použití ustanovení § 12 odst. 3 a. t. z tarifní hodnoty 504 000 Kč částkou 10 340 Kč (§ 7 bod 6. a. t.), k níž náleží jedna paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. v částce 300 Kč; z těchto nákladů ve výši 10 640 Kč pak na spor se žalobkyní a) připadá 9 150 Kč (86%) a na spor se žalobkyní b) 1 490 Kč (14%), přičemž na každého ze žalovaných 3. a 4. připadá vždy ½ z těchto částek, tj. částky 4 575 a 745 Kč Celkem je tak žalobkyně a) povinna nahradit žalovanému 3. a žalované 4. (každému z nich) náklady řízení ve výši 13 477 Kč (8 902 + 4 575) a žalobkyně b) je povinna nahradit žalovanému 3. a žalované 4. (každému z nich) náklady řízení ve výši 9 647 Kč (8 902 + 745).

31. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích IV. a V. o nákladech řízení změnil za přiměřeného použití ustanovení § 220 odstavec 1 písmeno a/ o. s. ř. tak, jak je to uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Splnit povinnost k náhradě nákladů řízení bylo žalobkyni uloženo ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), v případě advokátkou zastoupených žalovaných 3. a 4. pak k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Protože žalovaní byli úspěšnými i v odvolacím řízení mají dále právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.).

33. Pokud jde o advokátem nezastoupené žalované 1. a 2., náleží jim za dvojí společné vyjádření k odvolání, respektive za vyjádření k odvolání a za vyjádření k jeho doplnění paušální náhrada v částce 300 Kč za každé z nich (§ 1 odst. 1 písmeno a/ vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tj. v celkové částce 600 Kč, ze které na každého z nich připadá 300 Kč. Pakliže žalobkyně a) je povinna vzhledem k tomu, jak se podílela na celkovém předmětu řízení, hradit náklady řízení v rozsahu 86%, plyne z toho, že každému z žalovaných 1. a 2. je povinna na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatit 258 Kč, žalobkyně b) vzhledem ke svému podílu na celkovém předmětu řízení je každému z žalovaných povinna nahradit 14% jeho nákladů, tj. 42 Kč.

34. Žalovaní 2. a 3. i v odvolacím řízení byli zastoupeni advokátkou a vznikly jim náklady na toto zastoupení. Zástupkyně žalovaných 2. a 3. v odvolacím řízení vykonala dva úkony právní služby v podobě sepisu písemného vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písmeno k/ a. t. a zastoupení při jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písmeno g/ a. t.), kdy za každý z těchto úkonů jí náleží odměna ve výši 10 340 Kč (§ 7 bod 6. a. t., uvažováno z tarifní hodnoty 504 000 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.); protože žádné další náklady žalovaní 3. a 4. (a to ani v souvislosti se svým zastoupením advokátkou) neuplatnili, respektive nespecifikovali a nedoložili, činí celková částka nákladů odvolacího řízení 21 280 Kč ( (2 x 10 340) + (2 x 300)), ze které na spor se žalobkyní a) připadá 18 301 Kč (86%) a z toho na každého z žalovaných 3. a 4. 1/2, tj. 9 150,50 Kč, a na spor se žalobkyní b) 2 979 Kč (14%) a z toho na každého z žalovaných 3. a 4. ½ tj. 1 489,50 Kč. Také náhradu nákladů odvolacího řízení žalovaným bylo žalobkyním uloženo zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), v případě žalovaných 3. a 4. zastoupených advokátkou k rukám této jejich zástupkyně (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).