55 A 5/2024

Plný text

č. j. 55 A 5/2024- 69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Terezy Matuškové v právní věci žalobce: Bc. L. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ing. Martinem Dirhanem sídlem Chvalova 1696/10, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: rektor Masarykovy univerzity sídlem Žerotínovo nám. 617/9, 601 77 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, č. j. MU- UZPV/172783/2023/2086457/PrF-5, takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, č. j. MU- UZPV/172783/2023/2086457/PrF-5, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 362,70 Kč, a to k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 2 55 A 5/2024 Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem sporu byla otázka, zda žalovaný dostatečně odůvodnil rozhodnutí o neuznání předmětu Právní informatika, který žalobce absolvoval v rámci svého předcházejícího studia.

2. Žalobce jako student Právnické fakulty Masarykovy univerzity, magisterského studijního programu Právo a právní věda, žádal o uznání celkem 87 předmětů, které na příslušné fakultě v daném studijním oboru absolvoval v rámci svého předcházejícího studia. Proděkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity rozhodnutím ze dne 8. 8. 2023, č. j. MU- UZPV/172783/2023/2086457/PrF-2 („rozhodnutí proděkanky“ či „prvostupňové rozhodnutí“), žalobci některé předměty neuznala, mj. předmět MP314K Právní informatika. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 10. 2024, č. j. MU-UZPV/172783/2023/2086457/PrF-5 („rozhodnutí rektora“ či „napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí proděkanky potvrdil.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

3. Žalobce podal proti rozhodnutí rektora žalobu, v níž tvrdil, že obě rozhodnutí porušují zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, i zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, a odepírají žalobci právo na vzdělání podle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Jsou v rozporu se základními zásadami správního řízení, jelikož jsou výsledkem libovůle, diskriminace a nepředvídatelnosti 4. Délka řízení byla nepřiměřená. Žalobce podal žádost o uznání předmětů v den zápisu studia, tj. 28. 6. 2023. Rozhodnutí proděkanky bylo vydáno až dne 8. 8. 2023 a rozhodnutí rektora bylo vypraveno až 5. 12. 2023 a doručeno žalobci dne 18. 12. 2023. Řízení tedy trvalo téměř celý semestr.

5. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Žalobce totiž v odvolání namítal, že mu systém IS MUNI neumožnil předmět Právní informatika zapsat, jelikož jej již v minulosti úspěšně absolvoval. Předměty jsou tak evidentně shodné a neuznání již jednou absolvovaného předmětu je nesprávné a nezákonné. S touto argumentací se pak rektor vůbec nevypořádal. Žalovaný dále tvrdí, že byly shledány podstatné obsahové rozdíly s ohledem na vývoj informačních technologií a právních informačních systémů. Z napadeného rozhodnutí však není zřejmé, o jaké změny se mělo jednat, a zda se tedy jedná skutečně o změny, které odůvodňují neuznání předmětu.

6. Napadené rozhodnutí odporuje rozhodovací praxi žalovaného a je nepředvídatelné. Žalovaný totiž v dalších rozhodnutích o uznání předmětů žalobce uváděl, že jsou-li shodné osnovy, sylaby a výukové metody předmětu, o jehož uznání žalobce žádá, je ekvivalentní s předmětem, který žalobce absolvoval. V nyní posuzované věci je dána podle katalogu předmětů shoda. Žalovaný porušil také zásadu rovnosti a zákazu diskriminace, jelikož se bez dostatečného odůvodnění odchýlil od své rozhodovací praxe.

7. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí proděkanky i rozhodnutí rektora zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 3 55 A 5/2024 III. Vyjádření žalovaného k žalobě 8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce požádal o uznání 87 předmětů, z nichž převážná část byla absolvována před více než 3 lety, a vyžadovala tak individuální posouzení obsahu jednotlivých předmětů. Prvostupňové rozhodnutí pak bylo vydáno 6 týdnů od podání žádosti, což nelze považovat za nepřiměřeně dlouhou dobu. Sám žalobce osobně rozhodnutí převzal dne 18. 8. 2023 a pro podání odvolání plně využil dobu 30 dní. Odvolání bylo podáno dne 18. 9. 2023 a řádným podpisem doplněno dne 20. 9. 2023. Orgán prvního stupně neshledal důvod pro změnu rozhodnutí a v zákonné lhůtě jej dne 18. 10. 2023 předal odvolacímu orgánu k posouzení. Odvolací orgán své rozhodnutí vydal dne 5. 12. 2023 a rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 12. 2023. Žalovanému pak není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nepřiměřenou délku řízení, ani jakým způsobem měla být dotčena jeho práva. V započatém semestru již žalobce předměty absolvovat nemohl a jeho stav studia předpokládal jeho pokračování bez ohledu na neuznaný předmět. Neuznaný předmět tak mohl absolvovat v dalším semestru.

9. V dané věci žalobce usiloval o uznání předmětu, a to nikoliv z důvodu nemožnosti zápisu. Nemožnost zápisu předmětu v IS MUNI je tak irelevantní. Žalobce se navíc jako zkušený uživatel IS MUNI dotazoval na možný způsob řešení tohoto problému a bylo mu sděleno, že stačí napsat e-mail na studijní oddělení s žádostí o zápis předmětů, a příslušný referent předmět zapíše individuálně. Žalobce tak ale neučinil, celá jeho argumentace je proto zjevně účelová.

10. Zákon ani vnitřní předpis nestanoví žádné pravidlo uznání předmětů na základě obsahu jejich sylabů. Žalovaný musel každý konkrétní předmět posoudit individuálně. Očekávání žalobce ohledně výsledku v návaznosti na jiný individuálně posuzovaný předmět je proto liché. Napadené rozhodnutí bylo podle žalovaného řádně a srozumitelně odůvodněno, a v žádném případě se nejedná o akt libovůle.

11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci

12. Žaloba byla podána včas [§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

13. Podle § 68 odst. 1 písm. d) zákona o vysokých školách vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci uznání zkoušek nebo splnění jiných studijních povinností a předepsání rozdílových zkoušek, včetně uznání zkoušek vykonaných v rámci studia ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo fakultou a uznání zkoušek nebo jiných studijních povinností nebo předmětů nebo jiných ucelených částí studia absolvovaných v rámci studia v akreditovaném vzdělávacím programu na vyšší odborné škole.

14. Podle čl. 14 odst. 1 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity ve znění do 31. 8. 2024 může děkan studentovi na jeho žádost uznat pro studium předměty absolvované v předchozím nebo souběžném studiu na MU [písm. a)]. Podle poslední věty zmíněného ustanovení může děkan místo předmětu nebo bloku předmětů předepsaných pro studium uznat také skupinu předmětů absolvovaných podle písmen a) až d), jestliže jejich obsah zahrnuje požadavky předepsaného předmětu. 4 55 A 5/2024 15. Podle čl. 14 odst. 8 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity ve znění do 31. 8. 2024 platí, že do studia jsou za účelem posouzení splnění podmínek studia automaticky zaznamenány všechny ve vztahu k danému studiu povinné a povinně volitelné předměty (čl. 8 odst. 3) absolvované na MU z předchozích neúspěšných studií včetně jejich kreditové hodnoty, od jejichž absolvování neuplynulo ve vztahu k zápisu do daného studia více než tři roky.

16. Zákon předvídá situace, kdy o právech a povinnostech studentů rozhoduje sama vysoká škola. Některé instituty pak zákon upravuje hlouběji, jiné, jako otázky uznání zkoušek a splnění jiných studijních povinností, přenechává zcela na vnitřních předpisech vysoké školy. Je proto pouze na vysoké škole, jakým způsobem si v mezích zákona vymezí podmínky pro uznání jednotlivých předmětů z předcházejícího studia.

17. Masarykova univerzita v čl. 14 Studijního a zkušebního řádu stanovila, že automaticky uznává všechny povinné i povinně volitelné předměty absolvované v předchozích neúspěšných studiích na MU, od jejichž absolvování neuplynulo více než tři roky. Po uplynutí více než tří let však již k automatickému uznání předmětů nedochází a děkan na žádost předměty uznat může, ale nemusí.

18. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z čl. 5 odst. 1 směrnice č. 2/2022, o studiu v bakalářských a magisterských programech, podle kterého lze za povinný předmět uznat předmět absolvovaný na jiné vysoké škole nebo fakultě v rámci předchozího nebo souběžného studia, pokud svým obsahem odpovídá obsahu a rozsahu uznávaného předmětu, profilu absolventa daného předmětu, jakož i časové dotaci a formě ukončení. Podle soudu však tuto právní úpravu nelze na nyní projednávanou věc aplikovat. Vztahuje se totiž pouze na předměty absolvované na jiné vysoké škole nebo fakultě. V nyní projednávané věci však žalobce po předchozím neúspěšném ukončení studia opakovaně studuje stejný obor na stejné fakultě. Soud proto dále vycházel z toho, že Masarykova univerzita v rámci vnitřních předpisů nevymezila žádné konkrétní podmínky, podle kterých by byla povinna při uznávání předmětů absolvovaných na stejné fakultě před více než třemi lety postupovat. Uznání příslušných předmětů je proto zcela věcí správního uvážení žalovaného (resp. proděkanky) a žalobce na něj nemá právní nárok.

19. Správní uvážení však nemůže být absolutní či neomezené. Správní orgán musí svůj postup a své výsledné rozhodnutí vždy dostatečně odůvodnit, aby bylo možné posoudit, zda nepřekročil zákonem stanovené meze, anebo zda své správní uvážení nezneužil. I v tomto případě musí správní orgán respektovat jak stanovené procesní postupy, tak elementární právní principy správního rozhodování. Meze správního uvážení vyplývají v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004-79, č. 739/2006 Sb. NSS). Soudnímu přezkumu pak podléhá dodržení těchto mezí, nikoliv věcná správnost rozhodnutí.

20. Aby soud mohl přezkoumat, zda žalovaný nepřekročil meze správního uvážení, nebo jej nezneužil, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelně odůvodněno. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech a zejména jak se vypořádala s uplatněnými námitkami (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2005, 5 55 A 5/2024 č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-76, či ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45). Rozhodnutí prvního i druhého stupně tvoří z tohoto pohledu jeden celek – případné nedostatky v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí může napravit odvolací orgán ve svém rozhodnutí.

21. V projednávané věci bylo rozhodnutí proděkanky odůvodněno následovně: „Vzhledem ke skutečnosti, že z vyjádření garanta vyplývá, že Vámi absolvovaný předmět svým obsahem a povahou neodpovídá předmětu, za který má být uznán, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. Předmět byl absolvován v období Podzim 2017, kdy byl realizován v podobě 6 přednášek a 6 seminářů. V průběhu seminářů se výuka zaměřovala na právní informační systémy ASPI, Beck-online a Codexis. V současné době je předmět vyučován v podobě 6 seminářů, čímž došlo ke snížení důrazu na pasivní způsob výuky a zvýšila se dovednostní složka. Nyní je předmět zaměřen na databáze Zákony pro lidi, dále justiční databáze (NALUS, nsoud.cz, nssoud.cz a Databáze rozhodnutí okresních a krajských soudů), databáze práva EU (Eur-Lex a CURIA) a nástroje pro práci s judikaturou ESLP (eslp.soud.cz, HUDOC a ECHR-KS). Předmět je tedy rozsáhlejší z hlediska zařazených právních informačních systémů a dalších nástrojů. Od roku 2017 došlo k zavedení do praxe řady dílčích zlepšení v rámci právních informačních systémů ASPI a Beck- online. Codexis je vyučován v podobě, která je od původní desktopové varianty zcela odlišná (tzv. Codexis NEXT). Předměty jsou tedy podstatně obsahově rozdílné.“ 22. Žalobce v podaném odvolání namítal, že prvostupňové rozhodnutí je nesprávné, neboť uvádí, že došlo ke zvýšení dovednostní složky, ačkoliv rozsah seminářů je totožný. Co se týče databází, na které se nyní předmět zaměřuje, uvedl žalobce, že na ně byl zaměřen již v roce 2017, konkrétně 2. seminář na NALUS, nsoud.cz a nssoud.cz. Předmět byl zaměřen i na databáze práva EU, a to nejen v rozsahu semináře, ale navíc i jedné přednášky. Dále žalobce argumentoval, že vývoj databází a právních informačních systémů není sám o sobě důvodem pro neuznání předmětů, neboť smyslem seminářů je obeznámit studenta s možnostmi databází a informačních systémů za účelem jejich aktivního využití v dalším studiu a praxi. Podstata předmětu je tudíž totožná i přes určité odlišnosti způsobené vývojem právních informačních systémů. Poukázal, že předmět je nyní vyučován v menším rozsahu. Konečně žalobce namítal, že mu IS MUNI neumožní si předmět Právní informatika zapsat, jelikož jej již jednou úspěšně absolvoval.

23. V rozhodnutí rektora je pak uvedeno následující: „Předmět PRF:MP314K Právní informatika nebyl odvolateli uznán, neboť dle vyjádření garanta došlo v předmětu ke snížení důrazu na pasivní způsob výuky a zvýšila se dovednostní složka. Předmět je nyní rozsáhlejší z hlediska zařazených právních informačních systémů a dalších nástrojů. Od roku 2017, kdy odvolatel předmět absolvoval, došlo k zavedení do praxe řady dílčích zlepšení v rámci právních informačních systémů ASPI a Beck-online, přičemž informační systém Codexis je vyučován v podobě, která je od původní desktopové varianty zcela odlišná. I když v uvedeném předmětu jsou sylaby, osnovy a výukové metody stejné, jako byly v době, kdy odvolatel předmět absolvoval, byly shledány podstatné obsahové rozdíly s ohledem na vývoj informačních technologií a právních informačních systémů. Ani tvrzení odvolatele, že je předmět vyučován v menším rozsahu oproti již absolvovanému předmětu, nemůže obstát. Rozhodující je totiž změna v obsahu předmětu, tedy v zařazení dalších informačních systémů. Rámcové informace uvedené v sylabech předmětu, jenž stručně vymezují osnovu a pojednávají o jeho základních cílech nejsou v tomto směru rozhodující. Rovněž nelze přehlížet časový úsek 6 let, který od absolvování předmětu uplynul, a právě v oblasti informačních technologií není zanedbatelný. S ohledem na právě uvedené tak nebyly splněny podmínky pro uznání předmětu kladené SZŘ a Směrnicí.“ 6 55 A 5/2024 24. Soud je nucen konstatovat, že citované odůvodnění napadeného rozhodnutí je natolik obecné, že na jeho základě nelze přezkoumat, zda žalovaný nepřekročil meze správního uvážení, nebo jej nezneužil. Odůvodnění rozhodnutí proděkanky sice uvádí, že nově se předmět zaměřuje na konkrétně jmenované databáze a nástroje pro práci s judikaturou, nicméně proti této části odůvodnění žalobce v odvolání předestřel konkrétní věcnou argumentaci, kterou zdůvodnění prvostupňového rozhodnutí zpochybnil. Na ni však žalovaný nijak nereagoval a omezil se na shrnutí důvodů obsažených v prvostupňovém rozhodnutí. Dále pak obě rozhodnutí odkazují na blíže nespecifikovanou řadu dílčích zlepšení v rámci právních informačních systémů ASPI a Beck-online či odlišnou podobu vyučování systému Codexis. Z rozhodnutí rektora ve spojení s rozhodnutím proděkanky však nelze zjistit, jaké konkrétní rozdíly či zlepšení právních informačních systémů brání v uznání dotčeného předmětu. Sama skutečnost, že od absolvování původního předmětu uplynula doba šesti let pak k neuznání předmětu nepostačuje.

25. Žalovaný pak rovněž konkrétně nevypořádal námitku, podle které se dovednostní složka předmětu nemohla zvýšit, neboť rozsah seminářů je totožný, a naopak je předmět vyučován v menším rozsahu s ohledem na absenci přednášek. Žalovaný pouze zopakoval, že se zvýšil důraz na dovedností složku, aniž by vysvětlil, v čem konkrétně, když rozsah seminářů zůstal stejný. Odmítl námitku menšího rozsahu předmětu s tím, že podstatná je změna v obsahu, tedy zařazení dalších informačních systémů. Žalobce však konkrétně uváděl, že tytéž databáze a nástroje byly vyučovány již v roce 2017, a to nejen v rámci seminářů, ale i přednášek. To však zůstalo ze strany žalovaného bez povšimnutí. Dále pak žalovaný zcela pominul argumentaci, podle které i přes určité odlišnosti je podstata předmětu totožná. Konečně z napadeného rozhodnutí taktéž nelze zjistit, jakým způsobem se žalovaný vypořádal s námitkou, že žalobci IS MUNI neumožní si předmět Právní informatika zapsat, jelikož jej již jednou úspěšně absolvoval.

26. Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný přitom nemůže tyto nedostatky napravovat až ve vyjádření k žalobě.

27. Žalovaný soudu sdělil, že ke dni 26. 7. 2024 bylo žalobci pravomocně ukončeno studium, a rozhodování o uznání předmětu pro ukončené studium tak postrádá smysl. Soud však posuzuje věc podle právního stavu a skutkových okolností v době vydání napadeného rozhodnutí, kdy žalobce na právnické fakultě studoval. K ukončení studia, které nastalo až po vydání napadeného rozhodnutí, tak soud nemůže přihlížet (jak správně upozornil i žalobce v replice ze dne 20. 6. 2025).

28. Jelikož soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, nezabýval se meritem věci, zejména tedy námitkami, které jsou rozvedené v doplnění žaloby ze dne 21. 4. 2025.

V. Závěr a náklady řízení

29. Soud z výše uvedených důvodů zrušil žalobou napadené rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), bez jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Jelikož nedostatky v odůvodnění rozhodnutí může napravit žalovaný v rámci odvolacího řízení, soud neshledal důvod pro zrušení prvostupňového rozhodnutí. Kromě toho nepřezkoumatelností trpí především napadené rozhodnutí, které nereaguje na námitky, jimiž žalobce konkrétně zpochybnil správnost rozhodnutí proděkanky. 7 55 A 5/2024 30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Žalobci náleží náhrada nákladů za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepsání žaloby a repliku ze dne 20. 6. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí v případě prvních dvou úkonů částku 3 100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024] a v případě třetího úkonu částku 4 620 Kč [§ 7, § 10b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025]. Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupce v paušální výši 300 Kč za každý z prvních dvou úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a ve výši 450 Kč za třetí úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Soud žalobci nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, neboť nic nebránilo tomu, aby celou žalobní argumentaci uplatnil již v samotné žalobě, a náklady na tento úkon proto soud nepovažuje za účelně vynaložené. Odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta soud navýšil o DPH. K náhradě nákladů řízení patří i uhrazený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. Celkové náklady řízení představují tedy částku 17 362,70 Kč a k jejich zaplacení soud žalovanému stanovil přiměřenou lhůtu. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 16. června 2026 Zuzana Bystřická předsedkyně senátu