56 A 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: N. Y., nar. X, st. přísl. R. K. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00 Praha 10 proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O.BOX 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2026, č. j. CPR-28542-5/ČJ-2025-930310-V217, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, odbor cizinecké policie, ze dne 30. 7. 2025, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), s dobou na 2 roky, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států. Důvodem vydaného rozhodnutí byl pobyt žalobce na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Tím žalobce porušil povinnost uvedenou v § 103 písm. n) ZPC. Počátek doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, byl stanoven ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a smluvních států (§ 118 odst. 1 ZPC). Doba k jeho vycestování z území byla stanovena do 20 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí (§ 118 odst. 3 ZPC). Důvody znemožňující vycestování žalobce ve smyslu § 179 ZPC nebyly shledány a jeho vycestování je možné. Důsledky rozhodnutí byly shledány za přiměřené i z hlediska zásahu do rodinného a soukromého života žalobce (§ 119a odst. 2 ZPC). Žalovaný jako odvolací orgán pak shledal postup prvostupňového správního orgánu za souladný s právními předpisy, protiprávní jednání žalobce za prokázané a podané odvolání za nedůvodné.

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce v žalobě uplatnil obdobné námitky jako v podaném odvolání. Správní orgány podle něj porušily § 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „ správní řád“), když nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále si neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí (§ 50 odst. 2 správní řád). V případě žalobce nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se nacházel na území ČR nelegálně. Správní vyhoštění na dobu 2 let mu bylo uloženo na nepřiměřeně dlouhou dobu. Prvostupňový správní orgán neměl dostatečný časový prostor pro posouzení všech aspektů správního řízení, když řízení bylo ve věci zahájeno dne 29. 7. 2025 a hned následující den 30. 7. 2025 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o správním vyhoštění. Pro uložení správního vyhoštění tak nebyly dány zákonné důvody. Žalobce dále kategoricky nesouhlasil se závazným stanoviskem Ministerstva vnitra ČR ze dne 12. 11. 2025, neboť v jeho zemi panuje diktátorský a nedemokratický režim. V případě návratu žalobce nelze vyloučit, že by mu hrozilo uvěznění, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Vzhledem k dlouhodobě špatné politické situaci ve vlasti se žalobce obává návratu do K., pročež jeho bezpečné vycestování není možné. Žalovaná vydáním napadeného rozhodnutí dále porušila § 2 odst. 1, 3 a 4 správního řádu (nepostupovala v souladu s právními předpisy, nešetřila oprávněné zájmy žalobce, nedbala, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu). Pro vydání napadeného rozhodnutí tedy nebyly splněny podmínky, a proto žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalované k žalobě

3. Žalovaná v písemném vyjádření plně odkázala na argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí, kde přezkoumatelným způsobem uvedla důvody pro potvrzení prvostupňového správního rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí se podrobně vypořádala mimo jiné s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce (§119a odst. 2 v návaznosti na § 174a ZPC). Délka uloženého správního vyhoštění byla stanovena v zákonném rozpětí. Od uložení správního vyhoštění nelze upustit. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a představuje v posuzované věci přiměřené opatření. Žalovaná neshledala ve svém postupu a závěrech žádné pochybení, a proto soudu navrhla, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci krajským soudem

4. Krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2000 2Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez jednání (účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné), přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalované, jakož i předcházející prvostupňové správní rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jejich vydání, přitom také ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a shledal, že žaloba není důvodná.

5. Soud přisvědčil správnosti postupu správních orgánů, který byl souladný s právními předpisy. Přijaté závěry správní orgány řádně odůvodnily. Nedošlo k procesnímu pochybení, jenž by zakládalo porušení práva žalobce na řádný proces. V řízení bylo plně prokázáno (dle cestovního dokladu žalobce a provedené lustrace), že žalobce porušil povinnost vyplývající z § 103 písm. n) ZPC, když pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Vzhledem k nelegálnímu pobytu žalobce tak byly v daném případě naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 odst. 1 písmeno b) bod 4 ZPC. Skutkový stav byl zjištěn správními orgány řádně a v potřebném rozsahu. Dostatečným způsobem bylo prověřováno, zda v případě žalobce nejsou dány důvody pro aplikaci § 119a odst. 2 ZPC ve spojení s § 174a ZPC. Doba 2 let, po kterou žalobci nelze umožnit v souvislosti se správním vyhoštěním vstup na území členských států EU a smluvních států byla stanovena v zákonném rozmezí a v přiměřené výši (lze stanovit dobu až na 5 let). Bylo třeba přihlédnout k tomu, že se žalobce zdržoval na území bez platného oprávnění k pobytu delší dobu (více než 1 rok).

6. Pro hodnocení případné existence důvodů, které by žalobci znemožňovaly vycestování, si prvostupňový správní orgán v souladu s požadavky v § 120a ZPC vyžádal závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR (ze dne 30. 7. 2025), které po zhodnocení situace a poměrů žalobce neshledalo důvody ve smyslu § 179 ZPC, jenž by znemožňovaly jeho vycestování do vlasti, a jeho vycestování je tak možné. Obdobně postupovala i žalovaná, která si vyžádala nové závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR (ze dne 12. 11. 2025), v němž ministr vnitra předchozí závazné stanovisko k vycestování žalobce potvrdil a konstatoval, že vycestování žalobce je možné. Žalobci se nepodařilo zpochybnit opatřená závazná stanoviska, žádné konkrétní ohrožení své osoby v konkrétních souvislostech pro případ návratu do vlasti netvrdil. Tvrzená špatná politická situace v domovské vlasti se týká všech občanů pobývajících v K. Není zřejmé, z čeho žalobce v žalobě dovozoval, že by mohl být ohrožen mučením či nelidským a ponižujícím zacházením. Z vlasti bez potíží vycestoval a může se tam kdykoliv vrátit. Nemá konflikt se státními orgány.

7. V rámci správního řízení byly dodrženy všechny zákonné podmínky, zohledněny byly jak skutečnosti zjištěné, tak i cizincem sdělené. Protiprávní jednání žalobce bylo spolehlivě prokázáno. Provedení úkonů řízení ve dvou dnech svědčí o naplnění zásady rychlosti a hospodárnosti řízení. Skutečný stav věci byl náležitě zjištěn, se žalobcem byl proveden výslech a prvostupňový správní orgán si pro rozhodnutí opatřil potřebné podklady a zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Závazné stanovisko k vycestování si vyžádal následně i žalovaný. Námitku nesplnění podmínek pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce blíže neupřesnil, není tak možné ji konkrétněji vypořádat. V přezkoumávaném řízení nedošlo ani k porušení § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3 a § 50 odst. 2 správního řádu.

8. Podle krajského soudu se žalovaný řádně vypořádal se všemi podanými odvolacími důvody a jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu s obecně závaznými právními předpisy.

V. Závěr a náklady řízení

9. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež jí jejich náhrada nebyla přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 9. 6. 2026 JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r. samosoudkyně