56 Az 3/2026

Rubrum

č. j. 56 Az 3/2026-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: N. A., státní příslušnost K. r. pobytem v ČR: X zastoupený advokátem Mgr Pavlem Čižinským sídlem Varšavská 714/38, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-238/ZA-ZA11-D07- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 11. 3. 2026, doručenou téhož dne Krajskému soudu v Brně, žalobce napadl shora specifikované rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 11c odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), ve věci jeho opakované (v pořadí druhé) žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle § 2 odst. 1 písm. f) zák. o azylu ze dne 24. 2. 2026, podané po dni nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí řízení ve věci jeho první žádosti o 2 56 Az 3/2026 mezinárodní ochranu, a před přemístěním žalobce z území podle přímo použitelného předpisu EU.

II. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce v žalobě vytýkal napadenému rozhodnutí, že je nepřezkoumatelné. Z jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 2. 2026 totiž mělo vyplynout, že již uplynula šestiměsíční lhůta dle článku 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), přičemž o této lhůtě nebylo v rozhodnutí nijak pojednáno. Rozhodnutí je založeno také na nesprávném právním posouzení věci, neboť Portugalsko již není v důsledku uplynutí šestiměsíční lhůty příslušným státem k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu.

3. Žalobce v žalobě zrekapituloval průběh svého turistického pobytu od zadržení dne 5. 1. 2025, přes propuštění z vazby a rozhodnutí o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu, včetně uznání příslušnosti Portugalskem, že je státem příslušným k rozhodnutí o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Od tohoto uznání příslušnosti Portugalskem běžela lhůta 6 měsíců k přemístění žalobce do Portugalska. Tato lhůta marně uplynula dne 12. 8. 2025, pročež příslušnost k projednání azylové žádosti žalobce přešla na Českou republiku. Ačkoliv v ČR bylo 2x zastaveno azylové řízení, v soudním řízení nebyl nikdy přiznán odkladný účinek (v řízení u MS v Praze pod sp. zn. 19 Az 8/2025 nebyl odkladný účinek ani navrhován; pod sp. zn. 13 Az 23/2025 nebyl odkladný účinek žalobě přiznán). Žalobce dovodil, že v jeho případě běžela 6 měsíční lhůta dle čl. 29 nařízení Dublin III ode dne 12. 2. 2025 do 12. 8. 2025.

4. Žalobce s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2025, č. j. 22 Az 23/2025–103, dovodil přípustnost žaloby, neboť zpochybňoval trvání příslušnosti jiného členského státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.

5. S ohledem na výše uvedené žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí s tím, že se žádného pochybení nedopustil. Neshledá-li soud důvody pro odmítnutí žaloby jako nepřípustné, pak žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), bez nařízení jednání (účastníky řízení vysloven s tímto postupem souhlas), přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) 3 56 Az 3/2026 podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu (zohlednění nových důležitých okolností) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

8. V projednávané věci soud ověřil skutková zjištění ze správního spisu. V řízení o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byla žádost žalobce o mezinárodní ochranu shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, pročež řízení o ní bylo zastaveno podle § 25 písm. i) zák. o azylu, a státem příslušným k posouzení této žádosti žalobce byla určena Portugalská republika (dále též „Portugalsko“) dle čl. 3 nařízení Dublin III. Žalovaný rozhodl o nepřípustnosti žádosti žalobce dne 28. 7. 2025, č.j. OAM-57/LE-LE05-D01-EX-R2-2025. Proti tomuto rozhodnutí žalobce využil všech dostupných opravných prostředků. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2025 zamítl jako nedůvodnou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 10. 2025, č.j. 13 Az 23/2025-39. Městský soud v Praze v rámci vedeného řízení také rozhodl o nepřiznání odkladného účinku žalobě usnesením ze dne 1. 10. 2025, č.j. 13 Az 23/2025– 32, které nabylo právní moci dne 2. 10. 2025. Následně podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost NSS usnesením ze dne 10. 12. 2025, č.j. 10 Azs 224/2025-43.

9. Soud vzal také v úvahu, že poprvé požádal žalobce o mezinárodní ochranu dne 11. 1. 2025 z předběžné vazby, neboť byl na území ČR zadržen (dne 5. 1. 2025) v důsledku mezinárodního zatykače Kyrgyzstánu a následně vedeného extradičního řízení. Propuštěn z vazby byl teprve na základě rozhodnutí Ústavního soudu ČR dne 7. 5. 2025. V mezidobí dne 12. 2. 2025 Portugalsko uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu v souladu s nařízením Dublin III.

10. Krajský soud ve věci vycházel z nařízení Dublin III, a také z § 11c odst. 5 zákona o azylu. Dle § 11c odst. 5 zákona o azylu platí, že byla-li podána opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany po dni nabytí právní moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno předchozí řízení ve věci mezinárodní ochrany, a před přemístěním z území podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, ministerstvo řízení usnesením zastaví. Usnesení se poznamená do spisu a cizinec se o něm vyrozumí v případě, že při podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl adresu místa pobytu na území; jinak se písemné vyrozumění uloží po dobu 10 dnů v azylovém zařízení, kde byl cizinec naposledy hlášen k pobytu, a oznámení o uložení písemnosti se vyvěsí na úřední desce v tomto azylovém zařízení. Žaloba proti tomuto usnesení není přípustná.

11. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané žaloby. Pokud cizinec trvání příslušnosti jiného členského státu EU sám aktivně vlastním plausibilním tvrzením zpochybní, je nezbytné se takovou námitkou věcně zabývat. Za dané procesní situace proto nelze aplikovat § 11c odst. 5 věta poslední zákona o azylu, zakotvující nepřípustnost žaloby proti usnesení o zastavení řízení, neboť ve věci je rozporována sama podstata použitelnosti daného ustanovení. Vzhledem k tomu v dané věci soud nepřistoupil k odmítnutí žaloby podle citovaného ustanovení, neboť v této věci nemohlo být uplatněno. Soud proto shledal žalobu přípustnou a projednatelnou.

12. Soud vzal dále v úvahu to, že může dojít ve smyslu nařízení Dublin III k zániku příslušnosti členského státu EU k posouzení žádosti cizince o mezinárodní ochranu. 4 56 Az 3/2026 13. Opakovanou (druhou) žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce dne 24. 2. 2026, tedy prokazatelně po pravomocném skončení předchozího řízení ve věci mezinárodní ochrany a před jeho přemístěním z území ČR podle přímo použitelného předpisu EU.

14. Dle článku 27 odst. 1 nařízení Dublin III má žadatel nebo jiná osoba uvedená v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) právo na podání účinného opravného prostředku k soudu co do skutkové i právní stránky ve formě odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo jeho přezkumu. Dle článku 27 odst. 3 nařízení Dublin III stanoví pro účely odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo přezkumu tohoto rozhodnutí členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech: a)že na základě podání odvolání nebo žádosti o přezkum získává dotčená osoba právo zůstat v daném členském státě, dokud nebude rozhodnuto o odvolání nebo o přezkumu; nebo b)automatický odklad přemístění na určitou a přiměřenou dobu, během níž soud po důkladném a pečlivém posouzení rozhodne, zda má být s odvoláním nebo přezkumem spojen i nadále odkladný účinek; nebo c)že dotčená osoba může v přiměřené lhůtě požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo o přezkumu. Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek v podobě odkladu přemístění byl v platnosti až do přijetí rozhodnutí o první žádosti o odklad. Jakékoli rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění musí být přijato v přiměřené lhůtě, která zároveň umožní důkladné a pečlivé posouzení žádosti. Rozhodnutí neodložit výkon rozhodnutí o přemístění musí obsahovat důvody, na nichž je založeno.

15. Dle čl. 29 odst. 1 nařízení Dublin III přemístění žadatele nebo jiné osoby uvedené v čl. 18 odst. 1 písm. c) nebo d) z dožadujícího členského státu do příslušného členského státu se provádí po konzultaci dotyčných členských států v souladu s vnitrostátním právem dožadujícího členského státu, jakmile je to z praktického hlediska možné, avšak nejpozději šest měsíců od přijetí žádosti jiným členským státem o převzetí dotyčné osoby nebo o její přijetí zpět nebo od vydání konečného rozhodnutí o opravném prostředku nebo o přezkumu, pokud má podle čl. 27 odst. 3 nařízení Dublin III odkladný účinek.

16. Podle čl. 29 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že pokud k přemístění nedojde během šestiměsíční lhůty, příslušnému členskému zanikne jeho povinnost převzít nebo přijmout dotyčnou osobu zpět a příslušným státem se stává dožadující členský stát. Tato lhůta může být prodloužena nejvýše na jeden rok, pokud přemístění nemohlo být uskutečněno z důvodu uvěznění dotyčné osoby, nebo až na 18 měsíců, pokud je dotyčná osoba na útěku.

17. Vzhledem k době strávené ve vydávací vazbě, z níž byl žalobce propuštěn teprve na základě nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. I. ÚS 515/25, došlo k naplnění podmínky uvedené v článku 29 odst. 2 nařízení Dublin III pro prodloužení základní šestiměsíční lhůty pro přemístění žalobce (plyne z čl. 29 odst. 1 nařízení Dublin III) na 1 rok. 5 56 Az 3/2026 18. Počátek běhu roční lhůty k přemístění žalobce do země příslušné k posouzení jeho žádosti vztáhl žalovaný v souladu s čl. 29 odst. 1 nařízení Dublin III ve spojení s čl. 27 odst. 3 k rozhodnutí Městského soudu v Praze o nepřiznání odkladného účinku žalobě (v řízení o přezkum správního rozhodnutí o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu) ze dne 1. 10. 2025, č. j. 13 Az 23/2025-32, v právní moci dne 2. 10. 2025. Tento den 2. 10. 2025 byl určujícím pro počátek běhu roční lhůty pro přemístění žalobce do Portugalska. Nedošlo tak k uplynutí lhůty pro přemístění žalobce ani ke změně příslušnosti státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.

19. Žalovaný vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu a postupoval v souladu s čl. 27 a čl. 29 nařízení Dublin III a § 11c odst. 5 zákona o azylu.

V. Závěr a náklady řízení

20. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce ve věci úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu jejich náhrada nebyla přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 11. června 2026 JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D. v. r. samosoudkyně 6 56 Az 3/2026