57 A 47/2011

Rubrum

57A 47/2011-71 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: Ing. J. V., zast. JUDr. Bronislavou Orbesovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 5462, 760 01 Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 27. 9. 2007, č.j. KUZL-51039/2007, sp. zn. KUSP-51039/2007/DOP/Ti, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 27. 9. 2007, č.j. KUZL- 51039/2007, sp. zn. KUSP-51039/2007/DOP/Ti, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení v částce 22.750,- Kč k rukám právní zástupkyně JUDr. Bronislavy Orbesové, advokátce se sídlem Štefánikova 5462, 760 01 Zlín, a to do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2010, č.j. 57 Ca 78/2007-40 byla odmítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. KUSP- 51039/2007/DOP/Ti, č.j. KUZL-51039/2007, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, Odboru správních agend ze dne 26. 6. 2007, č.j. MUVS 13146/2006/34/OSA/KL. Krajský soud žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím předběžné povahy a je ze soudního přezkumu vyloučeno. pokračování 2 57 A 47/2011 Usnesení o odmítnutí žaloby napadl žalobce kasační stížností. Nejvyšší správní soud s právním názorem Krajského soudu v Brně nesouhlasil, a to z důvodů uvedených v obsahu rozsudku ze dne 25. 3. 2011, č.j. 5 As 63/2010-53, jímž usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2010, č.j. 57 Ca 78/2007-40 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V předmětné věci bylo rozhodnuto dle splnění zákonných podmínek dle § 51 odst. 1, věta první s.ř.s. v nepřítomnosti účastníků. Krajský soud v Brně vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vycházel při novém posouzení dané věci z následujících právních stanovisek, a to sice: Podle ust. § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), požádá-li účastník, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem, o odložení výkonu rozhodnutí, správní orgán jeho žádosti vyhoví. Podle odst. 2 citovaného právního ustanovení pak vyplývá, že při přezkoumávání rozhodnutí o přestupku soudem se postupuje podle zvláštního předpisu. Z tohoto ustanovení lze dovodit povinnost správního orgánu odložit výkon rozhodnutí v případě správní žaloby a dále skutečnost, že soudní přezkum se řídí zvláštním zákonem (odkaz na § 244 až 255 písm. k) o.s.ř., což je nutné, vzhledem ke změně právní úpravy, vyložit jako odkaz na s.ř.s.). Uvedený právní názor je zakotven i v rozsudku NSS ze dne 27. 6. 2007, č.j. 1 As 56/2006-74, www.nssoud.cz, z něhož dále vyplývá: „podle ust. § 68 písm. e) s.ř.s., platí, že žaloba je nepřípustná tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Z jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že k vyloučení soudního přezkumu zvláštním zákonem by muselo dojít výslovně; nestačí tedy, když příslušné správní rozhodnutí není v ustanoveních zvláštního zákona týkajícího se soudního přezkumu zmíněno. Ačkoliv tedy § 83 přestupkového zákona (marginální nadpis „přezkoumání rozhodnutí o přestupku soudem“) stanoví, že soud přezkoumává rozhodnutí o přestupku podle s.ř.s., v žádném případě z něj nelze dovodit, že je tím vyloučen přezkum jiných rozhodnutí správních orgánů vydaných v přestupkovém řízení. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. je k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu aktivně legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Pokud tedy zákon o přestupcích apriori nevylučuje soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu o odložení výkonu rozhodnutí (a nečiní tak ani s.ř.s.), je na místě zkoumat, zda je takové rozhodnutí způsobilé zasáhnout práva jeho adresáta. Soud je toho názoru, že předmětem rozhodnutí ve veřejno-právním přestupkovém řízení bylo do práv žalobce zasaženo. V případě odepření soudního přezkumu rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí podle ust. § 83 odst. 1 zákona o přestupcích v části odložení výkonu rozhodnutí o sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 6 měsíců, pak musel soud přisvědčit po zohlednění pokynů NSS konstatování, že se jedná o neústavní postup, který je v rozporu s právem na spravedlivý proces. Krajský soud v Brně proto dospěl k názoru, že rozhodnutí žalovaného bylo nezákonné a potažmo i neústavní. Je nutné tak přisvědčit žalobci, že z ust. § 83 zákona o přestupcích nelze dovozovat nemožnost soudního přezkumu rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí, a to ani argumentem a contrario; jakákoliv výluka ze soudního přezkumu musí být zákonodárcem učiněna výslovně a nikoliv mlčky a musí být v souladu s požadavky článku 36 odst. 2 Listiny. Jako příklad výslovné výluky ze soudního přezkumu lze uvést § 56c zákona České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České pokračování 3 57 A 47/2011 republiky v sociálním zabezpečení nebo § 78 odst. 2 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zákon o přestupcích však žádné vyloučení soudního přezkumu neobsahuje. Žalobce tudíž se svými námitkami uspěl. Krajský soud v Brně proto zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude žalovaný vázán názorem vysloveným v tomto rozsudku a odkladu výkonu rozhodnutí u sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 6 měsíců, vyhoví (§ 78 odst. 1, odst. 4 a odst. 5 s.ř.s.). Vzhledem ke splnění zákonných podmínek soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci samé byl úspěšný, jeho právní zástupkyně účtovala na nákladech řízení vedeném u Krajského soudu v Brně za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastupování, sepis a podání žaloby, vyjádření žalobce ze dne 14. 6. 2012, účast na jednání u soudu dne 17. 6. 2010) po 2.100,- Kč dle § 9 odst. 3, § 10 odst. 1, § 11 odst. 1 písmeno a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tj. 8.400,- Kč, 4x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 1.200,- Kč, soudní poplatek za podání žaloby 2.000,- Kč, cestovní výdaje žalobce za jednu cestu směr Hovězí – Brno k soudnímu jednání dne 17. 6. 2010 a zpět, tj. 140 km x 2 cesty, celkem 1.992,- Kč. Základní náhrada za použití vozidla 3,90 Kč/km x 280 km, tj. 1.092,- Kč, náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu 28,70 Kč/1 l, spotřeba vozidla dle technického průkazu 11,2 l/100 km (280 x 28,70 x 0,112), tj. 900,- Kč, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 13 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky činí 100,- Kč za osm půlhodin strávených cestou do místa jednání soudu a zpět dne 17. 6. 2010, tj. 800,- Kč. Náklady řízení o kasační stížnosti byly vyúčtovány v rozsahu odměna právního zástupce v řízení za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti), tj. 2.100,- Kč, 1x režijní paušál 300,- Kč, soudní poplatek za kasační stížnost 3.000,- Kč. Dle § 19a odst. 1, 2 vyhlášky č. 110/2004 Sb. v platném znění byla zvýšena odměna o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 % (fotokopie osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty ze dne 4. 5. 2001 vystavené Finančním úřadem ve Zlíně byla připojena), takže celková výše odměny a náhrada nákladů řízení uvedené právní zástupkyně činila 22.750,- Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně JUDr. Bronislavy Orbesové, advokátce se sídlem Štefánikova 5462, 760 01 Zlín do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. října 2012 JUDr. Eva Lukotková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová