58 CO 150/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec , rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno jméno , Dr. sídlem adresa o určení trvání nájemního vztahu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 4. 2021, č. j. 9 C 246/2018-380,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje ve výroku II. a ve výroku I. ve správném znění tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] trvá, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8.894 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. Ing. [jméno] [jméno], Dr.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení trvání nájemního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným z titulu platně uzavřené smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52.001,57 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na této určovací žalobě, neboť i kdyby bylo soudem rozhodnuto o tom, že i nadále trvá předmětný nájemní vztah, žádným způsobem by takové určení soudem nemohlo nijak působit vůči třetím osobám, tedy ani vůči současnému nájemci a uživateli honitby, kterým je Myslivecký spolek [obec], a to na základě smlouvy o nájmu honitby uzavřené dne [datum], když platnost takto uzavřené smlouvy nebyla nijak zpochybněna. I příslušný správní úřad v současné době eviduje jako nájemce a uživatele honitby [obec] Myslivecký spolek [obec], a to právě na základě předmětné smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Požadované určení by proto nijak nepřispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky, takové určení by těmto sporům nemohlo nijak zabránit. Stejně tak takové rozhodnutí není schopno zlepšit postavení žalobkyně, odvrátit jí tvrzenou právní nejistotu, neboť i nadále by zde panoval spor o tom, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby. Takovým rozhodnutím by v podstatě ani nedošlo ke zlepšení postavení žalobkyně z hlediska faktického výkonu nájmu honitby, když si lze jen těžko představit, jakým způsobem by takový výkon jí tvrzeného práva probíhal za situace, kdy je předmětná honitba užívána jiným subjektem.

3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a podrobně jednotlivé položky, které na nákladech řízení přiznal žalovanému, odůvodnil.

4. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm namítla, že se soud I. stupně měl vypořádat s argumentací obou stran, tedy i s tvrzením, že je dán naléhavý právní zájem (tvrzení žalobkyně) a při posouzení naléhavého právního zájmu měl vycházet z judikatury, konkrétně přiměřeného užití rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009; tomuto však soud I. stupně nedostál. Soud pouze spekuluje, co by se stalo kdyby … a sděluje stranám svá přesvědčení a názory, aniž by je jakkoliv řádně odůvodnil. Zastává stanovisko, že požadované určení by přispělo k eliminaci dalších případných sporů mezi účastníky a jednoznačně by zlepšilo postavení žalobkyně a odvrátilo by jí tvrzenou právní nejistotu. Nepanoval by žádný spor o to, kdo je oprávněným nájemcem předmětné honitby, protože v případě určení naléhavého právního zájmu by se následně prokázalo, že nájemní smlouva ze dne [datum] je platná, její výpověď je neplatná a vzhledem k této skutečnosti je nájemní smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná.

5. Soud I. stupně fakticky uvádí, že v případě neexistence nájemní smlouvy ze dne [datum] by naléhavý právní zájem byl dán. Takováto argumentace soudu je však v rozporu s dobrými mravy, neboť nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání. Navrhla změnu rozsudku tak, aby žalobě bylo vyhověno.

6. Dle písemného vyjádření k odvolání žalovaný uvedl, že je považuje v celém rozsahu za nedůvodné a se skutkovými zjištěními nalézacího soudu jakož i s jeho právními závěry se ztotožňuje a považuje je za správné. Souhlasí s tím, že případný vyhovující rozsudek by v žádném případě nemohl odstranit stav právní nejistoty ve vztahu k rozhodující otázce, tedy kdo je uživatelem honitby [obec]. Za situace, kdy žalovaný i orgány státní správy myslivosti považují za uživatele Myslivecký spolek [obec], by vydání rozsudku v navrhovaném znění stav právní nejistoty nejen neodstranil, nýbrž podstatně zvýšil, neboť by zde vedle sebe existovaly dva subjekty mající právní důvod označovat se za uživatele honitby [obec]. S námitkou, že se nalézací soud nevypořádal s argumentací účastníků řízení, konkrétně s tvrzením žalobkyně, že naléhavý právní zájem na navrhovaném určení je dán, nesouhlasil a odkázal na konkrétní odstavce odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, v nichž se soud I. stupně této argumentaci věnoval (odstavce 30, 31). Nesouhlasil ani s odvolací námitkou, že soud v napadeném rozsudku nepřípustně spekuloval o tom, co by bylo, kdyby žalobě bylo vyhověno. Úvaha soudu, zda je navrhovaný rozsudek způsobilý naplnit účel určovací žaloby, se neobejde bez posouzení jeho budoucích dopadů na právní vztahy, které jsou žalobou označeny za ohrožené nebo nejisté. Nelze přisvědčit ani námitce, že nalézací soud de facto staví napadený rozsudek na nepřípustném, neboť nemravném závěru, že v případě neexistence nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s Mysliveckým spolkem [obec], by naléhavý právní zájem na navrhovaném určení mohl být dán. Žalobkyni bylo po celou dobu řízení známo, že honitba [obec] je fakticky užívána Mysliveckým spolkem [obec], který tak činí na základě předmětné smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]. Bylo tedy na žalobkyni, aby určila okruh žalovaných a formulovala žalobní petit způsobem, který bude této skutkové okolnosti odpovídat. Pokud se žalobkyně rozhodla postupovat v řízení tak, jako by smlouvy ze dne [datum] vůbec nebylo, šlo o rozhodnutí jejího procesního zástupce, za které nelze činit odpovědným nalézací soud, který v tomto směru žalobkyni poskytl opakované poučení, přičemž popsanou skutkovou okolnost, která byla v řízení řádně tvrzena a prokázána, nemohl ignorovat. Závěrem uvedl, že i nadále je přesvědčen, že smlouva o nájmu honitby ze dne [datum] byla neplatná pro rozpor se zákonem; odkázal na své dřívější podání ze dne [datum]. Navrhl, aby odvoláním napadený rozsudek byl potvrzen.

7. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobkyní jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

8. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se určovací žalobou (§ 80 o. s. ř.) domáhá určení, že nájemní vztah mezi ní a žalovaným z titulu smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum] trvá.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně tvrdí v tom, že je přesvědčena, že určení existence nájemního vztahu představuje preventivní návrh, který bude soudním podkladem pro odstranění právní nejistoty a odstranění ohrožení práva; je přesvědčena, že určení trvání nájemního vztahu bude představovat konečné vyřešení sporu; určení bude deklarovat určitý právní rámec mezi účastníky řízení, který bude zárukou odvrácení budoucích soudních sporů. Má za to, že bude odstraněn stav nejistoty jejího právní postavení ve vztahu k žalované, která nájemní vztah neuznává, a proto se určením existence trvání nájemního vztahu může předejít i případným dalším sporům ohledně právních poměrů k předmětu nájemního vztahu. Rozhodnutí o žalobě vytvoří pevný právní základ nejen pro uplatnění dalších nároků žalobkyně proti žalované, ale i pro případné jednání se správním orgánem, který v rozporu se zákonem ukončil nájemní vztah. Tvrdí, že smlouva o nájmu honitby, kterou uzavřel dne [datum] žalovaný, je absolutně neplatná, neboť nájemní vztah žalobkyně trvá i nadále a v takovém případě není možné platně uzavřít nájemní smlouvu s předmětem nájmu shodným jako u nájemní smlouvy ze dne [datum]. Rovněž nejednotnost v rozhodování správních orgánů vyvěrá z faktu, že mezi správními orgány nepamatuje shoda o otázce nájemního vztahu, která má na rozhodování správních orgánů zásadní vliv. Podrobně skutečnosti, v nichž žalobkyně shledává naléhavý právní zájem na určení trvání nájemního vztahu založeného smlouvou ze dne [datum], shrnul soud I. stupně v odstavci 8 odvoláním napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

11. Při jednání odvolacího soudu odvolací soud zjistil, že žalobkyně i nadále odůvodňuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení totožnými skutečnostmi, které uváděla v průběhu řízení.

12. Ze skutkových zjištění učiněných soudem I. stupně lze učinit následující závěr o skutkovém stavu.

13. Smlouvou o nájmu honitby ze dne [datum] žalovaný s žalobkyní uzavřeli smlouvu o nájmu honitby, která byla uznána rozhodnutím Okresního úřadu v [obec] ze dne [datum] pod registračním číslem Mysl [číslo] [číslo] (dále je„ předmětná honitba“), a to na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum], označeném jako„ výpověď smlouvy o nájmu honitby ze dne [datum]“, dal žalovaný žalobkyni výpověď z předmětné honitby. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyjádřila vůči žalovanému nesouhlas s předmětnou výpovědí. Smlouvou ze dne [datum] pronajal žalovaný předmětnou honitbu Mysliveckému sdružení [obec], a to na dobu určitou od [datum] do [datum] (viz předmětné smlouvy o nájmu honitby a přípis žalobkyně žalovanému ze dne [datum] označený„ replika na přípis ze dne [datum] výzva ke stažení výpovědi“). Žalobkyně honitbu neužívá a tuto užívá Myslivecké sdružení [obec], s nímž jako s oprávněným nájemcem honitby jednají i správní orgány (shodná tvrzení účastníků).

14. Soud I. stupně správně v prvé řadě zkoumal, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. února 2001, sp. zn. 28 Cdo 139/2001, má určovací žaloba místo jen tam, kde jde o preventivní ochranu práva, nikoliv tam, kde již bylo právo porušeno. Lze proto uzavřít, že určovací žaloba je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právního postavení žalobce dříve, než toto jeho postavení bylo porušeno, takže jejím cílem je zásadně poskytnutí preventivní ochrany. Naopak podmínka naléhavého právního zájmu nebude splněna, jestliže požadované určení neodstraní stav ohrožení práva nebo nezjedná efektivně jistotu v dotčeném právním vztahu.

16. Žalobkyně předmětnou honitbu fakticky řadu let neužívá, není tudíž splněna preventivní podmínka určovací žaloby, neboť tvrzené právo žalobkyně užívat předmětnou honitbu na základě nájemní smlouvy již bylo porušeno. Již jen z tohoto důvodu nelze dovodit naléhavý právní zájem na požadovaném určení a žaloba není důvodná.

17. Pokud žalobkyně tvrdí, že Myslivecký spolek [obec] předmětnou honitbu užívá na základě neplatné nájemní smlouvy, není tento názor v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu.

18. Podle § 33 odst. 9 zákona o myslivosti, věta prvá, není-li tímto zákonem nebo smlouvou o nájmu stanoveno jinak, řídí se právní vztahy ze smlouvy o nájmu honitby ustanoveními občanského zákoníku o nájmu.

19. Vzhledem k tomu, že v souzené věci ani zákon o myslivosti ani smlouva o nájmu nestanoví jinak, je třeba právní vztahy ze smlouvy o nájmu honitby posuzovat podle občanského zákoníku a k tomu pak vztáhnout i příslušnou judikaturu.

20. Byť v minulosti soudní praxe a judikatura dospěla k závěru (srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 120/96, sp. zn. 26 Cdo 1767/2009), že se svědčí-li určité osobě nájemní právo (tam k určitému bytu), nemůže (znovu) platně pronajímatel uzavřít smlouvu o nájmu téhož bytu; takto uzavřená nájemní smlouva by byla absolutně neplatná pro počáteční nemožnost plnění podle § 37 odst. 2 občanského zákoníku (v tam posuzovaném případě zákona [číslo] Sb.).

21. V nálezu sp. zn. II. ÚS 4235/18 však Ústavní soud dovodil, že dojde-li k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), není ústavně komfortní výklad, že druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění. K odůvodnění uvedeného právního názoru mimo jiné uvedl, že sama existence nájemní smlouvy nebrání tomu, aby vlastník uzavřel další nájemní smlouvu k věci, kterou již pronajímá. Nebude-li kvůli prvnímu nájmu schopen plnit své povinnosti podle druhé nájemní smlouvy, je na něm, aby první nájem buď řádně ukončil, nebo nesl právní důsledky spojené s porušením druhé nájemní smlouvy. Nelze přitom vyloučit situace, v níž bude možné současné řádné plnění v rámci obou nájemních vztahů. V každém případě však jsou tyto případy řešitelné prostřednictvím jiných právních nástrojů, než je závěr o absolutní neplatnosti druhé nájemní smlouvy, přičemž tyto mírnější prostředky nezbavují smlouvy právních účinků a více tak respektují to, k čemu se jednotlivci svobodně rozhodli zavázat. Ústavní soud zdůraznil, že právní názor Nejvyššího soudu, podle něhož nelze platně pronajmout věc již jednou pronajatou, nebyl přejat ani do nové občanskoprávní úpravy účinné od [datum], která se proti němu naopak vymezuje – v tomto směru odkázal na ust. § 1760 a § 1763 o. z. (tj. zákona [číslo]). Závaznou nálezovou judikaturu Ústavního soudu (tedy že později uzavřená nájemní smlouva k témuž není bez dalšího neplatná) v následných rozhodnutích akceptoval i Nejvyšší soud ČR (například rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 31 Cdo 3679/2020).

22. Pro poměry souzené věci to znamená, že žalobkyně vychází z nesprávného názoru, že později uzavřená nájemní smlouva k předmětné honitbě, tj. smlouva ze dne [datum] uzavřená mezi žalovaným a Mysliveckým sdružením [obec] je absolutně neplatná, neboť (dle jejího tvrzení) byla uzavřena v době, kdy ke stejnému předmětu nájmu byla dříve uzavřena platná nájemní smlouva s ní. Ve skutečnosti by však při zohlednění výše uvedené judikatury v konečném důsledku vyhovění požadovanému určení nemělo ten důsledek, že by takové určení preventivně řešilo další spory, naopak jeho výsledkem by bylo toliko nastolení stavu, kdy by vedle sebe existovaly dva nájmy téhož předmětu nájmu (to za předpokladu, kdy by bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že její nájemní vztah k předmětné honitbě trvá, tedy že byla řádně uzavřena platná nájemní smlouva a nebyla dána platná výpověď z takového nájemního vztahu).

23. Potažmo nelze akceptovat ani další skutečnosti, o něž žalobkyně opírá svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tedy že budou do budoucna vyřešeny problémy, případně bude věc vyřešena s konečnou platností. Takový důsledek by požadované určení nemělo, neboť jiný subjekt stejný předmět nájmu užívá na základě jiné platné nájemní smlouvy, přičemž onen jiný subjekt, tj. Myslivecké sdružení [obec], není účastníkem tohoto řízení, a tudíž eventuální vyhovění požadovanému určení pro něj není nijak závazné (§159a o. s. ř.).

24. V duchu výše uvedených úvah Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR pak nelze akceptovat ani odvolací námitku spočívající v tom, že nikdo nemůže těžit ze svého protiprávního jednání (tj. uzavření druhé nájemní smlouvy k předmětné honitbě za platnosti první nájemní smlouvy), neboť takový závěr, tj. že se jedná o protiprávní jednání, případně že druhá nájemní smlouva je neplatná, odporuje nálezové judikatuře Ústavního soudu; jak uvedeno výše v rovině ústavní naopak obstál názor, že takové jednání protiprávní není a že jsou tyto případy řešitelné prostřednictvím jiných právních nástrojů, než je závěr o absolutní neplatnosti druhé nájemní smlouvy.

25. Byť za určitých podmínek může být žaloba na určení opodstatněná i tam, kde lze žalovat na plnění povinnosti (jako v souzené věci), lze takovou žalobu považovat za nedovolenou tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Tak je tomu i v souzené věci, neboť, jak bylo výše shrnuto, soud by vyhovujícím rozhodnutím nastolil stav, kdy by vedle sebe stáli (za předpokladu, že by žalobkyně prokázala, že má předmětnou honitbu pronajatu) dva nájemci téhož, jejichž zájmy jsou zcela odlišné; to by naopak vedlo k řadě jiných sporů. V poměrech souzené věci proto ani z tohoto důvodu není žaloba na určení dovolena.

26. Okolnosti, v nichž žalobkyně spatřuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tento tudíž neodůvodňují. Odvolací soud neshledal ani žádné jiné okolnosti odůvodňující naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a lze proto uzavřít, že závěr soudu I. stupně, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je správný.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodu jeho věcné správnosti (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku nákladového, který je správně a přezkoumatelným způsobem odůvodněn v odstavci 35 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

28. Odvolací soud výrok I. potvrdil ve správném znění, neboť písařskou chybou soud I. stupně rozhodl, že se zamítá žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení nájemního„ stavu“, ačkoliv správně mělo být zjevně uvedeno, že se domáhala určení nájemního„ vztahu“.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto je žalobkyně povinna uhradit mu jeho náklady.

30. Na nákladech odvolacího řízení byla žalovanému přiznána odměna za dva úkony právní služby po 2.500 Kč (podání vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tarifní hodnota ve výši 35.000 Kč), tj. celkem 5.000 Kč (2x 2.500 Kč), dále náhrada za dva režijní paušály náhrady výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ke každému z uvedených úkonů po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč (2x 300 Kč), náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu dne [datum] na trase [obec] – [obec] a zpět podle § 14 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 400 Kč, za cestovné za cestu [obec] – [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním automobilem [registrační značka] v celkové výši 1.350,40 Kč (celkem 194 km; dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb. – základní náhrada 4,70 Kč za jeden kilometr, cena nafty motorové 47,10 Kč za jeden litr; spotřeba dle technického průkazu 4,8 l nafty motorové na 100 km), celkem tak náleží náhrada nákladů řízení žalovanému ve výši 7.350,40 Kč ([číslo] + 600 + 400 + [číslo]). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného je plátcem DPH, náleží mu rovněž 21 % DPH, tj. částka 1.543,60 Kč.

31. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši 8.894 Kč ([číslo] + [číslo]) je žalobkyně povinna uhradit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.