58 Co 19/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 11. 2023, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8.719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. , spisová značka, , rozhodl takto: I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti 1/1 k jednotce č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojící na pozemcích parc. č. st , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na společných částech budovy č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, stojící na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – ostatní plocha; spoluvlastnického podílu id. jedné poloviny (½) ze spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada, to vše zapsáno v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , dále jako „Nemovitosti“.; II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady v částce 19.543,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně na základě mezi účastníky nesporných skutečností a na základě jím provedeného dokazování skutkově uzavřel, že účastníci měli Nemovitosti v rovnodílném spoluvlastnictví. V exekuci následně vedené na majetek žalobce byl postižen jeho spoluvlastnický podíl na Nemovitostech. Dne 1. 7. 2015 účastníci podepsali Smlouvu o peněžité zápůjčce, kterou se žalovaná zavázala zapůjčit žalobci částku 73.401,70 Kč vyplacením na účet exekutorského úřadu vedoucího exekuci; v čl. III. této smlouvy bylo dohodnuto zajištění zapůjčené částky tak, že téhož dne účastníci uzavřou kupní smlouvu, kterou žalobce na žalovanou převede vlastnické právo k Nemovitostem za částku 73.401,70 Kč; pro případ, že by žalobce zápůjčku žalované do 3 let nevrátil, byla žalovaná oprávněna předložit kupní smlouvu k vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a pokud by žalobce zápůjčku do 3 let žalované vrátil, byla žalovaná povinna žalobci kupní smlouvu vydat. , adresa, .401,70 Kč žalovaná vyplatila na účet exekutorského úřadu vedoucího exekuci dne 29. 5. 2015. Dne 1. 7. 2015 účastníci podepsali Kupní smlouvu, kterou žalobce převedl svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech na žalovanou za kupní cenu 73.401,70 Kč, s tím, že tuto žalovaná uhradila již před podpisem smlouvy. K návrhu žalobkyně ze dne 19. 3. 2020 bylo mezi účastníky u soudu I. stupně vedeno pod sp. zn. , spisová značka, řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem; v průběhu tohoto řízení žalovaná dle Kupní smlouvy nechala zapsat vklad jejího vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalobce na Nemovitostech do katastru nemovitostí, čímž se stala jejich výlučnou vlastnicí.

3. Na žalobcem požadovaném určení soud I. stupně dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, shledal naléhavý právní zájem (potřeba odstranit nesoulad skutečného stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí a tím odstranění nejistoty v právním postavení žalobce coby spoluvlastníka Nemovitostí) a tedy i aktivní legitimaci žalobce; argumentaci žalované o neexistenci naléhavého právního zájmu na určení a o uplynutí lhůty k podání žaloby měl soud I. stupně za zcela lichou, neboť se jedná o ochrannou lhůtou dopadající na vkladové řízení, která nemá na oprávnění žalobce domáhat se svého práva žalobou vliv; aktivní věcnou legitimaci žalobce měl rovněž dánu. Za aplikace § 2390, § 2079odst. 1 a § 1315 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. Účastníci, vedeni záměrem zajistit zápůjčku uzavřeli téhož dne i Kupní smlouvu na prodej spoluvlastnického podílu žalobce na Nemovitostech za kupní cenu ve výši poskytnuté zápůjčky (tj. 73.401,70 Kč); úmysl účastníků zajistit zápůjčku skrze Kupní smlouvu je zřejmý z čl. III. Smlouvy o peněžité zápůjčce i z následného chování žalované (žalovaná v roce 2020 iniciovala zahájení soudního řízení ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem a návrh na vklad vlastnického práva z titulu Kupní smlouvy do katastru nemovitostí podala až v roce 2023). Dle soudu I. stupně se účastníci uzavřením Kupní smlouvy fakticky dopustili sjednání tzv. propadné zástavy, které však je kogentně zakázáno (§ 1315 odst. 2 písm. b/ o. z.; viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 383/05), pročež je jimi uzavřená Kupní smlouva absolutně neplatným právním jednáním, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.). Účastníci uzavřením Kupní smlouvy zastírali skutečný účel, který svým jednáním sledovali, a sice zajistit pohledávku žalované vyplývající ze Smlouvy o peněžité zápůjčce propadnou zástavou, byť formálně halenou do „kroje“ kupní smlouvy; skutečný účel právního jednání se tedy nekryl s účelem projeveným a v takové situaci nelze hodnotit jimi projevenou vůli v Kupní smlouvě vážně (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 383/05); zastřenost právního jednání nelze tolerovat; dle § 552 o. z. jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se dle § 554 o. z. vůbec nepřihlíží. Kupní smlouva ze dne 1. 7. 2015 tedy není právním titulem, na základě kterého by bylo možno převést vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu žalobce na Nemovitostech na žalovanou, pročež soud I. stupně žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal vůči plně neúspěšné žalované náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 19.543,30 Kč, které žalované uložil zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítla, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem (skutečný stav je ke dni vyhlášení napadeného rozsudku v souladu se stavem právním), že se soud I. stupně nevypořádal s jí vznesenou námitkou nedostatku aktivní legitimace (vklad vlastnického práva byl k návrhu žalované proveden, spoluvlastnictví přestalo ke dni 1. 3. 2023 existovat a v důsledku rozhodnutí katastrálního úřadu došlo k zániku aktivní legitimace žalobce a pasivní legitimace žalované) a nevyřešil předběžnou otázku ve vztahu ke Kupní smlouvě (Kupní smlouvu soud I. stupně považoval za neplatnou a proto dospěl k chybnému závěru, že podílové spoluvlastnictví trvá, ačkoliv již zaniklo). Soudu I. stupně vytkla i neprovedení důkazů (spisem vedeným u něj pod sp. zn. , spisová značka, , výslechem , tituly před jménem, , Anonymizováno, k prokázání úmyslu žalobce převést Kupní smlouvou svůj spoluvlastnický podíl na Nemovitostech, Kupní smlouvou, Smlouvou o peněžité zápůjčce a seznamem pohledávek). Nesprávnost napadeného rozsudku spatřovala v tom, že soud I. stupně chybně uzavřel, že podílové spoluvlastnictví existuje proto, že měl Kupní smlouvou chybně za absolutně neplatnou, ačkoliv katastrální úřad ji měl za platnou a na jejím základě provedl vklad vlastnického práva. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že žalobce jí zápůjčku ani kupní cenu neuhradil; že lichva žalované prokázána nebyla; že žalobce Kupní smlouvu i Smlouvu o peněžité zápůjčce podepsal a souhlasil s ní, text Smlouvy o peněžité zápůjčce zcela odpovídá tomu, čeho chtěli v době jejího uzavření dosáhnout, tj. vůli stran; že pohledávka dospěla nejpozději dne 1. 7. 2018 a pokud byl návrh na vklad žalovanou podán dne 6. 2. 2023, je posouzení pohledávky soudem I. stupně jako nedospělé, chybné; že se žalobce na její úkor obohatil o výši zápůjčky; nově také ve vztahu k věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, vznesla námitku litispendence. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, žalobu zamítl a jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

5. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že se soud I. stupně otázkou platnosti Kupní smlouvy zabýval a skutečnost, že katastrální úřad dle ní vklad vlastnického práva provedl, vypovídá pouze o tom, že listina splňovala formální atributy požadované právním řádem, když otázkou platnosti či neplatnosti Kupní smlouvy se katastrální úřad zabývat ani nemohl. Uvedl, že pokud by měl být právní názor žalované správný, byl by institut žaloby na určení nadbytečným a jakákoliv žaloba na určení (žaloba skutečného vlastníka proti vlastníkovi zapsanému ve veřejném seznamu) by byla zbytečná. Naléhavý právní zájem v řízení osvědčil, když uvedl, že stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému právnímu stavu; naléhavý právní zájem není třeba prokazovat. Neprovedení důkazů, které byly zcela od věci (seznamem pohledávek) či dalšími (výslechem , tituly před jménem, Kočárové v situaci, kdy on uzavření Kupní smlouvy nikdy nezpochybňoval) bylo v souladu se zásadou ekonomie; žalovaná pak ze spisu vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, konkrétní listiny ani skutečnosti, k jejichž prokázání by měly sloužit neuvedla; dokazování Kupní smlouvou i Smlouvou o peněžité zápůjčce soudem I. stupně provedeno bylo. Pokud by aktivní legitimace měla být vázána na stav zápisu v katastru nemovitostí, tak by institut určovací žaloby k nemovitostem postrádal smysl, neboť by vlastník nikdy nemohl osvědčit naléhavý právní zájem pro podání takovéto žaloby. Při jednání odvolacího soudu doplnil, že překážka litispendence s ohledem na jiný předmět řízení ve vztahu k věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dána není, že lichva nebyla soudem I. stupně pro nadbytečnost ani posuzována a že text Smlouvy o peněžité zápůjčce odpovídá tomu, čeho chtěli účastníci v době jejího uzavření dosáhnout. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a jemu přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario) a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a při nařízeném jednání dospěl k závěru, že je namístě rozhodnutí jako věcně správné potvrdit.

7. Předmětem přezkumu odvolacího soudu tedy byl výrok I. rozsudku soudu I. stupně i na něm závislý nákladový výrok II. rozsudku.

8. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně na základě shodných skutkových tvrzení účastníků a jím řádně a v potřebném rozsahu provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění, z nichž učinil i správný závěr o skutkovém stavu. Soud I. stupně ve věci aplikoval správné právní normy, při výkladu dotčených ustanovení přihlédl i k judikatuře Ústavního soudu a následně vše přiléhavě aplikoval na jím v dostačeném rozsahu zjištěný skutkový stav, pročež se s jeho právními závěry lze ztotožnit a pro stručnost na ně i odkázat. Soud I. stupně přesvědčivě vyložil proč má Kupní smlouvu za neplatnou a odvolací soud s jeho závěrem souhlasí.

9. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody: prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení; dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí; třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 666/10). Žalovanou je nutno předně upozornit, že důkaz Kupní smlouvou a Smlouvou o peněžité zápůjčce soud I. stupně na jednání dne 29. 11. 2023 řádně provedl jejich čtením. Stejně tak soud I. stupně provedl důkaz i spisem vedeným u něj pod sp. zn. , spisová značka, ; pokud měla žalovaná za to, že je nutno z citovaného spisu k důkazu provést i další listiny, měla je soudu při jednání řádně označit a uvést, k prokázání jakých jejích tvrzení by měly sloužit; pokud snad žalovaná z citovaného spisu dovozuje, že podílové spoluvlastnictví účastníků k Nemovitostem zaniklo, tak byť by takový závěr byl v rozhodnutí konstatován, nebyl by pro soud v přezkoumávané věci závazný, neboť rozhodnutí dosud nenabylo právní moci a nadto by se jednalo o otázku, pro účely rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, pouze předběžnou. Seznam pohledávek žalované za žalobcem a výslech , tituly před jménem, Kočárové nebyly soudem I. stupně správně provedeny z důvodu jejich nadbytečnosti; seznam pohledávek žalované za žalobcem je pro právní posouzení přezkoumávané věci zcela irelevantní; výslech , tituly před jménem, , Anonymizováno, je nadbytečný, neboť skutečnost, že žalobce chtěl Kupní smlouvu s žalovanou uzavřít a že tuto skutečně i uzavřel, žalobce nerozporoval, přičemž z těchto skutkových zjištění bylo soudem I. stupně i soudem odvolacím při právním posouzení přezkoumávané věci vycházeno.

10. Ustanovení § 1315 o. z. obsahuje taxativní výčet smluvních klauzulí, které má zákonodárce za natolik rizikové, že je výslovně zakázal, neboť jejich důsledky nejsou v souladu s podstatou a účelem zástavního práva; přitom není důležité, zda je takové ujednání součástí zástavní smlouvy, jiné smlouvy, anebo je obsahem samostatné smlouvy. Zákaz ujednání o propadné zástavě (pactum commissorium) v případě, že ke ztrátě vlastnického práva dochází se zřetelem na prodlení dlužníka s uspokojením zástavního věřitele, slouží k ochraně zástavce před tím, aby zástavnímu věřiteli pro případ prodlení s plněním na zajištěnou pohledávku (tedy v době kdy není splatná) slíbil nabytí vlastnického práva k zástavě, jejíž hodnota zpravidla přesahuje hodnotu zajištěné pohledávky; zákaz má tedy poskytnout ochranu před rizikovým jednáním zástavce, které činí v ošidném očekávání, že bude schopen řádně vyhovět všem svým povinnostem. Ujednání propadné zástavy často nemá přímo podobu zakázaných ujednání, leč smluvní strany se snaží zákaz obejít za použití jiných institutů; tradičně se zákaz propadné zástavy obchází například pomocí kupní smlouvy s odkládací podmínkou prodlení dlužníka (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 2204/99, sp. zn. 21 Cdo 2359/2000, sp. zn. 22 Cdo 1053/2001 nebo rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 119/01 či sp. zn. IV. ÚS 383/05) (k tomu srovnej Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1274 – 1282).

11. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 119/01 konstatoval, že obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným; jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. V jím posuzovaném případě uzavření kupní smlouvy samo o sobě zákonu neodporovalo, avšak při posouzení v kontextu ostatních smluvních ujednání souběžně uzavřených vyplynulo, že kupní smlouva byla uzavřena za účelem zajištění smlouvy o zápůjčce a že realizací sjednaného zajištění mělo dojít k převodu vlastnického práva k zástavě na zástavního věřitele, tedy k propadnutí zástavy. Takové ujednání svými důsledky obchází kogentní zákonnou úpravu realizace zástavního práva a kupní smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou pro obcházení zákona.

12. I z výše uvedených komentářových a judikatorních závěrů je zřejmé, že je rozsudek soudu I. stupně správný. V přezkoumávané věci je Kupní smlouvu nutno posoudit v kontextu ostatních účastníky souběžně uzavřených smluvních ujednání, tj. v kontextu Smlouvy o peněžité zápůjčce. Mezi účastníky je nesporné, že text jimi uzavřené Smlouvy o peněžité zápůjčce odpovídá tomu, čeho chtěli v době jejího uzavření dosáhnout; z jejího textu i ze soudem I. stupně v napadeném rozsudku popsaného následného chování žalované přitom vyplývá, že Kupní smlouva byla uzavřena za účelem zajištění Smlouvy o peněžité zápůjčce a že realizací sjednaného zajištění mělo v případě prodlení žalobce dojít k uspokojení žalované převodem vlastnického práva žalobce k Nemovitostem na žalovanou (tj. k propadnutí zástavy). Jelikož toto ujednání bylo účastníky sjednáno dne 1. 7. 2015, tedy v době, kdy zápůjčka nebyla splatná (žalobce měl dle čl. II. bodu 1. Smlouvy o peněžité zápůjčce žalované zapůjčenou částku vrátit v tam sjednaných splátkách do 31. 5. 2017, resp. dle čl. III. bodu 3. a 4. nejpozději do 1. 7. 2018) je ujednáním neplatným, neboť obchází kogentní ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. a Kupní smlouva je tak pro obcházení zákona absolutně neplatná. Právní posouzení věci soudem I. stupně tedy bylo zcela správné.

13. Odvolací námitky žalované jsou zcela nedůvodné.

14. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vystihuje, zda podání konkrétní určovací žaloby je efektivním a vhodným prostředkem (způsobem), kterak se domoci ochrany právních zájmů navrhovatele (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1850/2009). Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 4593/2010). Z uvedeného je zřejmé, že v přezkoumávané věci je naléhavý právní zájem žalobce na jím požadovaném určení dán, neboť o sobě tvrdí, že vlastníkem podílu o velikosti id 1/2 na Nemovitostech, jež jsou evidovány v katastru nemovitostí, avšak jako jejich vlastník v katastru zapsán není.

15. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se týká sporný vztah nebo sporné právo; aktivní legitimace žalobce reflektuje subjektivní hmotné právo uplatněné žalobcem u soudu a pasivní věcná legitimace musí být splněna na straně žalované, která musí být nositelkou subjektivní hmotné povinnosti, které se žalobce u soudu domáhá. Soud I. stupně existenci aktivní věcné legitimace na straně žalobce a pasivní věcné legitimace na straně žalované tedy dovodil zcela správně. Argumentace žalované založená na tom, že aktivní věcná legitimace žalobce a pasivní věcná legitimace žalované zanikla ke dni 1. 3. 2023, kdy byl dle Kupní smlouvy povolen vklad vlastnického práva pro žalovanou, je z hlediska práva nelogická a zcestná; pokud by tomu tak skutečně mělo být, byla by, jak trefně uvedl již žalobce, jakákoliv žaloba vlastníka proti osobě zapsané jako vlastník v katastru nemovitostí na určení vlastnictví k nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí zbytečná.

16. Soud I. stupně otázku platnosti Kupní smlouvy jako otázku předběžnou pro účely přezkoumávaného rozhodnutí řešil, když tuto posoudil jako absolutně neplatnou, přičemž svůj závěr podrobně a logicky zdůvodnil. Pouze ze skutečnosti, že soud I. stupně otázku platnosti Kupní smlouvy vyřešil jinak, než si představovala žalovaná, není možné dovodit nesprávnost takovéhoto posouzení. A jak rovněž správně ve svém vyjádření uvedl žalobce, skutečnost, že katastrální úřad dle Kupní smlouvy vklad vlastnického práva pro žalovanou provedl, vypovídá pouze o tom, že listina splňovala formální atributy požadované právním řádem, neboť otázkou platnosti či neplatnosti Kupní smlouvy se katastrální úřad zabývat ani nemohl.

17. Pokud má žalovaná za to, že jí žalobce zápůjčku či kupní cenu neuhradil a že se na její úkor o výši zápůjčky obohatil, je na ní, aby se jejich úhrady vůči němu případně domáhala. Otázkou lichvy se soud I. stupně pro nadbytečnost vůbec nezabýval; nadto je možno upozornit, že je-li hlavním účelem zákazu propadné zástavy ochránit zástavce před ztrátou často hodnotné zástavy, platí zákaz i tehdy, není-li v konkrétním jednotlivém případě hodnota zástavy vyšší, než hodnota zajištěné pohledávky, pročež je zakázáno dokonce i ujednání o propadnutí (či prodeji) zástavy za předem stanovenou cenu, byť by byla přiměřená. Skutečnost, že žalobce Kupní smlouvu podepsal a souhlasil ní, byla mezi účastníky nesporná, avšak, jak bylo soudem I. stupně v napadeném rozhodnutí a výše i soudem odvolacím podrobně zdůvodněno, nemůže takové právní jednání být platné. Pro posouzení neplatnosti ujednání o propadné zástavě je podstatné pouze to, zda byla pohledávka splatná k datu jejího sjednání, tj. k datu 1. 7. 2015 (viz dikce „zakazuje se ujednat“); v přezkoumávané věci přitom k datu 1. 7. 2015 pohledávka žalované za žalobcem ze Smlouvy o peněžité zápůjčce splatná nebyla a skutečnost, že k datu vkladu vlastnického práva žalované dle Kupní smlouvy do katastru nemovitostí již pohledávka splatnou byla, nemůže na uvedeném ničeho změnit. Překážka věci zahájené (litispendence) přezkoumávané věci ve vztahu k věci vedené u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, s ohledem na jiný předmět řízení dána není.

18. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. z důvodu jeho věcné správnosti včetně nákladového výroku potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že v odvolacím řízení plně úspěšnému žalobci přiznal proti plně neúspěšné žalované právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Žalobce byl v odvolacím řízení zastoupen advokátem a jím účelně vynaložené náklady odvolacího řízení tak tvoří odměna advokáta ve výši 6.200 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) ve výši 3.100 Kč za úkon (§ 9 odst. 4 písm. b/ ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jako „AT“), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč na dva úkony právní služby po 300 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT), náhrady za promeškaný čas ve výši 200 Kč za 2 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 AT), náhrada cestovních výdajů ve výši 205,60 Kč za cestu na jednání soudu dne 25. 4. 2024 z , adresa, a zpět, tj. za 28 km jízdy motorovým vozidlem o kombinované spotřebě 4,5 l/100 km, při ceně nafty 38,7 Kč/1 l a sazbě základní náhrady 5,6 Kč/km a 21 % DPH ve výši 1.513,20 Kč, tj. celkem po zaokrouhlení ve výši 8.719 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 8.719 Kč odvolací soud uložil žalované žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).