58 CO 196/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec , rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným:

1. Ing. jméno příjmení , narozený dne datum 2. jméno příjmení , narozená dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 44 C 53/2017-188, I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3.932,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaní jsou povinni uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve znění specifikovaném ve výroku I. odvoláním napadeného rozsudku (výrok I.) a že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 40.662,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně zjistil, že stavba č. e. 33 – rekreační chata na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaná pro katastrální území Brumov (tj. stavba, která je předmětem sporu) stojí na pozemku parc. [číslo] o velikosti 33 m2 a parc. [číslo] o velikosti 2 m2; větší pozemek je ve spoluvlastnictví žalobce a řady dalších subjektů, menší z pozemků je ve společném jmění manželů – žalovaných. [příjmení] menšího pozemku předkupní právo k předmětné stavbě nevzniklo; naopak bylo porušeno předkupní právo vlastníka většího pozemku, kdy tomuto vlastníkovi (podílovým spoluvlastníkům) nebyla předmětná stavba před jejím zamýšleným převedením do vlastnictví (společného jmění) žalovaných řádně nabídnuta ke koupi. V tomto řízení však uplatnil předkupní právo ke stavbě pouze žalobce. Co se týká samotné realizace předkupního práva, vzhledem k absenci podrobnější úpravy výkonu věcného předkupního práva je třeba aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2407/2015).

3. V souzené věci se jedná o nemovitou věc zapsanou v katastru nemovitostí, tj. ve veřejně přístupném seznamu, žalovaní jakožto koupěchtiví museli proto o předkupním právu spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vědět, a proto uzavřeli s prodávajícím [jméno] [příjmení] smlouvu s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva. Prodávající [příjmení] [příjmení] předkupníkům, tj. spoluvlastníkům pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], nabídku na uplatnění předkupního práva neučinil, proto mají předkupníci právo domáhat se vůči koupěchtivému (žalovaným), aby jim byla předmětná věc (tj. stavba č. e. 33) převedena za stejných podmínek, za jakých byla převedena koupěchtivému.

4. Pokud žalovaní argumentovali tím, že prodávající měl žalobce kontaktovat a nabídnout mu uplatnění předkupního práva, avšak na toto žalobce nereagoval, a dále že se měl u žalobce ujišťovat i bratr žalovaného ohledně eventuálního uplatnění předkupního práva, přičemž předseda výboru žalobce se měl dokonce předkupního práva vzdát, pak argumentace o aktivitě prodávajícího je novotou po koncentračním bodu, ke kterému soud nemohl přihlížet, a v případě aktivity bratra žalovaného [příjmení] [příjmení] považoval soud I. stupně tuto argumentaci za účelovou (v odstavci 11 odůvodněním napadeného rozsudku pak blíže rozvedl z jakého důvodu ji za takovou považuje) a nadto jestliže se [jméno] [příjmení] (tj. předseda výboru žalobce) měl vzdát předkupního práva směrem k Mgr. [příjmení], nemohlo to přivodit právní následky, neboť Mgr. [příjmení] nebyl vlastníkem předmětné stavby.

5. Pokud se týká uplatnění předkupního práva, uzavřel soud I. stupně, že je nutno vycházet z ust. § 2141 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle něhož náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku. Vzhledem k tomu, že předkupník může své předkupní právo uplatnit v obecné promlčecí době tří let (zde soud I. stupně odkázal nesprávně na § 659 o. z., přičemž správně má být uvedeno § 629 odst. 1 o. z.) a provedeným dokazováním bylo zjištěno, že nikdo další z podílových spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] se v soudním řízení svého retraktního práva nedomáhal a nedomáhá, uzavřel soud I. stupně, že toto právo bylo u všech zbývajících spoluvlastníků promlčeno uplynutím této tříleté promlčecí doby, pročež ke dni vyhlášení rozsudku tak mohl žalobce toto právo uplatnit dle § 2141 o. z. v celku. Byť žalobce uplatnil svůj nárok v době, kdy se ještě některý z podílových vlastníků mohl předkupního práva domáhat, k okamžiku přezkoumávaného rozhodnutí to již možné nebylo, když předkupní práva ostatním předkupním zaniklo, a proto se žalobce mohl předkupního práva domáhat v celku.

6. Namítali-li žalovaní rozpor s dobrými mravy, ani tento soud I. stupně neshledal, neboť výkon práva žalobce nevede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek, přičemž prodleva v uplatnění nároku nemůže jít k tíži žalobce, uplatnil-li nárok ještě v průběhu zákonné lhůty. Rozpor s dobrými mravy soud neshledal ani v tom, že by příslušnou úplatou dle § 2144 o. z. měla být kupní cena, jež měla být deformována vzájemnou spoluprací a investicemi žalovaných. Úvaha o tom, jakou by požadoval kupní cenu původní vlastník vůči jinému kupujícímu, je spekulativní a ve své podstatě nevýznamná, neboť při realizaci předkupního práva se má vycházet v zásadě právě z úplaty, jíž je cena, za kterou byla věc koupena koupěchtivým.

7. V odstavci 14 odůvodnění soud I. stupně odůvodnil, proč neprovedl všechny navrhované důkazy. V následujícím odstavci (odstavci 15) se pak s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu vypořádal s námitkou žalovaných, že mělo být žalováno na nahrazení projevu vůle (tedy nikoli na uložení povinnosti žalovaným uzavřít s žalobcem kupní smlouvu).

8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odůvodnil, proč ve věci neshledal důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., jak navrhovali žalovaní, a podrobně rozepsal, za co byla celková částka nákladů řízení žalobci přiznána (srovnej odstavce 16 a 17 odůvodnění rozsudku).

9. Zákonná ustanovení, která ve věci soud I. stupně aplikoval, jsou doslovně uvedena v odstavcích 5, 6, 7 a 10 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, stejně jako na bližší právní hodnocení věci.

10. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání. V něm namítli pochybení soudu I. stupně spočívající v tom, že neprovedl všechny navržené důkazy, a to konkrétně výslechy svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení]; rovněž kritizovali, že nebyla provedena účastnická výpověď pana [jméno] [příjmení]. Výslechy Mgr. [příjmení] a pana [příjmení] mělo být zejména prokázáno vzdání se předkupního práva ze strany statutárního orgánu žalobce, kdy pan [příjmení] se měl vyjádřit i ke kontraktačnímu procesu jako celku, výslechy paní [příjmení] a paní [příjmení] považovali za podstatné pro posouzení otázky nedostatku aktivní legitimace žalobce. Pan [anonymizováno] se měl vyjádřit k posouzení skutečné výše kupní ceny a sjednaných smluvních podmínek, kdy tato se neskládala pouze z kupní ceny formálně uvedené v kupní smlouvě, ale v řadě souvisejících investic, spolupráce, údržby chaty a jiných. Závěr o nadbytečnosti navržených důkazů soudem I. stupně je v tomto směru nesprávný.

11. Dále namítali nesprávné právní posouzení věci, kdy setrvali na své argumentaci, že soud nesprávně posoudil aktivní legitimaci žalobce. Zdůraznili, že žalobce v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal nezájem všech ostatních spoluvlastníků předkupní právo uplatnit. Nadto jsou v rozporu závěry soudu I. stupně o promlčení a naopak o zániku předkupního práva, když v daném případě nemohlo dojít k zániku předkupního práva ve smyslu § 2141 o. z. (ve spojení s § 2148 odst. 1 o. z.) a předkupní právo všech ostatních spoluvlastníků trvá, byť případně ve formě naturální obligace. Ve věci nebyla prokázána ani skutečnost, že předkupní právo zaniklo, ani skutečnost, že ostatní spoluvlastníci svůj nárok neuplatnili; žalobce tedy neprokázal svou aktivní legitimaci v rozsahu nad svůj zapsaný spoluvlastnický podíl na pozemku parc. [číslo]. Již z tohoto důvodu měla být žaloba zamítnuta.

12. V další argumentaci setrvali na svém názoru, že formální částka kupní ceny uvedená v kupní smlouvě nebyla skutečnou kupní cenou, neboť ta se skládala z vícero částí. Žalovaní navrhovali důkazy k prokázání skutečných podmínek kupní smlouvy, za kterých nemovitosti koupili od prodávajícího. Pokud soud tyto důkazy zamítl, je nutno uzavřít, že nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení, zda navrhovaná kupní smlouva ze strany žalobců skutečně obsahuje totožné podmínky, za jakých nabyli nemovitosti žalovaní. Nadto kupní smlouva byla uzavřena již v roce 2014 a je třeba z úřední povinnosti ze strany soudu zohlednit, že finanční prostředky podléhají inflaci. Reálná hodnota částky 50.000 Kč v roce 2021 je zcela odlišná od reálné hodnoty částky 50.000 Kč v roce 2014. Soud v tomto směru rozhodl v rozporu s hmotným právem.

13. Zopakovali rovněž svou argumentaci o dobré víře žalovaných s tím, že soud opominul jejich ochranu, když ve vztahu k předmětné chatě jsou dobrověrnými nabyvateli. Skutečnost, že nabývali nemovitost v dobré víře v oprávněnost nabytí vlastnického práva žalovaní nejen tvrdili, ale rovněž navrhovali prokázat mimo jiné výslechem navrhovaných svědků. Pokud soud tyto svědecké výpovědi neprovedl, zatížil řízení podstatnou vadou, která má vliv na výsledek ve věci samé. Pokud byli žalovaní ujištěni, že předkupní právo nebude uplatněno, respektive žalobce se prostřednictvím pana [příjmení] předkupního práva výslovně vzdal, je vlastnické právo žalovaných dle jejich přesvědčení chráněno dobrou vírou nabyvatele. Navrhli změnu odvoláním napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.

14. V písemném vyjádření k odvolání žalobce zdůraznil, že o jeho aktivní legitimaci nemůže být pochyb a není pravdou, že nebyly provedeny důkazy svědčící o skutečnosti, že ostatní spoluvlastníci nechtěli své předkupní právo uplatnit. Dále je nesporné, že všem spoluvlastníkům uplynula tříletá promlčecí doba k uplatnění jejich nároku, což jednoznačně potvrzuje nezájem ostatních spoluvlastníků své předkupní právo uplatnit. Na podporu své argumentace uvedl judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2358/2010) s tím, že argumentace žalovaných, že ostatním spoluvlastníkům nezaniklo předkupní právo a toto nadále trvá, i když svůj nárok neuplatnili, je zcela lichá. Uzavřel, že nemůže být pochyb o tom, že žalobce je oprávněn uplatnit předkupní právo k celku.

15. Pokud žalovaní tvrdí, že byli v dobré víře, stejně jako že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy, pak tato tvrzení jsou vyvrácena samotnou skutečností, že žalobce uplatňuje předkupní právo, kterým disponuje ze zákona a žalovaní tak nikdy nemohli být v dobré víře a museli vědět, že porušují předkupní právo spoluvlastníků k pozemku. S tvrzením, že se žalobce, respektive pan [příjmení] měl údajně vzdát předkupního práva za žalobce, žalovaní přišli po koncentraci řízení, dokonce až po rozhodnutí dovolacího soudu v této věci, nadto tato nová tvrzení jsou nejen nepravdivá, ale také žalovaní tato svá tvrzení neustále mění. Soud I. stupně správně uzavřel, pokud tato tvrzení považoval za účelová a nepravdivá; žalobce se svého předkupního práva směrem k bratrovi žalovaného ani vzdát nemohl, neboť tento nebyl vlastníkem předmětné stavby.

16. Za ryze účelová pak nutno považovat tvrzení žalovaných, že kupní cena za předmětné nemovitosti byla jiná než 50.000 Kč uvedená v kupní smlouvě. Písemně sjednanou kupní cenu rozhodně nemohou vyvrátit svědecké výpovědi třetích osob.

17. Navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně.

18. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

19. Skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu, která učinil soud I. stupně, jsou správná a odvolací soud je zcela přejímá.

20. Pokud se týká právního hodnocení věci, soud I. stupně ve věci aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl a rozhodl i v souladu se závazným právním názorem, který v této věci vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 24. 11. 2020, č. j. 22 Cdo 1952/2019-148.

21. Pokud se týká jednotlivých odvolacích námitek:

22. Předmětem kritiky žalovaných je neprovedení navržených důkazů.

23. Je-li k výslechu navrhován jako svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] (bratr žalovaného), ten měl dle tvrzení žalovaných prokázat, že došlo ke vzdání se předkupního práva.

24. Termín vzdání se předkupního práva však občanský zákoník ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy znal toliko v případě zákonného předkupního práva (srovnej § 1125 o. z.) a pokud mělo ke vzdání se takového předkupního práva dojít, muselo tak být učiněno v písemné formě. V souzené věci soud I. stupně s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu vysvětlil v odstavci 9 rozsudku, že ve věci je třeba aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu. Měli-li svědci [příjmení] [příjmení] a pan [příjmení] prokázat„ vzdání se předkupního práva“, které bylo možno toliko u zákonného předkupního práva, v kontraktačním procesu, na nějž je třeba aplikovat ustanovení o smluvním předkupním právu, nemohla mít jejich výpověď žádnou relevanci ve vztahu k okolnostem podstatným pro posouzení věci. Nadto jsou správné závěry soudu I. stupně, který zdůraznil, že i pokud by se žalobce„ vzdal“ předkupního práva vůči Mgr. [příjmení], nemohlo takové„ vzdání se“ předkupního práva přivodit žádné právní následky, neboť Mgr. [příjmení] nebyl vlastníkem předmětné stavby a správně soud I. stupně zdůraznil i skutečnost, že argumentace o aktivitě prodávajícího pana [příjmení] je novotou po koncentraci řízení, ke které soud nemůže přihlížet.

25. Pokud se týká úpravy předkupního práva smluvního, občanský zákoník upravuje povinnosti prodávajícího vůči předkupníkovi.

26. Podle § 2140 o. z. odst. 1, ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).

27. Podle § 2143 o. z. povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi dospěje uzavřením smlouvy s koupěchtivým.

28. Podle § 2145 o. z., věděl-li koupěchtivý o předkupním právu nebo musel-li o něm vědět, platí, že smlouva je uzavřena s rozvazovací podmínkou uplatnění předkupního práva.

29. Podle § 2147 odst. 1 o. z. nabídku činí prodávající předkupníkovi ohlášením všech podmínek. Při nabídce se vyžaduje oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým. Nabídka ke koupi nemovité věci vyžaduje písemnou formu. Dle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení, přijme-li předkupník nabídku, uskuteční se koupě mezi prodávajícím a předkupníkem za týchž podmínek, jaké prodávající dohodl s koupěchtivým.

30. Podle § 2148 odst. 1 o. z. předkupník zaplatí cenu v ujednané lhůtě, jinak do osmi dnů po nabídce u věci movité a u nemovité věci do tří měsíců po nabídce. Neučiní-li to, předkupní právo zanikne.

31. Podle § 2141 o. z., náleží-li předkupní právo několika osobám společně, mohou je uplatnit jen v celku. Zanikne-li však předkupní právo některé z nich, nebo neuplatní-li je, mohou zbývající předkupníci předkupní právo uplatnit v celku.

32. Zásadní, od čeho se ve věci odvíjí posouzení argumentace žalovaných, je, zda vůbec prodávající předkupníkům umožnil realizaci jejich předkupního práva. Jak výše uvedeno, mohl to učinit toliko písemně a v nabídce musel prodávající předkupníkovi (předkupníkům) ohlásit všechny podmínky; při nabídce je vyžadováno oznámení obsahu smlouvy uzavřené s koupěchtivým.

33. Že by prodávající řádně splnil své povinnosti vůči předkupníkům, nebylo ani tvrzeno a ani to v řízení nijak nevyšlo najevo. Důsledkem chybného postupu prodávajícího pak logicky bylo, že se žádný z předkupníků nemohl k uplatnění svého předkupního práva relevantně vyjádřit, natož se svého předkupního práva„ vzdát“.

34. Z výše citovaných zákonných ustanovení se podává, že podle zákona mohli předkupníci předkupní právo toliko neuplatnit nebo jim mohlo zaniknout; ani jedna ze zákonem předpokládaných situací však v daném případě nastat nemohla, neboť prodávajícím nebyla předkupníkům učiněna řádná nabídka. Pokud by byla řádně učiněna nabídka, musela by v ní být uvedena i kupní cena; je tomu tak proto, aby předkupník mohl vše zvážit, rozmyslet si uplatnění svého předkupního práva a aby nemohlo následně dojít k právně čistému prodeji věci, jíž se předkupní právo týká, za cenu nižší. Pro posouzení přezkoumávané věci je tudíž rozhodná cena, za niž předmětnou nemovitou věc žalovaní dle smlouvy koupili a jiné okolnosti jsou nerozhodné.

35. Proto také soud I. stupně nepochybil, pokud za nadbytečné důkazy považoval výslechy svědka [příjmení] a svědka [příjmení], případně účastnickou výpověď předsedy výboru žalobce ([jméno] [anonymizováno]).

36. Rovněž výslech svědkyní paní [příjmení] a paní [příjmení], které měly zpochybnit aktivní legitimaci žalobce (tedy že uplatnil své právo nesprávně vůči celku), jsou pro posouzení věci nadbytečné, a to opět proto, že žádná řádná nabídka ze strany prodávajícího jim poskytnuta nebyla (nebylo to ani tvrzeno), proto žádnou nabídku jako předkupníci od prodávajícího přijmout nemohly. Své předkupní právo proto mohly uplatnit pouze stejným způsobem, jako to učinil žalobce, a to v soudním řízení; jak bylo prokázáno, žádné takové řízení vedeno nebylo.

37. Správná je námitka odvolatelů, že předkupní právo ostatním předkupníkům promlčením nezaniklo (bylo toliko promlčeno), neboť k zániku předkupního práva mohlo dojít pouze v souladu s ust. § 2148 odst. 1 o. z. in fine, tedy pokud by nezaplatili kupní cenu v ujednané lhůtě, nebo (nebyla-li taková lhůta sjednána a jelikož se jednalo o nemovitou věc) do 3 měsíců po nabídce. Že předkupní právo nezaniklo, lze uzavřít z toho, že prodávající předkupníkům neučinil žádnou nabídku. Nicméně tento nesprávný závěr soudu I. stupně nemá na posouzení věci žádný vliv.

38. Odvolací soud se závěrem soudu I. stupně ohledně aktivní legitimace žalobce v tomto sporu souhlasí a aktivní legitimaci žalobce považuje za prokázanou. Nad rámec toho, v čem spatřoval aktivní legitimaci žalobce soud I. stupně (srovnej odstavec 12 odůvodnění), odvolací soud dodává, že z důvodů pochybení prodávajícího (nedodržení zákonného postupu při jednání s osobami, kterým svědčilo předkupní právo) nemohla žádná z osob, kterým svědčilo předkupní právo, reagovat na nabídku zákonným způsobem a jediný způsob, jakým se svého předkupního práva mohla domoci, bylo podat na koupěchtivé (tj. třetí osoby, které nemovitost koupily, ačkoliv bylo porušeno předkupní právo všech spoluvlastníků – předkupitelů) žalobu, stejně jako učinil v souzené věci žalobce. Pokud tak žádný jiný z předkupníků neučinil, což bylo v řízení prokázáno, lze uzavřít, že předkupní právo nezaniklo (nebyly splněny podmínky ust. § 2148/1 o. z.), avšak nebylo ostatními spoluvlastníky uplatněno; pro poměry souzené věci to znamená, že zbývající předkupník, tj. žalobce, může předkupní právo uplatnit v celku.

39. Jak bylo již výše uvedeno, právě proto, aby byla najisto postavena mimo jiné kupní cena, je prodávající při nabídce předkupníků povinen oznámit jim obsah smlouvy uzavřené s koupěchtivým, a to písemně. Předkupník pak má možnost rozmyslet si, zda za cenu, za níž je věc nabízena koupěchtivému, využije svého předkupního práva či nikoliv. Jeho povinností je pak v ujednané lhůtě zaplatit kupní cenu, a není-li taková lhůta ujednána, tak v případě nemovité věci do 3 měsíců po nabídce. Pokud prodávající nabídku neučinil, je správný závěr soudu I. stupně, že nelze shledat rozpor s dobrými mravy v tom, že by snad kupní cena měla být deformována vzájemnou spoluprací prodávajícího a kupujících a investicemi žalovaných; při realizaci předkupního práva se má vycházet v zásadě z úplaty, jíž je cena, za kterou věc byla koupena koupěchtivým.

40. Rozpor s dobrými mravy v jednání žalobce nebyl shledán ani z jiného důvodu. Pokud se jedná o spornou nemovitost, správně soud I. stupně zdůraznil, že se jedná o věc zapsanou v katastru nemovitostí, tj. v seznamu veřejně přístupném; žalovaní jakožto koupěchtiví museli o předkupním právu spoluvlastníků pozemku parc. [číslo] v katastrálním území vědět, a že to věděli je zřejmé i z jejich tvrzení, kdy uvádí, že se sami dotazovali, zda bude ze strany žalobce předkupní právo uplatněno. Pokud ze strany prodávajícího došlo k porušení jeho povinností vůči předkupníkovi (případně předkupníkům), nemohou z toho žalovaní pro sebe dovozovat nějakou výhodu.

41. Lze uzavřít, že skutkové závěry soudu I. stupně jsou správné, svá skutková zjištění soud I. stupně podřadil pod správná zákonná ustanovení, rozhodl i v souladu s právním názorem, který ve věci vyslovil v dovolacím řízení v rámci tohoto sporu Nejvyšší soud a své závěry přezkoumatelným způsobem zdůvodnil. Bez ohledu na další úvahy, které nad rámec odůvodnění soudu I. stupně uvedl odvolací soud, rozhodnutí soudu I. stupně zcela obstojí, a z důvodu jeho věcné správnosti proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

42. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. V rámci odvolacího řízení zástupce žalobce učinil dva úkony právní pomoci – sepsal vyjádření, které soudu doručil v den předcházející jednání odvolacího soudu, a účastnil se jednání odvolacího soudu. Prvý z uvedených úkonů odvolací soud nepovažuje za účelný; takové své vyjádření již mohl zástupce žalobce přednést přímo při jednání, neboť nikdo z účastníků již na takové podání neměl možnost reagovat.

43. Za účast u jednání odvolacího soudu byla žalobci přiznána náhrada za odměnu právního zástupce ve výši 1.500 Kč a režijní paušál náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (odměna dle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 advokátního tarifu, režijní paušál dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu), dále cestovné z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem Octavia [registrační značka] (celkem 154 km; průměrná spotřeba 4,5 l nafty na 100 km; dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. sazba základní náhrady 4,70 Kč za 1 km a cena nafty motorové 47,10 Kč za 1 l) v celkové výši 1.050,20 Kč; za náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu náleží zástupci žalobce 4x 100 Kč, tj. 400 Kč Celkem náklady řízení činí 3.250,20 Kč ([číslo] + 300 + [číslo] + 400) a k této částce náleží k nákladům řízení rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 682,54 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení ve výši 3.932,74 Kč bylo žalovaným uloženo uhradit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.