58 CO 21/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 95.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 7. 2021, č. j. 6 C 166/2020-127, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 C 166/2020-171,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 51.228 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 14.640 Kč ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem ze dne 16. 7. 2021, č. j. 6 C 166/2020-127, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 11. 2021, č. j. 6 C 166/2020-171, soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 98.000 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 29.348 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně požaduje bolestné ve výši 45.000 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000 Kč a náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku ve výši 3.000 Kč, když dne [datum] přibližné v 15:40 hodin při pobytu dětí na zahradě žalované došlo k úrazu žalobkyně, která utrpěla zlomeninu dolního konce pažní kosti vpravo s posunem, když po dojezdu ze skluzavky, na kterou špatně usedla a sjela v nevhodné pozici, upadla a přilehla si pravou ruku. Žalobkyně má za to, že žalovaná zaviněně porušila svou povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí zajištěním nepřetržitého, náležitého dohledu nad dětmi a rovněž udržováním terénu zahrady v řádném a bezpečném stavu.

3. Žalovaná jakoukoliv odpovědnost odmítla s tím, že žalobkyně byla opakovaně poučena o tom, jak se má na skluzavce správně chovat, po skluzavce sjela v běžné pozici, ze skluzavky bez problémů sesedla, až následně zakopla, upadla a přilehla si ruku. Skluzavka i její okolí bylo v dobrém technickém stavu.

4. Soud prvního stupně vedle řady listinných důkazů provedl také výslech žalobkyně a výslech svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které v době úrazu žalobkyně pracovaly jako učitelky mateřské školy a byly přítomny na zahradě, a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně dne [datum] na zahradě žalované při použití skluzavky upadla a způsobila si zranění. Žalobkyně předtím byla poučena o bezpečnosti na herních prvcích, například dítě musí nastupovat i sjíždět samo, musí sledovat, aby děti nejezdily za sebou a požádat učitelku o svolení, aby učitelky měly přehled, kde se děti nachází. Skluzavku užívají děti od 2,5 roku do 6 let. Žalobkyně v minulosti tento herní prvek užívala opakovaně bez úrazu. Stav skluzavky byl pravidelně kontrolován, nebyly zjištěny žádné závady. Pojišťovna žalované odmítla vyplacení jakékoliv částky, neboť nebyla prokázána odpovědnost žalované.

5. Po právní stránce posoudil soud věc z pohledu ust. § 2921 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 29 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, § 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, jakož i z pohledu judikatury vztahující se k ust. § 422 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, jež je použitelná i za stávající právní úpravy, jmenovitě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. 12. 1968, sp. zn. 3 Cz 57/68, ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4507/2010, ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1333/2001, ze dne 25. 4. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3298/2012, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1587/15. Ve smyslu uvedených rozhodnutí náležitým dohledem není možno rozumět takový dohled, který by byl za normálních okolností osobami dohledem povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně ("na každém kroku"), neboť v takovém případě by byla zákonem předpokládaná možnost zproštění odpovědnosti těchto osob prakticky vyloučena. Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutno vzít zřetel i na některé okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu, jako například věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte. Účinný dohled nad nezletilým zároveň neznamená jen bezprostřední zabránění určitému škodlivému jednání či jeho zákaz poté, co k němu již došlo, ale i celkový přístup rodičů k dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby závadné jevy v jeho chování byly odstraněny.

6. Dle názoru soudu prvního stupně je nutno nalézt správnou rovnováhu mezi intenzitou dohledu a svobodou dětí. Život s sebou přináší různá nebezpečí, rizika nelze zcela eliminovat bez ztráty svobody. Intenzivní dohled by ad absurdum znamenal, že by učitelé odmítali s dětmi činit cokoli, při čem i jen teoreticky mohou děti přijít k úrazu, čímž by došlo k popření aspektu výchovy a vzdělávání – zajištění řádného všestranného vývoje dětí. Výchova dítěte má vést k tomu, aby dítě s přibývajícím věkem dosahovalo vyššího stupně samostatnosti a bylo schopno stále lépe hodnotit důsledky svého jednání. Možnost dítěte podstupovat dobrodružné činnosti a být samostatné by byla značně omezena a prakticky by došlo ke ztrátě radosti dítěte ze života.

7. Ačkoliv se strany rozcházejí, jak v popisu okolností týkajících se samotného úrazového děje, tak okolností výkonu dohledu učitelkou [jméno] [příjmení], není mezi nimi sporné, že dozorující učitelka byla přítomna na školní zahradě. Dle názoru soudu přitom s ohledem na velikost zahrady není podstatné, na jakém konkrétním místě se v době vzniku úrazu žalobkyně nacházela. Účinný dohled pedagogů při hře žáků nepředpokládá jejich fyzickou přítomnost u každého žáka. Učitelka měla přehled, kde se žalobkyně nachází a co dělá. Organizace jízdy na skluzavce byla zajištěna preventivními opatřeními - poučení dětí, nutnost dovolit se. Nebylo nutné, aby při této činnosti učitelka věnovala žačce druhého ročníku výlučnou pozornost; nadto žalobkyně byla hodnocena jako hodná, bezproblémová holčička, u níž se dalo předpokládat, že se bude chovat dle poučení. Jednalo se o běžnou činnost, nijak se nevymykající standardním pobytům na zahradě školky. [jméno] žalobkyně uvedla při svém účastnickém výslechu, že byla poučována ze strany učitelek o vhodném chování při pobytu v mateřské školce, dokázala pokyny i po letech zopakovat. Není bez významu skutečnost, že herní prvek žalobkyně v minulosti mnohokrát používala a vždy se chovala bezpečně, resp. nedošlo k žádnému úrazu. I skutečnost, že si předem splnila svoji povinnost - dovolit se herní prvek použít - svědčí o tom, že žalobkyně si byla stanovených pravidel vědoma a že dohodnutá pravidla respektovala. Nelze přijmout závěr, že by osoba vykonávající dohled měla zvýšit svou pozornost konkrétně ve vztahu k žalobkyni a k její jízdě na skluzavce. Případný (byť sporný) exces žalobkyně, kdy po skluzavce měla sjet nedovoleným způsobem (pravou nohu měla v koleni pokrčenou tak, že při jízdě seděla na pravé patě), nebylo možno vůbec předpokládat.

8. Soud prvního stupně tedy učinil závěr, že i pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že si nasedla na skluzavku špatně a že se učitelka v konkrétní chvíli nevěnovala její jízdě na skluzavce v plném rozsahu, nedošlo k zanedbání náležitého dohledu či porušení právní povinnosti žalované, které by zakládalo odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni.

9. Plně úspěšné žalované vznikly v řízení náklady ve výši 58.696,13 Kč, tvořené odměnou za zastoupení – počítanou z tarifní hodnoty 98.000 Kč – a paušální náhradou hotových výdajů za 8 úkonů právní služby, cestovními výdaji a náhradou za ztrátu času v souvislosti s jízdou zástupce žalované z místa sídla advokátní kanceláře k celkem 4 jednáním soudu a zpět, včetně náhrady za DPH. Soud prvního stupně považoval za spravedlivé, aby byla žalované vůči žalobkyni přiznána polovina nákladů řízení, které ji vznikly. Důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. shledal v majetkových a osobních poměrech žalobkyně ve vztahu k majetkovým poměrům žalované. Žalobkyně je nezletilá, nemá majetek vyšší hodnoty, je plně odkázána na výživu svých rodičů. Žalovaná je příspěvkovou organizací, hospodaří s předem určeným rozpočtem, jehož výši sama nemůže ovlivnit. Zohlednil i mimosoudní jednání stran, kdy žalobkyně byla prostřednictvím svých zákonných zástupců konfrontována se závěry pojišťovny, postojem žalované, a byla v opatrovnickém řízení upozorněna na možné náklady řízení.

10. Žalobkyně napadla rozsudek odvoláním, jímž se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá především nevěrohodnost svědkyň, jejich výpovědi se evidentně rozcházejí. Žalobkyně trvá na svém názoru, že k úrazu došlo z důvodu zanedbání náležitého dohledu ze strany učitelek. Povinnost zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí stanovenou ust. § 29 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, bylo v daném případě nutno realizovat zejména zajištěním náležitého dohledu nad dětmi a rovněž udržováním terénu zahrady v řádném a bezpečném stavu, což žalovaná prokazatelně neučinila. Pokud by žalobkyně nasedla na skluzavku nesprávným způsobem a učitelka by tuto skutečnost v rámci výkonu dohledu zaregistrovala, bylo nepochybně v jejích silách tomuto neprodleně zabránit a učinit potřebné kroky k nápravě posedu na skluzavce. Pokud si učitelky byly vědomy toho, že žalobkyně je spíše nemotorná, o to intenzivněji měly na žalobkyni dohlížet.

11. Svědkyně [příjmení], byť věděla, že žalobkyně je na skluzavce, v danou chvíli vůbec nesledovala dění v okolí skluzavky, žalobkyni již v průběhu sjezdu nikterak nekontrolovala, dokonce byla k místu otočena zády, nevyvinula úsilí nezbytné k tomu, aby případnému úrazu žalobkyně zabránila. Závěr, že dohled učitelky nad dětmi byl zcela nedostatečný, podporuje také skutečnost, že podle svědkyně žalobkyně v daný den jela na skluzavce jedenkrát, avšak podle žalobkyně k úrazu došlo při druhém sklouznutí. Svědkyně [jméno] [příjmení] byla v době, kdy mělo dojít k úrazu, již na odchodu ze zaměstnání, což jen potvrzuje závěr, že došlo k zanedbání povinného dohledu. Je přitom pochybné, zda tato svědkyně vůbec mohla z místa, kudy opouštěla pracoviště, svými smysly vnímat úraz žalobkyně.

12. Soud bez podobnějšího odůvodnění zamítl návrh žalobkyně na vypracování znaleckého posudku z oboru biomechaniky, který by byl způsobilý zodpovědět po odborné stránce otázky týkající se mechanismu vzniku pádu a způsobených zranění. Žalobkyně proto navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem [číslo] soudního znalce z oboru biomechaniky - Prof. PhDr. [jméno] [příjmení], DrSc., který dospěl k závěru, že z hlediska forenzně biomechanického hodnocení je biomechanicky zcela přijatelná a je vysoce pravděpodobná verze, kterou uvedla poškozená [jméno] [příjmení]. Verze, kterou popsaly svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] není biomechanicky přijatelná a nelze uspokojivě tímto mechanismem vysvětlit vznik suprakondylické fraktury humeru, příp. také výslechem tohoto znalce.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání hodnotí rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné a navrhuje jeho potvrzení; podané odvolání považuje za nedůvodné. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že v dané věci je nepochybné, že žalobkyně před úrazem špatně usedla na skluzavku a sjela ve špatné pozici. Toto není zřejmé z žádného jiného důkazu, než z účastnické výpovědi samotné žalobkyně. Ani soud prvního stupně nedospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně špatně usedla na skluzavku a tuto sjela ve špatné pozici, neboť svědkyně pozorující žalobkyni při jízdě na skluzavce vypověděly, že žalobkyně sjela skluzavku v normální pozici nohami napřed. Současně z žádného důkazu nevyplývá, že by žalovaná neudržovala terén na zahradě v řádném a bezpečném stavu, jak v úvodu svého odvolání uvádí žalobkyně. Rovněž je chybný názor žalobkyně, že výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] jsou v extrémním rozporu. Je tomu přesně naopak. V tom podstatném a v řadě vedlejších okolností se svědkyně jednoznačně shodují a jejich výpovědi do sebe zapadají nebo se logicky doplňují. Je samozřejmé, že každá z nich nějakou okolnost po třech letech popíše svými vlastními slovy trochu jinak. Ale to není případ vlastního úrazového děje a okolností jemu bezprostředně předcházejících. Jako absurdní lze označit úvahu žalobkyně, že učitelka zcela objektivně mohla při špatném nasednutí žalobkyně na skluzavku (což nebylo prokázáno) zareagovat a zajistit bezpečný sjezd žalobkyně dolů. Zatímco rozjetí se na skluzavce po špatném usednutí je otázkou sekundy, překonání vzdálenosti několika metrů a zachycení dítěte při standardní reakční době na nestandardní událost u průměrné zdravé ženy v produktivním věku je otázkou několika sekund. Není ve fyzických silách žádné učitelky v mateřské škole, aby během jedné sekundy zabránila všem dětem na všech herních prvcích v nestandardním chování.

14. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, který správně právně vyhodnotil. Pro stručnost lze odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí (ve vztahu k rozhodnutí o věci samé), s nímž se odvolací soud plně ztotožňuje.

16. Odvolací soud jako nedůvodný zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu znaleckým posudkem a výslechem prof. PhDr. [jméno] [příjmení], [titul], neboť pro právní posouzení věci není podstatné, jaký byl mechanismus vzniku pádu a zranění žalobkyně. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že ať již byl mechanismus vzniku pádu a zranění žalobkyně jakýkoliv, za následky pádem způsobené (v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, včetně souvisejících nákladů) žalovaná neodpovídá, neboť žalovaná neporušila povinnost vykonávat náležitý dohled nad žalobkyní (ve smyslu § 2921 o. z.), neporušila povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žalobkyně v rámci předškolního vzdělávání a s tím souvisejících činností (ve smyslu § 29 školského zákona).

17. Odvolací soud neshledává svědkyně [příjmení] a [příjmení] nevěrohodnými. V podstatných skutečnostech se výpovědi svědkyň shodují, příp. do sebe logicky zapadají. Je zřejmé, že s odstupem času si svědkyně nemohou přesně vybavovat podrobnosti, jako např. kolikrát daný den žalobkyně po skluzavce jela. Dle názoru odvolacího soudu rozhodně nejsou učitelky méně věrohodné než samotná žalobkyně - která mj. tvrdí hned několik verzí vzniku úrazu - a to s ohledem na věk žalobkyně v době výpovědi, věk žalobkyně v době úrazu, časový odstup mezi úrazem a výpovědí, jakož i s ohledem na předpoklad, že se v rodině o této záležitost hodně mluvilo, pročež žalobkyně vypovídala nejen na základě vlastních vzpomínek na danou událost, ale především pod vlivem rozhovorů, které na toto téma v rodině jistě nesčetněkrát proběhly, když záležitost se řešila nejprve přes pojišťovnu a následně před soudem.

18. Ačkoliv bylo povinností žalobkyně tvrdit již v žalobě, v čem konkrétně spočívalo zanedbání povinného dohledu – co konkrétně měly učitelky udělat a neudělaly - žalobkyně až při jednání dne [datum] tvrdila, že úrazu mohla učitelka zabránit, pokud by žalobkyni poučila, jak má po skluzavce jet. Takové poučení se však žalobkyni ze strany učitelek dostalo před jízdou nesčetněkrát, žalobkyně dobře věděla, jak má na skluzavce jet. Z výpovědi žalobkyně je zřejmé, že od počátku si byla vědoma toho, že jede špatně, tj. jinak, než bylo dětem ve školce učitelkami vštěpováno. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že po skluzavce sjela jinak, než obvyklým způsobem s nohama srovnanýma před sebou, nestalo se tak v důsledku pochybení učitelky, nýbrž v důsledku pochybení (nešikovnosti) žalobkyně samotné.

19. Ačkoliv bylo povinností žalobkyně tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti již v žalobě, teprve v odvolání proti rozsudku tvrdí (přičemž čerpá z výslechu svědkyně [příjmení] - tedy teprve na základě provedeného důkazu doplňuje rozhodná tvrzení, ačkoliv správně měl být důkaz prováděn k prokázání pravdivosti předtím tvrzených skutečností), že učitelka [příjmení] nesledovala nástup žalobkyně na skluzavku a její jízdu dolů, či zda na skluzavce není i jiné dítě, které se o její použití nedovolilo. Učitelce vytýká, že nepřetržitě nesledovala použití skluzavky žalobkyní od samotného počátku (nástupu na ní) do samotného konce (ukončení sjezdu a odchod od herního prvku). Domnívá se, že pokud by tak učitelka činila, mohla úrazu zabránit. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem žalované, že lze označit za absurdní úvahu žalobkyně, že učitelka zcela objektivně mohla při špatném nasednutí žalobkyně na skluzavku (což nebylo prokázáno) zareagovat a zajistit bezpečný sjezd žalobkyně dolů. Úkolem učitelek v rámci výkonu náležitého dohledu nad dětmi v mateřské škole není provázet každé dítě na každém jeho kroku, sledovat každou jeho činnost a okamžitě opravovat případná dílčí pochybení ve snaze zabránit jakýmkoliv nežádoucím situacím. Takový přístup by byl v rozporu s jejich povinností děti řádně vychovávat a vzdělávat, neboť součástí řádné výchovy a vzdělávání je také výchova k samostatnosti, výchova k odpovědnosti za své činy, což není možné, pokud nedostane dítě také potřebný prostor ke svobodné seberealizaci. Je přirozené, že při některých činnostech se dítě„ spálí“, avšak i takový následek je výchovným prostředkem, který dítě ve vývoji posouvá kupředu.

20. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že pokud učitelka ani nevěděla, kolikrát daný den žalobkyně po skluzavce jela, nedostatečně dohlížela a tedy zanedbala povinný dohled. Nutno zohlednit, že výpovědi byly činěny s odstupem cca 2 let, jedná se o podrobnosti, které si nemusí pamatovat ani učitelka ani dítě. Je velmi nepravděpodobné, že žalobkyně si s odstupem 2 let podrobně pamatuje, co se odehrálo, když jí bylo 5 let, natož v době bezprostředně před úrazem.

21. Závěr soudu prvního stupně, že nedošlo k zanedbání náležitého dohledu či porušení právní povinnosti žalované, které by zakládalo odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobkyni, ať už byl mechanismus vzniku úrazu žalobkyně jakýkoliv, je správný. Pokud soud prvního stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení bolestného ve výši 45.000 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000 Kč a nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku ve výši 3.000 Kč, tj. celkem 98.000 Kč, zamítl, je jeho rozhodnutí (ve výroku I.) věcně správné, proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Soud prvního stupně však nesprávně náklady na vypracování znaleckého posudku MUDr. [příjmení] ve výši 3.000 Kč považoval za jistinu nároku, ačkoliv se jedná o náklady spojené s uplatněním pohledávky, které jsou příslušenstvím uplatněných nároků ve smyslu § 513 o. z. (viz usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1924/2021), což má vliv na výpočet nákladů řízení.

23. Protože podle § 8 odst. 1 věta druhá vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen„ AT“, při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, považuje se za tarifní hodnotu toliko částka 95.000 Kč (§ 8 odst. 1 věta první AT). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby pak podle § 7 bod 5 AT činí 4.900 Kč. Zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem 9 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] v čase 9:00 – 10:10, dne [datum] v čase 9:00 – 11:30 (tj. dvě započaté dvouhodiny), písemné vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] v čase 9:07 – 9:50, dne [datum] v čase 9:00 – 9:

35. Za účelně vynaložené náklady však odvolací soud nepovažuje ty, jež se vztahují k písemným podáním ze dnů [datum] a [datum], neboť v nich zástupce žalované výhradně hodnotil provedené dokazování, což – vzhledem k zásadě ústnosti soudního procesu - mohl učinit při následujícím jednání dne [datum]. Za ostatních 7 úkonů právní služby náleží zástupci žalované odměna a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 7x (4.900 Kč + 300 Kč) = 36.400 Kč. Součástí nákladů řízení je náhrada cestovních výdajů a náhrada za ztrátu času v souvislosti s jízdou zástupce žalobce ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k celkem 4 jednáním soudu v [obec] a zpět, celkem 4x 158 km = 632 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou 4,4 l M N / 100 km, při ceně 27.20 Kč / 1 l MN dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb., cena pohonných hmot při celkové spotřebě 27,8 l MN činí 756 Kč, základní náhrada dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb.: 632 km x 4,40 Kč = 2.781 Kč; ztráta času dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT: 24x 100 Kč = 2.400 Kč; celkem 42.337 Kč + DPH 8.891 Kč = 51.228 Kč.

24. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Riziko vzniku nákladů řízení zvažoval opatrovnický soud při hodnocení toho, zda podání žaloby je v zájmu nezletilé, a dospěl k závěru, že i přes toto riziko je v zájmu nezletilé podání žaloby a vedení sporu. Je to odpovědnost zákonných zástupců nezletilé žalobkyně, kteří se rozhodli – i přes závěry pojišťovny a stanovisko žalované – podat žalobu a vést soudní spor, který s sebou nese určité náklady. [příjmení] na nich, aby nyní spravovali jmění žalobkyně takovým způsobem, že povinnost k náhradě nákladů řízení bude splněna a žalobkyně nebude zatížena exekucí.

25. Z důvodu chybného výpočtu nákladů řízení a nesprávné aplikace § 150 o. s. ř. byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změněn tak, že soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plně úspěšné žalované vůči žalobkyni náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému bránění práva.

26. Podle téhož ustanovení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal v odvolacím řízení plně úspěšné žalované vůči žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení, které jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]) ve výši 2x (4.900 Kč + 300 Kč) = 10.400 Kč, náhradou cestovních výdajů při použití téhož vozidla jako v řízení před soudem prvního stupně, ujetých 182 km na trase [obec] – [obec] – [obec], při spotřebě 44,10 Kč / 1 l MN dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 467/2022 Sb., cena pohonných hmot 353 Kč (8 l MN x 44,10 Kč), základní náhrada 946 Kč (182 km x 5,20 Kč dle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 467/2022 Sb.), náhrada za ztrátu času 4x 100 Kč = 400 Kč, celkem (včetně náhrady za DPH) 14.640 Kč.

27. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je náhrada nákladů řízení splatná k rukám zástupce žalované. V souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určil soud žalobkyni delší lhůtu splatnosti, aby jejím zákonným zástupcům poskytl dostatečný časový prostor pro splnění uložené povinnosti.