58 Co 21/2023

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve adresa, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: nezletilý Jméno nezletilého, narozený rodné přijmení Datum narození nezletilého bytem Adresa nezletilého zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum, č. j. spisová značka, Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku (výrok I.), rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit nezletilému žalovanému náklady řízení ve výši 37.247,43 Kč (výrok II.) a že mezi žalobkyní a zákonným zástupcem nezletilého žalovaného – otcem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku soud I. stupně uzavřel, že v současné době je najisto postaveno, že nezletilý žalovaný není vlastníkem předmětných nemovitých věcí a není tedy po odpadnutí původního nabývacího titulu pro žalovaného dána jeho pasivní legitimace v tomto řízení. S přihlédnutím k jeho věku není v zájmu nezletilého žalovaného, aby proti jeho osobě již od roku 2016 neustále probíhala soudní řízení. Zatím je najisto postaveno, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí dědické řízení po zůstavitelce (matce nezletilého, od níž zrušeným rozhodnutím v rámci dědického řízení nezletilý nabyl podíl na nemovitých věcech, jež jsou předmětem tohoto sporu), není pravomocně skončeno. Žalobkyni nehrozí promlčení jejího práva, neboť vlastnické právo se nepromlčuje, a bude na ní, aby vyčkala konečného rozhodnutí v dědickém řízení a poté, co bude najisto zjištěno, kdo je vlastníkem podílu o velikosti id. ½ předmětných nemovitých věcí po zůstavitelce, bude moci se buď dohodou nebo případně soudní cestou domáhat zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem. Za tohoto stavu proto návrh žalobkyně pro nedostatek pasivní legitimace nezletilého žalovaného zamítl v celém rozsahu.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka) odkázala na závěr Nejvyššího soudu ČR, že pokud nelze učinit jednoznačný závěr, tedy zda zůstavitel bude či nebude mít právního nástupce, se kterým by bylo možno v řízení pokračovat jako s účastníkem řízení, je namístě, aby řízení bylo přerušeno do skončení řízení o dědictví po žalobci.

4. Dále zdůraznila závěr vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu ČR uvedené v odvolání, že soud nemůže rozhodnout ve věci samé, aniž by byla vyřešena otázka existence případných dědiců.

5. Poukázala rovněž na zákonná ustanovení týkající se podílového spoluvlastnictví a zdůraznila, že každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení od spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, a to o zrušení spoluvlastnictví.

6. Závěrem poukázala na závažné procesní vady řízení, neboť soud I. stupně rozsudek vyhlásil na přípravném jednání; dle § 114c o. s. ř. není možné ve věci samé rozhodnout na přípravném jednání. Jednání dle § 115 o. s. ř. nařízeno nebylo. Nadto soud jako s účastníkem řízení jednal také se zákonným zástupcem nezletilého, jeho otcem, avšak pokud byl ve věci ustanoven nezletilému účastníkovi kolizní opatrovník, byl mu ustanoven z toho důvodu, že zájmy nezletilého a zájmy jeho zákonného zástupce se mohou dostat do kolize; kolize zájmů je tu více než zřejmá. Z toho důvodu nemělo být se zákonným zástupcem žalovaného vůbec jednáno, naopak mělo být jednáno pouze s kolizním opatrovníkem žalovaného, případně se žalovaným samotným. Žalovanému je 14 let a má právo sdělit soudu svůj názor, což žalobkyně nerozporuje.

7. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.

8. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že neupírá žalobkyni právo domáhat se vypořádání podílového spoluvlastnictví, když tomu nebrání ani případně nařízená exekuce na majetek některého ze spoluvlastníků. Má za to, že danou věc je potřeba posoudit z hlediska vhodnosti doby pro zrušení spoluvlastnictví. Za situace, kdy je pod sp. zn. spisová značka vedeno řízení o soudní prodej zástavy, kdy soudní prodej zástavy je veden k uspokojení pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem Martinem Kremzem, otcem nezletilého žalovaného, a i nadále je vedeno proti nezletilému, jedná se o nevhodnou dobu ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, protože tomu brání poměry týkající se spoluvlastnického podílu žalovaného a nevyřešené dědické řízení. Za této situace považuje žalovaný vedení řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v rozporu s dobrými mravy.

9. Krajský soud v Brně, pobočka ve adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nutnosti nařídit k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

10. Podle § 115 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání.

11. Věci náležející do civilní pravomoci soudu se zásadně projednávají při ústním a veřejném jednání, k němuž soud předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Zákon vychází ze zásady ústnosti, která je v řízení před soudem I. stupně jen výjimečně prolomena.

12. K meritornímu rozhodnutí ve věci tedy dochází zásadně (nestanoví-li zákon jinak) při jednání nařízeném podle § 115 o. s. ř. Naopak vlastní příprava jednání je upravena zejména v ust. § 114a až § 114c. V § 114c o. s. ř. je upraven institut přípravného jednání. Jedná se o tzv. jiný soudní rok, nikoli jednání; proto také při přípravném jednání nelze věc meritorně rozhodnout.

13. Z obsahu spisu je zřejmé, že dne datum nařídila soudkyně přípravné jednání na den datum v 10:00 hodin a k tomuto přípravnému jednání, nařízenému dle § 114c o. s. ř., předvolala účastníky. Při tomto přípravném jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila a svou nepřítomnost omluvila (s tím, že dle jejího názoru toto jednání nemůže proběhnout, neboť při něm nebude jednáno se stranou žalovanou, která má způsobilost být účastníkem řízení), soud I. stupně provedl dokazování a rozhodl ve věci samé.

14. Jak uvedeno výše, přípravné jednání je jenom tzv. jiným soudním rokem, nikoliv jednáním nařízeným k projednání věci samé; takovým jednáním by bylo jednání nařízené podle § 115 o. s. ř. Pokud soud I. stupně věc projednal a rozhodl při přípravném jednání, došlo v řízení k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Odvolací soud proto podle § 219 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně zrušil a zároveň podle § 221 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. S ohledem na důvod zrušení odvoláním napadeného rozsudku odvolací soud neposuzoval věcnou správnost odvoláním napadeného rozsudku. Nicméně alespoň na okraj poznamenává, že zůstavitelka jméno FO zemřela dne datum a pro dědické řízení jsou rozhodující ust. § 460 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platného do datum.

16. Podle ust. § 460 citovaného občanského zákoníku se dědictví nabývá smrtí zůstavitele. V období mezi nabytím dědictví (§ 460) a potvrzením nabytí dědictví (§ 482 a § 483) jsou z právních úkonů týkajících se věci (majetkových práv) z dědictví povinni i oprávněni vůči jiným osobám všichni dědici zůstavitele, kteří dědictví dosud neodmítli, společně a nerozdílně. Jejich dědický podíl přitom vyjadřuje míru, jakou se dědici navzájem podílejí na právech a povinnostech týkajících se věci (majetkových práv) z dědictví. Nároky lze proto v uvedené době uplatnit proti dědicům zůstavitele (srovnej přiměřeně R 42/1974).

17. Závěr, který učinil soud I. stupně, tedy že „v současné době je najisto postaveno, že nezletilý žalovaný není vlastníkem předmětných nemovitých věcí“, neodpovídá uvedenému zákonnému ustanovení ani uvedené judikatuře. K takovému závěru může soud I. stupně dojít až po pravomocném skončení dědického řízení, jinak je takový závěr předčasný. Zároveň platí, že rozhodnout ve věci samé může soud I. stupně teprve poté, co bude najisto postaveno, kdo je účastníkem tohoto řízení na straně žalovaného. Soud I. stupně proto znovu zváží, zda ve věci není dán důvod přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

18. Poté, co bude najisto postaveno, kdo je účastníkem řízení na straně žalované, soud I. stupně věc znovu projedná a rozhodne. Nebudou-li splněny zákonné podmínky pro to, aby o věci bylo rozhodnuto mimo jednání, nařídí soud I. stupně jednání podle § 115 o. s. ř. a rozhodne při tomto jednání. Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Zlín 23. března 2023 JUDr. Robert Pazderský v. r. předseda senátu