58 Co 229/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudkyň tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 63 877 Kč s příslušenstvím, o vydání věci o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum, č. j. spisová značka, Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. a v odvoláním napadené části výroku II., jímž byla žaloba na zaplacení částky 24 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 716 Kč od datum do zaplacení zamítnuta, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalším řízení.

1. Okresní soud v Kroměříži, dále jako „soud I. stupně“, rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodl takto: I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.; II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 33 877 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 877 Kč ode dne datum do zaplacení, proti povinnosti žalobkyně vydat žalované soupravu elektrického obojku skládají se z elektronického obojku s označením Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, výcvikového obojku pro dalšího psa s označením Anonymizováno-Anonymizováno, černého obojku z gumy o rozměrech 15x750 mm a černého obojku z gumy o rozměrech 25x750 mm, se zamítá.; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z podstatné části odůvodnění napadeného rozsudku je možno dovodit, že soud I. stupně uvedl žalobní požadavek, tvrzení žalobkyně a tvrzení žalované (body 1, 2, 5, 6, 7, 8 odůvodnění rozsudku), označil mezi účastníky sporné a nesporné skutečnosti (body 5, 6 odůvodnění rozsudku), uvedl, které důkazy a proč neprovedl (výslechy svědků Anonymizováno. Anonymizováno, Anonymizováno. Anonymizováno a Anonymizováno. Anonymizováno, bod 19 a 35 odůvodnění rozsudku), učinil skutková zjištění z části jím provedených důkazů (z výpisů z obchodních rejstříků, kupní smlouvy, přihlášky psa do evidence, faktur, znaleckého posudku, dopisů ze dne datum a datum, fotodokumentace, potvrzení o veterinární péči a dokladů o úhradě; zejména body 3, 4, 8, 9, 13, 14, 15, 16, 17 odůvodnění rozsudku), uvedl z kterých důkazů nezjistil skutečnosti (dopis Anonymizováno. Anonymizováno ze dne datum, znalecký posudek; body 18, 20, 29 odůvodnění rozsudku), učinil částečné skutkové závěry a hodnocení části důkazů (zejména body 10, 11, 12, 19, 25, 26, 27 odůvodnění rozsudku) a částečné právní závěry (zejména body 24, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 34 odůvodnění rozsudku).

3. Za mezi účastníky nespornou měl soud I. stupně mimo jiné skutečnost, že cena za výcvik psa byla sjednána ve výši 1 000 Kč za den bez DPH; za mezi účastníky sporné skutečnosti měl, cočástka 1 000 Kč obsahovala (dle žalobkyně veškeré náklady na psa, dle žalované pouze náklady na ubytování a výcvik psa) a zda byl výcvik proveden vadně či nikoliv.

4. Soud I. stupně zejména uzavřel, že doba výcviku byla sjednána minimálně na 2 měsíce (tento závěr není nijak odůvodněn; neodůvodněn zůstal i závěr o tom, že tvrzení žalované, že doba výcviku byla sjednána v rozsahu 2 až 4 měsíce nebylo prokázáno); že cena 1 000 Kč byla za ubytování a výcvik psa a její součástí nebyly ostatní náklady na psa (soud I. stupně k tomu uvedl, že žalobkyně ani přes poučení neprokázala, že částka 1 000 Kč zahrnovala veškeré náklady na psa proto, že rodinní příslušníci, které měl obecně za svědky věrohodné, toto tvrzení dostatečným způsobem neprokázali, neboť pokud se o tom zmiňovali, vycházeli ze své úvahy, že částka je kompletní; cenu 1 000 Kč za ubytování a výcvik psa neměl soud za nadhodnocenou stejně jako další náklady na psa, které mohou být odlišné a konstatoval, že se k „potvrzení“ blíže vyjadřovat nebude; v průběhu řízení dle soudu I. stupně žalobkyně ani po poučení neprokázala, že by součástí částky 1 000 Kč byly veškeré náklady na psa a její tvrzení v tomto směru označil soud za účelové, neboť žalovanou vystavenou fakturu na celkovou částku 85 079 Kč, v níž bylo dostatečným způsobem a srozumitelně specifikováno co je předmětem fakturace, žalobkyně bez zpochybnění v ní uvedených částek zaplatila; dle soudu I. stupně nelze po osobě provádějící výcvik psa, který je v její celodenní péči, požadovat, aby nesla náklady na stravu a výživu psa, případně i náklady na veterinární péči; s „tvrzením“ žalobkyně, že slyšení svědci prokázali, že částka 1 000 Kč zahrnovala veškeré náklady na psa se soud I. stupně bez bližšího odůvodnění neztotožnil); že výcvik probíhal ode dne datum, kdy byl pes spontánně předán, do dne datum, kdy byl výcvik rozhodnutím žalobkyně ukončen v situaci, kdy jeho provedení nebylo žalovanou dokončeno; že v průběhu výcviku došlo dne datum ke zranění psa, které výcvik zkomplikovalo a omezilo a vyžádalo si i veterinární ošetření a že žalovaná dne datum vystavila fakturu na celkovou částku 85 079 Kč, kterou žalobkyně téhož dne zaplatila.

5. Za aplikace § 1746, § 2991 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřená inominátní smlouva, jejímž předmětem bylo provedení ubytování a odborného výcviku psa ve vlastnictví žalobkyně žalovanou. Tvrzení žalobkyně, že žalovaná v rámci výcviku psa plnila vadně, neměl soud I. stupně v řízení za prokázané proto, že dle něj žalobkyně neprokázala, jaký obsah smlouvy byl co do výcviku účastnicemi sjednán (jaké konkrétní požadavky žalobkyně žalované uložila) a jelikož pod pojmem „výcvik psa“ lze dospět k různým úrovním (od základních až po specifické dovednosti) měl soud I. stupně toto tvrzení žalobkyně za účelové; znalecký posudek znalkyně tituly před jménem Anonymizováno. Anonymizováno ze dne datum měl soud I. stupně za zbytečný, neboť nebyl vyhotoven bezprostředně a sama znalkyně konstatovala, že po určité době nastává přirozený rodné přijmení vyhasínání reflexů a úroveň vycvičení psa pak nelze objektivně zhodnotit. Výcvik psa nebyl ukončen úplným a hodnotným výcvikem, došlo k tomu na žádosti žalobkyně; zásadní vliv na kvalitu výcviku mělo dle názoru soudu I. stupně také zranění psa dne datum (zdravotní stav psa je významným faktorem a „promíjí“ se do jeho výcviku); pes i přes zranění zůstal u žalované a k jeho navrácení žalobkyni došlo dne datum; vzhledem k nedokončení výcviku psa (i dle žalované nebyl výcvik ukončen) dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyni vzniklo právo požadovat slevu z ceny výcviku z důvodu „neúplného neukončení“ (zřejmě spíše neúplného dokončení) výcviku psa z původně sjednané ceny 1 000 Kč za den bez DPH a jelikož ke zranění psa došlo 3. den výcviku a žalovaná v něm přesto pokračovala (žalobkyně dle soudu I. stupně ani netvrdila, že by žalovaná na výcvik rezignovala a neprováděla jej) považoval za přiměřenou slevu ve výši 50% tedy částku 30 000 Kč, kterou žalobkyni vůči žalované včetně zákonného úroku z prodlení od datum, kdy uplynula lhůta plnění určená žalobkyní žalované předžalobní výzvou, přiznal.

6. Nárok na bezdůvodné obohacení uplatněný žalobkyní vůči žalované ve výši 24 716 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení neměl soud I. stupně za důvodný neboť měl za prokázané, že jednotlivé částky (za DPH ve výši 4 410 Kč a 8 190 Kč, granule ve výši 4 140 Kč, regenerační prášek ve výši 644 Kč, detoxikaci ve výši 437 Kč, kloubní výživu ve výši 966 Kč, převoz psa 1 815 Kč, ujeté kilometry 2 904 Kč a tréning psa u majitele ve výši 1 210 Kč) představují náklady na psa, které byly psem spotřebovány; žalobu v této časti proto zamítl.

7. K požadavku žalobkyně na zaplacení částky 9 161 Kč s příslušenstvím oproti vrácení ve výroku II. napadeného rozsudku specifikovaných obojků, dále jako „obojky“, soud I. stupně uvedl, že obojky žalobkyně na základě žalovanou vystavené faktury zaplatila, což by neučinila, pokud by s tím nesouhlasila; tento nárok žalobkyně byl proto jako nedůvodný rovněž zamítnut.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů s ohledem na poměr jejich úspěchu a neúspěchu nepřiznal.

9. Proti části výroku II. jímž byla žaloba na zaplacení částky 24 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 716 Kč od datum do zaplacení zamítnuta, a do něj navazujícího výroku III. rozsudku podala odvolání žalobkyně. Soudu I. stupně vytkla, že se dopustil zásadní chyby, pokud uzavřel, že neprokázala, že částka 1 000 Kč představuje paušální náhradu zahrnující veškeré náklady na psa. Připomněla shodné tvrzení účastníků, že cena za výcvik psa byla sjednána ve výši 1000 Kč za den bez DPH a to, že rozpor mezi ní a žalovanou spočívá v tom, zda tato cena zahrnuje vše nebo toliko výcvik samotný. Odkázala na výpovědi svědků jméno FO (uvedl, že cena bude „se vším všudy“) a jméno FO (potvrdila, že se při jednání hovořilo pouze o částce 1 000 Kč na den), kteří dle ní potvrdili, že se o žádných dalších nákladech při uzavírání smlouvy nejednalo a potvrdili tak paušální povahu sjednané ceny. Upozornila, že poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se dostalo nejen jí, ale i žalované (měla dle ní prokázat, že náklady ve výši 24 716 Kč byly sjednány nad rámec ceny 1 000 Kč/den), která žádný důkaz nepředložila pročež je nutno uzavřít, že částku 24 716 Kč získala bez právního důvodu. Závěr soudu I. stupně, že svědci „v mnoha případech vycházeli ze své úvahy, že tato částka je kompletní“ je dle ní velmi nedbalý a bagatelizuje obsah jejich výpovědí, které měl soud I. stupně jinak za věrohodné; svědci pouze popisovali průběh hovoru se zástupcem žalované, do vlastních konstruktů a teorií nezabíhali a pokud ano, bude na soud I. stupně, aby vysvětlil, z čeho tak dovozuje; svědecké výpovědi jsou dle ní nadto podporovány i jinými důkazy a částečně i tvrzením žalované (viz bod 11 napadeného rozsudku) a pokud nedošlo ke specifikaci obsahu ceny 1 000 Kč, mělo to vést k závěru, že se jedná o cenu zahrnující veškeré náklady, neboť opačný výklad by byl v rozporu s § 557 odst. 1 o. z.; dle ní byla slabší stranou právě ona a bylo na žalované, aby blíže vysvětlila specifikaci ceny tj. co zahrnuje a co nikoliv. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadené části výroku II. změnil a žalované uložil zaplatit jí částku 24 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 24 716 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení.

10. Proti výroku I. a III. rozsudku podala odvolání žalovaná. Uvedla, že v době předání psa dne datum byla žalobkyně s výsledky výcviku spokojena, svou nespokojenost projevila až později. Připomněla, že při předání žalobkyni upozornila, že pro zachování naučených návyků psa je nutné bezvýhradně dodržovat její instrukce stran dalšího výcviku a v podstatě k témuž dospěla i znalkyně tituly před jménem Anonymizováno. Anonymizováno; i soud I. stupně měl za to, že nedostatečná úroveň vycvičení psa a nespolehlivost v plnění sledovaných cviků ke dni předání psa prokázána nebyla; dle ní v době předání pes dosahoval požadované úrovně poslušnosti; připomněla i to, že vyjádření žalobkyně nebyla ohledně rozsahu povelů konzistentní a přesný obsah smlouvy neprokázala. Upozornila, že žalobkyně tvrdila, že výcvik nebyl proveden dostatečně a nikoliv, že nebyl dokončen a slevu požadovala z důvodu údajného vadného plnění neodpovídajícího uzavřené smlouvě; nedokončení výcviku tvrdila ona, nikoliv však jako důvod pro poskytnutí slevy; nadto pokud by výcvik trval déle, byla by vyšší i celková cena; výcvik nebyl dokončen proto, že žalobkyně nedodržela jí doporučenou délku výcviku. Soudu I. stupně vytkla, že byť neměl její tvrzení o délce výcviku 2 až 4 měsíce za prokázané, uzavřel, že délka výcviku byla sjednána v délce minimálně 2 měsíce a současně, že výcvik byl ukončen k žádosti žalobkyně, ačkoliv by v takovém případě byl den jeho ukončení předem stanoven i bez žádosti žalobkyně. Potvrdila, že výcvik vyžadující náročnou fyzickou aktivitu psa byl v důsledku zranění psa částečně omezen, posílen však byl výcvik týkající se socializace psa a běžné poslušnosti. Za této situace nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o nároku na slevu ve výši 50 % z ceny, když nadto částka 1 000 Kč na den byla složena z částky 650 Kč za výcvik a 350 Kč za ubytování, což však soud I. stupně v úvahu vůbec nevzal a nezohlednil, že pes byl ubytován i po dobu zranění. Vyjádřila rovněž přesvědčení, že podání žaloby bylo motivováno osobními důvody, zejména rozhořčením žalobkyně z uniklé konverzace mezi žalovanou a synem jednatele žalobkyně; uvedené měla za podstatné i při hodnocení jí namítané věrohodnosti svědků, jež jsou nadto rodinnými příslušníky jednatele žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud výrok I. rozsudku změnil, žalobu co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím zamítl a přiznal jí vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

11. V písemném vyjádření k odvolání žalobkyně žalovaná měla závěr soudu I. stupně za správný. Dle ní výpovědi svědků konzistentní nebyly a tvrzení žalobkyně nepotvrdily; opětovně měla výpověď svědka jméno FO za nevěrohodnou s ohledem na obsah jí doložené konverzace, která se neshodovala s jeho výpovědí. Uvedla, že částka 12 600 Kč přestavuje DPH a je běžnou praxí, že v případě uzavírání smluv mezi podnikatelskými subjekty je cena ujednána bez DPH, což znamená, že DPH může být k ceně připočtena. Odůvodněnost fakturovaných částek byla soudu doložena. K ujednání, co obsahovala cena za den výcviku, důkaz vzhledem k ústnímu uzavření smlouvy bez dalších svědků neměla, nicméně není běžnou praxí, že by taková cena zahrnovala i další náklady, což ona rovněž prokázala a připomněla, že vůči daňovému dokladu žalobkyně námitky neměla a uhradila jej. Náklady na veterinární péči nesla ze svého a ačkoliv mohla, po žalobkyni je nepožadovala.

12. Krajský soud v Brně - pobočka ve adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že je namístě rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

13. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl s ohledem na obsah odvolání žalobkyně a žalované výrok I. rozsudku, část výroku II. rozsudku, jímž byla žaloba na zaplacení částky 24 716 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 716 Kč od datum do zaplacení zamítnuta, i na nich závislý nákladový výrok III. (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Část výroku II., jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 9 161 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 161 Kč od datum do zaplacení oproti povinnosti žalobkyně vydat žalované soupravu obojků, nebyla odvoláním účastnic napaden a nabyla samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

14. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

15. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Podle odstavce 2 téhož ustanovení při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

16. Vyložit je třeba každé právní jednání, ať už bylo provedeno jakýmkoliv způsobem (§ 546 o. z.), a to i v případě, že bylo učiněno výslovně a natolik jednoznačně, že na první pohled nevyvolává ohledně vůle jednajícího jakoukoliv pochybnost, neboť vždy existuje možnost, že jazykové vyjádření nemusí být v souladu s vůlí jednajícího (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 625/03, obdobně i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka). Úmysl jednajícího (skutečná vůle) je ve vztahu k obsahu právního jednání zásadně určující; skutečnou vůli jednajícího je třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka) zohlednit však lze veškeré okolnosti známé v době výkladu. V případě rozporu mezi skutečnou (vnitřní) vůlí jednajícího a jejím projevem (projevenou vůlí) je třeba dát přednost vůli jednajícího, pokud byla nebo musela být známa adresátovi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí pod Rc 4/2019), jehož dobrou víru je třeba chránit; u vícestranných právních jednání je určující společný úmysl jednajících (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka); při zjišťování úmyslu jednajícího soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. NS spisová značka publikované ve Sbírce civilních rozhodnutí pod Rc 4/2019); byl-li takový úmysl jednajícího druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět“, představuje situaci, kdy adresát právního jednání byl s úmyslem jednajícího srozuměn (tj. znal, musel znát skutečnou vůli jednajícího) a v takovém případě je třeba právní jednání vyložit v souladu s vůlí jednajícího (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka); vyjádření jednajícího je základním pramenem, z něhož lze na skutečnou vůli jednajícího usuzovat a lze z něj vycházet zpravidla tehdy, pokud adresát vyjádří své srozumění s (tvrzenou) vůlí jednajícího; při výkladu právního úkonu lze na vůli toho, kdo úkon učinil, usuzovat také s přihlédnutím k následnému chování účastníků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka). Okolnosti, z nichž lze na srozumění adresáta usuzovat, je třeba zohlednit v situaci, kdy vyjádření adresáta chybí, jeho vyjádření jsou rozporná nebo srozumění popře; obdobně jako při zjišťování úmyslu jednajícího se srozumění posoudí podle okolností rozhodných pro výklad právního jednání; srozumění je zjišťováno k okamžiku, kdy adresátovi projev vůle jednajícího došel, přičemž zohlednit lze veškeré okolnosti známé v době výkladu. Při zjišťování skutečné vůle jednajících nelze též opomenout interpretační předpoklad racionálních aktérů, podle něhož je při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání třeba vycházet z předpokladu, že strany jednaly racionálně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Volní projev je třeba vykládat tak, aby nevyústil v nesmyslné (absurdní) závěry o projevené vůli, podle pravidla výkladu ve prospěch efektivnosti; na ten lze usuzovat zejména z konkrétních okolností a z konkrétních zájmů stran (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka). „Nelze-li zjistit úmysl jednajícího“, tj. i v situaci, kdy adresát nebyl s úmyslem jednajícího srozuměn, je třeba obsah právního jednání vyložit podle jeho objektivního významu; přestože je zjevně preferován výklad podle vůle jednajícího, v případě sporu mezi jednajícím a adresátem v řízení před soudem převažuje výklad podle projevené vůle, což je důsledek zpravidla odlišných stanovisek stran a omezených možností zjišťování skutečné vůle jednajícího a srozumění adresáta s ní; interpretují-li tedy účastníci řízení projev vůle odlišně a nelze učinit výklad podle vůle jednajícího, je třeba přistoupit k výkladu objektivnímu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka).

17. Z § 157 odst. 2 o. s. ř. vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti významné pro rozhodnutí věci má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu §§ 132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování, skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Součástí odůvodnění rozsudku je také odůvodněný závěr o skutkovém stavu a odůvodněné právní hodnocení věci. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí musí být jasné, logické, bez vnitřních rozporů tak, aby z něj bylo patrno, jaké úvahy vedly obecné soudy k vysloveným závěrům a jak se vypořádaly s námitkami účastníků způsobilými založit opačné rozhodnutí ve věci; soud musí řádně a logicky argumentovat, na základě jakých úvah k rozhodnutí došel, musí předestřít své myšlenkové konstrukce a odůvodnění musí být racionální; je povinen vypořádat se i se všemi důkazy, předloženými účastníky, resp. se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a má vztah k projednávané věci. Činnost odvolacího soudu je zásadní činností přezkumnou, a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je značně nepřehledné a nelogické proto, že soud I. stupně povinnosti stanovené mu § 157 odst. 2 o. s. ř. nerespektoval, směšoval pasáže obsahujících tvrzení účastníků, skutková zjištění a skutkové a právní závěry i proto, že mnohé jeho závěry neodpovídají obsahu spisu. S ohledem na uvedené je obtížné systematicky definovat a konkrétně označit všechna pochybení, jichž se soud I. stupně dopustil, pročež odvolací soud uvádí především následující.

19. Zcela zásadním obecným pochybením je, že soud I. stupně neučinil jednoznačný a odůvodněný skutkový závěr o obsahu ústní smlouvy uzavřené účastnicemi, resp. toho, co bylo mezi účastnicemi při jednání o smlouvě řečeno a odsouhlaseno, že neprovedl řádný výklad této smlouvy (subjektivní případně objektivní) a až tento právně neposoudil; rovněž nevypořádal zásadní námitky účastníků způsobilé založit opačné rozhodnutí ve věci (např. námitka žalobkyně ve vztahu k DPH) ani přesvědčivě neodůvodnil své, oproti názoru účastníků, jiné hodnocení provedených důkazů (výslechy svědků).

20. Mezi účastníky nesporných a sporných skutečností je více, než soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl. Pokud nesporným účastnice mimo jiné učinily, že cena za výcvik psa byla sjednána ve výši 1 000 Kč za den bez DPH, a soud I. stupně bez odůvodnění a výkladu tohoto ujednání účastnic uzavřel, že v částce 1 000 Kč byl zahrnut nejenom výcvik, ale i ubytování psa, je takovýto závěr v rámci přezkumu odvolacím soudem nelogický.

21. Rozsudek nelogicky obsahuje skutková zjištění pouze z části soudem I. stupně provedených listinných důkazů, přičemž není odůvodněno, zda a případně proč z ostatních provedených důkazů (části listinných důkazů včetně např. konverzace jednatele žalované s jednatelem žalobkyně a jeho synem a výslechy svědků) soud I. stupně skutková zjištění nečinil. Byť odůvodnění rozsudku neobsahuje skutková zjištění z provedených výslechů svědků jméno FO a jméno FO, soud I. stupně s jejich částmi v rámci závěru o skutkovém stavu pracoval, a to tak, že není zjevné, proč skutečnosti, k jejichž prokázání byly výslechy těchto svědků navrženy, nemá za prokázané (viz bod 12 odůvodnění rozsudku).

22. Nelogickým se rovněž jeví to, že soud I. stupně znalecký posudek tituly před jménem N. Stralkové ze dne datum označil za zbytečný (bod 29 odůvodnění rozsudku) a uvedl, že z něj nezjistil zásadní skutečnosti (bod 20 odůvodnění rozsudku) a zároveň z něj čerpal a ve své argumentaci použil poměrně zásadní závěr, že existuje přirozený rodné přijmení vyhasínání reflexů psa (bod 20 a 29 odůvodnění), na kterém z části založil své odůvodnění.

23. Soud I. stupně ve vztahu k závěru o délce výcviku a o tom, že v částce 1 000 Kč byly zahrnuty pouze výdaje na ubytování a výcvik psa neuvedl, jak k tomuto závěru došel, tedy jaké bylo konkrétní ujednání účastnic, z jakých důkazů podle něj ujednání účastnic vyplývá, jak tyto důkazy a zejména důkazy protichůdné ve smyslu §§ 132 až 135 o. s. ř. hodnotil a proč ujednání účastnic vyložil právě takto.

24. Žalovaná nebyla soudem I. stupně dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že doba výcviku byla sjednána v rozsahu 2 až 4 měsíce, které měl soud I. stupně za neprokázané (bod 10 odůvodnění rozsudku). V této souvislosti je třeba upozornit i na to, že žalobkyně tvrdila, že doba výcviku byla sjednána na 2 měsíce a ve vztahu k tomuto tvrzení se ani jí poučení ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostalo. Závěr soudu I. stupně, že doba výcviku byla sjednána na minimálně dva měsíce tak zcela neodpovídá tvrzení žádné z účastnic a vzhledem k tomu, že soud tento svůj závěr nijak neodůvodnil, není možné ani zhodnotit jeho správnost.

25. Pokud soud I. stupně (bez odůvodnění) skutkově vycházel z toho, že se strany dohodly na ceně 1 000 Kč za den bez DPH za výcvik psa a zároveň z toho, že nespecifikovaly, co částka 1 000 Kč obsahuje, nemůže jeho závěr o tom, že částka zahrnovala náklady na ubytování a výcvik psa, bez výkladu takového ujednání smlouvy obstát. V argumentaci soudu I. stupně z hlediska logiky absentuje, zda a v jaké výši byly náklady, které dle něj v ceně 1 000 Kč nebyly zahnuty, ale byly žalovanou fakturovány a žalobkyní uhrazeny, mezi účastnicemi dohodnuty případně jak jinak byla určena jejich cena, kterou soud I. stupně „neshledal nadhodnocenou“ a měl za to, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení v tomto nedošlo, neboť to pes spotřeboval; jinak řečeno z jakého konkrétního důvodu měl soud I. stupně za to, že žalobkyně měla ony další náklady na psa hradit a že je měla hradit právě ve výši vyúčtované žalovanou. Úvaha soudu I. stupně, že po cvičiteli nelze požadovat úhradu veškerých nákladů, není ve vztahu k výši nákladů případná; pokud by smlouva byla vyložena tak, že se účastnice dohodly, že cena 1 000 Kč obsahovala veškeré náklady na psa, nebylo by namístě tuto vůli účastnic měnit jen proto, že se jimi dohodnutá částka soudu jeví být nízkou či naopak vysokou, neboť účastnicím nic nebránilo stanovit si cenu paušálně; pokud by smlouva byla naopak vyložena tak, že se účastnice dohodly, že cena 1 000 Kč obsahovala jen část nákladů na psa, bylo by nutné nejprve zkoumat, zda a jak se účastnice dohodly o ceně zbývajících nákladů na psa a pokud by o tom mezi nimi dohoda nebyla, bylo by namístě cenu určit za aplikace zákonných pravidel.

26. Soud I. stupně je nutno rovněž upozornit, že žalobkyně tvrdila, co mělo být obsahem výcviku a ve svých podáních (viz podání žalobkyně) specifikovala i konkrétní povely či nežádoucí chování, které dle ní mělo být u psa výcvikem u žalované eliminováno, přičemž část z nich se mezi účastnicemi v důsledku shodných skutkových tvrzení žalované stala dokonce nespornou. V této souvislosti je pak třeba upozornit i na to, že žalobkyně nebyla soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, aby k jí již tvrzené a mezi účastnicemi sporné části obsahu výcviku psa označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, pročež nelze (tak jak chybně učinil soud I. stupně bod 28 odůvodnění rozsudku) uzavřít, že toto tvrzení nebylo prokázáno a žalobkyni to přičítat k tíži. Pokud soud I. stupně hodnotil kvalitu výcviku psa, měl nejprve skutkově uzavřít, co bylo dohodnutým obsahem výcviku psa. Bez odůvodnění se jeví nelogickým, že soud I. stupně žalobkyni slevu za (zřejmě) neúplné dokončení výcviku přiznal v situaci, kdy sám uzavřel, že důvodem (předčasného) ukončení výcviku psa byl pokyn žalobkyně, tedy za situaci, která byla zřejmě způsobena žalobkyní. Vycházeje ze skutkových závěrů soudu I. stupně (jejichž správnost není vzhledem k chybějícímu odůvodnění nyní možno posoudit) o tom, že částka 1 000 Kč byla cenou za ubytování a výcvik psa, je nelogickým i přiznání slevy za neúplné dokončení výcviku psa nejen z ceny výcviku (částka 650 Kč), ale také z ceny ubytování (350 Kč).

27. Odvolací soud dodává, že v současném stavu věci není schopen uzavřít, že soudem I. stupně nyní neodůvodněné závěry se v budoucnu neukáží jako správné, nyní však jsou pro absenci odůvodnění v rámci odvolacího řízení nepřezkoumatelné.

28. Výše uvedená pochybení soudu I. stupně činí odvoláním napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů pročež odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. v odvoláním napadené části zrušil a věc soudu I. stupně dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

29. Předmětem dalšího řízení před soudem I. stupně již bude pouze žalobkyní vůči žalované uplatněný nárok na zaplacení částky 54 716 Kč (tj. částky 24 716 Kč, kterou žalobkyně dle svého tvrzení žalované na základě fakturace zaplatila bez právního důvodu, neboť mezi účastnicemi za výcvik psa dohodnutá cena 1 000 Kč za den bez DPH zahrnovala veškeré náklady na psa a žalovaná nezmínila, že je plátkyní DPH ani že DPH bude k dohodnuté ceně naúčtována a částky 30 000 Kč žalobkyní vůči žalované nárokované slevy z dohodnuté ceny služby z důvodu vadného plnění resp. plnění v rozporu se smlouvou) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 716 Kč od datum do zaplacení a náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

30. Pro posouzení věci bude nezbytné, aby soud I. stupně zjistil podstatný obsah mezi účastnicemi dne datum uzavřené smlouvy o výcviku psa a tento dle výše naznačených výkladových pravidel také vyložil, a to primárně subjektivně a až v případě nemožnosti takového výkladu objektivně. Jelikož byla smlouva uzavřena ústně, bude soud I. stupně přihlížet nejen k tomu, co si zástupci účastnic při sjednávání smlouvy dne datum výslovně či konkludentně dohodli či řekli, ale také ke všem okolnostem známým v době výkladu (např. k následnému faktickému jednání účastnic, k plnění smlouvy, komunikaci účastnic a dalších zúčastněných osob…). Pro právní posouzení věci bude nejpodstatnější závěr ve vztahu k mezi účastnicemi dohodnutému obsahu výcviku, ceně a době výcviku psa, ohledně nichž již obě účastnice soudu tvrzení poskytly. V této souvislosti bude nezbytné, aby si soud I. stupně vyhodnotil, kterou z účastnic v konkrétním případě tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, tedy i které z účastnic případné neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního i přes poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. půjde k tíži. Bude na soudu I. stupně, aby posoudil úplnost, určitost a srozumitelnost tvrzení účastnice, kterou břemeno tvrzení v konkrétním případě tíží a případné nedostatky v tomto směru odstranil, a to s ohledem na jejich charakter buď postupem dle § 43 odst. 1 o. s. ř. (neurčitost, nesrozumitelnost) či postupem dle § 118a odst. 1 o. s. ř. (neúplnost tvrzení, k nimž účastnicím poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř. dosud poskytnuto nebylo, ačkoliv mělo). Shodná tvrzení účastnic již předmětem dokazování soudu I. stupně nebudou; odvolací soud pouze připomíná, že nesporných, je mezi účastnicemi více pro posouzení věci podstatných skutečností, než soud I. stupně uvedl v napadeném rozsudku; obdobně to však platí i pro skutečnosti mezi účastnicemi sporné. Pokud bude mít soud I. stupně za to, že účastnice, kterou ohledně konkrétní skutečnosti tíží břemeno tvrzení tedy i břemeno důkazní, důkazy k jejímu prokázání neoznačila, poučí ji dle § 118a odst. 3 o. s. ř.; pokud tak neučiní, nebude moci vycházet z toho, že taková skutečnost nebyla v řízení prokázána; k opakovanému poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. přistoupí pouze tehdy, pokud účastnice v době prvého poučení nemohla předpokládat, že jí na základě poučení označené důkazní prostředky soud nepovedou k nepochybnému závěru, že sporná skutečnost je jejich prostřednictvím prokázána. S ohledem na úvahy uvedené v napadeném rozsudku odvolací soud upozorňuje, že i kdyby soud I. stupně skutkově uzavřel, že se strany dohodly pouze obecně (tj. např. na „výcviku“ psa) a záměrem každé z nich přitom bylo dohodnout něco jiného, vyloží takový projev vůle soud, a to podle toho, jak by mu rozuměla rozumná osoba v postavení adresáta; v rámci subjektivního výkladu pak mohou být podstatné i ony „úvahy“ svědků. V dalším řízení se soud I. stupně vyhne opakování chyb vytčených mu tímto rozhodnutím i výše. Při vyhotovení nového rozhodnutí bude soud I. stupně respektovat § 157 odst. 2 o. s. ř., vypořádá podstatné odvolací námitky účastnic a rozhodne i o nákladech odvolacího řízení. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Zlín 12. února 2026 JUDr. Jiří Rezek v. r. předseda senátu