58 CO 236/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec , rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 9. 2021 č. j. 38 C 429/2018-310

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26.523,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s ní kupní smlouvu o prodeji pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Bratřejov u Vizovic za kupní cenu 295.000 Kč, a to v tom znění, které tvoří přílohu a součást posuzovaného rozsudku, přičemž žaloba byla zamítnuta v části, v níž byla odůvodněna předkupním právem k uvedenému pozemku, pokud byl zastavěn požární nádrží (výrok I.) a žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 113.740 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku poté, co žaloba žalobkyně byla pravomocně částečně zamítnuta, nadále předmětem řízení zůstal požadavek žalobkyně, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s ní smlouvu o prodeji pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Bratřejov u Vizovic za kupní cenu 295.000 Kč v části, v níž byl odůvodněn předkupním právem k uvedenému pozemku, pokud byl zastavěn stavbou požární nádrže.

3. V průběhu tohoto řízení bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], jíž nabyl sporný pozemek, ženatý; zákonem stanovený rozsah jeho společného jmění manželů se [jméno] [příjmení] nebyl nikterak modifikován. Za tohoto stavu platí, že se předmětný pozemek nabytý žalovaným na základě kupní smlouvy ze dne [datum] nestal jeho výlučným vlastnictvím, ale podle § 709 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se stal součástí společného jmění žalovaného a jeho manželky. Na žalobkyni, domáhající se ochrany svého předkupního práva, proto bylo, aby se v souladu s ust. § 2144 odst. 1 o. z. domáhala jak na žalovaném, tak také na jeho manželce, tj. na nabyvatelích předmětného pozemku, aby jí uvedený pozemek za příslušnou úplatu převedli, neboť tento není vlastnictvím žalovaného, nýbrž společným jměním žalovaného a jeho manželky; žalovaný sám s tímto pozemkem nemůže bez souhlasu manželky nakládat (§ 714 o. z.).

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně i po zjištění, že nabyvatelem vlastnického práva k uvedenému pozemku není pouze žalovaný, ale i jeho manželka, odmítla zjevný nedostatek pasivní věcné legitimace postupem podle § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) napravit, soud žalobu na nahrazení projevu vůle v části, která i nadále zůstala předmětem tohoto řízení, jako nedůvodnou zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou, zda žalobkyni skutečně v souvislosti s vlastnictvím požární nádrže předkupní právo k uvedenému pozemku vzniklo a v jakém rozsahu.

5. Jestliže žalobkyně odůvodňovala své setrvání na žalobě na nahrazení projevu vůle jen vůči žalovanému tím, že jen žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného pozemku, přičemž je namístě vycházet z domněnky uvedené v § 980 odst. 2 o. z., zdůraznil soud I. stupně, že předmětné ustanovení zakládá jen vyvratitelnou domněnku o tom, že je-li právo zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným stavem. V souzené věci vyšlo najevo, že žalovaný sám není výlučným vlastníkem předmětného pozemku, ale že tento pozemek je ve skutečnosti společným jměním žalovaného a jeho manželky. Soud v občanském soudním řízení rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.). V tomto případě v řízení vyšel skutečný stav věci najevo, a soud tak již nemohl nadále vycházet z domněnky správnosti údajů zapsaných v katastru nemovitostí.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; podrobně odůvodnil, jak k částce 113.740 Kč, kterou žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení, dospěl.

7. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Nesouhlasí s tím, že v tomto řízení bylo nutno domáhat se žalobou nahrazení projevu vůle jak po žalovaném, tak po jeho manželce; uvedla, že údaje o manželce a o stavu, kterými jsou majetkové poměry manželů [příjmení] uspořádány, neměla žalující strana k dispozici a ani je mít nemohla. Žalobkyně nemohla konat jinak, než ke dni podání žaloby na nahrazení projevu vůle, tj. v prosince 2018, vycházet z údajů uvedených v evidenci katastru nemovitostí a postupovat v důvěře v tyto údaje a jejich správnost. Pokud se pozemek nabytý smlouvou ze dne [datum] stal součástí společného jmění manželů [příjmení], avšak do katastru nemovitostí byl v souladu s uzavřenou kupní smlouvou vložen jako nabyvatel této nemovitosti pouze jeden z manželů, tj. žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], nemohla se žalobkyně domáhat nahrazení projevu vůle vůči jiným osobám, než vůči osobě evidované v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti. Nastala-li skutečně situace taková, že pozemek byl nabyt do společného jmění manželů, pak tuto nesprávnost způsobil svým postupem žalovaný. Tato skutečnost nemůže být žalobkyni přičítána k její tíži. Nemůže být zcela jisto, zda se pozemek součástí společného jmění manželů stal či nikoli, neboť v případě, že by byl nabyt výlučně za finanční prostředky jednoho z manželů, by se rovněž součástí společného jmění manželů nestal; přesto však neměla důvod při samotném jednání soudu neučinit nesporným tvrzení žalovaného, že pozemek byl nabyt za finanční prostředky náležející do společného jmění manželů. Judikatura vychází z toho, že běžná opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným stavem; jestliže lhůta k uplatnění nároku z porušení předkupního práva je lhůtou objektivní, počítající se od data, kdy k porušení práva došlo, nemohla žalobkyně na základě zjištění učiněných při jednání soudu dne [datum] úspěšně rozšířit žalobu o další žalovanou osobu. Žalobkyně doposud nemá k dispozici přesné jméno a příjmení manželky žalovaného, byť při jednání soudu zaznělo.

8. Jestliže opomenutá manželka mohla dosáhnout nápravy nesprávného katastrálního zápisu a neučinila tak v průběhu celé doby od data uzavření smlouvy ze dne [datum] až doposud, nemůže být tato skutečnost žalobkyni na újmu.

9. Pokud soud I. stupně rozhodl o zamítnutí žaloby žalobkyně pouze na základě toho, že žalovaným označila v žalobě toliko žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], a to v souladu se stavem evidovaným v katastru nemovitostí, a nikoli též jeho manželku, rozhodl nesprávně, neboť skutková zjištění nesprávně právně posoudil a chybně je vyhodnotil. Soud I. stupně nevyhodnotil důkazy předložené žalobkyní v průběhu dosavadního řízení, ani neprovedl důkazy, jež v řízení žalobkyně opakovaně navrhla, a z procesních důvodů rozhodl o zamítnutí žaloby. Došlo tak k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé, která spočívá jak v nesprávném právním posouzení, tak v nedostatečném provedení věcných důkazů a jejich vyhodnocení. S ohledem na okolnosti žalobkyni nezbylo, než uplatnit nárok v zákonné tříleté promlčecí lhůtě výlučně vůči osobě žalovaného, tj. výlučně vůči Ing. [jméno] [příjmení]. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci soudu I. stupně.

10. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že plně souhlasí s právní argumentací soudu I. stupně, rozsudek považuje za věcně a právně správný. V odvolání žalobkyně vykládá objektivní skutečnost poměrně jednostranně, proto sdělil, že jednatel žalobkyně rodinné poměry žalovaného zná dlouhodobě, že předmětný pozemek byl získán do vlastnictví kupní smlouvou a že sama právní zástupkyně žalobce oslovila manželku žalovaného s návrhem uzavřít kupní smlouvu. Nadto má za to, že pokračující soudní spor o malou část pozemku, na němž se nachází požární nádrž, je v této chvíli do jisté míry absurdní, protože nádrž je fakticky úplně k ničemu.

11. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobkyní jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.).

12. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost zcela odkazuje.

13. Lze uzavřít, že pozemek, jehož se spor týká, je ve společném jmění manželů (dále také jen„ SJM“) – žalovaného a jeho manželky. Majetek se totiž stává součástí společného jmění, i když je zcela zjevné, že se na jeho nabytí jeden z manželů vůbec nepodílel (například proto, že byl hospitalizován apod.). Podstatné je pouze to, že věc byla nabyta jedním nebo oběma manželi za trvání manželství. Pro nabytí aktiv není v základu podstatné, zda smlouvu, která vedla k jejich nabytí, uzavřeli oba manželé nebo jeden z nich. Součástí SJM se ze zákona (s výjimkami vyjmenovanými v § 709 odst. 1 občanského zákoníku) stávají i nemovitosti, které během manželství nabude jeden z manželů. Jinými slovy řečeno, v zákonném režimu společného jmění manželů se součástí společného jmění manželů stává to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkami uvedenými v § 709 odst. 1 písm. a) – e) o. z., přičemž i pokud by majetek nabyl za trvání manželství byť jen jeden z manželů (a neplatila by některá z výjimek), následkem takové právní skutečnosti ze zákona je, že nenabývá jen pro sebe, ale do SJM, a to bez ohledu na vztah druhého z manželů k této skutečnosti (srovnej přiměřeně komentář k § 709 o. z. – [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol. - dostupný v [příjmení] online, či publikaci Společné jmění manželů a exekuce, prvé vydání 2021, Svoboda – dostupná tamtéž).

14. Nemůže být relevantní ani argumentace žalobkyně, že na počátku řízení jí nezbývalo než žalovat pouze Ing. [jméno] [příjmení], neboť vycházela z údajů v katastru nemovitostí a bližší informace o majetkovém uspořádání manželů [příjmení] neměla. V rozsudku z 24. 4. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4127/2017, Nejvyšší soud ČR vymezil základní vztah při nesouladu mezi stavem skutečným a katastrálním. Toto rozhodnutí jednoznačně deklarovalo přednost stavu skutečného před stavem katastrálním a další rozhodnutí Nejvyššího soudu (z 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 328/2018) pak na uvedená východiska navázalo tím, že úprava § 980 odst. 2 občanského zákoníku zakládá„ toliko“ presumpci správnosti zápisu vlastnického práva. Tento závěr obstál i v rovině ústavní, kdy Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 3852/17 uvedl, že„ ze současné právní úpravy, konkrétně § 980 odst. 2 o. z., vyplývá, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem, což představuje konstrukci nikoli nezpochybnitelného stavu, nýbrž vyvratitelné domněnky“.

15. Z uvedeného se podává, že pokud soud I. stupně uzavřel, že v soudním řízení se rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci, pak posuzoval věc v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a rovněž soudu ústavního; když v řízení vyšel najevo skutečný stav věci, nemohl nadále vycházet z domněnky správnosti údajů zapsaných v katastru nemovitostí.

16. Žalobkyně v souzené věci vychází z nesprávného právního názoru, že pokud je v katastru nemovitostí veden jako vlastník sporné nemovité věci pouze žalovaný, tak, přestože v řízení bylo prokázáno, že nemovitost, která je předmětem sporu, patří do SJM žalovaného a jeho manželky, musí vycházet z údajů v katastru nemovitostí a nemůže žalovat rovněž manželku žalovaného. Přestože byla soudem I. stupně poučena, že by na tuto v průběhu řízení zjištěnou skutečnost měla reagovat, přestože bylo po tomto poučení jednání opakovaně přerušeno (dle protokolu o jednání na 35 a poté 5 minut), a byl tak žalobkyni dán prostor pro to, aby si rozmyslela, zda bude na tato zjištění reagovat, výslovně po prvém přerušení jednání uvedla, že je„ toho názoru, že zde není důvod cokoli měnit na účastenství v tomto řízení“. Její chybný názor a v jeho důsledku její odmítnutí odstranit„ zjevný nedostatek pasivní věcné legitimace postupem podle § 92 odst. 1 o. s. ř.“ (jak shrnul správně soud I. stupně), pak vedly k tomu, že její žaloba již jen z tohoto důvodu nemohla být úspěšná; správně proto soud I. stupně uzavřel, že bylo nadbytečné zabývat se nadále otázkou, zda žalobkyni skutečně v souvislosti s vlastnictvím požární nádrže předkupní právo k uvedenému pozemku vzniklo a v jakém rozsahu. Proto také bylo nadbytečné provádět jakékoliv další důkazy.

17. Pokud žalobkyně žalovala pouze Ing. [jméno] [příjmení], v poměrech souzené věci to znamenalo, že nebyl žalován jeden z bezpodílových spoluvlastníků a faktický důsledek eventuálního vyhovění žalobě by byl takový, že vlastník (bezpodílový spoluvlastník) by rozhodnutím soudu byl připraven o svůj majetek, aniž by byl účastníkem řízení. Pokud by v dané věci měl platit názor žalobkyně, že v takové situaci lze žalovat pouze toho, kdo je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník této nemovitosti, nemohl by meritorní výrok takto případně vydaného rozsudku ve smyslu § 159a odst. 2 o. s. ř. zcela pokrýt svou závazností daný hmotně právní vztah, neboť manželka žalovaného by tímto rozsudkem vázána nebyla, a to i kdyby na základě něj došlo k příslušnému zápisu do katastru nemovitostí, v jehož důsledku by byla jako její vlastník evidována žalobkyně.

18. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani další odvolací námitka vztahující se k uplynutí promlčecí lhůty. Nadto pokud by nastala situace, kdy by byla některým z účastníků vznesena námitka promlčení, pak teprve v té chvíli by byl dán prostor pro posouzení, zda byla uplatněna důvodně, včas, případně zda odporuje dobrým mravům či nikoliv.

19. Nedůvodné jsou i další odvolací námitky žalobkyně (nezřídka postavené jako otázka a odpověď na ni), neboť se nevztahují k tomu, proč byla rozhodnutím soudu I. stupně žaloba zamítnuta.

20. Odvolací soud proto z důvodu věcné správnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ta sestává z odměny za dva úkony právní služby po 10.660 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) při tarifní hodnotě 295.000 Kč se sazbou odměny podle § 7 advokátního tarifu, dvou režijních paušálů náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH k těmto položkám (tj. 4.603,20 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 26.523,20 Kč (21.320 Kč + 600 Kč + 4.630,20 Kč) bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.