58 Co 247/2022

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Petry Vidmuchové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 1.230.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a) proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. srpna 2022, č. j. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno - Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 35.188 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 1.230.000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.) a oba žalobce zavázal společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 119.185 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 se žalobci (oprávněni společně a nerozdílně) jako vlastníci pozemků (v režimu společného jmění manželů) p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, domáhali po žalované zaplacení částky 1.230.000 Kč, jež představuje rozdíl mezi obvyklou cenou předmětných pozemků před přijetím Opatření obecné povahy č. 1/2016, územního plánu obce , adresa, (dále jen „OOP č. 1/2016“ nebo také „územní plán 2016“), jež nabylo účinnosti dne 18. 5. 2016, a obvyklou cenou pozemků po přijetí , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (před 1.540.000 Kč, po 310.000 Kč). Změnou územního plánu došlo ke změně funkčního využití pozemků, které byly původně určeny k zástavbě, nyní se na nich jakákoliv stavební činnost zakazuje. Pozemky jsou součástí oploceného výrobního areálu společnosti , právnická osoba, , jejímiž vlastníky jsou žalobci, a která vyrábí výrobky pro zdravotnický průmysl. Bylo nahrazeno původní opatření č. 1/2001, v němž byly pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, zařazeny do Plochy pro výrobu, podnikatelské aktivity a výrobní služby (včetně zemědělských a řemesla), podle , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jsou zařazeny do Plochy sídelní zeleně a není možné je zastavět. Pozemky žalobců p. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, a východní část pozemku p. č. , hodnota, jsou novým územním plánem zařazeny do stabilizované plochy č. , hodnota, , na dotčených pozemcích je připuštěno ponechání stávajících objektů a zpevněných ploch, ale nepřipouští se jakékoliv zvyšování jejich stávající výškové hladiny zástavby ani změna jejich tvaru či objemu. Změna funkčního využití pozemků představuje omezení vlastnického práva žalobců, resp. práva na podnikání, když na těchto pozemcích není možné provést plánovanou zástavbu pro další rozšiřování podnikatelské činnosti žalobců a jimi vlastněné firmy. Ještě před přijetím OOP č. 1/2016 žalobci seznámili žalovanou se svým záměrem postavit na pozemku p. č. , hodnota, halu na skladování a na pozemcích bezprostředně přiléhajících k jejich nynějším stavbám realizovat rozšíření areálu o výrobní a skladovací prostory a manipulační plochy. Jedná se o kvalifikovaný případ omezení vlastnického práva ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS st. 2709, za které by jim měla být poskytnuta náhrada prostřednictvím přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“).

3. Soud prvního stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobci jsou vlastníky mimo jiné pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , jež se nacházejí v uzavřeném areálu bývalého zemědělského družstva. Dle územního plánu obce , adresa, z roku 2001 byly vymezeny v ploše „P2 - zemědělské výrobní plochy“, tedy území výroby a služeb v oblasti zemědělské výroby a umístění zařízení sloužících pro zabezpečování této výroby neslučitelné s bydlením. V roce 2016 nabyl účinnosti nový územní plán obce , adresa, , kterým byly mimo jiné vymezeny plochy sídelní zeleně, do kterých byly nově zařazeny předmětné pozemky žalobců o celkové výměře 3868 m2. Důvodem této změny byla ochrana významné kulturní památky, a to tvrze pocházející z 15. století, která se nachází v bezprostřední blízkosti areálu. Současně byly jiné pozemky ve vlastnictví žalobců v daném areálu, a to pozemky p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , o výměře cca 8500 m2, které byly v původním územním plánu obce , adresa, vymezeny jako plochy zemědělského půdního fondu a krajinné zeleně, zařazeny do plochy smíšené výrobní (tedy změněny z pozemků nezastavitelných na pozemky zastavitelné). Do doby nabytí účinnosti nového územního plánu (tj. do 18. 5. 2016) nepodali žalobci na stavební úřad žádost o vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení ohledně výstavby haly, když případný záměr žalobců postavit na pozemku p. č. , hodnota, halu byl pouze ve fázi zcela obecného záměru zachyceného ve studii, která byla prezentována zastupitelstvu obce , adresa, , případně odboru územní plánování stavebního úřadu , adresa, až v průběhu července 2015. Žádné další přípravné kroky pro realizaci záměru žalobci neučinili.

4. Soud prvního stupně poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že vlastník pozemku zpravidla nemá právo na to, aby byl jeho pozemek zařazen do jím požadované kategorie, případně aby byl v této kategorii napořád. O náhradě za omezení vlastnického práva by proto bylo možné uvažovat za situace, kdy vlastníkovi bude uloženo břemeno, které přesáhne spravedlivou míru. V usnesení ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. , spisová značka, , rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dovodil, že pokud územním plánem dojde k zásahům do vlastnického práva, jejichž intenzita přesáhne spravedlivou míru, kterou je vlastník bez větších obtíží a bez významnějšího dotčení podstaty svého vlastnického práva schopen snášet, nastupuje ústavní povinnost veřejné moci zajistit mu adekvátní náhradu ve shodě s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, dovodil, že „úprava náhrady‚ prokazatelných nákladů“ vyjádřená v § 102 stavebního zákona nezahrnuje kompenzaci za samotné snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití. Pokud má však zásah do vlastnického práva v podobě omezení vyplývajícího z územního plánu takovou intenzitu, že omezení přesahuje míru spravedlnosti, je nutné uvažovat o přiznání náhrady na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, a to včetně ustanovení o subjektech povinných k výplatě náhrad, o lhůtách a procedurách k jejich poskytnutí a o soudní ochraně“.

5. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci se nejedná o situaci předvídanou ust. § 102 stavebního zákona, když žalobci netvrdí, že by vynaložili náklady na přípravu výstavby, které by následně byly zmařeny. Podle § 102 stavebního zákona přitom nelze přímo odčinit škodu kvantifikovanou rozdílem cen zastavitelných a nezastavitelných pozemků.

6. Je-li posuzováno, zda má vlastník pozemku právo na náhradu za omezení vlastnického práva na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona, je nutné také zohlednit prekluzivní lhůtu stanovenou v § 102 odst. 3 stavebního zákona (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Protože určení předmětných pozemků k zastavění bylo zrušeno po více než 5 letech po jejich včlenění do zastavitelné plochy (na základě územního plánu obce č. 1/2001, tj. v roce 2001), podle § 102 odst. 3 stavebního zákona ve znění zákona č. 350/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2013, žalobcům náhrada spočívající v poklesu cen pozemků ani na základě přímé aplikace čl. 11 odst. 4 LZPS za přiměřeného užití § 102 stavebního zákona nenáleží, pročež je nutné žalobu zamítnout.

7. Současně soud prvního stupně uzavřel, že omezení vlastnického práva žalobců v posuzované věci nepředstavuje tzv. kvalifikovaný případ (ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20), a proto ani z tohoto důvodu nelze žalobcům právo na náhradu za omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 LZPS přiznat.

8. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 950/17, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20, při posuzovaní, zda lze za snížení ceny pozemku v důsledku změny jeho funkčního využití přiznat určitou kompenzaci, je především nutné zohlednit legitimní očekávání vlastníka pozemku ohledně jeho konkrétního funkčního využití (např. realizace výstavby), resp. je nutné v konkrétním případě zohlednit existenci a intenzitu záměru vlastníka pozemku stavbu na pozemku realizovat. V projednávaném případě žalobci pouze v rovině svých podnikatelských vizí zamýšleli své pozemky využít k další výstavbě. Nepodnikli v tomto směru žádné přípravné kroky k získání příslušných správních rozhodnutí umožňujících zahájení výstavby, dokonce nepředložili ani projektovou dokumentaci, k níž by se mohl stavební úřad kvalifikovaně vyjádřit, nejednalo se o dlouhodobý podnikatelský záměr.

9. Zásah do vlastnického práva žalobců nepřesáhl spravedlivou míru také z toho důvodu, že jiné pozemky žalobců o výměře 8500 m2 byly nově přeměněny z dosavadních pozemků „zahrada“ na „plochy výrobní a skladovací“ se současným osvobozením od poplatků za vynětí ze zemědělského původního fondu, když záměrem žalované nebylo poškodit žalobce jako vlastníky dotčených pozemků ani zamezit jim v podnikání. Pokud klesla tržní hodnota některých pozemků žalobců v důsledku jejich změny ze zastavitelných na nezastavitelné, jiné pozemky žalobců naopak změnou z nezastavitelných na zastavitelné na tržní hodnotě získaly. Rovněž tato okolnost činí zásah do vlastnického práva žalobců přiměřeným.

10. Pro úplnost, ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. , spisová značka, , neshledal soud prvního stupně důvody pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, když žalobci netvrdili, že by , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo nezákonné.

11. Protože v tomto konkrétním případě nešlo o zásah, který by přesahoval spravedlivou míru a byl natolik intenzivní, že by jej bylo třeba kompenzovat peněžitou náhradou, a protože ke zrušení určení pozemků k zastavění došlo po uplynutí 5 let od nabytí účinnosti územního plánu, který zastavění pozemků umožňoval, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení, jež v odůvodnění rozsudku náležitě specifikoval.

12. Rozsudek napadli žalobci včasným a přípustným odvoláním. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 25. 11. 2022, bylo odvolací řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou dle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Odvolací řízení bylo nadále vedeno pouze mezi žalobcem a) a žalovanou.

13. Odvolatel namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť se soud prvního stupně nevypořádal s tvrzením žalobců, že předmětné pozemky byly a jsou součástí uzavřeného oploceného areálu a do doby přijetí , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byly součástí plochy P2 – Zemědělské výrobní plochy a areály. Pro účely náhrady za změnu využití pozemků je potřeba vycházet ze změny způsobu využití plochy nikoli ze změny způsobu využití pozemku, resp. je třeba vycházet z plochy a z aktivity žalobců v ní, a nikoliv z aktivity ve vztahu ke konkrétnímu pozemku. Není správný závěr soudu prvního stupně, že pozemky žalobců byly včleněny do zastavitelných ploch P2 na základě územního plánu z r. 2001, neboť ve skutečnosti tam byly již dávno předtím. , právnická osoba, z r. 2001 považoval tuto plochu za stabilizovanou. S ohledem na to, že se jedná o uzavřený oplocený areál v ploše P2, který byl takto po několik desítek let a za stejným účelem užíván, s vysokou pravděpodobností žalobci předpokládali jeho nezměnitelnost. Při posuzování časového testu soud prvního stupně pochybil, když nevzal v potaz aktivitu žalobců v uzavřeném oploceném areálu jako celku. Neprovedl žalobci navržené důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že v ploše P2 vymezené územním plánem z r. 2001 jim byla vydána povolení a rozhodnutí vyžadovaná § 102 odst. 3 stavebního zákona. Nadto je sporné, zda pro uzavřený oplocený areál se časový test v dané věci vůbec uplatní, když citované ustanovení stavebního zákona má být použito pouze přiměřeně.

14. Jestliže soud zamítl žalobu s tím, že zásah do vlastnického práva žalobců nepřesáhl spravedlivou míru i z toho důvodu, že jiné pozemky žalobců byly nově přeměněny z dosavadního způsobu využití jako zahrada na plochy výrobní a skladovací, čímž došlo k určité kompenzaci žalobců, pak soud prvního stupně vyslovil, že změna využití pozemků je zásahem do vlastnického práva žalobců, za který jim přísluší náhrada. Zároveň konstatoval, že přeměnou pozemků na plochy výrobní a skladovací došlo k určité kompenzaci náhrady. Jestliže to soud považoval za kompenzaci za omezení vlastnického práva, pak se nezabýval tvrzením žalobců, že nově zařazené pozemky jsou kvalitativně horší. Pokud tímto soud přiznal žalobcům kompenzaci za omezení vlastnického práva, pak jen pouhé konstatování soudu, že jde o kompenzaci dostatečnou a v důsledku ní pak nepřekročilo omezení spravedlivou míru, proto není třeba kompenzovat peněžitou náhradou, není tento postup stanovení náhrady za omezení vlastnického práva přezkoumatelný, neboť z něj není zřejmé, z jakých hodnot soud vycházel, jak zohlednil kvalitu přeměněných pozemků a podobně. Dostatečnost kompenzace stanovil jen svoji vlastní úvahou, která je nepřesvědčivá. Tento závěr nemůže ospravedlnit ani konstatování, že výměra nově přeměněných pozemků je dvojnásobná.

15. Soud prvního stupně se nezabýval argumentací, že zvolený zásah žalované do vlastnického práva žalobců mohl být proveden způsobem přiměřeným a nepřesahujícím spravedlivou míru, žalovaná mohla práva žalobců omezit mírnějším způsobem, pozemky mohly být omezeny v jejich využití stanovením regulativů, např. nižší výšková hladina objektu, tvar střech, prostorový koeficient zastavěnosti apod. Ve vztahu k hodnocení záměru stavby nové haly odvolatel namítl, že pokud již ve fázi představení záměru v obecné rovině obec prohlásí, že tento záměr v území nechce a je dokonce měněn územní plán, je zpracování projektové dokumentace a podání žádosti příslušnému stavebnímu úřadu zcela zbytečné.

16. Žalobce a) se podaným odvoláním domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, že bude žalobě vyhověno a žalobcům bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vůči nákladovému výroku napadeného rozsudku namítl, že žalované neměla být přiznána odměna a paušální náhrada hotových výdajů za repliku k vyjádření žalobců ze dne 27. 6. 2022, která není úkonem právní služby, nýbrž procesním vyjádřením žalované.

17. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud správně posoudil, že pozemky žalobců, na nichž se nachází jejich výrobní areál (ať již oplocený či nikoli), nejsou novým územním plánem dotčeny nad spravedlivou míru, naopak došlo ke kompenzaci způsobu využití co do jiných přímo sousedících pozemků žalobců. Žalobce pomíjí, že ani územní plán z roku 2001 neumožňoval stavby pro účely jiné než zemědělské, tedy neumožňoval stavby pro průmyslovou výrobu, kterou zde žalobci fakticky v rozporu i s dřívějším územním plánem provádějí. Žalobci neprokázali, že by měli opravdový záměr stavby, který jim nový územní plán zmařil. Intenzita zájmu a jeho existence vůbec ve smyslu poukazované judikatury byla velice slabá. Ve smyslu označené judikatury nejde o omezení vlastníka pozemku a již vůbec ne omezení, které by mělo být finančně kompenzováno. Záměr byl pojat na poslední chvíli, a to jen v reakci na schvalování nového územního plánu, žalobci měnili uvažovanou podobu stavby, k níž disponovali pouze situačním nákresem. Soud prvního stupně v žádném případě nevyslovil, že by územní plán vydaný opatřením obecné povahy č. 1/2016 znamenal takový zásah do vlastnického práva žalobců, za něž by jim příslušela náhrada. Naopak jasně zdůvodnil, proč omezení vlastnického práva žalobců v posuzované věci nepředstavuje tzv. kvalifikovaný případ ve smyslu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 202/20. Žalovaná nemohla zvolit mírnější zásah do práva žalobců, neboť při přípravě územního plánu byla vázána závazným stanoviskem orgánu památkové péče. Opatření obecné povahy č. 1/2016 bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně (který navíc rozhodoval veden právním názorem Nejvyššího správního soudu) shledáno jako vydané v souladu se zákonem. Odvolání žalobce neobsahuje žádné relevantní argumenty a námitky, které by zpochybňovaly skutkové a právní posouzení rozsudku, jež žalovaná považuje za zcela správné, pročež navrhla jeho potvrzení a požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

18. Žalobce a) reagoval na vyjádření žalované poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vydané v řízení o přezkumu zákonnosti , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž dle jeho výkladu NSS dospěl k závěru, že žalovaným přijaté , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zasahuje do práva žalobců a že žalobcům v daném případě náleží náhrada, která však není předmětem procesu územního plánování. Dle názoru žalobců zásah provedený přijetím OOP č. , hodnota, , který změnil po mnoho desítek let trvající charakter jimi vlastněných pozemků nacházejících se v uzavřeném areálu, je natolik závažným zásahem do jejich vlastnického práva, který je nutno odškodnit zaplacením náhrady v penězích. Ačkoli se jedná o pozemky v oploceném areálu žalobců, byly nově zařazeny do kategorie sídelní zeleně. Jedná se o zásah sice zákonný, avšak nepřiměřený a překvapivý. Pokud se žalobci o záměru žalované změnit charakter předmětných pozemků dozvěděli až ze zveřejněného návrhu nového územního plánu, nelze jim vyčítat, že se svým záměrem postavit další budovu seznámili žalovanou až při veřejném projednání této změny. Žalobci byli návrhem na změnu využití plochy zaskočeni a překvapeni. Žalobci neměli potřebu dříve seznamovat žalovanou se svým záměrem postavit ve svém areálu další stavbu, neboť je ani v nejhorším snu nenapadlo, že žalovaná přistoupí k takové změně územního plánu. Vycházeli z toho, že jejich oplocený areál byl v předchozím územním plánu označen jako stabilizovaná plocha.

19. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, který správně právně vyhodnotil. V rámci stručnosti odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňuje. Odvolací námitky žalobce a) nepovažuje za důvodné.

20. Pro právní posouzení věci není podstatné, zda předmětné pozemky byly zastavitelné již dávno před přijetím územního plánu z r. 2001 nebo zda tento charakter nabyly teprve přijetím územního plánu z r. 2001. Podstatné je, že ke zrušení jejich určení k zastavění došlo po více než 5 letech od doby, kdy byly pozemky zařazeny do zastavitelné plochy. Dle názoru odvolacího soudu nelze akceptovat žalobcem provedený extenzivní výklad § 102 odst. 3 písm. a) stavebního zákona, v rámci něhož se žalobce odkazuje na vydaná kolaudační rozhodnutí z let 2003 a 2008 a stavební povolení z let 2012 a 2014 vztahující se sice nikoliv k předmětným pozemkům, avšak k jiným pozemkům žalobců situovaným v témže oploceném výrobním areálu žalobců. Vyloučení ustanovení o uplynutí lhůty 5 let může být uplatněno toliko ve vztahu k pozemkům, jichž se změna územního plánu přímo dotýká, nikoliv také ve vztahu k pozemkům, které s územním plánem dotčenými pozemky tvoří (byť oplocený) areál.

21. Ačkoliv předmětné pozemky žalobců jsou dlouhodobě součástí uzavřeného oploceného areálu, žalobci si museli být vědomi skutečnosti, že území není neměnné. Jsou povinni strpět změny v území, které v daném konkrétním případě nezasáhly do vlastnického práva žalobců nad spravedlivou míru.

22. Odvolatel nesprávně vykládá obsah odstavce 46 odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně nevyslovil, že změna využití pozemků je zásahem do vlastnického práva žalobců, za který jim přísluší náhrada. Soud prvního stupně v rámci posuzování míry spravedlnosti zásahu do vlastnického práva žalobců zohlednil, že jiné pozemky žalobců o výměře dvojnásobně přesahující výměru dotčených pozemků byly z dosavadního určení „zahrada“ přeměněny na „plochy výrobní a skladovací“ se současným osvobozením od poplatku za vynětí ze zemědělského půdního fondu, přičemž právě s ohledem na tento postup žalované neshledal zásah nepřiměřeným, příp. přesahujícím spravedlivou míru.

23. Soud prvního stupně nepochybil, pokud se nezabýval argumentací žalobců, že zásah žalované do vlastnického práva žalobců mohl být proveden mírnějším způsobem, neboť tato záležitost byla předmětem řízení o návrhu žalobců na zrušení příslušné části Opatření obecné povahy č. 1/2016 před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . V tomto řízení je soud vázán obsahem předmětného opatření a není oprávněn přezkoumávat jeho správnost.

24. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením soudu prvního stupně, že záměr postavit na dotčených pozemcích skladovací halu, byl toliko v rovině podnikatelských vizí. Smyslem poskytnutí náhrady za změnu v území ve smyslu § 102 odst. 2 stavebního zákona je nahrazení újmy, která vlastníkovi pozemku dotčeného změnou v území již vznikla, protože např. zakoupil pozemek pro stavbu, připravil dokumentaci k územnímu řízení, příp. dojednal úvěr a pozemek slouží k zajištění závazku, a následně se pozemek v důsledku změny územního plánu stal nezastavitelným. Odškodňují se pouze faktické náklady, které vznikly již realizovanou přípravou stavby. Neodškodňuje se pouhý záměr, na jehož realizaci se zatím nezačalo pracovat. Žádná taková kvalifikovaná příprava stavby, která by žalobce již stála nějaké peníze, se neuskutečnila. To, že jim nový územní plán zhatil jejich vize, jejich dosud nerealizovaný (ani fakticky nepřipravovaný) plán, je důsledek faktu, že charakter území není navěky neměnný. Zásahy do vlastnického práva, které nepřesahují míru přiměřenosti, je vlastník pozemku povinen strpět.

25. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. j. , spisová značka, o náhradě za zásah do vlastnického práva vlastníků pozemků dotčených vydáním nového územního plánu hovoří pouze obecně; z jeho rozhodnutí nevyplývá, že by v tomto konkrétním případě měla být žalobcům náhrada poskytnuta.

26. Nedůvodná je také námitka směřující vůči přiznání nákladů právního zastoupení žalované za repliku k vyjádření žalobců ze dne 27. 6. 2022 s tím, že se nejedná o úkon právní služby, nýbrž se jedná o procesní vyjádření žalované. V uvedeném podání se žalovaná vyjadřovala ve věci samé, takové podání je úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za který přísluší žalované odměna za zastoupení a paušální náhrada hotových výdajů advokáta.

27. Protože napadený rozsudek je věcně správný, včetně nákladového výroku, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vzniklo v odvolacím řízení plně úspěšné žalované vůči žalobci a) právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež jsou tvořeny odměnou za zastoupení a paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, účast u jednání dne 8. 11. 2023 v čase 9:00 hodin – 9:48 hodin) ve výši 2x 13.220 Kč + 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. d), g), § 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhradou cestovních výdajů ve výši 1.441 Kč za jízdu zástupce žalované z místa sídla advokátní kanceláře v Brně k jednání soudu ve , adresa, a zpět osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,6 l BA / 100 km při ujetých 182 km, ceně 41,20 Kč / 1 l benzínu automobilového 95 oktanů (§ 4 písm. a/ vyhl. č. 467/2022 Sb.), sazbě základní náhrady 5,20 Kč / 1 km (§ 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.), náhradou za ztrátu času ve výši 600 Kč za 6 půlhodin (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu), náhradou za DPH z odměny a náhrad, tj. celkem 35.188 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. je žalobce a) povinen tuto částku žalované zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.