58 CO 280/2020

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastupování státu ve věcech majetkových, IČO sídlem adresa proti žalovaným:

1. Ing. jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa 2. jméno příjmení, narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 7. 2020, č. j. 12 C 152/2014-383, doplňujícím rozsudkem I. Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 3. 3. 2022 ve věci sp. zn. 58 Co 280/2020 se doplňuje takto: VI. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: Určuje se, že vlastníkem pozemku parcelní číslo rok o výměře výměra v katastrálním území Hluk je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů vzniklých při projednání zbývající části předmětu řízení.

1. Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 10. 7. 2020, č. j. 12 C 152/2014-383, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parcela č. rok o výměře anonymizováno metrů čtverečních, ostatní plocha, manipulační plocha, parcela č. rok o výměře anonymizováno metrů čtverečních, zastavěna plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště na list vlastnictví pro obec Hluk, katastrální území Hluk, je Česká republika, a příslušným hospodařit s těmito pozemky České republiky je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku ve výši 72.000 Kč k rukám zástupce žalovaných, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti částku ve výši 8.151 Kč představující náhradu nákladů řízení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v řízení o žalobě žalobkyně na určení, že vlastníkem pozemků p. č. rok, p. č. rok a p. č. rok v k. ú. obec, dále jen jako pozemek p. č. rok, pozemek p. č. rok a pozemek p. č. rok, je Česká republika a příslušným hospodařit s tímto majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových poté, co byla tato žaloba ve vztahu k pozemku p. č. rok rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 7. 2018, č. j. 12 C 152/2014-207, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v obec, pobočky ve obec, ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 442/2018-317, který nabyl právní moci dne datum, zamítnuta. Soud I. stupně nyní napadeným rozsudkem správně rozhodl pouze o části žaloby týkající se pozemků p. č. rok a p. č rok, neboť v tomto rozsahu byl jeho rozsudek ze dne 20. 7. 2018, č. j. 12 C 152/2014-207, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. 7. 2019, č. j. 12 C 152/2014-233, k odvolání žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v obec, pobočky ve obec, ze dne 17. 10. 2019, č. j. 58 Co 442/2018-317, včetně nákladových výroků zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

3. Krajský soud v obec, pobočka ve obec, ve věci odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 7. 2020, č. j. 12 C 152/2014-383, vedené pod sp. zn. 58 Co 280/2020 rozhodl rozsudkem vyhlášeným dne datum (dále i jako doplňovaný rozsudek) takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se mění takto: Určuje se, že vlastníkem pozemků parcelní číslo rok o výměře 301 m2 a parcelní číslo rok o výměře 1 m2 v katastrálním území Hluk vymezených geometrickým plánem vyhotoveným Ing. jméno příjmení číslo plánu číslo, který je součástí tohoto rozsudku a tvoří jeho přílohu, je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parcelní číslo rok o výměře 77 m2 v katastrálním území Hluk vymezeného geometrickým plánem vyhotoveným Ing. jméno příjmení číslo plánu číslo, je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo, se zamítá.; II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů., III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 8.268 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.; IV. Každý z žalovaných je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 4.134 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.; V. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní poplatek 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Uherském Hradišti.

4. Odvolací soud takto rozhodl poté, co byl geometrickým plánem vyhotoveným Ing. jméno příjmení číslo plánu číslo, pozemek p. č. rok rozdělen na pozemek p. č. rok o výměře 301 m2, pozemek p. č. rok o výměře 1 m2 a pozemek p. č. rok o výměře 77 m2. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud doplňovaným rozsudkem opomněl rozhodnout o části předmětu řízení, a to o pozemku p. č rok.

5. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř., nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.

6. Odvolací soud proto dle § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. svůj rozsudek ze dne 3. 3. 2022 ve věci sp. zn. 58 Co 280/2020 doplnil tímto doplňujícím rozsudkem, jímž o pozemku p. č. rok rozhodl.

7. Krajský soud v obec, pobočka ve obec, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) ve vztahu k pozemku p. č. rok po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (ustanovení pr. předpisu k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou v této části dány důvody pro změnu rozsudku.

8. Ohledně podstatné části odůvodnění skutkových a právních závěrů napadeného rozsudku, obsahu odvolání a vyjádření k němu, jakož i skutkového závěru a jeho odůvodnění odvolací soud pro stručnost odkazuje na doplňovaný rozsudek, jež uvedené části i ve vztahu k pozemku p. č. rok obsahuje (odstavce 2. až 5., 8. až 24. doplňovaného rozsudku) a bylo by proto nadbytečné je opětovně uvádět i v rozsudku doplňujícím.

9. Odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na žalobkyní požadovaném určení je dán, neboť osoba duplicitně zapsaná jako vlastník určité nemovité věci má vždy naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k ní, neboť při významu zápisů do katastru nemovitostí je třeba nepatřičnost dvojího či vícerého zápisu vlastnictví k téže věci (mimo režim spoluvlastnictví) odstranit; pozitivní určení vlastnického práva pak má přednost před negativním určením, protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovité věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1875/2002).

10. S ohledem na znění § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., posuzoval odvolací soud nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. rok dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, a to s ohledem na datum sepisu Smlouvy o převodu nemovitostí ze dne datum a Kupní smlouvy ze dne datum. 11. jméno příjmení v dědickém řízení po svém zemřelém manželovi jméno příjmení potvrzením státního notářství ke dni datum (§ 481 a § 460 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do datum) nabyla vlastnické právo k parcele PK číslo. Díl parcely PK číslo o velikosti 387 m2 dle geometrického plánu č. tel. číslo poté Smlouvou o převodu nemovitostí ze dne datum převedla na Československý stát, který vlastnické právo k němu koupí nabyl. Jak správně uvedl již soud I. stupně, na jehož správné odůvodnění v těchto částech odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje, nebylo k nabytí vlastnictví státu nutné, aby smlouva o převodu nemovitosti do socialistického vlastnictví byla registrována státním notářstvím dle § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do datum; Smlouva o převodu nemovitostí ze dne datum není neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 1991) proto, že úplatný převod věci od občanů do státního socialistického vlastnictví nebyl schválen nadřízeným orgánem (§ 30 odst. 1 a 2, vyhlášky ministerstva financí č. 104/1966 Sb., o správě národního majetku; opatření rady krajského národního výboru číslo); k nabytí vlastnického práva k nemovitosti nebyl vyžadován zápis do katastru nemovitostí (§ 1, § 2 a § 3 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí ve znění do datum; usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 2836/2008). Žalovanými dále s odkazem na § 12 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, namítaná nutnost zohlednění pořadí zápisů do katastru nemovitostí se posuzované věci netýká, neboť citované ustanovení stanoví pravidla pro určení pořadí zápisů do katastru (a to dle data doručení návrhu na zápis katastrálnímu úřadu) a nikoliv pro určení vlastnického práva; z tohoto pohledu by nadto bylo nutno zdůraznit, že návrh na záznam změny vlastnického práva státu k parcele PK číslo do evidence nemovitostí Ústavu geodesie a kartografie stát prostřednictvím Okresního národního výboru obec doručil již dne datum za účinnosti zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, jež však pravidla pro záznamy změn neurčoval. S ohledem na uvedené tedy stát vlastnické právo k dílu parcely PK číslo vyčleněnému geometrickým plánem č. tel. číslo koupí od jméno příjmení nabyl.

12. Soud I. stupně jako nedůvodnou správně posoudil také námitku žalovaných, že pozemek p. č. rok vydrželi a to i přes to, že jeho právní závěr, že obecně není možné vydržet pozemek v socialistickém vlastnictví, správný nebyl.

13. Vydržení vlastnického práva je jeho nabytí v důsledku kvalifikované držby věci vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Předpokladem vydržení je způsobilá věc (movitá či nemovitá, pokud nemůže být jen ve vlastnictví státu či zákonem určených právnických osob), subjekt vydržení (fyzická či právnická osoba, stát), oprávněná držba a vydržecí lhůta (nepřetržitá a trvající 10 let u věcí nemovitých od okamžiku, kdy držitel začne v dobré víře s věcí nakládat jako s vlastní). Pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva jeho držitelem až do datum; to je patrné jednak z toho, že pozemky nebyly podle tehdejší legislativy i teorie předmětem tzv. osobního vlastnictví (§ 127 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou č. 509/1991 Sb.), jakož i z toho, že oprávněný držitel pozemku, který splnil v této době podmínky vydržení, měl jen právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku podle ustanovení pr. předpisu, ve znění platném do datum; pokud však taková dohoda uzavřena nebyla, a oprávněná držba pozemku tu k datum již nebyla, nemohl držitel nabýt vlastnické právo vydržením (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 781/2006). Vlastnické právo k pozemku nabude osoba, která kdykoliv po datum (včetně) splní podmínky stanovené § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění od datum do datum; do vydržecí doby je třeba započíst i dobu oprávněné držby vykonávané před tímto dnem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1193/98, sp. zn. 22 Cdo 2570/98, sp. zn. 22 Cdo 306/2001). Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo vykonává právo pro sebe; je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. Pro vznik držby je nezbytná vůle s věcí nakládat jako s vlastní a faktické ovládání věci. Právní otázku, zda je držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska /osobního přesvědčení/ samotného účastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99); při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000).

14. Z výše uvedeného vyplývá, že i pozemek v socialistickém vlastnictví, pokud se nejednalo o pozemek, který mohl být pouze ve vlastnictví státu ve smyslu § 134 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění po novele č. 509/1991 Sb., bylo možno po datum vydržet, pokud i po uvedeném datu oprávněná držba trvala a nebyla nijak přerušena; do vydržecí doby pak bylo možno započíst i dobu držby před datum.

15. Žalovaným byl dne datum v bytovém domě přidělen družstevní byt včetně příslušenství, jež tvořila zvětšená garáž a zahrádka o velikosti 5 arů, čímž se de facto stali nájemci bytu včetně příslušenství. Jak správně uzavřel již soud I. stupně, Dohoda o přidělení družstevního bytu ze dne datum nemohla představovat putativní titul, z nějž by žalovaní mohli odvozovat právní důvod k užívání parcely PK číslo jako vlastní pročež parcelu PK číslo nemohli ani vydržet. Právní důvod k užívání parcely PK číslo jako vlastní mohli žalovaní dovozovat až z Kupní smlouvy ze dne datum, a to ke dni datum, kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, od nějž však do doby, kdy byla duplicita zápisu zjištěna a žalovaným v roce 1998 oznámena, neuplynula desetiletá zákonná vydržecí doba. Žalovaní tedy vlastnické právo k parcele PK číslo vydržet nemohli a to ani dle § číslo ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravujícího institut mimořádného vydržení. Mimořádně vydržet nemovitou věc dle citovaných zákonných ustanovení bylo možno nejdříve k datu datum; duplicita zápisu byla zjištěna v roce 1998; jelikož žaloba v této věci byla podána dne datum a žalovaným byla doručena již dne datum, nemohli žalovaní předmětné pozemky takto vydržet, neboť spornost práv nastala ještě před uplynutím doby potřebné k mimořádnému vydržení. Nadto dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., lze na základě mimořádného vydržení„ poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu; jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp.“; v posuzované věci je přitom nepochybné a nesporné, že žalovaní až do dne datum, kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí dle Kupní smlouvy ze dne datum, své právo sporné pozemky užívat odvozovali od Dohody o přidělení družstevního bytu ze dne datum, tedy nikoliv jako vlastníci.

16. Žalovaní v rámci obrany dále namítali a tvrdili, že parcelu PK číslo nabyli Kupní smlouvou ze dne datum od jméno příjmení, který byl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník a to na základě usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti vydaném v dědickém řízení sp. zn. D 330/1993 vedeném po zemřelé jméno příjmení.

17. Odvolací soud má za to, že závěr soudu I. stupně o tom, že případná dobrá víra žalovaných není vyvrácena žalobkyní namítanou skutečností, že žalovaný byl ekonomem Jednotného zemědělského družstva obec a že se zasadil o výstavbu bytového domu je správný. Žalovaný o odkupu pozemků státem z titulu své pracovní pozice v JZD obec nevěděl a jeho zasazení se o výstavbu bytového domu nespočívalo v řešení majetkoprávních záležitostí ohledně pozemků, na nichž měl být bytový dům postaven, když zajišťování pozemků pro výstavbu neměl v rámci svého zaměstnání na starosti a o původ a vlastnictví stavebních pozemků se, stejně jako někteří další občané, prostě nezajímal. Ve vztahu k té části pozemků, ohledně níž si žalovaný již v době uzavření kupní smlouvy byl vědom, že je kupuje, by nadto bylo zcela v rozporu s logikou, aby ohledně nich uzavřel kupní smlouvu za situace, kdy by si byl vědom toho, že pozemky byly vykoupeny státem.

18. Dle názoru odvolacího soudu však i přes to není možno uzavřít, že žalovaní byli v době uzavření Kupní smlouvy ze dne datum v dobré víře ohledně části původní parcely PK číslo nyní označené jako pozemek p. č. rok, když vůbec nevěděli, že koupí nabývají i pozemek zastavěný bytovým domem. Pokud totiž nevěděli, že kupují i tuto část původní parcely PK číslo v dobré víře ohledně této části parcely být nemohli, neboť u nich zcela absentovala její vědomostní složka. Pokud by žalovaní v době koupě parcely PK číslo věděli, že tato je z části zastavěna bytovým domem, pochyby o tom, zda je jméno příjmení vlastníkem této části parcely, by zřejmě měli. Žalovaní byli v době koupě přesvědčeni, že vlastníkem jimi kupované parcely PK číslo o výměře 2.216 m2, za níž však mylně považovali pouze její část ležící pod jejich rozšířenou garáží a vedoucí od na ni navazujícího plotu směrem dále do jejich zahrádky je jméno příjmení; ohledně části původní parcely PK číslo označené nyní jako pozemek p. č. rok však žádné vnitřní přesvědčení neměli a ani mít nemohli, neboť netušili, že ji kupují; jejich přesvědčení, že nabývají od vlastníka, se tedy mohlo vztahovat pouze k té části parcely PK číslo o níž věděli, že ji kupují.

19. Judikatura namítaná žalovanými v souvislosti s jejich„ omylem v umístění parcely PK číslo v terénu, když sporná část je pouze nepatrnou částí její celkové výměry“ byla Nejvyšším soudem ČR přijata při posuzování omluvitelného omylu v souvislosti s vydržením vlastnického práva. Odvolací soud má za to, že se jedná o skutkově zcela odlišné věci a závěry v nich přijaté není možno v posuzované věci aplikovat; v rozhodnutích jde skutkově o to, že osoba, která se dovolává vydržení, fakticky užívá více, než vyplývá ze smlouvy, kdežto v posuzované věci jde skutkově zcela naopak o to, že žalovaní měli za to, že kupují méně, než vyplývá ze smlouvy.

20. Jestliže někdo v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. nabýval pozemky zastavěné panelovými domy ve vlastnictví třetí osoby (někoho jiného, než vlastníka pozemku), vyžadovalo zachování obvyklé opatrnosti, kterou bylo možno po každém požadovat, aby se o skutečných poměrech přesvědčil (např. dotazem na vlastníka domů a držitele pozemku); jinak jeho dobrá víra ve vlastnické právo převodce (byla-li vůbec dána) nemohla být objektivní, a tudíž ani chráněná. Nemohlo tak jít o nabytí pozemků od nevlastníka, byť byl jako vlastník evidován v katastru nemovitostí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. sp. zn. 22 Cdo 2426/2017 či sp. zn. 22 Cdo 5163/2014, sp. zn. 22 Cdo 910/2015). Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. 22 Cdo 2698/2015 uvedl:„ Koupil-li nabyvatel od nevlastníka pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného než prodávajícího, aniž si ověřil, proč skutečné držební (resp. užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým evidovaným v katastru nemovitostí, nebyl objektivně v dobré víře a nemohl nabýt vlastnictví“.

21. Z výše uvedených a žalobkyní namítaných rozhodnutí plyne, že jestliže někdo v době, kdy se neuplatňovala plně zásada materiální publicity zápisů v katastru nemovitostí (který převzal nespolehlivý stav bývalé evidence nemovitostí) nabýval pozemky zastavěné panelovými domy ve vlastnictví třetí osoby (někoho jiného, než vlastníka pozemku), a tudíž nabýval pozemky, které nebyly zjevně v držbě převodce, vyžadovalo zachování obvyklé opatrnosti, kterou bylo možno po každém požadovat, aby se o skutečných poměrech přesvědčil (např. dotazem na vlastníka domů a držitele pozemku) když jinak jeho dobrá víra (byla-li vůbec dána) nemohla být objektivní a tudíž ani chráněná. Odvolací soud má za to, že v případě, že by žalovaní v době koupě věděli, že část původní parcely PK číslo nyní označené jako pozemek p. č. rok leží i pod bytovým domem, bylo by nutno za aplikace závěrů vyplývajících z výše uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR za situace, kdy prodávající jméno příjmení zjevně neužíval pozemek zastavěný bytovým domem, v němž žalovaní jako kupující nadto užívali družstevní byt, dovodit, že nezachovali obvyklou opatrnost, když se o skutečných poměrech (např. dotazem na vlastníka bytového domu a držitele pozemku) nepřesvědčili; jejich dobrá víra ve vlastnické právo jméno příjmení by tak i přes vědomí o stavu zápisu v katastru nemovitostí a usnesení o potvrzení dědictví nemohla být objektivní, a tedy ani chráněná. V přezkoumávaném případě žalovaní v době koupě parcely PK číslo od jméno příjmení, nevěděli, že se tato fakticky nachází i pod bytovým domem a odvolací soud má při zohlednění smyslu a závěrů vyplývajícím z uvedených rozhodnutí za to, že pouze v důsledku toho, že si žalovaní v době koupě umístění parcely PK číslo v terénu nezjistili a proto nevěděli, že fakticky leží i pod bytovým domem, není možné dospět k pro ně příznivějšímu závěru, že byť se o skutečných poměrech nepřesvědčili, ač tak v souladu s výše uvedenou judikaturou učinit měli, zachovali obvyklou opatrnost a při nabývání od nevlastníka byli ohledně této části kupované parcely v dobré víře.

22. Odvolací soud tedy na rozdíl od soudu I. stupně uzavřel, že žalovaní z výše uvedených důvodů nejsou dobrověrnými nabyvateli (při koupi nebyli v dobré víře a tato proto nemůže být chráněna) části původní parcely PK číslo nyní označené jako pozemek p. č. rok.

23. Odvolací soud má nadto za to, že i pokud by dobrá víra žalovaných v době koupě parcely PK číslo v části nyní označené jako pozemek p. č. rok byla i přes již výše uvedené při vztažení odůvodnění uvedeného v doplňovaném rozsudku ve vztahu k pozemku vymezenému geometrickým plánem Ing. jméno příjmení číslo jako pozemek p. č. rok (viz odstavce 37. až 39. odůvodnění doplňovaného rozsudku), dána, odpovídalo by řešení přezkoumávané věci v souladu s obecnou ideou spravedlnosti s cílem zachovat z obou sporných práv (vlastnického práva žalobkyně a práva žalovaných na ochranu majetku) maximum při zohlednění obecných i individuálních okolností přezkoumávané věci řešení shodné s výsledkem tohoto odvolacího řízení. Individuální okolností případu, která při střetu uvedených práv účastníků povede k závěru, že v této části původní parcely PK číslo je třeba přiznat ochranu vlastnickému právu žalobkyně je skutečnost, že žalovaní v době koupě měli za to, že pokud kupují parcelu PK číslo o výměře 2.216 m2, končí tato ve směru od zahrady k bytovému domu jejich zvětšenou garáží a na ni navazujícím plotem; uvedené části původní parcely PK číslo tedy zakoupit ani nechtěli a zjištění, že jsou jako jejich vlastníci vedeni v katastru nemovitostí pro ně bylo překvapující; co do prostorového vymezení toho, co zamýšleli koupit, přitom není jejich vlastnické právo rozhodnutím odvolacího soudu nijak dotčeno. Pozemek p. č. rok zastavěný bytovým domem žalovaní ani neužívali; naopak pozemek p. č. rok prostřednictvím Okresního výstavbového bytového družstva obec (a jeho právních nástupců) užívala žalobkyně, jež výstavbu bytového domu na něm bytovému družstvu převedením pozemku za tímto účelem umožnila. Odvolací soud má za to, že při uspořádání vztahů účastníků, jež celkově vyplývá z výsledků tohoto odvolacího řízení, se žalovaným dostává toho, co zamýšleli koupí nabýt a žalobkyni téměř toho, co nabyla (dostává se jí 301 m2 pozemku p. č. rok 17, 1 m2 pozemku p. č. rok a výměra pozemku p. č. rok tj. celkem 337m2 z původního dílu o velikosti 387m2 odděleného geometrickým plánem č. tel. číslo z parcely PK číslo), pročež má takové řešení za spravedlivé pro obě strany.

24. Odvolací soud tedy dospěl ze všech výše uvedených důvodů k závěru, že žaloba je v části týkající se pozemku p. č. rok důvodná, pročež § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. doplňovaný rozsudek doplnil o výrok VI., jímž dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že určil, že vlastníkem pozemku parcelní číslo rok o výměře výměra je Česká republika a příslušným hospodařit s majetkem státu je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (výrok I.).

25. O náhradě nákladů vzniklých při projednání zbývající části předmětu řízení rozhodl odvolací soud dle § § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 166 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků ani státu právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť účastníkům ani státu v souvislosti s projednáním zbývající části předmětu řízení žádné náklady nevznikly (výrok II.). Proti výroku I. rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Proti výroku II. rozsudku není dovolání přípustné.