58 Co 321/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 44 C 53/2017-277, I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8.094,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce , Jméno advokátky, .

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovaným povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku uzavřít s žalobcem kupní smlouvu ve znění uvedeném ve výroku I. odvoláním napadeného rozsudku, kterou by žalovaní prodali žalobci stavbu , Anonymizováno, rekreační chatu , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , kterou mají ve společném jmění manželů (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 48.711,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (výrok II.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku ve věci bylo již opakovaně rozhodováno, a to rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 9. 2017, č. j. 44 C 53/2017-87, kterým byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že k porušení zákonného předkupního práva žalobce nedošlo, neboť mu ani nevzniklo; rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 17. 1. 2019, č. j. 58 Co 5/2018-120. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo žalobcem podáno dovolání a Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 22 Cdo 1952/2019-148, rozsudky soudů obou stupňů zrušil. Opětovně bylo v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedených ve zrušujícím rozhodnutí ve věci rozhodnuto rozsudkem soudu prvého stupně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 44 C 53/2017-188, kterým soud žalobě vyhověl; tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 9. 6. 2022, č. j. 58 Co 196/2021-221. K dovolání žalovaných Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 22 Cdo 3018/2022-243 (poznámka odvolacího soudu: v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku v odstavci 6 nesprávně uvedeno „sp. zn. 22 Cdo 2018/2022-243“), zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dovolání shledal důvodným ve vztahu k námitce, že odvolací soud neposoudil všechna vedlejší ujednání kupní smlouvy a rozhodl o uložení povinnosti s jedinou podmínkou, a to uhrazení kupní ceny, aniž by se zabýval všemi podmínkami koupě dle § 2149 o. z., které byly žalovanými tvrzeny; usnesením ze dne 16. 11. 2023, č. j. 58 Co 196/2021-251, zrušil odvolací soud ze shodných důvodů rovněž prvostupňový rozsudek č. j. 44 C 53/2017-188.

3. Soud prvého stupně v druhém odvolacím řízení opětovně postupoval v souladu se závěry dovolacího a odvolacího soudu a podmínky, za kterých žalovaní chatu koupili (vedle zaplacení kupní ceny), zjišťoval. Žalovaní se omluvili z jednání nařízeného soudem prvého stupně a souhlasili s projednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Protože jejich tvrzení vyjádřená v předchozích vyjádřeních byla pouze velmi obecná (soudy se jimi doposud nezabývaly, neboť je považovaly za irelevantní), kdy žalovaní poukazovali na bližší vztahy s prodávajícím, na společné užívání chaty a na investice, které měli žalovaní učinit, dospěl soud prvého stupně k závěru, že byly-li součástí podmínek koupě nějaká konkrétní plnění či konkrétní investice ze strany žalovaných (vedle kupní ceny), pak tyto podmínky je třeba nejprve dostatečně určitě tvrdit a teprve následně prokazovat. Břemeno tvrzení ve vztahu k těmto podmínkám nesou žalovaní a je třeba uzavřít, že břemeno tvrzení žalovaných zůstalo neuneseno. Žalovaní by byli řádně poučeni dle § 118a odst. 1 o. s. ř., pokud by se nařízeného jednání zúčastnili. Svou neúčastí se však žalovaní sami vzdali práva být poučeni, která konkrétní tvrzení je třeba doplnit (a následně ke kterým tvrzením je třeba označit důkazy), včetně poučení o následcích nesplnění výzvy soudu ve formě neunesení břemene tvrzení (či břemene důkazního). Další podmínky koupě (nad rámec podmínek vyjádřených v kupní smlouvě) tedy v řízení nebyly dostatečně tvrzeny, nebyly tudíž ani prokazovány. Soud proto (stejně jako při předchozím rozhodnutí) vyšel ze znění písemné kupní smlouvy a žalobě vyhověl tak, že žalované zavázal k uzavření kupní smlouvy (jež je citována ve výroku I. rozsudku) s žalobcem.

4. V odstavci 19 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soud prvého stupně uzavřel, že na výsledném rozhodnutí nemohla nic změnit ani námitka žalovaných, že v katastru nemovitostí je jako vlastník chaty zapsán žalobce, neboť je tam zapsán na základě rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 6. 2021, č. j. 44 C 53/2017-188, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, č. j. 58 Co 196/2021-221, jež byly následně zrušeny (rozsudek krajského soudu byl zrušen nejvyšším soudem a rozsudek okresního soudu byl zrušen odvolacím soudem).

5. Soud prvého stupně se pak blíže vypořádal i s dalšími námitkami žalovaných a odůvodnil, proč neprovedl další navrhované důkazy.

6. O nákladech řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci přiznal vůči žalovaným účelně vynaložené náklady řízení ve výši 48.711,50 Kč, které podrobně odůvodnil v odstavci 23 odůvodnění rozsudku.

7. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání. Podle podstatné části odůvodnění odvolání žalovaní především namítali, že rozhodnutí soudu nerespektuje právní stav ke dni vydání rozhodnutí a stanovuje jim nevykonatelnou povinnost; rozhodnutím soud ukládá žalovaným povinnost uzavřít kupní smlouvu týkající se nemovitosti, která neexistuje a u níž nejsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci. Žalovaní proto kupní smlouvu uzavřít objektivně nemohou (ani nemůže být nahrazena jejich vůle takovou kupní smlouvu uzavřít) se zamýšlenými právními následky. Na tuto skutečnost byl soud prvého stupně žalovanými upozorněn spolu s návrhem na provedení důkazu - aktuálního výpisu z listu vlastnictví, avšak soud si aktuální výpis z listu vlastnictví neopatřil.

8. Konkrétně namítli, že ve výroku I. odvoláním napadeného rozhodnutí, formulovaném na základě navrhovaného petitu, je uvedeno: „Prodávající prohlašují, že mají ve společném jmění manželů stavbu , Anonymizováno, - rekreační chatu na pozemcích , Anonymizováno, zapsanou u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Klobouky, na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, “; takto označená nemovitost však neexistuje, neboť stavba , Anonymizováno, je evidována na , Anonymizováno, , nikoli na ve výroku uvedeném , Anonymizováno, Navíc se nejedná o rekreační chatu, ale o stavbu pro rodinnou rekreaci. Stejně tak stavba , Anonymizováno, není ve společném jmění manželů žalovaných, a tedy uvedené prohlášení je nepravdivé a v rozporu se zápisem v katastru nemovitostí. Soudem stanovená kupní smlouva tudíž nemůže být platně uzavřena a soud svým rozhodnutím uložil žalovaným povinnost, která je v rozporu s hmotným právem a skutkovým stavem.

9. Byť se s touto argumentací žalovaných soud prvého stupně vypořádává v bodě 19 napadeného rozhodnutí, jsou přesvědčeni, že tato argumentace soudu je nesprávná. Skutečnost, že žalobci náleží vlastnické právo na základě právního titulu, který odpadl, sama o sobě není významná, pakliže je i nadále v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník. Žaloba na stanovení povinnosti žalovaným uzavřít kupní smlouvu v navrhovaném znění tedy měla být ze shora uvedených důvodů zamítnuta. Proto navrhli zamítnutí žaloby.

10. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaných uvedl, že rozsudek Okresního soudu ve Zlíně je věcně správný a soud prvého stupně se řádně vypořádal se všemi námitkami žalovaných. Žalovaní dobře vědí, že odkazují na nesprávný zápis v katastru nemovitostí. Žalovaní mohli kdykoliv od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2023, č. j. 22 Cdo 3018/2022-243, podat návrh na vklad vlastnického práva ve svůj prospěch a na příslušný katastrální úřad doložit, že rozsudky, které byly podkladem pro vznik vlastnického práva ve prospěch žalobce, byly zrušeny a došlo tak k obnovení vlastnického práva žalovaných, protože odpadl právní titul vzniku vlastnického práva žalobce. Žalobce netuší, proč tento krok žalovaní neučinili, avšak rozhodně se nelze dovolávat zásady materiální publicity, neboť všem účastníkům řízení i samotnému soudu je zřejmé, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu.

11. Zdůraznil, že ze strany žalovaných se zcela evidentně jedná o snahu neúčelně prodlužovat soudní řízení. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.

12. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.).

13. Skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu, která učinil soud prvého stupně, jsou správná a odvolací soud je zcela přejímá.

14. Pokud se týká právního hodnocení věci, soud prvého stupně ve věci aplikoval zákonná ustanovení, která v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl a rozhodl i v souladu se závazným právním názorem, který v této věci vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 11. 2020, č. j. 22 Cdo 1952/2019-148, a v rozsudku ze dne 22. 8. 2023, č. j. 22 Cdo 3018/2022-243.

15. Na rozhodnutí soudu prvého stupně lze zcela odkázat, neboť je odůvodněno přezkoumatelným způsobem, odvolací soud se s ním zcela ztotožňuje a pokud by cokoliv dodával, opakoval by pouze jinými slovy správná zjištění a právní závěry soudu prvého stupně.

16. Pokud se týká odvolacích námitek, tak odvolací soud doplnil dokazování toliko aktuálním výpisem z katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, , list vlastnictví , Anonymizováno, , z něhož zjistil, že žalovaní mají ve společném jmění manželů stavbu, Anonymizováno, , Anonymizováno, na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, ; tato stavba má evidován způsob využití „rod. rekr“.

17. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

18. Z výše uvedeného se podává, že veškeré námitky vznesené v odvolání žalovaných proti rozsudku jsou liché, neboť ke dni rozhodování odvolacího soudu jsou v katastru nemovitostí na LV č. , Anonymizováno, evidováni žalovaní , Jméno žalované A, a , Jméno žalované B, jako osoby, které mají ve společném jmění manželů stavbu v , Anonymizováno, u níž je evidován způsob využití rodinná rekreace. Je třeba zdůraznit, že i když tyto údaje nebyly v době rozhodování soudu prvého stupně uvedeny v katastru nemovitostí, soud prvého stupně se s touto skutečností řádně a správně vypořádal v odstavci 19 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Zcela irelevantní je námitka, že se nejedná o „rekreační chatu“, ale o „stavbu pro rodinnou rekreaci“, neboť skutečnost, že je v katastru nemovitostí uveden u předmětné budovy způsob využití „rod. rekr.“, nic nemění na tom, že se jedná o rekreační chatu. Ostatně i kdyby tomu tak nebylo, není tento údaj závazným údajem katastru nemovitostí podle § 51 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon, a nejedná se ani o povinný údaj, který musí být pro zápis práv do katastru v případě nemovitostí uveden podle § 8 písm. c) citovaného zákona v případě budovy, která není součástí pozemku ani práva stavby. Nelze ani přehlédnout, že žalovaným je zjevně velmi dobře známo, že takový údaj nebrání zápisu smlouvy do katastru nemovitostí, neboť sami ve smlouvě ze dne 11. 9. 2014, kterou předmětnou nemovitost koupili od pana , jméno FO, , tuto stavbu označili jako „rekreační chatu“ a jejich vlastnické právo bylo na základě této smlouvy do katastru nemovitostí zapsáno.

19. Rozhodnutí soudu prvého stupně je věcně správné, a odvolací soud proto rozsudek soudu prvého stupně z důvodu věcné správnosti potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci bylo vůči žalovaným přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení; žalovaní jsou žalobci povinni tuto náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně.

21. Zástupce žalobce učinil v odvolacím řízení dva účelné úkony, když se písemně vyjádřil k odvolání žalovaných (úkon z 6. 12. 2024) a účastnil se jednání odvolacího soudu dne 27. 3. 2025. Za prvý uvedený úkon náleží zástupci odměna podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024 ve výši 1.500 Kč a režijní paušál náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu ve výši 300 Kč, za druhý uvedený úkon náleží odměna podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 2.300 Kč a režijní paušál náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč.

22. K těmto úkonům dále náleží žalobci náhrada za cestovné z , adresa, a zpět (k jednání odvolacího soudu) osobním automobilem , SPZ, (průměrná spotřeba 4,9 l nafty na 100 km) ve výši 1.500 Kč, náhrada za promeškaný čas za dobu strávenou na cestě k jednání odvolacího soudu a zpět za celkem 6 půlhodin po 150 Kč (tj. celkem 900 Kč) dle § 14 advokátního tarifu a DPH ve výši 21 %. Žalobce v písemném vyčíslení náklady odvolacího řízení vyčíslil na částku 8.094,56 Kč a ve zbytku se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.

23. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalovaným uloženo uhradit žalobci společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.