58 CO 45/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupená opatrovníkem městem Kroměříž příjmení nám. 115, PSČ obec zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného jméno příjmení proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 9. 2020, č. j. 6 C 85/2018-116,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2 na pozemku parcelní číslo st. [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova s číslem popisným [číslo], objekt k bydlení, a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/2 na pozemku parcelní [číslo] zahrada, vše v katastrálním území Kroměříž, jsou součástí společného jmění manželů [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], a žalované [jméno] [příjmení], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému [jméno] [příjmení] náhradu nákladů za řízení v obou stupních ve výši 42.565 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna na nákladech řízení žalované [jméno] [příjmení] před soudy obou stupňů zaplatit na účet Okresního soudu v Kroměříži částku, jejíž výše a lhůta splatnosti budou určeny samostatným usnesením vydaným soudem I. stupně po právní moci rozhodnutí ve věci samé.

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soudu I. stupně bylo určeno, že spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na pozemku parcelní číslo stavební [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova s číslem popisným [číslo], objekt k bydlení, a spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na pozemku p. [číslo] zahrada, nacházející se v katastrálním území Kroměříž, obec Kroměříž, zapsaný na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž (dále jen předmětné nemovitosti), který byl předmětem absolutně neplatné darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], narozeným [datum], zemřelým [datum], jako dárcem, a žalovaným 1 jako obdarovaným, jsou součástí společného jmění manželů [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] a žalované 2 (výrok I.). Dále rozhodl, že žalovaný 1 je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33.798 Kč k rukám jejího zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované 2 nepřiznává (výrok III.).

2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku vzal soud I. stupně za prokázaný následující skutkový děj, kdy tyto skutečnosti nejsou mezi účastníky sporné: Okresní soud v Kroměříži svým usnesením ze dne 13. 10. 2006, č. j. 13- 0 Nc 2016/2006-6, ustanovil žalované 2 opatrovníkem [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalovaná 2 prodali na základě kupní smlouvy ze dne [datum] bytovou jednotku [číslo] 19 s příslušenstvím manželům [příjmení]. Jelikož žalovaná 2 je omezena ve svéprávnosti a nemohla takový právní úkon učinit, byl tento úkon schválen Okresním soudem v Kroměříži, a to jeho rozsudkem č. j. 13- 0 Nc 2016/2006-35. Dne 14. 7. 2008 uzavřeli [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a její manžel [jméno] [příjmení] jako kupující kupní smlouvu se [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími; předmětem této smlouvy byla koupě předmětných nemovitostí. Dne [datum] uzavřel [příjmení] [příjmení] jako dárce a žalovaný 1 jako obdarovaný darovací smlouvu, na základě které dárce obdarovanému daroval svůj spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech.

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti, které byly uvedenou darovací smlouvou dárcem obdarovanému darovány, byly dle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve společném jmění manželů [jméno] [příjmení] a žalované 2, jelikož byly nabyty za trvání jejich manželství z finančních prostředků, které byly získány prodejem bytu, jenž byl ve společném jmění manželů [jméno] [příjmení] a žalované 2. K platnosti darovací smlouvy uzavřené dle ustanovení § 2055/1 občanského zákoníku by tedy bylo zapotřebí, aby s darováním vyslovil souhlas soud, neboť žalovaná 2 je nezpůsobilá k takovým právním úkonům; soud však toto darování za žalovanou 2 neschválil. Soud prvého stupně uzavřel, že z toho důvodu je předmětná darovací smlouva absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť odporuje zákonným ustanovením. Vzhledem k absolutní neplatnosti této smlouvy pak na základě ní nemohl obdarovaný (žalovaný 1) nabýt spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem. Soud I. stupně se neztotožnil s právním názorem žalovaného 1, že darovací smlouva je neplatná relativně.

4. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na takovém určení, jelikož bez tohoto určení by nebylo možno zapsat její vlastnické právo v katastru nemovitostí. Dále uzavřel, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť je dcerou žalované 2, tedy potenciální dědičkou pozůstalosti po své matce, a je tedy nepochybné, že převod předmětných nemovitostí, které jsou ve společném jmění manželů [jméno] [příjmení] a žalované 2, zasahuje do její právní sféry. Do právní sféry žalobkyně zasahuje převod předmětných nemovitostí rovněž z toho důvodu, že tato má se svým manželem ve společném jmění manželů druhý spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na předmětných nemovitostech. Jestliže zápis vlastníka v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, když v tomto zápise není uvedeno, že nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů [jméno] [příjmení] a žalované, může to ohrozit výkon vlastnického práva žalobkyně k předmětným nemovitostem.

5. Soud prvého stupně dále uvedl, že pokud jde o žalobu na určení vlastnického práva, ta musí směřovat proti osobám, které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako vlastníci takových nemovitých věcí, proto je žalovaný 1 v předmětné věci pasivně legitimován. Žalovaná 2 je pasivně legitimována proto, že výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky řízení, a jelikož nevystupuje na straně žalobce, musí být stranou žalovanou.

6. Žalovaný [jméno] [příjmení] napadl odvoláním výroky I. a II. rozsudku. Nesouhlasil s názorem soudu I. stupně, že darovací smlouva, na jejímž základě nabyl podíl na předmětných nemovitostech, je absolutně neplatnou a blíže svůj názor podrobně odůvodnil. Dále poukázal na to, že soud bez dalšího převzal tvrzení žalobkyně o nezpůsobilosti žalované 2 právně jednat, aniž by se zabýval tím, zda byla schopna učinit právní jednání, jakým uzavření darovací smlouvy bylo, když si nevyžádal ani opatrovnický spis vedený Okresním soudem v Kroměříži. Žalovaná 2 však nikdy nebyla omezena ve svéprávnosti a její zesnulý manžel [příjmení] [příjmení] jí byl ustanoven opatrovníkem podle § 29 zákona č. 40/1964 Sb., a nikoli podle § 26 téhož zákona. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná 2 ve svém písemném vyjádření k odvolání uvedla, že rozhodnutí soudu I. stupně považuje za věcně správné. Právní jednání, jehož předmětem bylo bezúplatné zcizení (darování) předmětné nemovitosti, která je součástí společného jmění žalované 2 a jejího zesnulého manžela, vyžadovalo schválení soudu. Jelikož smlouva schválena soudem nebyla, je neplatná pro rozpor se zákonem. Navrhla potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

8. Krajský soud v [obec], pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející (§ 212a o. s. ř.); byť odvoláním žalovaného 1 byl napaden toliko výrok I. a II. rozsudku, přezkoumal odvolací soud i výrok III., neboť tento výrok je výrokem závislým na výroku I. (§ 212 písm. a/ o. s. ř.).

9. Odvolací soud doplnil dokazování toliko listinami ze spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 27 D 701/2018 a ze spisu Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 0 P 101/2018. Z prvého spisu z usnesení ze dne 21. 11. 2018, č. j. 27 D 701/2018-43, zjistil, že [příjmení] [příjmení], narozený dne [datum], zemřel dne [datum], dědické řízení po tomto zůstaviteli bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty zůstavitelem zanechaný byl vydán vypraviteli pohřbu [jméno] [příjmení], narozenému [datum]; rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z druhého citovaného spisu zjistil odvolací soud z usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 6. 9. 2021, č. j. 0 P 101/2018-530, že [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], byl jmenován opatrovník, a to město Kroměříž; dále z uvedeného spisu bylo zjištěno, že usnesení bylo napadeno odvoláním, věc byla předložena odvolacímu soudu a doposud ve věci nebylo rozhodnuto; znamená to, že [jméno] [příjmení] je v současné době zastoupena opatrovníkem městem Kroměříž.

10. Žalobkyně se určovací žalobou domáhá určení, že předmětné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum], a žalované [jméno] [příjmení].

11. Určovací žaloba má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné právní závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srovnej 3 Cdon 1338/96 - viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo 1391/2004). 12. [příjmení] o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli je určitá věc, se v občanském soudním řízení typově řeší žalobou na určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem věci (srovnej přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2769/2005). V rozsudku ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1977/2001, Nejvyšší soud uvedl, že podle konstantní judikatury se dědic může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci (odkázal například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98, publikovaný v Soudních rozhledech [číslo]). Toto určení se vztahuje ke dni smrti zůstavitele. Po smrti zůstavitele totiž mohlo dojít k právní skutečnosti, která měla za následek vznik vlastnického práva jiné osoby (např. v důsledku vydržení). Pro určení, zda zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem věci, jsou tyto později nastalé skutečnosti bezvýznamné. Stručně řečeno: pokud je veden spor o tom, zda do dědictví po zůstaviteli náleží určitá věc (ať již je požadováno určení, že ji vlastnil zůstavitel sám či např. v SJM), je třeba žalobu formulovat tak, že zůstavitel byl jejím vlastníkem (měl ji v SJM) ke dni jeho úmrtí. Jen taková žaloba by v případě, že by byly splněny další podmínky určovací žaloby – tedy žalobce by měl na určení naléhavý právní zájem – by v případě prokázání mohla mít naději na úspěch, a jen v případě takto formulované žaloby by žalobce mohl mít na určení eventuálně naléhavý právní zájem.

13. Žalobkyně žalobu v této věci podala dne [datum] a jako žalované označila [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [jméno] [příjmení], narozenou [datum]. Žalobou se domáhala určení, že spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech je součástí společného jmění manželů žalovaného [jméno] [příjmení] a žalované [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení zemřel (dne [datum]) žalovaný [příjmení] [příjmení]. Na skutečnost, že manželství [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zaniklo jeho úmrtím, a tím zaniklo i společné jmění manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], žalobkyně adekvátním procesním způsobem nereagovala a i nadále požadovala, aby bylo rozhodnuto, že předmětné nemovitosti jsou součástí společného jmění manželů, tedy, jinými slovy řečeno, že předmětné nemovitosti jsou ke dni rozhodnutí soudu ve společném jmění manželů (pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení - § 154 odst. 1 o. s. ř.).

14. V případě určovací žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. je soud povinen zjišťovat, zda ke dni jeho rozhodnutí má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem (srovnej přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn 29 Cdo 914/2014). Odvolací soud proto při jednání seznámil účastníky se svým záměrem zabývat se naléhavým právním zájmem žalobkyně na požadovaném určení a vyzval žalobkyni, nechť sdělí, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení, respektive zda v tomto směru setrvává na tvrzeních k tomu uvedených v žalobě. Žalobkyně uvedla, že nadále setrvává na tvrzených důvodech naléhavého právního zájmu, z nichž za nejdůležitější považuje skutečnost, že je se svým manželem podílovým spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a je pro ni důležité vědět, s kým tyto nemovitosti spoluvlastní, a dále skutečnost, že je jednou z dědiček po žalované [jméno] [příjmení]; jako další důvod (oproti žalobním tvrzením) uvedla, že je jednou z dědiček po zesnulém [jméno] [příjmení].

15. Odvolací soud sdělil účastníkům svůj názor, že důvody tvrzené žalobkyní, v nichž spatřuje naléhavý právní zájem, dle názoru odvolacího soudu naléhavý právní zájem neodůvodňují; účastníkům byla následně dána možnost vyjádřit se ke sdělenému jinému právnímu posouzení věcné legitimace naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. V návaznosti na to žalobkyně upřesnila, že dalším důvodem, pro který je u ní dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, je skutečnost, že ze společného jmění manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byl neplatným právním úkonem vyveden majetek a v rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení] tak byla žalobkyně zbavena možnosti zdědit svůj podíl.

16. Odvolací soud neměl možnost poučit žalobkyni v tom smyslu, že s ohledem na zánik manželství a tím i zánik společného jmění manželů smrtí [jméno] [příjmení], k níž došlo v průběhu tohoto řízení, je nutno přeformulovat žalobní petit tak, aby plně reflektoval na dané nové skutečnosti, tedy tak, aby bylo určeno, že předmětné nemovitosti byly součástí společného jmění manželů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] (tj. ke dni [datum]), neboť takové poučení by bylo (v rozporu s principem zakotveným v ustanovení § 5 o. s. ř.) poučením o hmotném právu (tj. o tom, jakého konkrétního práva se může žalobou domáhat) – srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009.

17. Nyní k jednotlivým žalobkyní tvrzeným důvodům, v nichž shledávala svůj naléhavý právní zájem na určovací žalobě: 1. svůj naléhavý právní zájem na určovací žalobě shledávala žalobkyně v tom, že je dcerou žalované [jméno] [příjmení] a v případě jejího úmrtí by byla povolána k dědění v 1. dědické třídě, proto bez požadovaného určení by byla vážně ohrožena její práva (vlastnické a dědické). V těchto tvrzených skutečnostech naléhavý právní zájem spatřovat nelze; jednak by bylo třeba žalovat, že nemovitosti byly v SJM žalované [jméno] [příjmení] a zemřelého [jméno] [příjmení] ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] (viz odůvodnění výše), avšak ani v případě správně formulovaného petitu by z tohoto důvodu nebyl dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť z okolnosti potenciálního dědictví, respektive potenciálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo a není ani jisto, zda v budoucnu vůbec nastane (krom toho žalobkyně nemá ani žádnou jistotu, že nezemře dříve než žalovaná [jméno] [příjmení], neboť obecně platí:„ mors certa hora incerta“, tedy že„ smrt je jistá – nejistá /rozuměno u kohokoliv/ je její hodina“), nelze u žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. dovozovat (blíže srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017). 2. dále svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledávala žalobkyně v tom, že společně se svým manželem jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovité věci a je pro ně důležité vědět, s kým tuto nemovitost spoluvlastní. Ani v těchto tvrzených skutečnostech nelze naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení shledávat. Předně opět by bylo nutno žalovat, že předmětné nemovitosti byly v SJM ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], avšak i pokud by tak bylo žalováno, tato skutečnost by naléhavý právní zájem žalobkyně neodůvodňovala. Nahlédnutím do katastru nemovitostí lze pro kohokoliv (žalobkyni, případně jejího manžela nevyjímaje) zjistit, kdo je veden jako spoluvlastník předmětných nemovitostí (totiž žalovaný [jméno] [příjmení]), proto žalobkyně není a nemůže být nijak poškozena na svých právech a ví, s kým může, ať již ve věcech výkonu běžné správy předmětných nemovitých věcí či v jiných věcech týkajících se předmětných nemovitostí jednat; skutečnost, že s tím, kdo je jejím spoluvlastníkem podle katastru nemovitostí, žalobkyně nesouhlasí, je irelevantní z hlediska posouzení jejího naléhavého právního zájmu na předmětné určovací žalobě.

3. Nově tvrzeným důvodem naléhavého právního zájmu je tvrzení, že žalobkyně je jednou z dědiček po zemřelém [jméno] [příjmení] Tato skutečnost by její naléhavý právní zájem na předmětné určovací žalobě odůvodňovala, a pokud by žalobkyně tento nový důvod sama neuvedla, odvolací soud by se s ohledem na ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009) tímto důvodem naléhavého právního zájmu sám zabýval, pokud by k tomu měl možnost; takovou možnost však s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezměnila v souvislosti s úmrtím žalovaného [jméno] [příjmení] žalobní petit (tedy nežalovala určení, že předmětné nemovitosti byly v [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ke dni úmrtí [jméno] [příjmení]) odvolací soud nemá, neboť naléhavý právní zájem na tom, že k dnešnímu dni (tj. ke dni rozhodnutí soudu) jsou předmětné nemovité věci v [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dán není; [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zaniklo úmrtním [jméno] [příjmení].

18. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě, neboť jí tvrzené okolnosti její naléhavý právní zájem na požadovaném určení neodůvodňují a soud sám jiné okolnosti, které by její naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodňovaly, neshledal.

19. Zamítá-li soud žalobu na určení pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (srov. přiměřeně např. rozsudky NS ČR z 27. února 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a z 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné pod [číslo] v časopisu Soudní judikatura). Ostatní námitky proto odvolací soud neposuzoval.

20. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla účastnicí předmětné darovací smlouvy, kterou [příjmení] [příjmení] daroval ideální jednu polovinu předmětných nemovitostí žalovanému [jméno] [příjmení]. Jako třetí osoba by proto byla aktivně legitimována k podání určovací žaloby pouze tehdy, měla-li by na určovací žalobě naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě žalobkyně nemá, není tudíž ani aktivně legitimována k vedení sporu.

21. Odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

22. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným [jméno] [příjmení] rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšnému žalovanému [jméno] [příjmení] byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši celkem 42.565 Kč, sestávající -) z odměny zástupce žalovaného 1 JUDr. [jméno] [příjmení] za 9 úkonů právní služby po 3.100 Kč (hodnota věci, jíž se určovací žaloba týká, nebyla v řízení účastníky tvrzena a žádný objektivním důkazem doložena, proto odvolací soud vycházel z toho, že tarifní hodnota je 50.000 Kč dle § 9 odst. 3 písmeno a/, odst. 4 písmeno b/ advokátního tarifu), a to převzetí a příprava zastoupení (č. l. 40 spisu), sepis vyjádření (č. l. 53 – 55 spisu) účast u jednání dne [datum] (č. l. 75 spisu – jednání přesáhlo dvě hodiny, proto za účast u jednání náleží odměna za dva úkony - § 11 odst. 1 písm. f/ advokátního tarifu), vyjádření na výzvu soudu (č. l. 88 spisu), účast u jednání dne [datum] (č. l. 97 spisu), účast u jednání dne [datum] (č. l. 104 spisu), sepis odvolání (č. l. 122 spisu) a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] (č. l. 143 spisu); celkem odměna zástupce činí 27.900 Kč (9x 3.100 Kč) -) z 9 režijních paušálů náhrady hotových výdajů k výše uvedeným úkonům právní služby po 300 Kč (dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu); celkem náhrada činí 2.700 Kč (9x 300 Kč) -) cestovného k jednání odvolacího soudu z [část obce] do [obec] a zpět ve výši 445,50 Kč (osobním automobilem [registrační značka]; dle TP průměrná spotřeba 6,7 l [číslo] km BA 95; celkem 62 km dle [webová adresa]; dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. základní sazba náhrady 4,70 Kč km, cena BA 95 37,10 Kč) -) DPH ve výši 21 % z výše uvedených položek, tj. z částky 31.045,50 Kč ([číslo] + [číslo] + 445,50), ve výši 6.519,50 Kč -) zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 5.000 Kč.

23. Žalovaná [jméno] [příjmení] je zastoupena advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení], která jí byla jmenována rozhodnutím soudu. O náhradě nákladů státu proto odvolací soud rozhodl pouze do základu tak, že neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit náklady řízení žalované [jméno] [příjmení] před soudy obou stupňů na účet Okresního soudu v Kroměříži, přičemž výše náhrady (tj. výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného zástupce) a lhůta splatnosti budou určeny samostatným usnesením vydaným soudem I. stupně po právní moci rozhodnutí ve věci samé (tedy výroku I. tohoto rozsudku).