58 CO 85/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o uložení povinnosti vystěhovat se o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 C 147/2021-44, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 8. 2022, č. j. 7 C 147/2021-104,

I. Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 C 147/2021-44, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 8. 2022, č. j. 7 C 147/2021-104, se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 C 147/2021-44, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 8. 2022, č. j. 7 C 147/2021-104, se ve výroku II. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8.712 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5.358 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

IV. Státu se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-44, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-104, rozhodl takto: I. Žalovaný je povinen vystěhovat se z nemovitých věcí, a to domu [adresa], který je součástí pozemku p. č. St. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. St. [anonymizováno] - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku [parcelní číslo] – zahrada, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Holešov, na [list vlastnictví] pro obec Bystřice pod [anonymizováno], k. ú. [obec] pod [anonymizováno], a to do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, bez zajištění bytové náhrady.; II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.; III. České republice – Okresnímu soudu v [obec] – se náhrada nákladů řízení spočívající v odměně a hotových výdajích ustanoveného zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, nepřiznává.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že účastníci byli od roku 2013 manželé a během manželství měli společné bydliště v domě, který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 3. 2. 2021, č. j. 8 C 24/2020-39, který nabyl právní moci dne [datum]. Ačkoliv žalovanému věcné břemeno užívání či jiné podobné právo k užívání nemovitosti nesvědčí, bydlí v nemovitosti s žalobkyní dosud; společné bydlení je komplikované, pro žalobkyni stresující a ani z pohledu žalovaného zde nejsou vhodné podmínky k pokojnému soužití. Žalobkyně žalovaného požádala, aby se vystěhoval, ten to však odmítl; jelikož dohoda není možná, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Za aplikace § 769 a § 767 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako o. z., dospěl soud I. stupně k závěru, že jsou splněny podmínky § 769 o. z., když 1. manželství účastníků zaniklo rozvodem, 2. účastníci neměli k domu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a 3. účastníci se o dalším bydlení žalovaného nedohodli. Nárok žalobkyně uznal i sám žalovaný, poukázal však na svou ekonomickou situaci a na to, že se nemá kam vystěhovat. Dle § 769 o. z. je za splnění výše uvedených podmínek na místě rozhodnout o povinnosti žalovaného se vystěhovat, a to aniž by žalobkyně byla povinna zajistit žalovanému bytovou náhradu; zajištění bytové náhrady je možné pouze dle § 768 o. z., tj. v situaci, kdy měli manželé k nemovitosti stejné nebo společné právo. Podmínky pro užití odkazu na § 767 odst. 2 o. z. umožňujícího ve výjimečných případech založit ve prospěch manžela právo odpovídající věcnému břemenu bydlení, soud I. stupně neshledal, neboť se týká zejména manžela, který pečuje o nezletilé či nezaopatřené dítě; žalovaný však o žádné dítě nepečuje, do situace, kdy se nemá kam vystěhovat, se dostal vlastním jednáním, neboť svůj byt prodal v době, kdy manželství účastníků již bylo v hluboké krizi a částku 1.500.000 Kč, kterou prodejem bytu získal, již utratil; žalobkyni nadto na provoz domu a spotřebované energie poslední 3 měsíce nepřispěl a nemá snahu se dohodnout či přistoupit na kompromis, který by soužití bývalých manželů umožňoval. Žalovaným namítané nevypořádání společného jmění manželů není předmětem tohoto řízení a ani s ním nesouvisí, když nemovitosti nejsou a nikdy nebyly součástí společného jmění manželů; postup podle § 769 o. z. vypořádáním společného jmění manželů podmíněn ani není. Předmětem řízení pak není ani výživné rozvedeného manžela. Soud I. stupně tedy rozhodl o povinnosti žalovaného vystěhovat se z předmětných nemovitostí, neboť mu již nesvědčí právo dalšího bydlení a na bytovou náhradu nemá nárok; s ohledem na věk soud I. stupně žalovanému pro vyklizení předmětných nemovitostí stanovil lhůtu 30 dnů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako o. s. ř., ve spojení s § 150 o. s. ř., a v řízení plně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznal, když důvody hodnými zvláštního zřetele shledal v tom, že žalovaný je starobním důchodcem s měsíčním příjmem ve výši přibližně 10.000 Kč, splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni se soudu I. stupně za této situace jevilo jako nepřiměřené.

3. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Soudu I. stupně vytkl, že žaloba trpí vadami (odkaz na § 769 občanského zákoníku je vadný, neboť zákon č. 40/1964 Sb., byl nahrazen„ NOZ“ tj. zákonem č. 89/2012 Sb.), pro které měla být zamítnuta; že soud I. stupně použil„ výtah zdravotních diagnóz žalovaného“, které jsou 10 let staré a o jeho současný zdravotní a mentální stav se nezajímal; že není možné, aby z něj stát, ve více než 70 letech udělal bezdomovce; že návrh na rozvod žalobkyně podala na radu svého psychiatra, který jej nikdy neviděl; že manželství bylo rozvedeno během 10 minut, žalobkyně neuvedla konkrétní důkaz prokazující příčinu rozvratu manželství a jeho důkazy nebyly připuštěny; že žalobkyně nemá vyřešeno„ opatrovnictví“ psa; že žalobkyně změnila závěť, jíž mu v době trvání manželství zřídila„ zůstavitelské právo v nemovitosti“; že žalobkyni nic neplatí, neboť mu dosud nepředložila nájemní smlouvu, aby mohl čerpat sociální dávky; že nikdo nebral v úvahu, že má v nemovitosti uloženy své věci, které„ představují stejnou právní hodnotu ochrany“, jako majetek žalobkyně; že se o nemovitost po dobu manželství staral. Zástupce žalobce pak odvolání doplnil a uvedl, že jej podává proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně. Namítl, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil tvrzení účastníků a nepřihlédl k tvrzením a důkazům předloženým žalovaným; trval na svém tvrzení, že byt prodal a tím se zbavil možnosti se přestěhovat ještě před tím, než žalobkyně podala návrh na rozvod a dala mu najevo, že v manželství již nehodlá setrvat, čímž se nikoliv vlastní vinou dostal do situace, kdy bydlení nemá zajištěno a s ohledem na věk a zdravotní stav si jej ani zajistit není schopen; měl za to, že občanský zákoník jej má před rizikem bezdomovectví chránit a rovnost stran posouvá v jeho prospěch, coby slabší strany, pročež by soud v případě, že žalobě vyhoví, měl žalobkyni uložit povinnost zajistit mu bytovou náhradu; s odkazem na § 769 a § 767 odst. o. z. navrhl, aby soud v jeho prospěch na předmětných nemovitostech žalobkyně zřídil věcné břemeno bydlení za úplatu ve výši 4.000 Kč měsíčně. Závěrem navrhl, aby odvolací soud buď rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo žalobu zamítl nebo žalobu zamítl a zřídil jím navrhované věcné břemeno nebo žalobě vyhověl a žalobkyni uložil povinnost zajistit mu bytovou náhradu; žádal i přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobkyně měla ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného rozsudek soudu I. stupně za věcně správný a odvolací námitky za nedůvodné. Uvedla, že v souvislosti s občanským zákoníkem není nutné používat i pojem„ nový“; že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a správně zjistil skutkový stav; že celá řada tvrzení žalovaného není pravdivá (manželství nebylo spořádané, mělo dlouhodobé problémy a ona psychologickou ambulanci navštěvovala již od roku 2018, žalovaný se terapie odmítl účastnit; žalovaného žádala, aby se odstěhoval již v tuto dobu; žalovaný byt prodal až poté, co věděl, že manželství je v krizi a jí sdělil, že to bylo proto, aby jej nemohla vyhodit); že z prodeje bytu obdržel částku 1.500.000 Kč a disponoval tedy dostatečnou částkou na to, aby si bydlení pořídil; že částí této částky stále disponuje a vlastní i 4 speciální závodní kola, každé v hodnotě [číslo] až 500.000 Kč; že žalovaný má možnost bydlet v bytě své dcery, která žije v zahraničí a pronajímá jej; že žalovaný je aktivní sportovec a své zdravotní potíže v řízení pouze účelově zveličuje; že se zřízením věcného břemene nesouhlasí, když soužití s žalovaným je dlouhodobě neúnosné (jeho chování k ní nese znaky psychického týrání, je se vším nespokojen a kriticky se vyjadřuje k veškerému dění v domě, trpí představou, že jej všichni chtějí okrást, nepravdivě ji obviňuje z toho, že mu něco přimíchává do čaje). Navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), a obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal v rozsahu napadení (§ 212 o. s. ř.) rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že je namístě rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu věcné správnosti potvrdit.

6. Předmětem odvolacího řízení byl odvoláním žalovaného výslovně napadený výrok I., jakož i na něm závislé nákladové výroky II. a III. rozsudku ve spojení s doplňujícím usnesením.

7. Odvolací soud ze spisu soud I. stupně zjistil, že žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhá, aby mu byla uložena povinnost vystěhovat se do 15 dnů od právní moci rozsudku z domu [adresa], který je součástí pozemku p. č. St. [anonymizováno], z pozemku p. č. St. [anonymizováno] a z pozemku [parcelní číslo] vše v k. ú. [obec] pod [anonymizováno], dále jen jako předmětný dům. Žalovanému byla k jeho žádosti usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-38, ustanovena zástupkyní JUDr. [jméno] [příjmení], advokátka; zástupkyně žalovaného pro případ vyhovění žaloby navrhla, aby soud žalobkyni uložil povinnost zajistit žalovanému náhradní bydlení. Soud I. stupně po provedeném dokazování žalobě vyhověl rozsudkem ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-104, jímž rozhodl také o nákladech řízení mezi účastníky. Usnesením ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-53, soud I. stupně k návrhu žalovaného a jeho zástupkyně ustanovení JUDr. [jméno] [příjmení] zástupkyní žalovaného z důvodu ztráty důvěry zrušil a nově jeho zástupcem ustanovil Mgr. [jméno] [jméno]. Usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-71, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec] ze dne [datum], č. j. 58 Co 269/2021-81, žalovanému nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Doplňujícím usnesením ze dne [datum], č. j. 7 C 147/2021-104, soud I. stupně dle pokynu odvolacího soudu rozsudek doplnil o výrok III., jímž rozhodl o nákladech řízení státu.

8. Z žalovaným v souladu s § 205a písm. f) o. s. ř. uplatněného důkazu - rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 3. 11. 2022, č. j. 214105/22/KM, odvolací soud zjistil, že žalovanému byl od [datum] trvale přiznán nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením ZTP; dle lékaře je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalovaného postižení páteře provázené těžkými parézami končetin, nebo ztuhnutím tří úseků páteře nebo závažné deformity páteře s omezením exkurzí hrudníku a celkový zdravotní stav žalovaného hodnotil jako podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace na úrovni těžkého funkčního postižení; posudkový lékař konstatoval, že jde o osobu s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 3 zákona [číslo].

9. Podle § 744 věty první o. z., je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v bytě nebo domě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení.

10. Podle § 769 o. z., zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

11. Podle § 767 odst. 2 o. z., je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

12. Věcné břemeno dle § 767 odst. 2 o. z. může soud zřídit pouze na návrh rozvedeného manžela, a to v samostatném řízení nebo k vzájemnému návrhu podanému rozvedeným manželem v řízení o vyklizení nemovitosti. V řízení před soudem I. stupně žalovaný vzájemný návrh na zřízení věcného břemene bydlení nepodal; vzájemný návrh na zřízení věcného břemene bydlení žalovaný podal až v řízení odvolacím. Jelikož však dle § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok, nemůže žalovaný svá práva proti žalobkyni vzájemnou žalobou uplatnit až v odvolacím řízení. Takový návrh nemůže mít sledované právní účinky a odvolací soud k němu nemůže přihlédnout (§ 41a odst. 3 o. s. ř.) Odvolací soud proto o vzájemné žalobě, kterou žalovaný podal v rozporu s § 216 odst. 1 o. s. ř., ani nerozhodl a svůj postup vysvětlil toliko v rámci odůvodnění svého rozhodnutí.

13. Pokud jde o způsob řešení bydlení rozvedeného manžela po zániku manželství, vychází úprava § 769 o. z., jež se aplikuje v případě, že manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se jejich rodinná domácnost nacházela, stejné či společné právo, z toho, že zaniká právo užívat dům nebo byt manžela, který má slabší postavení. Předpokladem aplikace citovaného ustanovení je a) rozvod manželství, b) dům nebo byt, v němž měli manželé rodinnou domácnost, c) absence stejného nebo společného práva manželů a d) absence dohody o dalším bydlení manžela. Na rozdíl od úpravy § 768 o. z., která se však aplikuje pouze v případě, že manželé měli k domu nebo bytu, v němž se jejich rodinná domácnost nacházela, stejné či společné právo, ustanovení § 769 o. z. nepočítá s tím, že by manžel, který má povinnost dům nebo byt vyklidit, měl mít právo na bytovou náhradu; ustanovení § 769 o. z. pak ani na rozdíl od § 767 o. z. nezmiňuje možnost zachování práva, jestliže jsou pro to spravedlivé důvody. Úprava § 769 o. z. ve spojení s výslovným odkazem na § 767 odst. 2 o. z. však soudu umožňuje okolnosti případu zohlednit a za určitých okolností, zejména s ohledem na nezletilé děti, k návrhu manžela zřídit věcné břemeno bydlení.

14. Soud I. stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke správnému závěru o skutkovém stavu, na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje. Účastníci byli manželé, bydleli v předmětném domě, manželství účastníků však bylo pravomocně rozvedeno a mezi účastníky k dohodě o dalším bydlení žalovaného v předmětném domě nedošlo. Soud I. stupně zcela správně dovodil, že po dobu trvání manželství účastníků se jejich rodinná domácnost nacházela v předmětném domě. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí předmětného domu, žalovanému v něm uzavřením manželství s žalobkyní vzniklo pouze právo bydlení (§ 744 věty první o. z.); k předmětnému domu tedy manželé neměli stejné ani společné právo a právo žalovaného bylo slabší. Za této situace tedy soud I. stupně správně aplikoval ustanovení § 769 o. z., správně shledal, že všechny výše uvedené podmínky jeho aplikace byly v přezkoumávané věci splněny a v situaci, kdy se účastníci po rozvodu jejich manželství na bydlení žalovaného v předmětném domě nedohodli, správně uzavřel, že žalovaného právo bydlení, jakožto slabší právo k předmětnému domu, zaniklo. Pokud se tedy žalobkyně za uvedené situace domáhá, aby soud rozhodl o povinnosti žalovaného se z předmětného domu vystěhovat, je její žaloba důvodná a rozhodnutí soudu I. stupně správné. S ohledem na výše uvedené je zjevné, že žalovanému, který má předmětný dům vyklidit, není možno právo na bytovou náhradu přiznat, neboť ustanovení § 769 o. z. s touto možností nepočítá a aplikace § 768 o. z. je s ohledem na neexistenci stejně silného práva účastníků k předmětnému domu vyloučena. S ohledem na výše uvedené je rovněž zřejmé, že právo bydlení žalovaného v předmětném domě není možno zachovat ani s odkazem na existenci„ spravedlivých důvodů“, když ustanovení § 769 o. z. v tomto směru mlčí. Možností zřídit v předmětném domě ve prospěch žalovaného věcné břemeno bydlení se odvolací soud z již výše objasněných důvodů (žalovaný v řízení před soudem I. stupně nepodal návrh na jeho zřízení) zabývat nemohl. Na uvedených závěrech pak zjevně nic nemůže změnit ani zjištění, že žalobci byl s ohledem na jeho zdravotní stav přiznán průkaz ZTP, neboť ustanovení § 769 o. z. tuto skutečnost soudu hodnotit neumožňuje.

15. Dle odvolacího soudu tedy je žaloba zcela důvodná a proto rozsudek, jímž jí bylo vyhověno, jako věcně správný ve výrocích I. a III. dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. Odvolací námitky žalovaného neshledal odvolací soud důvodnými. Žaloba žalovaným naříkanou vadou netrpí; jednak je nepochybné, že žalobkyně svůj nárok právně kvalifikovala dle § 769 o. z. a jednak právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Pokud soud I. stupně ohledně zdravotního stavu žalovaného vycházel z žalovaným předloženého posudku o invaliditě ze dne [datum], není možno mu to klást za vinu, neboť ve sporném řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní nese účastník. S ohledem na zákonnou úpravu je žalobou uplatněný nárok důvodný a uložením povinnosti vystěhovat se z předmětného domu stát z žalovaného bezdomovce nedělá; stát svým občanům poskytuje i dávky, přispívající při úhradě odůvodněných nákladů na bydlení a nákladů souvisejících s bydlením, což je žalovanému s ohledem na obsah odvolání známo; i lidé nezaměstnaní a nevlastnící dům či byt, s podporou státu mají možnost si bydlení zajistit; žalobce nadto disponuje i majetkem značné hodnoty (sportovní kola) z jejichž prodeje je schopen bydlení financovat; rovněž je možno očekávat, že pokud své dceři dříve daroval finanční prostředky, tato mu nyní může k užívání poskytnout byt, který pro vlastní potřebu neužívá. Rozvod manželství účastníků byl předmětem jiného řízení. I případně žalobkyní nevyřešené„ opatrovnictví psa“ či změna závěti původně zakládající právo bydlení žalovaného v jiné nemovitosti žalobkyně, důvodem pro zamítnutí žaloby či zachování práva bydlení žalovaného být nemůže. Žalobkyně žalovanému nájemní smlouvu nepředloží, když se v tomto řízení domáhá vystěhování žalovaného z předmětného domu. Ustanovení § 769 o. z. soudu v řízení o uložení povinnosti vystěhovat se po zániku manželství z domu či bytu, neukládá povinnost zohlednit movité věci vystěhovávaného bývalého manžela; je pouze na žalovaném, jak se svými movitými věcmi, nadto v prodloužené lhůtě pro vystěhování, naloží. Případné investice žalovaného do předmětného domu mohou být zohledněny pouze v jiném typu řízení. Pokud soud I. stupně uzavřel, že žalovaný se vlastním jednáním připravil o možnost bydlení, když v [číslo], tedy v době hluboké krize manželství účastníků, prodal svůj byt, je tento jeho závěr založen nikoliv na tvrzení účastníků, ale na soudem I. stupně provedených důkazech, konkrétně na rozsudku o rozvodu manželství účastníků a výpovědi žalobkyně, jíž s ohledem na její souladnost s jinými důkazy, uvěřil; odvolací soud s tímto závěrem zcela souhlasí a nemá mu co vytknout. Zřídit v předmětném domě ve prospěch žalovaného věcné břemeno bydlení odvolací soud z již výše uvedených důvodů nemohl; i pokud by překážka pro rozhodnutí o tomto návrhu dána nebyla, má odvolací soud za to, že takovýto vzájemný návrh žalobce by nebyl důvodný a to z důvodů, které soud I. stupně nad rámec uvedl i v odůvodnění napadeného rozsudku (tj. žalovaný nepečuje o nezletilé dítě; žalovaný se o možnost bydlení připravil vlastním jednáním; žalovaný žalobkyni na úhradu nákladů bydlení nijak nepřispívá), a na něž odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje; nadto je možno dodat, že zdravotní stav žalovaného je i přes přiznání průkazu ZTP zjevně velmi dobrý, pokud mu umožnuje pravidelně běhat a úspěšně se účastnit cyklistických závodů.

17. Věcně nesprávným však odvolací soud shledal výrok II., když má za to, že důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. dán není. Důvodem hodným zvláštního zřetele zjevně v situaci, kdy žalovanému v odvolacím řízení s ohledem na jeho majetkové poměry nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, nemůže být skutečnost, že žalovaný„ je starobním důchodcem s měsíčním příjmem ve výši přibližně 10.000 Kč a splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků“. Žalovaný sice je starobním důchodcem s omezeným příjmem, avšak osvobození od soudních poplatků mu s ohledem na jeho majetkové poměry (v podrobnostech usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve [obec], ze dne 6. 1. 2022, č. j. 58 Co 269/2021-81) přiznáno nebylo; ač v řízení nárok žalobkyně„ uznával“, s žalobou z důvodů nemajících oporu v zákoně i přes upozornění zástupkyně nesouhlasil; náklady řízení ve výši 8.712 Kč jeho pravidelného měsíčního příjmu ani nedosahují a je tedy schopen je v prodloužené lhůtě uhradit. Odvolací soud tedy o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu jí v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení před soudem I. stupně zastoupena advokátkou a jí účelně vynaložené náklady řízení tvoří odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 6.000 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) stanovená v situaci, kdy cenu předmětného domu by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi z tarifní hodnoty 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen AT, ve výši 1.500 Kč za úkon (§ 7 bod 4, § 11 odst. 1 AT), náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč na 4 úkony právní služby ve výši 300 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT) a DPH ve výši 1.512 Kč.

18. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně dle § 220 ve výroku II. změnil a žalobce zavázal uhradit žalované náhradu nákladů řízení výši 8.712 Kč, a to v prodloužené lhůtě splatnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. z již výše uvedených důvodů neshledal. V odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni odvolací soud přiznal náhradu jí v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 3.000 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání dne [datum]) stanovená v situaci, kdy cenu předmětného domu by bylo možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi z tarifní hodnoty 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen AT, ve výši 1.500 Kč za úkon (§ 7 bod 4, § 11 odst. 1 AT), náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč na 2 úkony právní služby ve výši 300 Kč na úkon (§ 13 odst. 4 AT), náhrada za promeškaný čas 400 Kč dle § 14 odst. 3 AT ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu za 4 půlhodiny strávené cestou zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] na jednání odvolacího soudu a zpět, cestovních náhrad ve výši 428 Kč za cestu zástupkyně žalobkyně z [obec] do [obec] na jednání odvolacího soudu a zpět tj. 60 km při použití osobního automobilu BMW Gran Tourer [registrační značka] při spotřebě 5,5 l [číslo] km paliva Natural 95 v ceně 44,50 Kč a sazbě základní náhrady 4,7 Kč/km a 21 % DPH ve výši 930 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši celkem 5.358 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v prodloužené lhůtě splatnosti (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Státu odvolací soud právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež představují náklady na žalovanému soudem I. stupně ustanoveného zástupce, nepřiznal. Byť žalovanému osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení nebylo přiznáno, soud I. stupně na toto rozhodnutí nijak nereagoval a žalovanému již ustanoveného zástupce ponechal. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný za této situace mohl legitimně očekávat, že náklady na ustanoveného zástupce i v odvolacím řízení ponese stát a nikoliv on sám, žalovaného k jejich úhradě nezavázal.