59 CO 109/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudců JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci zástavní věřitelky: osobní údaje zástavní věřitelky proti zástavnímu jméno příjmení , narozený dne datum dlužníkovi: bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o soudní prodej zástavy o odvolání zástavního dlužníka proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 1. 3. 2022, č. j. 35 C 3/2022-47 ve znění doplňujícího usnesení Okresního soudu ve obec ze dne 8. 4. 2022, č. j. 35 C 3/2022-59 Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným usnesením nařídil k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky z úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 662 359,15 Kč spolu s úrokem ve výši 9,63 % p. a. z částky 616 864,49 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 616 864,49 Kč od [datum] do zaplacení, zajištěné zástavním právem smluvním k nemovitostem dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] soud nařizuje soudní prodej zástavy, a to spoluvlastnického podílu ve výši id. ½ na stavbě [adresa], rodinný dům, která stojí na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] a k. ú. [obec] u [obec] a která je zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] u [obec], jehož vlastníkem je zástavní dlužník.

2. Proti tomuto usnesení podal zástavní dlužník odvolání, v němž žádal jeho zrušení. Namítal, že proti jeho manželce je vedeno insolvenční řízení a zástavní věřitelka v něm podala přihlášku pohledávky [číslo] ve výši 1.693.591,35 Kč, která převyšuje pohledávku uplatněnou v této žalobě. Výši jistiny, přihlášené do insolvenčního řízení na základě smlouvy [číslo] o zápůjčce částky 700.000 Kč, zástavní věřitelka uvedla 1.644.864,40 Kč a insolvenční správce převzal do podstaty nemovitosti v k. ú. [obec] u [obec], představující předmět zajištění. Zástavnímu dlužníkovi není známo, že by mu zástavní věřitelka dala více než 700.000 Kč a jistina tedy narostla na 1.644.864,40 Kč. Insolvenční soud vyloučil polovinu nemovitostí z podstaty a předmětem insolvenčního řízení je id. ½ nemovitých věcí manželky, které jsou v jejím podílovém spoluvlastnictví. Zástavní dlužník kladl otázku, z jakého důvodu přihlásila zástavní věřitelka pohledávku o téměř 1 mil. Kč vyšší, když id. ½ nemovitostí manželky postačuje na uhrazení dluhu v insolvenčním řízení. Napadeným rozhodnutím soud I. stupně upřednostnil práva věřitele a nepostupoval podle § 5 písm. d) insolvenčního zákona, podle kterého je věřitel povinen zdržet se jednání směřujícího k uspokojení pohledávek mimo insolvenční řízení. Zástavní dlužník dále poznamenal, že je invalidním a napadeným rozhodnutím soud I. stupně omezil jeho vlastnické právo, kdy navíc rozhodoval bez respektování ustavení insolvenčního zákona.

3. Důvod pro zrušení napadeného usnesení zástavní dlužník u odvolacího jednání spatřoval dále v tom, že o nařízení prodeje zástavy již bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 20. 8. 2013 č. j. [číslo jednací] a je dána překážka věci rozsouzené.

4. Zástavní věřitelka v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že s odvolacími tvrzeními dlužníka se již vypořádal soud I. stupně. V insolvenčním řízení byla přihlášena i další pohledávka, která není předmětem tohoto řízení, a jak uvedl i soud I. stupně, přihláška pohledávky byla v souhrnné výši 1.693.591,35 Kč, po částečném zpětvzetí přihlášky činí jen 1.182.247,64 Kč, na pohledávku z úvěrové smlouvy, která je zajištěna zástavním právem na budově, připadá částka 662.359,15 Kč, jíž se částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky nedotýká. Zástavní věřitelka dále podotkla, že i kdyby předmětná pohledávka byla v budoucnu zcela uhrazena zpeněžením majetkové podstaty v insolvenčním řízení manželky zástavního dlužníka, nebrání to zástavní věřitelce, aby se domáhala svého práva i prostřednictvím soudního prodeje zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní věřitelka souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že insolvenční řízení ve věci manželky, v jehož rámci majetkovou podstatu tvoří mimo jiné spoluvlastnický podíl manželky ve výši id. ½ na předmětné budově, nezakládá překážku k tomu, aby bylo možné postihnout zástavním právem spoluvlastnický podíl zástavního dlužníka ve výši id. ½ na předmětné budově, když opačný přístup by vedl k bezdůvodnému zvýhodnění zástavního dlužníka na úkor zástavní věřitelky, která by se po dobu insolvenčního řízení nemohla domoci realizace části svého zástavního práva. Zástavní věřitelka navrhla napadené rozhodnutí potvrdit.

5. Odvolací soud shledal odvolání zástavního dlužníka včasným (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a subjektivně i objektivně přípustným (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.). Napadené rozhodnutí posuzoval za podmínek vyplývajících z ust. § 353a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen„ z. ř. s.“).

6. O odvolání bylo rozhodnuto v nepřítomnosti zástavní věřitelky, která svoji neúčast omluvila, a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

7. Nejprve se odvolací soud zabýval námitkou zástavního dlužníka, že je dána překážka věci rozsouzené.

8. V posuzované věci se zástavní věřitelka domáhala nařízení prodeje zástavy ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu zástavního dlužníka na základě tvrzení, že poskytla zástavnímu dlužníkovi a jeho manželce – [jméno] [příjmení], [datum narození], na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ Úvěrová smlouva“) úvěr ve výši 700.000 Kč, který se dlužníci zavázali splatit společně s úrokem ve výši 10,56 % p. a. (od [datum] ve výši 9,63 % p. a.) v pravidelných měsíčních anuitních splátkách k 14. dni v měsíci. K čerpání úvěru došlo dne [datum] ve výši 679.000 Kč. K zajištění pohledávky z předmětného úvěru včetně příslušenství uzavřela zástavní věřitelka se zástavním dlužníkem a jeho manželkou dne [datum] smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] kterou bylo zřízeno zástavní právo smluvní mimo jiné k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a k. ú. [obec] u [obec], které jsou v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví zástavního dlužníka a jeho manželky. Úvěr prohlásila zástavní věřitelka za okamžitě splatný ke dni [datum]; k tomuto dni dlužná částka činila 662.359,15 Kč, z toho neuhrazená jistina ve výši 616.864,49 Kč, neuhrazené poplatky za správu ve výši 900 Kč, neuhrazené smluvní úroky ke dni zesplatnění ve výši 38.449,40 Kč a neuhrazené úroky z prodlení ke dni zesplatnění ve výši 6.145,26 Kč.

9. Ze spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že ve věci zástavního věřitele [právnická osoba], [IČO], sídlem [obec a číslo], [ulice a číslo] proti zástavnímu dlužníkovi [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], nařídil Okresní soud ve [obec] usnesením ze dne 20. 8. 2013 č. j. [číslo jednací] prodej zástavy - nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 655.980,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 616.864,49 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 616.864,49 Kč od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 616.864,49 Kč od [datum] do zaplacení, vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi zástavním věřitelem jako věřitelem a [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako dlužníky (výrok I). Řízení bylo v části, v níž se zástavní věřitel domáhal nařízení prodeje zástavy - nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka, a to pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 6.379 Kč, zastaveno (výrok II). a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III). Z uvedeného rozhodnutí se podává, že smlouva o úvěru byla uzavřena pod reg. [číslo] na jejím základě byl poskytnut dlužníkům úvěr 700.000 Kč. Zástavní právo k zajištění pohledávky z úvěrové smlouvy bylo zřízeno na základě zástavní smlouvy ze dne [datum].

10. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

11. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je podmínkou řízení, jejíž nedostatek znemožňuje, aby soud v řízení, které bylo zahájeno později, rozhodl ve věci samé. Věcí samou je nárok uplatněný žalobou, o němž má být v řízení meritorně rozhodnuto. Spolu s nárokem se rozumí věcí samou také jeho příslušenství, tj. úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním nároku, s výjimkou nákladů řízení.

12. Soudní praxe dovodila, že překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v případě, že se v novém řízení jedná o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1577/2007, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4287/2009 nebo ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 530/2004).

13. Překážka věci rozsouzené (§ 167 odst. 2 ve spojení s § 159a odst. 4 o. s. ř.) není v posuzované věci dána. V přezkoumávané věci a ve věci Okresního soudu sp. zn. [spisová značka] je dána totožnost osob na straně zástavní věřitelky ([právnická osoba]) a na straně zástavního dlužníka ([jméno] Zelík). Zástavní věřitelka uplatnila v přezkoumávané věci nárok na nařízení soudního prodeje zástavy na základě stejných skutkových tvrzení jako ve věci sp. zn. [spisová značka], avšak ve vztahu k jiným věcem. Zatímco ve věci sp. zn. [spisová značka] se domáhala nařízení prodeje pozemku p. č. st. [anonymizováno] a pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] a prodej těchto zastavených nemovitostí byl soudem nařízen, v přezkoumávané věci se domáhá nařízení prodeje zástavy - spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka ve výši id. ½ ke stavbě [adresa], rodinný dům v [obec], která stojí na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec] a k. ú. [obec] u [obec]. Návrh na nařízení soudního prodeje zástavy se v přezkoumávané věci netýká tudíž téže (nemovité) věci.

14. V době, kdy bylo Okresním soudem ve [obec] rozhodnuto o nařízení prodeje zástavy usnesením ze dne 20. 8. 2013 č. j. [číslo jednací], byla úprava nemovitostí provedena zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též„ obč. zák.“). Ustanovení § 119 odst. 2 obč. zák. definoval nemovitosti jako pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Stavba netvořila podle § 120 odst. 2 obč. zák. součást pozemku.

15. Soudní prodej zástavy byl nařízen usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 20. 8. 2013 č. j. [číslo jednací] jen ohledně pozemku p. č. st. [anonymizováno], nikoli též ohledně stavby na tomto pozemku stojící, tj. rodinného domu [adresa] a vzhledem k oddělenému režimu pozemků a staveb na nich stojících dle předchozí právní úpravy v době vydání předmětného usnesení nelze vztáhnout účinky rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy - pozemku p. č. st. [anonymizováno] také na stavbu rodinného domu [adresa], neboť nebyla součástí pozemku. Z výpisu z katastru nemovitostí - listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [obec] u [obec] a [územní celek] je zřejmé, že stavba rodinného domu [adresa] nepřestala být s účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen„ o.z.“) samostatnou věcí a nestala se součástí pozemku [parcelní číslo], na němž stojí. Před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku byla stavba rodinného domu postižena nařízením řady exekucí, byla mimo jiné zřízena zástavní práva exekutorská pro pohledávky jen vůči manželce zástavního dlužníka [jméno] [příjmení] jako povinné. Podle ustanovení § 3060 o. z., zatěžuje-li věcné právo stavbu nebo pozemek, nestane se stavba součástí pozemku, dokud toto věcné právo trvá a pokud to jeho povaha vylučuje.

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že v přezkoumávané věci se nejedná o stejnou věc, o níž bylo již rozhodnuto ve věci Okresního soudu sp. zn. [spisová značka], a není proto dána překážka věci rozsouzené, která by ve smyslu ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. bránila projednání a rozhodnutí věci.

17. Odvolací soud neshledal důvodnými ani další námitky zástavního dlužníka, jimiž brojí proti napadenému unesení.

18. Soud I. stupně správně dovodil, že jsou naplněny zákonné předpoklady vyplývající z ustanovení § 358 odst. 1 z. ř. s. k nařízení soudního prodeje zástavy. Zástavní dlužník v odvolání nezpochybňoval, že zástavní věřitelkou byla doložena zajištěná pohledávka, zástavní právo k zástavě i kdo je zástavním dlužníkem a odvolací soud může na správné závěry soudu I. stupně ohledně naplnění těchto předpokladů, podávající se z napadeného usnesení (bod 30 až 32 odůvodnění), v plném rozsahu odkázat.

19. Odvolací námitky zástavního dlužníka souvisí s insolvenčním řízením, které je vedeno ve věci manželky zástavního dlužníka [jméno] [příjmení] (dále též jen„ manželka“). Své námitky uplatnil zástavní dlužník již v prvostupňovém řízení a soud I. stupně se s nimi náležitě vypořádal.

20. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek manželky a na její majetek byl prohlášen konkurs s tím, že bude veden jako nepatrný. Namítal-li zástavní dlužník, že zástavní věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku v částce 1.693.591,35 Kč, soud I. stupně správně poznamenal, že se jedná o souhrnnou výši dvou přihlášených pohledávek, z níž na pohledávku z Úvěrové smlouvy zajištěnou zástavním právem připadá jen částka 662.359,15 Kč a této částky se částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky netýká.

21. Námitky zástavního dlužníka vůči výši pohledávky 1.693.591,35 Kč jsou irelevantní, neboť skutečnost, v jaké výši zástavní věřitelka přihlásila své pohledávky v insolvenčním řízení, na posouzení předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy nemá žádný vliv.

22. V intencích přezkoumávané věci lze ohledně výše pohledávky zástavní věřitelky pak plně odkázat na skutečnosti zmíněné již soudem I. stupně, že řízení o nařízení soudního prodeje zástavy představuje první fázi soudního prodeje zástavy, v níž se neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků, týkajícím se okolností uvedených v ust. § 358 odst. 1 větě první z. ř. s . Zpochybnění osvědčených skutečností rozhodných pro nařízení soudního prodeje zástavy je ze strany zástavního dlužníka možné až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, kdy se provádí výkon rozhodnutí (exekuční řízení) prodejem zástavy.

23. Jestliže zástavní dlužník předložil potvrzení o zániku dluhu vystavené zástavní věřitelkou dne [datum], je třeba uvést, že toto potvrzení se týká pohledávky z jiné než Úvěrové smlouvy, a to úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum].

24. Rovněž námitku, že zpeněžení id. ½ nemovitostí manželky v rámci insolvenčního řízení bude postačovat k uhrazení dluhu, soud I. stupně správně vypořádal, když uvedl, že insolvenční řízení nezakládá překážku vůči postižení spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka zástavním právem, neboť v opačném případě by zástavní dlužník byl bezdůvodně znevýhodněn na úkor zástavní věřitelky, která by se po dobu insolvenčního řízení nemohla fakticky domoct realizace části svého zástavního práva.

25. Odvolací soud doplňuje, že zástavní dlužník a jeho manželka byli z Úvěrové smlouvy, z níž zajištěná pohledávka zástavní věřitelky vznikla, zavázáni společně a nerozdílně. Podle § 183 odst. 2 zákona č. 186/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů není přihláškou pohledávky dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem. Z uvedeného tedy plyne, že zástavní věřitelka je oprávněna domáhat se uspokojení pohledávky vzniklé z Úvěrové smlouvy vůči manželce zástavního dlužníka přihláškou pohledávky v insolvenčním řízení a dle svého uvážení též vůči zástavnímu dlužníkovi mimo insolvenční řízení. Je věcí volby zástavní věřitelky, zda bude uspokojení své pohledávky žádat z výtěžku zpeněžení zástavy soudním prodejem a vedle toho po manželce jako solidární dlužnici postupem předvídaným v insolvenčním řízení.

26. Odvolací soud nemůže přisvědčit ani námitce zástavního dlužníka, že napadené usnesení bylo vydáno v rozporu s ust. § 5 písm. d) insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení jsou věřitelé povinni zdržet se jednání směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon. V tomto případě zákon dovoluje, aby zástavní věřitelka svoji pohledávku z Úvěrové smlouvy vymáhala mimo rámec insolvenčního řízení (viz shora § 183 odst. 2 insolvenčního zákona).

27. Nedůvodná je také námitka, že zástavní věřitelce vznikne prodejem zástavy zástavního dlužníka bezdůvodné obohacení. Nelze předjímat výtěžek z prodeje spoluvlastnického podílu manželky, který bude realizován v rámci insolvenčního řízení, ani z prodeje zástavy zástavního dlužníka a je proto přinejmenším předčasné predikovat, že z něj bude v plné výši pohledávka zástavní věřitelky z Úvěrové smlouvy uspokojena. V případě, že by výtěžek zpeněžení zástavy pohledávku zástavní věřitelky převyšoval, je věcí příslušného orgánu provádějícího zpeněžení, aby s ním naložil v souladu s právními předpisy a zbytek rozdělované podstaty povinnému vydal (§ 337c odst. 7 o. s. ř.).

28. Konečně je třeba odmítnout jako nedůvodnou i námitku zástavního dlužníka, že insolvenční řízení ve věci manželky brání nařízení soudního prodeje zástavy, které je„ exekuční záležitostí“. Řízení o soudním prodeji zástavy dle ust. § 353a a násl. z. ř. s. je první fází soudního prodeje zástavy a končí rozhodnutím o návrhu zástavního věřitele na soudní prodej zástavy. Teprve až druhá fáze, kdy je podán návrh na nařízení exekuce podle usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, je řízením exekučním. Již z toho důvodu námitka zástavního dlužníka není opodstatněná. Nadto lze zmínit ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, které se zahájením insolvenčního řízení spojuje ve vztahu k výkonu rozhodnutí či exekuci jen ten účinek, že výkon rozhodnutí nebo exekuci nelze (s výjimkou rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona) provést, řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuci lze však zahájit a nařídit. První fáze řízení o soudním prodeji zástavy není svou podstatou exekučním řízením a i v případě, že by tomu tak bylo, bylo by podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona soudní prodej nařídit. V dané souvislosti odvolací soud musí dále poznamenat, že odvolací námitka zástavního dlužníka je nedůvodná i z toho důvodu, že účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se vztahuje pouze na výkon rozhodnutí či exekuci postihující majetek ve vlastnictví dlužníka nebo jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty. V přezkoumávané věci se však o takový majetek nejedná, neboť zástavní věřitelka se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy ke spoluvlastnickému podílu zástavního dlužníka, nikoli ke spoluvlastnickému podílu jeho manželky, a spoluvlastnický podíl zástavního dlužníka k předmětné budově byl z majetkové podstaty vyloučen.

29. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že insolvenční řízení není na překážku nařízení soudního prodeje zástavy vůči zástavnímu dlužníkovi ani s ohledem na ust. § 109 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, které upravuje právo na uspokojení ze zajištění po zahájení insolvenčního řízení, neboť i toto ustanovení se vztahuje k majetku ve vlastnictví dlužníka (tzn. v daném případě manželky zástavního dlužníka) nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, nikoli jiného majetku (tzn. v daném případě spoluvlastnického podílu zástavního dlužníka k předmětné budově).

30. Jelikož odvolací argumentaci zástavního dlužníka nebylo možné přisvědčit a napadené usnesení soudu I. stupně je věcně správné, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení nebylo s ohledem na závěry soudní judikatury k této otázce (viz bod 35 napadeného usnesení) rozhodováno.