59 CO 110/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17.251 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 3. 2022, č. j. 11 C 40/2022-16, Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4.541,54 Kč, a ve výroku II. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Okresní soud ve Zlíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 3. 2022, č. j. 11 C 40/2022-16, rozhodl takto: Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17.251 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.295,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.541,54 Kč, s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá (výrok I) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Podle podstatné části odůvodnění výše citovaného rozsudku soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně v řízení, v němž se žalobou podanou u soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 17.251 Kč s příslušenstvím, tj. zaplacení dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně dne [datum], představovaného jistinou ve výši 10.000 Kč, poplatky ve výši 7.251 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.295,20 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.541,54 Kč, neprokázala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a to z důvodu, že žalobkyně v řízení předložila listinný důkaz spočívající v neověřené kopii smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni, na které chyběly celé partie textu. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala, že by bylo postoupení pohledávky žalovanému oznámeno původním věřitelem, když žalobkyně sice předložila notifikační listinu ze dne [datum] adresovanou žalovanému s uvedením firmy původní věřitelky, avšak žádný listinný důkaz neprokazuje, že by sama původní věřitelka žalovanému zasílala jakoukoliv písemnost. Soud prvního stupně dodal, že o příslušná procesní poučení dle § 118a o. s. ř. se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu prvního stupně. O nákladech řízení účastníků soud prvního stupně rozhodl dle zásady (ne) úspěchu ve věci.

3. Proti výroku I. citovaného rozsudku, co do částky 10.000 Kč (tj. nesplacené jistiny zápůjčky) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.541,54 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 10.000 Kč), podala odvolání žalobkyně. Žalobkyně se neztotožnila se závěrem soudu prvního stupně, že by neprokázala svou aktivní legitimaci ve sporu (rozuměno postoupení uplatněné pohledávky na žalobkyni). Nemá za to, že by neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k otázce postoupení uplatněné pohledávky. Namítala, že žalobní tvrzení ve vztahu k uvedenému byly žalobkyní řádně prokázány důkazy - smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem o postoupení pohledávek. Dále uvedla, že dle § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, mimo jiné listiny, a to i jejich kopie; důkaz provedený fotokopií listiny soud hodnotí jako každý jiný důkaz dle zásad upravených v § 132 a násl. o. s. ř. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v napadeném rozsahu žalobě vyhoví a uloží žalovanému uhradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobkyní jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v jeho napadené části (§ 212 o. s. ř.) i řízení mu předcházející (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.) a bez nutnosti nařizovat ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byl výrok I rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu jeho napadení, jakož i na něm závislý nákladový výrok II rozsudku.

7. Výrok I napadeného rozsudku co do částky 7.251 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.295,20 Kč a s úrokem ve výši 20,11 % ročně z částky 10.000 Kč za období od [datum] do zaplacení zůstal odvoláním nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta první o. s. ř.).

8. Z obsahu spisu, listinných důkazů provedených soudem prvního stupně k důkazu, odvolací soud v rámci přezkumné činnosti zjistil, že dne [datum] se [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku spolu se sjednanými poplatky a příslušenstvím (smlouva o zápůjčce číslo smlouvy [číslo]). [právnická osoba], jako postupitel, se zavázala dne [datum] žalobkyni, jako postupníku, úplatně postoupit pohledávky ze smluv o půjčce anebo ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze [číslo] této smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými s tím, že tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami ([datum]); dle přílohy [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek pod [číslo] byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] (smlouva o postoupení pohledávek včetně její přílohy [číslo]). Dopisem ze dne [datum] [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy [číslo] včetně příslušenství postoupila smlouvou ze dne [datum] společnosti [právnická osoba]; pohledávka k datu postoupení činila 17.251 Kč bez příslušenství; oznámení bylo dáno žalobkyní k poštovní přepravě dne [datum], adresátem zásilky byl žalovaný (dopis ze dne [datum] spolu s doručenkou).

9. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Dle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Dle § 1887 občanského zákoníku postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jde o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

12. Postoupením pohledávky se rozumí změna v osobě věřitele na základě postupní smlouvy, kterou uzavírá věřitel a jiná osoba. Dosavadní věřitel (postupitel, cedent) přestává být věřitelem a jiná osoba (postupník, cessionář) se jím stává; souhlasu postoupeného dlužníka (cessus), dokonce ani dlužníkovy vědomosti o postoupení pohledávky není k platnosti postupní smlouvy zapotřebí. Účinkem postupní smlouvy je pak změna v osobě věřitele pohledávky.

13. Postupní smlouva je smlouvou konsenzuální. K postupu pohledávky dojde, není-li vázán na podmínku nebo není-li cedována pohledávka budoucí, okamžikem konsenzu smluvních stran, tj. postupitele a postupníka.

14. K platnosti postupní smlouvy zákon (na rozdíl od předchozí právní úpravy) nevyžaduje písemnou formu, tj. současná právní úprava již neklade důraz na formu (formálnost) postupní smlouvy.

15. Postoupená pohledávka musí být dostatečně určitá nebo alespoň určitelná. V případě globální cese (§ 1887 občanského zákoníku) je podstatné, aby pohledávka byla odlišitelná od jiných postupovaných pohledávek (např. je přípustné vymezit soubor převáděných pohledávek osobu dlužníka).

16. Zákon (na rozdíl od předchozí právní úpravy) výslovně již také nestanoví notifikační povinnost cedenta (§ 1882 občanského zákoníku).

17. Notifikací se rozumí jednání postupitele (§ 545 občanského zákoníku). Zákon přitom nepředepisuje nic bližšího ohledně formy notifikace či jejího obsahu. Oznámení o postoupení pohledávky dlužníku by však mělo obsahovat alespoň údaje o osobě postupníka a o rozsahu postupu. Současně jde o právní jednání adresované, které musí dlužníku dojít do dispozice (tzv. teorie dojití, srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1660/19).

18. Právní účinky notifikace jsou dvojího druhu. Notifikací dlužník jednak ztrácí dobrou víru ohledně skutečnosti, že věřitelem pohledávky je postupitel. Notifikací postupitele dlužník nadto nabývá dobrou víru ohledně toho, že postupitelem označená třetí osoba je jeho novým věřitelem.

19. Platí, že není-li prokázáno, že postupitel postoupení pohledávky dlužníku oznámil, ani že postupník postoupení pohledávky dlužníku prokázal, je povinností soudu zabývat se otázkou platnosti postupní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4283/2019).

20. Z výše uvedeného lze v poměrech posuzované věci uzavřít, že jakmile je postoupení pohledávky postupitelem dlužníku oznámeno (notifikováno), není již povinností soudu se zabývat otázkou platnosti postupní smlouvy. Uvedené přitom platí i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, byť současná právní úprava (na rozdíl od předchozí právní úpravy), jak je zmíněno výše, výslovně notifikační povinnost cedenta již nestanoví.

21. Uzavřel-li soud prvního stupně, že k notifikaci pohledávky dlužníku nedošlo, neboť notifikace byla dána k poštovní přepravě žalobkyní (a nikoliv postupitelem), není jeho úvaha správná. Notifikaci (právní jednání tohoto druhu), v níž je identifikován žalovaný, jako dlužník, i předmětná (postoupená) pohledávka, učinil postupitel dopisem ze dne [datum]; nerozhodným přitom je, kým byla notifikace dána k poštovní přepravě či že byla doručována případně s jinou (další listinou). Rozhodným je pouze, jak bylo uvedeno výše, že notifikaci (ve vztahu k dlužníku) učinil sám postupitel a že se předmětná notifikace dostala do dispozice žalovaného, jako adresáta (§ 570 a násl. občanského zákoníku).

22. Je možno dodat (obiter dictum), že jde-li o náležitosti postupní smlouvy, touto otázkou se Nejvyšší soud v rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž uzavřel, že postupní smlouva musí obsahovat označení smluvních stran (postupitele a postupníka), vymezení postupované pohledávky (způsobem, z něhož bude jednoznačně zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postupu) a musí v ní být vyjádřena vůle smluvních stran směřující ke změně v osobě věřitele postupované pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 928/2004, rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007).

23. Rovněž z literatury (srov. komentář Beck-online - § [číslo], bod 9) se podává, že má-li dojít k notifikaci ze strany postupníka (důkazem cese), nemusí tento předkládat kompletní postupní smlouvy; postačí jen ty její části, ze kterých je patrné, že k cesi došlo, kdo je postupníkem a která konkrétní pohledávka (in eventum její část) byla na postupníka převedena.

24. Je nutno také podotknout, že současná právní úprava, jak je uvedeno výše, již nestanoví podmínku písemné formy postupní smlouvy, tj. klade (obecně) nižší požadavky na formu jednání, kterým dochází k postoupení pohledávky.

25. Je proto třeba dodat, že závěr soudu prvního stupně nebyl správný rovněž potud, vytkl-li soud prvního stupně žalobkyni, že k prokázání cese předložila neověřenou kopii postupní smlouvy a chyběly-li„ celé partie textu“ postupní smlouvy, načež uzavřel, že žalobkyně nepodala důkaz cese. Předložila-li žalobkyně ty části postupní smlouvy, ze kterých bylo patrno, že k cesi došlo, kdo je postupníkem (a postupitelem) a která konkrétní pohledávka byla (v rámci globální cese) na postupníka převedena, dostála žalobkyně i v tomto ohledu plně své povinnosti průkazu cese.

26. Je nutno dále připomenout, že hodnocení důkazů soudem je založeno na zásadě volného hodnocení důkazů. Ustanovení § 132 o. s. ř. soudu ukládá, aby důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a aby přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a hodnota pravdivosti.

27. Rovněž výše uvedeným zásadám hodnocení důkazů soud prvního stupně nedostál, když důkazy vztahující se k prokázání aktivní legitimace žalobkyně (postoupení pohledávky) hodnotil izolovaně a opomněl je hodnotit také v jejich vzájemné souvislosti a nepřihlédl dostatečně pečlivě ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

28. Vzhledem k výše uvedenému nemůže obstát právní závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene žalobkyní k prokázání její aktivní legitimace v řízení.

29. Nezabýval-li se pak soud prvního stupně posouzením předmětu sporu (otázkou, zda je žalobní nárok po právu) po stránce skutkové i právní, tj. absentuje-li v jeho rozhodnutí řádné a přezkoumatelné odůvodnění, zda je uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení (z pohledu skutkově i právně významných skutečností pro rozhodnutí věci) po právu, znemožňuje uvedené odvolacímu soudu přezkoumat pro nedostatek důvodů jeho správnost (§ 157 odst. 2 o. s. ř.).

30. Nepřezkoumatelnost rozsudku ve svých důsledcích představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 304/98, uveřejněný pod [číslo] Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

31. Odvolacímu soudu pak s ohledem na výše uvedené nezbylo než rozsudek soudu prvního stupně dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. v napadeném rozsahu zrušit a dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátit soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

32. Po vrácení spisu soud prvního stupně znovu rozhodne v intencích výše uvedeného (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že ve věci stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, příp. proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce (v části, v níž bylo jeho rozhodnutí zrušeno), rozhodne také o nákladech řízení mezi účastníky a rovněž o nákladech tohoto odvolacího řízení.