59 Co 133/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovitostem o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 4. 2025 č. j. 36 C 292/2024-190

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 15.386 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, .

1. Okresní soudu ve Zlíně (soud I. stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (I.) a žalobce zavázal nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 66.102 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V podstatných důvodech svého rozhodnutí uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný se stal vlastníkem předmětných nemovitostí v důsledku mimořádného vydržení (§ 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

3. Žalovaný se chopil držby vlastnického práva , datum, a držbu vykonává doposud. Dvacet let od , datum, uplynulo dne , datum, . Vydržecí doba však nemohla skončit před , datum, (§ 3066 o. z.), proto uplynula , datum, , aniž by byla přetržena, protože žaloba na určení vlastnictví byla podána v projednávané věci až dne , datum, .

4. Na rozdíl od řádného vydržení vydrží držitel vlastnické právo mimořádně, i když není v dobré víře. Mimořádné vydržení je vyloučeno, pokud je držiteli prokázáno, že jeho jednání v okamžiku, kdy se chopil držby, nebylo úmyslně poctivé (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2961/2021). Držbu v nikoliv nepoctivém úmyslu je třeba zkoumat k okamžiku, kdy se držitel chopil držby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022) a samotná okolnost, že v průběhu vydržecí doby zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný nebo že mu nesvědčí zápis v katastru nemovitostí, neznamená zánik držby s absencí nepoctivého úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022). Zánik držby v nikoliv nepoctivém úmyslu tedy nezakládá jakékoli zpochybnění vlastnického práva, ale pouze podání žaloby na ochranu vlastnického práva nebo na určení vlastnického práva (§ 995 o. z.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele v nepoctivém úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022).

5. Vztaženo na projednávanou věc, je nutné hodnotit úmysl žalovaného v době, kdy se chopil držby, tj , datum, . Úmysl je opět vnitřní stav, a u právnické osoby je třeba ho hodnotit podle jednání osob, které byly oprávněny za právnickou osobu jednat a utvářet její vůli. Určující je tedy jednání osob, které tvořily statutární orgán žalovaného v okamžiku, kdy se chopil držby pozemků (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalovaný by se tedy chopil držby úmyslně nepoctivě, pokud by členové jeho statutárního orgánu skutečně věděli, že se žalovaný ujímá držby vlastnického práva k pozemkům, přestože mu nesvědčí vlastnické právo, v úmyslu tím někoho jiného o vlastnické právo k pozemkům připravit.

6. Dle žalobce jednal žalovaný s nepoctivým úmyslem, protože jeho členové a orgány věděli, že žalovaný vznikl jako nový právní subjekt , datum, , tudíž nemohl být původním vlastníkem pozemků ani jeho právním nástupcem. Členové žalovaného současně věděli o zániku původního vlastníka, protože to byli potomci jeho členů. Věděl to zejména , jméno FO, , který se účastnil slučování družstev. Za původního vlastníka se proto žalovaný v žádosti o vrácení lesa z , datum, podvodně vydával. Využil podobnosti názvu a uvedl , Anonymizováno, v omyl, že je původní vlastník, s cílem chopit se držby. Držby se po vydání pozemků chopil , jméno FO, , nikoliv žalovaný. Na katastru nemovitostí pak žalovaný jako důkaz o vlastnickém právu označil dohodu o předání pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb., přestože věděl, že jemu pozemky předány nebyly, protože v té době ani neexistoval. Dovolával se zákona o půdě, přestože restituční nárok jako právnická osoba uplatňovat nemohl. Žalovaný prostřednictvím , jméno FO, od počátku věděl, že užívá cizí pozemky a působí újmu nástupci původního vlastníka , právnická osoba, ve , Anonymizováno, , který pozemky do vlastnictví nabyl sloučením s , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, .

7. Žalobce tedy hodnotil postup žalovaného jako podvod, kdy jeho členové úmyslně zamlčeli, že původní vlastník pozemků zanikl. Zneužili podobnosti názvu žalovaného s názvem původního vlastníka, uvedli rozhodné subjekty v omyl, že žalovaný je původním vlastníkem, aby mu byly pozemky vydány.

8. Uvedený závěr předpokládá, že osoby oprávněné jednat za žalovaného (statutární orgán) znaly skutkový stav minimálně v rozsahu, v jakém byl zjištěn dokazováním v projednávané věci, a současně se orientovali v právu. Provedeným dokazováním však byl zjištěn opak. O zániku původního vlastníka , právnická osoba, ve , Anonymizováno, výmazem z podnikového rejstříku v roce , Anonymizováno, nevěděli, a to ani , jméno FO, , který se dle údajů v obchodním rejstříku narodil , datum, , a nemohl tak být účasten sloučení družstev, jak tvrdil žalobce. V době, kdy , jméno FO, jménem původního vlastníka žádal , Anonymizováno, o vrácení pozemků a v žádosti uváděl, že původní vlastník existuje a nadále pozemky vlastní (viz žádost o vrácení lesa z , datum, ), svědčil o existenci , právnická osoba, ve , Anonymizováno, a jeho vlastnickém právu k pozemkům zápisem v evidenci nemovitostí na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (výpis z evidence nemovitostí z , datum, ). Žádost o vrácení lesa z , datum, tak nemůže být důkazem o úmyslném uvádění v omyl o existenci původního vlastníka ani o využívání podobnosti názvu původního vlastníka pozemků a žalovaného, který v době podání žádosti o vydání pozemků ani v době vydání pozemků neexistoval. Na úmysl chopit se držby pozemků podvodným jednáním či lstí nelze usuzovat ani z listinných důkazů, ani z výpovědí , jméno FO, a , adresa, , členů žalovaného a jeho místopředsedů, kteří shodně uvedli, že členové družstva chtěli získat zpět rodový majetek a byli přesvědčeni, že pozemky patřily jejich předkům, kteří na nich i fyzicky hospodařili. Vlastnické právo k pozemkům tak odvozovali od svých předků, kteří sice vytvořili družstvo, ale členové žalovaného nerozlišovali mezi vlastnictvím družstva a vlastnictvím členů družstva. Pro ně šlo stále o rodový majetek, na kterém hospodařili jejich předci, a proto měli právo na jeho vydání. Nejednali ani se znalostí zákonných předpokladů vracení majetku dle zákona č. 229/1991 Sb., ani nebyli obeznámeni s vlastnickými vztahy k pozemkům. Na jednání žalovaného a jeho členů je třeba nahlížet očima tehdejší doby, kdy ve společnosti obecně panovala shoda, že majetkové křivdy způsobené občanům za komunistického režimu mají být v maximální míře napraveny. Členové družstva byli přesvědčeni, že jejich předci byli zbaveni možnosti hospodařit na pozemcích, čímž jim byla způsobena majetková křivda. Vnímali svou situaci stejně jako ostatní restituenti a považovali za spravedlivé, že komunistickým režimem odňaté pozemky budou vráceny a budou moci na hospodářskou činnost svých předků navázat.

9. Výslechem , jméno FO, a , adresa, tak bylo prokázáno, že osoby později oprávněné jednat za žalovaného nežádali o vrácení pozemků s úmyslem získat lstí pozemky někoho jiného a působit mu tím újmu, ale s úmyslem získat zpět a hospodařit na pozemcích, na kterých hospodařili jejich předci. Usilovali o navrácení rodového majetku. Byli přesvědčeni, že pozemky patří jim, ne někomu jinému. Žalovaného zakládali, aby jim pozemky byly vráceny a dále na pozemcích hospodařil, protože hospodařit na pozemcích individuálně nebylo praktické, a i jejich předci zvolili formu družstevního hospodaření. Žalovaný se po svém vzniku chopil držby na základě rozhodnutí svých členů a statutárního orgánu, kteří byli přesvědčeni, že tím obnovují výkon vlastnického práva svých předků.

10. Žalovaný se neujal držby s nepoctivým úmyslem způsobit újmu třetí osobě, ale v omylu svých členů a statutárního orgánu, že mu svědčí vlastnické právo a je oprávněn na pozemcích hospodařit. Byť jejich omyl, že je žalovaný vlastníkem pozemků, byl neomluvitelný a nemohli být v dobré víře, že vlastnické právo žalovaný nabyl, nešlo o úmysl. Nelze jim přičítat, že věděli, že se žalovaný ujímá držby pozemků někoho jiného. Osobám oprávněným jednat za žalovaného lze přičítat maximálně nedbalost, která však držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

11. Žalovaný se nechopil držby veden nepoctivým úmyslem a jeho držba vlastnického práva trvá od , datum, dosud, tj. déle než 20 let a i po , datum, . Vlastnické právo k pozemkům k , datum, mimořádně vydržel. Vlastníkem pozemků je tedy žalovaný, proto soud žalobu na určení vlastnického práva žalobce k pozemkům zamítl.

12. Dovolával-li se žalobce svého důvodného očekávání, že soud vyhoví jeho žalobě na určení vlastnictví k pozemkům, protože Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, zrušil jeho výmaz v obchodním rejstříku a obnovil ho právě proto, že byly předloženy listinné důkazy o vlastnickém právu žalobce k pozemkům, je třeba doplnit, že soud v řízení o zrušení výmazu žalobce z obchodního rejstříku neposuzoval a nehodnotil všechny skutečnosti rozhodné pro určení, kdo je vlastníkem pozemků. Shodně jako v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k pozemkům na základě kupní smlouvy z , datum, a nebyly mu vráceny dle § 22 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. dohodou o vrácení užívání lesní půdy z , datum, . Vydržením vlastnického práva k pozemkům se soud v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, nezabýval, protože žalovaný nebyl účastníkem tohoto řízení. Dospěl-li soud v projednávané věci k závěru, že žalovaný pozemky mimořádně vydržel, nerozhodl jinak než Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, a jinak, než mohl žalobce očekávat, protože bylo od počátku zřejmé, že vydržení vlastnického práva je relevantním právním důvodem nabytí vlastnického práva žalovaným, kterým se bude soud v projednávané věci zabývat.

13. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nebo k jím navrženým důkazům (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), když nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem týkající se okolnostem nepoctivého úmyslu na straně žalovaného, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), neboť soud prvního stupně při vydání rozhodnutí v rozporu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. rezignoval na poučovací povinnost a náhle a překvapivě uzavřel, že žalobce neprokázal právní nástupnictví původního vlastníka pozemků, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), neboť soud prvního stupně nesprávně po právní stránce uzavřel, že došlo k mimořádnému vydržení a řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., neboť soud prvního stupně napadené rozhodnutí řádně neodůvodnil a nevypořádal se s námitkami žalobce. Soud prvního stupně také porušil zásady civilního procesu, zejména zásady rovnosti stran a zásady projednací, když nekriticky přijal tvrzení žalovaného a ignoroval námitky žalobce.

14. Soud na jednání (jednom jediném) nesdělil svůj konkrétní náhled na věc a neupozornil na aplikovatelnou judikaturu Nejvyššího soudu. Stejně tak žalobce nepostřehl, že by se mu dostalo nějakého poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. ohledně toho, že žalobce nedostatečně tvrdí a prokazuje okolnosti týkající právního nástupnictví původního vlastníka lesů z 30. let. Obdobně se ani po provedení důkazů výslechem svědků nedostalo žalobci poučení ohledně toho, že neprokázal nepoctivý úmysl na straně žalovaného při uchopení držby – koneckonců soud opominul vůbec žalobci vyložit, zda a k jakému datu má za to, že došlo k uchopení držby ze strany žalovaného. Právě ust. § 118a o. s. ř. se uplatní v situacích, kdy podle mínění soudce není tvrzení účastníka řízení důkazně podloženo, nebo pokud má soud na věc jiný právní názor než účastník. V této situaci má soudce účastníka vyzvat k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud v důsledku absence splnění povinností uložených mu ust. § 118a o. s. ř. zabránil žalobci vést efektivní obranu a založil tím tak vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

15. Soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že nemá za prokázané sloučení , právnická osoba, ve , Anonymizováno, u , Anonymizováno, s , adresa, , když sloučení je podmíněno souhlasem valných hromad (členských schůzí) zúčastněných družstev. Zápisy z valných hromad však dle soudu předloženy nebyly; soud odkázal i na sdělení pana , jméno FO, , že k žádné schůzi nedošlo. Není však možné, aby soud popřel (jen na základě soukromého přípisu , jméno FO, ) rozhodnutí Okresního soudu v Brně ze dne 23. 11. 1965 o výmazu. Žalobce má za to, že k přechodu vlastnického práva k pozemkům p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, z , Anonymizováno, na , adresa, došlo na základě výše popsaného sloučení těchto družstev, když , právnická osoba, ve Lhotsku u Vizovic zaniklo a jeho právním nástupcem bylo JZD , adresa, . Ke sloučení obou družstev došlo , datum, a zápis sloučení byl do podnikového rejstříku proveden rozhodnutím , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Sloučení družstev podle ust. § 36 a 37 zákona č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a o družstevních organizacích, mělo povahu univerzální sukcese nástupnického (přejímajícího družstvo), což je uvedeno i v rozhodnutí o výmazu: „Družstvo bylo dnem , datum, sloučeno s , adresa, , na které přechází veškerá jeho práva a závazky.“ Soud opomíjí, že zmíněné soudní rozhodnutí je nadáno presumpcí správnosti. Pokud nebylo zrušeno či změněno cestou soudní, je potřeba z něj vycházet (bez ohledu na možné nedostatky v procesu slučování). Podle žalobce není na místě, aby Okresní soud ve Zlíně vyhodnotil otázku právní kontinuity předchůdců žalobce odchylně od rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, .

16. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 vyjádřil k podmínkám mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku a konstatoval, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Žalovaný nikdy netvrdil a neprokázal, kdy se chopil držby předmětných pozemků. Nemohlo k tomu dojít před zápisem žalovaného do obchodního rejstříku, a proto jakési převzetí od , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, nemá z hlediska uchopení držby žádný význam. Sepsání absolutně neplatného dokumentu o vydání lesa neexistujícímu subjektu je lstivým způsobem nabytí majetku. Nejde o případ omluvitelného omylu, neboť pan , jméno FO, musel vědět, že přebírá les nejvýše pro sebe jako fyzickou osobu. Žalovaný dlouhodobě tvrdil, že pozemky byly vráceny přímo právnické osobě; další doplnění argumentace o tom, že tak bylo skrze fyzické osoby, je zjevně dodatečně učiněné a účelové. Ust. § 6 odst. 1) písm. u) zákona o půdě dopadalo pouze na fyzické osoby; právnická osoba nemohla být restituentem, a proto nelze uvažovat o omluvitelném omylu.17. , jméno FO, velice dobře věděla, jaký byl osud předmětných pozemků, proto pan , jméno FO, v roce , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byl přinejmenším s tím srozuměn, že nově zakládaná právnická osoba nemůže bez dalšího nabýt lesní pozemky, aniž by tak bylo ke škodě někoho dalšího. Zcela liché jsou úvahy žalovaného o tom, že založení žalovaného mělo být výrazem toho, že se členové žalovaného chtějí chopit jakéhosi dědictví po předcích. Vlastníkem pozemků se stalo , právnická osoba, až po druhé světové válce, nikoliv jednotlivé fyzické osoby. Následně hospodařila na pozemcích , adresa, . Při úvaze o existenci nepoctivého úmyslu jde jinými slovy o posouzení, zda omyl na straně žalovaného coby držitele byl omluvitelný či nikoliv. Primárním hlediskem je posouzení, zda žalovaný věděl, že může uchopením držby pozemků uškodit jinému. Odpověď je dle žalobce kladná, protože bylo v roce , Anonymizováno, zcela jasné, že pozemky nemohou restituovat právnické osoby a že pozemky patří , adresa, . Pokud tedy žalovaný pouze využil příležitosti a pozemky si přivlastnil, pak jednal zjevně nepoctivě a ke škodě , adresa18. Napadené rozhodnutí aprobuje situaci, kdy nově vzniklá právnická osoba se považuje za pokračovatele dříve zaniklého družstva a je vlastníkem majetku, který by nebylo možné jí v rámci restitucí vůbec vydat. Proto má žalobce za to, že podmínky mimořádného vydržení je nutné zkoumat i s přihlédnutím k restitučnímu zákonu, aby nedocházelo k právem zakázanému stavu, kdy se právnické osoby lstivým způsobem dostanou k pozemkům, které mohly být předmětem restitučních nároků. Proto musí být nepoctivý úmysl vykládán s ohledem na zásadu, že právnické osoby nemohou být restituenty, když tedy žalovaný jako právnická osoba (která věděla, že podle restitučních zákonů nemá nárok) uchopí držbu, musí být její úmysl shledán nepoctivým, zejména když věděl, že nemá aktivní legitimaci k restituci, jednal tak, aby obešel zákonný rámec restitucí a zneužil svého postavení tím, že zvolil obdobný název. Proto žalobce navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn a žalobě bylo vyhověno.

19. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu I. stupně považuje za formálně i věcně správné. K tvrzenému porušení procesních pravidel žalovaný uvádí, že soud I. stupně již od počátku řízení upozorňoval žalobce na jeho důkazní břemeno, a to zejména s ohledem na otázku uchopení se držby žalovaným v nepoctivém úmyslu. Žalobce tato upozornění ignoroval, a to včetně poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. I když na straně žalovaného neleželo břemeno tvrzení a důkazní, žalovaný narozdíl od žalobce soudu označil a předložil důkazy ke svým tvrzením. Skutkové zjištění a právní posouzení soudu I. stupně ve věci právního nástupnictví žalobce, nepovažuje žalovaný ve věci za podstatné. Navíc tato skutková zjištění a právní posouzení soudu I. stupně považuje za správné.

20. Pokud žalovaný odkazuje na posouzení Krajským soudem v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , není tento odkaz přiléhavý, neboť Krajský soud v Brně v uvedeném řízení tuto otázku neřešil. K podstatné otázce tvrzeného nepoctivého úmyslu žalovaný konstatuje, že soud I. stupně zejména v této otázce provedl podrobné dokazování, a to včetně výslechů svědků. Pro posouzení této otázky je především podstatné, že tento nepoctivý úmysl musí být posuzován k okamžiku uchopení držby, což také soud I. stupně učinil a v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně odůvodnil.

21. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

22. Dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o. z.) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

23. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

24. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně správně zjistil skutkový stav věci, který správně právně posoudil, a odvolací soud tak může pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

25. Lze shrnout, že rozhodnou skutečností pro zamítnutí žaloby je konstatování mimořádného vydržení předmětných nemovitostí žalovaným ve smyslu ustanovení § 1095 o. z., kdy je zjevné, že žalovaný se chopil držby v souvislosti s vydáním těchto pozemků při svém zakládání a soud I. stupně řádně zhodnotil možnost nepoctivého úmyslu při nabytí těchto pozemků, kterou vyloučil.

26. Žalobce ve svém odvolání uplatňuje námitky, které byly vypořádány soudem I. stupně a odvolací soud může závěrům soudu I. stupně jen přisvědčit (viz také usnesení NS ČR ze dne 3. 6. 2025 sp. zn. 29 Cdo 487/2025).

27. Za tohoto stavu proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolací řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

29. Na náhradě nákladů řízení se jedná o náhradu odměny za dva úkony právní služby á 5.620 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT) - vyjádření k odvolání žalobce, účast u jednání dne 10. 9. 2025), a 2x režijní paušál á 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, cestovné osobním vozem , adresa, a zpět 2x 18 km při použití vozu Ford Galaxy ve výši 276 Kč (průměrná spotřeba vozidla je 5,4 litru/100 km, palivo nafta), ztráta času 300 Kč dle § 14 odst. 3 AT, celkem 12.716 Kč + DPH ve výši 21 % .

30. Náklady odvolacího řízení pak činí celkem 15.386 Kč a žalobce je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta B, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.