59 CO 157/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 200.000 Kč s příslušenstvím a zaplacení 16.200 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 10. 2021 č. j. 28 C 78/2021-61

I. Rozsudek soudu I. stupně se ohledně částky 16.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve zbývajícím rozsahu výroku I., tj. ohledně částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a ve výroku II. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 16.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud I. stupně v podstatném uvedl, že dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o provedení rekonstrukce bytu za částku 450.000 Kč, k předání zrekonstruované nemovitosti došlo na konci března 2018, ačkoliv byt vykazoval vady. V posudku autorizovaného technika pro pozemní stavby je uveden výčet neodborně provedených prací. Způsobená škoda za neodborně provedené práce činí 200.000 Kč, v důsledku toho žalobkyně byla nucena prodat nemovitost za nižší cenu. Nárok na zaplacení částky 16.200 Kč odůvodnila žalobkyně tím, že žalovanému půjčila finanční prostředky na nábytek a obstarání životních potřeb a zbývá doplatit dlužná částka 16.200 Kč.

3. K nároku na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím soud I. stupně uvedl, že v písemně uzavřené dohodě o provedení rekonstrukce bytu 3+1 ve [obec] jsou obecně uvedeny práce, které měly být provedeny, bez jejich podrobnější konkretizace. Cena za dílo byla sjednána částkou 450.000 Kč. Soud I. stupně uvedl, že žalobkyně nevytkla žalovanému písemně a neuplatnila slevu z ceny díla ve výši 200.000 Kč. Žalovanému byla žaloba doručena dne [datum].

4. Soud I. stupně nárok posoudil podle ust. § 2586 a § 2618 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dovodil, že žalobkyně neuplatnila ve lhůtě dvou let do [datum] (byt měl být převeden na třetí osobu [datum]) zjevné vady díla, ačkoliv je povinna provést kontrolu předmětu díla co nejdříve po předání a vady díla oznámit zhotoviteli neprodleně, nejpozději do dvou let. Jestliže žalobkyně viděla vady již v listopadu 2017, nic jí nebránilo, aby je náležitě vytkla. Nejpozději musí objednatel vady díla oznámit v objektivní lhůtě do dvou let od předání díla, a pokud tak neučiní, nemůže se odpovědnosti za vady soudní cestou domáhat. Jako opožděně podanou soud I. stupně proto žalobu ohledně částky 200.000 Kč zamítl.

5. Ve vztahu k nároku na zaplacení půjčky ve výši 16.200 Kč považoval soud I. stupně žalobní tvrzení neurčitá co do výše, data předání a splatnosti a žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že jí nebylo náležitě umožněno doplnit tvrzení, neboť je ročník 1954, trpí [příjmení] chorobou a její vyjadřovací schopnosti a formulování myšlenek jsou v důsledku nemoci zpomaleny. Při soudním jednání jí nebyl dán dostatečný prostor k zamyšlení nad kladenými otázkami, proto žalobkyně odpovídala chaoticky a nepřesně. Žalobkyně musí brát lék s nežádoucími účinky (halucinace, ospalost), na své onemocnění soud upozornila. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas se zamítnutím žaloby jako opožděné, k čemuž namítala, že soud nezdůvodnil, z čeho ve svých závěrech vycházel. Dle žalobkyně je otázkou, zda lze žalobu zamítnout z důvodu, že vady díla údajně u zhotovitele včas nenamítla. K tomu žalobkyně uvedla, že vady namítala u zhotovitele v listopadu 2017 i po prodeji nemovitosti, a to ústně, což dle ní je po právu. Vady díla mu proto vytkla do dvou let od převzetí díla. Žalovaný zjevné vady odmítl odstranit a odmítl poskytnout slevu. Žalobkyně má za to, že soudem mělo být přinejmenším posouzeno, zda nemá nárok na slevu z ceny díla, že dílo převzala s výhradou. Protože měla sjednaný prodej bytu, od kterého nemohla odstoupit, v důsledku neodborně provedené rekonstrukce bytu byla kupní cena podstatně nižší, čímž byla žalobkyně poškozena. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. Žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2 písm. c/, e/, g/ o. s. ř.

9. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.

10. K odvolacímu jednání se dostavila zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně a žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně podáním doručeným odvolacímu soudu dne [datum] požádala o odročení jednání z důvodu, že pobývá na Znojemsku, kde řeší rodinné a majetkové záležitosti po smrti své matky. Žádost o odročení jednání není včasná ani důvodná. Jestliže žalobkyni bylo předvolání k jednání doručeno prostřednictvím její zástupkyně dne [datum] a žalobkyně se mimo místo svého bydliště zdržuje po delší dobu (dle žádosti„ pobývá“ na Znojemsku), měla dostatečný časový prostor k podání žádosti dříve, než dva dny před nařízeným jednáním. Žádost pak není ani důvodná, neboť z žádosti nevyplývá, proč by vyřizování jiných soukromých záležitostí v den nařízeného jednání mělo být neodkladnou záležitostí. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Odvolací soud z výše uvedených důvodů odvolání projednal a rozhodl o něm podle § 211 ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

11. Žalobkyně v odvolání namítala, že jí u jednání před soudem I. stupně nebyl dán přiměřený časový prostor k doplnění skutkových tvrzení, a to s ohledem na její onemocnění [příjmení] chorobou. Žalobkyně tím uplatnila námitku existence vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

12. Odvolací námitku nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Z protokolu o jednání konaném dne [datum] vyplývá, že žalobkyně byla ze strany soudu I. stupně poučena o povinnosti tvrzení ve vztahu k oběma uplatněným nárokům, přičemž byla k nim dotazy soudu I. stupně vedena k uvedení rozhodných skutkových okolností. Z protokolu o jednání je zřejmé, že žalobkyně na poučení soudu I. stupně stran nároku na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím i nároku na zaplacení částky 16.200 Kč s příslušenstvím reagovala a na vznesené dotazy soudu I. stupně odpovídala, byť je patrné, že ze strany soudu I. stupně musela být k vylíčení skutkových okolností věci směřována řadou podrobných dotazů. Pokud žalobkyně nyní namítá, že neměla dostatek času k zodpovězení dotazů, uvedenému nelze přisvědčit, když ze strany žalobkyně ani její obecné zmocněnkyně, kterou si žalobkyně pro řízení zvolila k hájení svých procesních práv a která byla u jednání přítomna, nebylo dle protokolu žádáno například o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení, a samotná délka jednání čítající 59 minut neindikuje, že by žalobkyně s případnou pomocí zvolené zástupkyně neměla odpovídající časový prostor na dotazy soudu I. stupně reagovat. V dané souvislosti nutno poukázat i na skutečnost, že žalobkyně byla soudem I. stupně k doplnění skutkových okolností případu a k označení důkazů vyzývána také před jednáním písemnou formou, a to usnesením ze dne 16. 6. 2021 č. j. 28 C 78/2021-37, které jí bylo doručeno dne [datum], a usnesením ze dne 31. 8. 2021 č. j. 28 C 78/2021-48, které jí bylo doručeno dne [datum]. Žalobkyni bylo proto již před jednáním známo, že k uplatněným nárokům je třeba z její strany vylíčit další skutkové okolnosti a tyto měla možnost si již v té době myšlenkově utřídit.

13. K nároku na zaplacení částky 16.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení uvádí odvolací soud následující.

14. V žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovanému půjčila finanční prostředky na nábytek a obstarání životních potřeb. Žalobkyně však neuvedla konkrétní výši půjčené částky a další skutkové okolnosti tvrzené zápůjčky. Žalovanému zbývá dle žalobních tvrzení zaplatit z titulu zápůjčky 16.200 Kč.

15. Usnesením ze dne 16. 6. 2021 č. j. 28 C 78/2021-37 vyzval soud I. stupně žalobkyni mimo jiné k označení důkazů k prokázání tvrzení, že půjčila žalovanému finanční prostředky, a uvedení, na základě čeho, kdy, kde, jakým způsobem žalovanému finanční prostředky půjčila, a poskytl jí poučení, že v případě nesplnění výzvy neunese břemeno důkazní.

16. Žalobkyně reagovala na výzvu soudu podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že žalovanému finanční prostředky půjčila postupně na žádost žalovaného. První půjčka byla poskytnuta ve výši 700 Kč v roce 2016 v hotovosti, další částky mu byly poskytovány průběžně. Jednalo se o částky 2.000 Kč, 1.000 Kč, 7.000 Kč, 1.500 Kč, 1.500 Kč, 1.300 Kč, které byly poskytnuty v hotovosti rovněž v průběhu roku 2016 v době, kdy žalovaný pracoval na rekonstrukci bytu. Byť žalobkyně uvedla, že ke svým tvrzením přikládá listinné důkazy, žádné listiny ke svému podání nepřipojila.

17. V dalším podání datovaném taktéž [datum], které bylo soudu I. stupně doručeno dne [datum], žalobkyně tvrdila, že žalovanému zaplatila dne [datum] částku 380.000 Kč (na rekonstrukci bytu) a tentýž měsíc mu osobně předala částku 60.000 Kč, která byla půjčkou. Tato půjčka byla splacena zápočtem za doplatek za provedenou rekonstrukci.

18. U jednání před soudem I. stupně dne [datum] byla žalobkyně podle § 118a odst. 1 o. s. ř. poučena o nutnosti doplnění žalobních tvrzení mimo jiné ohledně tvrzené zápůjčky, kdy soudem I. stupně byla upozorněna, že dle žaloby se mělo jednat o půjčku ve výši 16.000 Kč (správně 16.200 Kč), dle doplnění žalobních tvrzení o půjčku ve výši 60.000 Kč. Žalobkyni se dostalo ze strany soudu I. stupně také poučení, že v opačném případě se vystavuje neúspěchu ve věci.

19. Žalobkyně v návaznosti na toto poučení tvrdila, že v prosinci 2016 půjčila částku 60.000 Kč žalovanému a [jméno] [příjmení], peníze vybrala ze svého účtu a předala jim je osobně. Jmenovaní jí měli peníze poslat během rekonstrukce, což neučinili. Datum splatnosti nebylo určeno. Kromě toho jim dala ještě 60.000 Kč na sprchový kout. Následně žalobkyně tvrdila, že žalovaný si půjčil 11.000 Kč v srpnu či září 2016 a tyto prostředky jí měl vrátit, až bude mít. Dále tvrdila, že (za ní) přišla [jméno] [příjmení] a chtěla půjčit 15.000 Kč, což bylo po prodeji bytu. Žalobkyně jí půjčila 15.000 Kč v hotovosti.

20. Podle § 79 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.

21. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

22. Ustanovení § 101 odst. 1 o. s. ř. svědčí o tom, že občanskoprávní řízení (sporné) je ovládáno zásadou projednací. Žalující stranu stíhá povinnost tvrdit o uplatněném nároku skutečnosti potřebné pro rozhodnutí o něm. Povinnost tvrzení plní žalující strana již v žalobě, jejíž obsahovou náležitostí podle § 79 odst. 1 o. s. ř. je mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností.

23. Žalobkyně povinnost náležitě tvrdit všechny pro věc významné skutkové okolnosti ohledně nároku na zaplacení částky 16.200 Kč s příslušenstvím nesplnila, jak soud I. stupně správně uzavřel.

24. Z žalobních tvrzení je zřejmé, čeho a proč se žalobkyně domáhá, když lze mít za to, že žalobkyně požaduje přiznat uvedenou částku z titulu zápůjčky, kterou žalovanému poskytla a která jí nebyla žalovaným v plném rozsahu vrácena. Další skutkové okolnosti odůvodňující požadovaný nárok však žalobkyně řádně nevylíčila. Žalobkyně nejprve uvedla, že částka 16.200 Kč představuje zbylou nevrácenou část zápůjčky (viz tvrzení uvedená v žalobě), posléze v průběhu řízení uvedla, že žalovanému zapůjčila postupně částky v celkové výši 15.000 Kč (postupně 700 Kč, 2.000 Kč, 1.000 Kč, 7.000 Kč, 1.500 Kč, 1.500 Kč, 1.300 Kč), z čehož je patrno, že žalovanému nebyla podle těchto tvrzení zapůjčena ani zbývající žalovaná částka 16.200 Kč. Poté žalobkyně k zápůjčce uvedla, že zápůjčka byla ve výši 60.000 Kč (žalovanému a [jméno] [příjmení]), načež svá tvrzení opět upravila v tom směru, že žalovaný si půjčil 11.000 Kč a [jméno] [příjmení] 15.000 Kč. Tedy ani dle naposledy uvedeného tvrzení se nejednalo o zápůjčku přesahující zbylou nevrácenou částku 16.200 Kč.

25. Přes poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., kterého se žalobkyni ze strany soudu I. stupně dostalo, žalobkyně ohledně uplatněného nároku na zaplacení částky 16.200 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky neunesla břemeno tvrzení o okolnostech, z nichž tento nárok uplatňuje. Žalobkyně řádně netvrdila skutečnosti, za kterých měla žalovanému zapůjčit (nejméně) částku 16.200 Kč, nevyjasnila, na základě jakých skutečností k zápůjčce došlo, jaká byla výše zápůjčky a co konkrétně bylo dohodnuto o jejím vrácení. Žalobkyně tedy netvrdila všechny potřebné skutečnosti, které by její nárok na vrácení zapůjčené částky v žalované částce 16.200 Kč odůvodňovaly.

26. Jelikož žalobkyně nesplnila řádně povinnost tvrzení, ač byla k jejímu splnění soudem I. stupně vedena a byla poučena i o právních následcích spojených s jejím nesplněním, postupoval soud I. stupně správně, jestliže žalobu o zaplacení nevrácené části zápůjčky ve výši 16.200 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení pro neunesení břemene tvrzení zamítl.

27. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 16.200 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % p. a. od [datum] do zaplacení jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. Předmětem řízení žalobkyně učinila dále nárok na zaplacení částky 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

29. Z citace ustanovení § 2586 o. z. v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dovodit, že soud I. stupně posuzoval nárok na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím jako nárok ze smlouvy o dílo. K zamítnutí žaloby v této části přistoupil soud I. stupně při aplikaci ustanovení § 2618 o. z. s odůvodněním, že žalobkyně neuplatnila u žalovaného vady díla v objektivní lhůtě do dvou let od předání díla, nemůže se domáhat odpovědnosti za vady soudní cestou a žalobu jako opožděně podanou zamítl.

30. S důvody, které soud I. stupně vedly k zamítnutí žaloby v této části, se odvolací soud nemůže zcela ztotožnit.

31. Podle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

32. Ustanovení § 2617 o. z. zakládá odpovědnost zhotovitele z vadného plnění, má-li dílo při předání vadu. Pro práva objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (§ 2615 odst. 2 věta první o. z.).

33. Shora citované ustanovení § 2618 o. z. ukládá objednateli povinnost vady díla oznámit zhotoviteli bez zbytečného odkladu poté, kdy byly objednatelem zjištěny nebo při náležité pozornosti být zjištěny měly, nejpozději však do dvou let od předání díla. Lhůta dvou let je lhůtou objektivní, jak správně poznamenal soud I. stupně. Předmětné ustanovení dává současně zhotoviteli právo uplatnit v soudním řízení námitku, že objednatel neuplatnil právo z odpovědnosti za vady včas.

34. Nezbytnou podmínkou pro nepřiznání práva z vadného plnění ve smyslu ust. § 2618 o. z. je, že zhotovitel v řízení namítne, že právo bylo objednatelem uplatněno opožděně.

35. Námitka, že žalobkyně vady díla uplatnila opožděně, tj. že je neuplatnila ve lhůtách vyplývajících z ust. § 2618 o. z., nebyla žalovaným v řízení uplatněna. Žalovaný je dle spisu v řízení zcela pasivní, na doručení žaloby ani výzvu soudu I. stupně vyjádřit se k žalobnímu návrhu nereagoval, k jednání před soudem I. stupně se nedostavil. Protože žalovaný v řízení námitku opožděnosti uplatnění vadného plnění neuplatnil, nebyla splněna hmotněprávní podmínka nepřiznání nároku z důvodu, že vady díla nebyly uplatněny žalobkyní jako objednatelem včas. Otázkou, zda žalobkyně uplatnila právo z vadného plnění u žalovaného včas, nebyl soud I. stupně při absenci námitky opožděnosti oprávněn se zabývat a i v případě, že by uplatnění práva skutečně nebylo včasné, nemohla tato skutečnost vést k zamítnutí žaloby, neboť občanský zákoník podmiňuje takový postup vznesením námitky opožděnosti ze strany zhotovitele, jak výše zmíněno.

36. Pokud soud I. stupně dále uvedl, že žalobu zamítl jako opožděně podanou, pak nutno přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že důvody svého postupu nikterak neozřejmil, čímž lze mít za naplněný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Důvod spočívající v opožděně podané žalobě nelze ztotožnit s případným opožděně uplatněným právem z vadného plnění.

37. Vytýkala-li žalobkyně nesprávnost skutkových zjištění soudu I. stupně na podkladě námitky, že vady díla vytkla ve lhůtě do dvou let od převzetí díla, odvolací soud se touto námitkou blíže nezabýval, neboť vzhledem k výše uvedeným skutečnostem není pro rozhodnutí věci významné, kdy k jejich uplatnění došlo. V dané souvislosti odvolací soud pouze poznamenává, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí neozřejmil, na základě jakých úvah přijal závěr, že žalobkyně neuplatnila vady včas, když žalobkyně tvrdila, že vady vytkla ústně (ještě před prodejem bytu), a pokud soud I. stupně zmínil, že vady dle jejích tvrzení nebyly vytknuty písemně, není zřejmé, z jaké právní normy soud I. stupně vycházel, pokud snad měl za to, že musí být obligatorně uplatněny písemnou formou. Odvolací soud zde ponechává stranou, že žalobkyně má vedle povinnosti tvrzení též povinnost důkazní ke svým tvrzením.

38. Právní posouzení věci, na základě něhož soud I. stupně žalobu o zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím zamítl, není s ohledem na shora uvedené skutečnosti správné. Odvolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, byl proto uplatněn opodstatněně.

39. Soud I. stupně jiné důvody, pro které nelze nároku na zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím vyhovět, neuvedl. Posouzení nároku je proto neúplné a odvolacímu soudu nezbylo, než rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku I ohledně částky 200.000 Kč s příslušenstvím podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., jakož i závislém nákladovém výroku II, zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v tomto rozsahu vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

40. Pro další průběh řízení odvolací soud považuje za potřebné uvést, že soud I. stupně by měl mít na paměti, na základě jakých skutečností žalobkyně nárok na zaplacení částky 200.000 Kč požaduje. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že jí byla způsobena škoda ve výši 200.000 Kč neodborně provedenými pracemi na rekonstrukci bytu, v jejichž důsledku byla nucena nemovitost prodat za nižší cenu. I v odvolání žalobkyně zopakovala, že byla neodborně provedenou rekonstrukcí bytu finančně poškozena na ceně, za kterou byl byt prodán. Z uvedeného je patrno, že žalobkyně se v řízení domáhá náhrady škody a soud I. stupně proto posoudí, zda žalobkyni lze požadovaný nárok na náhradu škody přiznat, a to za případného doplnění potřebných skutkových tvrzení k jednotlivým předpokladům odpovědnosti za škodu, bude-li toho vzhledem k právnímu posouzení nároku třeba. Odvolací soud toliko připomíná, že nárok na náhradu škody je založen na jiném skutkovém stavu odvíjejícím se od jiné skutkové podstaty, než nárok na smluvní plnění (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008 sp. zn. 32 Odo 1414/2006) či nárok z vadného smluvního plnění.

41. V novém konečném rozhodnutí rozhodne soud I. stupně též o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).