59 CO 166/2021

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 177.630 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 15. 3. 2021, č. j. 4 C 134/2018-295, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 10. 2021, č. j. 4 C 134/2018-324

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně a žalovaná, každá z nich je povinna na náhradě nákladů státu před soudy obou stupňů zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži částku 3.073 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 88.815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II.); doplňujícím rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 4 C 134/2018-324, žalobu zamítl co do částky 88.815 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 88.815 Kč od [datum] do zaplacení.

2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně v podstatném uvedl, že se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 177.630 Kč s příslušenstvím. Tato částka představuje další platbu, kterou žalobkyně vyplatila z titulu pojistného plnění poškozenému [jméno] [příjmení] v souvislosti s dopravní nehodou dne [datum], kdy řidič [jméno] [příjmení] řídil vozidlo VW Passat [registrační značka], jehož provozovatelkou byla žalovaná, přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, stavu vozovky a zapříčinil dopravní nehodu, při které vedle škody na majetku došlo k těžkému ublížení na zdraví spolujezdce [jméno] [příjmení]; řidič [jméno] [příjmení] řídil pod vlivem alkoholu a ke vzniku dopravní nehody vedly i zcela nezpůsobilé opotřebované pneumatiky s nevyhovující výškou vzorku. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena pojistná smlouva [číslo] o pojištění odpovědnosti z provozu předmětného vozidla. Žalobkyně vyplatila poškozeným ze škodné události pojistné plnění, přičemž žalovaná z titulu regresního plnění žalobkyní na ní dříve uplatněnou částku, zahrnující mimo jiné i náklady tzv. bolestného poškozeného [jméno] [příjmení], platbami ze dne [datum] a [datum] zcela uhradila. Žalobou uplatněný nárok představuje další platbu žalobkyní vyplacenou na pojistném plnění poškozenému [jméno] [příjmení], a to konkrétně platbu za ztížení společenského uplatnění ve výši 152.452 Kč, znalečné 4.850 Kč za vypracování znaleckého posudku ke ztížení společenského uplatnění a 20.328 Kč za náklady jeho právního zastoupení; původně vyčíslené náklady žalobkyně již krátila jednou polovinou pro spoluzavinění poškozeného, neboť poškozený [jméno] [příjmení] usedl k řidiči, který byl pod vlivem alkoholu, čímž porušil prevenční povinnost podle § 2900 občanského zákoníku. Po obsáhlém dokazování listinami, výslechem žalované, svědků, znaleckými posudky a nespornými tvrzeními účastníků soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva a bylo vyplaceno předmětné pojistné plnění. Dále uzavřel soud prvního stupně při zjišťování podmínek žalobkyní uplatněného nároku podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., že provozovatelem předmětného vozidla byla žalovaná. Zdůraznil, že matka žalované [jméno] [příjmení] byla jen formálním vlastníkem, nevlastnila řidičský průkaz, o vozidlo se nestarala a péči o něj zajišťovala žalovaná. Soud prvního stupně přitom odkázal zejména v této souvislosti také na okolnosti uzavření předmětné pojistné smlouvy i dříve uzavřené pojistné smlouvy žalovanou s pojišťovnou [jméno], kde již byla žalovaná provozovatelem předmětného vozidla, a dále rovněž na skutečnost, že žalovaná dobrovolně uhradila žalobkyni předchozí požadovanou platbu z titulu regresní náhrady, s žalobkyní komunikovala svým jménem. Soud prvního stupně měl za splněnou po provedeném dokazování i další z podmínek pro regresní náhradu žalobkyně za žalovanou, a to příčinnou souvislost mezi zjištěným technickým stavem vozidla provozovaným žalovanou, dopravní nehodou a škodou takto způsobenou, byť příčinou nehody byl podle soudu prvního stupně i styl jízdy řidiče vozidla a jeho silné ovlivnění alkoholem. S odkazem na § [číslo] odst. 2, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 2, § 2918 a § 2953 občanského zákoníku, pak k výši uplatněného nároku soud prvního stupně uzavřel, že je třeba tento snížit na polovinu, protože míra spoluzavinění poškozeného [jméno] [příjmení] byla vyšší než poloviční, když nebyl v době nehody připoután. Dále uvedl, že přiměřenou náhradou se jeví částka soudem přiznaná, když poškozený již před nehodovým dějem žil sociálně neukotveným životem, nežil rodinným životem, byl trestně stíhán a odsouzen za neplacení výživného, nebyl ekonomicky aktivní osobou, nebyl trvale zaměstnán, požíval (a požívá) alkohol ve zvýšené míře a z jeho výslechu se nepodává, že by se změnil po dopravní nehodě jeho životní styl k horšímu, byť poškozený je omezen do jisté míry v oblasti své pohyblivosti a většiny běžných pohybů, prací je sice schopen ale s bolestivostí a nutností odpočinku, příp. jinými omezeními v oblasti pohyblivosti; těmto závěrům o omezení poškozeného nebrání dle soudu prvního stupně ani to, že poškozený s bolestivostí některé práce vykonává a že byl ve výkonu trestu odnětí svobody pracovně zařazen na lehčí úklidové práce. Pročež soud prvního stupně přiznal žalobkyni vůči žalované právo na zaplacení částky 88.815 Kč se zákonným úrokem ode dne prodlení žalované se zaplacením ([datum]) do zaplacení a ve zbylé části uplatněný nárok žalobkyně (doplňujícím rozsudkem) zamítl. O náhradě nákladů řízení účastníků, kteří byli úspěšní ve sporu každý z jedné poloviny, rozhodl podle § 142 občanského zákoníku tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Citovaný rozsudek v jeho vyhovující části a nákladovém výroku napadla odvoláním žalovaná. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V podstatných důvodech svého odvolání žalovaná namítala, že není pasivně legitimována ve věci, neboť není provozovatelem ani vlastníkem vozidla; byla pouhým pojistníkem, který s žalobkyní uzavíral pojistnou smlouvu. Provozovatelem předmětného vozidla byla její matka [jméno] [příjmení], které žalovaná pouze pomáhala pro její pokročilý věk s udržováním vozidla dle jejích pokynů, a to spolu s širší rodinou. Žalovaná nebyla jako provozovatel zapsána v technickém průkazu předmětného vozidla, který je veřejnou listinou, a nebylo prokázáno, že by byla zmocněna svou matkou coby vlastníkem předmětného vozidla k jeho provozování vlastním jménem. Pokud je žalovaná uvedena v pojistné smlouvě jako držitel vozidla, je tato skutečnost rozporná se skutečností; zástupce žalobkyně měl žalovanou informovat při uzavírání předmětné smlouvy, že nevlastní-li [jméno] [příjmení] řidičské oprávnění, musí být jako držitel vozidla uvedena žalovaná. Pokud žalovaná komunikovala s žalobkyní, z provedeného dokazování se podává, že to bylo pouze z důvodu, že jednala z pověření své matky, která byla v pokročilém věku. Sám soud prvního stupně také deklaroval, že péči o vozidlo fakticky zajišťovala žalovaná, příp. její bratr nebo její syn. K výši náhrady za ztížení společenského uplatnění poškozeného (regresního postihu) tato namítla, že sám poškozený uvedl v řízení, že jeho život se nezměnil k horšímu a nemá žádná jiná vážnější pohybová omezení. Poškozený byl na podzim roku 2020 zachycen na kamerovém záznamu, jak vykonával mimo jiné instalatérské práce, klečel, přenášel těžká břemena a lezl po žebříku. Znalec se taktéž nevyjádřil relevantně k námitkám žalované ohledně započtení nových položek do posouzení ztížení společenského uplatnění poškozeného (péče o zdraví, vykonávání domácích prací a intimní vztahy); ze znaleckého posudku se nepodává, že by se poškozený znalci s těmito obtížemi svěřil, případně se k těmto vyjadřoval. Znalec nezohlednil deliktní minulost poškozeného, jeho tři nařízené exekuce, životní styl, kterým svému zdraví poškozený neprospíval; bylo prokázáno, že poškozený užíval a užívá alkohol ve zvýšené míře. Dále žalovaná namítala, že poškozený nedokončil rehabilitační režim, zraněné koleno nepřiměřeně zatěžoval (jezdil na kole, kdy měl zraněnou nohu v sádře). Soud prvního stupně dále zamítl dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, ale z takového dokazování by mohlo být prokázáno, že nerespektování předepsaného léčebného režimu poškozeným by mohlo mít vliv na trvalé následky úrazu jeho kolene. Žalovaná dále také namítala, že není postaveno najisto, zda poškozený svůj nárok na pojistné plnění vůči žalobkyni po právu uplatnil.

4. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal po zopakování dokazování (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) rozsudek v napadené části a řízení jemu předcházející v intencích institutu neúplné apelace z uplatněných důvodů podřaditelných pod § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř., když skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které zkoumá soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny, a napadené rozhodnutí shledal věcně správným z níže vysvětlených důvodů.

6. Odvolací soud dodává, že výrok doplňujícího rozsudku nebyl dotčen podaným odvoláním a nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.

7. Soud prvního stupně provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), která odvolací soud převzal jako správná a na něž pro stručnost odkazuje. Rovněž soud prvního stupně dospěl ke správným právním závěrům, na které odvolací soud odkazuje také. Obdobně lze uvést, že žalovaná v odvolacím řízení uplatňuje totožné námitky jako před soudem prvního stupně, soud prvního stupně se s nimi beze zbytku vypořádal a na jeho odůvodnění je možno pouze odkázat.

8. Nicméně odvolací soud k odvolacím námitkám žalované dále uvádí následující:

9. Žalobkyně uplatnila svůj regresní nárok podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Ten z povahy věci není právem na náhradu škody, nýbrž originárním nárokem proti pojištěnému na náhradu toho, co za něj pojistitel plnil. Předpoklady vzniku postižního nároku pojistitele dle judikatorních závěrů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3266/2010) stanoví pouze § 10 zákona č. 168/1999 Sb. a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody podle ustanovení obecného, tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“).

10. Podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit.

11. Podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí.

12. V projednávané věci dle skutkových zjištění soudu prvního stupně, které nebyly účastníky zpochybněny, přicházelo v úvahu naplnění podmínky postižního nároku vymezeného v § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., tedy porušení základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích. Skutkové podstaty, které jsou pro účely citovaného ustanovení porušením této základní povinnosti, jsou vymezeny v § 10 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.; žalobkyně se domáhala skutkové podstaty uvedené pod písm. a). Z judikatorních závěrů se podává, že skutková podstata vymezená pod tímto písmenem může být naplněna pouze konáním provozovatele vozidla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4550/2011).

13. Z výše uvedeného pak lze uzavřít, že prvotním předpokladem ke vzniku postižního nároku pojistitele je, že pojistitel poškozenému poskytl za pojištěného pojistné plnění, a to v rozsahu, za který pojištěný odpovídá. Dalším předpokladem vzniku postižního nároku je, že pojistitel prokáže, že pojištěný provozoval vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí. A toto porušení zákonné povinnosti bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

14. Všechny tyto okolnosti soud prvního stupně zvažoval a vyložil, proč zmíněné předpoklady vzniku regresního nároku má za naplněné. Právní posouzení soudu prvního stupně tak, co do základu postižního nároku žalobkyně, bylo správné.

15. V průběhu řízení nebylo pochyb o tom, že žalobkyně jako pojistitel částku, kterou se v tomto řízení na žalované jako provozovateli škodícího vozidla domáhá zaplatit, uhradila poškozenému [jméno] [příjmení] z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla.

16. Namítala-li žalovaná, že nebylo prokázáno, zda poškozený sám či prostřednictvím třetí osoby uplatnil nárok na náhradu škody u žalobkyně, odvolací soud uvádí následující. Z dokazování listinami (č. l. 16 a č. l. 17 spisu) i výslechu poškozeného [jméno] [příjmení] (na č. l. 119 spisu) před soudem prvního stupně se podává, že nárok u žalobkyně uplatnil, a to prostřednictvím zástupce. Zpochybnění těchto jednoznačných skutečností žalovanou, aniž by byla v dokazovacím řízení zpochybněna věrohodnost výpovědi poškozeného nebo aniž by byla zpochybněna žalovanou pravost uvedených listin, příp. pravost podpisu [jméno] [příjmení] na plné moci, prokazující jeho zmocnění, se jeví ze strany žalované pouze účelovým. Výslech žalovanou navrženého svědka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proto také odvolací soud s ohledem na to, co bylo uvedeno výše, považuje za nadbytečný a opomněl-li soud prvního stupně takový důkaz, takové jeho opomenutí se jeví bez hmotněprávní relevance na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 151/06).

17. Namítala-li žalovaná v odvolacím řízení (stejně jako před soudem prvního stupně), že předmětné vozidlo neprovozovala, nelze tomuto přisvědčit.

18. Odvolací soud k výše uvedené námitce žalované zopakoval v odvolacím řízení dokazování účastnickým výslechem žalované, poškozeného [jméno] [příjmení] a také zopakoval jeho čtením výslech [jméno] [příjmení] (vlastníka vozidla a současně matky žalované), neboť tuto vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu (demenci, srov. lékařské zprávy na č. l. 338 a č. l. 339 spisu), nebylo již možno v odvolacím řízení opětovně vyslechnout.

19. Z opakovaného výslechu žalované před odvolacím soudem se podává, že předmětné vozidlo bylo ve vlastnictví matky žalované, která nechtěla vozidlo prodat. O tom, zda se dá vozidlo do servisu, zda se provede technická kontrola, rozhodovala vždy celá rodina, vždy se uvedené konzultovalo s matkou žalované; servis a technickou kontrolu hradila matka žalované; velký technický průkaz měla u sebe matka žalované v místě svého trvalého bydliště a malý technický průkaz byl v autě. Pojistníkem vozidla byla žalovaná, neboť ji matka o to požádala. V pojistné smlouvě bylo vozidlo psáno na žalovanou, neboť žalované mělo být při uzavírání pojistné smlouvy pracovníkem žalobkyně řečeno, že nemá-li její matka řidičské oprávnění, musí být vozidlo napsáno na žalovanou. Žalovaná uvedla, že si již nepamatuje, že by byla jako provozovatel uvedena v pojistné smlouvě se [právnická osoba] S vozidlem jezdil v rodině ten, kdo potřeboval. Žalovaná měla své auto, u nějž byla uvedena jako provozovatel. Dodala, že jí matka nesvěřila předmětné vozidlo, aby ho užívala.

20. Z opakovaného výslechu poškozeného [jméno] [příjmení] se podává, že neví, kdo se o předmětné vozidlo staral, kdo jej servisoval. S vozidlem jezdil [jméno] [příjmení]. Dodal, že v nouzi vyleze na žebřík, může si dřepnout či kleknout na levé koleno.

21. Z výslechu [jméno] [příjmení] před soudem prvního stupně se podává, že předmětné vozidlo užívali s manželem. Nikdy nevlastnila řidičské oprávnění. Opravy na vozidle a servis zajišťoval manžel, po jeho smrti se nikdo o vozidlo nestaral. Má za to, že technické kontroly platila ona. Vozidlo si chtěla po smrti manžela ponechat jako vzpomínku. Za života manžela platili pojištění oni. Poté požádala dceru, aby se o to starala. Dcera měla svoje vozidlo, nepoužívala ho; vnuk vozidlo asi používal. [příjmení] od vozidla visely na chodbě.

22. Ani na základě takto zopakovaného dokazování odvolací soud nedospívá k jiným závěrům o provozovateli škodící vozidla, než učinil soud prvního stupně a pro stručnost na tyto odkazuje.

23. Podle § 2930 občanského zákoníku nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního prostředku.

24. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do [datum] (dále jen„ zákon č. 361/2000 Sb.“) provozovatel vozidla je vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem.

25. Podle § 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. vozidlo je motorové vozidlo, nemotorové vozidlo nebo tramvaj.

26. Podle § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.

27. Z § 2930 občanského zákoníku a contrario a § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. se podává, že provozovatelem vozidla může být i osoba odlišná od jeho vlastníka. Tato osoba nemusela být v rozhodné době nehodového děje ([datum]) zapsána ve velkém či malém technickém průkazu škodícího vozidla. Postavení provozovatele mohla mít i nezapsaná osoba, měla-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňovala s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat; rozhodující okolností v takových případech byla konkrétní práva a povinnosti vyplývající z právního vztahu těchto osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015 per analogiam).

28. In concreto žalovaná měla taková práva i oprávnění v době dopravní nehody ke škodícímu vozidlu, jež jí umožňovala s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho a i jejím vlastním jménem jej fakticky provozovat. Žalovaná vozidlem dlouhodobě mohla disponovat, vozidlo užívat, přičemž není rozhodným kritériem, zda jej užívala často či pravidelně. Žalovaná vozidlo opakovaně v průběhu let vozidlo pojistila a zajišťovala jeho provozuschopnost, jak se podává z dokazování; nerozhodné je přitom, že se na uvedeném podílely další subjekty v rámci širší rodiny žalované, event. že žalovaná provozovala i jiné vozidlo. V kontextu dále uvedeného je také nerozhodné, vzhledem k rozsahu dispozice vozidlem žalovanou, že STK vozidla příp. hradila nadále jako vlastník vozidla matka žalované [jméno] [příjmení]. Z výpovědi [jméno] [příjmení] se však nepodává, že by tato po smrti manžela hradila servis či opravy vozidla; nepodává se tak ani z výpovědi žalované před soudem prvního stupně, pročež se jeví výpověď žalované k této okolnosti před soudem odvolacím jako nevěrohodná. Stejně nevěrohodnou se jeví výpověď žalované o okolnosti, že by servis vozidla„ konzultovala“ se svou matkou, když ta vypověděla, že po smrti jejího manžela se o vozidlo nikdo nestaral. Je zjevné, že matka žalované si ponechala jen tzv.„ holé“ vlastnictví vozidla; s ohledem na uvedené a na úzké rodinné vztahy pak nebylo rozhodné, že velký technický průkaz vozidla zůstal v její držbě. Jinými slovy – stejně jako žalovaná zabezpečovala péči o svou starou matku,„ převzala“ i péči o předmětné vozidlo. Uváděla-li žalovaná, že ji její matka požádala (zmocnila) pouze k pojištění vozidla, tomuto zužujícímu výkladu výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] žalovanou nelze přisvědčit a takový výklad se vzhledem k uvedenému i faktickému stavu a dalším skutkovým zjištěním jeví jako účelový při hodnocení všech důkazů v jejich souvislostech (§ 132 o. s. ř.), jak správně vyložil soud prvního stupně a na jehož zdůvodnění (bod 12 napadeného rozsudku) je možno odkázat. Je třeba ve shodě se soudem prvního stupně zejména poukázat na jednání žalované před nehodovým dějem, která se nechala jako provozovatel (držitel) škodícího vozidla uvést nejen v pojistné smlouvě s žalobkyní, kde stvrdila tuto skutečnost svým podpisem, ale také v dřívějším pojistném vztahu se [právnická osoba] ze dne [datum]; v tomto kontextu se jeví jako účelovou námitka žalované, že pracovník žalobkyně po ní uvedené vyžadoval (protože její matka jako vlastník vozidla nedisponovala řidičským oprávněním). Je nutno zdůraznit, že pokud jde o pojistný vztah těmto výše uvedeným předcházející, [jméno] [příjmení] (i jako subjekt nedisponující řidičským oprávněním) zde byla uvedena jako provozovatel předmětného vozidla (č. l. 65 verte). Také z jednání žalované bezprostředně po nehodovém ději je zjevné, že žalovaná vystupovala vůči žalobkyni jako provozovatel vozidla a jako odpovědný subjekt za škody v souvislosti s nehodou vzniklé, a to nikoliv v zastoupení za svou matku, jak ve svém výslechu u jednání odvolacího soudu účelově uváděla. K odpovědnosti za škodu vzniklou z předmětné dopravní nehody se vůči žalobkyni žalovaná sama (a svým jménem) písemně přihlásila (viz č. l. 72 verte spisu). Zdůraznit je třeba rovněž, že žalovaná již uhradila žalobkyni uplatněný postižní nárok z téže nehodové události ve výši 218.246 Kč, zahrnující i bolestné poškozeného [jméno] [příjmení], a to z vlastního jmění (jak lze dovodit z jazykového výkladu výpovědi žalované před soudem prvního stupně„ babička nám v životě také pomohla, tak jsem to plnění vyplatila“); uvedené koreluje i s výpovědí [jméno] [příjmení], byť ve svém odvolání se žalovaná snaží tuto skutečnost relativizovat tvrzením, že úhrada tohoto postižního nároku žalobkyně měla původ ve jmění [jméno] [příjmení]. Byla to žalovaná (a nikoliv již její matka), která primárně nad vozidlem měla v rozhodné době již dlouhodobou kontrolu, měla možnost trvalé právní i fyzické dispozice s vozidlem, organizovala a řídila provoz vozidla (byť s ohledem na specifika případu – ale bez další právní relevance – se na péči o vozidlo mohli spolupodílet i další členové rodinné domácnosti žalované). K výše uvedenému (s důrazem na poznámku littera scripta manet) odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalovaná byla v rozhodné době provozovatelem škodícího vozidla, neboť měla (a také měla za to, že má) v této době k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňovala s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho a vlastním jménem je fakticky provozovat.

29. Podle § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014, silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

30. Podle § 36 odst. 1 vyhlášky č. 341/2002 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2014, jsou-li na vozidle závady, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.

31. Podle § 36 odst. 7 písm. a) vyhlášky č. 341/2002 Sb. závadou podle odstavce 1 na pneumatikách vozidla je vždy, je-li hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů menší než 1,6 mm u vozidel všech kategorií a u mopedů menší než 1,0 mm.

32. Je možno proto jen dodat, že žalovaná porušila § 2 písm. b), f), g) zákona č. 361/2000 Sb. ve spojení s § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., § 36 odst. 1, 7 písm. a) vyhlášky č. 341/2002 Sb. konkrétně tím, že provozovala vozidlo, které nesplňovalo technické předpoklady, neboť hloubka dezénu vzorku pneumatik tohoto vozidla byla nedostatečná; tj. porušila svou povinnost související s péčí o technický stav předmětného vozidla, resp. ignorovala zřejmé nedostatky technického stavu vozidla (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10, 6, 2020, sp. zn. 31 Cdo 475/2020). Tato skutečnost se přitom podílela při jízdě na mokrém povrchu na vzniku předmětné nehody dne [datum], jak se podává ze závěrů znaleckého posudku [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., ze dne [datum]. Vzhledem ke zjištěním, učiněným soudem prvního stupně a jejich následné právní kvalifikaci, nelze v posuzovaném případě dospět ani k tomu, že by pochybení soudem prvního stupně, spočívající v neprovedení dokazování výslechem zmíněného znalce, byť znalecké dokazování je primárně ústní, mělo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (tzv. zásada hmotněprávní relevance procesních vad, k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 151/06), zejména pokud proti znaleckým závěrům tohoto znalce v řízení nikdo z účastníků nebrojil.

33. Náhrada za ztížení společenského uplatnění je jednorázovým odškodněním nemajetkové újmy spočívající ve zhoršení kvality života (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1491/2009). Jejím účelem je poskytnout náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život.

34. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem.

35. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

36. Podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

37. Podle § 2953 odst. 1 občanského zákoníku z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

38. Podle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

39. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nemá pochybnosti o tom, že poškozenému skutečně v příčinné souvislosti s nehodovým dějem vznikla nemajetková újma spočívající ve zhoršení kvality jeho života, tj. v jeho sféře se bez pochyb projevují určité následky, které mají negativní vliv na další život poškozeného a představují omezení v jeho uplatnění v pracovním i soukromém životě.

40. Mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou pak musí existovat vztah přiměřenosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2370/2007). Uvedené se přitom prolíná s hlediskem slušnosti (§ 2958 věta druhá občanského zákoníku). Slušnost v sobě zahrnuje požadavek ohleduplnosti vůči oběti, tolerance k jejímu utrpení a akceptaci možného nadhodnocení výše náhrady (s respektem k pravidlu – v pochybnostech ve prospěch), byť uvedené neznamená, že by bylo odhlédnuto od konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria).

41. S ohledem na vše shora uvedené bylo správné i posouzení výše uplatněného relutárního (peněžního) postižního nároku soudem prvního stupně. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně se s důvodností přiznané částky řádně vypořádal v intencích výše citovaných ustanovení i judikatorních závěrů, s důrazem na všechny relevantní aspekty života poškozeného při jejich porovnání před ublížením na jeho zdraví se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě, a to pod bodem 16 odůvodnění svého rozsudku, na které odvolací soud v celém rozsahu odkazuje.

42. Na okraj odvolací soud ale dodává, byť uvedené zůstává bez vlivu na odvoláním napadenou, tj. vyhovující část rozsudku soudu prvního stupně, že se nelze ztotožnit se závěry soudu prvního stupně uvedené pod bodem 15 odůvodnění jeho rozsudku, a to ve vztahu k další spoluúčasti poškozeného na způsobení újmy pro jeho nepřipoutání se bezpečnostním pásem (§ 2918 občanského zákoníku). Skutkový závěr soudu prvního stupně o nepřipoutání se poškozeného bezpečnostním pásem v době nehody se jeví jako zjevně excesivní k výpovědi samotného poškozeného [jméno] [příjmení] ve vzájemné souvislosti s dalším dokazováním provedeným soudem prvního stupně (§ 132 o. s. ř.), a to konkrétně v souvislosti s usnesením Policie ČR ze dne 4. 8. 2015, č. j. KRPZ-127127-96/TČ-2014-150871-ZTR, z něhož se podává, že poškozený [jméno] [příjmení] byl upoután v době nehody bezpečnostním pásem, a uvedené se taktéž podává ze znaleckého posudku MUDr. [titul]. [jméno] [příjmení] (konkrétně na č. l. 206 spisu). Je třeba rovněž dodat (ve formě obiter dictum), že soud nepřihlíží ke spoluúčasti poškozeného z úřední povinnosti, ale škůdce musí tvrdit a prokázat skutečnosti, které odůvodní snížení jeho povinnosti k náhradě újmy (srov. Beck-online - § 2918: Spoluúčast poškozeného na vzniklé újmě. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část, bod 7).

43. K odvolacím námitkám žalované co do závěrů znaleckého posudku MUDr. [titul]. [jméno] [příjmení] odvolací soud uvádí, že žalovaná shodné námitky vznášela již v řízení před soudem prvního stupně. Dle názoru odvolacího soudu však je zřejmé, a podává se tak i z výslechu poškozeného [jméno] [příjmení], že u něj došlo ke ztížení jeho společenského uplatnění, byť (jak správně uzavřel i znalec) poškozený tuto skutečnost ze subjektivních důvodů (pro svou povahu) zlehčuje; uvedené je vystihováno slovy poškozeného při jeho výslechu před soudem prvního stupně -„ nechci si stěžovat, nejsem mimino“. Ztížení společenského uplatnění na straně poškozeného bylo nepochybně prokázáno včetně výše náhrady, která poškozenému za takovou nemateriální újmu náleží, a to znaleckým posudkem MUDr. [titul] [jméno] [příjmení]. Tento znalec z oboru zdravotnictví, odvětí stanovení nemateriální újmy na zdraví, byl rovněž slyšen soudem prvního stupně, kde setrval na závěrech svého znaleckého posudku. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že znalec dostatečným způsobem objasnil proč a z jakých důvodů dospěl k částce za ztížení společenského uplatnění poškozeného [příjmení], přičemž se také dostatečným způsobem vyjádřil k jednotlivým (v odvolání opakovaným) námitkám žalované, směřujícím proti jeho závěrům (k subjektivnímu vnímání ztížení společenského uplatnění poškozeným; nerespektování předepsaného léčebného režimu poškozeným; nedokončení rehabilitačního režimu poškozeným; zahrnutí dalších položek; dále ke skutečnosti, že poškozený byl viděn na podzim roku 2020, jak vykonává instalatérské práce, opravy střechy; ke skutečnosti, že poškozený mohl být ve výkonu trestu odnětí pracovně zařazen na úklidových činnostech).

44. Ve vztahu k odvolací námitce žalované, že bylo namístě doplnit dokazování znaleckým posudkem znalce z oboru ortopedie k otázce úrazu kolene poškozeného, jeho trvalých následkům a jejich příčinné souvislosti, což soud prvního stupně neučinil, odvolací soud uvádí, že soudem ustanovený znalec [příjmení] [titul]. [jméno] [příjmení] disponoval pro zpracování znaleckého posudku příslušnou zdravotnickou dokumentací a opakovaně poškozeného sám vyšetřil. Navíc je třeba uvést, že znalci z oboru ortopedie jistě nepřísluší hodnotit výši nemateriální újmy na zdraví a k této se nemůže vyjádřit. Závěry provedeného znaleckého dokazování (v jejich souvislosti s ostatními provedenými důkazy v řízení) jsou pro účely rozhodnutí ve věci zcela dostačující. Proto další žalovanou navržené znalecké dokazování, jak správně uzavřel soud prvního stupně, je nadbytečným. Je možno dodat, že z práva na projednání věci veřejně a v přítomnosti účastníka a z práva vyjádřit se ke všem provedeným důkazům nevyplývá bezpodmínečné právo na provedení účastníkem navrženého důkazu. Dokazování nemá být ve věci (s ohledem také na princip hospodárnosti řízení) bezbřehým.

45. Odvolací soud na tomto místě považuje také za důležité uvést, že po redukci nároku poškozeného samotnou žalobkyní v rozsahu 50 % v intencích § 2918 a § 2900 občanského zákoníku (pro nastoupení poškozeného do vozidla k podnapilému řidiči) a dalšího snížení postižního nároku soudem by se poškozenému mělo dostat za ztížení jeho společenského uplatnění, za něž odpovídá žalovaná, částky ve výši cca ¼ jejího vyčíslení znalcem. Je přitom nutno zdůraznit (při testu přiměřenosti odškodnění), že zásah do integrity poškozeného nebyl a není banální ani triviální. Proto soudem prvního stupně přiznaná částka, za níž by žalovaná měla nést odpovědnost, se při zohlednění všech individuálních okolností případu (přes námitky žalované) nejeví nepřiměřená a neodpovídající hledisku slušnosti (viz výše), a to zejména s ohledem na význam narušeného statku – doživotního zásahu do integrity poškozeného.

46. Listina základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) stanoví, že člověk má právo na život (čl. 6 Listiny) a zaručuje nedotknutelnost osoby (čl. 7 Listiny), čímž se rozumí především právo na zachování tělesné a duševní integrity, tj. vyjádření zásadní nepřípustnosti jakýchkoliv nedobrovolných zásahů do tělesné schránky člověka (i jeho vědomí). Na to v rovině soukromoprávní navazuje zásada, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví (§ 3 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku) a dílčí pravidla (§ 81 odst. 2 a § 93 odst. 1 občanského zákoníku). Život a zdraví patří k nejdůležitějším statkům; těmto statkům musí být poskytnuta co nejvyšší míra ochrany, včetně co nejširšího odčinění nejen majetkové, ale i nemajetkové újmy.

47. Ze všech výše uvedených závěrů pak vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo v napadené části věcně správné, a proto je odvolací soud potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku, v němž správně soud prvního stupně uzavřel podle zásady úspěchu (zásady odpovědnosti za výsledek řízení), že v poměru úspěchu k neúspěchu (50 % ku 50 %) každého účastníků řízení na výsledku sporu žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 a § 142a o. s. ř.).

48. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni podle zmíněné zásady odpovědnosti za výsledek řízení vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalované, která vedla odvolací řízení nedůvodně (zcela neúspěšně), přináleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 1, 2, 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 a § 224 odst. 1 o. s. ř.

49. V řízení (před soudy obou stupňů) dále vznikly náklady státu představované znalečným, jež nebylo kryto zálohami účastníků řízení (§ 141 odst. 2 o. s. ř.), a to v celkové výši 6.146 Kč (3.350 Kč a 2.796 Kč), na které má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo, neboť se z řízení nepodává, že by u nich byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). V poměrech dané věci byli účastníci řízení úspěšní každý z 50 % hodnoty sporu, když nárok žalobkyně byl z jedné poloviny soudem prvního stupně zamítnut, pročež je každý z účastníků povinen nahradit státu náklady mu vzniklé v tomto poměru dle výše citovaných ustanovení, a to rovněž v obecné pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když odvolací soud neshledal důvody pro stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).