59 Co 189/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 6. 2024, č. j. 17 C 285/2023-112

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.204 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl návrh žalobkyně na určení, že ½ nemovité věci, a to pozemku p.č. st. , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , Anonymizováno, , rodinný dům, zapsané na LV č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je součástí v řízení o pozůstalosti nevypořádaného společného jmění manželů , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelého , datum, (výrok I); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži náklady řízení ve výši 243,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Ke skutkové stránce soud I. stupně uvedl, že žalovaná nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovité věci v pozůstalostním řízení po svém dědečkovi , jméno FO, . Další spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k nemovité věci nabyla od svých rodičů – žalobkyně a , jméno FO, na základě darovací smlouvy ze dne , datum, . S darovací smlouvou byla uzavřena i smlouva o zřízení věcného břemene – právo bezplatného a doživotního bydlení v domě č. p. , Anonymizováno, spočívajícího ve výlučném užívání ložnice v prvním patře domu a spoluužívání kuchyně, obývacího pokoje, koupelny a WC v prvním patře domu a spoluužívání chodby, půdy a pozemku p. č. st. , Anonymizováno, a všech vedlejších staveb. Manžel žalobkyně dne , datum, zemřel. Žalovaná je také vlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, zahrada, na niž se věcné břemeno nevztahuje, žalobkyně však pozemek přes nesouhlas žalované opakovaně užívala, stejně i části domu, které užívat dle věcného břemene nemá. Mezi žalobkyní na straně jedné a žalovanou a jejím manželem na straně druhé dochází k vzájemným naschválům, jako je zavření žalobkyně ve skleníku, nasprejování nevhodných nápisů, které bylo řešeno v přestupkovém řízení žalobkyně a manžela žalované, odebrání movitých věcí jednou či druhou stranou, nadávkám či výměně zámků. Za neprokázané měl soud I. stupně fyzické napadení žalobkyně v srpnu 2023 manželem žalované, osobu pisatele nevhodného inzerátu, umístění fotografie žalobkyně v noční košili na Facebook, zasílání nevhodných SMS zpráv žalobkyni. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, uplatnila vůči žalované nárok na vrácení daru pro hrubé porušení dobrých mravů.Právně věc soud I. stupně posoudil podle ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále též „obč. zák.). Uzavřel, že podmínky pro vrácení daru nebyly naplněny, neboť původkyní vyhrocených vztahů mezi účastnicemi je žalobkyně, která opakovaně, a i po zásazích policejního orgánu nedbá rozsahu užívání nemovitosti. Od nadužívání nemovité věci se odvíjí celkový vztah účastnic, kdy dochází oboustranně k naschválům, nadávkám, odebírání movitých věcí. Jednání žalované vůči žalobkyni, která je původcem sporů, nedosahuje intenzity, aby mohlo být posouzeno jako hrubé porušení dobrých mravů. Vyšší intenzity než jednání žalované, má jednání manžela žalované, avšak nelze ho přisuzovat žalované, neboť nebyl prokázán pokyn nebo iniciativa žalované k takovému jednání. Žalobkyně se také k manželovi žalované nechová zcela správně, kdy používá nadávky. Vulgární nadávky žalované vůči žalobkyni nebyly prokázány, ojedinělé nadávky nemohou hrubého rozporu s dobrými mravy dosahovat. Nařčení manžela žalované z fyzického napadení žalobkyně bylo nepravdivé, žalobkyně účelově v souvislosti s tím vyhledala lékařské ošetření. Neprokázaným byl dle soudu I. stupně vyšší hluk, zasílání nevhodných SMS zpráv, uzavření žalobkyně ve skleníku, aniž by ho mohla opustit, u nasprejovaných nápisů se vede správní řízení vůči manželovi žalované, nikoli vůči žalované. Omezování v užívání domu bylo prokázáno jen v mezích věcného břemene. Poškození zámků ze strany žalované nebylo prokázáno, naopak žalobkyně zámky vyměnila.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž napadla výroky I, III z avizovaných odvolacích důvodů dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) o. s. ř. V konkrétnu namítala, že po celou dobu od darování do smrti svého manžela užívala s manželem nemovitost v celém rozsahu včetně hrazení nákladů na údržbu, opravy a péči o zahradu. Až poté, kdy se poprvé začala domáhat vrácení daru, žalovaná tvrdila, že žalobkyně věcné břemeno nadužívá. Žalovaná o péči o dům nejevila léta zájem, nehradila náklady na údržbu a opravy a vyhovovalo jí, že žalobkyně obhospodařuje zahradu. Žalovaná s manželem se snažili žalobkyni bránit v užívání zahrady, ačkoliv sami o to neměli zájem a v domě nechtěli bydlet. Po problémech s žalovanou žalobkyně zanechala péče o zahradu, tato byla celý rok zanedbaná. Žalobkyně dále namítala, že žalovanou ani jejího manžela nikdy vulgárně neurážela, fyzicky je nenapadla a nedopustila se ani jiného jednání v rozporu s dobrými mravy, nepoškozovala zámky na domě a zahradě. Naopak žalovaná se vůči ní opakovaně jednání popsanému v žalobě a odporujícímu dobrým mravům dopustila. U výslechu žalovaná potvrdila, že došlo k zavření žalobkyně ve skleníku a z výslechů vyplynulo, že skleník lze zavřít pouze zvenku. Dle přestupkového řízení o nasprejování nápisů žalovaná věděla a schvalovala jej, dne , datum, žalovaná a její manžel žalobkyni vulgárně nadávali, z obsahu inzerce v Annonci je zřejmé, že inzerát musel být vytvořen žalovanou nebo jejím manželem. Pokud se jednání dopouští manžel žalované, žalovaná proti takovému jednání nikdy nezasáhla, nevyloučila manžela z užívání domu a nezamezila tomu, aby její manžel žalobkyni ubližoval. Vzájemnost jednání nelze poměřovat, když u žalobkyně spočívá v užívání nemovitosti dle předchozí domluvy a praxe a u žalované a jejího manžela ve vulgaritách, urážkách, fyzickém napadání, posprejování zahrady, vulgárním inzerátu a dalších jednáních. Žalobkyně poukázala na to, že po podání žaloby k jednání ze strany žalované a jejího manžela nedocházelo, ale po vyhlášení rozsudku útoky opět začaly. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení., právnická osoba, doplnění odvolání podáním, které bylo odvolacímu soudu doručeno dne , datum, , žalobkyně uvedla, že ke změně v chování žalované došlo po smrti manžela žalobkyně, žalovaná je pod tlakem svého manžela, který je příčinou celého řízení. Hlavním důvodem pro vrácení daru je prodej nemovitosti žalovanou. Žalobkyně požaduje zamezení přístupu manžela žalované na pozemek.

5. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání navrhla rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Uvedla, že se k žalobkyni nechovala nikdy tak, že by hrubě porušovala dobré mravy. Žalobkyně vyvolává rozpory, žalovaná se bezvýsledně snažila je urovnat. Nevhodnému chování ze strany manžela nebyla žalovaná přítomna. Žalobkyně si v souvislosti s užíváním nemovité věci vynucuje práva, která jí nenáleží, spory řešila Policie ČR, byly projednávány ve správním řízení, manžel žalované ani ona nebyli žádným způsobem sankcionováni.

6. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a uvádí v něm způsobilé odvolací důvody, podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.

7. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího za podmínek vyplývajících z ustanovení § 212a o. s. ř. a dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předesílá, že odvoláním byly napadeny všechny výroky rozsudku soudu I. stupně, neboť výrok II o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi, do něhož odvolání výslovně nesměřovalo, je výrokem závislým na výroku o věci samé (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. V posuzované věci se žalobkyně domáhá určení, že id. ½ pozemku p.č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále též „nemovitá věc“ nebo „nemovitost“) je součástí nevypořádaného společného jmění žalobkyně a zemřelého manžela žalobkyně v řízení o pozůstalosti.

10. Podstatou žaloby je, že žalobkyně se domáhá vůči žalované vrácení předmětného spoluvlastnického podílu na nemovité věci, který spolu s manželem darovali žalované, a to z důvodu, že žalovaná se k ní chová způsobem, kterým hrubě porušuje dobré mravy. Žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok na vrácení daru.

11. Odvolací soud vyšel z těch skutkových zjištění soudu I. stupně, vůči kterým námitky ze strany žalobkyně v odvolání vzneseny nebyly, že k uzavření darovací smlouvy mezi žalobkyní a jejím manželem jako dárci a žalovanou jako obdarovanou došlo dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, , manžel žalobkyně zemřel dne , datum, a žalobkyně se vrácení daru vůči žalované domáhala dopisem ze dne , datum, .

12. V souladu s ustálenou judikaturou soud I. stupně správně dovodil, že účinky spojené s vrácením daru je vzhledem k datu uzavření darovací smlouvy třeba posuzovat podle ustanovení § 630 obč. zák., i když k chování žalované, pro které se žalobkyně domáhá vrácení daru, došlo po , datum, , kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

13. Podle § 630 obč. zák. dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

14. Soud I. stupně žalobu zamítl na základě závěru, že žalobkyně neprokázala z převážné části skutky, pro které se vrácení daru domáhala, a ohledně prokázaných skutků pak závěroval, že v případě slovního napadání se jedná o vzájemné napadání mezi žalobkyní a na druhé straně žalovanou a jejím manželem, a akcentoval, že jednání účastníků je pro dlouhodobé narušení vztahů provázeno vzájemnými schválnostmi.

15. Odvolací soud shledal napadený rozsudek věcně správným, avšak z jiných, než soudem I. stupně přijatých důvodů. Závěry soudu I. stupně ohledně (ne)naplnění podmínek pro vrácení daru proto nepřezkoumával a neprovedl z toho důvodu dokazování žalobkyní navrhovaným přestupkovým spisem týkajícím se nasprejovaných nápisů.

16. Dle darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní, jejím manželem jako dárci a žalovanou jako obdarovanou se předmět daru nacházel ve společném jmění manželů žalobkyně a jejího manžela. Manžel žalované dne , datum, zemřel. Žalobkyně v řízení tvrdila, že ke změně v chování žalované došlo po smrti manžela žalobkyně. Výzvu k vrácení daru ohledně jednání, v němž žalobkyně spatřovala hrubé porušování dobrých mravů ze strany žalované, učinila žalobkyně dopisem ze dne , datum, , což bylo po smrti jejího manžela.

17. Soudní praxí je přijímáno, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru.

18. Právo na vrácení daru je osobním právem dárce. V řízení nevyšlo najevo ani nebylo tvrzeno, že by manžel žalobkyně v době svého života uplatnil vůči žalované právo na vrácení daru. Darovaný spoluvlastnický podíl na nemovitosti nebyl předmětem dědického řízení po zemřelém manželovi žalobkyně. Jelikož uplatnění práva na vrácení daru přísluší pouze dárci, v tomto případě žalobkyni a manželovi žalobkyně, nemůže žalobkyně právo uplatnit za svého manžela, a to ani tehdy, jestliže manžel zemřel a k závadnému jednání obdarované docházelo po jeho smrti.

19. Smrtí manžela zaniklo manželství žalobkyně a jejího manžela a zánikem manželství zaniklo též jejich společné jmění manželů (§ 149 odst. 1 obč. zák.). Podle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně vypořádání movitých věcí, že manželé se vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze SJM pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

20. V rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 453/2020, Nejvyšší soud uvedl, že zánik společného jmění manželů (dárců) před účinností výzvy k vrácení daru musí mít odraz ve formulaci žalobního petitu, jímž se pozůstalý manžel domáhá vrácení daru.

21. Promítnutí zániku společného jmění žalobkyně a jejího manžela jako dárců před učiněním výzvy k vrácení daru však neodpovídá nárok na určení, že id. ½ nemovitosti je součástí v řízení o pozůstalosti nevypořádaného společného jmění žalobkyně a jejího zemřelého manžela, jak se toho žalobkyně domáhá.

22. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 140/2007, judikoval, že po uplynutí tříleté lhůty po zániku manželství může jeden z manželů vyzvat obdarovaného ve smyslu § 630 obč. zák. k vrácení jen ideální poloviny nemovitostí, neboť ke dni výzvy neexistuje ani jako nevypořádaný nedílný vlastnický vztah bývalých manželů k nemovitostem a nemůže se takový nedílný vztah výzvou jednoho z manželů obnovit. Každý z bývalých spoluvlastníků - subjektů společného jmění - může po uplynutí této lhůty sám žádat o vrácení jedné ideální poloviny daru a k tomuto úkonu nepotřebuje souhlas druhého bývalého manžela, s nímž měl věc ve společném jmění; jsou-li splněny zákonné podmínky pro vrácení daru, přechází spoluvlastnický podíl zpět na dárce okamžikem, kdy obdarovanému došel projev vůle dárce. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud například v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1156/2023, ve kterém posuzoval skutkově obdobnou věc, kdy byly darovány nemovitosti ze společného jmění manželů, jeden z dárců (manžel) zemřel před výzvou k vrácení daru, a ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že bývalá spoluvlastnice nemovité věci ve společném jmění manželů může po smrti druhého dárce (manžela) žádat o vrácení pouze jedné ideální poloviny celkového daru.

23. Aplikováno na posuzovanou věc, žalobkyně nemůže učinit výzvu k vrácení celého daru, tj. i za svého zemřelého manžela. Po jeho smrti, kdy zaniklo společné jmění manželů žalobkyně a jejího zemřelého manžela a nastala fikce dle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák., se žalobkyně může domáhat vrácení pouze svého podílu na nemovitosti, což v daném případě činí spoluvlastnický podíl o velikosti ¼, neboť předmětem daru žalované byl spoluvlastnický podíl ve výši ½ na nemovitosti.

24. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobě nelze v rozsahu nároku týkajícího se id. ¼ nemovitosti vyhovět, i kdyby zákonné předpoklady pro vrácení daru byly naplněny.

25. Jedná-li se o zbývající podíl ve výši ¼ na nemovitosti, o jehož vrácení žalobkyně mohla žádat (jí náležející spoluvlastnický podíl), pak nutno uvést, že žalobkyně by se mohla domáhat určení svého vlastnického práva, nikoli určení, že její podíl na nemovitosti je součástí nevypořádaného společného jmění manželů v řízení o pozůstalosti po zemřelém manželovi. Žalobkyně je osobou žijící a její spoluvlastnický podíl nemůže být předmětem dědictví po zemřelém manželovi žalobkyně.

26. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný ve výroku o věci samé, jakož i ve správných nákladových výrocích, ohledně nichž může odkázat na správné odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů této fáze řízení. Podmínky pro moderaci náhrady nákladů neshledal v poměrech žalobkyně, kdy tato má stabilní příjem z titulu starobního a vdovského důchodu, ani v okolnostech případu.

28. Náklady žalované v odvolacím řízení tvoří náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále též „advokátní tarif“). Advokát učinil v odvolacím řízení tři úkony právní služby (další porada přesahující jednu hodinu, sepis vyjádření k odvolán, účast u jednání - § 11 odst. 1 písm. c/, g/, k/ advokátního tarifu), za které náleží odměna po 3.100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, tj. celkem 9.300 Kč. Dále k nákladům právního zastoupení náleží náhrada hotových výdajů advokáta ke 3 úkonům právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, tj. 900 Kč, náhrada za promeškaný čas v rozsahu tří půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, tj. 300 Kč, a cestovné z Kroměříže do , adresa, a zpět o celkové vzdálenosti 80 km, vozidlem se spotřebou benzínu dle normy 2018/1832APjWLTP a základní náhradě za použití silničního vozidla 5,60 Kč/1 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.K zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci rozsudku; platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát žalované.