59 CO 2/2023

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a Mgr. Jany Smýkalové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným:

1. Mgr. příjmení příjmení sídlem adresa správce konkurzní podstaty úpadkyně právnická osoba obec , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. Dražební právnická osoba s.r.o., IČO sídlem adresa o určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2022 č. j. 38 C 182/2022-322 I. Usnesení soudu I. stupně se ve výrocích II, III potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1.270,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta. III. Mezi žalobkyní a 2. žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud I. stupně v záhlaví označeným usnesením rozhodl o zastavení řízení (výrok I), žalobkyni uložil povinnost nahradit 1. žalovanému náklady řízení ve výši 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího zástupce (výrok II), dále jí uložil povinnost nahradit 2. žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok III) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 8.000 Kč žalobkyni (výrok [příjmení]).

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterým napadla výroky II a III. Nesouhlasila s posouzením zavinění na zastavení řízení soudem I. stupně, k čemuž namítala, že žalobu podala dne [datum] a téhož dne 1. žalovaný požádal 2. žalovanou o upuštění od dražby, což však žalobkyně nevěděla. Závěr o upuštění od dražby kvůli usnesení Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] neodpovídá obsahu listin ve spise a časovému sledu událostí. Pokud 2. žalovaná upustila od konání veřejné dobrovolné dražby nemovitostí až po podání žaloby, musela žalobkyně na tuto situaci reagovat zpětvzetím žaloby, neboť žalobě by nemohlo být vyhověno. Zpětvzetí žaloby nastalo tedy pro chování žalovaných, kteří upustili od dražby až po podání žaloby. Žalobkyně zpochybnila také účelnost nákladů vynaložených 1 žalovaným, neboť je správcem konkurzní podstaty a je osobou práva znalou. Žalobkyně dále namítala, že o zastavení řízení a náhradě nákladů řízení rozhodl nezákonný soudce. Podle rozvrhu práce Okresního soudu ve [obec] platného ke dni podání žaloby neměla být věc přidělena oddělení 38 C, protože nemá specializaci CM, ale měla být přidělena do oddělení s touto specializací. Jedná se o vadu napadeného rozhodnutí, která je v odvolacím řízení nezhojitelná, která znamená porušení článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně v té souvislosti odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Žalobkyně navrhla, aby usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích II a III bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení se závazným pokynem, aby o náhradě nákladů řízení rozhodl zákonný soudce, eventuelně, pokud se odvolací soud neztotožní s argumentací ohledně odnětí zákonnému soudci, aby napadené výroky byly změněny tak, že 1. žalovanému a 2. žalované bude uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši vyčíslené v písemném vyhotovení usnesení.

3. V doplnění odvolání žalobkyně namítala, že o jejím odvolání má podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného od [datum] jako zákonný soudce rozhodovat senát 27 Co nebo 28 Co, případně 74 Co. Žaloba na určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě je sporem mezi podnikateli vyplývajícím z podnikatelské činnosti, když žalobkyně je podnikatelkou, oba žalovaní jsou podnikatelé, vztah mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění platném ke dni vydání dražební vyhlášky [datum]. Pokud o odvolání nerozhodne senát se specializací ve věcech obchodních, bude žalobkyně odňata zákonnému soudci, čímž dojde k porušení článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.

4. V písemném vyjádření k odvolání 1. žalovaný nesouhlasil s argumentací žalobkyně, že od dražby jim bylo upuštěno z důvodu podání této žaloby. Dražba byla pouze odložena z listopadu 2022 na leden 2023, o čemž byl jednatel žalobkyně e-mailem ze dne [datum] vyrozuměn. V době sepsání mailu neměl 1. žalovaný o podání žaloby vědomost, proto nemohl na základě žaloby od dražby upustit. Žalobou bylo požadováno určení, že prodej nemovitosti s tím není ve veřejné dobrovolné dražbě přípustný. Navrhovatelem dražby byl 1. žalovaný, nemovitosti byly zapsány do konkurzní podstaty úpadce a žalobkyně využila svého práva podat vylučovací žalobu, ve vylučovacím sporu nebyla žalobkyně úspěšná. Zákon o konkurzu a vyrovnání umožňuje zpeněžení majetku z konkurzní podstaty poté, co dojde k pravomocnému zamítnutí žaloby na vyloučení majetku z konkurzní podstaty, přičemž není třeba vyčkávat výsledku řízení o případném mimořádném opravném prostředku ani o ústavní stížnosti. Žaloba nemohla být úspěšná a požadavek na náhradu nákladů řízení je dle 1. žalovaného irelevantní. Soud I. stupně rozhodl proto podle 1. žalovaného správně.

5. K odvolání se písemně vyjádřila také 2. žalovaná, v němž navrhla usnesení soudu I. stupně v napadených výrocích jako věcně správné potvrdit. K procesnímu zavinění na zastavení řízení uvedla, že soud I. stupně správně přihlédl k tomu, že žalobkyně tvrdila v žalobě a zpětvzetí klíčový význam řízení o ústavní stížnosti sp. zn. [ústavní nález], ve kterém je řešeno sepsání předmětů dražby do konkurzní podstaty. Pokud tato ústavní stížnost, respektive žádost o odložení vykonatelnosti je pro žalobkyni úspěšná a žalobkyně tvrdí zásadní význam této stížnosti pro řízení a vezme zpět žalobu po kladném vyřízení své žádosti o vykonatelnost, pak vzala žalobu zpět z důvodů, které nebylo možno přičítat chování žalovaných. K účelnosti vynaložených nákladů 1. žalovaného poznamenala, že nelze paušálně odmítat účelnost nákladů poukazem na to, že 1. žalovaný je sám advokátem, neboť takový výrok nebere v úvahu konkrétní poměry 1. žalovaného a jeho vytíženost, kdy 1. žalovaný se jako správce konkurzní podstaty zaměřuje na správu a zpeněžení konkurzní podstaty a věci zásadního právního dopadu musí řešit s osobou, která má odborné znalosti i časové možnosti. K námitce zákonnosti soudce 2. žalovaná uvedla že předmětný spor nemá v sobě žádný podnikatelský prvek. Pro provedení veřejné dražby není určující postavení zúčastněných osob – zda se jednalo o výkon podnikatelské činnosti či nikoliv. Právní situace by se nezměnila, pokud by navrhovatelem byla soukromá osoba. Podnikatelský prvek musí být určující pro daný právní vztah, což v daném případě není naplněno. Přidělení věci soudnímu oddělení bez specializace na podnikatelské vztahy bylo správné a o nezákonnosti rozhodujícího soudce nelze hovořit.

6. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že o odvolání má být jako zákonným soudcem rozhodnuto senátem Krajského soudu v Brně 27 Co, 28 Co nebo 74 Co se specializací ve věcech obchodních.

7. Podle článku 38 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.

8. Právo na zákonného soudce je zcela nepominutelnou podmínkou řádného výkonu té části veřejné moci, která soudům byla ústavně svěřena; na jedné straně dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, na straně druhé pak představuje pro každého účastníka řízení stejně cennou záruku, že k rozhodnutí jeho věci jsou povolávány soudy a soudci podle předem daných zásad (procesních pravidel) tak, aby byla zachována zásada pevného přidělování soudní agendy a aby byl vyloučen – pro různé důvody a rozličné účely – výběr soudů a soudců ad hoc (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 232/95).

9. Podstatou tohoto práva je, že příslušnost soudu pro řešení konkrétní věci se musí řídit předem stanovenými pravidly. Pokud jde o příslušnost soudu, tu lze upravit jedině zákonem, což plyne i z čl. 91 odst. 2 Ústavy. Právo garantované čl. 38 odst. 1 Listiny souvisí s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“). Zákaz odnětí zákonnému soudci, společně s ústavním příkazem, aby příslušnost soudu (věcnou, místní, funkční) stanovil zákon, se shrnuje obecně pod právo na zákonného soudce. Právo na zákonného soudce se přiměřeně uplatní pro všechna řízení, v nichž je rozhodováno o právech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3523/16).

10. Právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny se nevyčerpává vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu podle příslušného procesního předpisu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nýbrž dále vyžaduje, aby pravidla přidělování soudní agendy byla stanovena přímo v rozvrhu práce, a to předem, transparentně a obecnou formou, a aby obsahovala záruky proti případnému zneužití (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 1171/14).

11. Žalobkyně se žalobou, která byla doručena soudu I. stupně dne [datum], domáhala určení, že prodej specifikovaných nemovitostí 2. žalovanou na návrh 1. žalovaného není ve veřejné dobrovolné dražbě přípustný. S žalobou spojila žalobkyně také návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhala, aby 1. žalovanému bylo zakázáno nakládat se specifikovanými nemovitými věcmi do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně, projednávané pod sp. zn. [ústavní nález] a aby 2. žalované bylo zakázáno provést na návrh 1. žalovaného veřejnou dobrovolnou dražbu specifikovaných nemovitých věcí do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti žalobkyně, projednávané pod sp. zn. [ústavní nález].

12. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují podle § 10 odst. 1 o. s. ř. krajské soudy. Podle přílohy 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 6/2002 Sb.“) náleží Okresní soud ve [obec] do obvodu Krajského soudu v Brně. Příslušný rozhodnout o odvolání žalobkyně je tudíž Krajský soud v Brně (v rozhodnutí označován rovněž jako„ odvolací soud“). V řízení před krajským soudem jedná a rozhoduje v odvolacím řízení senát (§ 36a odst. 3 o. s. ř.).

13. Pravidla určující, který senát Krajského soudu v Brně je příslušný rozhodnout o odvolání žalobkyně proti napadenému usnesení, jsou v souladu s ust. § 41 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. upravena v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně.

14. Protože věc odvolání žalobkyně proti usnesení soudu I. stupně ze dne 7. 12. 2022 č. j. 38 C 182/2022-322 napadla k odvolacímu soudu dne [datum], je rozhodující znění rozvrhu práce Krajského soudu v Brně k tomuto dni. Z rozvrhu práce vyplývá následující. Pro občanskoprávní úsek, odvolací agendu stanoví rozvrh práce působnost pobočky Krajského soudu ve [obec] tak, že rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím Okresních soudů v Kroměříži, v [obec] a ve [obec] v občanskoprávních věcech s výjimkou věcí: -) dědických a pozůstalostních, umořování listin a úschov, žalob podle části páté o. s. ř. – věcí patřících do oddělení 18 Co a 21 Co, -) nájmu patřících do oddělení 14 Co a 19 Co, -) s cizím prvkem, kromě Slovenské republiky, a jiných specializovaných věcí, patřících do oddělení 13 Co a 20 Co, -) obchodních patřících do oddělení 27, 28 a 74 Co, -) ochrany jména a osobnosti člověka, určení a popření rodičovství a ochrany proti domácímu násilí patřících do oddělení 70 Co. Specializací ve věcech obchodních (27 Co, 28 Co a 74 Co) se podle poznámek k odvolací agendě, bod VI, rozumí rozhodování v řízeních, jejichž předmětem jsou: 1) spory ze vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti v případech, kdy se tyto vztahy řídí hmotněprávní úpravou účinnou od 1. 1. 2014, s výjimkou sporů z pojištění (§ 2758 - § 2872 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“); 2) bez ohledu na povahu účastníků řízení spory ze vztahů týkajících se úvěru (§ 2395 - § 2400 o. z.), účtu (§ 2662 - § 2679 o. z.), jednorázového vkladu (§ 2680 - § 2681 o. z.), akreditivu (§ 2682 - § 2693 o. z.), inkasa (§ 2694 - § 2700 o. z.), včetně vydání bezdůvodného obohacení; 3) spory ze vztahů týkajících se peněžitých zápůjček (§ 2390 - § 2394 o. z.) poskytovaných podnikateli spotřebitelům; 4) bez ohledu na povahu účastníků řízení spory ze vztahů, které vznikly do [datum] podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, včetně sporů o náhradu škody způsobené porušením povinností z obchodně-závazkového vztahu, jakož i spory o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku neplatnosti nebo zrušení obchodně-závazkového vztahu. Poznámky k odvolací agendě pro přidělování opakovaně předkládaných věcí v bodě V písm. a) stanoví, že je-li proti dalšímu rozhodnutí vydanému v řízení před soudem I. stupně ve stejné věci podán opravný prostředek, přidělí se tato věc oddělení, kterému byla původně (naposledy) přidělena k rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Totéž platí i v případě, kdy věc byla soudu I. stupně vrácena bez věcného vyřízení.

15. Ze spisu se podává, že o shora uvedeném návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření rozhodl soud I. stupně usnesením ze dne 17. 10. 2022 č. j. 38 C 182/2022-254. Žalobkyně podala proti tomuto usnesení odvolání, posléze vzala spolu s žalobou zpět návrh na vydání předběžného opatření. O odvolání žalobkyně proti usnesení soudu I. stupně ze dne 17. 10. 2022 č. j. 38 C 182/2022-254 bylo rozhodnuto Krajským soudem v Brně, pobočka ve [obec] usnesením ze dne 28. 11. 2022 č. j. 59 Co 226/2022-320.

16. Vzhledem k tomu, že věc vedená u soudu I. stupně pod sp. zn. 38 C byla původně přidělena k rozhodnutí u Krajského soudu v Brně senátu 59 Co, když tomuto senátu byla přidělena k rozhodnutí věc o odvolání žalobkyně proti usnesení soudu I. stupně ze dne 17. 10. 2022 č. j. 38 C 182/2022-254, přidělí se podle poznámek k odvolací agendě dle bodu V písm. a) rozvrhu práce věc o odvolání žalobkyně proti nyní napadenému usnesení soudu I. stupně ze dne 7. 12. 2022 č. j. 38 C 182/2022-322 (jako věc opravného prostředku proti dalšímu rozhodnutí vydanému v řízení před soudem I. stupně ve stejné věci) tomu oddělení, kterému byla původně (naposledy) přidělena k rozhodnutí. Jelikož tímto oddělením je oddělení senátu 59 Co, je dle rozvrhu práce příslušným věc projednat a rozhodnout o ní senát 59 Co Krajského soudu v Brně. Žalobkyně poukazovala v odvolání na specializaci ve věcech obchodních, které náležejí rozhodnout senátům 27 Co, 28 Co nebo 74 Co. Specializace však není s ohledem na shora uvedené skutečnosti a pravidla stanovená rozvrhem práce pro opakovaně předkládané věci pro projednání a rozhodnutí o nyní předloženém opravném prostředku žalobkyně rozhodná. Senát 59 Co naplňuje kritéria zákonného soudce, a proto věc odvolání žalobkyně proti napadenému usnesení projednal a rozhodl o ní tento senát Krajského soudu v Brně.

17. Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně podala odvolání včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), je osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a odvolání směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.).

18. Po přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř.) v napadeném rozsahu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

19. O odvolání bylo rozhodnuto podle ust. § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání.

20. Při přezkoumání rozhodnutí soudu I. stupně odvolací soud řešil nejdříve námitku, že napadené rozhodnutí bylo vydáno nezákonným soudcem. Námitku založila žalobkyně na tom, že ve věci rozhodl soudce oddělení 38 C, který není podle rozvrhu práce soudním oddělením Okresního soudu ve [obec] specializovaným na věci obchodní.

21. Ohledně práva na zákonného soudce může odvolací soud v obecné rovině odkázat na skutečnosti, které zmínil výše při vypořádání námitky žalobkyně, že o odvolání má být rozhodnuto senátem odvolacího soudu 27 Co, 28 Co nebo 74 Co.

22. Žaloba v předmětné věci napadla u soudu I. stupně dne [datum] a rozhodným pro určení zákonného soudce je znění rozvrhu práce Okresního soudu ve [obec] platného k tomuto dni. Z něj vyplývá následující. Soudní oddělení 38 C občanskoprávního úseku má v rozvrhu práce vymezenou působnost pro rozhodování ve věcech občanskoprávních, specializaci DOŽÁDÁNÍ, PO48-DN, C-PRAC.PR., C-OCHRANA, C-ÚVĚRY, C-RD, C-PO7, C-DP, C-VV. Dle článku 4.8 se jedná o specializaci„ civilní předběžné opatření“ (C-PO7),„ civilní věc - mimořádná“ (C-VV), tj. věc, jež má v době nápadu 25 a více účastníků,„ domácí násilí“ (PO48-DN),„ dopravní podniky“ (C-DP),„ dožádání ve věcech občanskoprávních“ (DOŽÁDÁNÍ), tj. věci, které provádí v civilních věcech soud v rámci dožádání podle procesního předpisu. Specializace„ obchodní věc“ (označena v rozvrhu práce jako„ CM“) zahrnuje rozhodování ve věcech sporů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti na straně jedné a státem nebo územně samosprávnými celky nebo příspěvkovými organizacemi nebo spolky na straně druhé včetně těchto věcí s cizím prvkem (čl. 4, odstavec 3 písm. i/). V článku 4.. Obecná pravidla přidělování nápadu, bod 13 se stanoví, že má-li soudce zato, že mu věc byla přidělena v rozporu s tímto rozvrhem práce, předloží věc předsedovi soudu k rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od nápadu věci. Má-li návrh na zahájení občanskoprávního řízení vady (ve smyslu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. či § 79 o. s. ř.) nebo jedná-li se o nejasné podání, běží lhůta dle předchozí věty ode dne, kdy byly vady návrhu odstraněny, případně ode dne vrácení věci nadřízeným soudem, který konstatoval projednatelnost návrhu. Neučiní-li tak v této době, má se zato, že mu věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce. V případě mylného zápisu věci, rozhodne o jejím přidělení v souladu s rozvrhem práce předseda soudu. Odstavec 14 téhož článku stanoví, že má-li soudce zato, že u věci byla nesprávně vyznačena specializace, předloží věc předsedovi soudu k rozhodnutí nejpozději do 7 dnů od nápadu věci. Neučiní-li tak v této době, má se zato, že vyznačená specializace je správná. Tím není dotčen odst. 13.

23. Vycházeje ze shora uvedených pravidel obsažených v rozvrhu práce Okresního soudu ve [obec], má odvolací soud za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno zákonným soudcem.

24. Věc byla přidělena u soudu I. stupně do soudního oddělení 38 C, jemuž nenáleží specializace rozhodovat obchodní věci. Aniž by odvolací soud hodnotil, zda napadlá věc naplňuje kritéria specializace„ obchodní věci“ ve smyslu článku 4.8., odstavec 3 písm. i) rozvrhu práce, bylo třeba vzít v úvahu obecné pravidlo pro přidělování nápadu dle článku 4.4, bod 13. Soudce soudního oddělení 38 C věc ve lhůtě nejpozději do 30 dnů od nápadu věci nepředložil předsedovi soudu s tím, že mu věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce. Ve smyslu věty třetí článku 4.4., bod 13 rozvrhu práce se má tudíž za to, že věc byla tomuto soudnímu oddělení přidělena v souladu s rozvrhem práce.

25. Napadené rozhodnutí soudu I. stupně bylo vydáno po uplynutí třicetidenní lhůty od nápadu věci a podle rozvrhu práce (článek 4.4., bod 13, věta třetí) byla věc soudnímu oddělení 38 C přidělena v souladu s rozvrhem práce. Soudce soudního oddělení 38 C byl zákonným soudcem a byl proto oprávněn napadené rozhodnutí vydat. Princip zákonného soudce byl při vydání napadeného usnesení dodržen a k porušení článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nedošlo.

26. Odvolací soud uzavřel, že v řízení nedošlo k vadě, spočívající v tom, že soud I. stupně byl nesprávně obsazen. Podmínky pro zrušení rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud tudíž neshledal.

27. Odvolací soud se dále zabýval odvolací argumentací žalobkyně směřující proti závěrům soudu I. stupně o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

28. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je významné, že řízení pravomocně skončilo zastavením řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. Důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby žalobkyní.

29. Podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

30. Soud I. stupně se z pohledu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. důvodně zabýval posouzením, na straně kterého z účastníků leží zavinění na zastavení řízení. Dovodil, že k upuštění od dražby nedošlo v souvislosti s tímto řízením, ale v souvislosti s řízením o ústavní stížnosti projednávané u Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], ve kterém byla usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] odložena vykonatelnost rozhodnutí obecných soudů o žalobě žalobkyně na vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [obec]. Do rozhodnutí o ústavní stížnosti a důsledkem odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí je, že předmětná dražba nemůže být provedena a proto došlo k upuštění od jejího provádění. Důvodnost podání žaloby proto soud I. stupně nespatřoval a zavinění na zastavení řízení shledal u žalobkyně zpětvzetím žaloby.

31. K interpretaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud při své rozhodovací činnosti uvedl, že z pravidla obsaženého v § 146 odst. 2 větě druhé o. s. ř. vyplývají tři předpoklady přiznání náhrady nákladů řízení žalobci, a to zpětvzetí žaloby žalobcem, chování žalovaného a důvodnost žaloby (např. rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2741/16 nebo ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3592/16).

32. V posuzované věci není pochyb o tom, že je splněn první ze shora uvedených předpokladů, a to zpětvzetí žaloby žalobkyní. K tomu, aby žalobkyni mohla být přiznána náhrada nákladů řízení, jak se toho domáhá eventuálním návrhem ve svém odvolání, je třeba zkoumat i chování žalovaných a důvodnost žaloby. K předpokladu důvodnosti žaloby se Ústavní soud vyjádřil například v rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 3447/15 tak, že postup podle teze, dle níž jen z porovnání petitu žaloby a následného chování žalovaného lze zjistit, zda byla zpětvzatá žaloba podána důvodně, tedy zda zastavení řízení procesně zavinil žalovaný, může být přepjatým formalismem a v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Princip procesního výsledku nelze chápat formálně, neboť nejen petit, ale i žalobní tvrzení, tedy důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce žalovaného plnění domáhá.

33. Žalobou se žalobkyně domáhala určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě (dále též jen„ dražba“). Skutkově tvrdila, že je vlastníkem nemovitostí, které mají být v dražbě zpeněženy, kdy vlastnické právo nabyla z konkurzní podstaty úpadce [právnická osoba] [obec]. Protože nemovitosti byly následně novým konkurzním správcem podstaty (1. žalovaný v tomto řízení) sepsány do konkurzní podstaty úpadce, žalobkyně podala u Krajského soudu v Brně žalobu na jejich vyloučení z konkurzní podstaty. Žaloba byla pravomocně zamítnuta, dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci bylo Nejvyšším soudem zamítnuto. Žalobkyně podala proti rozsudkům obecných soudů ústavní stížnost, o níž je vedeno řízení u Ústavního soudu pod sp. zn. [ústavní nález], které není dosud skončeno. 1. žalovaný čekal více než 2 roky, jak dopadne řízení o dovolání žalobkyně, na výsledek řízení o ústavní stížnosti již nechce čekat a ve spolupráci s 2. žalovanou činí kroky ke zpeněžení nemovitostí v dražbě, která byla stanovena na [datum]. Dle žalobkyně není splněna podmínka ke zpeněžení nemovitostí v dražbě, spočívající v definitivním skončení sporu o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně spojovala se vznikem nevratné a značné škody spojené s provedením dražby (zánik obuvnické výroby, ztráta zaměstnání pro více než 200 lidí, postižení dalších podnikatelů navázaných na tuto výrobu), poukázala na to, že splnila všechny požadované podmínky při nabytí nemovitostí z konkurzní podstaty a jejich zpeněžení v dražbě je předčasné, neboť není definitivně skončen spor o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty úpadce.

34. Žalobkyně v odvolání nesouhlasí se soudem I. stupně v tom, že k upuštění od dražby došlo kvůli usnesení Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti.

35. Ze spisu je patrno, že žalobkyně před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] vyzvala žalované k upuštění od konání dražby vyhlášené na [datum] a požádala je o písemné sdělení, že od dražby bylo upuštěno a budou čekat na rozhodnutí o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. [ústavní nález] ve lhůtě do pátku [datum] s tím, že v opačném případě podá dne [datum] žalobu na určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí v dražbě. Výzva byla podle sdělení pošty doručena 1. žalovanému dne [datum], 2. žalované dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] adresovaným 2. žalované požádal 1. žalovaný 2. žalovanou podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb. o upuštění od konání dražby, která se má konat dne [datum] 2. žalovaná z tohoto důvodu vydala dne [datum] oznámení o upuštění od dražby.

36. Jelikož usnesení Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti rozsudku obecných soudů vydaných v řízení o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty ve věci sp. zn. [ústavní nález] bylo Ústavním soudem vydáno až dne [datum], nelze mít závěr soudu I. stupně, že k upuštění od konání dražby došlo v souvislosti s předmětným usnesením o odložení vykonatelnosti, za správný. Naopak je zjevné, že žádost 1. žalovaného o upuštění od dražby bezprostředně časově navazuje na výzvu žalobkyně ze dne [datum] a v ní uvedené upozornění, že pokud od dražby nebude upuštěno, podá žalobkyně dne [datum] žalobu. Upuštění od dražby v souvislosti s výzvou žalobkyně nutno ovšem dovodit jen u 1. žalovaného, ve vztahu k 2. žalované se odvolací soud vyjadřuje níže.

37. Posouzení otázky náhrady nákladů řízení se však nevyčerpává pouze závěrem, že 1. žalovaný přistoupil k upuštění od dražby po podání žaloby, v návaznosti na předžalobní výzvu žalobkyně. V přezkoumávané věci nelze ponechat stranou, čeho se žalobkyně v řízení domáhala. Žalobkyně podala určovací žalobu o určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí v dražbě. Z pohledu skutečností, jimiž žalobkyně odůvodnila podání určovací žaloby, lze mít za to, že hodlala dosáhnout toho, aby nemovitosti nebyly zpeněženy do doby, než bude rozhodnuto Ústavním soudem o jí podané ústavní stížnosti ve věci vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Žalobkyně sice dosáhla toho, že 1. žalovaný navrhl upuštění od dražby vyhlášené na [datum], 1. žalovaný však současně v řízení uvedl, že dražba byla jen odložena a bude provedena v lednu 2023. [jméno] žalobkyně ve zpětvzetí žaloby uvedla, že v inzerci 2. žalované jsou předmětné nemovitosti uváděny jako připravované k dražbě. Žalobkyně ani na základě upuštění od dražby vyhlášené na [datum] nedosáhla toho, čeho se domáhala - nepřípustnosti prodeje nemovitostí v dražbě do budoucna bez časového ohraničení.

38. Požadavek, aby nemovitosti nebyly draženy do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobkyně, žalobkyně do žalobního petitu nikterak nepromítla. A promítnout ani nemohla, čehož si musela být, zastoupena v řízení advokátem, vědoma. Pokud by soud I. stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení a žalobě vyhověl, pak by 1. žalovanému bylo zapovězeno nemovitosti úpadce zpeněžit cestou veřejné dobrovolné dražby do budoucna napořád, bez ohledu na to, kdy bude o ústavní stížnosti žalobkyně rozhodnuto, nejen do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti. Toho však žalobkyně dle žalobních tvrzení nechtěla dosáhnout.

39. Vyjádřením požadavku na určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí v dražbě do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti v žalobním petitu by žalobkyně zřetelně dala najevo, resp. by bylo zcela evidentní, že žalobkyně prostřednictvím určovací žaloby obchází způsobilé procesní prostředky, jimiž toho může dosáhnout.

40. Nad postupem správce konkurzní podstaty je oprávněn vykonávat dohled konkurzní soud (§ 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007), který je oprávněn od správce konkurzní podstaty vyžádat zprávy, vysvětlení a rozhodovat o záležitostech, které se týkají průběhu konkurzu. To žalobkyni bylo známo, neboť podávala konkurznímu soudu podnět k výkonu dohledové činnosti, kdy žádala, aby byl 1. žalovanému dán pokyn s vyčkáním zpeněžení nemovitostí do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. [ústavní nález] (dopis žalobkyně ze dne [datum], založený ve spise). Se způsobem vyřízení svého podnětu konkurzním soudem, resp. s jeho dalším postupem nebyla žalobkyně spokojena, jak je zřejmé z žaloby.

41. Žalobkyně si rovněž musela být vědoma, že účinky nabytí právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů o zamítnutí žaloby o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty, které otevřelo 1. žalovanému jako správci konkurzní podstaty možnost nemovitosti pojaté do soupisu konkurzní podstaty úpadce zpeněžit (§ 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb.), lze do rozhodnutí o ústavní stížnosti zvrátit, pokud Ústavní soud na návrh stěžovatele odloží vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve smyslu ust. § 79 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí žalobkyně podala a tomuto bylo Ústavním soudem dne [datum] vyhověno. Žalobkyně přitom v návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2019 č. j. [číslo jednací] tvrdila stejné skutečnosti pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí, jež zmiňovala v určovací žalobě.

42. Žalobkyně hodlala dosáhnout toho, aby žalovaní upustili od dražby nemovitostí do rozhodnutí Ústavního soudu o jí podané ústavní stížnosti proti rozhodnutí, jímž bylo pravomocně rozhodnuto o její žalobě o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Žalobkyni bylo známo, jaké procesní prostředky jsou k dosažení jí požadovaného stavu způsobilé. Žalobkyně nebyla spokojena se způsobem vyřízení svého podnětu konkurznímu soudu, nevyčkala rozhodnutí Ústavního soudu o svém návrhu na odložení vykonatelnosti rozhodnutí o žalobě o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Žalobkyně se rozhodla vedle využití způsobilých procesních prostředků k dosažení jí požadovaného stavu podat žalobu na určení, kterou se však domáhala určení nepřípustnosti prodeje nemovitostí v dražbě bez časového ohraničení rozhodnutím Ústavního soudu. V rozporu s tím, čeho dle důvodů vyplývajících z žalobních tvrzení chtěla dosáhnout, formulovala žalobní petit, čehož si musela být dle odvolacího soudu vědoma, jak je zřejmé ze shora uvedeného.

43. Při zohlednění všech výše uvedených skutečností má odvolací soud za to, že nelze hovořit o důvodnosti podané žaloby.

44. Ve vztahu k 2. žalované nelze ani dovodit, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro její chování. 2. žalovaná na výzvu žalobkyně k upuštění od dražby či podání žaloby nereagovala, z oznámení 2. žalované o upuštění od dražby ze dne [datum] je zřejmé, že k upuštění od dražby přistoupila na základě žádosti 1. žalovaného podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 26/2000 Sb., čímž respektovala povinnost uloženou zákonem.

45. Ohledně důvodnosti podání žaloby pak odvolací soud ve vztahu k 2. žalované odkazuje na shora uvedené posouzení tohoto předpokladu, jímž se odvolací soud zabýval ve vztahu k 1. žalovanému.

46. Lze uzavřít, že pokud soud I. stupně dovodil, že žaloba nebyla podána důvodně, je jeho závěr správný, byť k němu odvolací soud dospěl na základě jiného odůvodnění, než soud I. stupně. V posuzované věci nebyly naplněny všechny tři předpoklady pro to, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně tudíž rozhodl správně, jestliže náhradu nákladů řízení přiznal žalovaným, neboť žalobkyně zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení.

47. K výši přiznané náhrady nákladů řízení odvolací soud pro stručnost odkazuje na její správné vyčíslení v odůvodnění napadeného usnesení.

48. Námitka žalobkyně, že 1. žalovanému by neměla být přiznána náhrada nákladů spočívajících v právním zastoupení pro jejich neúčelnost, není důvodná. Byť je 1. žalovaný správcem konkurzní podstaty, má právnické vzdělání a je sám advokátem, nelze spravedlivě požadovat, aby jako správce konkurzní podstaty ve věcech majících souvislost s konkurzem úpadce činil všechny úkony osobně, nadto pak v řízení, které není incidenčním sporem a bylo zahájeno mimo rámec konkurzního řízení. Náhradu nákladů přiznal soud I. stupně 1. žalovanému za úkony, které byly jeho právním zástupcem v řízení dle spisu provedeny. Okolnost, že soudem I. stupně nebylo žalobkyni vyjádření 1. žalovaného doručeno, není důvodem k tomu, aby žalovanému náhrada za takové úkony nebyla přiznána.

49. Veden výše uvedenými důvody, odvolací soud usnesení soudu I. stupně v napadených nákladových výrocích II, III jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

50. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady této fáze řízení žalovaným.

51. Náklady 1. žalovaného tvoří odměna advokáta v poloviční výši 750 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ vyhl. č. 177/1996 Sb.“) za písemné vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 2 písm. c/ vyhl. č. 1996 Sb.), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč k tomuto úkonu právní služby podle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH ve výši 220,50 Kč, celkem 1.270,50 Kč. K zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát 1. žalovaného. 52. 2. žalované náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána, neboť vyjádření k odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení není vyhláškou č. 254/2015 Sb. považováno za úkon, za který lze přiznat paušální náhradu.