59 CO 8/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Dalibora Bruka a soudkyň JUDr. Ivony Ryšánkové a JUDr. Bronislavy Tinklové, LL.M., v exekuční věci oprávněné: osobní údaje oprávněné zastoupená advokátem údaje o zástupci proti povinným: 1. obec obec , narozený dne datum 2. jméno příjmení , narozená dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa pro 1.750.000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 525.000 Kč, o zastavení exekuce, o odvolání oprávněné a odvolání povinných proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 8. 2021 č. j. 23 EXE 667/2011-467

I. Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 5. 2011 č. j. 23 EXE 667/2011-19 se zastavuje.

II. Oprávněná je povinna zaplatit na náhradu nákladů exekučního řízení 1. povinnému částku 141.390,90 Kč a 2. povinné částku 141.390,90 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

III. Oprávněná je povinna zaplatit náklady exekuce ve výši 74.822,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Oprávněná je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 7.733 Kč na účet ČR - Okresního soudu ve [obec] a částku 1.409 Kč na účet ČR - Krajského soudu v Brně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným usnesením soud I. stupně rozhodl o částečném zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně č. j. 23 EXE 667/2011-19 ze dne 17. 5. 2011 pro smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 7.667.312,66 Kč za dobu od [datum] do zaplacení s tím, že smluvní úrok z prodlení je splatný vždy jednou měsíčně, nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce (výrok I) ; konstatoval, že exekuce bude pokračovat pro úvěr ve výši 1.750.000 Kč, smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru, tj. 525.000 Kč, náklady exekuce a náklady oprávněného (výrok II) a zamítl návrh povinných ze dne [datum] na úplné zastavení exekuce (výrok III).

2. Podle odůvodnění rozhodnutí shledal soud I. stupně důvodným návrh oprávněné na zastavení exekuce v rozsahu uvedeném ve výroku I svého rozhodnutí z důvodu zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce oprávněnou v této části zpět, který je návrhem na zastavení exekuce. K návrhu povinných na zastavení exekuce z důvodu, že je vedena na základě nicotného exekutorského zápisu, který nebyl učiněn vážně, svobodně a je proto neplatný, soud I. stupně uzavřel, že neshledal donucení povinných k podpisu úvěrové smlouvy a exekutorského zápisu. Svoji složitou finanční situaci si povinní zavinili v předcházejících finančních krocích. Exekutorský zápis splňoval formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů o právních úkonech a obsahoval také ustanovení o svolení povinných osob k vykonatelnosti. Z žádného důkazu nevyplynulo, že v exekutorském zápisu obsažená dohoda oprávněné a povinných a prohlášení povinných o svolení k vykonatelnosti nebyly učiněny vážně a svobodně. K námitce povinných ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele soud I. stupně neshledal, že by hlavní či alespoň převažující motivací oprávněné byl úmysl povinné poškodit nebo znevýhodnit (tzv. šikanózní výkon práva), a neshledal zřejmé, že by výkon práva vedl k nepřijatelným důsledkům projevujícím se ve vztahu mezi účastníky nebo na postavení některého z nich. Osobní vazby svědkyně [příjmení] [příjmení] na prvního a posledního věřitele povinných nebyly potvrzeny a uzavření úvěrové smlouvy tak nelze považovat za kumulativně zastřený právní úkon, jehož pravým účelem bylo připravit povinné o dům a finanční prostředky. Oprávněná také dle soudu I. stupně podle svých možností posoudila úvěryschopnost povinných a pokud povinní vědomě nadhodnotili svoji schopnost úvěr splácet, případně jiný způsob splácení úvěru, nemůže to jít k tíži oprávněného. Pro obsahově a skutkově podobné případy byl u zprostředkovatelů a osob jednajících za věřitele trestně odsouzen jen svědek [příjmení], u dalších osob se jednalo o trestnou činnost daňového charakteru nebo jinou majetkovou trestnou činnost a tato je zcela nepodstatná pro posouzení zapojení takových osob do nyní projednávané exekuce. Soud I. stupně dále uzavřel, že pokud povinní poukazovali na koordinované jednání osob na straně věřitelů, které jednaly za účelem připravit dlužníky o majetek umělým navyšováním jejich dluhů kumulací sankcí a zesplatňováním půjček a úvěrů, které povinní nebyli schopni splatit, a tuto koordinovanou snahu takové osoby cíleně zastíraly za účelem, aby nebyly zjištěny jejich vzájemné vazby, takové vazby z dokazování nevyplývají, případně je svědkové přímo odmítli. Uzavření úvěrové smlouvy a samotná úvěrová smlouva byla podrobena přezkumu orgánů činných v trestním řízení, které porušení zákonů nezjistily a trestní stíhání [jméno] [příjmení] bylo odloženo. Ve vztahu k úvěru ve výši 1.750.000 Kč, smluvní pokutě ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru, tj. 525.000 Kč, nákladům exekuce a nákladům oprávněné soud I. stupně uvedl, že z úvěrové smlouvy a exekutorského zápisu ani z výslechu svědků [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebylo zjištěno, že by povinní nebyli dostatečně seznámeni s obsahem těchto listin či smluvních podmínek, toto potvrdili podpisem listin a následně ověřením svých podpisů, a v tomto směru soud I. stupně neshledal rozpor s dobrými mravy a neplatnost smluvních ujednání ani z předmětných listin.

3. Proti tomuto usnesení podali všichni účastníci odvolání.

4. Oprávněná odvolání směřovala do výroků I, II usnesení soudu I. stupně a namítala, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V konkrétnu uvedla, že soud I. stupně nerozhodl o úroku z úvěru ve výši 28,8 % ročně z dlužné částky za dobu poskytnutí úvěru, ačkoliv bylo prokázáno, že sjednaná úroková sazba 28,8 % ročně není v rozporu s dobrými mravy, když úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v rozhodné době činila 14- 15 % ročně. Úrok 28,8 % ročně podstatně nepřesahuje obvyklou úrokovou míru. Výroku I usnesení soudu I. stupně oprávněná vytýkala, že nevzala návrh na nařízení exekuce zpět v něm uvedeném rozsahu, neboť setrvala na zaplacení zákonného úroku z prodlení a v rozsahu zákonného úroku z prodlení návrhu zpět nevzala, resp. zastavení exekuce nenavrhla. Oprávněná navrhla, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že exekuce bude pokračovat pro jistinu úvěru 1.750.000 Kč s 28,8 % úrokem ročně z dlužné částky za dobu poskytnutí úvěru, tj. od [datum] do [datum] celkem ve výši 5.917.312,66 Kč a pro zákonný úrok z prodlení z částky 1.750.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a pro smluvní pokutu ve výši 30 % z jistiny úvěru, tj. 525.000 Kč.

5. Povinní odvoláním napadli výroky II, III usnesení soudu I. stupně z avizovaných odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. Mají za to, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy, neboť vytváří hrubý nepoměr mezi oprávněnou jako podnikatelem a povinnými jako spotřebiteli a proto je neplatná i podle § 55 a násl. zákona o ochraně spotřebitele, a naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti. Povinní nesouhlasili se závěrem soudu I. stupně, že oprávněnou došlo k posouzení jejich úvěruschopnosti, když okolnosti uzavření smlouvy i samotné tvrzení zástupce oprávněné dokazují opak. Povinným byl poskytnut úvěr 1.750.000 Kč, celková částka k zaplacení 7.667.312,66 Kč byla splatná ve 180 měsících a povinní měli hradit měsíční splátku 42.596,18 Kč po dobu 15 let, což považují za nepoměr poskytnutých plnění, a to i s ohledem na další ujednání ve smlouvě i okolnosti jejího uzavření. Nepřiměřenost ujednání povinní odvozovali také ze Všeobecných obchodních podmínek (dále jen„ VOP“). Konkrétně poukázali na ustanovení, dle kterých se při prodlení byť jediné splátky stává celý úvěr včetně nesplaceného úroku okamžitě splatným a oprávněné vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 30 % ze sjednané jistiny úvěru, tj. 525.000 Kč, která je splatná den po jejím vzniku, a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z celkové částky závazku (bod 5.1, 5.2, 5.4) ; další smluvní pokuty oprávněný nárokoval v případě, že povinní označí platbu nesprávným variabilním symbolem nebo neoznámí změnu dle bodů 6.1, 6.2 (bod 3.2) ; dlužník byl povinen zaplatit i provizi za vyřízení úvěru ve výši 7 % z jistiny úvěru, tj. 122.500 Kč (bod [číslo]) a nebylo vysvětleno, proč provize není zahrnuta v úroku a je schovaná až na konci VOP; úvěr byl zajištěn sepsáním dohody se svolením k vykonatelnosti ve formě exekutorského zápisu a vystavením blankosměnky (čl. 4), další zajištění ve formě zajišťovacího převodu práva k nemovitostem bylo shledáno soudem neplatným pro rozpor s dobrými mravy; součástí smlouvy byla rozhodčí doložka a oprávněná se tak chtěla vyhnout věcnému přezkumu svého nároku soudem; promlčecí doba byla jednostranně prodloužena jen ve prospěch věřitele (bod 3.3). S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu povinní mají úvěrovou smlouvu s ohledem na výši úroku, výši a způsob zajištění úvěru, okolnosti sjednání úvěrové smlouvy a způsob sjednání smluvních pokut v rozporu s dobrými mravy jako celek a oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok. I když úroky 28,8 % p. a. nejsou nemravné, bylo zřejmé s ohledem na předchozí úvěry, že měsíční splátky 42.596,18 Kč si povinní nemohli dovolit a oprávněná nevstupovala do vztahu v dobré víře, že půjčuje finanční prostředky na dobu 15 let, ale s vidinou, že vysoká měsíční splátka a tíživá finanční situace povinných povede k tomu, že nebudou schopni úvěr splácet a oprávněná bude požadovat jistinu a odměnu ve výši 338 % jistiny (sjednaný úrok) najednou spolu se smluvními pokutami. K okolnostem uzavření úvěrové smlouvy povinní namítali, že oprávněná nezkoumala jejich schopnost úvěr splácet, nezajímala se o jejich příjmy a výdaje ani další relevantní okolnosti. Byla si naopak vědoma, že povinní mají jiné závazky, když cílem uzavření úvěrové smlouvy bylo zaplacení jiných závazků povinných. Cílem oprávněné proto nebylo očekávání, že povinní budou úvěr řádně splácet, ale nemravně se obohatit a nakonec je připravit o nemovitost. 2. povinná v dané době pracovala jako uklízečka s příjmem cca 10.000 Kč, 1. povinný jako školník na částečný úvazek, neměli žádné úspory, jejich výdaje činily cca 5.000 Kč měsíčně, blížili se důchodovému věku a je otázkou, jak si oprávněná představovala, že by mohli splácet vysoké splátky v době, kdy jejich příjmem bude starobní důchod. Bylo zřejmé, že nebudou schopni uhradit ani první splátku, k čemuž nakonec došlo. Povinní mají za to, že se stali obětí skupiny osob, která využila jejich obtížné životní situace, kdy se snažili pomoct synovi s vyřešením dluhů a exekucí, a u které existuje vzájemná provázanost, většinou se jednalo o osoby s trestní minulostí. Také A. [příjmení] byla odsouzena za úvěrové podvody, ani ona se povinných nedotazovala na příjmy a výdaje. Soud I. stupně se přitom nezabýval zápisy z veřejných rejstříků, ze kterých je patrná personální provázanost mezi A. [příjmení] a osobami působícími v orgánech oprávněné. Povinní mají za to, že výkon práva oprávněné z úvěrové smlouvy nemůže požívat právní ochrany a navrhli proto, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení, případně změněno tak, že exekuční řízení se v celém rozsahu zastavuje.

6. Při rozhodování aplikoval odvolací soud zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. (dále jen "e. ř.") za přiměřeného použití zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb. a [číslo] Sb. (dále jen "o. s. ř.").

7. Podle § 52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

8. Odvolání oprávněné a odvolání povinných posoudil odvolací soud jako včasné (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), subjektivně přípustné (§ 201 o. s. ř.), směřující proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 201, § 202 a contrario, o. s. ř.) a obsahující způsobilé odvolací důvody, podřaditelné v případě oprávněné pod ust. § 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř., v případě povinných pod ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř.

9. Po přezkoumání napadeného usnesení při zopakování a doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány podmínky pro jeho změnu.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jak se tyto podávají z bodů 5 až 10, 12 až 18, 20 až 29 napadeného usnesení, neboť mají podklad v provedeném dokazování a odvolací soud na ně tímto odkazuje. S ohledem na odvolací námitky povinných považoval odvolací soud za potřebné zopakovat některé listinné důkazy, výslech povinných a výslech svědka [jméno] [příjmení] a k důkazu provedl také listiny předložené povinnými v odvolacím řízení, neboť exekuční řízení není omezeno principem neúplné apelace (§ 52 odst. 1 e. ř. ve spojení s § 254 odst. 6 o. s. ř.).

11. Odvolací soud předesílá, že hovoří-li o smlouvě o úvěru či úvěrové smlouvě, je tím myšlena smlouva o úvěru č. 2010, která byla uzavřena mezi účastníky dne [datum].

12. Odvolací soud považuje nad rámec skutkových zjištění soudu I. stupně za prokázané, že dne [datum], kdy povinní s oprávněnou uzavřeli formou exekutorského zápisu č. [spisová značka] dohodu o splnění pohledávky z úvěrové smlouvy, uzavřeli formou exekutorského zápisu č. [spisová značka] také dohodu o splnění povinnosti se svolením k vykonatelnosti, v níž se zavázali vyklidit nemovitosti, a to budovu [adresa] v [část obce], [obec], rodinný dům, na st. [parcelní číslo] a pozemky st. [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří, [parcelní číslo] zahrada, [parcelní číslo] zahrada a p. [číslo] ost. pl. v k. ú. [část obce] (dále též„ nemovitosti v k. ú. [část obce]“) a vyklizené předat oprávněné nejpozději jedenáctý kalendářní den ode dne prodlení s úhradou svého závazku dle smlouvy o úvěru bez nároku na bytovou náhradu (exekutorský zápis sepsaný Mgr. [jméno] [příjmení] dne 13. 8. 2010 č. [spisová značka] a č. [spisová značka]).

13. Podle písemných pokynů povinných k čerpání úvěru měly být oprávněnou finanční prostředky ze smlouvy o úvěru vyplaceny [právnická osoba] [anonymizováno] na dluh ve výši 4.990 Kč včetně příslušenství z objednávky vypracování odhadu tržní ceny, společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] na dluh ve výši 1.400.000 Kč včetně příslušenství ze smlouvy o úvěru a [jméno] [příjmení] na dluh ve výši 100.000 Kč včetně příslušenství, a společnosti [právnická osoba] na dluh 19.761 Kč z pojistné smlouvy, zůstatek po odečtu hotově vyplacených finančních prostředků povinným (Pokyny k čerpání úvěru).

14. K podmínkám úvěrového vztahu mezi účastníky považuje odvolací soud nad rámec skutkových zjištění soudu I. stupně za prokázané, že povinní v postavení dlužníka nebyli oprávněni provádět na úvěrové splátky zápočet (bod 3.1 Všeobecných obchodních podmínek, dále jen„ VOP“) ; v případě označení platby nesprávným variabilním symbolem nebo neoznačení platby variabilním symbolem se dlužník zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu 3.000 Kč (bod 3.2 VOP) ; dlužník prodloužil promlčecí dobu veškerých práv vzniklých věřiteli ze smlouvy na dobu 10 let od počátku jejich běhu (bod 3.

3. VOP) ; dlužník uznal dlužnou částku jako dluh co do důvodu a výše (bod 3.

4. VOP) ; úvěr byl zajištěn dohodou se svolením k vykonatelnosti ve formě exekutorského zápisu, blankosměnkou vlastní, zřízením zástavního práva na nemovitostech (čl. 4 VOP) ; v případě prodlení dlužníka se splacením i jen jediné měsíční splátky se celý úvěr s příslušenstvím stává okamžitě splatným a dlužník je povinen uhradit věřiteli celou nesplacenou část úroku a jistiny a smluvní pokutu ve výši 30 % z jistiny úvěru (bod 5.1 VOP) ; zůstatek jistiny, smluvního úroku a sjednané smluvní pokuty ve výši 30 % z poskytnutého úvěru je splatný nejpozději následující den poté, co dlužník nesplní povinnosti ze smlouvy o úvěru a poruší splátkový kalendář (bod 5.

2. VOP) ; úrok z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky je věřitel oprávněn požadovat i v případě, že dlužník nesplní jinou povinnost ze smlouvy o úvěru a dostane se do prodlení (bod 5.

5. VOP) ; nesplní-li dlužník povinnost oznámit bez zbytečného odkladu věřiteli změnu adresy nebo jakoukoliv okolnost, která má nebo by mohla mít za následek zhoršení schopnosti dlužníka dostát závazkům ze smlouvy o úvěru, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu 1.000 Kč za každé porušení povinnosti (bod 6.1 až 6.3 VOP) ; spory ze smlouvy měly být dle dohody účastníků rozhodovány v rozhodčím řízení jediným rozhodcem (bod 9.

1. VOP); dlužník se zavázal zaplatit provizi za vyřízení úvěru 7 % z jistiny úvěru (bod [číslo] VOP) /Všeobecné obchodní podmínky úvěrové smlouvy/.

15. Celkový úrok sjednaný úrokovou sazbou 28,8 % p. a. činil při 180 měsíčních splátkách částku 5.917.312,66 Kč a celkové náklady na půjčku činily 7.667.312,66 Kč. První úvěrová splátka byla splatná [datum] (splátkový kalendář).

16. Oprávněná vyzvala povinné k úhradě měsíční úvěrové splátky 42.596,18 Kč a smluvní pokuty podle bodu 3.

2. VOP ve výši 3.000 Kč, celkem tedy částky 45.596,18 Kč, dopisem ze dne [datum] (výzva k úhradě z [datum]).

17. Následně dopisem ze dne [datum] povinným oprávněná oznámila, že pro porušení bodu 3.1., 3.2 VOP se stal úvěr včetně příslušenství okamžitě splatný, povinní jsou povinni zaplatit nesplacenou část jistiny 1.750.000 Kč, úroky 5.917.307 Kč a smluvní pokutu 525.000 Kč a oprávněná bude uplatňovat i sankci 0,2 % denně z celkové dlužné částky od prvého dne prodlení do zaplacení. Celková dlužná částka činila k datu [datum] částku 8.192.307 Kč s tím, že pokud povinní svoji povinnost nesplní, oprávněná uspokojí svoji pohledávku prodejem zajištěných nemovitostí (oznámení o zesplatnění úvěru).

18. Oprávněná dopisem z [datum] povinné z důvodu, že řádně a včas nesplnili pohledávku ze smlouvy o úvěru, vyzvala k vyklizení nemovitostí v k. ú. [část obce] nejpozději do [datum] a sdělila jim, že od zesplatnění úvěru dne [datum] jim nabíhá„ penále“ ve výši 8.192 Kč do předání nemovitostí (výzva ze dne [datum]).

19. Člen představenstva oprávněné [jméno] [příjmení] v rámci podaného vysvětlení u Policie ČR uvedl, že žadatelé o půjčku musí k žádosti o půjčku doložit, jakým majetkem ručí. V případě povinných to byla nemovitost, jejíž hodnotu si vlastními odhadci oprávněná odhadne a na základě výsledku úvěr poskytne nebo zamítne. K dotazu, zda oprávněnou zajímalo, z čeho bude klient půjčku splácet, jmenovaný uvedl, že v papírové podobě to nijak neřešili, ale vždy se klientů ptali, zda mají na splácení a zda si uvědomují výši splátky. Bylo to tedy zcela na uvážení klientů, zda jsou schopni dostát svým závazkům, ke kterým se zavážou podpisem smlouvy (úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] z [datum] z trestního spisu Policie ČR č. [anonymizováno] [číslo]).

20. Ze zjištění soudu I. stupně vyplynulo, že za oprávněnou uzavření úvěrové smlouvy s povinnými zajišťoval svědek [jméno] [příjmení]. K okolnostem uzavření úvěrové smlouvy odvolací soud zopakoval důkaz výslechem tohoto svědka a výslechem povinných vzhledem k odvolacím námitkám směřujícím do závěru soudu I. stupně o zkoumání úvěruschopnosti povinných ze strany oprávněné.

21. Svědek [jméno] [příjmení] při prověřování trestního oznámení 2. povinné v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy podával vysvětlení před Policií ČR, v rámci kterého uvedl, že možnost splácení úvěru ze strany povinných nezkoumal, protože paní [příjmení] a 2. povinná tvrdily, že budou mít hypotéku a nejpozději do tří měsíců půjčené prostředky vrátí (úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] z [datum] z trestního spisu Policie ČR č. [anonymizováno] [číslo]). Obecně svědek při uzavírání smluv vyžadoval od druhé smluvní strany občanské průkazy a v některých případech doklady o příjmu, které předával předsedovi představenstva [jméno] [příjmení], jenž posuzoval, zda peněžní prostředky oprávněná zapůjčí. Jak budou klienti půjčku splácet, svědek nezjišťoval. Jestliže svědek před soudem I. stupně uvedl, že klienti museli splňovat podmínky splácení úvěrových splátek, pak si již nevzpomínal, o jaké podmínky se jednalo. S klienty sepisoval svědek [příjmení] o poskytnutí úvěru - osobní dotazník, v případě manželů byl sepisován jeden dotazník (výslech svědka [jméno] [příjmení]).

22. Svědek [jméno] [příjmení] vyplnil dne [datum] formulářovou Žádost o poskytnutí úvěru - osobní dotazník, který podepsala 2. povinná. V něm je uvedeno kromě jména a příjmení 2. povinné jako žadatelky k její osobě rodné číslo, číslo a doba platnosti občanského průkazu, bydliště, rodinný stav, způsob bydlení v rodinném domě v osobním vlastnictví s tím, že je vlastníkem nemovitosti. Dále je v žádosti uvedeno jméno a příjmení 1. povinného a jeho rodné číslo, žádné jiné údaje nejsou k jeho osobě v žádosti uvedeny. K zaměstnání 2. povinné jako žadatelky a 1. povinného a k jejich příjmům není uvedeno ničeho. 1. povinným žádost podepsaná není, i když formulář jeho podpis předpokládal (výslech svědka [jméno] [příjmení], žádost o poskytnutí úvěru - osobní dotazník).

23. Ohledně příjmových poměrů povinných odvolací soud zjistil, že 1. povinný byl v roce 2010 zaměstnán jako dělník se základní hodinovou mzdou 72 Kč (mzdový výměr z [datum]). 2. povinná vykázala za rok 2009 příjmy ze závislé činnosti v celkové částce 64.996 Kč, čemuž odpovídá částka 5.416 Kč měsíčně (daňové přiznání za rok 2009). V roce 2010 byla 2. povinná zaměstnaná jako dělnice do [datum] (zápočtový list), poté byla evidována jako uchazečka o zaměstnání od [datum] do [datum] (potvrzení úřadu práce z [datum]), v době od [datum] do [datum] byla zaměstnaná na dohodu o provedení práce se sjednanou odměnou max. 4.000 Kč za měsíc (dohoda o provedení práce). Za rok 2010 vykázala 2. povinná příjmy ze zaměstnání v celkové částce 45.951 Kč, čemuž odpovídá částka 3.829 Kč měsíčně (daňové přiznání za rok 2010). Od [datum] byla 2. povinná zaměstnána na zkrácený úvazek s platovým tarifem 4.615 Kč měsíčně (platový výměr z [datum]). V době uzavření úvěrové smlouvy měli povinní příjmy dohromady asi 15.000 Kč měsíčně, 1. povinný byl zaměstnán jako skladník s příjmem cca 10.000 Kč měsíčně, 2. povinná měla příjem od úřadu práce, jiné příjmy neměli. Ve vlastnictví měli nemovitosti v k. ú. [část obce], jiné nemovitosti nevlastnili. Jejich pravidelné výdaje činily cca 5.000 Kč měsíčně. Doklady o svých příjmech oprávněné nepředávali (výpověď 2. povinné).

24. Povinní sjednali nejprve nebankovní půjčku ve výši 400.000 Kč k zaplacení dluhů svého syna, kterou jim vyřídila paní [příjmení], když na bankovní půjčku nedosáhli, následně si brali další nebankovní půjčky k zaplacení předchozí půjčky (které byly již vždy navýšené) a nakonec půjčku u oprávněné ve výši 1.750.000 Kč (výpověď 2. povinné, výpověď 1. povinného). 1. povinný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl, že nemohou splácet 42.000 Kč (výpověď 1. povinného). Smlouvu o úvěru s oprávněnou však podepsali, protože jim paní [příjmení] řekla, že ji mají podepsat, že jim nic jiného nezbývá, protože by přišli o dům, a že sežene investora, který koupí jejich dům a oni mu budou splácet. V té době měli jen půjčku na výstavbu domu maximálně do 300.000 Kč, kterou brzy po uzavření úvěrové smlouvy doplatili (výpověď 2. povinné, výpověď 1. povinného).

25. Ke dni [datum] činila vykonávaná pohledávka oprávněné dle výpočtu soudního exekutora na jistině 7.667.312,66 Kč, úrocích z prodlení 63.235.140,93 Kč, smluvní pokutě 525.000 Kč, celkem 71.427.453,59 Kč (stav spisu č. EX [číslo] ke dni [datum]).

26. Oprávněná započetla vůči povinným na svoji pohledávku představující neuhrazený úvěr z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] pohledávku povinných podle rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 3. 5. 2013 č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 26. 6. 2013 č. j. [číslo jednací] a rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec] ze dne 12. 12. 2013 č. j. [číslo jednací] na náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 40.220,40 Kč a na náklady odvolacího řízení ve výši 19.013,60 Kč, celkem 59.234 Kč (oznámení o započtení pohledávky ze dne [datum]).

27. Po skutkové stránce odvolací soud považuje na základě shora uvedeného nad rámec skutkových zjištění soudu I. stupně za prokázané, že oprávněná ponechávala při sjednávání smluv vyhodnocení schopnosti dostát smluvním závazkům na uvážení svých klientů. Oprávněná se zajímala o to, jakým majetkem mohou klienti„ ručit“. V případě povinných před uzavřením úvěrové smlouvy oprávněná zjistila o poměrech 2. povinné, že bydlí ve vlastním rodinném domě; k poměrům 1. povinného nezjistila kromě jeho rodného čísla ničeho. Příjmy povinných, jejich zdroj a výdaje povinných oprávněná v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy nezjišťovala. V době sjednání úvěrové smlouvy měli povinní dohromady příjem cca 15.000 Kč měsíčně, 1. povinný pracoval jako skladník, 2. povinná byla evidována jako uchazečka o zaměstnání, jejich pravidelné výdaje byly cca 5.000 Kč měsíčně a měli doplácet půjčku na výstavbu rodinného domu. Úvěr si povinní brali za účelem splacení dřívější půjčky a svých dalších závazků. K uzavření úvěrové smlouvy s oprávněnou povinní přistoupili na základě sdělení Ing. [příjmení], že jim nic jiného nezbývá. Závazek vrátit úvěr byl zajištěn smluvní pokutou, blankosměnkou, zajišťovacím převodem práva, smluvní pokutou bylo zajištěno i porušení jakékoliv jiné smluvní povinnosti povinnými. [příjmení] z úvěrové smlouvy měly být rozhodovány v rozhodčím řízení jediným rozhodcem, povinní již ve smlouvě uznali svůj dluh vůči oprávněné co do důvodu a výše. Dne [datum] povinní sepsali s oprávněnou formou exekutorského zápisu vedle dohody o splnění pohledávky z úvěrové smlouvy také dohodu o splnění povinnosti se svolením k vykonatelnosti, ve které se zavázali vyklidit nemovitosti v k. ú. [část obce] nejpozději 11. den ode dne prodlení s úhradou závazku z úvěrové smlouvy. Povinní neuhradili ani první úvěrovou splátku splatnou [datum]. Oprávněnou byli vyzváni dne [datum] k jejímu zaplacení spolu se smluvní pokutou 3.000 Kč, dne [datum] byl úvěr oprávněnou zesplatněn, povinní vyzváni k zaplacení celkové částky 8.192.307 Kč, dne [datum] byli povinní oprávněnou vyzváni k vyklizení nemovitostí v k. ú. [část obce] Soudní exekutor vykonávanou pohledávku vůči povinným vyčíslil ke dni [datum] na celkovou částku 71.427.453,59 Kč.

28. Podle § 268 odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení (písm. a/); jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat (písm. h/). Podle § 268 odst. 4 o. s. ř. týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.

29. V přezkoumávané věci je exekučním titulem exekutorský zápis sepsaným soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení] dne 13. 8. 2010 pod sp. zn. [spisová značka], na základě kterého je v řízení vymáhána pohledávka oprávněné vůči povinným jako solidárním dlužníkům ve výši 7.667.312,66 Kč, smluvní pokuta ve výši 525.000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 3.500 Kč za každý den prodlení od [datum] do úplného zaplacení částky 7.667.312,66 Kč.

30. Soud I. stupně přistoupil k částečnému zastavení exekuce pro smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 7.667.312,66 Kč za dobu od [datum] do zaplacení s tím, že smluvní úrok z prodlení je splatný vždy jednou měsíčně, nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce, což odůvodnil tím, že v tomto rozsahu oprávněná navrhla exekuci zastavit (§ 268 odst. 1 písm. c/, odst. 4 o. s. ř.).

31. Oprávněné nutno přisvědčit, že zastavení exekuce v rozsahu, jenž je uveden ve výroku I usnesení soudu I. stupně, nenavrhla. U jednání před soudem I. stupně konaném dne [datum] oprávněná vzala zpět návrh na nařízení exekuce týkající se úroků z prodlení /podle obsahu tohoto úkonu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) se jedná o návrh na částečné zastavení exekuce/, kdy oproti exekučnímu návrhu požadovala od [datum] do zaplacení zákonný, nikoliv smluvní úrok z prodlení. Z uvedeného je patrno, že oprávněná požadovala, aby exekuce byla nadále vedena pro zákonný úrok z prodlení z částky 7.667.312,66 Kč od [datum] do zaplacení a jestliže soud I. stupně exekuci zastavil ohledně úroku z prodlení zcela, pak tím překročil návrh oprávněné.

32. Uvedené pochybení soudu I. stupně má dosah i do výroku II napadeného usnesení, v němž soud I. stupně konstatoval, v jakém rozsahu bude exekuce pokračovat, neboť tato výroková část vychází z nesprávného zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve větším rozsahu, než bylo oprávněnou navrženo. Nadto soud I. stupně skutečně opomenul, že exekuce byla nařízena nejen pro jistinu, smluvní pokutu, úrok z prodlení, náklady exekuce a náklady oprávněné, ale též pro úrok v částce 5.917.312,66 Kč, který do výroku II svého rozhodnutí soud I. stupně nepromítl.

33. Odvolací soud nicméně uvádí, že výrok II usnesení soudu I. stupně o tom, v jakém rozsahu exekuce bude pokračovat, je výrokem nadbytečným, neboť skutečnost, v jakém rozsahu má být v exekuci pokračováno, vždy vyplývá z obsahu spisu z porovnání, pro jakou pohledávku byla exekuce nařízena a v jakém rozsahu byla exekuce částečně zastavena.

34. V dané souvislosti odvolací soud také poznamenává, že pokud povinní v odvolacím řízení uvedli, že oprávněná započetla svůj dluh z titulu nákladů řízení vůči pohledávce povinných, avšak započtení pohledávek nebylo v exekučním řízení zohledněno, neodpovídá tvrzení povinných obsahu spisu. Usnesením soudního exekutora ze dne 5. 6. 2014 č. j. 162 EX 68/11-57 byla exekuce zastavena pro částku 59.234 Kč, tzn. v rozsahu, v němž oprávněná provedla započtení pohledávek dle oznámení o započtení pohledávky ze dne [datum].

35. Přes výše uvedené odvolací soud nepřistoupil ke změně výroků I, II usnesení soudu I. stupně ve smyslu odvolacích námitek oprávněné, neboť dospěl k závěru, že jsou dány podmínky k zastavení exekuce v celém rozsahu, neboť shledal důvodným odvolání povinných.

36. Nejvyšší soud k povaze exekutorského (notářského) zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti obsažené v exekutorském (notářském) zápise judikoval, že má jen formální (procesní) charakter. Nemá hmotněprávní povahu a nejsou s ním spojeny ani následky předpokládané hmotným právem. Nařídí-li soud podle exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 24. 9. 2008 sp. zn. [spisová značka], ze dne 12. 12. 2012 sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 18. 8. 2021 sp. zn. [spisová značka]).

37. Platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního úkonu (který byl podkladem pro sepis tohoto zápisu), jež nesplnil (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 2. 5. 2018 sp. zn. [spisová značka]).

38. V posuzované věci byla podkladem pro sepis exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti smlouva o úvěru, uzavřená mezi účastníky dne [datum].

39. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. [příjmení], kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že klient takového subjektu smlouvu podepsal, a to dokonce ani v situaci, kdy by ve smluvních podmínkách bylo obsaženo ujednání, že klientovi se takto stanovené smluvní pokuty nebo zajištění biankosměnkou nejeví nepřiměřené či odporující dobrým mravům. Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Z těchto důvodů by ochraně takových věřitelů neměla být poskytována soudní ochrana, a to ani v exekučním řízení, neboť ochrana takto nabytých práv stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] nebo ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]).

40. Vzhledem k výše uvedené ustálené judikatuře bylo třeba v řízení posoudit, zda smlouvou o úvěru byl mezi účastníky založen platný závazkový vztah, a to s přihlédnutím ke sjednaným úvěrovým podmínkám a okolnostem, za nichž k uzavření smlouvy došlo.

41. Povinní v návrhu na zastavení exekuce namítali, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť obsahuje lichvářské úroky, s ohledem na sjednané podmínky úvěrové smlouvy šlo oprávněné pouze o získání jejich nemovitostí a oprávněná neposoudila jejich schopnost úvěr splácet.

42. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Povinní smlouvu uzavřeli v postavení spotřebitelů.

43. Se závěrem soudu I. stupně, že oprávněná dle svých možností posoudila úvěruschopnost povinných a smlouva o úvěru není v rozporu s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, se odvolací soud neztotožňuje.

44. V daném případě byl sjednán spotřebitelský úvěr ve výši 1.750.000 Kč, splatný spolu se smluvním úrokem, dohodnutým ve výši 28,8 % ročně, ve 180 měsíčních splátkách po 42.596,18 Kč. I když sjednaná výše smluvního úroku podstatně nepřevyšuje úrokovou míru u úvěrů obvyklou v dané době (která činila 14,05 - 14,73 % p. a.) a nelze ji označit za nepřijatelnou, v souhrnu je úvěrová smlouva založena na hrubém nepoměru vzájemných plnění v neprospěch povinných a výše plnění požadovaného oprávněnou na základě úvěrového vztahu koliduje s dobrými mravy a se základními principy právního státu.

45. Nepřijatelným je již ujednání, na základě kterého byli povinní v postavení dlužníka povinni uhradit v případě prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky (kdy se celý úvěr tímto stává splatným) i celou nesplacenou část úroku, tedy úrok za celou dobu splatnosti úvěru 180 měsíců. To v daném případě vedlo k nepřijatelným důsledkům, že povinní byli v případě prodlení s první měsíční úvěrovou splátkou povinni vrátit nejen jistinu úvěru ve výši 1.750.000 Kč, ale zaplatit též úrok ve zcela nepřiměřené absolutní výši 5.917.312,66 Kč. Úrok představuje úplatu za užívání věřitelem poskytnuté jistiny, poskytovanou v pravidelném čase. Sjednáním povinnosti uhradit celou nesplacenou část úroku v případě prodlení byť jediné měsíční splátky se stírá povaha úroku, jehož poskytování je závislé na běhu času. Vedle toho povinným smlouva o úvěru ukládala pro případ prodlení se splacením i jen jediné měsíční splátky povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 30 % z poskytnutého úvěru, tj. částku 525.000 Kč, a dále je stíhala povinnost hradit úrok z prodlení ve smluvené výši 0,2 % denně z dlužné částky. V komplexu tedy smlouva o úvěru ukládala povinným zcela nepřiměřené platební povinnosti a zakládala ve prospěch oprávněné právo na plnění, které nelze kvalifikovat jinak, než přinejmenším rozporné s dobrými mravy. Samotná výše úroku z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky, tj. 73 % ročně, je smluvním ujednáním v rozporu s ust. § 55 odst. 1 obč. zák., neboť se odchyluje v neprospěch spotřebitele od zákona, když zákonná úroková sazba úroku z prodlení v době uzavření úvěrové smlouvy činila 7,75 % ročně (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1992 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku). Úvěrová smlouva také kumulovala jednostranně smluvní sankce, neboť oprávněné zakládala nárok požadovat smluvní pokutu nejen v případě prodlení povinných se zaplacením úvěrové splátky (30 % z dlužné částky), ale též v případě nesplnění dalších smluvních povinností (1.000 Kč za každé porušení povinnosti dle bodu 6.1. a 6.

3. VOP) či označení platby nesprávným variabilním symbolem nebo neoznačení platby variabilním symbolem (3.000 Kč). Hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi smluvních stran dokresluje i mechanismus zajištění úvěru vícero prostředky, a to dohodou se svolením k vykonatelnosti ve formě exekutorského zápisu, blankosměnkou, uznáním dluhu co do důvodu a výše a zřízením zástavního práva k nemovitostem. V této souvislosti není přitom rozhodné, že zajištění zřízením zástavního práva k nemovitostem bylo shledáno soudním rozhodnutím jako absolutně neplatné. Odvolací soud musí poukázat i na další smluvní podmínky v neprospěch povinných, kdy ve všeobecných obchodních podmínkách je v závěru skryto ujednání o provizi za vyřízení úvěru ve výši 7 % z jistiny úvěru, což činí 122.500 Kč, jakož i rozhodčí doložka o rozhodování sporů ze smlouvy jediným rozhodcem, což v daném případě vyvolává otázku, zda se oprávněná tímto s ohledem na shora zmíněná nepřijatelná ujednání nechtěla vyhnout případnému přezkumu platnosti smluvních ujednání v soudním řízení.

46. Uvedená smluvní ujednání ve svém komplexu jednoznačně ukazují na značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch povinných jako spotřebitelů (§ 56 odst. 1 obč. zák.).

47. Jedná-li se o okolnosti uzavření smlouvy o úvěru, nelze přehlédnout, že povinní úvěrovou smlouvu uzavírali jako v pořadí čtvrtý úvěr, kdy každým dalším úvěrem spláceli závazky z předchozí úvěrové smlouvy, jimž nebyli schopni dostát. Oprávněná si musela být vědoma tíživého postavení povinných, neboť při uzavírání úvěrové smlouvy bylo povinným ze strany Ing. [příjmení] sděleno, že smlouvu mají podepsat, že nic jiného jim nezbývá, jinak by přišli o dům; dle pokynů povinných oprávněná také hradila z úvěrových prostředků předchozí závazky povinných.

48. O poctivosti jednání oprávněné lze pak mít důvodné pochybnosti se zřetelem k tomu, že před poskytnutím úvěru nezjišťovala příjmové poměry povinných a jejich ekonomickou schopnost úvěr splatit v dohodnutých měsíčních splátkách ve výši 42.596,18 Kč a termínech (po dobu 180 měsíců).

49. V rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud judikoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Závěry vyslovené Nejvyšším soudem rozvinul Ústavní soud pro rovinu exekuční v nálezu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 v tom směru, proč by neměla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

50. Oprávněná úvěruschopnost povinných před uzavřením smlouvy o úvěru náležitě nezkoumala. Z podání vysvětlení člena představenstva oprávněné [jméno] [příjmení] je zřejmé, že oprávněnou v případě poskytování peněžních prostředků klientům formou půjčky zajímalo pouze to, jakým majetkem klient svůj závazek zajistí. V případě povinných byl závazek z úvěrové smlouvy zajištěn zajišťovacím převodem vlastnického práva k nemovitostem v k. ú. [část obce], který však byl následně v soudním řízení o určení vlastnictví vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] posouzen v rámci řešení předběžné otázky jako absolutně neplatný právní úkon. Okolnosti, zda klient bude schopen poskytnutou půjčku vrátit, oprávněná nevěnovala náležitou pozornost, nezajímala se o to, zda a jaké zdroje má klient k dispozici pro vrácení půjčky, finanční a majetkovou situaci klientů v tomto směru nevyhodnocovala a ponechala vše na vlastním zhodnocení klientů, což nepochybně plyne ze skutečností sdělených [jméno] [příjmení] v rámci podaného vysvětlení. S tím korespondují i okolnosti sjednání úvěrové smlouvy s povinnými. Svědek [jméno] [příjmení], který za oprávněnou jednal při uzavření smlouvy o úvěru s povinnými, před jejím uzavřením sepsal (vyplnil) za 2. povinnou [příjmení] o poskytnutí úvěru - osobní dotazník, z něhož se k majetkovým poměrům povinných podává pouze tolik, že 2. povinná je vlastníkem rodinného domu, k příjmovým poměrům povinných z žádosti neplyne ničeho.

51. Na skutečnosti, že oprávněná řádně nezkoumala úvěruschopnost povinných, ničeho nemění, že 2. povinná v Žádosti o poskytnutí úvěru - osobní dotazník podpisem stvrdila formulářové předtištěné prohlášení, že všechny údaje v žádosti jsou pravdivé a úplné. Pokud by oprávněná vyvinula alespoň nějakou snahu ke zjištění a ověření poměrů povinných, musela by se minimálně dotázat povinných, zda jsou zaměstnaní a s jakým výdělkem či jaké jiné zdroje mají k zabezpečení úhrady svých základních životních potřeb a předpokládaných měsíčních splátek úvěru. Oprávněná však pouze spoléhala na to, že povinní si vyhodnotí schopnost splácet úvěr dle nastavených smluvních podmínek sami.

52. Pokud oprávněná poukazovala na skutečnost, že povinní měli v úmyslu prodat své nemovitosti a z jejich prodeje splatit poskytnutý úvěr, je nutno zdůraznit, že tuto vědomost oprávněná mohla mít až v době, kdy došlo k podepsání úvěrové smlouvy, a to z komunikace mezi povinnými a Ing. [příjmení], kdy se povinní zdráhali úvěrovou smlouvu uzavřít, avšak Ing. [příjmení] jim bylo sděleno, že jim sežene investora, který jejich nemovitost koupí. Oprávněná však v úvěrové smlouvě nastavila podmínky ohledně splácení úvěru, aniž by mohla kalkulovat s tím, že povinní snad v budoucnu přistoupí k prodeji svých nemovitostí za účelem splacení úvěru. Tomu odpovídá zejména skutečnost, že úvěr byl sjednán na dobu 15 let a pokud oprávněná přistupovala k uzavření úvěrové smlouvy vážně, pak to mělo být s vědomím, že povinní budou úvěr splácet po tuto dobu. Pokud by snad oprávněná již při uzavření úvěrové smlouvy počítala s tím, že povinní úvěr splatí z prodeje svých nemovitostí (čemuž však neodpovídají sjednané úvěrové podmínky včetně splátkového kalendáře), pak je třeba uvést, že se jedná o událost, o níž nebylo v době uzavření úvěrové smlouvy jisté, zda v budoucnu skutečně nastane, kdy se tak stane a zda výtěžek prodeje postačí k úhradě všech závazků povinných ze smlouvy. I z toho důvodu nebylo možné z oprávněné sejmout povinnost náležitě posoudit, zda je v možnostech a schopnostech povinných úvěr řádně splácet v dohodnutých měsíčních splátkách po sjednanou dobu patnácti let.

53. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

54. Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že smlouva o úvěru, která byla hmotněprávním úkonem pro pořízení exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti, je ve smyslu ust. § 39 obč. zák. neplatným právním úkonem a oprávněná nemá na vymáhané plnění z hlediska hmotného práva nárok. Při uzavření úvěrové smlouvy došlo ke zneužití finanční tísně povinných nastavením smluvních ujednání, která ve svém souhrnu v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobují značnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch povinných jako spotřebitelů. Jedná se o natolik extrémní okolnosti, že smlouva svými parametry naplnila kritéria zjevné nespravedlnosti, resp. představuje zneužití práva ze strany oprávněné, která svým jednáním sledovala nepřiměřené obohacení na úkor povinných a oprávněné nelze proto spravedlivě poskytnout ochranu při vymáhání pohledávky. Pohledávka oprávněné vyplývající z úvěrové smlouvy je výsledkem obchodního konstruktu oprávněné poškozujícího práva povinných natolik podstatným způsobem, že není dán prostor k úvahám o eventuálním částečném zastavení exekuce a jsou podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dány podmínky pro její zastavení v celém rozsahu.

55. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům se odvolací soud nezabýval další odvolací argumentací povinných, neboť na posouzení důvodnosti návrhu povinných by to nemělo vliv.

56. Odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že exekuci zcela zastavil.

57. O náhradě nákladů exekučního řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle § 89 e. ř. Oprávněné, která zavinila zastavení exekuce, neboť exekuční řízení zahájila, aniž na vymáhané plnění měla podle hmotného práva nárok, což jí muselo být s ohledem na nepřiměřené smluvní podmínky a okolnosti uzavření úvěrové smlouvy zřejmé, uložil povinnost nahradit náklady povinných, kteří byli v řízení zastoupeni společným advokátem.

58. Náklady povinných tvoří odměna advokáta z pct. 2.215.766 Kč (jistina 1.750.000 Kč mínus 59.234 Kč, pro které byla exekuce již dříve zastavena dle zápočtu na„ neuhrazený úvěr“), plus smluvní pokuta 525.000 Kč), která činí podle § 7, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) částku 13.744 Kč při zastupování dvou osob, z čehož jedna polovina (§ 11 odst. 2 písm. e/ AT) činí 6.872 Kč za každého z povinných za jeden úkon právní služby. Advokát učinil v řízení v řízení 16 úkonů právní služby, a to první porada včetně převzetí a přípravy zastoupení, návrh na zastavení exekuce, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na zastavení exekuce č. j. 23 EXE 667/2011-74, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum], odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na zastavení exekuce č. j. 23 EXE 667/2011-116, vyjádření k odvolání oprávněné proti druhému rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na zastavení exekuce č. j. 23 EXE 667/2011-116, účast u jednání před soudem I. stupně dne [datum], účast u jednání před soudem I. stupně dne [datum] (přesahující 2 hodiny), dne [datum] (přesahující dvě hodiny), dne [datum], odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na zastavení exekuce č. j. 23 EXE 667/2011-467, účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], dne [datum] (§ 11 odst. 2 písm. e/, § 11 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. c/, k/ AT). Odměna advokáta činí u každého z povinných 16 x 6.872 Kč, tj. 109.952 Kč.

59. Odměna nebyla přiznána za další účtované úkony právní služby, které nebylo možné považovat za účelné úkony. Další porady s klientem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] (tzn. výjimkou shora uvedených dalších porad předcházejících podání odvolání, u nichž bylo možné shledat účelnost s ohledem na probrání možnosti podání opravného prostředku) účelnými úkony nebyly, neboť od první porady s klienty musely být skutkové okolnosti případu, odvíjející se od jedné a téže úvěrové smlouvy, stále stejné a jejich případné další opakované probírání spolu s jejich hodnocením nemůže jít na úkor oprávněné. Ze stejného důvodu není účelným úkonem sepis vyjádření ze dne [datum], neboť povinným byly všechny skutkové okolnosti případu známy již na počátku řízení, tyto měli svému advokátovi sdělit a bylo jejich věcí, zda a v jakém rozsahu je uvedou již v návrhu na zastavení exekuce. Doplňování vyjádření povinných, odvíjející se od skutkových okolností vztahujících se k jedné a téže úvěrové smlouvě, nelze nákladově přenášet na oprávněnou, když mohly být argumentovány již v návrhu na zastavení exekuce. Nahlédnutí do spisu, sepis návrhu na předvolání svědků, sepis doložení dokumentů do spisu nepředstavuje úkony právní služby, za které je možné ve smyslu ust. § 11 AT odměnu přiznat.

60. Ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT, což činí 16 x 300 Kč částku 4.800 Kč celkem a u každého z povinných při společných úkonech advokáta jednu polovinu ve výši 2.400 Kč.

61. K nákladům právního zastoupení povinných náleží dále náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT a za cestu strávenou k soudnímu jednání a v důsledku zpoždění zahájení jednání více než 30 minut, a to ve výši 100 Kč za každou půlhodinu. Pokud bylo ze strany zástupce povinných účtováno„ čekání na začátek úkonu“ a jednání přitom nebylo zahájeno se zpožděním větším než 30 minut, nebyla náhrada za promeškaný čas v rozsahu půlhodiny přiznána. Náhrada náleží za promeškaný čas v rozsahu 14 půlhodin za cestu k jednání dne [datum], v rozsahu 14 půlhodin za cestu k jednání dne [datum], v rozsahu 16 půlhodin za cestu k jednání dne [datum], v rozsahu 15 půlhodin za cestu k jednání dne [datum], v rozsahu 16 půlhodin za cestu a zpoždění zahájení jednání dne [datum], v rozsahu 15 půlhodin za cestu k jednání dne [datum] Celkem za 90 půlhodin po 100 Kč náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 9.000 Kč, při společných úkonech advokáta za oba povinné náleží náhrada u každého z povinných v jedné polovině, tj. 4.500 Kč.

62. Náhradu nákladů jízdného advokáta osobním vozidlem nebylo možné přiznat, neboť nebyl předložen technický průkaz vozidla, s nímž byly cesty vykonány.

63. Náklady u každého z povinných činí 116.852 Kč a tato částka se podle § 137 odst. 3 o. s. ř. zvyšuje o náhradu 21 % DPH ve výši 24.538,90 Kč na celkovou částku 141.390,90 Kč.

64. K zaplacení náhrady nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; platebním místem byl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. určen advokát povinných.

65. Podle principu zavinění (viz shora u náhrady nákladů řízení mezi účastníky) rozhodl odvolací soud rovněž o náhradě nákladů exekuce (§ 89 e. ř.) a tyto uložil zaplatit oprávněné k rukám soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení].

66. Vzhledem k datu zahájení exekučního řízení v posuzované věci je rozhodné znění vyhlášky č. 330/2001 Sb. do [datum] (čl. II vyhl. č. 63/2012 Sb.) /dále jen „vyhl. č. 330/2001 Sb.“). Odměna soudního exekutora v zastavovací fázi exekuce se určí podle § 11 odst. 2, 3 ve spojení s § 6 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. a činí 15 % z vymoženého plnění 357.600 Kč, tj. 53.640 Kč. Soudnímu exekutorovi dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 3.500 Kč a ve výši 4.697 Kč za znalečné, celkem 8.197 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 330/2001 Sb.) a náhrada 21 % DPH ve výši 12.985,80 Kč (§ 87 odst. 1 e. ř.) Celkem náklady exekuce činí 74.822,80 Kč.

67. Dojde-li k zastavení exekuce, účinky příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem zanikají. Je to z toho důvodu, že náklady exekuce a náklady oprávněného může soudní exekutor podle příkazu k úhradě nákladů exekuce vymáhat jen v exekučním řízení, ve kterém tyto náklady vznikly. Příkaz k úhradě nákladů exekuce není exekučním titulem pro vymáhání nákladů exekuce a nákladů oprávněného v jiném exekučním řízení nebo ve vykonávacím řízení. Při zastavení exekuce musí být proto rozhodnuto o náhradě nákladů mezi účastníky a o náhradě nákladů exekuce. Z toho důvodu odvolací soud uložil oprávněné povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce v plné výši (74.822,80 Kč), i když soudní exekutor částku svých nákladů ve vyčíslení nákladů ponížil o částky uvedené v příkazu k úhradě nákladů exekuce.

68. O náhradě nákladů státu před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 52 odst. 1 e. ř., § 148 odst. 1 o. s. ř. a podle výsledku řízení, jenž je dán procesním zaviněním oprávněné na zastavení exekuce, uložil oprávněné povinnost zaplatit státu na účet ČR - Okresního soudu ve [obec] částku 7.733 Kč (svědečné svědků [příjmení] [jméno]. [příjmení] 6.121 Kč a M. [příjmení] 1.612 Kč) a na účet ČR - Krajského soudu v Brně částku 1.409 Kč (svědečné svědka [příjmení]. [příjmení]).

69. Lhůta k zaplacení nákladů exekuce a nákladů státu byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozhodnutí.