60 Co 146/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený zástupce sídlem adresa a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 4. 2024, č. j. 46 C 77/2024-61

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud ve , adresa, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 46 C 77/2024-61, ve výroku I. rozvedl manželství účastníků, uzavřené dne , datum, před orgánem , místo, a ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala manželka odvolání. Soud I. stupně dostatečně nevzal v potaz její argumentaci týkající se aplikace § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy poukazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav. Nenaplnění podmínek dovodil soud I. stupně z nepravdivé účastnické výpovědi manžela, že spolu manželé již více než 3 roky nežijí. To mělo být opřeno o dopis, u nějž však manžel přiznal, že se jednalo o podvrh; tento dopis nemá manželka k dispozici, časová osa dopisu, obsah ani stylizace textu přitom vůbec nesedí. Společné nežití nelze posuzovat pouze z finanční stránky; skutečnost, že manželé ve věku 3 let syna oddělili hospodaření, o společném nežití nesvědčí, naopak manželé si platby na domácnost rozdělili, což platilo až do vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, kdy manžel všechny platby zastavil; ostatně § 709 a násl. o. z. připouští různé nakládání s majetkem v SJM. Manžel si sice přistavěl ke garáži přístavbu (tzv. „kutloch“), kterou pouze v létě používal k přespání, ale denní dobu fakticky trávil v domě se zbytkem rodiny, přes zimu bydlel doma, v přístavbě nemá koupelnu, kuchyni ani další vybavení. Ač manžel tvrdil, že manželství několik let nefunguje, ještě v únoru 2024 si manželce pochvaloval, jaké má spokojené manželství. Veškeré ústupky ze strany manželky a dětí byly respektovány a tolerovány s úmyslem, aby měl manžel svůj osobní prostor. Manžel sice sliboval pokračovat v osobní i finanční pomoci za účelem dokončení studia dcery, ale to nedodržel a v podstatě vše, co souvisí s manželkou či dětmi, hradí manželka. Nebylo zohledněno, že manželka je kvůli svému zdravotnímu stavu zcela odkázána na pomoc okolí, kdy péči zajišťoval manžel, ale před rozvodem péči zcela sobecky nechal na dceři, která kvůli tomu zanedbávala své studium, nebyla připuštěna k maturitě a nemá uzavřenou ani klasifikaci, opakování ročníku bylo přitom prozatím zamítnuto; pro aplikaci § 755 odst. 2 písm. b) o. z. může svědčit i zájem společné zletilé dcery na řádném dokončení středoškolského studia a možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole, kdy je aktuálně neřešitelné, aby šla dcera studovat na vysokou školu do jiného města. Manželka vyžaduje pomoc s hygienou, donosem do vany, oblékáním, obouváním, nošením jídla a pití, přípravou oděvů a úklidem v domácnosti, uložením na vozík a dopravou na potřebné místo; dům není bezbariérový a pokud se manželka snaží jít přes hranu svých sil, končí v nemocnici. Zdravotní stav manželky se pouze zhoršuje a péči nebude schopna zajistit ani zletilá dcera. Je přitom primárně povinností manželů se o sebe navzájem postarat. Není pravdou, že by manželé neměli společné zájmy, kdy tento stav nastal až po návštěvě manžela u jeho zástupce. Do té doby si manžel chodil povídat o politice či o tom, co ho zaujalo na internetu. Společně se věnovali péči o psy, spojovala je víra, ostatně se seznámili před kostelem sv. Michaela, dále hudba, opékání špekáčků, zpěv na mších, hraní společenských her či výlety např. na sv. Hostýn. Manžel zatajil podstatnou skutečnost, že si po celé roky uplatňuje děti v rámci slevy na daních. V rámci společného soužití se manžel nestaral o dům, nikdy nevznikla dohoda, že se bude manžel starat jen o psy a bude vozit manželku jen po lékařích či že jí bude pomáhat v péči o ni. Není pravdivá doba nekomunikace a neintimity po dobu 3–5 let. Manžel nespal v kuchyni 2–3 roky, nejednou jej manželka našla spát v obývacím pokoji či u dcery; vždy to bylo rozhodnutí manžela, které manželce nevyhovovalo. K intimním chvílím nedocházelo v kuchyni, ale v obývacím pokoji či venku. Manžel měl své tříleté období, kdy mu docházely síly, nahromadil se v něm vztek a vybouchl. Manželka popsala incident v červnu 2021, kdy manžel na 2 dny (nikoliv na 3 měsíce) opustil domácnost a nastěhoval se dočasně k matce a manželka spadla na zahradě, avšak tchýně nechtěla vzbudit manžela, aby jí přijel pomoci. Vánoce byly celé roky v rodinném duchu, až v roce 2023 si manžel přinesl své řízky, nepohrdl však rybou či salátem, není pravdou, že by mu manželka vrátila sama o sobě dárek. Po celé roky spolu manželé komunikovali až na dobu, kdy manžel požádal o rozvod manželství. Nechápe, proč manžel má pocit bezdomovectví a hodlá v tomto způsobu života pokračovat. Jsou tak splněny podmínky hrozící závažné újmy na straně manželky, aby manželství nebylo rozvedeno, neboť manželka není schopná péči o sebe zvládnout obzvlášť za situace, kdy doma nebude ani dcera, není schopná to unést ani finančně. Poukaz na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1271/23 není přiléhavý. Manžel je jediný, kdo nerespektoval potřeby rodiny, je psychicky nemocný, po rozvodu na tom bude ještě hůř než doteď, kdy mu hrozí, že přijde o zaměstnání či se zadluží, měl by skutečně dospět a netrestat lidi kolem sebe za špatnou výchovu svých rodičů, manželka nechce, aby se děti musely za manžela stydět. Navrhla, aby odvolací soud návrh na rozvod manželství účastníků zamítl.

3. Manžel k odvolání uvedl, že soud I. stupně správně dospěl k závěru o hlubokém, trvalém a nenapravitelném rozvratu manželství bez možnosti jeho obnovení, o čemž nejlépe svědčí účastnický výslech manželky a její odvolání, v němž pokračuje v útocích na manžela. Z manželčiných vyjádření vyplývá, že je v manželství absolutně nešťastná a nespokojená. Z dokazování vyplynulo, že manželský život účastníků neobsahuje jedinou společnou aktivitu, manželé spolu netráví volný čas, nemají společné zájmy či budoucí plány, z manželství se vytratilo vše, co by stálo za záchranu. Manžel nechce setrvávat v manželství, ve kterém se necítí šťastný a má plnit roli určenou mu direktivně manželkou. Závěr o kvalifikovaném rozvratu je zcela namístě. Soud I. stupně správně neshledal důvody pro aplikaci tvrdostní klauzule ve smyslu § 755 odst. 2 písm. b) o. z., kdy přiléhavě dospěl k závěru, že manželé spolu nežijí po dobu alespoň 3 let. Ostatně by zde nebylo možno učinit závěr o zvlášť závažné újmě, která by snad měla být způsobena manželce, a o mimořádných okolnostech svědčících ve prospěch manželství. Takovou skutečností nemohou být zájmy zletilé dcery, nadto studijní problémy zletilé dcery jsou dlouhodobějšího rázu a nemají původ pouze v odstěhování se manžela od manželky. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací [§ 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), § 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 1 odst. 3 z. ř. s., § 204 odst. 1 o. s. ř), manželkou jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 1 odst. 3 z. ř. s., § 201 o. s. ř.) a směřuje proti rozhodnutí, které lze odvoláním napadnout (§ 1 odst. 3 z. ř. s., § 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející i nad rámec uváděných odvolacích důvodů (§ 28 odst. 2, 3 z. ř. s.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

5. Odvolání je postaveno do značné míry na polemice manželky se zjištěným skutkovým stavem, kdy manželka zpochybňuje věrohodnost účastnické výpovědi manžela s tím, že se snažil uměle vyvolat stav dlouhodobého rozpadu manželství za účelem vyloučení aplikace § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Současně manželka popřela, že by sepsala údajný dopis z roku 2018. Odvolací soud se proto při své přezkumné činnosti prvořadě zaměřil na to, zdali soud I. stupně řádně zjistil skutkový stav, načež dospěl k závěru, že soud I. stupně na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry, neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno. Je zcela zřejmé, že krize manželství trvá řadu let, ve třech letech staršího syna došlo k oddělení hospodaření, manželé si rozdělili úhrady, žijí nikoliv spolu, ale odděleně, kdy před třemi lety začal manžel trvale přes léto obývat „kutloch“ a po zimní období přespával odděleně od manželky, nyní se zcela odstěhoval. Manželé si samostatně vaří, manželka v minulosti manželovi dala souhlas k mimomanželským poměrům, společně v zásadě intimně nežili, a rovněž trávení společného času bylo ojedinělé, což bylo vázáno především na skutečnost, že manžel „dělal“ manželce řidiče, případně ji jinak vypomáhal s ohledem na její zdravotní potíže, manžel se necítí v manželství a nemá zájem na obnovení manželského soužití. Je přirozené, že v rozvodovém řízení jsou postoje manžela, který se chce rozvést, a manželky, která chce naopak manželství zachovat, rozdílné a tomu také odpovídá, že manžel bude přirozeně tíhnout k tomu manželské neshody zveličovat a manželka naopak umenšovat. Ovšem v tomto případě se i ze samotné účastnické výpovědi manželky podává, že manželství účastníků není nejen v nedobré kondici, nýbrž prochází dlouhodobě značnou krizí, což potvrzuje i obsah samotného odvolání manželky, jakož i svědecká výpověď společné dcery účastníků. Poukaz manželky na sporný dopis z roku 2018 je nepřípadný, neboť soud I. stupně o tento dopis zjištěný skutkový stav neopřel, a to zjevně z důvodu spornosti této listiny, kdy měl skutkový stav za dostatečně zjištěný z jiných v řízení provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav nijak nezpochybňuje ani případná skutečnost, že si manžel uplatňoval společné děti v rámci slevy na daních.

6. Odvolací soud se dále zaměřil na právní posouzení skutkového stavu. Lze připomenout, že k rozvodu manželství může dojít výhradně v případě zjištění tzv. kvalifikovaného rozvratu manželství, tedy v případě, že je soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno (srov. § 755 odst. 1 o. z.). Na hloubku rozvratu lze usuzovat zejména ze skutečnosti, zda spolu manželé žijí, či nikoliv, což není vázáno na existenci společného bydliště. Manželé mohou bydlet v jednom bytě, ale nežijí spolu, či naopak. Společné žití manželů je otázka jejich osobního (včetně intimního), ale i majetkového společenství, tj. společné sdílení radostí i problémů, společné trávení volného času, osobní péče o druhého manžela, společného nakládání s finančními prostředky apod. (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. 22 Co 142/2023). Trvalost rozvratu je možné odvodit zejména z toho, po jakou dobu je již manželské soužití rozvráceno, případně zda vůbec manželé spolu žít začali. Nenapravitelnost se posuzuje s ohledem na vůli a ochotu konkrétních manželů v budoucnu manželské soužití obnovit. Tedy nebudou zjištěny okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že stav rozvratu může odeznít [srov. Hrušáková, M., Kornel, M., Kyselovská T. in Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 428]. Současně podle § 758 o. z. platí, že manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Jinými slovy řečeno společné vedení rodinné domácnosti samo o sobě na překážku rozvodu manželství není.

7. V projednávané věci je přiléhavým závěr soudu I. stupně, že manželé spolu netvoří manželské společenství. O tom svědčí zaprvé, že byť se manželé nedohodli na jiném majetkovém režimu, tedy mají mít společné jmění manželů, ve skutečnosti již ve třech letech staršího syna (tj. přibližně od roku 2002) došlo k oddělení společných prostředků a každý hospodaří takříkajíc za své, toliko došlo k dohodě na rozdělení některých životních nákladů. Zadruhé manželé dlouhodobě nesdílí společné manželské lože, ba dokonce manžel přespával v „kutlochu“, případně v zimních měsících v kuchyni či pokoji dcery, do domu chodil zásadně jen za účelem hygieny, následně se zcela odstěhoval. Rovněž manželé se intimně v zásadě nestýkají (jednou v roce 2021 a jednou v roce 2022), v minulosti byli manželé v manželské poradně, načež manželka umožnila manželovi mimomanželský intimní život za předpokladu, že o tom nebude manželka vědět; manželka však uvedla, že to manžel neměl dodržet. Podstatnou je rovněž skutečnost, že manželé již nejsou společně duševně spřízněni. Manželé netráví společně volný čas, nemají aktuálně žádné společné zájmy či koníčky; není přitom podstatné, že ve velmi vzdálené minulosti tomu mělo být jinak. Manželé nepodnikají společné výlety (výjimku tvořila návštěva syna v Brně na Vánoce 2023, kde otec dělal řidiče, a návštěva ZOO , adresa, v létě 2023), vzájemná komunikace je omezená, kdy se točí kolem potřeb manželky, a to zajištění nákupu (Na ten však manžel manželku odmítá brávat a nakupuje jen podle nákupního seznamu připraveného manželkou, kdy raději jezdí se svou matkou.) či odvoz manželky k lékaři. Byť má přitom manželka velmi špatný zdravotní stav, manžel odmítá zajišťovat péči o ni, kdy v posledních měsících péči fakticky zajišťovala společná dcera. Dokonce bylo prokázáno, že se manžel dopustil několikrát násilného chování vůči manželce. Lze souhlasit se soudem I. stupně v tom, že manželé nejsou jeden pro druhého oporou, nemají společné plány, nevedou společnou domácnost, neprožívají společné chvíle štěstí ani smutku, netráví spolu žádný čas. Jestliže za dané situace soud I. stupně dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno s tím, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, tudíž je zde kvalifikovaný rozvrat manželství, nelze tomuto závěru ničeho vytknout.

8. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, soud I. stupně dospěl k závěru, že prvotní příčinou bylo citové odcizení, zdravotní problémy obou manželů, náladovost manžela, jeho vznětlivá povaha a s tím související nepřiměřené reakce na běžné situace; uvedenému nemá odvolací soud opětovně čeho vytknout.

9. K námitce manželky se odvolací soud dále zabýval tzv. tvrdostní klauzulí pro rozvod manželství podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z., při jejímž naplnění by nemohlo být manželství rozvedeno, byť byl ve věci shledán kvalifikovaný rozvrat manželství. Pro uplatnění § 755 odst. 2 písm. b) o. z. musejí být kumulativně naplněny následující předpoklady: 1) rozvod manželství je v rozporu se zájmem manžela, 2) tento manžel se na rozvratu manželství převážně nepodílel, 3) tomuto manželu hrozí zvlášť závažná újma v důsledku rozvodu manželství (např. existenční nouze), 4) mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, 5) absence manželského spolužití po dobu kratší než 3 let.

10. V posuzovaném případě soud I. stupně zdůraznil, že již ve 3 letech syna (tj. cca od roku 2002) došlo k oddělení hospodaření manželů. Manželé spolu netráví čas, prakticky se v domácnosti míjí, společné mají jen péči o psy a donedávna péči o manželku, kterou manželka s ohledem na svůj zdravotní stav potřebuje. Manželé si nejsou věrni, kdy manželka sdělila manželovi, že mu bude tolerovat mimomanželské vztahy. Za poslední tři roky toho měli přitom pramálo společného, kdy se jednalo o vánoční výlet za synem do Brna, kde manžel dělal prakticky řidiče, návštěva ZOO v létě 2023, společné sledování TV v roce 2021, jeden intimní kontakt v roce 2021 a jeden intimní kontakt v roce 2022. Společná štědrovečerní večeře se odehrála tak, že sice povečeřeli společně s dcerou, ale každý z manželů měl své vlastní jídlo, přičemž oddělená příprava jídla začala v roce 2022. Jestliže za dané situace dospěl soud I. stupně k závěru, že k rozvratu manželství došlo v době, která převyšuje 3 roky, je tento závěr odpovídající zjištěnému skutkovému stavu.

11. Pokud jde o podmínku rozporu rozvodu manželství se zájmem nesouhlasícího manžela, je zřejmé, že důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod manželství nemůže být zájem na tom, aby zletilá společná dcera řádně dokončila své středoškolské studium a mohla nastoupit ke studiu na vysoké škole, neboť zájem zletilé dcery § 755 odst. 2 o. z. není chráněn. Naopak legitimní zájem na zachování manželství může spočívat v požadavku zajištění péče manželky v době její nemoci; v řízení bylo přitom prokázáno, že manželka vskutku trpí závažnými zdravotními problémy, a sice idiopatickou skoliózou páteře, onemocněním krční meziobratlové ploténky, v důsledku čehož má zhoršenou mobilitu, trpí bolestmi hlavy a migrénami, manželka nechodí, pohybuje se na invalidním vozíku či na kratší úseky o francouzských holích se zhoršenou stabilitou, má omezenou soběstačnost pro přípravu jídla, oblékání, velkou hygienu, vyžaduje pomoc při přesunu z vozíku na lůžko, na WC a má inkontinentní pomůcky.

12. Odvolací soud se nicméně neztotožňuje s tím, že by manželce v důsledku rozvodu manželství hrozila zvlášť závažná újma. Je třeba zdůraznit, že manželka má v současnosti příjem z invalidního důchodu ve výši 19 000 Kč, pobírá příspěvek na péči ve výši 880 Kč a příspěvek ZTP ve výši 900 Kč, z čehož může běžné výdaje pokrývat. Lze se přitom ztotožnit se soudem I. stupně v tom, že případný nedostatek finančních prostředků, kterému by manželka byla po rozvodu vystavena, lze řešit jinými právními nástroji, například dávkami státní sociální podpory či hmotné nouze, novou žádostí o příspěvek na péči, případně výživným rozvedeného manžela. Jestliže má přitom manželka strach především o to, že zde nebude žádná osoba, která o ni bude pečovat, je třeba zdůraznit, že manžel přestal o manželku pečovat již dříve, zcela se odstěhoval, přičemž přes jeho nevůli lze jen stěží zajistit, aby v manželství setrval a zejména sám fyzicky zajišťoval péči o manželku. Péči aktuálně zajišťuje dcera, avšak ničeho nebrání tomu, aby se manželka pokusila zajistit si (alespoň zčásti) péči prostřednictvím poskytovatelů zdravotních či sociálních služeb.

13. Odvolací soud samozřejmě nepovažuje za správné, aby péči o manželku zcela zajišťovala společná zletilá dcera manželů na úkor svého vzdělávání, a proto je namístě hledat způsob, jak může být o manželku postaráno, aniž by přitom docházelo k zanedbávání školy zletilou dcerou či dokonce nedostudováním. Nastavení přiměřeného režimu je především morální povinností obou manželů vůči jejich dceři, a to v první řadě na straně manželky, která vyžaduje potřebnou péči, druhořadě ovšem na manželovi, který se rozhodl společnou domácnost opustit a podat návrh na rozvod manželství. Manžela sice nelze proti jeho vůli nutit setrvávat v manželství, resp. v domácnosti, kde se cítí dlouhodobě nespokojen, či nutit pečovat osobně o manželku, avšak na druhou stranu má též vyživovací povinnost vůči k manželce, která v transformované podobě trvá i po rozvodu manželství a která předchází vyživovací povinnosti dcery, takže lze po něm po právu požadovat, aby napomohl zajistit péči o manželku, např. finančním přispíváním na potřebné služby, případně byl nápomocen faktickou pomocí, např. zajišťováním nákupu či dovozem k doktorovi či na úřady, jak to činil již dříve, bude-li manželka mít přirozeně o takovou pomoc zájem.

14. Odvolací soud neshledává naplněnou ani podmínku mimořádných okolností svědčících pro zachování manželství. Lze uvést, že byť manželství trvá více jak 26 let, během nichž si prošlo řadou krizí a je v mnoha ohledech problematické, o čemž svědčí oddělené hospodaření, oddělené nocování, netrávení společného času, souhlas s mimomanželskými vztahy manžela, což vyvrcholilo ve fyzickém napadení manželky, návrhu na podání rozvodu a v odstěhování se manžela. I přes posledně zmíněné nebyly shledány příčiny rozvratu manželství převážně na straně manžela, nýbrž jsou přičitatelné oběma stranám sporu, kdy se jednalo o citové odcizení, zdravotní problémy obou manželů, k čemuž byla navíc shledána náladovost manžela, vznětlivá povaha a nepřiměřené reakce na běžné situace, které již lze přičítat manželovi. Za dané situace neshledává odvolací soud legitimní požadavek na zachování manželství účastníků, který by převážil nad nesouhlasem jednoho z manželů na dalším pokračování manželství.

15. Jelikož soud I. stupně shledal naplnění všech zákonných podmínek rozvodu manželství účastníků, přičemž přiléhavě neshledal podmínky pro aplikaci § 755 odst. 2 písm. b) o. z., tedy zvláštní zájmy některého z manželů, s nimiž by byl rozvod manželů v rozporu, v důsledku čehož návrhu na rozvod manželství podle § 755 odst. 1 o. z. vyhověl, je jeho rozhodnutí věcně správné. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrdil.

16. Výrok II. napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, je v souladu s § 23 z. ř. s., neboť nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti, pro které by měla být náhrada přiznána; odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu I. stupně i v nákladovém výroku.

17. V souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 větou první z. ř. s. rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť neshledal žádné výjimečné okolnosti, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků; nadto oba manželé náhrady nákladů řízení nepožadovali.