60 CO 156/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 122.052 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 6. 2022, č. j. 19 C 145/2022-54

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených částech výroků I. a III. o určení plnění ve splátkách a o lhůtě k plnění potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 6. 2022, č. j. 19 C 145/2022-54, bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 122.052 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 122.052 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve splátkách po 1.453 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok I.), soud zamítá žalobu, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 122.052 Kč za dobu od datum do datum (výrok II.), žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 44.025,30 Kč, to vše ve splátkách po 1.500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum ústně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce žalované zapůjčil v hotovosti částku 90.000 Kč, kterou mu žalovaná měla vrátit v 84 měsíčních splátkách po 1.453 Kč měsíčně počínaje březnem 2019 až do úplného splacení, přičemž rozdíl mezi částkami 122.052 Kč (84 x 1.453 Kč) a 90.000 Kč pak představuje úrok ze zápůjčky. Žalovaná žalobci žádnou splátku neuhradila. Žalobce dopisem z datum podle § 2394 o. z. odstoupil od smlouvy o zápůjčce a vyzval žalovanou k vrácení celé dlužné částky 122.052 Kč do druhého dne po doručení odstoupení. Uvedené odstoupení bylo doručeno datum. Žalovaná žalobci částku 122.052 Kč neuhradila, proto jí k tomu zavázal soud rozsudkem. Pokud žalovaná nezaplatila žalobci dluh do datum, ocitla se počínaje dnem datum v prodlení a žalobce tak má podle § 1970 o. z. právo též na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od datum do zaplacení. Jako nedůvodnou zamítl soud I. stupně žalobu ohledně úroku z prodlení za dobu od datum do datum, kdy ještě v prodlení nebyla. S ohledem na stanovisko žalobce umožnil soud I. stupně úhradu dluhu v původně dohodnutých splátkách po 1.453 Kč měsíčně, avšak s tím, že neuhradí-li splátku, bude povinna uhradit dluh jednorázově. Zohlednil délku prodlení, okolnost, že doposud nic na tento dluh nezaplatila a přihlédl též k zájmům žalobce. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž se souhlasem žalobce umožnil úhradu dluhu ve splátkách ve výši 1.500 Kč měsíčně s tím, že nezaplacením jedné ze splátek nastává splatnost celého zůstatku dluhu.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Z obsahu podaného odvolání vyplývá, že navrhuje, aby výše měsíčních splátek byla snížena na 500 Kč měsíčně, neboť má příjem z rodičovského příspěvku, má čtyři děti a další dluh vůči žalobci, na který musí plnit.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž nařizoval jednání, v souladu s ustanovením § 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř. a dospěl k následujícím závěrům.

5. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

6. Zákon, který zásadně předpokládá, že povinnosti uložené rozsudkem je třeba splnit v třídenní lhůtě, umožňuje soudu, aby v odůvodněných případech určil lhůtu delší nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 516/99).

7. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015).

8. Důvody, proč stanovil lhůtu k plnění delší, než je zákonná třídenní, nebo proč uložil zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například jeho rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 516/99 či sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3610/2016, a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1719/2017).

9. V projednávané věci soud I. stupně při úvaze o určení plnění ve splátkách, vycházel mimo jiné ze zjištění, že žalovaná není v současné době (tj. v době rozhodování věci) schopna zaplatit dlužnou částku a není ani jisté, za jak dlouhou dobu (a zda vůbec) bude schopna zaplatit celou dlužnou částku. Dále přihlédl i ke stanovisku žalobce, který nabídl, aby žalované byla dána možnost hradit dluh ve splátkách, a to pokud jde o jistinu a úrok ve výši splátek, jak byly původně dohodnuty ve smlouvě o zápůjčce. Rovněž vzal v potaz i uplynuvší dobu od splatnosti vymáhaného plnění a absenci úhrady dluhu ze strany žalované v době před svým rozhodnutím.

10. Nelze souhlasit s odvolatelkou, že soud I. stupně nesprávně zohlednil rozhodné skutečnosti (výši částky, postavení žalované, rovnováhu mezi zájmy účastníků řízení) za situace, kdy samotná žalovaná svoji platební schopnost v průběhu řízení vázala na nástup do pracovního procesu, tedy na okolnost, o níž není jisté, kdy a zda nastanou (srov. obdobně právní závěry v rozsudku ze dne 21. 10. 1969, sp. zn. 3 Cz 29/69, uveřejněném pod číslo Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Při povolování splátek či delší lhůty plnění nelze jen (jednostranně) hodnotit sociální situaci účastníka či jeho rodinné poměry a jeho další závazky. Žalobce se k možnosti uložit splnit povinnost ve splátkách vyjádřil. Hodnotí se však i chování neúspěšného účastníka v průběhu řízení a před jeho zahájením i dopad do majetkové sféry úspěšného účastníka.

12. V dané věci soud I. stupně zhodnotil, že sociální poměry žalované neumožňují zaplatit žalovanou částku do tří dnů. Správně však vzal soud I. stupně v úvahu povahu věci, charakter nároku, osobní poměry obou účastníků a zohlednil také zájem žalobce, aby se mu dostalo plnění, jakož i okolnost, že na předmětnou půjčku doposud nebylo plněno.

13. K obsahu odvolání ohledně žalovanou zmíněné výše splátek je zapotřebí uvést, že soud je současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 516/99 či sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3610/2016, a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1719/2017). Akceptace odvolatelkou uvedené výše splátek by představovalo s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení, a to u Okresního soudu ve obec, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.