60 CO 161/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 4. 2022 č. j. 38 C 118/2021-353

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích I., II., III. potvrzuje.

II. Ve výrocích IV. a V. se rozsudek soudu I. stupně mění takto: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce a žalovaná jsou povinni nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně, každý v podílu 1/2, náklady řízení, jejíž konkrétní výše bude vyčíslena samostatným usnesením ve lhůtě, která bude určena tímto samostatným usnesením.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne [datum], č. j. 38 C 118/2021-353, byl žalobci ze společného jmění manželů přikázán pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. e., pozemek parc. [číslo] St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obci [obec] a zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 35.137,80 Kč. Žalované byl ze společného jmění manželů přikázán do vlastnictví pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba (bydlení) bez č. p./č. e. a pozemek parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], obci [obec] a zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 6.269,05 Kč. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované na vypořádání podíl 1.564.434,37 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem IV. byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 645.490 Kč a výrokem V. byla žalobci uložena povinnost nahradit [obec] republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení v plné výši tak, jak budou vyčísleny samostatným usnesením.

2. Soud I. stupně uzavřel, že vypořádávané nemovité věci nabyli účastníci za trvání manželství a tyto jsou součástí společného jmění manželů. Pokud žalobce tvrdil, že kupní cena byla uhrazena za nemovité věci z jeho výhradních prostředků, tak žalobce ani po poučení toto neprokázal. Žalobce co by podnikatel užíval pro provoz svého podniku a současně i pro účely s podnikáním nesouvisející jen jeden účet a nemovitosti byly zakoupeny 3 roky po uzavření manželství a peněžní prostředky na účtu byly užívány k úhradě dluhu z podnikání a z příjmu odměn za poskytnuté služby a dodané výrobky a vedle toho i k úhradě potřeb rodiny účastníků. Po uzavření manželství přestalo být zřejmé, zda ta či ona platba či výběr z účtu jsou realizovány za užití peněžních prostředků nacházejících se zde před uzavřením manželství nebo z prostředků, které na účet byly připsány později. Došlo ke smísení těchto peněžních prostředků. Soud poukazuje na to, že zůstatek na účtu ke dni koupě nemovitých věcí smlouvami ze dne [datum] činil 5.868.811 Kč oproti zůstatku v den před uzavřením manželství, kdy byl zůstatek ve výši 3.629.269,12 Kč a obrat na účtu činil 1.500.000 Kč ročně a nelze rozlišit, z jakých prostředků byly kupní ceny za nemovité věci uhrazeny. Žalobce neprokázal ani po výzvě soudu, že kupní cenu za movité věci uhradil ze svých výhradních prostředků.

3. Soud I. stupně se nezabýval tvrzeními žalobce vznesenými u jednání dne [datum], jimiž odůvodňoval navrhovanou disparitu podílů, neboť tato tvrzení byla učiněna až po nastalé koncentraci řízení a jsou nepřípustná.

4. Soud dále vypořádal zůstatky na účtech uvedených shora. Zůstatek na účtu žalobce č. [bankovní účet] samostatně vypořádán nebyl, neboť je součástí podniku žalobce.

5. Hodnotu předmětných nemovitých věcí rozhodnou pro určení výše vypořádacího podílu určil soud podle znaleckého posudku podaného [právnická osoba] Znalecké posudky předložené stranami posoudil soud I. stupně jako nepřesvědčivé poté, co znalce vyslechl. Ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] zohlednil, že sám znalec u výslechu konstatoval, že aktuální obvyklá cena v době podání posudku je v současné době jiná, zřejmě vyšší. Ve znaleckém posudku Ing. [příjmení] potom byly nedostatečně vypořádány okolnosti spojené s riziky a zátěžemi spojenými s výstavbou nemovitostí na předmětných pozemcích. Naopak posudek [právnická osoba] považuje soud I. stupně za aktuální a přesvědčivý. Obvyklé ceny nemovitých věcí jsou určeny srovnávací metodou, přičemž ke srovnání použité stavby jsou zvoleny vhodně, neboť byly vyhledány stavby rozestavěné a bylo vycházeno z realizovaných kupních cen. Znalecký ústav se řádně vyrovnal s námitkami, které vznesl žalobce s poukazem na posudek Ing. [příjmení] [číslo] jehož obsahem je pouze přezkum správnosti závěrů [právnická osoba] Soud I. stupně dovozuje, že znalecký posudek odpovídá formálním náležitostem dle zákona č. 254/2019 Sb. Poukaz na nepodloženost koeficientu prodejnosti je irelevantní, neboť tento sloužil k určení věcné hodnoty staveb v rámci nákladového způsobu ocenění a tímto způsobem obvyklá cena nemovitých věcí určována nebyla. Námitka, že znalecký ústav nedostatečně zohlednil negativní vlastnosti oceňovaných nemovitých věcí, není pravdivá, neboť tyto byly znaleckým ústavem adekvátně zohledněny.

6. Soud I. stupně v odůvodnění dále uvedl důvody pro rozdělení věci mezi účastníky tak, aby vypořádávaná částka byla co nejnižší.

7. Soud I. stupně při vypořádání nepřihlédl k hodnotě obchodního závodu žalobce, který sám o sobě součástí společného jmění nebyl. Součástí společného jmění manželů však byly výnosy z podnikání žalobce, nicméně tyto byly částečně vynaloženy na náklady z podnikání vzniklé. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi aktivy a pasivy podnikání žalobce činil ke dni zániku společného jmění manželů částku 905.000 Kč a ke dni uzavření manželství disponoval žalobce finančními prostředky 4.000.000 Kč, dospěl soud k závěru, že hodnotu podniku, při jehož provozu byla tato suma za trvání manželství spotřebována, není namístě nikterak při vypořádání společného jmění manželů zohledňovat.

8. Náklady řízení určil soud I. stupně podle úspěchu účastníků, když žalobce v rámci svých předžalobních návrhů upíral žalobkyni značnou hodnotu.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém nesouhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně, ani s jeho právním hodnocením. Žalobce v odvolání sice ztotožňuje vnosy do společného jmění manželů formou investice do nemovitých věcí, a to, zda vůbec nemovité věci patří do společného jmění, kdy tvrdí, že byly pořízeny z jeho výhradních prostředků, avšak z odvolání je zřejmé, že nesouhlasí se závěry soudu I. stupně o tom, že na účtu žalobce došlo ke smísení jeho výhradních prostředků s prostředky společnými. Dovozuje, že tyto finanční prostředky jsou i nadále oddělitelné. Zároveň poukazuje na příjmy obou účastníků v rozhodném období před zakoupením nemovitých věcí, přičemž činí jednoznačný závěr, že veškeré příjmy za trvání manželství byly použity na chod domácnosti. Poukazuje také na to, že soudem I. stupně bylo účastníkům sděleno, že minimálně vnos ve výši 1.500.000 Kč byl prokázán a tato skutečnost absentuje v protokole o jednání. Vznáší tedy námitky proti protokolaci a navrhuje výslech žalobce a JUDr. [příjmení] k této skutečnosti.

10. Dále žalobce namítá, že soud I. stupně nesprávně aplikoval ust. § 118a o. s. ř., kdy sice poučil žalobce o tom, že je povinen prokázat vnosy, avšak následně již nepoučil žalobce o tom, zda-li soud považuje doposud doložené důkazy za dostačující či zda-li nutno učinit další důkazní návrhy. Žalobce tak důvodně předpokládal, že vnosy do společného jmění manželů byly prokázány a došlo ke zkrácení práv žalobce.

11. Žalobce nesouhlasí se skutkovými zjištěními učiněnými soudem I. stupně stran obvyklé ceny nemovitých věcí, napadá správnost posudku [právnická osoba] a preferuje závěry žalobcem předloženého znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Žalobce v odvolání namítá, že znalecký posudek neobsahuje veškeré stanovené náležitosti. V posudku byla využita metoda ocenění dle zákona č. 151/1997 Sb., která je ve vztahu k určení obvyklé ceny irelevantní a výpočty znalce nevedly k žádnému závěru pro účely posudku. Obsah posudku je ve značné části irelevantní ve vztahu k jeho zadání a značná část posudku je nepoužitelná. Znalecký posudek je nepřezkoumatelný pro nejasnost výpočtů. Znalecký posudek nedostatečně hodnotí nestandardní vlastnosti nemovitých věcí ve vztahu k jejich negativům a znalec neměl k tomuto dostatečné podklady. Znalec chybně použil metodu ocenění s využitím statistiky vývoje cen HB index. Znalecká kancelář se chybně označuje jako znalecký ústav. Je nereálné, aby vlivem času natolik rapidně vzrostla cena nemovitých věcí oproti posudku Ing. [příjmení]. Znalec se nevyjádřil k posudku Ing. [příjmení] a tím nesplnil zadání. Ve vztahu k vyjádření znalce k námitkám žalobce potom poukazuje na to, že žalobce měl možnost se s tímto vyjádřením seznámit až u jednání dne [datum], v rámci kterého došlo k vyhlášení rozhodnutí a dokládá další vyjádření Ing. [příjmení]. Nesouhlasí s tím, že soud I. stupně nepřipustil další dokazování vypracováním nového znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Vznáší námitku protokolace, kdy znalci bylo nepřípustně při jeho výpovědi napovídáno, což není z protokolu zřejmé a k tomu navrhuje provést výslech žalobce, JUDr. [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [příjmení] a zvukovou nahrávkou.

12. Odvolatel poukazuje na výši finančních prostředků, s kterými disponoval před uzavřením manželství a že tato skutečnost nebyla zohledněna při vypořádání společného jmění manželů z pohledu disparity. Důvody pro disparitu byly uvedeny již při prvním jednání [datum] a opět vznáší námitku protokolace z tohoto jednání a navrhuje provést důkaz výpovědí žalobce a JUDr. [příjmení]. Soud I. stupně pochybil tím, že neposkytl opětovné poučení k prokázání vnosů, ale nepoučil ani o možnosti aplikace disparity podílů.

13. Žalobce nesouhlasí ani s důvody, pro které soud I. stupně rozdělil majetek mezi účastníky a poukazuje na to, že žalovaná se domáhala přikázání nemovitých věcí až v závěrečném návrhu. Zjištění soudu I. stupně, že žalobce je schopen dosahovat značných výdělků je chybné a aktuální příjmy žalobce ani nebyly dokládány. Nesouhlasí ani se závěry, pro které byla žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

14. Žalovaná ve vyjádření k odvolání se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o smísení finančních prostředků a poukazuje na roční obraty a počty operací na předmětném účtu. Poukazuje na to, že závěry auditora k příjmům žalobce jsou pro řízení nepodstatné a poukazována judikatura je užita žalobcem zavádějícím způsobem. Námitky proti znaleckému posudku, z něhož vycházel soud I. stupně považuje za nepodstatné a nedůvodné. Stejně tak zavádějícím způsobem žalobce argumentuje judikaturou ve vztahu ke svému požadavku na opětovné poučení dle § 118a o. s. ř. ve vztahu k námitkám, že žalobce měl být poučen o možnosti aplikace disparity podílu, namítá, že nelze poučovat účastníka o možnostech právního hodnocení. Popírá, že by se v průběhu celého řízení vycházelo z toho, že veškeré nemovité věci budou přikázány do vlastnictví žalobce. Poukazuje na to, že protokol je veřejnou listinou a popírá, že by protokoly byly v rozporu s průběhem jednání. Ztotožňuje se se závěry soudu I. stupně k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

15. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

16. To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. / § 708 zákona č. 89/2012 Sb.

17. Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně. / § 736 zákona č. 89/2012 Sb.

18. Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. / § 740 zákona č. 89/2012 Sb.

19. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. / § 742 zákona č. 89/2012 Sb.

20. Odvolací soud pochybil, když v dostatečném předstihu nedoručil žalobci vyjádření žalované k jeho odvolání, nicméně nejde o takovou vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí. Především obsah tohoto vyjádření byl konstatován u nařízeného jednání odvolacího soudu, přičemž jednání soudu je právě určeno k prezentaci stanovisek účastníků a provádění dokazování. Pokud žalobce tvrdí, že nemohl podat repliku k tomuto vyjádření, tak dle odvolacího soudu tento názor nedává logiku, neboť by z tohoto pohledu musel odvolací soud tuto repliku doručit protistraně a ta by opět měla mít právo repliky a tak stále dokola. Žalobce mohl a také reagoval na obsah vyjádření u jednání odvolacího soudu. Navíc odvolací soud podotýká, že v rámci odvolacího řízení nebyly uplatněny ze strany žalované žádné novoty, všechny skutečnosti a stanoviska byly již uplatněny v řízení před soudem I. stupně. Vedle toho, že žalobce byl s obsahem vyjádření seznámen u jednání odvolacího soudu, tak navíc měl jeho obsah k dispozici, neboť dne [datum] si v rámci nahlížení do spisu pořídila žalující strana i opis tohoto vyjádření. K porušení práv žalobcem by mohlo dojít, pokud by postupem soudu došlo k faktickému znemožnění vznést argumenty proti tvrzením žalované (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 1405/21). K tomu však nedošlo, neboť žalobce byl seznámen s obsahem vyjádření u nařízeného jednání odvolacího soudu a byl mu také poskytnut dostatečný prostor k tomu, aby vznesl argumenty proti tvrzením žalované.

21. Soud I. stupně se věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, z provedeného dokazování učinil správná skutková zjištění a učinil správné právní hodnocení. Skutkové závěry soudu I. stupně mají základ v obsahu provedených důkazů a jeho úvahy při hodnocení skutkových zjištění mají logický základ. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je správné a odvolací soud na ně odkazuje. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně v meritorních výrocích I., II. a III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Odvolací námitky žalobce byly uplatněny již před soudem I. stupně a soud I. stupně se s těmito vyrovnal v odůvodnění napadeného rozsudku a odvolací soud se zhodnocením soudu I. stupně ztotožňuje.

22. Žalobce uplatnil u jednání dne [datum] námitku podjatosti proti osobě předsedy senátu Mgr. Jiřího Němce. Tato námitka spočívá v tom, že když hovoří soudce se zástupkyní žalobce, dívá se i na protistranu, napovídá svědkům a s ohledem na způsob vyjádření, gestikulaci a výraz tváře je zřejmá zaujatost vůči zástupkyni žalobce. Dále poukazuje na to, že manželka zástupce žalované je soudkyní Okresního soudu ve [obec] a je známo, že jsou realizovány styky mezi soudci a jejich manžely. Předseda senátu Mgr. [jméno] [příjmení] ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žádné takové skutečnosti v dané věci nejsou dány. Samotná skutečnost, že zástupce žalované je manželem soudkyně Okresního soudu ve [obec] nezakládá poměr předsedy senátu k zástupcům účastníků a účastníkům. Předseda senátu manželku zástupce žalované zná pouze jako kolegyni a není zřejmé, že by měl nějaké mimopracovní vztahy k zástupci žalované. Pokud žalobce poukazuje na způsob jednání a vedení řízení předsedou senátu, tak podle § 14 odst. 4 o. s. ř. postup soudce v řízení není důvodem k vyloučení soudce. Z videozáznamu z jednání dne [datum], kde byla námitka uplatněna, je však zřejmé, že předseda senátu vystupoval u jednání zcela korektně a slušně, na rozdíl od zástupkyně žalobce, která vystupovala afektovaně, komentovala nemístně i nepodstatné skutečnosti a napomínala i protistranu.

23. Žalobce uplatnil námitku proti protokolaci jednání dne [datum] a [datum] a k tomu navrhl provedení důkazů výpovědí žalobce, JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení], vyjádření znalce [příjmení] [příjmení] a zvukovými nahrávkami. Měl-li u jednání přítomný žalobce za to, že protokol o jednání soudu neodráží věrně děj v jednací síni, bylo to důvodem k uplatnění námitky do protokolace, o které by byl soud povinen rozhodnout; povahou věci je přitom dáno, že takovou námitku mohl žalobce uplatnit nejpozději do skončení tohoto jednání (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 2737/2012).

24. Žalobce však do konce jednání dne [datum] a [datum] takovou námitku neuplatnil a tato je uplatněna opožděně. Odvolací soud proto také ani neprováděl navržené důkazy ve vztahu k této námitce, neboť pro svoji opožděnost je tato bezvýznamná. Nad rámec lze dodat, že námitky do protokolace jednání dne [datum] směřuje do toho, že soud se měl vyjádřit k tomu, že vnos ve výši 1.500.000 Kč má za prokázaný. Není naprosto zřejmé, jaký by toto mělo mít vliv na průběh a výsledek řízení, zvláště když u tohoto jednání soud poučil žalobce podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť své vnosy do nemovitých věcí specifikuje a prokáže a zároveň ho poučil o následcích. Ve vztahu k námitce do protokolace jednání dne [datum] lze konstatovat, že tvrzení žalobce je ryze subjektivní a zcela v rozporu s obsahem videozáznamu z předmětného jednání. Ve vztahu k uvedenému je třeba uvést, že odvolací soud neshledal nedostatky ve způsobu provádění dokazování u tohoto jednání.

25. S otázkou smísení finančních prostředků žalobce a prostředků získaných v průběhu manželství, které jsou součástí společného jmění manželů, se vyrovnal již soud I. stupně v odůvodnění rozsudku a jeho závěry jsou logické a mají oporu v provedeném dokazování. Pokud žalobce argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 487/2019 a 22 Cdo 638/2011, vychází tato rozhodnutí z odlišného skutkového stavu. V prvním rozhodnutí je skutek založen na tom, že kupní cena byla zaplacena z výhradních prostředků účastníků, avšak v dané věci soud vychází z toho, že došlo ke smísení prostředků na účtu a tyto nejsou oddělitelné a cena tedy byla zaplacena z prostředků ve společném jmění manželů. U druhého rozhodnutí je skutkový stav založen na tom, že finanční prostředky byly oddělitelné. V dané věci tomu tak však není, neboť jak správně dovodil soud I. stupně, došlo ke smísení finančních prostředků. Správně poukazuje na to, že nákup nemovitosti byl proveden 3 roky po uzavření manželství a mezi tím byly na stejný účet, na kterém byly výhradní prostředky žalobce, zasílány i finanční prostředky patřící do společného jmění manželů, přičemž na tomto účtu byl značný obrat a nelze již vzhledem k tomuto obratu uvažovat o oddělení prostředků. Argumentace žalobce o výši příjmů účastníků v průběhu manželství na tomto nemůže ničeho změnit. Tvrzení žalobce o tom, že veškeré tyto příjmy padly na chod domácnosti je zcela fiktivní. Peníze jsou věcí druhově určenou a uložením peněz na účet u banky nezůstávají peníze jako takové vkladateli, ale tomuto vzniká vůči bance pohledávka. Z tohoto pohledu je naprosto nereálné, aby bylo možno vůbec tvrdit, že veškeré příjmy patřící do společného jmění manželů byly užity na chod domácnosti a na účtu zůstávaly pouze výhradní prostředky žalobce. Toto je navíc zcela v rozporu se zjištěným kreditním a debetním obratem na účtu ve vztahu k výši výhradních prostředků.

26. Žalobce zřejmě směšuje otázku toho, že nemovité věci měly být zaplaceny z výhradních prostředků žalobce, a to, že na zakoupení nemovitých věcí byly použity výhradní prostředky žalobce alespoň částečně (formou vnosu) a dále tím, zda se uskutečnil vnos ze strany žalobce investicí do rekonstrukce nemovitých věcí. Ve vztahu k prvním dvěma uvedeným skutečnostem lze odkázat na již shora uvedené. Na základě toho, že na účtu žalobce došlo ke smísení výhradních a společných prostředků, nelze uvažovat o tom, že by žalobce nabyl nemovité věci do svého výhradního vlastnictví, popřípadě že by sice byly tyto nemovitosti ve společném jmění manželů, avšak by bylo třeba uvažovat o tom, že žalobce má nárok na vypořádání vnosu, tedy výhradních prostředků, které byly užity částečně na úhradu kupní ceny. Výsledkem smísení prostředků je skutečnost, že se vychází z toho, že prostředky jsou ve společném jmění manželů a nelze uvažovat o tom, že by část kupní ceny byla zaplacena z výhradních prostředků. Je naprosto nereálné zvažovat, které peníze (jak výše uvedeno druhově určená věc, která byla vložena na účet a žalobci tak vznikla pohledávka vůči bance), jsou výhradní, zda byly užity ke koupi a v jaké míře. Z tohoto pohledu, kdy soud učinil závěr o smísení finančních prostředků, tedy v podstatě se uzavírá, že kupní cena za nemovité věci byla zaplacena z prostředků ve společném jmění manželů, to znamená, že skutkový stav byl bezpečně zjištěn a je bezvýznamné řešit poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k těmto skutečnostem.

27. Odvolací soud však uzavírá, že soud I. stupně při aplikaci § 118a odst. 1, 3 nepochybil. Žalobce byl řádně poučen dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání dne [datum] včetně poučení o následku. Nelze jednoznačně uzavřít, že poučovací povinnost musí být v řízení dávána opakovaně. V zásadě by mělo být dáno poučení a účastník by měl na toto reagovat. Nelze vyloučit, že vzhledem ke specifické situaci, kdy by účastník reagoval na poučení přiměřeným způsobem, ale některá skutečnost by nebyla ještě zcela prokázána, tak lze dát poučení opakovaně. Taková skutečnost však v dané věci nenastala. Pokud se týká prostředků použitých ke koupi nemovitosti, tak platí shora uvedené, že došlo ke smísení výhradních prostředků s prostředky ve společném jmění manželů a tyto byly užity na koupi nemovitých věcí a že tedy tato skutečnost byla prokázána. Žalobce neuvedl ani neprokázal žádné skutečnosti, z kterých by bylo možno vůbec uvažovat o tom, že by měly být kupní ceny zaplaceny z nějakých jiných prostředků. Pokud se týká prokázání investic do rekonstrukce nemovitosti z výhradních prostředků, tak žalobce také ničeho netvrdil a neprokazoval. Za této situace se jeví opakované poučení dle § 118a odst. 1, 3 jako zcela nadbytečné.

28. S uvedeným souvisí i otázka námitky žalobce k otázkám disparity podílu účastníků na vypořádání společného jmění manželů. Soud má poučovací povinnost pouze ke skutečnostem, které v řízení jsou uplatněny, vyjdou najevo nebo je třeba tvrdit s ohledem na znění skutkové podstaty aplikovaného hmotněprávního ustanovení. Ve vztahu k disparitě však nic takového do doby koncentrace řízení uplatněno nebylo a proto nebylo namístě, aby soud poučoval účastníky o tom, že by snad mohlo být disparitní vypořádání, pokud by byly dány výjimečné skutečnosti, o kterých však soud zatím nic neví. Soud I. stupně proto správně postavil mimo své rozhodování skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje disparitní vypořádání, uplatněné až po koncentraci řízení dne [datum]. Za skutečnost, která by mohla mít vztah k disparitnímu vypořádání, která byla uplatněna před koncentrací řízení, by snad mohlo být považováno tvrzení žalobce učiněné před koncentrací řízení, byť ve vztahu k tomu, že nemovité věci nepatří do společného jmění manželů, neboť jsou zakoupeny z výhradních prostředků žalobce, a to tvrzení o tom, že vstoupil do manželství s finančními prostředky na účtu ve výši 4.000.000 Kč. Toto však samo o sobě není důvodem pro aplikaci disparitního vypořádání, zvláště když došlo ke smísení prostředků žalobce a společných prostředků nabytých za trvání manželství, jak již uvedeno shora. Navíc účastníci vstupovali do manželství jistě za účelem společného soužití a společného hospodaření s vědomím vzájemné pomoci. Z takto zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by se žalovaná nepodílela na chodu domácnosti, péči o děti a podobných záležitostech a že by tedy svým dílem nepřispěla k získání společného majetku.

29. S odvolacími námitkami stran zjištění obvyklé ceny znaleckým posudkem se již vypořádal v odůvodnění rozsudku soud I. stupně a jeho závěrům nelze nic vytknout. Soud I. stupně řádně odůvodnil, proč nevycházel ze znaleckých posudků předložených účastníky. Je zcela správné a logické, že soud za této situace zadal vypracování znaleckého posudku jinému znalci než znalcům, které oslovili účastníci. Žalobcem prosazované vypracování posudku Ing. [příjmení] je zcela nedůvodné. Soud I. stupně následně shledal posudek [právnická osoba] jako správný a dostatečný a proto již neměl důvod k provádění dalšího dokazování a vypracování dalšího nebo snad dalších znaleckých posudků k obvyklé ceně nemovitých věcí. Odvolací soud ještě obecně k většině námitek žalobce podotýká, že vypracování znaleckého posudku k určení obvyklé ceny nemovitých věcí není žádným exaktním výpočtem a hraje zde roli také určitá zkušenost a přehled znalce a také v určitém měřítku i odhad tohoto znalce. Žalobce předložil v odvolacím řízení opětovně vyjádření Ing. [příjmení] k vyjádření [právnická osoba] k předchozím námitkám, které vycházely z předchozího vyjádření Ing. Domanského. Odvolací soud doplnil dokazování touto listinou a konstatuje, že vyjádření obsahuje setrvání na předchozích námitkách, které již byly uplatněny před soudem I. stupně. Skutečnost, že vyjádření [právnická osoba] bylo přečteno u jednání dne [datum] a účastníci je neměli k dispozici již dříve, není žádným porušením procesních práv ve smyslu § 122 odst. 1 o. s. ř., neboť dokazování se provádí při jednání a ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. se primárně provádí důkaz výslechem znalce, což se také u jednání dne [datum] stalo.

30. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně se vyjádřil ke všem námitkám vůči znaleckému posudku, z něhož určil potom soud obvyklou cenu pro vypořádání. Odvolací soud může jen dodat v souladu se soudem I. stupně, že předmětný znalecký posudek má náležitosti dle § 27 a násl. zákona č. 254/2019 Sb. a jeho závěry jsou z posudku zřejmé a také dostatečně odůvodněné. Žalobce tvrdí, že obsahem posudku je výpočet ceny dle zákona č. 151/1997 Sb. a značná část posudku je nadbytečná ve vztahu k zadání posudku. Pokud by i tato tvrzení byla důvodná, tak nemají žádný vliv na správnost a výsledek znaleckého posouzení. Poukaz na nepředložení koeficientu prodejnosti je z pohledu určení ceny nemovitostí irelevantní, kdy tento sloužil k určení věcné hodnoty stavby, jak již konstatoval soud I. stupně. Neobstojí ani námitka nedostatečného zohlednění negativních vlastností nemovitých věcí, neboť posudek zmiňuje konkrétně otázky napojení na inženýrské sítě a omezení v důsledku existence ochranných pásem, pásma sesuvu, respektive svažitosti. Tyto okolnosti se také promítly do určení ceny. Soud I. stupně se také vyrovnal s námitkami ve vztahu k využití HB indexu a odvolací soud se v tomto ztotožňuje s jeho závěry. Otázka reálnosti či nereálnosti nárůstu cen, vychází z ryze subjektivního stanoviska žalobce a nemá v ničem oporu, naopak soud I. stupně za využití poukazovaného HB indexu prokazuje nesprávnost názoru žalobce. Pokud žalobce zpochybňuje existenci oprávnění [právnická osoba], tak z výpisu ze seznamu znalců je zřejmé, že tento subjekt je zapsán do seznamu od [datum] pro obor ekonomika, mimo jiné i odvětví oceňování nemovitostí a ke dni rozhodování soudu byl v tomto seznamu stále zapsán. Otázka zavádějícího názvu [právnická osoba] je pro správnost posudku naprosto nepodstatná a není třeba ji řešit.

31. Soud I. stupně správně určil předmět společného jmění manželů a také správně určil hodnotu jednotlivých položek tohoto společného jmění manželů. Při vypořádání správně přihlédl k tomu, aby vypořádací podíl byl co nejnižší. Skutečnost, zda žalobkyně nárokovala přikázání nemovité věci či nikoliv a kdy tak učinila, je zcela nerozhodná už jen proto, že ve sporu ve vypořádání společného jmění není soud vázán žalobním návrhem. Žalobce ani netvrdil žádné skutečnosti, pro které by ta která věc měla být přikázána do výhradního vlastnictví právě jemu a že žádné specifické okolnosti, které by zakládaly právo na přikázání věcí, nebyly v průběhu řízení tvrzeny ani z jedné strany. Výše vypořádacího podílu byla poté určena poté také správně. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

32. Dále se soud zabýval také nákladovými výroky IV. a V. Soud I. stupně vycházel při rozhodování o náhradě nákladů řízení z posouzení procesního úspěchu účastníků a své rozhodnutí opřel o judikaturu Nejvyššího soudu. V mezidobí však byla tato judikatura překonána rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, II. ÚS 572/19 a I. ÚS 262/20. Tato vychází z principu, že v řízení, které má povahu tzv. iudicii duplicis, tedy i v řízení o vypořádání společného jmění manželů, která má také takovou povahu, nelze vycházet ze zásady procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním ztěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesního práva, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého účastníka. Vzhledem ke shora uvedené povaze řízení o vypořádání společného jmění manželů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil výroky IV. a V. rozsudku soudu I. stupně. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení žádnému z účastníků, když skutečnost, že žalobce vystupuje v řízení se zcela nereálnými hypotézami a opakovanými důkazními návrhy, nedosahuje míry pro kvalifikaci jeho jednání jako šikanózního výkonu práva a obstrukčního chování. S ohledem na to, že účastníci si nesou náklady řízení každý sám a nelze vycházet z procesního úspěchu, bylo změněno i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zálohovaných státem, a to tak, že každý z účastníků je povinen nahradit tyto náklady řízení [obec] republice – Okresnímu soudu ve [obec] v rozsahu 1/2, když výše nákladů řízení bude určena následně v samostatném usnesení, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o výši znalečného, které se do výše nákladů řízení promítne.

33. Odvolací soud s poukazem na shora uvedené rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení souladně s náklady řízení před soudem I. stupně, a to tak, že náklady odvolacího řízení si ponesou každý z účastníků sám. Důvodem pro takové rozhodnutí jsou skutečnosti uvedené shora.