60 Co 202/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o žalobě proti vypuzení z držby o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne datum č. j. Anonymizováno

I. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. v části, kterou byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen zdržet se rušení držby k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , adresa, a to jakýmikoliv zásahy či stavebními pracemi spočívajícími mimo jiné v umístění plotu či jiných překážek a movitých věcí a uvedením pozemků v předešlý stav vyklizením movitých věcí, potvrzuje.

II. Usnesení soudu I. stupně se ve výroku I. v části, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen zdržet se rušení držby k pozemku parc. č. , adresa, , se mění takto:Žalovaný je povinen zdržet se rušení držby žalobkyně k pozemku parc. č. , adresa, jakýmikoliv zásahy spočívajícími především v umístění movitých věcí či jiných překážek užívání a je povinen stav tohoto pozemku uvést v předešlý stav, tedy vyklidit movité věci ve své dispozici z tohoto pozemku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl žalovaný povinen zdržet se rušení držby k pozemkům parc. č. , adresa, a to jakýmkoliv zásahy či stavebními pracemi spočívajícími mimo jiné v umístění plotu či jiných překážek a movitých věcí a uvedení pozemků v předešlý stav vyklizením movitých věcí, zamítnuta. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 26.756,14 Kč.

2. Z provedeného dokazování učinil soud I. stupně skutkový závěr, že předmětem smlouvy o výpůjčce, na základě které má žalobkyně právo pozemky užívat, byly všechny pozemky, které jsou předmětem žaloby, tedy pozemky parc. č. , adresa, , neboť k vydělení pozemků parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, došlo až po předání předmětu výpůjčky a tyto pozemky byly součástí předmětu výpůjčky. Pozemky užívala žalobkyně prostřednictvím nájemce od 1. 3. 2021 do 30. 4. 2024, vyjma pozemku parc. č. , Anonymizováno, , neboť zde měl od počátku umístěny své věci žalovaný, a to stavební buňku, materiál, vozík a používal pozemek pro vstup do jiné stavby. Soud I. stupně měl dokazováním za vyvrácené, že by žalovaný zasahoval do držby žalobkyně umístěním a uzamčením brány a zákazovou značkou. Soud I. stupně naopak vzal za prokázané, že vozidla umístěná na pozemku parc. č. , datum, do podání žaloby , datum, zde umístil žalovaný, když dovodil, že areál byl uzamčen a klíče měl žalovaný, přičemž některá vozidla provozoval. Umístění vozidel na jiných pozemcích nebylo prokázáno. S ohledem na dobu, po kterou se tak opakovaně dělo, posoudil soud I. stupně zásah do držby jako trvalý. Nicméně soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně v době tvrzeného zásahu předmětné pozemky nedržela a nemohlo dojít k zásahu do držby, která byla přerušena. Soud uzavřel, že pozemek parc. č. , adresa, , žalobkyně nikdy nepřevzala a respektovala dřívější užívání žalovaným. Ve vztahu k ostatním pozemkům uzavřel, že ke dni 30. 4. 2024 nájemce vyklidil předmětné pozemky nacházející se v uzavřeném a uzamčeném areálu a žalobkyně si nepřevzala klíče od nájemce a držbu nevykonávala. Soud I. stupně uvedl, že vzhledem k prekluzivní lhůtě dle § 1008 občanského zákoníku, není třeba se zabývat skutkovým stavem před 30. 4. 2024.

3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém poukazuje na závěr soudu I. stupně, že bylo prokázáno, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, jsou předmětem výpůjčky a že žalovaný na pozemcích umisťuje vozidla a materiál. Poukazuje na to, že pozemky parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, tvoří uzavřený celek - oplocený areál. Nebylo prokázáno, že by pozemek parc. č. , Anonymizováno, , byl předmětem dohody, dle které by byl žalovaný oprávněn pozemek užívat. Dále dovozuje, že žalobkyně má přístup na předmětné pozemky.

4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání dovozuje věcnou správnost rozhodnutí soudu I. stupně.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro částečné potvrzení a částečnou změnu rozhodnutí soudu I. stupně.

6. Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil./§ 1007 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb./7. Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe./§ 987 zákona č. 89/2012 Sb./8. Držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.Nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká. Ani smrt držitele nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby./§ 1009 zákona č. 89/2012 Sb./9. Držba se přeruší, nevykonával-li ji držitel v průběhu vydržecí doby déle než jeden rok./§ 1093 zákona č. 89/2012 Sb./10. Soud I. stupně správně vyhodnotil provedené důkazy a z nich učinil správná skutková zjištění. Skutková zjištění soudu I. stupně vycházejí z obsahu provedených důkazů a úvahy, kterými se soud I. stupně při vyhodnocení skutkového stavu řídil, mají logický základ. Odvolací soud neshledal takovou disproporci, pro kterou by bylo třeba provedené dokazování opakovat a přehodnotit. Soud I. stupně se také vyrovnal s tím, proč některé důkazy neprovedl. Odvolací soud proto v části skutkových zjištění odkazuje na odůvodnění učiněné soudem I. stupně a při právním posouzení vychází z takto zjištěného skutkového stavu.

11. Soud I. stupně zamítl žalobu s odůvodněním, že žalobkyně v době tvrzeného zásahu předmětné pozemky nedržela a nemohlo dojít k zásahu do tržby. Soud I. stupně takový závěr učinil na základě zjištění, že pozemky se nacházejí v oploceném a uzavřeném areálu a po vyklizení pozemku nájemcem již žalobkyně nepřevzala klíče od uzavřeného areálu a nechopila se držby. Ve vztahu k pozemku parc. č. , adresa, dovodil, že držby tohoto pozemku se žalobkyně nikdy nechopila, neboť od počátku výpůjčky respektovala umístění movitých věcí žalovaným na tomto pozemku. Odvolací soud dospěl k jinému právnímu posouzení. Podle § 987 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe. Držba předpokládá faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůli (animus possidendi). Soud I. stupně shledal, že držba předmětných pozemků žalobkyní byla přerušena, když si žalobkyně nepřevzala klíče od areálu, od nájemce, kde se pozemky nachází a od 30. 4. 2024, kdy nájemce pozemky vyklidil, žalobkyně pozemky fakticky neovládá. Otázka, v čem spočívá stav nazvaný corpus possessionis, je tradičním problémem právní vědy. Fakticky ovládá hmotnou věc především ten, kdo ji fyzicky drží. Toto kritérium je ovšem nedostatečné, ač proto, že některé věci fyzicky držet nelze (například nemovitosti), v jiných případech je fyzické držení značně nepraktické. Proto jde při držbě o faktické (nikoliv jen fyzické) ovládání věci. Podstata nakládání s věcí tak není v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy za „nakládání s věcí“. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání věci je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí. To je zjevné zejména u pozemků, kdy držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ležet ladem, a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 728/2000). Samotnou skutečnost, že žalobkyně si nepřevzala klíče od uzavřeného areálu, kde se předmětné pozemky nachází, nelze vyložit jako nedostatek faktického ovládání věci. Soud I. stupně dovodil, že žalobkyně má na základě smlouvy o výpůjčce právní titul k užívání věci. I pokud žalobkyně po ukončení nájmu předmětných pozemků nechá pozemky ladem, avšak není vypuzena nikým z držby, nedojde dle § 1009 občanského zákoníku k zániku držby. Žalobkyně i nadále má možnost užívat předmětné pozemky. Žalobkyně také nebyla z držby vypuzena. Žalovaný sice zasáhl do držby žalobkyně umístěním vozidel a movitých věcí na předmětné pozemky, avšak nemůže dojít k vypuzení z držby zásahem, proti kterému se žalobkyně brání právě žalobou na ochranu rušené držby. Odvolací soud má za to, že i samotná skutečnost podání žaloby na ochranu před vypuzením z držby svědčí proto, že žalobkyně fakticky věc ovládá, neboť realizuje právo na ochranu držby vycházející z jejího práva výpůjčky a má nadále vůli věc držet pro sebe. Odvolací soud ještě podotýká, že pokud soud I. stupně odkazuje na úpravu přerušení držby dle § 1093 občanského zákoníku, tak toto ustanovení je systematicky zařazeno v zákoně k institutu vydržení a zákon § 1091 občanského zákoníku, stanoví, že pro účely vydržení se vyžaduje kontinuální, nepřerušená držba po zákonem stanovenou dobu. Ztráta držby tedy vede k přerušení běhu vydržecí doby, avšak zákon stanoví, že stejné účinky jako ztráta držby má nevykonávání držby, a to po dobu jednoho roku. Podle § 1009 odst. 2 občanského zákoníku nevykonáváním držba nezaniká. Nevykonání držby vede pouze k přerušení vydržecí doby, ale nikoliv ke ztrátě samotné držby, pakliže trvá corpus i animus držitele. To znamená, že po dobu nevykonávání držby sice držitel nemůže vydržet věc, ale čerpá výhody plynoucí z právní ochrany držitele, náležejí mu plody, může se bránit proti rušení držby a podobně. Odvolací soud dovozuje, že žalobkyně je držitelkou předmětných pozemků.

12. Soud I. stupně učinil skutkový závěr, že žalovaný opakovaně umístil na pozemek parc. č. , adresa, motorová vozidla. V souladu se soudem I. stupně odvolací soud dovodil, že vzhledem k opakovanému umístění více vozidel, jde o zásah trvalý. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalovaný užíval pozemek parc. č. , adresa, když bylo prokázáno, že žalobkyně nepřenechala pozemek nájemci , Anonymizováno, k datu vzniku nájmu 1. 3. 2021, neboť již v tomto datu zde měl žalovaný umístěno stavbu buňky, materiál a vozík.

13. Vzhledem k prokázanému opakovanému umisťování vozidel žalovaným na pozemek parc. č. , adresa, zasáhl žalovaný do držby tohoto pozemku žalobkyní a podle § 1007 občanského zákoníku byla žalovanému uložena povinnost zdržet se rušení držby k pozemku parc. č. , adresa, a to umístěním movitých věcí a je povinen uvést pozemky v předešlý stav vyklizením movitých věcí. Odvolací soud proto v této části podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil usnesení soudu I. stupně a v této části žalobě vyhověl. Pokud jde o zásah do držby pozemku parc. č. , adresa, , tak soud I. stupně uzavřel, že stavební buňka, materiál a vozík byly umístěny na pozemku žalovaným již k datu 1. 3. 2021. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku je třeba žalobu podat do jednoho roku ode dne, kdy žalobkyně mohla své právo uplatnit poprvé. Protože žaloba byla podána více jak rok po rušebním jednání, ke kterému došlo 1. 3. 2021, došlo k prekluzi práva na ochranu držby žalobkyně, a proto je namístě v této části žalobu zamítnout. Zásah do držby ostatních pozemků nebyl prokázán, a proto i v této části je dán důvod pro zamítnutí žaloby a potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Odvolací soud proto v těchto částech rozhodnutí soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Vzhledem k tomu, že odvolací soud usnesení soudu I. stupně částečně změnil, rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak nikoliv v plném rozsahu. K zásahu do držby žalobkyně došlo, avšak nikoli v tvrzeném rozsahu. Odvolací soud proto dovodil, že oba účastníci byli v řízení částečně úspěšní, přičemž nelze pregnantně určit poměr úspěchu. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.