60 Co 225/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a Mgr. Magdaleny Bačíkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu adresa ze dne datum , č. j.

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 27 918 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , , č. j., , byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč, výrokem II byla žalobci uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 191 513 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, písemná smlouva o půjčce, kterou žalobce půjčil a fakticky také předal žalovanému 3 000 000 Kč, další písemné smlouvy o půjčce uzavřeli účastníci , datum, na 3 000 000 Kč a , datum, na 3 000 000 Kč. Ve vztahu k částce 3 000 000 Kč půjčené žalovanému dne , datum, dospěl soud k závěru, že jde o písemně uzavřenou dohodu o změně závazku ve smyslu § 516 odst. 1 občanského zákoníku týkající se splatnosti závazku spojenou s dohodou o úročení za dobu posunutí splatnosti závazku, kdy nově byl tento závazek splatný do , datum, . Dále soud vyhodnotil listinu označenou jako smlouva o půjčce datovanou , datum, , jejímž obsahem je ujednání, že žalobce půjčil žalovanému , datum, částku 3 000 000 Kč a , datum, částku 3 000 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčenou částku vrátit do , datum, spolu se sjednaným úrokem, jako písemně uzavřenou dohodu o změně závazku dle § 516 odst. 1 občanského zákoníku týkající se změny splatnosti závazku spojenou s dohodou o úročení za dobu posunutí splatnosti závazku, kdy nově byl závazek k vrácení částky 6 000 000 Kč z půjček poskytnutých , datum, a , datum, splatný do , datum, . Soud prvního stupně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by se účastníci dohodli na dalším prodloužení splatnosti půjček poskytnutých na základě těchto smluv a ani, že by sjednali poskytnutí půjček jiných za stávajících podmínek, jejichž vznik nevylučuje, pokud k předání předmětu půjčky dojde dříve z jiných důvodů. Soud prvního stupně následně shledal jako důvodnou žalovaným vznesenou námitku promlčení, když uplatňovaný nárok z titulu půjčky poskytnuté , datum, a , datum, byl splatný , datum, . Právní vztah se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, a žaloba byla podána po uplynutí tříleté promlčecí doby dle § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., která marně uplynula dne , datum, . Soud prvního stupně dospěl k závěru, že platbami žalovaného na půjčku k dne , datum, - , datum, nedošlo k uznání dluhu, neboť právní vztah se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., který takovou fikci nestanovil a nikoliv zákonem č. 89/2012 Sb., který takovou úpravu obsahuje. Soud prvního stupně následně neshledal důvodnou námitku žalobce, že námitka promlčení a vznesená žalovaným je v rozporu s dobrými mravy, neboť v řízení nebylo prokázáno uzavření dohody, že žalobce nebude nárokovat po dobu trestního stíhání vrácení půjček. Jestliže žalobce tvrdil, že on dobrovolně splnil závazek o převodu obchodního podílu, ačkoliv tak již činit nemusel a žalovaný naopak nesplnil svoji povinnost vrátit dlužné částky, přičemž tyto povinnosti byly vzájemně vázány, tak jde o právní jednání, kterým byly řešeny vztahy v obchodní společnosti a toto nemá vliv na posouzení vztahu účastníků jako fyzických osob. Ze splátek v průběhu a po plynutí promlčecí doby nemohl dovozovat žalobce, že dojde k úhradám dluhu ve lhůtě, zvláště když nepoužíval splátky na úhradu jistiny.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém setrvává na svých skutkových tvrzeních. Dovozuje, že tato skutková tvrzení jsou prokázána. Soud nesprávně vyhodnotil výpověď žalobce jako nevěrohodnou, když toto je v souladu především s tím, že žalovaný až do , datum, plnil na úroky z půjčky v dohodnuté výši. Soud nepřihlédl při hodnocení výpovědi žalobce k časovému odstupu, který mohl způsobit drobné rozpory ve výpovědi. Soud nehodnotil provedené důkazy správně, neboť je nehodnotil ve vzájemných souvislostech, když dovozuje, že pokud by tak učinil, činily by tyto logický celek prokazující verzi žalobce. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně to, že zamítl provedení důkazu print screeny Google kalendáře žalobce a dotazem na Google Ireland Limited, že se zápisy do kalendáře nebylo manipulováno s odůvodněním, že důkazy byly navrženy po koncentraci řízení. Namítá, že důkazy má být zpochybněna věrohodnost výpovědi žalovaného. Poukazuje také na to, že pokud soud prvního stupně dospěl k neunesení důkazního břemene žalobcem, opomněl mu dát poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Zdůrazňuje, že je nelogické, aby žalovaný platil v pravidelných intervalech úroky smluvní a nikoliv úroky z prodlení, pokud by se účastníci nedohodli na obnovení půjček. Je zde zjevná vůle účastníků být vázán jejich projevy vůle a účastníci se chovali podle obsahu žalobcem tvrzených smluv. Žalobce trvá na prokázání dohody, že plnění nebude po žalovaném vymáháno do skončení trestního řízení. Nadále setrvává na důvodech, pro které je uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání poukazuje na to, že argumentace žalobce o plnění smluvního úroku je založena na tom, že žalobce si vybírá z uskutečněných plateb jen ty, které mu vyhovují. Výše a data plateb žalovaného souvisely s jeho finanční situací a účetním obdobím. K tvrzení o existenci dohody o nevymáhání plnění v době trestního stíhání žalovaného, poukazuje na to, že dluh byl splácen i v době trestního stíhání. Poukazuje také na to, že žalobce v průběhu řízení měnil svá skutková tvrzení a přizpůsoboval je zjištěnému skutkovému stavu. Zdůrazňuje, že žalovaný prokázal, že nemohl uzavřít smlouvu dne , datum, , neboť se nacházel v , adresa, . Žalovaný argumentuje, že je nevěrohodné, aby ústní dohody nebyly uzavřeny v písemné formě a bez zajištění směnkou. Naopak poukazuje na věrohodnost své výpovědi. Žalovaný také má za to, že vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Dohoda o tom, že žalobce nebude nárokovat vrácení dluhu po dobu trestního stíhání žalovaného, nebyla prokázána a žalobce platby žalovaného započítává na jistinu a úroky podle své potřeby. Žalobce nabízí jen nepřímé důkazy. Dále uvádí, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není promlčený, nechť se vypořádá s námitkou zaplacení dluhu.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahově způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

5. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene žalobcem, a to k tvrzení o tom, že účastníci každý rok uzavírali novou smlouvu o půjčce či zápůjčce a že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o nevymáhání dluhu po dobu trestního stíhání žalovaného. V takovém případě však měl soud prvního stupně poskytnout žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal svá tvrzení, jinak to může vést k zamítnutí žaloby. Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně napravil. Žalobce navrhl k provedení důkazu print screeny jeho Google kalendáře a dotazem na provozovatele tohoto serveru, zda bylo se záznamy manipulováno. Odvolací soud důkaz těmito print screeny provedl. Z těchto je zřejmé, že žalobce si na den , datum, zaznamenal schůzku s žalovaným s poznámkou „smlouvy a směnky“, dále na den , datum, si zaznamenal schůzku s žalovaným s poznámkou „náklady na zeď a v , adresa, “ a „700 000 Kč“, další schůzky se žalovaným byly zaznamenány na , datum, s poznámkou „okna ve , adresa, “, na den , datum, s poznámkou „dluží k , datum, … 100 000, , datum, 300 000“ a , datum, bez poznámky. Další záznamy schůzky s žalovaným jsou ze dne , datum, s poznámkou „dluhy … 700 000, vyúčtování T-Mobile, starý dluh , adresa, “ a dne , datum, bez poznámky ve vztahu k financím. Žalobce poukazuje na to, že tímto prokazuje, že se uskutečnily schůzky se žalovaným a účastníci na nich jednali o předmětném dluhu. Nicméně takové posouzení je subjektivní. Ze záznamů lze dovodit, že si žalobce v kalendáři zaznamenal plánované schůzky s žalovaným ve shora uvedených datech. Ze záznamu o finanční částce 700 000 Kč (záznam z , datum, ), nelze dovodit, čeho se týká. Ze záznamu „dluží k , datum, … 1 000 000, , datum, . … 300 000 (záznam ze , datum, ) lze dovodit, že předmětem schůzky měl být dluh v uvedené výši k uvedenému datu, avšak o jaký konkrétní nárok se jedná, nelze dovodit. K záznamu „dluhy, úrok 700 000 Kč“ (záznam z , datum, ) a „dluhy … 700 000, vyúčtování T-Mobile, starý dluh, , adresa, (záznam z , datum, ) je to obdobné. Lze uzavřít, že záznamy jsou vedeny na data, která odpovídají tvrzení žalobce o datech setkání s žalovaným a že jako předmět měla být jednání i o dluzích a finančních částkách, avšak není zřejmé, z jakého titulu tyto vznikly. Záznam o schůzce ještě neprokazuje, že by se schůzka uskutečnila, že na těchto skutečně jednali účastníci o předmětném dluhu a už vůbec neprokazuje, že by zde uzavřeli nějaké dohody. Jde o nepřímý důkaz, který pouze podporuje tvrzení žalobce o schůzkách, avšak z pouhého označení dluh, úrok, popřípadě označení finanční částky, byť by se shodovala například s výší úroku, nelze dovozovat, že skutečně účastníci jednali o předmětném dluhu. S ohledem na tyto závěry se jeví jako nadbytečné ověřovat, že se záznamy v Google kalendáři žalobce nějak nemanipuloval.

6. Dále žalobce navrhl důkaz žalobou, která byla žalovaným podána u Městského soudu v Praze pod , sp. zn., ve které měl žalobce sám tvrdit, že převod obchodního podílu ve společnosti , název, byl vázán na skončení trestního stíhání žalovaného a byl provázán s vrácením předmětného dluhu. Z obsahu žaloby však tato skutečnost nevyplývá. Je zde zřejmé, že žalovaný tvrdí, že k převodu obchodního podílu mělo dojít až po skončení trestního stíhání žalovaného. Nicméně žádná vazba na vrácení předmětného dluhu a provázanost nároků tímto důkazem prokázána není.

7. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na předmětný skutkový stav je třeba aplikovat občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb. Nároky uplatněné v řízení mají svůj původ ve smlouvách o půjčce ze dne , datum, a , datum, a podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. je třeba na dané právní vztahy aplikovat občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb.

8. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.(§ 657 zákona č. 40/1964 Sb.)

9. Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo.(§ 516 odst. 1, 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb.)

10. Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.(§ 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.)

11. Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.(§ 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.)

12. Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.(§ 101 zákona č. 40/1964 Sb.)

13. Uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.(§ 558 zákona č. 40/1964 Sb.)

14. Soud prvního stupně se věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, učinil správná skutková zjištění a věc správně právně posoudil. Odůvodnění učiněné soudem prvního stupně je správné a lze na ně odkázat. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, včetně správného nákladového výroku, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. Stěžejní odvolací námitka žalobce směřuje proti nesprávně zjištěnému skutkovému stavu. Soud prvního stupně však pečlivě hodnotil provedené důkazy, odůvodnil, proč některé důkazy neprovedl, dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu. Soud prvního stupně nepoučil žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene a nesprávně neprovedl důkaz print screenem Google kalendáře žalobce, což však bylo napraveno v rámci odvolacího řízení. Úvahy, kterými se soud prvního stupně řídil při hodnocení důkazů a z těchto důkazů dovozených skutkových závěrů, neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud proto nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by měl dokazování opakovat a tyto závěry případně přehodnotit.

16. Žalobce tvrdil, že uzavíral s žalovaným nejdříve písemné smlouvy o půjčce a následně každý rok k výročí půjček uzavíral s žalovaným ústní půjčky (zápůjčky). Soud dospěl k závěru, že toto tvrzení žalobce neprokázal. Z uvedeného tvrzení dovozuje žalobce pro sebe příznivý výsledek řízení, a proto je to žalobce, kdo nese důkazní břemeno k prokázání tohoto tvrzení.

17. Žalobce předložil jako přímý důkaz svou výpověď, která je však zcela v rozporu s výpovědí žalovaného. Žalobce také na podporu svých tvrzení předkládá nepřímé důkazy. Žalobcem předložené nepřímé důkazy však netvoří ucelený řetězec, na základě kterého by se ve spojení s výpovědí žalobce, bylo možné učinit jediný možný závěr, že tvrzené ústní smlouvy o půjčkách (zápůjčkách) byly uzavřeny ve znění tvrzeném žalobcem. Žalobce považuje za stěžejní, že žalovaný hradil i po splatnosti písemně sjednaných půjček smluvní úrok ve výši a datu splatnosti, jako by tomu bylo podle ústně uzavřených smluv a dále z toho, že žalobce v e-mailu z , datum, adresovaného žalovanému uvádí, že „poslední splátka, kterou si řádně uhradil, byla zaplacena , datum, “. Ve vztahu k plněním žalovaného i v době, kdy již byly písemně sjednané půjčky po splatnosti, lze odkázat na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně. Promlčením nárok nezaniká a pokud žalovaný na tento nárok plnil, nemusí to nutně znamenat, že byla mezi účastníky sjednána nová smlouva, která by zakládala nový nárok, který byl pozdější a na který by bylo plněno. Žalovaný mohl stejně jako plnit na nový závazek, plnit na závazek promlčený, ať už tak činil proto, že chtěl tomuto závazku dostát, anebo pouze neměl vědomost o promlčení a jeho důsledcích. Z pouhého plnění po splatnosti či po nastalém promlčení nelze dovozovat, že by žalovaný jednal takovým způsobem, že by to svědčilo pro skutkovou verzi žalobce. Jestliže žalobce poukazuje na data a výši učiněných splátek, tak lze poukázat na to, že žalovaný platil řadu splátek a mezi účastníky je spor o to, zda šlo o splátky na jistinu nebo na příslušenství. Pro závěr, že žalovaný plnil na smluvní úrok, není žádného důvodu. Spekulativní je dedukce, že žalovaný by v případě prodlení plnil úrok z prodlení a nejenom smluvní úrok. Nutno uvést, že dle tvrzení žalobce byl smluvní úrok sjednán ve stejné výši a ke stejnému datu jako v písemně uzavřených smlouvách, tak i ve smlouvách ústních. Z pouhé výše splátky a data splátky nelze bez dalšího dovozovat, o jakou splátku a na jaký nárok je určena. Pokud žalobce poukazuje na rozhodovací praxi soudů, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2302/2006, tak tento odkaz neobstojí. V poukazovaném rozhodnutí bylo na základě shody výše a data splátky uvedeného ve smlouvě dovozováno, že plnění ve stejné výši je plněním na tento sjednaný nárok. Žalobce však argumentaci obrací a dovozuje, že z pouhé výše a data splátky je zjevné, že takto byly sjednány ústní smlouvy, a to ještě za situace, kdy těmto předcházely obsahově obdobné písemné smlouvy. Z tohoto pohledu jde o hypotetickou konstrukci žalobce, která nemá hodnotu nepřímého důkazu. Ve vztahu k obsahu e-mailu žalobce z , datum, odvolací soud uvádí, že tento svědčí o tom, že účastníci byli ve sporu o to, jaký nárok a v jaké výši žalovaný uhradil, ale nelze dovozovat, že mělo dojít k opakovanému uzavírání ústních smluv. Stejně tak mohli účastníci sporovat nároky z písemných smluv. Z pouhé skutečnosti, že žalobce označuje splátku z , datum, jako poslední řádnou platbu, nelze uzavřít, že šlo o platbu, se kterou nebyl žalovaný v prodlení. Především to byl žalobce, kdo formuloval obsah tohoto e-mailu a z označení řádný, ještě nelze dovodit, že je to platba, která nebyla z prodlení. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani obsah Google kalendáře žalobce. Nutno podotknout, že tento zápis činil sám žalobce a bylo na něm, jaký záznam, s jakým obsahem učiní bez ohledu na objektivní skutečnost. Záznam také nenasvědčuje tomu, že skutečnosti se potom staly obsahem jednání na schůzce. I pokud jsou tyto zápisy objektivní, svědčí o tom, že spolu účastníci jednali a že měli spor o úhradu dluhů, když z pouhé výše zase nelze dovozovat, o jaká plnění a na jaký nárok mělo jít. Jestliže žalobce tímto poukazuje na to, že výpověď žalovaného je nevěrohodná, protože schůzky popíral, tak to ještě neznamená, že výpověď žalobce věrohodná je, zvláště když v jeho výpovědi byly soudem prvního stupně shledány také rozpory. Nelze přehlédnout, že žalobce tvrdil, že k uzavření jedné z ústních smluv mělo dojít , datum, . Žalovaný však prokázal, že k tomuto datu byl v , adresa, a nemohl se s žalobcem setkat a uzavřít ústní smlouvu. Poukaz žalobce na časový odstup neobstojí, neboť žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k upřesnění skutkových tvrzení k uzavření ústních půjček a tyto také opakovaně doplnil, někdy i měnil. Žalobci tedy muselo být zřejmé, že jde o tvrzení podstatné a uvedení nepravdivého údaje pro něj může mít negativní důsledky. Nelze také přehlédnout, že ačkoliv písemné smlouvy o půjčce byly sepsány v písemné formě a dokonce byly zajištěny směnkou, následně měly být smlouvy uzavírány pouze v ústní formě bez zajištění. Takové jednání je zřejmě nelogické, neboť pokud žalovaný dluh z půjčky neuhradil, jevilo by se jako zcela samozřejmé, že smlouva bude sepsána písemně a nárok bude také zajištěn.

18. Za situace, kdy proti sobě stojí skutková verze žalobce a žalovaného, kdy je skutková verze žalobce podporována pouze nejednoznačnými nepřímými důkazy, a na druhé straně jsou žalovaným předloženy nepřímé důkazy, které znevěrohodňují skutkovou verzi žalobce, nelze závěru soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání tvrzení o ústních půjčkách (zápůjčkách), ničeho vytknout.

19. Při akceptaci tohoto skutkového závěru, že jsou potom právní závěry soudu prvního stupně správné a lze na ně odkázat. Promlčecí doba je dle § 110 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb. tříletá, počala plynout , datum, a uplynula , datum, . Nárok byl uplatněn žalobcem dne , datum, , tedy až po uplynutí promlčecí doby a námitka promlčení byla vznesena důvodně. Ve vztahu k námitce uznání nároku plněním na promlčený dluh, odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně.

20. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně o tom, že námitka promlčení vznesená žalovaným není v rozporu s dobrými mravy. Odůvodnění k závěrům soudu prvního stupně je v souladu se skutkovými závěry a právní posouzení je odpovídající. Odvolací soud tedy odkazuje na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně. Lze se ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal svá tvrzení o tom, že mezi účastníky byla dohoda, že po dobu trestního stíhání žalovaného nebude dluh vymáhán. Pokud žalobce poukazoval na to, že on splnil svůj závazek o převodu obchodního podílu ve společnosti , název, na žalovaného, ačkoliv již nebyl závazkem vázán a žalovaný své dluhy neuhradil, tak tato námitka také neobstojí. Nebyla prokázána reciprocita těchto plnění. Skutečnosti týkající se převodu obchodního podílu měly nastat v roce , datum, , tedy až poté, co byl předmětný nárok žalobce k datu , datum, promlčen. Jde o skutečnosti, které nastaly až po uplynutí promlčecí doby a jsou nerozhodné. Ze samotné skutečnosti, že žalovaný plnil na promlčený nárok, nelze dovozovat rozpor s dobrými mravy. Jednak tato plnění považoval žalobce pouze za úroky a nikoliv plnění na jistinu, jak je zřejmé z jeho tvrzení, a potom tato plnění jsou až po uplynutí promlčecí doby. V době běhu promlčecí doby, měl dle žalobce plnit žalovaný pouze úroky a nikoliv na jistinu. Sám žalobce tedy v podstatě tvrdí, že nemohl být přesvědčen na základě objektivní skutečnosti, že žalovaný dluh uhradí dobrovolně, když vůbec neplnil na jistinu.

21. Nákladový výrok je v souladu se zásadou úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše nákladů řízení byla soudem prvního stupně určena správně, v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. a odvolací soud se ztotožňuje s odůvodněním učiněným soudem prvního stupně.

22. V odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto spočívají v náhradě odměny a výdajů advokáta žalovaného. Podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon právní služby 12 300 Kč. Advokát učinil dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Za každý z úkonů mu náleží dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhrada výdajů po 300 Kč. Dále mu náleží náhrada cestovného z , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu, kdy jízdné je ve výši 759 Kč za jednu cestu. Podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byla přiznána advokátu i náhrada za ztrátu času cestou k jednání soudu za 12,5 hodin po 100 Kč. Náklady odvolacího řízení celkem činí 27 918 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 27 918 Kč k rukám zástupce žalovaného.