60 CO 226/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51.282,60 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. 9. 2022 č. j. 5 C 109/2022-34

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II., co do zamítnutí nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.230,99 Kč od [datum] do [datum], potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se v napadené části výroku II., co do zamítnutí nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.230,99 Kč od [datum] do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.230,99 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 12. 9. 2022, č. j. 5 C 109/2022-34, byla výrokem I. uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 33.230,99 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 18.051,61 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 40.107,40 Kč od [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 51.282,60 Kč od [datum] do zaplacení, zamítnuta. Výrokem III. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud I. stupně dovodil, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná. Následně přiznal žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 33.230,99 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Smlouvu určil jako neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy o zápůjčce nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ve vztahu k zamítnutému nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 33.230,99 Kč od [datum] do zaplacení dovodil, že z ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že poskytoval úvěru má nárok toliko na napadenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, navíc v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudu určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok na úrok z prodlení žalobkyni nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde o splatnost povinnosti vrátit poskytnout jistinu zápůjčky, nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Soud I. stupně s ohledem na okolnosti případu, které specifikoval v odůvodnění, stanovil lhůtu splatnosti patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

3. Proti části výroku II., kterou byl zamítnut žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.230,99 Kč od [datum] do zaplacení, podala žalobkyně odvolání. Dovozuje, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. Jde o zákonný nárok, na který má žalobkyně nárok.

4. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 a § 202 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro částečné potvrzení a částečnou změnu rozhodnutí soudu I. stupně v napadené části.

5. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. / § 2390 zákona č. 89/2012 Sb.

6. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. / § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. / § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

8. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ust. § [číslo] věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 občanského zákoníku), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. 9. [příjmení] zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takových úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost práv si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splacení soud. [příjmení] tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím nebo dohodou stran.

10. Obecně shrnuto ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká až teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Soud I. stupně posoudil uplatněný nárok na úroky z prodlení zcela v souladu s výše uvedeným výkladem, správně dovodil, že žalovaný v době rozhodování soudu I. stupně není v prodlení. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek soudu I. stupně v napadené části co do úroku za dobu od [datum] do [datum] podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Ze shora uvedeného vyplývá, že v případě určení neplatnosti smlouvy o zápůjčce, má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. ve lhůtě, kterou si strany dohodnou nebo pokud dohody není, ve lhůtě určené soudem. V daném případě není zřejmé, že by se účastníci dohodli po vyslovení neplatnosti smlouvy o zápůjčce na lhůtě splatnosti pro vrácení jistiny. Soud I. stupně rozhodl o vrácení jistiny výrokem I. rozsudku, kterým určil lhůtu pro vrácení jistiny do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrok I. nebyl odvoláním účastníků napaden a nabyl samostatně právní moci dne [datum]. Rozsudek byl doručen žalobci [datum] a žalovanému byl doručen uplynutím 10 dnů lhůty od uložení na poště dne [datum]. Žalovanému počala běžet lhůta k plnění od právní moci výroku I. rozsudku, a to lhůta v rozsahu 15 dnů, která marně uplynula [datum]. Žalovaný v řízení netvrdil, že by jistinu žalobci vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vycházet z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se dostal do prodlení s vrácením jistiny dne [datum]. Podle § 1970 občanského zákoníku má žalobce od tohoto data nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroků z prodlení roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů. Protože k prodlení došlo ve druhém pololetí roku 2022, činí úroková sazba 15 % ročně (repo sazba k [datum] činila 7 %), nicméně žalobce se domáhal úroku 8,25 % ročně, a proto soud nemůže tento návrh překročit. Proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Přesto, že soud I. stupně postupoval v řízení zcela správně, došlo od jeho rozhodnutí ke změně spočívající v tom, že byla pravomocně určena lhůta k vrácení jistiny, a proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. částečně změnil rozsudek soudu I. stupně v napadené části.

13. Protože rozsudek soudu I. stupně byl částečně změněn, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Účastníci byli v řízení částečně úspěšní, kdy jejich úspěch je ve stejném poměru a proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.