60 Co 233/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zdržení se zásahu do vlastnického práva o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 3.327,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla výrokem I. zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném, nechť odstraní zpevněnou plochu ze zámkové dlažby a terénní úpravy na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, a katastrálním území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, , a to v rozsahu nad úroveň terénu pozemků parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost zdržet se odvádění srážkových vod z pozemku parc. č. , Anonymizováno, , na pozemek parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , adresa, . Výrokem III. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v , Anonymizováno, , adresa, náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč a výrokem V. byla žalovanému uložena povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v , Anonymizováno, , adresa, náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč.

2. Soud prvního stupně z provedeného dokazování učinil závěr, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, a žalovaný je vlastníkem sousedních pozemků parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , na kterých vybudoval zpevněné plochy. Na pozemku žalobkyně dochází ke vzniku stojatých vod, zejména v mírné terénní depresi. Při dešťových srážkách srážkové vody ze zpevněných ploch žalovaného jsou částečně vsakovány, částečně svedeny do vsakovacích objektů, ale při přívalových deštích přetékají přes otevřený žlab na pozemek žalobkyně. Vedle srážkových vod ze zpevněných ploch žalovaného se na vzniku stojatých vod podílí i sklon pozemku žalobkyně a charakter půdních vrstev a přítomnost terénní deprese.

3. Ve vztahu k výroku II. soud prvního stupně cituje soudní judikaturu a obsah komentářů a dovozuje, že ze strany žalovaného jde o přímou imisi a podle § 1013 občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. je žalovaný povinen se zdržet zásahu do vlastnického práva žalobkyně. Dovozuje poměrný úspěch účastníků, a proto soud prvního stupně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků a uložil každému z účastníků nahradit náklady řízení zálohované státem při započtení zálohy složené žalobkyní.

4. Proti výroku II. tohoto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že výrok není podložen žádným relevantním důkazem, který by prokazoval odvádění srážkových vod z pozemku žalovaného na pozemek žalobkyně v intenzitě, kterou by bylo možné nazvat jako přímou imisi. Dovozuje, že soud se musí zabývat tím, zda se jedná o takový zásah do vlastnického práva žalobkyně, který pro ni znamená újmu nikoliv nepatrnou. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že žalovaný odstranil meliorační žlab. Z hydrologického posudku dovozuje žalovaný, že odtokové poměry jsou ovlivněny vybudováním protipovodňové hráze, která brání odtoku vody z území. Poukazuje na to, že dlažba na pozemku žalovaného je užívána asi 10 let a žádná škoda ani ohrožení majetku žalobkyně nebylo do této doby prokázáno. Námitky žalobkyně jsou stavebně technického charakteru a tuto věc je příslušný řešit Stavební úřad. Považuje za rozhodující příčinu hromadění srážkových vod terénní depresi na pozemku žalobkyně, a přitom poukazuje na to, že žalobkyně sama pro odstranění tohoto stavu neučinila ničeho. Úpravu svého pozemku nemůže žalobkyně požadovat po žalovaném. Popírá, že by docházelo ke znehodnocování pozemku žalobkyně, když nedochází ke snížení pachtovného a ke vzniku škody.

5. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.

6. Podáním odvolání napadl žalovaný výrok II. a závislé nákladové výroky. Výrok I. nebyl odvoláním napaden, nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.

7. Krajský soud v Brně – pobočka ve , adresa, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

8. Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen./§ 1013 odst. 1, 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./9. Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje./§ 1019 odst. 1, 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně učiněným z provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku, že při přívalových deštích přetékají zachycené srážky z pozemku žalovaného přes otevřený žlab a pronikají na pozemek žalobkyně. Soud prvního stupně také učinil skutkový závěr, že před výstavbou zpevněné plochy na pozemcích žalovaného nedocházelo k přirozenému zaplavování okolních pozemků. V minulosti zde byly odvodňovací strouhy, které však byly při stavbě zpevněné plochy zrušeny. Tento skutkový stav uzavřel soud prvního stupně z čestných prohlášení , jméno FO, , , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dokazováním čestnými prohlášeními ke zjištění shora uvedené rozhodné skutečnosti o zrušení odvodňovacích strouh, zatížil soud prvního stupně řízení procesní vadou, neboť není přípustné předkládáním čestných prohlášení obcházet provádění důkazů výslechem svědků vypovídajících po poučení o významu svědecké výpovědi, o jejich právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3067/2020). Tato procesní vada by měla vést ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, ve kterém by svědci byli řádně vyslechnuti. Odvolací soud však k tomuto nepřistoupil, neboť má za to, že prokázané tvrzení, že stojaté vody na pozemku žalobkyně vznikají v důsledku zrušení odvodňovacích strouh při stavbě zpevněné plochy na pozemcích žalovaného a že před výstavbou zpevněné plochy se voda na pozemku žalobkyně nezadržovala, není pro rozhodnutí o žalobě podstatné. V předmětné věci je projednávána věc, která může být zahájena pouze na návrh. Soud je v takovém řízení vázán žalobním návrhem žalobkyně. Žalobkyni bylo napadeným výrokem II. vyhověno, když se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se odvádění srážkových vod z pozemku parc. č. , Anonymizováno, na pozemek parc. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, . Předmětem řízení tedy není to, zda žalovaný zasáhl do vlastnického práva žalobkyně tím, že odstranil odvodňovací strouhy a stavbou zpevněné plochy zabraňuje odtoku srážkové vody z pozemku žalobkyně. Předmětem řízení je uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel imise odváděním srážkových vod z pozemku parc. č. , Anonymizováno, na pozemek parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, . Není tedy rozhodné, zda se na pozemku žalobkyně hromadí srážková voda a zda se děje v důsledku stavebních úprav na pozemku žalovaného. Rozhodné je to, zda z pozemku žalovaného dochází, v důsledku stavebních úprav, k odvádění srážkové vody na pozemek žalobkyně. Tato skutečnost byla v řízení před soudem prvního stupně prokázána znaleckým posudkem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, . Odvolací soud proto nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně pro shora označenou vadu dokazování, neboť prokazovaná skutečnost je pro rozhodnutí o žalobním návrhu nerozhodná. Odvolací soud jen podotýká k obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, že pro řádné odůvodnění nepostačuje citace judikatury a komentářů, ale je třeba právní závěry vztáhnout na konkrétní skutkový stav a tyto také vysvětlit tak, aby byly srozumitelné účastníkům.

11. Podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, vlastník je povinen se zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod. Z uvedeného ustanovení vyplývá rozlišení na imise přímé (ty jsou zakázány bez ohledu na jejich míru) a nepřímé. Zákaz přímých imisí je formulován v ustanovení § 1013 odst. 1 občanského zákoníku, větě druhé, přičemž nepřímé imise jsou upraveny ve větě první. Imisí nepřímou se rozumí pronikání účinku činnosti konané na jedné nemovitosti na nemovitost druhou. Vlastník neužívá cizí pozemek, ale účinek jeho činnosti se projevuje na sousedním pozemku. O přímou imisi jde tehdy, mají-li vlastnické úkony vzápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek. Ve vztahu k této konkrétní věci je třeba poznamenat, že soudní praxe dovodila, že pouhé přirozené stékání dešťové vody na sousední pozemek není imisí; o imisi může jít jen tehdy, pokud vlastník pozemku změnil přirozené odtokové poměry. Žalovaný v daném případě zasáhl do původního stavu a změnil přirozené odtokové poměry, když stavbou zpevněné plochy na svých pozemcích zvýšil svůj pozemek nad pozemek žalobkyně, zřídil zpevněnou plochu, čímž snížil možnost vsaku dešťových vod. Jak je zřejmé ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , při přívalových deštích přetékají srážkové vody přes otevřený žlab na pozemek žalobkyně. V důsledku úpravy pozemku žalovaného stéká voda ve větším rozsahu, než by stékala nebýt této úpravy, na pozemek žalobkyně. Odtok vody ze zpevněné plochy na sousední pozemek není projevem přirozených vlastností pozemku, za které soused neodpovídá. Stavba zpevněné plochy a vyústění dešťových svodů představují umělou úpravu pozemku, která mění přirozené odtokové poměry. Voda, která by částečně vsákla do pozemku v přirozeném stavu, zůstává zčásti na zpevněné ploše a v důsledku zvýšení pozemku žalovaného stéká ve větší míře na pozemek žalobkyně a rovněž vyústění dešťových svodů do otevřeného odvodového kanálu na hranici pozemků žalobkyně a žalovaného, zvyšuje množství odváděné srážkové vody, což vede k přetokům na pozemek žalobkyně. Pro kvalifikaci zásahu do vlastnického práva pak není rozhodující, zda úpravou pozemku soused sledoval přivádění srážkových vod na sousední pozemek; povinnost zdržet se imisí přímých i nepřímých není vázána na vědomost či zavinění žalovaného. Jestliže ze sousedního pozemku odtéká voda přímo na sousední pozemek, bez toho, aby ji majitel domu jímal do kanalizace či jinak zabezpečoval její odtok tak, aby nezasahoval do vlastnického práva sousedního pozemku, jde o přímou imisi, která je nedovolená. Zde žalovaný sice vodu jímá do otevřeného odtokového kanálu, avšak nedostatečně, neboť při přívalových deštích dochází k přetoku srážkových vod na pozemek žalobkyně. Jde o přímou imisi, která je nedovolená. Je přitom nerozhodné, zda takovou imisi lze považovat za přiměřenou místním poměrům či nikoliv, a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku. Tomu je tak proto, že vlastník pozemku, ze kterého jsou imise přiváděny, tím v podstatě užívá sousední pozemek jako svůj vlastní (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 942/2020, 22 Cdo 1214/2025, 22 Cdo 1613/2022, 22 Cdo 2588/2022, 22 Cdo 437/2021, 22 Cdo 3277/2014).

12. S ohledem na shora uvedené je přitom zřejmé, že odvolací námitky žalovaného neobstojí. Žalovaný namítá, že v řízení nebylo prokázáno odvádění dosrážkových vod z pozemku žalovaného na pozemek žalobkyně v takovém rozsahu, aby bylo bylo možné toto nazvat přímou imisí. Jak specifikováno shora, podstatné pro kvalifikaci imise jako přímé, jsou jiné skutečnosti, než je rozsah imise. Podstatné je, že z pozemku žalovaného proniká na pozemek žalobkyně srážková voda a že se tak děje nikoliv v důsledku přirozeného stékání vody, ale v důsledku stavebních úprav provedených žalovaným, který výstavbou zpevněné plochy snížil možnost vsaku dešťových vod a zvýšil tak množství odtékající vody a zvýšil svůj pozemek nad úroveň pozemku žalobkyně. V takovém případě jde o přímou imisi. Je nerozhodné, jaký je rozsah imise a zda jde o rozsah imise, který je přiměřený místním poměrům či nikoliv a zda podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobkyně. Z tohoto pohledu je zcela nerozhodné, zda žalobkyni tímto vzniká škoda či nikoliv. Stejně tak je nerozhodné, zda jsou odtokové poměry na pozemcích ovlivněny stavbou protipovodňové hráze či zrušením odtokových kanálů, neboť podstatné je pouze to, zda provedením stavebních úprav pozemku žalovaného došlo k pronikání srážkové vody na pozemek žalobkyně. V podstatě je nerozhodné i to, zda se na pozemku žalobkyně hromadí srážková voda a vytváří stojaté vody či nikoliv. Pokud žalovaný poukazuje na stavební řízení a namítá, že by otázky řešené v tomto řízení měly být řešeny ve stavebním řízení, nelze než odkázat na odůvodnění soudu prvního stupně, který správně poukazuje na to, že přímé imise jsou zakázány absolutně, bez ohledu na to, zda k nim dochází na základě stavebního povolení nebo jiné veřejnoprávní autorizace, bez ohledu na úmysl, zavinění nebo veřejnoprávní titul.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně nákladových výroků, které jsou v souladu se zásadou úspěchu ve věci a výše nákladů řízení byla určena správně.

14. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto spočívají v náhradě odměny a výdajů zástupce žalobkyně. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996. Sb. částku 2 300 Kč za úkon. Podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží advokátu i paušální náhrada výdajů ve výši 450 Kč za úkon. Po navýšení o 21 % daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. činí náhrada nákladů odvolacího řízení 3 327,50 Kč a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně.