60 CO 251/2022

Plný text

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa v řízení o zaplacení 785.400 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2022, č. j. 211 C 54/2014-206

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 29.741,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 24. 6. 2022, č. j. 211 C 54/2014-206, byla výrokem I. zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 785.400 Kč, výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 58.427,58 Kč k rukám zástupce žalované a výrokem III. byl zamítnut návrh žalobkyně, aby bylo v řízení pokračováno na straně žalobkyně s [právnická osoba] se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO].

2. Soud I. stupně uzavřel v odůvodnění, že nejsou důvody pro vrácení daru. Žalovaná se nedopustila jednání, které by bylo možno kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Za takové jednání považovala žalobkyně odvolání ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] z funkce. Soud I. stupně neprováděl výslech tohoto svědka s odůvodněním, že dar byl poskytnut právnické osobě a nikoliv Mgr. [příjmení]. Dále soud uzavřel, že dar podle smlouvy z [datum] byl poskytnut již před uzavřením smlouvy a smlouva je jen písemným potvrzením o poskytnutí daru a námitka neplatnosti darovací smlouvy ve vztahu k absenci podpisu druhého jednatele žalobkyni je tedy irelevantní. Dále soud I. stupně uzavřel, že postoupení žalovaného nároku nebylo možné, neboť jde o návrh vázaný na osobu žalobkyně. Navíc je právní nástupce žalobkyně [právnická osoba] předlužený a cílem návrhu dle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy, aby se možná pohledávka na úhradu nákladů řízení stala nedobytnou.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítá, že soud I. stupně vychází při posouzení právního nástupnictví z nesprávného právního názoru. Vzhledem k tomu, že jde o právnickou osobu, nelze vycházet z vázanosti závazku na osoby účastníků řízení. Charakter pohledávky připouští její postoupení. Dále namítá, že k zamítnutí návrhu dle § 107a o. s. ř. nepostačuje pouhá obava, že se pohledávka na náhradu nákladů řízení stane v budoucnu nevymahatelnou. Namítá, že vzhledem ke skutečnosti, že žalobce vstoupil do likvidace, nelze ani předpokládat lepší vymahatelnost pohledávky u dosavadní žalobkyně. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že darovací smlouva z [datum] je pouhým písemným potvrzením o poskytnutí daru, které se uskutečnilo již dříve. Zdůrazňuje neplatnost této smlouvy pro absenci podpisu druhého jednatele. Namítá, že darovací smlouva z [datum] vychází z toho, že k darování má dojít v následném roce a platby v roce 2011 měly být přiřazeny k této smlouvě.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání konstatuje, že ředitel Mgr. [jméno] [příjmení] nebyl odvolán z funkce, ale vzdal se funkce. Není zde žádné jednání, které by naplňovalo porušení dobrých mravů. Postoupení pohledávky považuje za účelové jednání a charakter nároku dle jeho názoru neumožňuje postoupení pohledávky.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzením věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

6. Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. / § 630 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb.

7. Odvolací soud poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně a dovozuje, že soud I. stupně správně aplikoval na předmětný skutkový stav právní úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. a v tomto směru odkazuje na odůvodnění učiněné soudem I. stupně.

8. V dané věci je požadováno žalobou vrácení darů, které byly poskytnuty v době od [datum] do 27 12. 2011 a žalobkyně uplatňuje neplatnost darovací smlouvy z [datum]. Jde o závazky vzniklé před účinností zákona č. 89/2012 Sb. a i na práva vzniklá z těchto závazků je třeba aplikovat dosavadní úpravu zákonem č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Ve smyslu § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., proto odvolací soud na předmětnou věc aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2339/2019 a 33 Cdo 387/2021).

9. Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. / § 107a o. s. ř., zákona č. 99/1963 Sb.

10. Soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně dle § 107a o. s. ř., aby na straně žalobkyně bylo pokračováno se [právnická osoba] Zamítnutí návrhu odůvodnil poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2390/2000 s tím, že dovodil, že charakter žalovaného nároku nepřipouští postoupení pohledávky. Soud I. stupně blíže neodůvodnil konkrétní skutečnosti, na základě kterých specifikoval charakter postoupení pohledávky, který by nepřipouštěl její postoupení. Odvolací soud je názoru, že pokud je pohledávka vázána na osobu věřitele, nelze pohledávku postoupit. Soud I. stupně však nezohlednil konkrétní skutkové okolnosti věci. Žalobce se domáhá vrácení daru a v části nároku namítá i vznik bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti titulu, na základě něhož bylo plněno. Vrácení daru ve smyslu § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se lze domáhat, pokud se obdarovaný chová k dárci nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Právní teorie dovodila, že za splnění výše uvedených podmínek, musí dárce uplatnit důvody pro vrácení daru vůči obdarovanému a v okamžiku, kdy obdarovanému dojde projev vůle, jímž je uplatněno právo dárce na vrácení daru, zaniká darovací vztah a obdarovanému vzniká povinnost vrátit to, co bylo předmětem darování. Z uvedeného je zřejmé, že projev vůle směřující k uplatnění práva na vrácení musí učinit dárce a z charakteru tohoto práva lze dovodit, že je vázáno na osobu dárce. Nicméně v dané věci došlo k postoupení pohledávky až v době po zahájení předmětného řízení, v době, kdy již žalobkyně uplatnila vůči obdarované své právo na vrácení daru. Pokud by tedy byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 630 občanského zákoníku, došlo by již před postoupením pohledávky k zániku právního vztahu darování a dárce by měl právo na vrácení daru. Pokud by předmětem darování bylo věcné právo, bylo by postoupení pohledávky problematické a formou postoupení pohledávky na vrácení daru by nebylo možné„ postoupit“ věcné právo na nového nabyvatele„ postupníka“. Předmětem darování však byly peníze, věc druhově určená. Vrácení finanční částky není vázáno na osobu dárce, resp. právo na vrácení takového předmětu darování není omezeno jako např. u věcných práv a takový závazek na vrácení peněžních prostředků, které jsou předmětem darování, může vznikat jiné třetí osobě i na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Odvolací soud proto uzavřel, že charakter žalovaného nároku umožňuje postoupení žalovaného nároku na vrácení peněžité částky, která byla předmětem daru, v době, kdy již bylo vůči obdarované dárkyní uplatněno právo na vrácení daru a právní vztah darování zanikl. Pokud totiž došlo k postoupení pohledávky až v době, kdy již mělo být uplatněno vůči obdarovanému vrácení daru a mělo již dojít ke zrušení právního vztahu darování a zároveň byly předmětem daru peněžité prostředky, měl by žalobce pohledávku na vrácení plnění ze zrušené smlouvy dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., která by byla běžnou peněžitou pohledávkou, která není již vázána na osobu dárce a bylo by možné ji postoupit.

11. Nicméně odvolací soud výrok III. rozsudku soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. Odvolací soud ještě předesílá, že se zabýval i tím, zda mohl soud I. stupně rozhodnout ve věci samé, když nebylo jistě pravomocně rozhodnuto o návrhu dle § 107a o. s. ř. V tomto směru uzavírá, že vzhledem k tomu, že návrh dle § 107a o. s. ř. není důvodný a žaloba rovněž není důvodná, nejde o vadu řízení, která by měla vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně, neboť řízení se účastnila žalobkyně, která měla právo uplatnit v řízení všechna svá procesní práva a mohla takto činit v průběhu celého řízení.

12. Odvolací soud uzavřel, že skutková zjištění ohledně finanční situace navrhovaného nástupce na straně žalobkyně [právnická osoba] jsou správná. Odvolací soud ještě doplnil dokazování rozvahou tohoto subjektu k [datum] a výkazem zisků a ztrát k [datum]. Z těchto bylo zjištěno, že ani v roce 2021 neměla tato společnost žádná aktiva, má jen závazky, nemá žádné tržby a její výsledek hospodaření je ztrátový. Z finanční situace navrhovaného nástupce žalobkyně je zřejmé, že nemá žádné zdroje, z kterých by mohl uhradit případný nárok na náhradu nákladů řízení. Tento subjekt nevyvíjí žádnou činnost, nemá žádný zisk a ani žádné výkony, z kterých by snad v budoucnu mohl zisk generovat. Uplatnění návrhu na nastoupení [právnická osoba] jako žalobkyně do řízení je zneužitím procesní úpravy a je vedeno snahou, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšné žalobkyni nedobytnou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3013/2010). Pro posouzení otázky zneužití procesní úpravy není podstatné, zda ve vztahu k dosavadnímu žalobci je pohledávka dobytná.

13. Žalobkyně se domáhá vrácení daru poskytnutého žalobkyní žalované, kdy jako důvod vrácení daru tvrdí jednání žalované, která měla odvolat Mgr. [jméno] [příjmení] z pozice ředitele školy. Již na základě těchto tvrzení lze o věci rozhodnout a učinit závěr, že uplatněný nárok není důvodný. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně v této části je značně kusé, nicméně lze dovodit, že soud I. stupně nepovažuje jednání, které je tvrzeno žalobkyní jako důvod pro vrácení daru, za jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud uzavírá, že již na základě tvrzení žalobkyně, lze uzavřít, že tvrzeným jednání, které mělo být v rozporu s dobrými mravy, nebylo možno naplnit znaky skutkové podstaty ustanovení § 630 zákona č. 40/1964 Sb. pro vrácení daru. Žalobkyně spatřuje jednání, které je v hrubém rozporu s dobrými mravy a vede k naplnění důvodů pro vrácení daru v tom, že ředitel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl ředitelem v době přijetí daru, byl z funkce ředitele odvolán, přičemž dar byl poskytnut proto, že žalobce měl důvěru právě v tuto osobu ve vedení žalované. Protože již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že uplatněný nárok není důvodný, nebylo nezbytné vyslýchat svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], protože i pokud by se tímto důkazem potvrdilo tvrzení žalobkyně, nemohlo by to vést k vyhovění žaloby. Podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. se lze domáhat vrácení daru, pokud se obdarovaný chová hrubě v rozporu s dobrými mravy vůči dárci nebo členům jeho rodiny. Jednání obdarované mělo dle tvrzení žalobkyně směřovat vůči Mgr. [jméno] [příjmení] jako řediteli žalované. Z tohoto tvrzení je zřejmé, že tvrzené jednání nesměřovalo ani proti dárci – žalobkyni ani proti členům jeho rodiny. Protože tvrzené jednání nesměřuje vůči osobám uvedeným v ustanovení § 630 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., nemůže dojít k naplnění podmínek pro vrácení daru. Pohnutky žalobce pro poskytnutí daru jsou pro posouzení podmínek pro vrácení daru zcela nepodstatné. Dále odvolací soud konstatuje, že tvrzené jednání není ani jednáním, které by mohlo být posouzeno jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Dle žalobkyně spočívá rozpor s dobrými mravy v tom, že byl odvolán Mgr. [jméno] [příjmení] z pozice ředitele žalované. Podle § 73 odst. 1 zákoníku práce může ten, kdo je příslušný ke jmenování, vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat, vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát. Odvolání vedoucího zaměstnance nebo vzdání se funkce vedoucího zaměstnance je institut, který předpokládá zákon a pokud si tak zaměstnavatel nebo zaměstnanec učinili, nelze jednání, které zákon předpokládá, považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. Je potom věcí předmětného sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, zda odvolání z funkce nebo vzdání se funkce, bylo v souladu se zákonem. Ze shora uvedených důvodů je zcela zřejmé, že žalobkyní tvrzený důvod pro vrácení daru není podle § 630 občanského zákoníku důvodem pro vrácení daru, neboť tvrzené jednání nesměřovalo proti osobám uvedeným v § 630 občanského zákoníku a ostatně ani samotné jednání nelze kvalifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy.

14. Žalobkyně rovněž tvrdila, že darování podle smlouvy z [datum] je neplatné, neboť smlouvu podepsal za žalobkyni pouze jeden z jednatelů, ačkoliv za žalobkyni musí v písemném právním úkonu připojit podpis oba jednatelé. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně je zřejmé, že v období od [datum] do [datum] byl stanoven způsob zastupování za společnost tak, že oba jednatelé ve všech záležitostech společnosti jednají společně. Za společnost se podepisují tak, že k vytisknutému nebo vyznačenému obchodnímu jménu společnosti připojí oba jednatelé svůj podpis. Odvolací soud uzavírá, že v uvedeném období bylo třeba k platnosti právního jednání žalobkyně, aby bylo učiněno oběma jednateli, a k písemnému úkonu byly připojeny podpisy obou jednatelů.

15. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na darovací smlouvu z [datum] bylo plněno částkou 285.600 Kč. Žalobkyně poukázala bezhotovostně žalované před uzavřením smlouvy dne [datum] částku 71.400 Kč, dne [datum] částku 71.400 Kč a dne [datum] částku 142.800 Kč. V odvolání již žalobkyně začala tvrdit, že platby realizované v roce 2010 přiřadil soud nesprávně k darovací smlouvě z [datum], přitom je zřejmé z obsahu darovací smlouvy z [datum], že dar měl být poskytnut do jednoho roku od podpisu smlouvy. Odvolací soud k tomuto tvrzení žalobkyně nepřihlédl. Žalobkyně změnila svá tvrzení k tomu, kdy mělo být plněno na darovací smlouvu z [datum] až v odvolacím řízení, ačkoliv byla u jednání dne [datum] poučena o koncentraci řízení. Změna tvrzení žalobkyně k tomuto, kdy mělo dojít k plnění na darovací smlouvu z [datum] je učiněna po koncentraci řízení, přičemž nejde o žádnou ze skutečností uvedených v ustanovení § 205a o. s. ř. Tato změna tvrzení je v odvolacím řízení nepřípustná a odvolací soud k této změně nepřihlédl a vycházel z tvrzení žalobkyně učiněných v podané žalobě.

16. Z těchto tvrzení vyplývá, že darovací smlouva měla být uzavřena [datum] (která je neplatná pro absenci druhého jednatele), ačkoliv dar byl poskytnut ve třech platbách dne [datum], [datum] a [datum], tedy před uzavřením písemné darovací smlouvy. [příjmení] uzavření darovací smlouvy, jejímž předmětem jsou peněžité prostředky, není zákonem stanovena. Je tedy zřejmé, že pokud poskytne žalobkyně peněžní prostředky dne [datum], [datum] a [datum] s úmyslem tyto žalované darovat, což je zřejmé z písemného znění smlouvy z [datum], a žalovaná tyto prostředky přijala, což ostatně ani mezi účastníky není sporné, došlo k uzavření darovacích smluv konkludentně dne [datum] na částku 71.400 Kč, dne [datum] na částku 71.400 Kč a dne [datum] na částku 142.800 Kč. Ve vztahu k tomu, že by snad druhý z jednatelů žalobkyně nesouhlasil se zasláním těchto prostředků žalované a že by nesouhlasil s darováním těchto částek žalované, žalobkyně ničeho netvrdila a neuvedla žádné skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že právní jednání darování by nebylo ve smyslu § 133 odst. 1 obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb. učiněno oběma jednateli a že by tedy bylo darování v tomto rozsahu neplatné. Žalobkyně tvrdila pouze absenci podpisu jednoho jednatele na písemné smlouvě z [datum], nicméně tato skutečnost není podstatná, pokud darovací smlouvy byly uzavřeny konkludentně, a to smlouvami z [datum], [datum] a [datum]. Odvolací soud má za to, že z hlediska ekonomie řízení již není třeba se dále zabývat tím, jaký byl postoj druhého jednatele žalobkyně k darování. Jednak žalobce netvrdil, že by snad nesouhlas byl odepřen, ale především žalovaná vznesla námitku promlčení nároku. V případě neplatnosti darovacích smluv z [datum], [datum] a [datum] by žalobkyně měla právo na vydání plnění z neplatné smlouvy dle § 457 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. Toto právo by mohla žalobkyně uplatnit vždy v den následující po uzavření smlouvy. Mezi účastníky jde o občansko-právní vztah a nikoliv obchodně-právní vztah, kdy předmětem neplatného právního jednání mělo být darování peněžitých částek, a toto nijak nesouvisí s předmětem podnikání žalobkyně. Podle § 107 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se toto právo promlčí v subjektivní dvouleté lhůtě a objektivní tříleté lhůtě. Žaloba byla podána dne [datum], tj. po marném uplynutí jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí době ve vztahu ke všem třem darovacím smlouvám z [datum], [datum] a [datum]. Námitka promlčení vznesená žalovanou je tedy důvodná podle § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nelze uplatněné právo žalobkyni přiznat. Žaloba tedy není důvodná ani ve vztahu k částkám 71.400 Kč, 71.400 Kč a 142.800 Kč. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně ze shora uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci plně úspěšná a má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Výše nákladů řízení byla určena správně a lze v tomto odkázat na odůvodnění učiněné soudem I. stupně.

18. V odvolacím řízení byla žalovaná plně úspěšná a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady odvolacího řízení spočívají v odměně a náhradě výdajů advokáta žalované. Podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 1 úkon právní služby 11.460 Kč. Podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátu náleží paušální náhrada výdajů 300 Kč za úkon. Advokát učinil dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Dále byla advokátovi přiznána náhrada cestovného osobním automobilem a náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu. Cestovné bylo přiznáno za cestu z [obec] do [obec] a zpět celkem za 80 km, při spotřebě 7,4 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 41,20 Kč za 1 litr. Cestovné potom dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí 660 Kč. Dále dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byla přiznána náhrada za ztrátu času cestou k jednání k odvolacímu soudu za 4 půlhodiny po 100 Kč Celkem odměna náhrady výdajů advokáta činí 24.580 Kč a po navýšení o 21% daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. činí náhrada nákladů odvolacího řízení 29.741,80 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 29.741,80 Kč k rukám advokáta žalované.