60 Co 27/2026

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve adresa rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO , tituly za jménem , a tituly před jménem jméno FO , tituly za jménem , ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená rodné přijmení Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený rodné přijmení Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zdržení se zásahů do vlastnického práva o odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne datum , č. j. spisová značka , Rozsudek soudu I. stupně se v celém rozsahu ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

1. Okresní soud v Kroměříži v pořadí třetím rozsudkem [V pořadí první rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl ve výrocích I., III. až V. zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve , adresa, coby soudu odvolacího (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a v pořadí druhý rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .] ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému, aby byl povinen zdržet se rušení žalobců hlukem exotického ptactva, nad míru přiměřenou poměrům v místě a čase, vznikajícím z chovu exotického ptactva v nemovitých věcech a stavbách v jeho vlastnictví, umístěných na pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , na , adresa, , a pozemku p. č. , hodnota, , to vše vedeno na LV , Anonymizováno, pro obec a katastrální území , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (dále jen „pozemky žalovaného“) a pronikajícím na pozemek žalobců p. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č.p. , Anonymizováno, , na , adresa, (dále jen „pozemek žalobců“), to vše vedeno na LV , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrálního pracoviště , adresa, (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – soudu I. stupně náklady řízení spočívající ve znalečném ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a že žalovaný je povinen nahradit České republice – soudu I. stupně náklady řízení spočívající ve znalečném ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Proti rozsudku soudu I. stupně podali žalobci odvolání, kdy v první řadě namítli porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně porušení principu rovnosti zbraní a zbytečné průtahy v řízení, což zvýhodňuje žalovaného, který v řízení uváděl lži, odporoval si, má značně negativní přístup k nějaké domluvě a nijak nedoložil vliv svých opatření. Stavební řízení, na něž žalovaný poukazuje, nemá přímou souvislost s předmětem tohoto řízení, přesto se k tomu soud I. stupně vyjadřoval bez důkladnějšího zaobírání se tím. Žalovaný neprovedl opatření, aby snížil hlukovou zátěž, ale aby zabránil pohledu žalobců na jeho pozemky. Soud I. stupně provedená protihluková opatření pouze zhlédl, což považoval za dostatečné pro unesení důkazního břemene žalovaného ohledně snížení hluku; chov papoušků je však objektivně posuzován znalcem v protokolech o měření v letech 2021 až 2023 a v pořízené fotodokumentaci. Soud I. stupně se nevypořádal s některými zásadními argumenty a důkazy, jakož i nerespektoval závazné pokyny odvolacího soudu. Skutkový stav byl již dříve hodnocen a potvrzen odvolacím soudem, přičemž důkazy, které by měly svědčit o novém skutkovém stavu, by měly mít určitou váhu, pokud se jimi vyvrací odborné závěry ze znaleckého posudku a z předchozích měření. Soud I. stupně však po žalovaném nepožadoval, aby prokázal důsledek jim přijatých opatření, čímž porušil zásadu formální pravdy. Soud I. stupně svůj závěr opřel o subjektivní hodnocení, uzavřel-li, že nikdo nenavrhl provedení znaleckého dokazování. Dospěl-li soud I. stupně k tomu, že je nutno znalecké dokazování znovu provést, měl k tomu žalobce poučit, a nikoliv to svádět na ekonomické důvody, navíc žalobci nemohli tušit, že soudu I. stupně budou postačovat toliko tvrzení žalovaného. Žalobci nesouhlasí ani s tím, že soud I. stupně stanovil přípustnou hlučnost exotického ptactva nad rámec veřejnoprávních norem, aniž by uvedené řádně zdůvodnil. Soud I. stupně tak nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav, provedl sice navržené důkazy, ale na jejich základě dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví, kdy lze analogicky využít veřejnoprávní hygienické limity hluku u stacionárních zdrojů hluku ve venkovním prostoru, a přiznal jim náhradu nákladů řízení, případně nechť napadený rozsudek zruší a vrátí věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že námitka porušení práva na spravedlivý proces není důvodná. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování, přičemž samotná nespokojenost s výsledkem řízení nevede pro závěr o porušení práv žalobců. Žalobci, kteří byli v průběhu sporu spíše zvýhodňováni, měli možnost předložit své důkazy, na zjištění skutkového stavu se však nepodíleli. Žalobci svým tvrzením o realizovaných opatřeních za účelem zamezení pohledu ze strany žalobců potvrzují, že z jejich strany docházelo k dlouhodobému a soustavnému sledování činností na pozemcích žalovaného, takže ochrana soukromí je legitimním výkonem vlastnického práva; navíc tato opatření mají jako vedlejší efekt částečné omezení šíření zvuku. Vytýkají-li žalobci, že nedošlo k novému měření hluku, je třeba zdůraznit, že sami nové znalecké dokazování nenavrhli a nepředložili ani žádný nový objektivní důkaz, který by vyvracel závěry soudu I. stupně; ostatně k dotazu soudu obě strany nové měření odmítly, kdy žalovaný jej odmítl z důvodu, že je přesvědčen, jak vyplývá i z místních šetření, k žádnému obtěžování hlukem nedochází. Žalovaný dostatečně upozornil na vady a nedostatky v akustickém měření. Stanovení míry přiměřeného obtěžování je právní otázkou, a nikoliv otázkou znaleckou; soud I. stupně přitom přihlédl k místním poměrům, charakteru zdroje hluku, jeho proměnlivosti, denní době a výsledkům provedeného dokazování. Závěr, že současný stav nepředstavuje obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, je logický, přezkoumatelný a odpovídá ustálené judikatuře. Nadto akustické měření nebylo provedeno v souladu s některými předpisy a posouzení místních poměrů a zvyklostní nebylo dostatečné, kdy se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s tím, že oblast je historicky považována za oblast vesnického typu a chov zvířat je běžnou záležitostí, nadto se zde běžně vyskytují chovy exotického ptactva, které chovají i sousedé, ostatně i žalobci se tomuto chovu chtěli věnovat. Žalobci unesli důkazní břemeno ohledně existence hluku v minulosti, avšak po provedených opatřeních provedených žalovaným bylo na nich, aby toto své tvrzení doložili, což se nestalo. Žalovaný byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení a tato výzva byla splněna. Nadto rušení hlukem nebylo prokázáno ani v počátku sporu. Soudní rozhodnutí je předvídatelné, řádně odůvodněné a vychází z předchozího procesního vývoje. Poukazují-li žalobci na tiché či klidné prostředí pohybující se okolo 40 dB, z čehož se snaží dovozovat nepřiměřenost jakéhokoli vyššího hluku v lokalitě, je taková argumentace odborně i právně nesprávná, kdy ochrana se poskytuje jen před imisemi, které přesahují míru přiměřenou místním poměrům, navíc běžné venkovní prostředí dle samotných žalobců vykazuje výrazně vyšší hladiny hluku, takže jejich argumentace stojí na účelovém porovnávání nesouměřitelných situací. Soud I. stupně správně hodnotil hluk komplexně s přihlédnutím k místním poměrům. Žalobci zkreslují svými podáními situaci, když jako rozhodující faktor uvádějí počet chovaných papoušků, přitom samotný počet není právně relevantním kritériem, rozhodující je skutečný projev hluku v konkrétním čase a místě. Stejně tak nepravdivě uváděli, že papoušci jsou neustále venku, když sami jinde připouštějí, že tomu tak není. Není pravdou, že by papoušky v době místního šetření ukryl uvnitř prázdné klece. Není ani případným argumentem, že papoušci nejsou přirozenou faunou v dané lokalitě; to by vedlo k závěru, že jakýkoliv chov zvířat nepocházející z původní fauny by byl , právnická osoba, nepřípustný. Stejně tak není možné zakázat volnému pohybu migrující okolní fauny. Závěrem žalovaný zdůraznil, že se k němu sousedé nechovají dobře, sám se snažil situaci řešit, avšak pro žalobce je to nedostačující, špatné sousedské vztahy v soudním řízení eskalují, což je patrné i z jednostranných návrhů na uzavření soudního smíru. Sám dům kupoval v době, kdy zde chov zvířat běžně probíhal a žalobce se svým záměrem chovu obeznámil. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

4. Proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu I. stupně podal žalovaný odvolání, kdy namítl, že byl nesprávně aplikován § 150 o. s. ř., kdy nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, nebyl ani dán důvod rozdělit náklady znalečného na polovinu, když znalecký posudek byl vypracován k návrhu žalobců, kteří ve věci nebyli úspěšní. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, takže mu měla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. připadnout náhrada nákladů řízení; ostatně když v minulosti soud I. stupně rozhodl ve prospěch žalobců, tak jim náklady řízení zcela přiznal. Pouhé konstatování soudu, že nepřiznat náklady řízení se jeví jako spravedlivé, nemůže obstát, kdy soud nemůže hodnotit, zda byly zvukové projevy vyšší, když sám nerespektoval názor odvolacího soudu a nestanovil žádnou konstantu, z níž by bylo patrno, zda jsou projevy ptactva obtěžující nad míru, vyšel pouze ze znaleckého posudku, který nerespektuje zákonné požadavky, nadto z něj nevyplývá, že by byly zvuky obtěžující. Žalovaný v osobním vyjádření následně rozsáhle kritizoval provedený znalecký posudek, v němž namítal zejména vazbu zhotovitele na žalobce, nerespektování právních a technických norem, zkritizoval nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu, jakož i to, že došlo k opomenutí důkazů o šikanózním jednání žalobců, které vedlo ke vzniku sporu i k jeho vleklosti, kdy žalobci uměle plašili ptactvo, aby si tak zajistili důkaz pro soudní řízení, jakož i nedošlo k řádnému vypořádání se s důkazy. Žalobci provádějí 24 hodin denně audiomonitoring a nelze vyloučit ani kamerový záznam, takže nelze bezpečně vést rozhovory či vyřizovat telefonáty; toto přitom nelze omlouvat podrážděností žalobců. Soud si vůbec neprověřil vazby žalobců s městem, kdy nebylo zkoumáno, že žalobci záměrně blokují realizaci staveb, které mají situaci řešit, navíc zneužili městské policie k vytvoření textu pro soud. Soud I. stupně nepřijal jeho videonahrávku, vybíral si pro rozhodnutí záměrně jen to, co se mu hodilo. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a IV. tak, že zaváže žalobce k plné náhradě nákladů řízení.

5. Žalobci se k odvolání žalovaného nevyjádřili.

6. Odvolací soud (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobci a žalovaným jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro opětovné zrušení napadeného rozsudku.

7. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně zjistil v následujícím rozsahu náležitě skutkový stav, který se jeví jako logický, současně soud I. stupně adekvátně ozřejmil, z čeho jednotlivé skutkové závěry vyplývají, kdy ani odvolací soud neshledal důvod pro nevěrohodnost jednotlivých důkazů:

8. Žalobci a žalovaný jsou sousedy, kdy vlastní pozemky, na nichž se nacházejí jejich rodinné domy a přilehlé zahrady v obci , adresa, . Jedná se o ulici s řadovou zástavbou, zahrady za domy následně směřují do polí; na protilehlé straně ulice je rovněž řadová zástavba, na níž rovněž navazují zahrady, které směřují k zámeckému rybníku, na němž se zdržuje velké množství volně žijícího ptactva (racků). Mezi žalobci a žalovaným v minulosti vzniklo již více konfliktních situací, přičemž v tomto soudním řízení se řeší sousedský spor plynoucí z hlasových projevů exotického ptactva, které žalovaný chová v desítkách kusů na svých pozemcích ve voliérách a v hospodářské budově; tyto voliéry se nacházejí v blízkosti samotné zástavby domů. Žalobci vyzvali žalovaného k vyřešení situace již předžalobní upomínkou ze dne , datum, , kdy po žalovaném žádali, aby učinil opatření ke snížení hluku produkujícího exotickým ptactvem. Jelikož se situace v předžalobní fázi dle náhledu žalobců nevyřešila, uplatnili žalobci své právo na ochranu před imisemi hlukem soudní cestou.

9. V průběhu řízení provedl soud I. stupně místní šetření (dne , datum, ), z něhož vyplynulo, že v danou denní dobu nebyly zaznamenány výraznější hlasové projevy exotického ptactva, neboť ve venkovních voliérách byl v tu dobu jen minimální počet tohoto ptactva, avšak po otevření hospodářské budovy již byly zaznamenány výraznější hlasové projevy jako vřískání, skřehotání, což subjektivně z pohledu soudkyně působilo jako nepříjemné a obtěžující. Současně bylo zjištěno, že žalobce chová velké množství jedinců exotického ptactva. Nepříjemný hluk byl zjištěn rovněž z videozáznamu žalobců (č. l. 150), naopak videozáznam žalovaného (č. l. 85) byl dle názoru soudu I. stupně zvuk zcela ztlumen, nač žalovaný reagoval tak, že tento záznam měl prokazovat toliko jeho nepřípustné sledování žalobci, a nikoliv absenci hlukové zátěže.

10. Odborné měření hluku exotického ptactva proběhlo prvně již v srpnu 2021, tj. před zahájením soudního řízení, kdy , tituly před jménem, V. Cetkovský na žádost žalobců provedl měření dne , datum, , kdy naměřil ve venkovním prostoru v noční době od 5:00 do 6:00 h výslednou hodnotu 55,9 ± 1,7 dB (zbytkový hluk bez záznamu) a v denní době od 6:00 do 7:35 h výslednou hodnotu 58,2 ±1,7 dB (zbytkový hluk bez záznamu); výsledkem tohoto měření byl závěr, že „příspěvek zdroje hluku k hlukové situaci na místě měření byl významný, neboť rozdíl mezi naměřenou hodnotou hladinou hluku zdroje a zbytkovým hlukem je větší než 3 dB. V noční době byla hodnota tohoto rozdílu 26,9 dB, v denní době byla hodnota tohoto rozdílu 21,2 dB.11. , tituly před jménem, V. Cetkovský byl následně v průběhu soudního řízení ustanoven jako ad hoc znalec, přičemž provedl ve dnech , datum, , 18.– , datum, a , datum, další měření. Dle zjištění znalce se v tu dobu ve voliéře č. , hodnota, ve všech termínech měření nenacházelo žádné exotické ptactvo, ve voliéře č. , hodnota, , dělené do 5 sekcí, se nacházelo množství exotického ptactva – dne , datum, 18 ks korely, dne 18.–, datum, 16 ks korely a dne , datum, 16 ks korely. Ve voliéře č. , hodnota, , situované před garáží, která má být otevírána cca 9:30–10:00 a zavírána cca 16:30–17:00, se nacházelo množství exotického ptactva – papoušků, ve voliéře č. , hodnota, ve všech termínech měření se nenacházelo žádné exotické ptactvo, ve voliéře č. , hodnota, se nacházelo množství exotického ptactva – dne , datum, 25 ks korely, 1 pár rozely, dne 18.–, datum, 27 ks korely, dne , datum, 27 ks korely. Další ptactvo se nacházelo v hospodářské budově, a to vždy 25 ks blíže nespecifikované směsi Afrika a Latinská , adresa, . Dveře do kotelny hospodářské budovy a 1 ks okna byly po celou dobu měření otevřeny, ostatní okna po celou dobu měření zavřeny; měření probíhalo ve vnitřních a venkovních prostorách domu žalobců, na adrese č. p.

408. Při měření dne , datum, v čase 12:50–17:45 byla naměřena hodnota u hlasových projevů exotického ptactva pro vnitřní chráněný prostor stavby , Anonymizováno, 22,0 ±1,8 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 21,4–21,6 vždy ±1,8 dB), pro vnitřní chráněný prostor stavby , Anonymizováno, 19,4 ±1,8 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 18,8–19,5 vždy ±1,8 dB) a pro venkovní prostor , Anonymizováno, v intervalu 14:55–17:37 50,0 ±1,7 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 38,9–45,0 vždy ±1,7–1,8 dB); nejvyšší výsledná hodnota u exotického ptactva o 5,0 dB větší oproti hodnotě , hodnota, dB, samotné zvukové projevy exotického ptactva v porovnání s ostatními měřenými zdroji zvuku byla významná, neboť rozdíl mezi jejich naměřenou hladinou hluku a hladinami ostatních měřených zdrojů nejsou větší než 3 dB. Při měření dne , datum, v čase 04:30–21:25 byla naměřena hodnota u hlasových projevů exotického ptactva pro venkovní prostor MM3 52,0±1,7 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 35,5–47,5 vždy ±1,7–1,8 dB). Nejvyšší výsledná hodnota u exotického ptactva cca o 4,5 dB větší oproti hodnotě , hodnota, dB. Samotné zvukové projevy exotického ptactva v porovnání s ostatními měřenými zdroji zvuku jsou významná, neboť rozdíl mezi jejich naměřenou hladinou hluku a hladinami ostatních měřených zdrojů jsou větší než 3 dB. Při měření dne , datum, v čase 04:47–06:00 byla naměřena hodnota u hlasových projevů exotického ptactva pro venkovní prostor MM3 57,1 ±1,7 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 36,5–52,8 vždy ±1,7–1,8 dB). Nejvyšší výsledná hodnota u exotického ptactva cca o 4,3 dB větší oproti hodnotě , hodnota, dB. Samotné zvukové projevy exotického ptactva v porovnání s ostatními měřenými zdroji zvuku jsou významná, neboť rozdíl mezi jejich naměřenou hladinou hluku a hladinami ostatních měřených zdrojů jsou větší než 3 dB. Při měření dne , datum, v čase 08:00–10:00 byla naměřena hodnota u hlasových projevů exotického ptactva pro venkovní prostor MM3 54,5 ±1,7 dB (jiné projevy ptactva v rozpětí 35,5–44,8 vždy ±1,7–1,8 dB). Nejvyšší výsledná hodnota u exotického ptactva cca o 9,7 dB větší oproti hodnotě , hodnota, dB. Samotné zvukové projevy exotického ptactva v porovnání s ostatními měřenými zdroji zvuku jsou významná, neboť rozdíl mezi jejich naměřenou hladinou hluku a hladinami ostatních měřených zdrojů jsou větší než 3 dB. Znalec pracoval s tím, že hlasový projev exotického ptactva je považován za stacionární zdroj oproti ostatním měřeným zvukovým projevům jiného ptactva, volně se pohybujícího, neumístěného ve voliérách.

12. Odvolací soud podotýká, že se neztotožňuje s námitkami žalovaného do znaleckého posudku, kdy již v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ozřejmil, že by byly dány pochybnosti o podjatosti znalce, kdy ad hoc ustanovený znalec není podjatý jen z toho důvodu, že žalobce prováděl ještě před zahájením řízení měření hluku, přičemž adekvátní pochybnosti o nestrannosti znalce nebyly shledány. Dále je třeba zdůraznit, že i zvolený postup při vypracování znaleckého posudku včetně postupu při provádění měření je otázkou odbornou, k jejichž posouzení nemá soud dostatečných kompetencí, odůvodněné pochybnosti ohledně správnosti postupu a dovozených výsledků přitom shledány nebyly.

13. Ze svědecké výpovědi M. , jméno FO, , manželky žalovaného, vyplynulo, že vnímá hlasové projevy exotického ptactva pozitivně, připustila, že někdy jsou tyto hlasové projevy exotického ptactva slabší, jindy silnější. Exotické ptactvo, které má žalovaný v uzavřené hospodářské budově, je z důvodu, že tyto hlasové projevy vadí sousedům. I její maminka Z. Ryšková ve své výpovědi uvedla, že projevy exotického ptactva nevnímá negativně, nejsou pro ni obtěžující, připustila však, že sousedům tento zvuk vadí, v důsledku čehož popsala menší konflikt, kdy po ní žalobkyně b) požadovala zavření exotického ptactva tak, aby nebylo slyšet.

14. Ze svědecké výpovědi O. , jméno FO, , syna žalobců, soud I. stupně zjistil, že má pokojíček přilehlý ke štítové stěně žalovaného v 2. NP. Po subjektivní stránce svědek vnímá hlasové projevy exotického ptactva tak, že v letních měsících v době, kdy začíná svítat, kolem 4:00–4:30 se ptactvo začíná ozývat a tyto hlasové projevy ho budí. Pokud má okno zavřené, tyto hlasové projevy jsou tišší. Pocitově vnímá tyto hlasy jako nepříjemné zvuky. Přes denní dobu, je střídá doba, kdy hlasové projevy exotického ptactva nejsou, s dobou, kdy se ptactvo ozývá.

15. Svědkyně I. Jurečková uvedla, že bydlí v domě, který sousedí s domem žalobců, v , adresa, pobývá od pátku do neděle a tráví zde dovolené. Ve vnitřních prostorách svého domu žádné výraznější hlasové projevy exotického ptactva neslyší, na zahradě jsou však hlasové projevy již slyšitelné, kdy se jedná o nepříjemné skřehotavé zvuky a působí na ni rušivě, proto se zdržuje ve vzdálenější části zahrady od domu.

16. Z výpovědi svědkyně I. Rozsypalové, dlouholeté přítelkyně žalobců bylo zjištěno, žalobce navštěvuje společně s manželem v jejich domě a zahradě. Pokud se zdržují ve venkovních prostorách zahrady žalobců, negativně vnímá hlasové projevy exotického ptactva, a proto se při pobytu na zahradě zdržují ve vzdálenější části od domu, kde jsou hlasové projevy již méně intenzivní a jsou snesitelnější. V dané lokalitě někteří sousedé chovají slepice, např. Raškovi, kteří mohou mít cca 8–10 slepic, někteří sousedé chovají psy. Chov domácího zvířectva v dané lokalitě potvrdil i svědek M. Bakaj, podle něhož se v dané lokalitě se chovají slepice, kohouti, dříve i dobytek, navíc byl pan , jméno FO, , který již zemřel, byl velkochovatelem papoušků, v současnosti je chovatelem papoušků žalovaný.

17. Svědek J. Kolář, který je bezprostředním sousedem žalovaného z druhé strany, je také chovatelem exotického ptactva, kdy chová 6 párů australských papoušků cca 30 cm velkých, kteří jsou ve venkovních voliérách, a to cca 10 m od domu, dále chová 10 párů afrických papoušků, kteří jsou ve vnitřních prostorách. Má ve dvoře hospodářskou budovu stejně jako žalovaný, kdy tyto budovy jsou zadními zdmi přilehlé k sobě. Hospodářská budova svědka je cca do výšky 7 m. Hlasy exotického ptactva od žalovaného osobně vnímá pouze podprahově.

18. Po zrušení v pořadí druhého rozsudku, kdy odvolací soud v rušícím usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zavázal soud I. stupně k tomu, aby zkoumal vliv případně učiněných opatření, provedl soud I. stupně dne , datum, nové místní šetření, během nějž rozhodující soudkyně nezaznamenala při pobytu ve dvorní části domu žalobců na jejich zahradě ani na dvorní části domu žalovaného a přilehlé zahradě de facto žádný významný hlasový projev exotického ptactva. Současně bylo zjištěno, že proti prvnímu místnímu šetření, před hospodářkou budovou, ve které se nacházejí nejvíce křičící papoušci, se nachází souvislá zábrana v podobě vzrostlých stromů, která má sloužit a slouží jako zvuková bariéra a která je nyní vzrostlejší, žalovaný dále vybudoval stěnu z PUR materiálu o výšce cca 2 m, také samotné voliéry byly po bocích opatřeny umělými deskami a v horní části voliéry opatřeny umělými pásy cca o výše 50 až 60 cm po délce voliéry, voliéry nacházející se blíž ke hranici pozemků s žalobci, byly opatřeny po boční a zadní straně (od žalobců) opět PUR panely. Žalovaný stěhuje voliéry více do zahradní části jeho pozemku, dále od domu a dvorní části. Soud I. stupně uzavřel, že na straně žalovaného jsou činěny viditelné kroky ke snížení hlučnosti exotického ptactva.

19. Mezi účastníky bylo v průběhu odvolacího řízení nesporné, že žalovaný nadále chová exotické ptactvo v množství desítek kusů. Za dané situace je odvolací soud přesvědčen o tom, že z místního šetření, které proběhlo dne , datum, , bylo sice možno prokázat, že žalovaný učinil určitá opatření, která by mohla objektivně vést ke snížení hluku pocházejícího z jeho chovu exotického ptactva (To ostatně potvrzovaly i fotografie přiložené k podání žalovaného ze dne , datum, .), avšak soud I. stupně nebyl schopen objektivně posoudit vliv těchto opatření, tedy zdali přijatá opatření skutečně vedla k tomu, že žalovaný neruší prostřednictvím hluku pocházejícího z chovu exotických zvířat žalobce nad míru přiměřenou poměrům, neboť tato otázka je otázkou odbornou, jež nepřísluší k zodpovězení soudu, nýbrž znalci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); soud I. stupně tak zatížil své rozhodnutí podstatnou procesní vadou. Nadto ani úvaha soudu I. stupně ohledně snížení imisí hluku z chovu exotického ptactva a jeho další přiměřenosti není přesvědčivá, neboť soud I. stupně provedl místní šetření dopoledne, avšak bylo v průběhu řízení upozorňováno na to, že exotické ptactvo je nehlučnější za svítání a při západu slunce, tedy v jinou denní dobu. Nadto odvolací soud zopakoval důkaz zprávou Městské policie , adresa, (na č. l. 421), u níž se neztotožnil s výhradou žalovaného ohledně její nepoužitelnosti či tendenčnosti a z níž vyplynulo, že se na městskou policii opakovaně obrací žalobce a) s žádostmi o namátkové kontroly hlučnosti na jeho zahradě, kdy přivolaná hlídka městské policie vlastními smysly vnímala, že zvuková intenzita hlasových projevů ptactva žalovaného byla ve více případech výrazná a obtěžující, a to zejména v časech, kdy je běžné vnímán zvýšený nárok na klid domácnosti. Konkrétně hlídka provedla šetření dne , datum, v 04:00–05:00, dne , datum, v 15:00, dne , datum, v 15:00, dne , datum, v 16:16, dne , datum, v 10:57 (v tomto případě měl být hluk mírnější, pravděpodobně v souvislosti s deštivým počasím), dne , datum, v 15:19, dne , datum, v 07:46, dne , datum, v 14:

11. Z uvedeného listinného důkazu je tedy patrné, až ačkoliv žalovaný učinil určitá opatření, je nadále nejen samotnými žalobci vnímán hluk pocházející z chovu exotického ptactva jako výrazný, obtěžující či rušivý.

20. Jestliže žalobce tížilo důkazní břemeno ohledně prokázání rušení nad míru přiměřenou poměrům, což se jim dle přesvědčení odvolacího soudu v průběhu řízení podařilo prokázat (V podrobnostech k přípustné míře rušení hlukem z chovu exotického ptactva viz dále.), bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poté, co porušil svou povinnost zdržet se produkování nepřímých imisí nad míru přiměřenou poměrům, učinil taková opatření, jimiž došlo k eliminaci hluku nad míru přiměřenou poměrům, tedy jinak řečeno, že splnil svou zákonnou povinnost zdržet se obtěžování žalobců coby svých sousedů nepřiměřeným hlukem z chovu exotického ptactva, nač odvolací soud upozornil již v bodě 17. svého kasačního usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (V obecnosti k problematice tzv. protinorem způsobujících zánik práva viz Lavický, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. 1. vydání. , adresa, : Leges, 2017, s. 171 a násl.).

21. Aktuálně sice žalovaný prokázal, že byla učiněna určitá opatření, která by mohla zamezit pronikání hluku z jeho chovu exotického ptactva na pozemek žalobců, ale již neprokázal (neunesl v tomto ohledu důkazní břemeno, jež jej tížilo), že přijatá opatření byla dostatečně efektivní a k rušení žalobců již nedochází. Žalovanému se sice již v řízení před soudem I. stupně dostalo procesního poučení podle § 118a o. s. ř., ale toto poučení nebylo dle odvolacího soudu dostatečně přesné, protože bylo vyžadováno toliko prokázání učinění opatření, a nikoliv též účinnosti těchto opatření, resp. nerušení sousedů nad míru přiměřenou poměrům, navíc soud I. stupně následně nerozhodl na základě pravidla o neunesení důkazního břemene, nýbrž na základě dle soudu I. stupně dostatečně zjištěného skutkového stavu a svého přesvědčení o tom, že žalovaný již žalobce nad míru přiměřenou poměrům neruší. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že poté, co bylo dokazování částečně zopakováno a co nastal v odvolacím řízení stav non liquet, bylo nezbytné poskytnout žalovanému procesní poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nanovo. Žalovaný na výzvu odvolacího soudu poskytnutou v průběhu jednání odvolacího soudu reagoval tak, že navrhl k důkazu vypracování nového znaleckého posudku, který má prokázat vliv přijatých opatření. Jelikož provedení znaleckého dokazování za účelem měření hladiny akustického tlaku by bylo v průběhu odvolacího řízení rozporné s § 213b odst. 2 o. s. ř., současně je zřejmé, že má být provedeno doplnění dokazování nad běžný rámec odvolacího řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že jsou dány pro zrušení výroku I. napadeného rozsudku, jakož i závislých výroků II. až IV. podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. I přes zjištění, že se jedná již o třetí rušící usnesení, nedospěl odvolací soud k závěru, že by byl dán důvod pro postup podle § 221 odst. 2 o. s. ř., tedy aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce, neboť odvolací soud neshledal, že by v napadeném rozsudku rozhodující soudce vědomě nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a v budoucnu by nešlo očekávat změnu situace.

22. S ohledem na skutečnost, že se jedná již o třetí kasační rozhodnutí, považuje odvolací soud za nutné se vyjádřit též k problematice míry přiměřené poměrům, aby pro další fázi řízení byla tato otázka snad již definitivně vyřešena.

23. Předně odvolací soud zdůrazňuje, že zájmový chov exotického ptactva je nepochybně možno považovat za zdroj imise hluku, proti níž se mohou žalobci bránit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož činnost žalovaného při chovu exotického ptactva není usměrněna tak, aby vznikající hluk směřoval přímo k pozemku žalobců, nýbrž na žalobce doléhají imise jen jako vedlejší důsledek zájmové činnosti žalovaného, je imise hluku exotického ptactva nutno posuzovat jako imise nepřímé.

24. Obtěžování hlukem je nepřípustné, jde-li nad míru přiměřenou poměrům; zda tomu tak je, napoví i zjištění, že je v rozporu s právními předpisy a limity v nich obsaženými, neplatí ovšem, že překročení limitu stanoveného veřejným právem nutně zakládá relevantní imisi podle soukromého práva (byť tomu tak zpravidla bude), a naopak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). (Ne)překročení hlukového limitu je tak jen jedním z hledisek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), dále je při posuzování, třeba vzít do úvahy intenzitu hluku, dobu, ve které k rušení dochází a jak dlouho trvá, jakož i to, zda jde o rušení jednorázové, opakované, úmyslné apod. (zpráva Nejvyššího soudu SSR ze dne , datum, , sp. zn. Pls 1/85 (uveřejněná pod č. 37/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ]. Zohlednit je třeba případně společenský význam výkonu práva (prospěšnost činnosti), který způsobuje imise, a společenské důsledky zákazu imise [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (uveřejněný pod č. 14/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ].

25. Pokud zákon a rozhodovací praxe hovoří o zákazu obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, mají na mysli jak poměry místní, tak poměry druhové; v případě, že by se intenzita obtěžování hlukem v dané lokalitě zjevně vymykala stavu v jiných obdobných lokalitách, bylo by třeba při posuzování žaloby přihlédnout i k obvyklým poměrům v takových lokalitách (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud se totiž nemůže omezit jen na konstatování, že namítaný zásah je v souladu stavem v místě obvyklým, ale musí vždy zohlednit míru přiměřenou poměrům (které by měly být). Jde tak o reakci na případ, kdy v určitém konkrétním místě souběhem okolností vzniknou místní poměry, které se významně liší od poměrů v jiných podobných místech a z hlediska základních zásad, na kterých spočívá soukromé právo (dobré mravy, ochrana života a zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí, zákaz zneužití práva – viz § 2 a násl. o. z.), se jeví jako nežádoucí. Tak pokud v obytném domě bydlí více hlučných osob, a je tam proto hluk vyšší, než je v takových domech obvyklé, nelze vyjít z toho, že se určitá míra obtěžování hlukem stala v místě obvyklou. Pokud by soud vyšel z doslovného výkladu § 1013 odst. 1 o. z. a za místní poměry považoval ty, které skutečně v místě panují, bez ohledu na stav obvyklý v jiných podobných místech, pak by byla ochrana před imisemi vyloučena, tedy stav, proti kterému by se žalobce bránil, by byl v souladu s „mírou přiměřenou místním poměrům“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

26. V posuzovaném případě pozemek žalobců i pozemky žalovaného se nacházejí na území města , adresa, , kdy lokalita je zastavěna rodinnými domy se zahradami po obou stranách ulice, jedná se přitom o okrajovou část města. , adresa, obytných domů na protilehlé straně ulice směřují k zámku , adresa, s vodní plochou (Zámeckým rybníkem), u níž se zdržuje rovněž ptactvo včetně volně žijících racků. Dále bylo dokazováním zjištěno, že se v této lokalitě historicky chovají domácí zvířata, např. slepice, psi, kočky, specifické pro tuto ulici rovněž je, že zde nejen žalovaný, ale i jeho soused pan , jméno FO, chovají exotické ptactvo, dokonce již dříve v této lokalitě měl žít další chovatel exotického ptactva pan , jméno FO, . Je však třeba upozornit na to, že ačkoliv chov exotických zvířat není v dnešní době raritní, není rozhodně ani běžné, aby bylo exotické ptactvo (zvlášť v takovém rozsáhlém počtu) chováno v obdobných lokalitách. Exotické ptactvo přitom není druhem zvířectva, které by zde přirozeně žilo či bylo historicky ve velkém chováno za účelem obživy, ochrany před škůdci apod. Odvolací soud je tak přesvědčen, že při stanovení přípustné míry hluku pocházejícího z chovu ptactva není namístě stanovovat limity hluku benevolentněji jen kvůli tomu, že žalovaný není jediným chovatelem exotického ptactva v dané ulici. Dále lze uvést, že jestliže se žalovaný rozhodl o chov ptactva, nejedná se nepochybně o nepřípustnou činnost (Ostatně ochrana před nepřímými imisemi nemá směřovat k zákazu činnosti jako takové, ale jen k nepřiměřeným důsledkům z ní pocházejícím, kdy je na rušiteli, aby přijal adekvátní opatření před negativními důsledky jeho činnosti.), avšak s ohledem na zástavbu v dané ulici, kdy domy (včetně domu žalobců a domu žalovaného) spolu bezprostředně sousedí štítovými zdmi a (jak je patrno z katastrální mapy) uliční šířka jednotlivých pozemků je relativně úzká (cca 13–14 m), musí žalovaný přirozeně počítat s tím, že jeho chovatelská činnost, kdy chová exotické ptactvo v desítkách kusů, bude vnímána daleko citlivěji než kdyby tuto zájmovou aktivitu provozoval v jiné vhodnější lokalitě.

27. Soud I. stupně při stanovení přípustné míry hluku vyšel z nařízení vlády č. 272/2011 Sb., upravujícího veřejnoprávní hygienické limity, kdy přípustný hluk (hladina akustického tlaku) je zde pro stacionární zdroj stanoven v limitu 50 dB pro denní dobu a v limitu 40 dB pro noční dobu. Soud I. stupně nicméně přihlédl ke skutečnosti, že hlasové projevy exotického ptactva nejsou neustálé, nýbrž se vyskytují namátkově, a to s ohledem na potřebu se hlasově projevovat; soud I. stupně tak shledal přípustnou míru v maximálním rozsahu 50–55 dB pro denní dobu a 45–47 dB pro noční dobu.

28. Odvolací soud souhlasí s tím, že je namístě přiměřeně aplikovat veřejnoprávní limity hluku (hladiny akustického tlaku) pro stacionární zdroje vyplývajících z nařízení vlády č. 272/2011 Sb., neboť projednávaná situace se svou povahou tomuto nejvíce blíží, na rozdíl od soudu I. stupně ovšem neshledal důvodu pro zmíněné navýšení limitů nad nařízením vlády stanovenou míru, kdy soudem I. stupně uvedené argumenty neshledal přesvědčivé. Ačkoliv exotické ptactvo je živým tvorem, nemůže se v zájmovém chovu žalovaného pohybovat zcela dle svých instinktů, nýbrž je exotické ptactvo chováno v zájmových voliérách, které jsou svou polohou ustálené. Pro relativní stálost zdroje hluku je tak možné nepochybně s voliérami pracovat jako se stacionárními zdroji, byť exotické ptactvo se může v jejich rámci pohybovat, případně se schovat uvnitř chovatelské budovy. Ačkoliv žalovaný uvádí, že někteří chovaní jedinci jsou chráněnými tvory a jejich chov tak má být prospěšný, nelze uvedeným podle přesvědčení odvolacího soudu ospravedlnit vyšší hlukovou zátěž, protože primárně je chov osobní zájmovou činností žalovaného a tuto činnost nepochybně lze provozovat i na jiném místě, kdy v zásadě jen ze svého rozhodnutí žalovaný využívá k chovu své pozemky a stavby na nich umístěné a (pomine-li odvolací soud případnou ekonomickou stránku věci) ničemu žalovanému nebrání, aby svou zájmovou činnost provozoval i jinde; i v případném testu proporcionality by tak bylo nutno upřednostnit ochranu práv sousedů před právem žalovaného na chov exotického ptactva, pokud by takový chov měl nadále rušit sousedy nad míru přiměřenou místním poměrům. V této souvislosti rozhodně nelze odhlédnout ani od velikosti chovu exotického ptactva, který se vymyká běžné drobné chovatelské činnosti, která by byla pro danou lokalitu i obdobné lokality typická, a proto je tím spíše namístě klást důraz na to, aby při provozování této činnosti byly dodržovány jinak obecně přijímané hlukové limity. Jelikož se exotické ptactvo v našich zeměpisných šířkách volně nepohybuje, je nutno poukázat též na to, že hluk, který exotické ptactvo vydává, je nejen vnímán nepřirozeně, ale s ohledem na svou povahu (výšku vydávaného zvuku) je také velmi často (byť ne zcela) považován jako nepříjemný, což potvrzují i vyslechnutí svědci. Ačkoliv exotické ptactvo se neprojevuje po celý den shodně, nepovažuje odvolací soud ani z tohoto důvodu za vhodné navyšovat přípustnou hlukovou zátěž, neboť vznikající hluk je obecně svou podobou spíše nepříjemný, není zcela nahodilý, nýbrž vzniká opakovaně a každodenně, může se přitom projevovat v zásadě kdykoliv v průběhu dne, přitom nejvýraznější je perioda časně zrána při svítání, což je zpravidla ještě v noční době, která je – jak vyplývá i z hlukových limitů – zvláště chráněná. Dlouhodobé, opakované a také nedobrovolné (Žalobci se totiž sami nerozhodli, že budou chovat exotické ptactvo.) vystavení se tomuto hluku ve vyšší intenzitě může být po právu objektivně vnímáno jako nepřiměřené. Lze tedy uzavřít, že v daném místě je zcela namístě považovat za míru přiměřenou poměrům hladinu akustického tlaku v limitu 50 dB pro denní dobu a v limitu 40 dB pro noční dobu.

29. Jestliže se při měřeních překročení takto stanovených limitů pro venkovní prostory opakovaně prokázalo, nemá odvolací soud pochyb o tom, že žalobou uplatněný nárok byl v minulosti důvodný. S ohledem na to, že je pro rozhodnutí rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), je však třeba ještě zjistit, zdali s ohledem na tvrzená přijatá opatření ze strany rušitele (žalovaného) zkoumat, jestli protiprávní stav nadále trvá, či již byl trvale odstraněn a opakování zásahu (rušení nad míru přiměřenou poměrům) reálně nehrozí.

30. Odvolací soud nepřehlédl opětovně uplatněnou námitku zneužití práva ze strany žalobců, kdy ji však nadále neshledal jako důvodnou, neboť ze skutkových okolností zjištěných soudem I. stupně rozhodně nevyplývá, že by žalobci podanou žalobou nesledovali ochranu svých práv, že by se snažili žalobou dosáhnout zákonem nepředvídaných důsledků či že by se dokonce prostřednictvím podané žaloby snažili žalovaného šikanovat. Naopak je zřejmé, že takřka již 5 let se žalobci snaží řešit hluk pocházející z chovu exotického ptactva, kdy žalobu podali až poté, co se nedokázali s žalovaným dohodnout mimosoudně a co si nechali provést vlastní měření hluku. Skutečnost, že žalobcům hluk vadí, vyplývá z jejich postoje v řízení, tak i z provedeného dokazování, kdy dokonce tchýně žalovaného ve své výpovědi potvrdila, že ji žalobkyně b) žádala, aby zavřela dveře hospodářské budovy s ohledem na vycházející hluk exotického ptactva. Zamítnout žalobu pro zneužití práva by bez dalšího nebylo možné ani tehdy, pokud by se prokázalo, že žalobci se vůči žalovanému rovněž nechovají vždy ideálně, stejně tak by k zamítnutí žaloby nemohlo vést zjištění, že se snaží žalobkyně b) nepřípadně obstarat důkazní materiál, a to tak, že způsobí hluk velké intenzity a následný hluk exotického ptactva si natočí či si žalobci nepřípustně natáčejí žalovaného, neboť to ničeho nemění na tom, že hluk pocházející z chovu exotického ptactva by měl být souladný s obecně přijatelnou mírou. Nadto žalovaný má možnost se proti tvrzenému zásahu do svých práv bránit obdobným způsobem, je však třeba zvážit, zdali již tak napjaté vztahy mezi sousedy se ještě více nevyhrotí. Stejně tak nelze uvažovat o zamítnutí žaloby z toho důvodu, že žalobci v probíhajícím stavebním řízení uplatnili své námitky proti chystanému záměru žalovaného, kdy není nepochybné, že by tak dělali žalovanému toliko takříkajíc „na truc“.

31. Ačkoliv z důvodu zrušení výroku I. došlo i ke zrušení závislých výroků II. až IV., považuje odvolací soud za podstatné se, byť stručně, k této problematice vyjádřit. Co se týče náhrady nákladů řízení mezi účastníky, opřel soud I. stupně své rozhodnutí o § 142 a § 150 o. s. ř., kdy dospěl k závěru, že je „namístě a spravedlivé, aby náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, neboť na počátku řízení měla být žaloba důvodná, žalovaný se přitom neměl k tomu, aby hlukovou zátěž snížil, a k aktivní činnosti žalovaný přistoupil až v průběhu řízení po znaleckém dokazování.“ Předně je třeba upozornit, že soud je povinen při jednání upozornit účastníky řízení na možnou aplikaci § 150 o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 46/13), čemuž soud I. stupně nedostál. Dále je třeba upozornit na to, že nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. neslouží k napravení procesní pasivity stran, nýbrž má řešit palčivé případy, kdy přiznání, resp. uložení náhrady nákladů řízení se jeví v kontextu konkrétní věci jako zjevně nespravedlivé. Takovou situací dle odvolacího soudu není sama o sobě skutečnost, že úspěch ve věci se v průběhu řízení překlopil z jedné strany sporu na druhou, protože tato situace není nikterak výjimečná. V této souvislosti lze připomenout, že pro soud je obecně rozhodující skutkový a právní stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), z čehož vyplývá, že účastníci řízení mohou v průběhu řízení reflektovat procesní vývoj a na něj reagovat, tedy jestliže žalovaný dospěje k závěru, že nárok žalobců je důvodný, může již v průběhu řízení přistoupit ke splnění své povinnosti, a tak odvrátit svou prohru ve sporu. Na případné splnění povinnosti mají žalobci možnost reagovat předvídaným procesním způsobem, a to zpětvzetím žaloby, přičemž v takovém případě je pak možné jim přiznat plnou náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř.; jestliže ovšem k takovému kroku žalobci z jakéhokoliv důvodu nepřistoupí (např. proto, že mají za to, že povinnost splněna nebyla), riskují prohru ve sporu a povinnost nést náklady soudního řízení. Žádnou zvláštní okolnost případu, která by svědčila o aplikaci § 150 o. s. ř., přitom odvolací soud v posuzovaném případě neshledal.

32. Soud I. stupně rovněž opětovně nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení státu, jak již konstatoval odvolací soud v usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , v bodě 36., v němž zdůraznil: „Náklady na znalecké zkoumání se hradí primárně ze složené zálohy na znalecký posudek, která je v případě úspěchu účastníka, jemuž bylo uloženo složení zálohy, součástí jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Zbylá částka, která byla hrazena z rozpočtových prostředků soudu (tzv. nezálohované náklady), je předmětem rozhodování o náhradě nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle výsledků řízení; jestliže procesní úspěch stran měl být dle soudu I. stupně shodný, bylo by nezbytné každé straně uložit úhradu ½ zbylé částky; v tomto případě přitom není žádného důvodu pro to, aby do podílu, který má připadnout na žalobce, byla zohledněna jimi složená výše zálohy na znalecký posudek, neboť záloha byla správně složena na důkaz, který měl sloužit k prokázání skutkového tvrzení, ohledně něhož žalobce tížilo důkazní břemeno.“ Odvolací soud ovšem nepřehlédl, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, podle výsledků řízení, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jestliže soud I. stupně uložil stranám sporu náklady rovným dílem, zjevně dospěl k závěru, že procesní úspěch stran byl totožný, což však neodpovídá tomu, že soud I. stupně žalobu v celém rozsahu zamítl; je tak zřejmé, že v takovém případě (Byl-li by tento závěr správný, což se může v další fázi řízení změnit.) by bylo namístě uložit povinnost k náhradě nákladů řízení státu v plném rozsahu žalobcům.

33. V další fázi řízení doplní soud I. stupně dokazování tím, že nechá vypracovat aktualizaci původního znaleckého posudku či zadá vyhotovení zcela nového znaleckého posudku, přičemž zváží, zdali není namístě před jeho zpracováním vyzvat žalovaného ke složení přiměřené zálohy dle § 141 odst. 1 o. s. ř. Znalecký posudek následně soud I. stupně řádně provede k důkazu, posoudí jej i ve vztahu s dalšími provedenými důkazy, jakož i se náležitě vypořádá s případně vznesenými námitkami. Soud I. stupně rovněž provede další případně navržené důkazy, v případě nutnosti neopomene poskytnout straně, kterou zatěžuje břemeno tvrzení či důkazní, rovněž příslušné poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř., jestliže se tak doposud nestalo a mělo by být rozhodnuto na základě neunesení příslušného břemene. V novém rozhodnutí ve věci, které bude splňovat náležitosti stanovené v § 157 odst. 2 o. s. ř., se následně řádně vypořádá se všemi důkazními návrhy a v případě, že se rozhodne některým důkazním návrhům nevyhovět, v odůvodnění svého rozhodnutí, byť stručně, ale jasně vysvětlí, proč nebylo namístě příslušný důkazní návrh provést. Soud I. stupně následně o věci rozhodne, přičemž své rozhodnutí následně řádně odůvodní, neopomene se přitom vypořádat s relevantními námitkami, které uplatnili účastníci po celou dobu řízení a které doposud ještě nebyly vypořádány.

34. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud I. stupně je vysloveným právním názorem odvolacího soudu vázán.

35. V souladu s § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne o náhradě nákladů odvolacího řízení soud I. stupně v novém rozhodnutí o věci.