60 Co 284/2024

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro vyklizení a odevzdání bytu o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Anonymizováno ze dne Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt číslo , Anonymizováno, nacházející se v domě č. p. , Anonymizováno, stojícím na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, zapsaném na LV číslo , Anonymizováno, u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , a tento zcela vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem II nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně v odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne , datum, , a to na dobu určitou od , datum, do , datum, . Dopisem z , datum, oznámil žalobce žalovanému, že nájem bytu nebude obnoven. Žalovaný od , datum, užívá byt bez právního důvodu a žalovaný je povinen byt vyklidit, a proto bylo žalobě vyhověno. Ve vztahu k nákladovému výroku dovodil soud I. stupně důvody pro uplatnění § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci, když přihlédl k majetkové sociální situaci žalovaného.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, ve kterém uvádí, že je nesoběstačný a potřebuje pomoc jiných lidí. Uvádí, že není schopen běžných životních úkonů. Dále poukazuje na svůj špatný zdravotní stav.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že odvolací námitky uváděl žalovaný již před soudem I. stupně, který je neshledal důvodné. Poukazuje na to, že žalovaný měl možnost bydlet v azylovém domě, a dokonce na toto bydlení čerpal sociální dávky a také na to, že nedostatek příjmů si zavinil sám žalovaný.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobý odvolací důvod, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně.

5. Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.Ustanovení tohoto pododdílu se nepoužijí, přenechává-li pronajímatel nájemci byt nebo dům k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu./§ 2235 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./6. Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu./§ 2285 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./7. Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned./§ 2292 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./8. Nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl se souhlasem pronajímatele, pokud si strany ujednaly, že při skončení nájmu nájemce uvede byt do původního stavu.Nájemce odstraní v bytě změny, které provedl bez souhlasu pronajímatele, ledaže pronajímatel nájemci sdělí, že odstranění změn nežádá; nájemce přesto nemůže žádat vyrovnání, i kdyby se změnami hodnota bytu zvýšila. Pronajímatel může žádat náhradu ve výši snížení hodnoty bytu, které bylo způsobeno změnami provedenými nájemcem bez souhlasu pronajímatele./§ 2293 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb./9. Soud I. stupně správně vyhodnotil provedené dokazování a z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění. Odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na závěry učiněné soudem I. stupně v odůvodnění rozhodnutí.

10. V řízení bylo prokázáno, že vlastníkem předmětného bytu užívaného žalovaným je město , adresa, , které uzavřelo s žalobcem smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem je i předmětný byt. Žalobce na základě této výpůjčky má dispoziční právo předmětný byt spravovat, mimo jiné i pronajímat či domáhat se vyklizení bytu.

11. Soud I. stupně učinil ze smlouvy o nájmu ze , datum, správný závěr, že žalobce pronajal žalovanému předmětný byt číslo , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , a to na dobu určitou od , datum, do , datum, . V řízení nebylo tvrzeno, že by nájemní smlouva byla prodloužena a žalovaný netvrdil žádný jiný titul, na základě kterého by byl oprávněn byt i nadále užívat.

12. Soud I. stupně také správně zjistil, že žalobce vyzval žalovaného přípisem z , datum, k vyklizení předmětného bytu a byl upozorněn na to, že nájem bytu končí , datum, . Tato výzva byla dle podací stvrzenky odeslána žalovanému dne , datum, na adresu , adresa, , tedy na adresu bydliště žalovaného a je zřejmé, že tato výzva se dostala do dispozice žalovaného a byla mu tedy doručena. Protože žalobce vyzval žalovaného po skončení nájmu k vyklizení bytu písemnou výzvou z , datum, , nedošlo k obnovení nájmu na dobu, na jakou byl ujednán dříve podle § 2285 občanského zákoníku. Odvolací soud ještě podotýká, že ve lhůtě tří měsíců od skončení nájmu uplynutím doby dne , datum, , dal žalobce žalovanému jasně najevo, že k obnovení nájmu nedojde, i podáním žaloby na vyklizení bytu dne , datum, , kterou lze zároveň považovat i za výzvu k vyklizení bytu. Žaloba byla žalovanému doručena , datum, , tedy v tříměsíční lhůtě od skončení nájmu.

13. Podle § 2292 občanského zákoníku byl žalovaný povinen v den skončení nájmu, to je , datum, , byt odevzdat žalobci ve stavu, v jakém byt převzal (§ 2293 občanského zákoníku). Žalovaný tuto povinnost nesplnil a byt nadále užívá bez správního důvodu. Soud I. stupně tedy správně dle § 2292 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětný byt a odevzdat byt žalobci. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Soud I. stupně také správně uzavírá, že v dané věci nejsou důvody pro odepření realizace práva žalobce podle § 6 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný poukazoval na svoji majetkovou situaci a zdravotní stav. Tato tvrzení jsou také stěžejní odvolací námitkou žalovaného. Soud I. stupně se těmito námitkami již zabýval a jeho skutková zjištění a právní hodnocení jsou správná. Výkon práva žalobce, aby žalovaný byt vyklidil a odevzdal byt žalobci, není v rozporu s dobrými mravy, když je zřejmé, že žalovaný v minulosti neplnil řádně a včas nájemné. Poukazuje sice na to, že nemá dostatečný příjem, avšak tuto situaci si zapříčinil žalovaný sám svým jednáním. Žalovanému nebyl přiznán invalidní důchod, je tedy zřejmé, že jeho zdravotní stav mu nebrání ve výkonu výdělečné činnosti. Navíc bylo zjištěno, že řádně nedodržuje léčebný postup a jde o osobu závislou na alkoholu. Ze zprávy úřadu práce a , Anonymizováno, , právnická osoba, . , adresa, je zřejmé, že žalovaný měl možnost od , datum, bydlet v tomto azylovém domě, dokonce na toto inkasoval sociální dávky, avšak sám o své vůli této možnosti nevyužil. Je zřejmé, že situaci, v jaké se žalovaný nachází, si zapříčinil sám a nemá dostatečnou snahu o nápravu stavu a nelze tedy dovozovat, že by realizace práva žalobce byla v rozporu s dobrými mravy.

15. Soud I. stupně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení žádného z účastníků, když nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Žalobce tento výrok odvoláním nenapadl a neúspěšný žalovaný nemá dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. S poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu (například rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1238/23) nelze v rámci řízení o opravných prostředcích provést změnu k horšímu.

16. V odvolacím řízení nebyl vznik nákladů odvolacího řízení zjištěn, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.