60 Co 51/2025

Plný text

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovaná: Jméno žalované , a.s., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 415.494 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. 12. 2024, č. j. Anonymizováno , ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 12. 2024, č. j. Anonymizováno

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 408 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 408 598 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. v části, v níž se žalobce domáhal požalované zaplacení částky 6 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 896 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, a ve výrocích II. a III. ruší a věc se vrací soudu I. stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 415 494 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 415 494 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), uhradit žalobci na náhradě nákladů částku 45 450 Kč (výrok II.) a uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na náhradě nákladů spočívajících v odměně znalce ve výši 1 577 Kč (výrok III.), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozsudek soudu I. stupně, ve znění doplňujícího usnesení, napadla žalovaná v celém rozsahu odvoláním, které opřela o odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b) až e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud I. stupně učinil vadný závěr o vzniku škody a její výši, kdy nesprávně vyšel ze znaleckých posudků č. , Anonymizováno, v nichž je užita nesprávná metoda zjištění výše škody, kdy namísto prostého spočtení zničených sazenic na celých dotčených plochách znalec použil metodu matematického výpočtu škody, což zabránilo zjištění skutečné škody. Nebylo prokázáno, že škoda byla způsobena černou zvěří, což znalecké posudky s ohledem na vadně provedené zadání nepřípustně předjímají; ve skutečnosti byla škoda způsobena hlodavci. Soud I. stupně nesprávně odmítl provést revizní znalecký posudek, byť oba znalecké posudky se staly řádnými ve smyslu § 127a o. s. ř. až po 4,5 roku po jejich vyhotovení. Soud I. stupně nepřípustně favorizoval znalecký posudek, jakož i svědecké výpovědi zaměstnanců žalobce, z nichž , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, nebyli přítomni u místních šetření prováděných znalcem, nevypořádal se náležitě se svědeckou výpovědí , jméno FO, , pominul, že na místě nebyly zjištěny pobytové stopy. Nebyla prokázána výše škody ze snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří, tato škoda byla vypočtena a určena pouze samotným žalobcem. Soud I. stupně rovněž nesprávně neshledal spolupůsobení žalobce na způsobení škody ve smyslu § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jestliže neučinil jakákoli prevenční opatření, která by předcházela či zabránila vzniku škod způsobených černou zvěří. Žalovaná upozornila na povinnosti vyplývající z § 5 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb. kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění pozdějších předpisů, které je třeba chápat jen jako minimální povinný rozsah a je nutno zvažovat povinnosti dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zejm. jeho § 53. Poukázala dále na skutečnost, že plán odlovu za příslušné období byl v březnu 2020 zcela splněn, naopak žalobce nechal výsadbu černé zvěři zcela napospas; z jeho nečinnosti však soud I. stupně žádné negativní důsledky nedovodil. Žalovaná dále namítla nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně, jakož i to, že se jí nedostalo poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala, že žalobce neplnil své prevenční povinnosti. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Žalobce ve vyjádření uvedl, že s podaným odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek je věcně a právně správný, a proto se s ním ztotožňuje. Bylo prokázáno, že škoda vznikla lesní zvěří, byla prokázána výše škody, za níž nese odpovědnost žalovaná. Žalobce učinil všechna opatření, která mu ukládá zákon. Žalobce je oproti omezen druhovou skladbou plodin lesním zákonem, škody na sazenicích listnatých, tak i jehličnatých stromů způsobené lesní zvěří jsou zhruba stejné. Navrhl, aby napadený rozsudek byl potvrzen.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř), žalovanou jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, soud I. stupně na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno a pro stručnost lze na skutkové závěry soudu I. stupně plně odkázat.

6. Výjimkou z uvedeného je závěr soudu I. stupně o zjištěné výši škody za snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří. Odvolací soud nemá pochyb o tom, že strany sporu se mohou shodnout na výši škody; shodné tvrzení nicméně učiněno nebylo, naopak žalovaná výši vzniklé škody zpochybnila, a proto bylo nezbytné ji zjišťovat v procesu dokazování. V tomto ohledu není pravdou, že by soud I. stupně nepřípustně svůj zjištěný skutkový stav postavil pouze na žalobcem předložených skutkových tvrzeních, svůj skutkový závěr opřel totiž o provedené dokazování příslušnými listinami a výslechem svědka , jméno FO, , revírníka žalobce, z něhož vyplynulo, že svědek provedl sběr dat, které následně vložil do programu žalobce, který pracuje s vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, ve znění pozdějších předpisů. Přesto však soud I. stupně pochybil, neboť ke zjištění výše škody spočívající ve snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří jsou nepochybně nutné odborné znalosti, k nimž nemá soud I. stupně dostatek kompetencí (srov. § 127 odst. 1 o. s. ř.), takže z doposud provedených důkazů nemohl soud I. stupně učinit přesvědčivý závěr o výši vzniklé škody. Na uvedeném ničeho nemění ani výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť ten při svém výslechu sdělil, že tuto výši škody nezjišťoval a že správnost zjištěné výše by musel ověřit svým výpočtem, byť vyjádřil přesvědčení, že žalobce s ohledem na své zkušenosti výši škody stanovil správně. Odvolací soud proto poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., aby navrhl důkazy k prokázání tvrzené výše škody za snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří, načež žalobce navrhl provedení dokazování znaleckým posudkem. Provedení znaleckého posudku přitom nevylučuje skutečnost, že s ohledem na požadovanou bagatelní výši požadované škody náklady na znalecký posudek s vysokou mírou pravděpodobnosti přesáhnou výši této škody; opačný přístup by přitom vedl k odepření spravedlnosti. Za dané situace odvolací soud shledal, že zjištění výše škody vyžaduje rozsáhlejší doplnění dokazování, které by bylo rozporné s povahou odvolacího řízení, a proto odvolací soud shledal, že v souvislosti s nárokem na zaplacení částky 6 896 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 896 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí dle § 219a odst. 2 o. s. ř. a vrácení věci soudu I. stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok II.).

7. Žalovaná ve svém odvolání polemizovala se závěrem soudu I. stupně, že žalobou požadovanou škodu na lesních porostech způsobili hlodavci, a nikoliv černá zvěř, v této souvislosti přitom vytkla soudu I. stupně, že nepřisvědčil výpovědi jejího zaměstnance , tituly před jménem, , jméno FO, a odbornému vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, ; této námitce však odvolací soud nepřisvědčil. Jak uvádí samotná žalovaná, soud I. stupně se v bodech 22. a 36. odůvodnění problematikou vzniku škody řádně zabýval, přičemž dospěl-li k závěru o způsobení škody černou zvěří na základě znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, , provedených svědeckých výpovědí zaměstnanců žalobce, jakož i dalších důkazů, současně vysvětlil, proč neuvěřil svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i odbornému vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , nelze mu v tomto ohledu čeho vytknout. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na to, že výpovědi zaměstnanců působily konzistentně, zapadaly do sebe a nebyly v rozporu, znalec , tituly před jménem, , adresa, se vymezil proti odbornému stanovisku, jednoznačně potvrdil to, že škody byly způsobeny černou zvěří, a nikoliv hlodavci. Jako podstatné lze vnímat i kontext, na který rovněž poukázal soudu I. stupně v bodě 23. odůvodnění, tedy že žalobce opakovaně upozorňoval žalovaného na vznik škod, žádal o zvýšený odlov zvěře, upozornil na situaci na sousedních honitbách, kde byly obdobné problémy s černou zvěří, přičemž žalovaná byla upozorněna na zvýšený odlov černé zvěře a na zvýšený tlak na zvěř, která se bude přesouvat do honitby , adresa, . Ze svědeckých výpovědí rovněž vyplynulo, že na místě byly nalezeny pobytové stopy a trus. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že by soud I. stupně pracoval opětovně se svědeckými výpověďmi nesprávně. Namítá-li žalovaná, že svědkové , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, vůbec nebyli přítomni u místních šetření prováděných znalcem pro účely vypracování znaleckých posudků, neznamená uvedené, že o škodě na lesních porostech a způsobu jejich vzniku nevěděli jinak, navíc při svých výpovědích uvedli, že na místě samém (byť dříve, než proběhlo místní šetření) byli. V případě svědka , tituly před jménem, , jméno FO, lze rovněž upozornit na skutečnost, že při místním šetření uvedl výhradu spočívající v tom, že škoda měla vzniknout hlodavci, avšak při své svědecké výpovědi naznačil, že škoda měla být způsobena rovněž lidskou činností, jako škodu přitom nepovažoval skutečnost, že v některých jamkách nebyla nalezena sazenice, přitom jak znalec , tituly před jménem, , adresa, logicky uvedl, kdyby škoda byla způsobena hlodavci, pak by sazenice byly užírány zevnitř (tj. od kořenů). Poukazuje-li žalovaná na to, že znalecký posudek byl žalobcem zadán tendenčně, je třeba uvést, že znalec , tituly před jménem, , adresa, byl na místě samém, takže nepochybně si dokázal sám učinit odborný úsudek ohledně způsobu vzniku škody, navíc i soud I. stupně konfrontoval znalce , tituly před jménem, , jméno FO, s odborným stanoviskem , tituly před jménem, , jméno FO, a s otázkou, zdali škodu způsobila černá zvěř, či hlodavci. Znalec se i z pohledu odvolacího soudu s předestřenou námitkou vypořádal, kdy sice připustil, že i hlodavci „si mohli kousnout“, avšak přesvědčivě vysvětlil, že škoda byla způsobena především černou zvěří. Navíc jak bylo uvedeno, tento závěr přitom podporují i další skutečnosti, které byly v průběhu řízení zjištěny, a sice neplnění plánů odstřelu, zvýšený tlak zvěře z jiné honitby apod., naopak žalovanou prosazovaný výklad o vzniku škody se jeví jako nepřesvědčivý, odporující provedenému dokazování. Namítá-li žalovaná, že závěr znalce o způsobené škodě není kategorický, tedy že tato škoda byla způsobena zcela černou zvěří, nýbrž toliko „především“ je nutno zdůraznit, že uvedené svědčí spíše pro přesvědčivost znaleckého posudku, kdy znalec připouští případný vliv jiných dílčích skutečností na způsobené škodě, to však neznamená, že by se výše zjištěné škody v tomto ohledu měla jakkoli redukovat.

8. Namítá-li žalovaná, že soud I. stupně se řádně nevypořádal se znaleckým posudkem; s tím se však nelze ztotožnit, neboť soud I. stupně znalec vyslechl, vzal jeho závěry do souvislosti s dalšími provedenými důkazy, přitom pokud následně soud I. stupně dospěl k závěru, že znalecký posudek je odpovídající, tedy použitelný, nemá mu odvolací soud čeho vytknout, kdy považuje znalecký posudek za přesvědčivý.

9. Odvolací soud rovněž neztotožňuje s námitkou žalované, že znalec použil v obou posudcích ze své pohodlnosti méně přesnou metodiku matematického výpočtu škody namísto zjištění skutečné výše škody prostým sečtením všech poškozených sazenic, které bylo dle žalované reálně proveditelné. Předně je třeba zdůraznit, že výše škody, která měla být znaleckým zkoumáním zjištěna, bude v zásadě vždy jen více či méně přesným odhadem toho, jak vysoká škoda objektivně vzato skutečně vznikla, neboť povaha zjišťované škody umožňuje jen stěží dospět k naprosto přesnému závěru o objektivní výši škody. Jestliže je možné zjistit škodu více způsoby, je na znalci, aby v rámci své úvahy vybral z jeho pohledu nejvhodnější metodu; v posuzovaném případě znalec při vyhotovení obou znaleckých posudků při výběru vhodné metody z pohledu odvolacího soudu nepochybil. Odvolací soud nespatřuje, že by se zvolená metoda zkusných ploch a v následném matematickém výpočtu jevila jako nevhodně použitá, neschopná dospět k celkové výši škody, a proto nerelevantní. Byť by sčítání všech poškozených sazenic potenciálně mohlo vést k ještě přesnějšímu zjištění výše poškozených sazenic, nelze z toho uzavřít, že by žalovanou prosazovaná metoda byla jedinou přípustnou. I tato metoda přitom má své nevýhody, které mohou zapříčinit, že zjištěná výše škody nebude zcela odpovídat objektivně posuzované skutečné škodě, lze upozornit především na to, že škoda měla vznikat na poměrně velkých lánech lesních pozemků, na nichž by šlo jen stěží dohledat všechny poškozené sazenice, zvláště v situaci, kdy znalec při svém výslechu uvedl, že s ohledem na intenzitu míry poškození lesního porostu na místě žádné řádky sazenic nenašel, navíc by za účelem sčítání musela být využita rojnice lidí. Rovněž nelze při vyšší časové náročnosti pominout ani zvýšené riziko chybovosti při sběru dat, kdy i znalec opětovně uvedl, že si není jistý, že by při využití takové metody musel nutně ke stejnému závěru ohledně počtu poškozených sazenic dospěl i jiný znalec, který by v lokalitě počítal sazenice s rozestupem třeba 14 dnů. Současně není pravdou, že by náročnost žalovanou prosazované metody byla jen nepatrně vyšší a byla by snadno dostupná. Je třeba zdůraznit, že znalec i jen při využití své metody sbíral data celý den, současně uvedl, že by žalovanou prosazovaný sběr dat (sběr sazenic) zabral jednou až dvakrát tolik času; žalovaná nicméně v této souvislosti pomíjí další část sdělení znalce, že by pro takto prováděný sběr dat byla potřeba rojnice lidí, což by vedlo mj. ke zvýšené nákladovosti celého posudku, kdy i znalec uvedl, že by cena znaleckého posudku nečinila 3 500 Kč, ale 20 000 Kč až 30 000 Kč, tj. cca 6 až 9,5krát více, a to znalec počítal ještě s původními sazbami znalecké odměny. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že znalecké zkoumání má nepochybně sloužit k co nejpřesnějším skutkovým zjištěním, na druhou stranu je však nutno i při znaleckém zkoumání zohlednit zásadu procesní ekonomie, což je patrné již ze samotné úpravy znaleckého zkoumání dle § 127 o. s. ř., kdy ve výjimečných, zvlášť obtížných případech nebo v případě revizního zkoumání může soud přistoupit k ustanovení státních orgánů, vědeckých ústavů, vysoké školy nebo jiné instituce specializované na znaleckou činnost. Byť – jako ve zde posuzovaném případě – nepůjde o tyto zvláštní případy znaleckého zkoumání, i tehdy je nutno dbát rovněž na zásadu procesní ekonomie, tedy je nutno vážit, zdali finanční, ale i časová náročnost volené metody nebude nepřiměřená výsledku, jehož má být dosaženo, a zdali nelze využít metodu, která za nižší finanční a časové náročnosti může dospět k podobným výsledkům, což se v případě znalcem zvolené metody jeví jako vskutku možné. Nadto v řízení nevyplynulo, že by znalec použil pro svůj posudek nevhodné zkusné plochy, v důsledku čehož by došlo ke zvýšenému riziku nepřesnosti výsledku či přímo favorizaci některé ze strany sporu; jeví se tak, že riziko případné odchylky oproti objektivně vzniklé škodě zatěžuje obě strany sporu shodně.

10. Pro úplnost je možné dodat, že metodu, kterou aktuálně prosazuje žalovaná, by již s ohledem na časový odstup zjevně realizovat nešlo. Jestliže by přitom odvolací soud odmítl aplikovat znalecký posudek pro zjištění výše skutečné škody jen z toho důvodu, že zde mohla být potenciálně ještě přesnější metoda, pak by uvedené nemohlo vést k zamítnutí žaloby pro nemožnost zjištění přesné výše škody, nýbrž by musel být zvážen postup dle § 136 o. s. ř., u nějž (pokud by se pro účely tohoto ustanovení nevycházelo z kritizovaných znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, ) by riziko nepřesného zjištění výše škody bylo mnohem vyšší.

11. Co se týká tvrzené podjatosti znalce, z judikatury se podává, že samozřejmý požadavek na znalecký posudek spočívá v tom, že musí být zpracován znalcem, u něhož nejsou pochybnosti o jeho nepodjatosti; v případě, že lze mít pro poměr znalce k věci, k soudu, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům pochybnost o nepodjatosti znalce, je znalec vyloučen z podání znaleckého posudku, neboť nemůže posoudit skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, objektivně a nezaujatě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , spisová značka, , či ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Současně přitom platí, že znalec není podjatý jen z toho důvodu, že vypracoval znalecký posudek na návrh některé z procesních stran, který byl následně v souladu s § 127a o. s. ř. předložen v soudním řízení, neboť ve své podstatě by z tohoto důvodu byla aplikace § 127a o. s. ř. zcela vyloučena, což je v rozporu se smyslem a účelem tohoto ustanovení. Dále v rozsudku ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uzavřel, že „okolnost, že znalec vyšetřoval žalobce v dřívější době v souvislosti s vypracováním posudku na žádost pojišťovny, která v tomto řízení vystupuje jako vedlejší účastník na straně žalovaného, nezakládá sama o sobě důvod pro vyloučení znalce“. S použitím argumentu a maiori ad minus je zřejmé, že není-li samo o sobě důvodem pro vyloučení znalce předchozí vypracování znaleckého posudku (na žádost vedlejšího účastníka), nemůže jím být ani předchozí podání odborného vyjádření na žádost účastníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. , spisová značka, ). Odvolací soud v posuzovaném případě přihlédl ke všem okolnostem případu, kdy nemá za to, že o podjatosti znalce či o nepoužitelnosti jeho znaleckých posudků by svědčila okolnost, že znalec doplnil položku podle § 127a o. s. ř. až s odstupem 4,5 roku. Pro podjatost znalce nesvědčí ani okolnost, že znalec v minulosti měl vyhotovit několik posudků ve prospěch žalobkyně; je třeba zdůraznit, že žádné konkrétní okolnosti, které by měly znalce vylučovat z podání znaleckého posudku v řízení nebyly shledány, přičemž pouhá skutečnost, že znalec měl v minulosti pro žalobkyni zpracovávat více znaleckých posudků a s tím tvrzené zvýšené riziko případných pochybností je z pohledu odvolacího soudu nedostačující pro závěr o podjatosti.

12. S námitkou žalované, že bylo namístě nechat provést revizní znalecký posudek, se odvolací soud neztotožnil, neboť jestliže soud I. stupně považoval znalecké posudky , tituly před jménem, , jméno FO, za splňující veškeré zákonné předpoklady a rovněž po obsahové stránce jako správný a přesvědčivý, kdy se vypořádal s předloženými námitkami, nelze mu v tomto ohledu ničeho vytknout. Pro vypracování revizního znaleckého posudku rozhodně nesvědčí skutečnost, že znalec připojil doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. až po 4,5 letech od vypracování znaleckého posudku. Sama žalovaná sice uvádí určité argumenty, např. zpochybnění znaleckých otázek, pochyby o výši skutečné škody, ale z pohledu odvolacího soudu pro zadání revizního znaleckého posudku nejsou dostatečně přesvědčivými. Odvolací soud přitom není povinen zadat vypracování revizního znaleckého posudku, navrhne-li to strana, nýbrž až tedy jsou-li důvodné pochybnosti o správnosti vyhotoveného znaleckého posudku, což v posuzovaném případě nejsou. V tomto ohledu je lhostejné, že by revizní znalec mohl již jen stěží provést místní šetření a musel vycházet z fotodokumentace.

13. Na okraj je vhodné upozornit na skutečnost, že v rámci snahy o smírné vyřešení věci se strany dohodly na tom, že žalovaná nechat vyhotovit vlastní (oponentní) znalecký posudek pro stanovení výše škody; takový posudek přitom nikdy do řízení nebyl vznesen, je přitom lhostejno, zda nebyl vůbec vyhotoven, či vyhotoven byl, avšak žalovaná se jej rozhodla do řízení nepřednést, žalovaná toliko do řízení vnesla odborné stanovisko, s nímž se však znalec , tituly před jménem, , adresa, dokázal vypořádat.

14. Pokud jde o námitku, že žalobce neprovedl žádná opatření proti vzniku škod, nelze se s uvedeným ztotožnit. Soud I. stupně uvedl, že výsadba byla (z malé části) chráněna zřizováním oplocenek, především pak byla ošetřena chemickými odpuzovači, jednou bylo učiněno rovněž tzv. zapachování (prostředek , Anonymizováno, ), které však nebylo obnovováno, a proto po cca 14 dnech ztratilo na účinnosti. Uvedený závěr je přitom v souladu se závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který uvedl a zdokumentoval i na přiložených fotografiích ke znaleckému posudku, že při první výsadbě byly sazenice ošetřeny přípravkem , Anonymizováno, a při druhé výsadbě sazenice byly proti okusu ošetřeny přípravky , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a současně při této výsadbě došlo k ošetření zalesněných holin proti zvěři pachovým odpuzovačem zvěře , Anonymizováno, , současně uvedené odpovídá závěrům svědeckých výpovědí zaměstnanců žalobce. Soud I. stupně dále dovodil z výslechu svědků P. , jméno FO, a , tituly před jménem, , Anonymizováno, a z listiny na č. l. 52 [zjevně správně jde o listinu na č. l. 53], že žalovaná, resp. za ni jednající osoby byly nejprve zmíněnými osobami telefonicky, následně i písemně upozorněna na vznik škody, na zvýšený odlov černé zvěře ve vedlejších honitbách, který povede ke zvýšenému tlaku na zvěř, která se bude přesouvat do honitby , adresa, a tam způsobovat škody na výsadbách, současně byla žalovaná upozorněna na nesplnění odlovení plánovaného počtu zvěře a byla vyzvána ke zvýšení odlovu zvěře či k učinění jiných preventivních opatření. Soud I. stupně přitom uzavřel, že žalovaná nevyvinula žádnou snahu či součinnost, aby zabránila vzniku škod.

15. Soud I. stupně nepochybil ani z hlediska právního posouzení věci.

16. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, je uživatel honitby povinen hradit a) škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech, b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

17. Podle § 53 zákona o myslivosti vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena.

18. Právo myslivosti, jímž se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků [viz § 2 písm. h) zákona o myslivosti], přináší uživateli honitby řadu benefitů, vůči nimž stanoví zákon o myslivosti protiváhu v podobě povinností, které musí uživatel honitby plnit (např. ustanovení myslivecké stráže, mysliveckého hospodáře nebo každoroční vedení plánu mysliveckého hospodaření) a současně stanovuje odpovědnost za škodu, která je způsobená užíváním honitby, včetně škody, kterou způsobila zvěř ve smyslu § 52 odst. 1 zákona o myslivosti; tato úprava přitom nebyla Ústavním soudem shledána jako ústavně nekonformní (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. II. ÚS 521/16).

19. Zákon o myslivosti obsahuje specifickou úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou zvěří na honebních pozemcích, lesních a polních kulturách, a to formou odpovědnosti tzv. objektivní (za výsledek), tj. bez ohledu na protiprávnost a zavinění, která je vzhledem k absenci tzv. liberačních důvodů odpovědností absolutní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , spisová značka, ). Podstatné je, zda byla naplněna zvlášť kvalifikovaná okolnost, jíž je přítomnost zvěře v honitbě a její působení na pozemky a zákonem vymezené porosty. Zákon o myslivosti tak na jedné straně stanoví povinnost uživateli honitby hradit škody způsobené zvěří, na druhé straně stanoví vlastníkům nebo uživatelům honebních pozemků povinnost učinit přiměřená opatření k zabránění škod (§ 53 zákona o myslivosti). Úprava odpovědnosti za škodu podle zákona o myslivosti má charakter soukromého práva, podle nějž vznikají odpovědnostní občanskoprávní vztahy mezi poškozeným a odpovědnou osobou – škůdcem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2021, sp. zn. , spisová značka, ).

20. Přísně pojatou objektivní odpovědností není přitom vyloučena aplikace § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), která upravuje spoluúčast poškozeného na způsobené škodě, tedy jde o případy, kdy škoda vzniklá poškozenému není v plném rozsahu výsledkem počínání škůdce, nýbrž se na jejím vzniku částečně či zcela podílel sám poškozený, případně jsou dány okolnosti, které jsou přičitatelné právě jemu. Ukládá-li § 53 zákona o myslivosti vlastníku, popřípadě nájemci honebního pozemku, povinnost činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří (jde v podstatě o specificky pojatou prevenční povinnost), nelze bez dalšího vyloučit, že přiměřená opatření mohou spočívat i v obecné volbě vhodných pěstebních postupů na jím obhospodařovaných polnostech, potažmo volbě plochy osázené tou kterou plodinou [Uvedené bylo řečeno ve vztahu ke škodě vzniklé na pěstované kukuřici – pozn. odvolací soud]. Posouzení přiměřenosti opatření se vždy bude odvíjet od konkrétních okolností případu, a to jak na straně dotčeného vlastníka (např. významu dané plodiny, dosažitelných adekvátních technických opatření, jejich faktické proveditelnosti, efektivity a nákladnosti, respektive ekonomické únosnosti), tak i geograficky a biologicky daných podmínek (zejména povaha lokality, její význam pro zvěř a s tím spjatá očekávatelná rizika), aniž by však současně měla být přiměřenost opatření koncipována natolik extenzivně, že by modifikovala či dokonce potlačovala přísnou objektivní odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří. Zákonné pojetí objektivní odpovědnosti uživatele honitby za škodu způsobenou zvěří (včetně zákonem daného uzavřeného výčtu škod, které se takto nehradí – viz § 54 zákona o myslivosti) si naopak v obecné rovině nepochybně žádá restriktivní pojetí přiměřenosti opatření. Je nutné vzít do úvahy například rozsah škod způsobených v minulých letech, procento účinnosti daného opatření podle výzkumných poznatků, náklady a pracovní možnosti, dosavadní zkušenosti s migracemi zvěře apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, ). Současně není přísně objektivní odpovědností ani vyloučena moderace náhrady škody z důvodů zvláštního zřetele hodných, budou-li pro takový postup splněny zákonem stanovené předpoklady. Samotná moderace se vztahuje k určité konkrétní náhradě škody, tedy navazuje na závěr o vzniku škody a o povinnosti k její náhradě v určité výši, která je až následně soudem moderována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, ).

21. V poměrech projednávané věci soud I. stupně zcela správně dospěl k závěru, že žalobci vznikla škoda ve výši 408 598 Kč spočívající ve zničení sazenic z podzimního a jarního zalesnění a že tuto škodu způsobila černá zvěř; jelikož žalovaná byla v inkriminované době uživatelem honitby , adresa, , vznikla jí podle § 52 odst. 1 písm. b) zákona o myslivosti povinnost hradit škodu, kterou žalobci na lesních porostech způsobila tato zvěř. Jinými slovy řečeno, byla prokázána kvalifikovaná událost (činnost zvěře), v jejíž příčinné souvislosti vznikla žalobci škoda ve výši 408 598 Kč, takže byly naplněny veškeré zákonné předpoklady pro vznikl povinnosti žalované k náhradě škody.

22. Žalovaná namítla, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil otázku spolupůsobení žalobce na vzniklé škodě dle § 2918 o. z.; s uvedeným se odvolací soud rovněž neztotožňuje. Je zřejmé, že žalobce je rovněž povinen činit jistá opatření za účelem předcházení vzniku újmy. V této souvislosti lze odkázat jak na § 32 odst. 5 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří. Obdobnou povinnost upravuje i § 53 zákona o myslivosti, který hovoří o činění přiměřených opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Soud I. stupně přitom přiléhavě odkázal i na vyhlášku Ministerstva zemědělství č. 101/1996 Sb., která v § 5 uvádí výčet přiměřených opatření, které má k omezení škody působených zvěří provádět vlastník lesa, a to a) sledovat a evidovat škody způsobené zvěří na lesních porostech, b) u lesních majetků o výměře nad 50 ha sledovat působení zvěře na nálety, nárosty a kultury pomocí kontrolních a srovnávacích ploch v počtu nejméně jedna plocha (oplocenka) na 500 ha, c) sledovat početní stavy zvěře, d) využívat pomocných dřevin ke zvýšení úživnosti honitby, e) v případě potřeby navrhovat orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, který působí neúměrně vysoké škody, f) ochraňovat ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry v rozsahu nejméně 1 % výměry lesa vlastníka v honitbě.

23. Požadavek na učinění přiměřených opatření neznamená, že by byl vlastník lesa povinen učinit opatření spočívající v komplexním oplocení výsadbových ploch; byť toto opatření je velmi účinné, neboť dokáže výrazně zabránit vzniku škody, je současně velmi finančně náročné, a proto není zákonem, resp. prováděcí vyhláškou zásadně požadováno. Ostatně uvedené vyplývá i ze systematiky a účelu zákona o myslivosti, neboť § 52 zákona o myslivosti upravuje objektivní odpovědnost uživatele honitby za vzniklé škody, která se má vztahovat i na škody na lesních porostech, jak je patrno i z § 53 zákona o myslivosti; jestliže by přitom bylo nutno jako přiměřené opatření spatřovat ve výstavbě oplocení, přičemž podle § 54 odst. 2 zákona o myslivosti se náhradě škody nevztahuje na lesní porosty chráněné oplocením, pak by se odpovědnost uživatele honitby nemohla prosadit, což by bylo ve vzájemném hodnotovém rozporu. Ostatně ani výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu nejde ve svých požadavcích dalece.

24. Při posouzení, zdali žalobce provedl přiměřená opatření, není významné, zdali se očekávaný výsledek dostavil, či nikoliv, nýbrž je třeba zkoumat, zdali žalobce coby dotčený vlastník vynaložil přiměřené úsilí. Splnění tohoto požadavku je nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečnosti, které byly či měly být známy v okamžiku provádění přiměřených opatření, naopak je třeba se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“). V této souvislosti je nutno přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci.

25. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že důvod pro shledání spolupůsobení poškozeného na způsobené škodě není dán. Předně je třeba zdůraznit, že nebylo shledáno jakékoli pochybení žalované při výsadbě sazenic, ať již z hlediska sadebního postupu, tak i z hlediska výběru dřevin. Jak bylo uvedeno výše, žalobce po při první výsadbě učinil opatření v nátěru sazenic přípravkem typu , Anonymizováno, , následně v rámci druhé výsadby vedle většího rozsahu využití přípravku typu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, (50 % sazebnic) přistoupil rovněž k zapachování pomoci prachového odpuzovače zvěře , Anonymizováno, . Je tedy patrno, že opatření žalobce při druhé výsadbě byla již intenzivnější než při výsadbě první. Tím přitom činnost žalobce neskončila, neboť po obou výsadbách prováděl kontrolu provedené výsadby, přičemž po zjištění prvních škod se obrátil na žalovanou, již na škody upozornil a vyzval ji ke zvýšenému odlovu a učinění jiných opatření, přičemž i dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, by náležitý odlov mohl situaci zvrátit. Žalobce přitom nemohl rozumně počítat s tím, že žalovaná na uvedenou výzvu rezignuje, kdy v prosinci 2019 splnila jen 25 % z předepsaného plánu a předepsaný plán splnila až ke konci měsíce března 2020, kdy končilo příslušné období pro vyhodnocení mysliveckého plánu. Odvolací soud má rovněž za to, že nelze po žalobci rozumně požadovat, aby prováděl neustálý monitoring všech vysázených ploch, případně zašlapával vyryté sazenice či přijatá opatření neustále opakoval, neboť takový postup je nejen finančně, ale i personálně velmi nákladný; i sama žalovaná přitom upozorňuje na skutečnost, že znalec , tituly před jménem, , adresa, dovodil, že by takto bylo možné zachránit maximálně 10 % sazebnic, přičemž uvedl, že většina sazenic byla ukousnutá, kdy některé více, jiné méně; takové opatření přitom vzniku škody nepředchází, může maximálně snižovat její rozsah; přitom bylo právě na žalované, aby náležitým odlovem vzniklé škodě předešla. Nelze také souhlasit s tím, že žalovaná nemusela v souvislosti se vznikem škody činit ničeho s tím, že ji bez ohledu na zavinění stíhá objektivní odpovědnost. Argumentace žalované a svalování viny výlučně na žalobce je zcela nepřijatelná a vede k její zcela neodůvodněné favorizaci na úkor žalobce; odvolací soud má naopak za to, že soud I. stupně zcela správně zohlednil pasivitu až rezignaci žalované na její povinnosti.

26. Odvolací soud rovněž dospěl k závěru, že nejsou naplněny okolnosti pro moderaci výše zjištěné škody. Především je třeba zdůraznit, že žalovaná přistupovala k celé záležitosti laxním způsobem, dokonce lze v této souvislosti hovořit až o hrubé nedbalosti, neboť byť byla opakovaně telefonicky a následně i písemně ze strany žalobce upozorňována na vznik škody černou zvěří na vysázených sazenicích, sama v zásadě proti předcházení vzniku škody ničeho neučinila, přičemž plán odlovu zvěře splnila až ke konci března 2020. Za dané situace by jakákoliv moderace vzniklé škody byla vůči žalobci nespravedlivá.

27. Soud I. stupně rovněž přiléhavě uzavřel, že vzniklá škoda byla řádně uplatněna, přiléhavě posoudil vznik prodlení žalované a s tím spojený vznik nároku žalobce na úrok z prodlení z žalované částky.

28. Odvolací soud se neztotožňuje s výhradou žalované, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť účastníkům řízení zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud I. stupně ke svým závěrům, soud I. stupně rovněž předestřel své úvahy v rámci právního hodnocení a vypořádal se s relevantními námitkami; o přezkoumatelnosti ostatně svědčí skutečnost, že žalovaná byla schopná proti napadenému rozsudku uplatnit konkrétní odvolací argumentaci. V této souvislosti lze připomenout judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“ [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , spisová značka, (uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. civilní), či ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, ].

29. Namítá-li žalovaná, že se jí nedostalo poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., je třeba zdůraznit, že soud I. stupně nepostavil své rozhodnutí na neunesení břemene tvrzení či důkazního. Nadto žalovaná neuvádí žádné konkrétní tvrzení či důkazní návrh, které jí podle svého přesvědčení bylo odepřeno učinit; na výzvu odvolacího soudu v průběhu jeho jednání přitom uvedla, že nemá žádná nová tvrzení ani důkazní návrhy.

30. Lze tak uzavřít, že napadený rozsudek je ve výroku I. v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 408 598 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 408 598 Kč od 8. 9. 2020 do zaplacení, věcně správný, a proto jej odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.).

31. Jelikož došlo ke zrušení části napadeného výroku I., byl odvolací soud nucen zrušit též závislý výrok II., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně mezi stranami sporu, a závislý výrok III., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých státu, a i v tomto rozsahu vrátil odvolací soud věc soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II.).

32. V další fázi řízení provede soud I. stupně za účelem zjištění výše škody ze snížení přírůstu lesního porostu v důsledku okusu zvěří znalecké dokazování, tedy náležitě zadá znalecký posudek. Nebude-li již možné, aby znalec provedl místní šetření a sám takto zjistil výši škody, poskytne mu soud I. stupně pro zpracování znaleckého posudku podklady na základě soudem doposud zjištěného skutkového stavu. Jinými slovy řečeno, má-li soud I. stupně za to, že skutečnosti zjištěné svědkem , jméno FO, jsou pravdivé, může poskytnout znalci právě tyto údaje, jakož i mu může poskytnout k ověření data z výpočtu žalobce v jím používaném programu. Nepodaří-li se za pomoci znaleckého zkoumání zjistit výši škody, zváží soud I. stupně, zdali jsou dány předpoklady pro postup podle § 136 o. s. ř. Následně soud I. stupně vydá nové rozhodnutí ve věci, které bude odůvodněno v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř.

33. V souladu s § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

34. V souladu s § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne o náhradě nákladů odvolacího řízení soud I. stupně v novém rozhodnutí o věci.