62 A 126/2017

Rubrum

62 A 126/2017-62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Satori Capital s.r.o. sídlem Jaurisova 515, Praha zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/79844/2016, sp.zn. KUSP/79844/2016/DOP/Mu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 406 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování -2- 62 A 126/2017

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/79844/2016, sp.zn. KUSP/79844/2016/DOP/Mu, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 11.10.2016, č.j. MMZL 108425/2016, sp.zn. MMZL-120833/2015-HH-PŘ-OOSA-3208/2015, ve výrokové části I. tak, že bylo zpřesněno místo spáchání správního deliktu, doplněn odkaz na § 12 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 30/2001 Sb., a dále ve výrokové části II. bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že nově bylo odkazováno na § 125c odst. 4 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), a ve zbytku bylo odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítnuto.

II. Žaloba

2. Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu. Jestliže prvostupňový správní orgán nedisponoval všemi údaji nezbytnými pro ztotožnění žalobcem označené osoby, měl být žalobce vyzván k doplnění nezbytných údajů. To, že žalobcem označená osoba byla označena účelově, uvedl žalovaný až v napadeném rozhodnutí a podle žalobce tak je zřejmé, že se touto úvahou nemohl prvostupňový správní orgán řídit ve fázi zjišťování skutečného pachatele přestupku. Nadto v odvolání žalobce uvedl, že jím označená osoba pracovala pro zmocněnce žalobce jako řidič služby „drink and drive“. Žalobce dále namítá, že sdělení technických služeb nemůže vyloučit pochybnost o tom, že parkovací automat nebyl funkční. Navíc podle žalobce nebylo prokázáno, že ke správnímu deliktu došlo dne 25.5.2015 – to vyplývá pouze z úředního záznamu. To, že žalobce doplnil svoji argumentaci až v rámci odvolání, mu nemůže být kladeno k tíži. K zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces mělo podle žalobce dojít také tím, že nebylo vyhověno jeho návrhu na výslech jím označených osob. Podle žalobce se prvostupňový správní orgán nezabýval tím, zda byly splněny podmínky dle § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). Prvostupňové rozhodnutí a na něj navazující napadené rozhodnutí jsou tak podle žalobce nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Z výroku prvostupňového rozhodnutí podle žalobce také nijak neplyne porušení značky č. IP 13c ve smyslu § 12 odst. 1 písm. p) vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb. (dále jen „vyhláška č. 30/2001 Sb.“), přestože mu bylo kladeno za vinu to, že neměl umístěn platný doklad o zaplacení viditelně ve vozidle, a nikoli to, že neuhradil parkovací poplatek. Údajně porušená povinnost mohla vyplývat z údajů na dopravní značce, dodatkové tabulce či parkovacím automatu, což není z výroku prvostupňového rozhodnutí patrné, a prvostupňové rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Prvostupňové rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost také proto, že v odůvodnění je zmiňováno příkazní řízení. Jestliže přistoupil žalovaný k úpravě výroku, aniž vyrozuměl žalobce, bylo mu upřeno právo vyjádřit se k upřesněnému předmětu řízení. Institut správního deliktu provozovatele vozidla je nadto podle žalobce v rozporu s ústavním pořádkem. Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -3- 62 A 126/2017 3. Žalobce tedy z uvedených důvodů navrhuje napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit. Na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že zmocněnec žalobce opakovaně uváděl osoby nedosažitelné či smyšlené. Žalovaný dále ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené i jemu předcházející rozhodnutí jsou přezkoumatelná. Snímky procházející správním spisem byly podle žalovaného vyhotoveny dne 25.5.2015. Chtěl-li se žalobce zprostit odpovědnosti za správní delikt provozovatele vozidla, měl uplatnit odpovídající argumentaci před zahájením řízení o správním deliktu. To, že řidič byl povinen umístit parkovací lístek na viditelném místě ve vozidle, bylo zřejmé z návodu k obsluze parkovacího automatu, případně z parkovacího lístku. Jestliže žalobce dodatečně uplatnil nové námitky, měl je uplatnit již v rámci správního řízení.

5. Žalovaný tedy navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Také žalovaný na tomto procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

IV. Posouzení věci

6. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

7. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

8. Žaloba není důvodná.

9. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

10. Přestože je zákonodárcem zvolená objektivní odpovědnost provozovatele vozidla s možností liberace v tuzemském právním řádu (u fyzické osoby) neobvyklá, není nepřípustná či protiústavní (nález Ústavního soudu ze dne 16.5.2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16).

11. Zdejší soud se dále musel zabývat přezkoumatelností napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li jeho výrok v rozporu s odůvodněním nebo rozhodnutí vůbec neobsahuje právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností anebo jeho důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Nesrozumitelné (a tedy i nepřezkoumatelné) je rozhodnutí, jehož odůvodnění nedává smysl či z něj nevyplývají skutkové a právní důvody, které vedly správní orgán k vydání napadeného rozhodnutí. Rozhodující je, zda rozpory ve výroku či mezi výrokem a odůvodněním mohou být Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -4- 62 A 126/2017 odstraněny výkladem, a to ve vazbě na další části výroku a odůvodnění rozhodnutí či kontext dané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána (také) tehdy, nevypořádá-li se správní orgán s námitkami či návrhy účastníka správního řízení; z odůvodnění správního rozhodnutí musí být mimo jiné zřejmé, z jakých důvodů správní orgán k námitkám či návrhům účastníka řízení nepřihlédnul, případně proč považuje námitky za liché a jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Žádnou z uvedených vad vyvolávajících nepřezkoumatelnost napadené rozhodnutí podle zdejšího soudu netrpí.

12. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nesrozumitelnost mimo jiné v tom, že z výroku prvostupňového rozhodnutí není patrné, z čeho plynula povinnost umístit platný doklad o zaplacení parkovacího poplatku viditelně ve vozidle. Z výrokové části I. prvostupňového rozhodnutí je patrné, že správní delikt spočíval v tom, že „…nezjištěný řidič zastavil a stál s výše uvedeným vozidlem na místě označeném dopravní značkou „Parkoviště s parkovacím automatem“ (č. IP 13c), která označuje placené parkoviště a neměl umístěn platný doklad o zaplacení viditelně ve vozidle…“. Podle § 12 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 30/2001 Sb. byla informativní značkou provozní "Parkoviště s parkovacím automatem" (č. IP 13c), kterou se označovalo placené parkoviště; řidič se musel řídit údaji na značce, dodatkové tabulce nebo na parkovacím automatu (hodinách); značka ukončovala platnost značek č. B 28 a č. B 29. Z výrokové části I. prvostupňového rozhodnutí se podle přesvědčení zdejšího soudu srozumitelně podává, že nezjištěný řidič vozidla, jehož provozovatelem byl žalobce, zastavil a stál na místě označeném jako placené parkoviště, přestože neuhradil parkovací poplatek; tedy porušil povinnost plynoucí z dopravní značky č. IP 13c („parkoviště s parkovacím automatem“) ve smyslu § 12 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 30/2001 Sb. a § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. To, že nesplnění povinnosti uhradit parkovací poplatek bylo vymezeno tím, že řidič vozidla „…neměl umístěn platný doklad o zaplacení viditelně ve vozidla…“, na srozumitelnosti protiprávního jednání nic nemění. Z fotografie dopravní značky č. IP 13c („parkoviště s parkovacím automatem“) žurnalizované ve správním spisu na č.l. 3 je navíc zřejmé, že tato svislá dopravní značka nebyla opatřena doplňujícími údaji či dodatkovou tabulkou a porušení povinnosti proto nebylo nutné ve výroku prvostupňového rozhodnutí blíže vymezit.

13. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nesrozumitelnost také v tom, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo zmíněno příkazní řízení. Zdejší soud dává žalobci zapravdu v tom, že v prvostupňovém rozhodnutí je opakovaně zmíněno příkazní řízení. Ve výrokové části II. prvostupňového rozhodnutí je mimo jiné uvedeno: „…náklady řízení jsou splatné do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu…“. Obdobně v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí bylo uvedeno, že „…vzhledem k tomu, že správní orgán nepovažuje za nutné provádět k objasnění tohoto správního deliktu další úkony a považuje skutkové zjištění správního deliktu za dostatečné, bylo rozhodnuto ve zkráceném příkazním řízení dle ust. § 150 správního řádu…“. Přestože prvostupňové správní rozhodnutí vskutku odkazuje na příkazní řízení, nezpůsobuje toto pochybení prvostupňového správního orgánu nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť je zjevné, že šlo o překlep. Na str. 3 prvostupňového rozhodnutí prvostupňový správní orgán výslovně uvedl, že dne 19.1.2016 byl vydán příkaz č.j. MMZL 007846/2016, proti kterému zmocněnec žalobce podal odpor. Také z poučení prvostupňového rozhodnutí je patrné, že se nemohlo jednat o příkaz. Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -5- 62 A 126/2017 14. Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů pak je prvostupňové rozhodnutí podle žalobce proto, že se prvostupňový správní orgán nezabýval splněním podmínek dle § 23 zákona o pozemních komunikacích. Ze správního spisu je patrné, že žalobce tuto námitku uplatnil až v žalobě proti napadenému rozhodnutí. Pak podle zdejšího soudu nebylo povinností prvostupňového správního orgánu či žalovaného zabývat se podrobněji splněním podmínek dle § 23 zákona o pozemních komunikacích, neboť z fotografií procházejících správním spisem nic neindikovalo nesplnění zákonných podmínek ve smyslu zákona o pozemních komunikacích. Žalobce ani v žalobě k eventuálnímu nesplnění podmínek nic netvrdí a jde tak o námitku účelovou.

15. Podle žalobce nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla (tu žalobce), neboť nebyly podniknuty nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu. Podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. To, že L. H. N. mohl být zmocněncem žalobce označen účelově, uvedl již prvostupňový správní orgán (str. 3 prvostupňového rozhodnutí). Opakované označování L. H. N. zmocněncem žalobce ostatně plyne také z úředního záznamu ze dne 12.9.2016, č.j. MMZL 116359/2016. Z prvostupňového rozhodnutí dále plyne, že žalobcem označená osoba dle sdělení Ministerstva vnitra (sdělení ze dne 4.5.2016, č.j. MV-64156-4/OAM-2016) a Úřadu práce (sdělení ze dne 16.5.2016, č.j. UPCR-2016/47786-00780304/1) neprochází evidencí těchto správních orgánů, a dále že prvostupňový správní orgán nebyl schopen řádné identifikace pachatele přestupku z důvodu nesdělení data narození a místa bydliště ze strany žalobce (jeho zmocněnce). Po podání odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí byl žalobce dodatečně vyzván k doplnění identifikačních údajů řidiče vozidla (výzva k doplnění údajů ze dne 21.11.2016, č.j. MMZL 146600/2016). V reakci na výzvu žalobce doplnil identifikační údaje řidiče, který se shoduje s identifikačními údaji osoby, na kterou se vztahovala shora uvedená vyjádření Ministerstva vnitra a Úřadu práce. Vycházel-li prvostupňový správní orgán z informací poskytnutých Ministerstvem vnitra a Úřadem práce, byla podmínka realizace nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu nepochybně splněna. Ostatně účelové uvádění smyšlených řidičů zmocněncem žalobce je známo i zdejšímu soudu; téhož údajného řidiče (L. H. N.) označil zmocněnec žalobce i ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 62 A 104/2017.

16. Namítá-li žalobce zásah do jeho práva vyjádřit se k upřesněnému předmětu řízení, nedává mu zdejší soud zapravdu ani v této žalobní námitce. Přestože napadeným rozhodnutím bylo zpřesněno místo spáchání přestupku (výroková část I. napadeného rozhodnutí) a vložen odkaz na příslušnou právní úpravu (výroková části II. a III. napadeného rozhodnutí), nemohly tyto změny v žalobci vzbudit pochybnosti o totožnosti projednávaného správního deliktu, neboť skutek byl od počátku vymezen okamžikem spáchání (25.5.2015 v 8:45 hodin) i místem (ulice Kvítková ve Zlíně) a bylo zřejmé, jaká povinnost byla porušena (zastavení a stání na placeném parkovišti bez úhrady parkovacího poplatku – bez umístění platného dokladu o zaplacení viditelně ve vozidle). Nadto z výzvy k seznámení se a k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí vyhotovené žalovaným dne 24.2.2017, č.j. KUZL-15178/2017, vyplývá, že „…odvolací orgán vložil do Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -6- 62 A 126/2017 spisového materiálu v průběhu odvolacího řízení tři snímky parkoviště ve Zlíně, na ulici Kvítková, kde strážníci Městské policie Zlín zjistil(i) dne 25.5.2015 v 8:45 hodin stojící vozidlo bez uhrazeného parkovacího poplatku. Parkoviště bylo lokalizováno pomocí souřadnic GPS uvedených v oznámení přestupku a vyhledáno na mapovém portálu www.mapy.cz. Série tří snímků je přílohou tohoto vyrozumění…“. Po obdržení výzvy ze dne 24.2.2017, která byla zmocněnci žalobce doručena dne 2.3.2017, tedy nemohlo být zpřesnění místa spáchání správního deliktu a doplnění odkazů na příslušná zákonná ustanovení v napadeném rozhodnutí pro žalobce (jeho zmocněnce) překvapivé.

17. Žalobce dále namítá, že nebyly vyloučeny pochybnosti o tom, že parkovací automat byl funkční. Ze sdělení správce parkovacího automatu (Technické služby Zlín, s.r.o.) ze dne 14.6.2016 vyplývá, že jednotlivé parkovací automaty automaticky zasílaly hlášení o chybě; dne 25.5.2016 hlášení o poruše evidováno nebylo. Stejně tak nebylo evidováno jiné hlášení o poruše (kupříkladu ze strany městské policie či jiného řidiče). Okamžik pořízení fotografií je patrný z fotografie displeje parkovacího automatu (8:42 hod.), den vyhotovení fotografií je zřejmý z listin, které předložil žalovaný v rámci vyjádření k žalobě (příloha č. 6 vyjádření). S ohledem na shora uvedené prvostupňový správní orgán ani žalovaný nepochybili, jestliže nevyhověli požadavku žalobce (jeho zmocněnce) na výslech jím označeného řidiče (L. H. N.) a jeho spolujezdce (M. V.), neboť skutkové okolnosti byly zjištěny dostatečně z podkladů žurnalizovaných ve správním spisu. Označení údajného řidiče i jeho spolujezdce považuje zdejší soud za účelovou fabulaci. Nad rámec uvedeného považuje soud za vhodné poukázat na to, že i kdyby parkovací automat nebyl v rozhodnou dobu funkční, nejedná se o okolnost, kterou by mohl správní orgán v řízení o správním deliktu provozovatele jakkoli zohlednit. Důvody nezaplacení parkovacího poplatku by mohl namítat toliko řidič vozidla v řízení o přestupku. Odpovědnost za správní delikt provozovatele je odpovědností objektivní, z níž se lze liberovat jen zákonem stanoveným způsobem (pravdivým sdělením jména řidiče, který v rozhodnou dobu vozidlo užíval).

V. Závěr

18. Žalovaný podle zdejšího soudu aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

VI. Náklady řízení

19. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to náleží procesně úspěšnému žalovanému. Žalobce požadoval ve věci konání jednání, kterého se bez omluvy nezúčastnil. Naopak žalovaný, který s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasil, na nařízené jednání dorazil. Za této situace soud náklady žalovaného na cestovné nepovažuje za náklady běžné úřední činnosti žalovaného, a proto mu náhradu těchto nákladů přiznal.

20. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovanému vznikly náklady na cestovném ve výši 1129 Kč za cestu zástupce žalovaného ze Zlína ke Krajskému soudu v Brně a zpět na Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -7- 62 A 126/2017 jednání soudu osobním automobilem s průměrnou spotřebou 4,6 l/100 km, ve vztahu k němuž předložil žalovaný kopii osvědčení o registraci; z toho 309 Kč (4,6 : 100 x 200 km x 33,60) jako náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu a 820 Kč (200 km x 4,10 Kč) jako základní náhrada. Dále žalovanému vznikly náklady 90 Kč jako parkovné. To vše podle § 157 odst. 4 písm. b) a § 158 zákona č. 261/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Celkem se tedy jedná o částku 1219 Kč. Vzhledem k tomu, že téhož dne (21.2.2019) proběhla u zdejšího soudu tři jednání (věci vedené pod sp.zn. 62 A 104/2017, 62 A 126/2017 a 62 A 127/2017), u nichž žalovaného zastupoval shodný zaměstnanec, a ve všech třech věcech byl žalovaný úspěšný, považuje soud za spravedlivé, rozdělit tuto částku na třetiny a v každé z věcí přiznat žalovanému 1/3 takto vzniklých nákladů. Soud tedy uložil tímto rozsudek žalobci povinnost zaplatit žalovanému 406 Kč ve stanovené lhůtě.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 21. února 2017 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -8- 62 A 126/2017 62 A 126/2017 - 72 OPRAVNÉ USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Rausem, Ph.D. v právní věci žalobce: Satori Capital s.r.o. sídlem Jaurisova 515, Praha zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem Tomáše Bati 21, Zlín po rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/79844/2016, sp.zn. KUSP/79844/2016/DOP/Mu, takto: Datum vydání rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 62 A 126/2017 - 62 se opravuje z 21.února 2017 na 21.února 2019. Odůvodnění:

21. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/79844/2016, sp.zn. KUSP/79844/2016/DOP/Mu. Tato žaloba byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21.2.2019, č.j. 62 A 126/2017 – 62, zamítnuta. Nedopatření však bylo na rozsudku uvedeno datum 21. února 2017 (tedy datum, které předcházelo nejen podání žaloby, nýbrž dokonce i vydání napadeného rozhodnutí).

22. Podle § 54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), opraví předseda senátu v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

23. Nesprávně uvedené datum v rozsudku je v daném případě zjevnou chybou v psaní, a proto předseda senátu tuto chybu opravil vydáním opravného usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s.ř.s.). Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. pokračování -9- 62 A 126/2017 Brno 3. dubna 2019 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.