62 A 127/2017

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: PRAMARK s.r.o. sídlem K Letňanům 1036/7, Praha zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/86314/2016, sp.zn. KUSP/86314/2016/DOP/Mu, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 406 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2017, č.j. KUZL/86314/2016, sp.zn. KUSP/86314/2016/DOP/Mu, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 18.11.2016, č.j. MMZL 139471/2016, sp.zn. MMZL-010947/2016/-MM-PŘ-OOSA-496/2016, ve výrokové části I. tak, že bylo zpřesněno místo spáchání správního deliktu a ve zbytku bylo odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta za spáchání správního deliktu provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

II. Žaloba

2. Žalobce namítá, že prvostupňový správní orgán se nezabýval tím, zda použitý rychloměr byl automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy ve smyslu § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, a prvostupňové rozhodnutí tak je nepřezkoumatelné. Ve správním řízení nebylo podle žalobce prokázáno ani to, zda byl rychloměr provozován obecní policií dle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (dále jen „zákon o obecní policii“) ani splnění podmínek dle § 79a zákona o silničním provozu. Nepřezkoumatelný je podle žalobce také postup prvostupňového správního orgánu, který z naměřené rychlosti odečetl 3 km/h. Nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je prvostupňové rozhodnutí také proto, že se prvostupňový správní orgán nezabýval tím, zda byl rychloměr ověřen. Podle žalobce nebylo také prokázáno, že na měřeném úseku platil rychlostní limit 50 km/h. Z odůvodnění výše pokuty není podle žalobce zřejmé, zda prvostupňový orgán přihlédl ke všem okolnostem a jak je zohlednil. Prvostupňové rozhodnutí je nesrozumitelné, neboť přestože prvostupňový správní orgán uvedl, že míru zavinění správního deliktu nezkoumal, následně uvedl, že pokutu vyměřoval i s ohledem na míru zavinění správního deliktu. Úvahy prvostupňového správního orgánu o tom, že ke spáchání správního deliktu došlo na frekventované pozemní komunikaci, nejsou podle žalobce podložené. Žalobce dále namítá, že žalovaný pochybil také tím, že upřesnil předmět řízení a žalobce neměl možnost na toto upřesnění reagovat. Institut správního deliktu provozovatele vozidla je nadto podle žalobce v rozporu s ústavním pořádkem.

3. Žalobce tedy z uvedených důvodů navrhuje napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušit. Na tomto procesním postoji žalobce setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že učinil pouze drobnou změnu ve výrokové části I. prvostupňového rozhodnutí (zpřesnění místo spáchání skutku), která nemohla vést k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále uvedl, že přestupek nezjistěného řidiče byl zjištěn rychloměrem ve vlastnictví Statutárního města Zlín a splňoval znaky automatizovaného technického prostředku. Měření bylo prováděno v úseku schváleném Policií České republiky ve smyslu § 79a zákona o silničním provozu. Odečet 3 km/h představuje podle žalovaného toleranční odchylku a jeho postup vychází z ustálené správní praxe. Na měřeném úseku byla nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 50 km/h, což sdělení správce dopravního značení dostatečně prokazuje. Výše sankce byla odůvodněna dostatečně. Institut správního deliktu provozovatele vozidla je podle žalovaného, který odkazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, v souladu s ústavním pořádkem.

5. Žalovaný tedy navrhuje, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Také žalovaný na tomto procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

IV. Posouzení věci

6. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).

7. Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.); vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

8. Žaloba není důvodná.

9. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

10. Přestože je zákonodárcem zvolená objektivní odpovědnost provozovatele vozidla s možností liberace v tuzemském právním řádu (u fyzické osoby) neobvyklá, není nepřípustná či protiústavní (nález Ústavního soudu ze dne 16.5.2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16).

11. Zdejší soud se dále musel zabývat přezkoumatelností napadeného rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností či vad předcházejícího řízení. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li jeho výrok v rozporu s odůvodněním nebo rozhodnutí vůbec neobsahuje právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jeho důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Nesrozumitelné (a tedy i nepřezkoumatelné) je rozhodnutí, jehož odůvodnění nedává smysl či z něj nevyplývají skutkové a právní důvody, které vedly správní orgán k vydání napadeného rozhodnutí. Rozhodující je, zda rozpory ve výroku či mezi výrokem a odůvodněním mohou být odstraněny výkladem, a to ve vazbě na další části výroku a odůvodnění rozhodnutí či kontext dané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána (také) tehdy, nevypořádá-li se správní orgán s námitkami či návrhy účastníka správního řízení; z odůvodnění správního rozhodnutí musí být mimo jiné zřejmé, z jakých důvodů správní orgán k námitkám či návrhům účastníka řízení nepřihlédnul, případně proč považuje námitky za liché a jaké skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Žádnou z uvedených vad vyvolávajících nepřezkoumatelnost napadené rozhodnutí podle zdejšího soudu netrpí.

12. Podle žalobce je stiženo prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů mimo jiné proto, že se prvostupňový správní orgán nezabýval tím, zda byly splněny podmínky dle § 79a zákona o silničním provozu. Podle § 79a zákona o silničním provozu je za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel. Obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Ze „sdělení údajů potřebných k určení totožnosti řidiče vozidla“, z odporu proti příkazu ze dne 12.7.2016, z vyjádření ze dne 23.8.2016 ani z „odvolání do rozhodnutí“ soudu neplyne, že by žalobce namítal rozpor zvoleného místa měření rychlosti s § 79a zákona o silničním provozu či že by uplatnil argumentaci zpochybňující bezobslužný režim měřícího zařízení, kterým byla rychlost vozidla žalobce změřena. Pak podle zdejšího soudu postačuje, uvedl-li prvostupňový správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí, že rychlost vozidla žalobce byla změřena „…v úseku měření rychlosti vozidel automatizovaným silničním rychloměrem…“. To, že rychlost vozidla žalobce byla změřena automatizovaným silničním rychloměrem, tedy prvostupňový správní orgán uvedl, a tato skutečnost má také oporu ve správním spisu, jak plyne z ověřovacího listu č. 8012-OL-70199-15 silničního rychloměru. Z ověřovacího listu dále plyne, že vlastníkem silničního rychloměru bylo Statutární město Zlín, které je dle § 1 odst. 1 zákona o obecní policii zřizovatelem obecní (městské) policie, která byla v souladu s § 24b oprávněna provozovat stálý automatický technický systém měření rychlosti. Jestliže žalobce v průběhu správního řízení rozpor s § 24b zákona o obecní policii nenamítal, a ani nenamítal, že porušení pravidel nebylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy dle § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, nebyl prvostupňový správní orgán povinen zabývat se podrobněji splněním podmínek dle § 24b zákona o obecní policii ani tím, zda bylo měření provedeno automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy, které bylo ověřeno.

13. Obdobně namítá-li žalobce nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu odečtu 3km/h toleranční odchylky, nedává mu zdejší soud zapravdu. Z prvostupňového rozhodnutí soudu plyne, že vozidlu žalobce byla naměřena „…průměrná rychlost jízdy 70 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 km/h mu tedy byla jako nejnižší průměrná rychlost jízdy naměřena rychlost jízdy 67 km/h…“. Podle přesvědčení zdejšího soudu je notorietou, že při měření fyzikálních veličin nejsou výsledky měření zcela přesné a je třeba zohlednit odchylku měření; tedy „chybovost měření“. Jestliže žalobce v průběhu správního řízení rozsah tolerance měření nezpochybňoval, nebyl prvostupňový správní orgán povinen otázku možné odchylky měřícího zařízení v prvostupňovém rozhodnutí blíže rozvádět. Nadto je zdejšímu soudu známo, že odečet odchylky byl proveden v souladu se zažitou správní praxí.

14. Nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí spatřuje žalobce také v tom, že prvostupňový správní orgán nedostatečně odůvodnil úvahy o výši pokuty. Ani v této žalobní námitce nedává zdejší soud žalobci zapravdu. Úvahy prvostupňového správního orgánu byly konzistentní, ve vzájemném souladu a logicky na sebe navazují. Z dokazování mapovým podkladem (příloha č. 1, kterou žalovaný přiložil k vyjádření) plyne, že měřený úsek se nacházel v intravilánu obce, a to konkrétně v centru města. Úvahy prvostupňového správního orgánu o frekventované pozemní komunikaci tak vycházely ze skutečného stavu. Pokud pak tuto okolnost považoval správní orgán za přitěžující, nelze mu nic vytknout. Nadto zákonné rozmezí, ve kterém mohla být žalobci uložena pokuta, bylo 1 500 Kč až 2 500 Kč, přičemž žalobci byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. S ohledem na uvedené podle přesvědčení zdejšího soudu výše uložené pokuty odpovídá úvahám správního orgánu.

15. Soud nesouhlasí se žalobcem, že správní orgán pochybil, pokud jako polehčující okolnosti nehodnotil následek deliktu a okolnosti jeho spáchání, neboť žádný mimořádný následek ani okolnosti spáchání deliktu v daném případě nenastaly; to také správní orgán v odůvodnění uvedl. S ohledem na charakter deliktu nemůže být polehčující okolností samotná skutečnost, že nedošlo k újmě na majetku či zdraví osob.

16. Namítá-li žalobce, že nebylo dostatečně prokázáno, jaká nejvyšší dovolená rychlost byla na měřeném úseku stanovena, nelze mu přisvědčit. Prvostupňový správní orgán vycházel ze sdělení Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 29.8.2016, č.j. KUZL58702/2016, sp.zn. KUSP58702/2016DOP-Doh, ze kterého plyne, že „…úsek silnice I/49, tř. Tomáše Bati ve Zlíně, v místě začínajícím náměrným bodem v blízkosti budovy č.p. 6249 a končícím náměrným bodem v blízkosti budovy č.p. 6228, včetně levého jízdního pruhu ve směru jízdy na centrum města Zlína se nachází v území, kde platí obecná úprava provozu stanovena zák. č. 361/2000 Sb. pro provoz v obci, tzn. je zde nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. V inkriminované době tj. dne 24.1.2016 ve 23:09 hodin nebyla ODSH KÚZK ve výše uvedeném úseku stanovena místní úpravou provozu ani přechodnou úpravou provozu jiná nejvyšší dovolená rychlost…“. Pak také zdejší soud dává zapravdu žalovanému v tom, že o nejvyšší dovolené rychlosti (50 km/h) nebyly pochybnosti.

17. Namítá-li žalobce zásah do jeho práva vyjádřit se k upřesněnému předmětu řízení, nedává mu zdejší soud zapravdu ani k této žalobní námitce. Přestože napadeným rozhodnutím byl zpřesněn měřený úsek (výroková část I. napadeného rozhodnutí), nemohla tato změna u žalobce vyvolat pochybnosti o totožnosti projednávaného správního deliktu, neboť skutek byl od počátku vymezen okamžikem spáchání (24.1.2016 v 23:09 hodin) i místem (ulice včetně náměrných bodů vymezených číslem popisným) a bylo zřejmé, jaká povinnost byla porušena. Pouhé zpřesnění místa spáchání správního deliktu nemohlo pro žalobce (jeho zmocněnce) představovat překvapivé rozhodnutí a žaloba je tak i v této části nedůvodná.

V. Závěr

18. Žalovaný podle zdejšího soudu aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

VI. Náklady řízení

19. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to náleží procesně úspěšnému žalovanému. Žalobce požadoval ve věci konání jednání, kterého se bez omluvy nezúčastnil. Naopak žalovaný, který s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasil, na nařízené jednání dorazil. Za této situace soud náklady žalovaného na cestovné nepovažuje za náklady běžné úřední činnosti žalovaného, a proto mu náhradu těchto nákladů přiznal.

20. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalovanému vznikly náklady na cestovném ve výši 1129 Kč za cestu zástupce žalovaného ze Zlína ke Krajskému soudu v Brně a zpět na jednání soudu osobním automobilem s průměrnou spotřebou 4,6 l/100 km, ve vztahu k němuž předložil žalovaný kopii osvědčení o registraci; z toho 309 Kč (4,6 : 100 x 200 km x 33,60) jako náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu a 820 Kč (200 km x 4,10 Kč) jako základní náhrada. Dále žalovanému vznikly náklady 90 Kč jako parkovné. To vše podle § 157 odst. 4 písm. b) a § 158 zákona č. 261/2006 Sb., zákoník práce, a vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Celkem se tedy jedná o částku 1219 Kč. Vzhledem k tomu, že téhož dne (21.2.2019) proběhla u zdejšího soudu tři jednání (věci vedené pod sp.zn. 62 A 104/2017, 62 A 126/2017 a 62 A 127/2017), u nichž žalovaného zastupoval shodný zaměstnanec, a ve všech třech věcech byl žalovaný úspěšný, považuje soud za spravedlivé, rozdělit tuto částku na třetiny a v každé z věcí přiznat žalovanému 1/3 takto vzniklých nákladů. Soud tedy uložil tímto rozsudek žalobci povinnost zaplatit žalovanému 406 Kč ve stanovené lhůtě. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 21.2.2019 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.