62 A 201/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: NET4GAS, s.r.o., se sídlem Na Hřebenech II 1718/8, Praha, zastoupený Mgr. Vítem Stehlíkem, advokátem se sídlem Na Příkopě 854/14, Praha, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, provedeným vydáním návrhu cenového rozhodnutí žalovaného o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu ze dne 27.10.2016, stanovícího cenu za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu nižší oproti ceně stanovené dopisem žalovaného č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), podanou dne 25.11.2016, brojí proti návrhu cenového rozhodnutí žalovaného o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu ze dne 27.10.2016, kterým žalovaný navrhl výši ceny přepravy plynu včetně její fixní složky za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu pro rok 2017; konkrétně žalobce nezákonný zásah správního orgánu spatřuje v tom, že návrh obsahuje cenu za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu pro všechny výstupní body přepravní soustavy ve výši 2 991,43 Kč/MWH, což je cena nižší oproti ceně, o níž byl žalobce informován dopisem žalovaného č.j. 09008-17/2016- ERÚ ze dne 30.9.2016. I. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce uvádí, že návrhem cenového rozhodnutí, zveřejněným dne 27.10.2016 na internetových stránkách žalovaného, byly stanoveny jednotlivé složky ceny přepravy plynu pro regulovaný rok 2017, mezi něž patří též pevná cena za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu na sedmi vstupních a výstupních bodech soustavy pro přepravu plynu. V rámci ceny přepraveného plynu se jedná o fixní složku ceny, jíž jsou reflektovány náklady spojené s rezervovanou přepravní kapacitou na jednotlivých vstupních a výstupních bodech přepravní soustavy (vedle variabilní složky kryjící náklady na plyn potřebný k pohonu kompresních stanic v přepravní soustavě). Přeprava plynu je službou poskytovanou žalobcem jeho zákazníkům, přičemž její cenu reguluje žalovaný. Žalobce namítá, že návrhem cenového rozhodnutí došlo ke skokovému snížení ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu na výstupních bodech přepravní soustavy, a to o 25 až 36 % v závislosti na výstupním bodě. Toto snížení bylo provedeno nejen bez předchozího upozornění, nýbrž i dokonce poté, co žalovaný již příslušnou cenu stanovil dopisem č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016. Došlo tak ke změně hodnot (z hodnoty 4704,21 až 4044,07 Kč/MWh v závislosti na výstupním bodě) na hodnotu 2991,43 Kč/MWh pro všechny výstupní body přepravní soustavy. Žalobce nevznesl k výši ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu stanovenou dopisem č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016 žádné připomínky a považoval výši této ceny stanovenou žalovaným za konečnou. Žalobce dále uvádí, že dne 27.10.2016 obdržel od žalovaného dopis č.j. 10329-3/2016-ERÚ, ve kterém mu žalovaný sdělil důvody pro změnu ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu na výstupních bodech v návrhu cenového rozhodnutí oproti původnímu dopisu. Pokud žalovaný v tomto dopisu odkazoval na regulaci cen v Německu a Rakousku, kdy se má jednat o země se srovnatelným regulačním rámcem i strukturou přepravních tarifů, tak podle žalobce žalovaný nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav v potřebném rozsahu. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu též jiné státy, jež mají vztah k české přepravní soustavě, především pak Ukrajinu a Slovensko. Žalovaný nezohlednil odlišnost metod cenové regulace v jednotlivých státech, když v České republice je využíváno principu cenového stropu, zatímco v Německu a zčásti též v Rakousku se jedná o regulaci prostřednictvím principu výnosového stropu. V prvém případě závisí výnosy provozovatele přepravní soustavy především na množství rezervované kapacity, kdy lze shledat riziko snížení výnosů, pokud množství této kapacity poklesne, čímž může vzniknout i ztráta. Ve druhém případě má však provozovatel přepravní soustavy garantovány výnosy bez ohledu na množství rezervované kapacity, nenese tedy riziko jejího poklesu. Negarantovaná výnosnost by dle názoru žalobce měla být vyšší než garantovaná. Žalobce též zpochybňuje použití metody stanovení cen za kapacitu na vstupu a na výstupu a množství a výběr tras použitých ve srovnávací analýze žalovaného s tím, že žalovaný nevzal v úvahu typické tranzitní trasy relevantní pro srovnávací analýzu. Žalobce proto namítá, že situace, kdy bez předchozího upozornění došlo ke snížení ceny za rezervovanou přepravní kapacitu plynu, odporuje právním předpisům, konkrétně zákonu č. 500/2004 Sb., správnímu řádu, zákonu č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (dále jen „Směrnice“). Postup žalovaného odporuje požadavkům transparentnosti, předvídatelnosti a stability, vyplývajícím z § 19a odst. 1 energetického zákona, jakož i bodu 5.1.1 Zásad cenové regulace pro období 2016-2018 pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství a pro činnosti operátora trhu v elektroenergetice a plynárenství (dále jen „Zásady cenové regulace“). Stejně tak podle žalobce nebyl naplněn požadavek ochrany legitimního očekávání, když po dobu předcházejících pěti let byly ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu téměř totožné a jejich změny nebyly ze strany žalovaného avizovány, a to ani v rámci Zásad cenové regulace. Co se týká přípustnosti přezkumu návrhu cenového rozhodnutí soudem, tu žalobce argumentuje tak, že se podle něj jedná o jednostranný aktivní úkon žalovaného učiněný v rámci výkonu veřejné moci, jímž je žalobce povinen se řídit a jenž zasahuje do jeho právní sféry tím, že žalovaný nerespektoval legitimní očekávání žalobce a popřel dosavadní závazný postup stanovení ceny. Pakliže se v případě vydání návrhu cenového rozhodnutí nejedná o právní předpis či správní rozhodnutí, nezbývá jiná možnost kvalifikace takového úkonu žalovaného než jako zásahu správního orgánu. Možnost přezkumu podle žalobce vyplývá též ze Směrnice. Dle názoru žalobce Směrnice sice v preambuli i na několika místech v textu hovoří o „rozhodnutí“ regulačního orgánu, nicméně s ohledem na čl. 41 odst. 4 písm. a) ve spojení s čl. 41 odst. 17 Směrnice, v němž je užito pojmu „závazné rozhodnutí“, je nutno dovozovat, že se nemusí jednat pouze o správní rozhodnutí ve smyslu § 65 s.ř.s. Možnost přezkumu návrhu cenového rozhodnutí dovozuje žalobce též z judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, podle které má cenové rozhodnutí povahu právního předpisu. Nemá-li žalobce možnost domáhat se přezkumu cenového rozhodnutí v rámci správního ani ústavního soudnictví, je možné domáhat se ochrany podle Směrnice prostřednictvím přezkumu návrhu cenového rozhodnutí na podkladě žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Žalobce navrhuje, aby soud určil, že zásah spočívající ve vydání návrhu cenového rozhodnutí žalovaného o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu účinného od 1.1.2017, kdy výše ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu byla v tomto návrhu cenového rozhodnutí snížena oproti výši stanovené v dopise č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2017, byl nezákonný. Dále navrhuje, aby soud přikázal žalovanému obnovit stav před zásahem tím, že změní cenové rozhodnutí č. 6/2016 Energetického regulačního věstníku, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu pro regulovaný rok 2017, tak, že do něj zahrne výši ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu pro regulovaný rok 2017, jež bude stanovena v souladu s jejím stanovením v dopise žalovaného žalobci č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016. II. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný uvádí, že v souladu s § 17 odst. 6 písm. d) ve spojení s § 17 odst. 11 a §19a energetického zákona rozhoduje o regulaci cen v energetice, a to v souladu se Zásadami cenové regulace ve smyslu § 19a odst. 9 energetického zákona. V současnosti se jedná o Zásady cenové regulace pro IV. regulační období 2016 až 2018. K namítané netransparentnosti postupu při regulaci cen žalovaný podotýká, že adresáti cenových rozhodnutí se nedozvídají jednotlivé regulované ceny až z cenových rozhodnutí. Každý návrh cenového rozhodnutí prochází veřejným konzultačním procesem, kdy dotčené subjekty mají možnost uplatňovat své připomínky. Jednotlivé parametry regulačního vzorce jsou oznamovány držitelům licence s předstihem před zveřejněním návrhu cenového rozhodnutí, a to čtyři měsíce před započetím regulačního období, resp. regulovaného roku. Držitelé licence tak mají možnost včas vyjádřit nesouhlas s oznámenými hodnotami, jak učinil též žalobce. Požadavek transparentnosti a předvídatelnosti tak byl i v tomto případě naplněn. Žalovaný upozorňuje, že pevná cena za denní rezervovanou pevnou kapacitu v každém výstupním hraničním bodě přepravní soustavy je stanovena s ohledem na srovnávací rozbor sazeb konkurenčních tranzitních tras v sousedních zemích, čímž žalovaný zajišťuje srovnatelnost a konkurenceschopnost české přepravní soustavy. Ze žádného právního předpisu a ani ze Zásad cenové regulace nelze dovodit, že by tato cena měla být neměnná či stálá. Žalovaný dodává, že žalobce si musel být vědom probíhajícího konzultačního procesu již z toho důvodu, že v průběhu měsíce října 2016 předal žalovanému benchmarking cen přepravních tarifů, který se následně stal podnětem pro úpravu cen. Žalovaný v rámci svého benchmarkingu zohlednil především tarify aplikované v sousedních zemích s podobným způsobem regulace jako v České republice. Žalovaný nezohlednil ceny přepravních tarifů na Ukrajině, protože přeprava plynu je zde organizována jiným způsobem ve srovnání s organizací trhu s plynem v České republice, když přeprava plynu zde není oddělena od vlastních dodávek plynu (ceny tranzitních tarifů jsou spjaty s cenami dodávky plynu pro ukrajinskou potřebu). Pakliže dojde k poklesu výnosů provozovatele přepravní soustavy souvisejícímu se snížením cen přepravních tarifů, tento pokles bude vyvážen dlouhodobým využitím přepravní soustavy, a tedy snížením rizika výpadku výnosů. I po snížení pevných cen za rezervovanou přepravní kapacitu na výstupních bodech přepravní soustavy tak dle žalovaného zůstane mezinárodní přeprava plynu pro společnost žalobce vysoce ziskovou a nehrozí, že by tyto ceny nepokrývaly skutečné náklady odpovídající nákladům účinného provozovatele přepravní soustavy. Regulace metodou price-cap tak bude plně kompenzována vysokou ziskovostí činnosti mezinárodní přepravy. Co se týká povahy oznámení cen jako nezákonného zásahu, žalovaný má za to, že se o nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. nejedná, neboť k zásahu do právní sféry žalobce může dojít toliko až účinností či vydáním samotného cenového rozhodnutí. Pokud by například došlo k situaci, že by žalovaný cenové rozhodnutí nevydal, tak v takovém případě by zůstalo v platnosti stávající cenové rozhodnutí. Dopis žalovaného ze dne 30.9.2016 parametry regulačního vzorce nestanovil autoritativně a neměnně. Podle žalovaného především žalobce nemohl na základě jeho dopisu nabýt žádná práva. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci Podle § 82 s.ř.s., každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 83 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo; to je již otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé. Přímé zkrácení na svých právech postupem žalovaného spočívajícím ve vydání návrhu cenového rozhodnutí o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu účinného od 1.1.2017, obsahujícím cenu za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu nižší oproti výši stanovené v dopise žalovaného č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016, je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. Žaloba byla podána včas, ve lhůtě dvou měsíců od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o vydání návrhu cenového rozhodnutí, tedy ve lhůtě dvou měsíců od jeho zveřejnění na internetových stránkách žalobce dne 27.10.2016. Pokud jde o žalobou napadený návrh cenového rozhodnutí, je za této situace třeba zkoumat, zda reálně do práv žalobce zasahuje; soudní ochrana ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. je totiž namístě tehdy, jsou-li zároveň splněny následující podmínky: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Zásahem (ve smyslu § 82 s.ř.s.) může být velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny, i úkonů neformalizovaných, avšak pouze tehdy, jsou-li pro osoby, vůči nimž směřují, závazné a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět. Kromě toho je znakem sine qua non též prvek donucení, tedy pravomoc vynutit respektování pokynu či příkazu. O zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. se tedy jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl alespoň potenciálně být přímo zkrácen na svých právech (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.11.2016, č.j. 9 As 218/2016-63). Z dokazování u jednání vyplynulo, že dopisem žalovaného č.j. 09008- 17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016 byla žalobci oznámena výše ceny plynu za rezervovanou přepravní kapacitu na výstupních bodech soustavy pro přepravu plynu, a to v rozmezí 4.044,07 – 4.704,21 Kč/MWh v závislosti na jednotlivém výstupním bodě. Pokud jde o samotný návrh cenového rozhodnutí, tak ten již u tohoto parametru ceny plynu uvádí hodnotu 2991,43 Kč/MWh/den, a to pro všechny výstupní body. Ze samotného znění dopisu č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016 nelze především dovozovat, že by cena za rezervovanou přepravní kapacitu byla závazně stanovena již tímto dopisem, jak argumentuje žalobce. Naopak z dopisu výslovně vyplývá, že jsou žalobci prostřednictvím příloh dopisu navrhované parametry cenové regulace oznámeny a žalobce byl informován o možnosti podání připomínek. Tentýž závěr lze vztáhnout i na návrh cenového rozhodnutí, jež bude (resp. může být) následován vydáním cenového rozhodnutí žalovaného. K tomu ostatně již došlo, neboť cenové rozhodnutí žalovaného č. 6/2016 ze dne 25.11.2016, o regulovaných cenách souvisejících s dodávkou plynu, již bylo zveřejněno v Energetickém regulačním věstníku a je účinné od 1.1.2017, což není mezi účastníky řízení sporné. Skutečnost, že se předmětný parametr cenové regulace v návrhu cenového rozhodnutí liší od hodnoty uvedené v dopisu žalovaného, nelze považovat za zásah, proti němuž by měl zdejší soud poskytnout ochranu. Dopis i návrh cenového rozhodnutí měly pro žalobce pouze informativní hodnotu a nelze na základě jejich obsahu dovodit ani žádnou možnost realizace donucovacích pravomocí orgánů veřejné moci vůči žalobci. Ostatně, aby se postup žalovaného jako regulátora cen materializoval v podobě pro žalobce závazné a vynutitelné, musí se akt stanovící cenové pravidlo především opírat o příslušná ustanovení zákonů a musí být zveřejněn v Energetickém regulačním věstníku (§ 17 odst. 4, § 17 odst. 9 věta první, § 17 odst. 11 energetického zákona, dále § 2c zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen). Pokud jde o argumentaci týkající se překvapivosti postupu žalovaného a porušení legitimního očekávání žalobce o obsahu cenového rozhodnutí postupem žalovaného po zaslání dopisu č.j. 09008-17/2016-ERÚ ze dne 30.9.2016, tak z pouhého informativního dopisu legitimní očekávání o obsahu budoucí cenové regulace dovodit nelze. Žalobce nadto v žalobě uvedl, že jej žalovaný dalším dopisem ze dne 27.10.2016 informoval o důvodech navrhované změny ceny u příslušného parametru a pokud jde o samotnou možnost se k návrhu cenové regulace vyjádřit, tak z energetického zákona vyplývá, že žalovaný je povinen vést konzultační proces v návaznosti na zveřejnění návrhu cenového rozhodnutí (§ 17e energetického zákona); žalobce tedy měl dostatečný prostor pro uplatnění všech svých připomínek ve fázi, kdy ještě nebyl předmětný parametr cenové regulace závazně stanoven. Soud proto uzavírá, že samotným sdělením navrhované ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu pro všechny výstupní body přepravní soustavy formou dopisu a návrhu cenového rozhodnutí nemohlo právní postavení žalobce dosáhnout žádné změny (obdobně bod 28. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28.5.2015, č.j. 29 A 13/2015-27). Proto ani žalobcem vytýkaná skutečnost spočívající v odlišnosti údaje u předmětného parametru ceny přepravy plynu v návrhu cenového rozhodnutí a v dopisu žalovaného nemůže představovat nezákonný zásah ve smyslu § 82 s.ř.s. Proto soud žalobu podle § 85 odst. 3 s.ř.s. zamítl. Pakliže žalobce dovozuje z jím citovaných článků Směrnice a její preambule, že „všechny“ úkony národního regulačního orgánu musí být soudně přezkoumatelné, tak vztaženo na nyní projednávanou věc je podstatné, že soud k žalobě žalobce příslušné řízení vedl a meritorně dospěl k závěru, že se nejedná o takový úkon národního regulačního orgánu, který by materiálně zasáhl právní sféru žalobce; tu tedy soudní ochrana žalobci odepřena nebyla. Samotná cenová regulace, jež se materializuje v cenovém rozhodnutí, se pak žalobce nepochybně dotýká; tu však žalobce v této fázi nenapadá, jak bylo vyjasněno u jednání (obdobně jako v případě žaloby téhož žalobce proti témuž žalovanému ve věci evidované u zdejšího soudu pod sp. zn. 62 A 178/2016). Proto se soud nezabýval otázkou, jež by z obsahu některých pasáží uplatněné žalobní argumentace mohla vyplývat, tj. zda je soud ve správním soudnictví vůbec nadán pravomocí pravidlo vyplývající z cenového rozhodnutí regulátora po stránce věcné s ohledem na § 4 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. jakkoli přezkoumávat. Za této situace bylo též bezpředmětné, aby se soud zabýval argumentací věcně zpochybňující způsob a metody postupu žalovaného při stanovení navrhované ceny za rezervovanou pevnou přepravní kapacitu pro všechny výstupní body přepravní soustavy pro rok 2017. IV. Náklady řízení Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Soud však neshledal, že by žalovanému vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, náhradu žádných nákladů žalovaný ani nepožadoval, a proto soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 22. prosince 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu