62 A 39/2026

Rubrum

62 A 39/2026-164 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana ve věci žalobce: Ing. D. H. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2026, č. j. MV-77509-4/ODK-2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2026 se žalobce brání proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o stížnosti žalobce na postup Jihomoravského kraje (Krajského úřadu Jihomoravského kraje) jako povinného subjektu při vyřizování žádosti žalobce o informace z 31. 3. 2026 podle § 16a odst. 7 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „InfZ“), tak, že výše úhrady za poskytnutí informací stanovená v oznámení povinného subjektu byla snížena na 12 307 Kč. Součástí žaloby byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a na vydání předběžného opatření a žádost o osvobození od soudních poplatků.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě a k návrhům na přiznání odkladného účinku a na vydání předběžného opatření poznamenal, že žaloba je nepřípustná, a navrhl, aby byla odmítnuta.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda je žalobou napadené rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví.

4. Podle § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.

5. Podle § 17 odst. 1 InfZ povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 2 62 A 39/2026 opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhradu, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Součástí oznámení musí být poučení o možnosti podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a odst. 1 písm. d), ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kterého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého povinného subjektu se podává. Dále dle odst. 5 téhož ustanovení poskytnutí informace podle odstavce 3 je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Po dobu vyřizování stížnosti proti výši požadované úhrady lhůta podle věty druhé neběží.

6. Podle § 16a odst. 1 písm. d) InfZ stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace může podat žadatel, který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny podle § 14b odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací. Z odst. 7 téhož ustanovení dále plyne, že nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. d) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že a) výši úhrady nebo odměny potvrdí, b) výši úhrady nebo odměny sníží; v případě, kdy dostupné informace o právním a skutkovém stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti, postupuje obdobně podle § 16 odst. 5 věty druhé s tím, že povinnému subjektu přikáže požadovanou informaci žadateli poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dnů ode dne zaplacení úhrady či odměny, nebo c) stížnost odmítne, je-li podána opožděně, předčasně nebo osobou neoprávněnou.

7. Z § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. vyplývá, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Žaloba proti rozhodnutí je s ohledem na § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná také tehdy, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Mezi rozhodnutí, která jsou soudním řádem správním vyloučena ze soudního přezkumu, se podle § 70 písm. a) tohoto zákona řadí úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

8. K možnosti soudního přezkumu rozhodnutí o stížnosti na výši úhrady za poskytnutí informací existuje ustálená judikatura, z níž vyplývá, že úhrada nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací má soukromoprávní povahu. Sdělení o výši úhrady podle § 17 InfZ, jakož i rozhodnutí o stížnosti podle § 16a odst. 7 InfZ tak nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., ani rozhodnutími správního orgánu v soukromoprávní věci podle § 68 písm. b) s. ř. s. (usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 15. 9. 2010, č. j. Konf 115/2009-34, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2010, č. j. 2 As 34/2008-90). Žadatel se tedy nemůže soudně bránit proti rozhodnutí o stížnosti na výši úhrady, s nímž nesouhlasí, ale buď až proti odložení žádosti pro nezaplacení úhrady dle § 17 odst. 5 InfZ (pokud úhradu ani po potvrzujícím či úhradu snižujícím rozhodnutí nadřízeného orgánu neprovede), nebo cestou žaloby na vydání bezdůvodného obohacení, pokud úhradu, s jejíž výší nesouhlasí (která však byla potvrzena či nově stanovena rozhodnutím o stížnosti), povinnému subjektu odvedl, aby získal Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L. 3 62 A 39/2026 požadovanou informaci (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 6 As 211/2015-18).

9. Žalobou napadené rozhodnutí, kterým byla žalobci na základě stížnosti snížena úhrada za poskytnutí informací podle § 16a odst. 7 písm. b) InfZ, tedy není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. přezkoumatelným ve správním soudnictví. Soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s., aniž by se zabýval návrhy žalobce na přiznání odkladného účinku a na vydání předběžného opatření a žádostí o osvobození od soudních poplatků.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 18. června 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.