62 A 50/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: MVDr. Ing. Z. N., Ph.D. bytem X proti žalovanému: Úřad městyse Polešovice sídlem Polešovice 242 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby zděného oplocení, pojezdové brány a nájezdové rampy na pozemku p. č. X v k. ú. P. takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se u žalovaného domáhal zahájení řízení o odstranění shora označené stavby, která dle žalobce prokazatelně přesahuje přes uliční čáru, zabírá celkem 14,64 m2 z tělesa komunikace a do uličního profilu zasahuje v šířce až 2,55 m. Žalovaný řízení o odstranění stavby nezahájil, proti čemuž žalobce brojí zásahovou žalobou.

2. Zdejší soud se nejprve zabýval aktivní procesní legitimací žalobce. Tu žalobce opírá o rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39 (dále jen „rozsudek ŽAVES“), a uvádí, že nečinnost žalovaného přímo zasahuje do práv žalobce i jeho spoluobčanů.

3. Jak plyne z rozsudku ŽAVES, ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby, může se bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem [§ 82 násl. zákona č. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)].

4. Zásahová žaloba v tomto pojetí slouží primárně k tomu, aby zajistila možnost procesní obrany proti postupům stavebních úřadů u správních soudů tomu, do jehož veřejných subjektivních práv je nepovolená stavba způsobilá zasáhnout, typicky vlastníkovi pozemku, na kterém stavba stojí, vlastníkům sousedních pozemků či těm, kterých se mohou přímo dotknout negativní vlivy se stavbou spojené. Sám rozšířený senát v rozsudku ŽAVES zdůraznil, že vyjádřený právní názor je třeba vykládat restriktivně. Pravidlem stále zůstává, že uplatnění podnětu, ve kterém podatel vyzývá správní úřad k uplatnění úřední povinnosti (úřední moci), žádné veřejné subjektivní právo nezakládá (bod 80). K tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, je tak třeba splnit určité podmínky.

5. Jednou z těchto podmínek je dle rozšířeného senátu to, že „žalobní legitimaci pro podání zásahové žaloby nemá ten, kdo by se nemohl bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s., které eventuálně z takto započatého správního řízení může vzejít“ (srov. bod 84). Taková osoba tedy není aktivně procesně legitimována k podání žaloby.

6. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. se může žalobou proti rozhodnutí bránit ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti.

7. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení je dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře. Žalobce ohledně aktivní procesní legitimace tíží břemeno tvrzení, ne však břemeno důkazní. Proto postačuje „jen“ plausibilní (myslitelné) tvrzení, nikoliv prokázání jeho pravdivosti. Tím je dán zásadní význam žalobního tvrzení, jež musí být dostatečné z hlediska jak vylíčení jednání (opomenutí) správního orgánu, v němž je spatřován zásah, tak provázání tohoto jednání (opomenutí), příp. jeho důsledků, s dotčením právní sféry žalobce. Tato podmínka je tedy svojí podstatou podmínkou jednak (především) skutkovou a jednak subjektivní (vztahující se k osobě žalobce a jeho procesní aktivitě) [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2026, č. j. 8 As 196/2024-29].

8. V nynějším případě žalobce v žalobě takové plausibilní tvrzení nevznesl, resp. ze žalobcových tvrzení, z okolností věci a žalobcem doložených podkladů je způsobilost napadené nečinnosti stavebního úřadu přímo zasáhnout žalobcova práva prakticky vyloučena.

9. Žalobce není vlastníkem předmětného pozemku a není ani vlastníkem žádného ze sousedních či blízkých pozemků (to ani netvrdí, nadto to lze snadno ověřit z veřejně přístupných údajů katastru nemovitostí). Netvrdí žádný negativní zásah stavby do svého vlastnického práva.

10. Dotčení na svých právech opírá v prvé řadě o tvrzení, že daná část pozemku má nezpochybnitelný charakter veřejné komunikace. Dle žalobce dochází k nelegálnímu záboru veřejné komunikace, porušení technické normy ČSN 73 6110, stavba zasahuje do rozhledových trojúhelníků a kriticky narušuje odtokové poměry srážkových vod, které při dešti stékají na danou komunikaci. Žalobce se cítí být dotčen na svém právu na bezpečné, volné a nerušené užívání pozemní komunikace a na právu na bezpečnost silničního provozu.

11. Obecné tvrzení žalobce, že stavbou dotčenou pozemní komunikaci užívá, však plausibilním tvrzením o přímém dotčení na žalobcových právech není. V opačném případě by byli na právech přímo dotčeni jakoukoliv stavbou na kterékoliv komunikaci prakticky všichni občané obce, což je zjevně absurdní. Bližší vztah žalobce k dané komunikaci, tj. že by stavbou dotčenou část pozemku žalobce pravidelně užíval z naléhavé komunikační potřeby např. pro přístup k vlastněným či užívaným nemovitostem nebo že by tato část podmiňovala určitý způsob využívání takových nemovitostí, ze žádných tvrzení žalobce neplyne. Z fotografií přiložených k žalobě je nadto patrné, že v daném místě se kromě stavby nachází standardní komunikace pro motorová vozidla i přiléhající chodník pro pěší.

12. Lze dodat, že rovněž tvrzení o narušení bezpečnosti silničního provozu porušením rozhledových trojúhelníků a narušení stávajících odtokových poměrů prezentuje žalobce výhradně v naprosté obecnosti a ani z těchto tvrzení nelze dovodit, jak se jej dané aspekty přímo dotýkají na právech.

13. Pokud žalobce závěrem tvrdí porušení § 2 a § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, podle nichž má obec uspokojovat potřeby svých občanů, lze k tomu pouze ve stručnosti uvést, že veřejné subjektivní právo na to, aby obec postupovala podle zákona a s péčí řádného hospodáře, v řízení o odstranění stavby, jehož zahájení se žalobce domáhá, nikomu nesvědčí.

14. Ze žalobcem doložených písemností se jeví, že ve skutečnosti žalobci vadí to, že starosta obce postavil u svého rodinného domu stavbu oplocení, nájezdu a brány zčásti na obecním pozemku. Pokud se však stavba žalobcových práv přímo nedotýká, je zdejší soud přesvědčen o tom, že zásahová žaloba v režimu rozsudku ŽAVES není prostředkem, na základě kterého by se žalobce mohl ve správním soudnictví domoci nápravy domnělé objektivní nezákonnosti.

15. Zdejší soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

16. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 3. srpna 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.