62 A 54/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce M. V., bytem S. 17, B., zastoupeného JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem Údolní 61, Brno, proti žalovanému Magistrátu města Brna, se sídlem Dominikánské nám. 1, Brno, za účasti 1. O. S., bytem S. 15, B., a 2. F. S., bytem S. 15, B., o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 26.1.2015, č.j. OUSR/MMB/0480091/2014/2, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 26.1.2015, č.j. OUSR/MMB/0480091/2014/2, kterým bylo zamítnuto mj. jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Líšeň, odboru územního rozvoje a výstavby, ze dne 28.8.2014, č.j. MCLISEN 07271/2014/2700/POM. I. Podstata věci Dne 28.8.2014 vydal Úřad městské části města Brna, Brno – Líšeň, odbor územního rozvoje a výstavby (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „stavební úřad“), rozhodnutí, č.j. MCLISEN 07271/2014/2700/POM, kterým podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), nařídil žalobci coby vlastníku stavby na adrese Salajní 17, Brno – Líšeň, odstranění části stavby: „Nástavba a stavební úpravy rodinného domu na ul. Salajní č.o. 17, č. pop. 802, pozemek par. čís. 529, k.ú. Líšeň, v tomto rozsahu:

1. Terasa nad hospodářskými přístavky (dřevníkem a prádelnou) ve dvorní části rodinného domu Salajní č.o. 17, č.p. 802, pozemek p.č. 529, katastrální území Líšeň včetně jejich jednotlivých částí, a to: - stropní konstrukce nad hospodářskými přístavky tl. 180 mm o skladbě: válcové ocelové nosníky profilu I (osová vzdálenost 1,25 m), cihelné stropní desky Hurdis, betonová mazanina vyztužená kari sítí o průměru 6 mm s oky 100 x 100 mm, hydroizolace – asfaltový pás IPA, betonová mazanina, železobetonový věnec položený po obvodu nosného zdiva; dělící cihlová zeď přiléhající k objektu RD Salajní č. o. 15, délky 9,0 m, výšky 1,15 m, tl. 300 mm, včetně oplechování a dřevěného obložení; kovové zábradlí s dřevěnou výplní po obvodu terasy délky 9,7 m, výšky 1,15 m; ocelové jednoramenné schodiště o rozměrech 2,4 x 0,8 (schodišťové rameno tvoří 10 schodišťových stupňů o velikosti 240/200 mm, zábradlí a podesta o rozměrech 0,8 x 0,9 m), betonový základ pro schodiště o rozměrech 0,8 x 0,5 m, kovová branka s dřevěnou výplní šířky 0,8 m ukotvená do zábradlí; půdorysné rozměry terasy: 8,3 x 3,5 m.

2. Přesah nově vybudovaných štítových zdí ve 2. NP rodinného domu Salajní č.o. 17, č.p. 802, pozemek p.č. 529, katastrální území Líšeň nad pozemkem p.č. 530, katastrální území Líšeň rodinného domu Salajní č.o. 15, č.p. 801 (v maximální hodnotě 0,20 m u zdiva Ytong a u oplechování 0,27 m) a nad pozemkem p.č. 528, katastrální území Líšeň rodinného domu Salajní č.o. 19, č.p. 811 (v maximální hodnotě 0,13 m u zdiva Ytong a u oplechování 0,23 m) (dle znaleckého posudku č. 49/2012, jehož zhotovitelem je prof. RNDr. Ing. P. Š., CSc.)

3. Přesah stropní konstrukce (ocelové nosníky profilu I a nosné trámy stropu) rodinného domu Salajní č.o.17, č.p. 802, pozemek p.č. 529, katastrální území Líšeň do půdního prostoru rodinného domu Salajní č.o. 15, č.p. 801, pozemek p.č. 530, katastrální území Líšeň – přesah nosníků I uložených do vybouraných kapes ve společné štítové zdi (nosníky přesahují za její líc cca 40 mm ze strany objektu Salajní č.o. 15) (dle znaleckého posudku č. 49/2012, jehož zhotovitelem je prof. RNDr. Ing. P. Š., CSc.).“ Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Žalovaný následně svým rozhodnutím ze dne 26.1.2015, č.j. OUSR/MMB/0480091/2014/2, odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce vytýká správním orgánům nesprávné právní i skutkové posouzení věci. Uvádí, že pokud jde o bod 1. výroku rozhodnutí prvostupňového orgánu, jedná se o původní část historické stavby ze 70. let, přičemž po roce 1990 na této části nedošlo k žádné stavebně technické úpravě. K bodům 2. a 3. výroku rozhodnutí prvostupňového orgánu žalobce uvádí, že uvedená stavba byla zahájena se souhlasem právní předchůdkyně současného souseda. Skutečnost, že současný vlastník sousedního pozemku souhlas neudělil, je dle názoru žalobce irelevantní. Předmětná stavba byla vybudována v roce 1992. Žalobce dále poznamenává, že pokud se týká přesahu, došlo k vydržení vlastnického práva. Pokud jde o skutečný přesah, tak tento je dle žalobce v rozmezí 50 až 130 mm a spadá tedy do zákonem stanovené tolerance. Žalobce uzavírá, že odstranění stavby považuje za nedůvodné. Napadeným rozhodnutím by byl výrazně zkrácen na svých majetkových a osobnostních právech. S ohledem na uvedené navrhuje žalobce napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušit. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí argumentace žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí a podrobně se vypořádává se žalobními námitkami. Uvádí, že správní orgán v provedeném správním řízení zjistil skutečný stav věci a postupoval v souladu se zákonem. Žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou. Na svém procesním stanovisku setrval během celého řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Soud rozhodoval bez jednání za splnění podmínek dle § 51 odst. 1 s.ř.s. Pokud žalobce namítal, že v případě bodu 1. výroku napadeného rozhodnutí se jedná o stavbu historickou, která byla provedena před rokem 1991, nemůže s ním zdejší soud souhlasit. Z obsahu správního spisu totiž vyplývá, že dne 3.3.2009 provedl prvostupňový orgán prostřednictvím svých pracovníků kontrolní prohlídku stavby: nástavba a stavební úpravy rodinného domu Salajní 17, č.p. 802, pozemek parc.č. 529/0, k.ú. Líšeň (dále jen „stavba“), jejíž byl žalobce stavebníkem. Při této prohlídce prvostupňový orgán zjistil, že předmětná stavba je prováděna v rozporu s pravomocným stavebním povolením ze dne 28.4.1995, č.j. 2521-169/95/Hejm. Rozpor byl shledán zejména v provedení nových štítových zdí, které přesahovaly nad sousední pozemky. Dále bylo zjištěno nové vybudování terasy nad hospodářskými přístavky ve dvorní části předmětného rodinného domu. Skutečnosti zjištěné při kontrole na místě byly souhrnně popsány v protokolu o kontrole ze dne 3.3.2009, který žalobce podepsal. S ohledem na skutečnost, že změna štítových zdí byla provedena v rozporu se stavebním povolením a terasa byla zhotovena bez stavebního povolení, zahájil následně prvostupňový orgán v souladu s § 134 odst. 4 a § 129 odst. 3 stavebního zákona se žalobcem správní řízení o odstranění části stavby. Dne 25.1.2010 podal žalobce žádost o dodatečné povolení stavby v rozsahu zjištěných změn. Vzhledem ke skutečnosti, že tato žádost neobsahovala dostatečný podklad pro posouzení, vyzval prvostupňový orgán žalobce k doplnění podání, k čemuž mu usnesením stanovil přiměřenou lhůtu. Žalobce však výzvě nevyhověl a předmětné podání nijak nedoplnil. Prvostupňový orgán tak usnesením ze dne 17.6.2011, č.j. MCLISEN 06592/2011/2700/POM, řízení o dodatečném povolení stavby zastavil. Žalobce přitom v žádné fázi správního řízení nezpochybňoval závěr stavebního úřadu, že předmětné stavební úpravy byly provedeny v rozporu se stavebním povolením. Ve správním řízení (a to ani v odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu) vůbec neuváděl, že předmětná část stavby byla realizována již před rokem 1990. Naopak sám žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby v rozsahu změn zjištěných v rámci kontrolní činnosti prvostupňového orgánu. Zdejší soud má tedy za to, že žalobce si byl plně vědom odchýlení se od stavebního povolení a tuto skutečnost se pokoušel podanou žádostí zhojit. Jeho argumentaci uplatněnou v žalobě, že se v případě terasy jedná o historickou stavbu bez časové vazby k projednávaným změnám stavby, (kterou navíc nedoložil žádnými důkazními návrhy), shledává tak soud účelovou a námitku tedy nedůvodnou. To samé je pak třeba uvést i ve vztahu k žalobnímu tvrzení, že i části stavby uvedené v bodech 2. a 3. výroku rozhodnutí prvostupňového orgánu byly vybudovány v roce 1992. Ani tuto skutečnost žalobce během celého správního řízení vůbec nezmínil a naopak se snažil nesoulad se stavebním povolení zhojit v řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobce dále namítá, že práce na těchto částech stavby byly zahájeny se souhlasem právní předchůdkyně současného souseda, a pokud se týká přesahu, tak ten je v zákonem stanoveném rozmezí, navíc došlo k vydržení jeho vlastnického práva. Žalovaný k tomu ve vyjádření namítl, že tyto skutečnosti mohl žalobce uplatnit v řízení o dodatečném povolení stavby. To však neučinil. Zdejší soud se tedy předně zabývat otázkou vztahu mezi řízením o odstranění stavby a řízením o jejím dodatečném povolení. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí stavební úřad odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115 stavebního zákona; ohledání na místě je povinné. Podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona k žádosti stavebník připojí doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je-li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu. Smyslem řízení o odstranění stavby podle výše citovaného § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je odstranění staveb postavených bez příslušného rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, případně v rozporu s ním. V tomto typu řízení tedy stavební úřad posuzuje toliko to, zda určitá stavba je či není postavena v souladu s příslušným nařízení či opatřením stavebního úřadu či nikoli. S ohledem na princip proporcionality je však nutné dbát na šetření práv vlastníka stavby či stavebníka a zabránit případnému nepřiměřeného zásahu do těchto práv. Z tohoto důvodu zákon umožňuje (za kumulativního splnění několika zákonných podmínek), aby byla taková stavba dodatečně povolena. Pro účely dodatečného povolení stavby zákon zakotvuje možnost zahájení řízení na žádost stavebníka nebo vlastníka stavby poté, co je již z moci úřední zahájeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném povolení stavby tedy představuje speciální institut, který se váže na řízení o odstranění stavby. Prostřednictvím tohoto nástroje pak lze zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu či dokonce postavena bez takového rozhodnutí či opatření, avšak pouze v případě, že stavebník doloží k žádosti o dodatečné povolení stavby takové podklady, jaké by bylo třeba doložit v řízení o vydání stavebního povolení. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8.2.2007, č.j. 1 As 46/2006 – 75, www.nssoud.cz, rozhodnutí, kterým je dodatečně povolena stavba, případně její změna, musí mít stejné náležitosti jako stavební povolení. Podle Nejvyššího správního soudu „není totiž možno připustit takový výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, resp. její změny, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Má-li norma určité požadavky na řádné rozhodnutí v situaci, kdy žadatel postupoval podle zákona, tím spíše je musí mít na rozhodnutí svou povahou mimořádné, kdy žadatel od počátku zákon nerespektoval (argumentum a minori ad maius)“. Je tedy nepochybné, že řízení o odstranění stavby a řízení o jejím dodatečném povolení spolu úzce souvisí. Každé má však jiný předmět a jiný smysl. Rovněž je třeba zdůraznit, že v případě řízení o odstranění stavby se jedná o obligatorní řízení, které v případě, že jsou splněny zákonné podmínky, musí být z moci úřední zahájeno vždy. Naopak řízení o dodatečném povolení stavby je řízením fakultativním, neboť je vázáno pouze na žádost stavebníka a je tedy plně v jeho dispozici (za splnění dalších zákonných podmínek), zda bude toto řízení zahájeno a vedeno. V posuzované věci sice žalobce projevil vůli k zahájení řízení o dodatečném povolení stavby podáním žádosti ze dne 25.1.2010, pročež bylo ze strany prvostupňového orgánu usnesením ze dne 27.1.2010, sp.zn. STU/20/1000048/000/003, řízení o odstranění stavby přerušeno. Zároveň bylo žalobci výzvou ze dne 27.1.2010, sp.zn. STU/20/1000048/000/001, uloženo, aby svoji žádost doplnil o zákonem stanovené náležitosti, a to konkrétně o projektovou dokumentaci, a k tomu mu byla stanovena lhůta do 31.7.2010. Žalobce však i přes tuto výzvu svoji žádost o požadované dokumenty nedoplnil a na výzvu prvostupňového orgánu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval. Z tohoto důvodu následně prvostupňový orgán žádost o dodatečné povolení stavby nepovolil - rozhodnutím ze dne 3.8.2010, sp.zn. STU/20/1000048/000/005. Následně podal žalobce dne 9.8.2010 proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém uvedl, že nebyl z osobních i finančních důvodů schopen doplnit své podání o náležitosti stanovené ve výzvě v požadovaném termínu. O tomto odvolání rozhodoval žalovaný, který svým rozhodnutím ze dne 15.9.2010, č.j. MMB/0343310/2010, odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání. Prvostupňový orgán, vázán právním názorem žalovaného, opětovně vyzval žalobce výzvou ze dne 2.5.2011, č.j. MCLISEN 04628/2011/2700/POM, k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o další dokumenty, a to konktrétně v případě přesahu štítové zdi nad sousední nemovitosti o doklady prokazující právo stavbu realizovat, jak je uvedeno v § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, a v případě přesahu stavby na sousední pozemek o rozhodnutí o povolení výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. K tomu žalobci stanovil usnesením z téhož dne, č.j. MCLISEN 04796/2011/2700/POM, lhůtu do 6.6.2011. Ani na tuto výzvu k doplnění žádosti však žalobce ve stanovené lhůtě nereagoval. Prvostupňový orgán tedy usnesením ze dne 17.6.2011, č.j. MCLISEN 06592/2011/2700/POM, podle § 66 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení o dodatečném povolení stavby zastavil. Z uvedeného je tedy zřejmé, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo zastaveno, neboť žalobce nepředložil zákonem stanovené doklady, ač byl k jejich předložení vyzván stavebním úřadem. Prvostupňový orgán tedy postupovat v souladu se zákonem, jestliže po právní moci rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení žalobcovy stavby pokračoval v řízení o odstranění stavby. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalovaného, že předmětem řízení o odstranění stavby není zkoumání vlastnických vztahů či dokladů o prokázání práva stavby na sousedním pozemku. Taková tvrzení a doklady byl stavebník povinen předložit spolu se žádostí o dodatečné povolení stavby. To však žalobce neučinil. Právě v tomto řízení se jimi mohl stavební úřad zabývat a při posuzování důvodnosti žádosti o dodatečné stavební povolení je mohl zohledňovat. Pokud pak žalobce v žalobě proti rozhodnutí o nařízení odstranění části stavby uplatnil námitky, které měl uplatnit v řízení o dodatečném povolení stavby, nemůže se soud těmito námitkami zabývat, neboť ty míjejí smysl daného řízení. Tím je posouzení otázky, zda bylo namístě nařídit odstranění části stavby (tj. zda je stavba, resp. její část postavena v souladu s opatřením či nařízením stavebního úřadu). Ze správního spisu přitom plyne, že předmětná část stavby (vymezená v bodech 1. – 3. výroku prvostupňového rozhodnutí) byla realizována v rozporu se stavebním povolením z roku 1995 a řízení o dodatečné povolení těchto částí stavby bylo zastaveno. Rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ani napadené rozhodnutí žalovaného tedy nejsou nezákonnými. V. Závěr Žádný z uplatněných žalobních bodů tak není důvodným. Nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou další vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu soud žalobu je nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. VI. Náklady řízení Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému – žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Osobám zúčastněným na řízení nebyla zdejším soudem uložena žádná povinnost, s jejímž plněním by jim mohly náklady řízení vzniknout, a proto soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. rozhodl, že tyto osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 2. listopadu 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu