62 A 63/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: N. A. N., bytem M., Ž. 545/81, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 834/8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.3.2015, č.j. MV-59225-3/SO-2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce brojí proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 5.3.2015, č.j. MV-59225-3/SO-2014, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 17.2.2014, č.j. OAM-1078-6/TP-2014. I. Podstata věci Dne 16.1.2014 podal žalobce osobně u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky dle § 67 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dne 17.2.2014 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí č.j. OAM-1078-6/TP- 2014, kterým dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítl žalobcovu žádost o povolení k trvalému pobytu pro nesplnění podmínek § 67 tohoto zákona; konkrétně žalobce nesplňoval podmínku čtyřletého nepřetržitého pobytu na území a prvostupňový orgán neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro prominutí nesplnění této podmínky. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém odkazoval na § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, dle kterého lze vytýkané nesplnění podmínek § 67 odst. 1 tohoto zákona prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele. Žalobce v podaném odvolání uvedl, že má za to, že důvody hodné zvláštního zřetele u něj byly naplněny, neboť byl v rámci azylového řízení v důsledku nesprávného doručování rozhodnutí správního soudu prokazatelně zkrácen na svých právech. Další důvod hodný zvláštního zřetele pak žalobce shledal ve skutečnosti, že v případě, že bude povinen vycestovat a následně při podání nové žádosti k povolení pobytu muset využít internetový systém VISAPOINT, který je založen na diskriminačním principu nedostatečného uvolňování termínů pro podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny pro občany Vietnamské socialistické republiky. Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 5.3.2015, č.j. MV-59225-3/SO-2014, toto odvolání zamítla, neboť námitky v něm obsažené neshledala důvodnými. Ztotožnila se s prvostupňovým orgánem v tom, že žalobce nesplnil podmínku čtyřletého nepřetržitého pobytu na území. Současně se nejedná o osobu uvedenou v § 67 odst. 2 zákona o pobytu a nelze tedy aplikovat odst. 7 tohoto ustanovení a posuzovat, zda lze nesplnění této podmínky prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele. II. Shrnutí argumentace žalobce Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné z toho důvodu, že žalovaná nesprávně zhodnotila skutkový stav věci v době jeho vydání. Žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalované v tom, že ačkoli v době vydání napadeného rozhodnutí zcela prokazatelně splňoval podmínky pro udělení trvalého pobytu ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, rozhodla žalovaná tak, že tyto podmínky nesplňuje. Žalobce namítá porušení koncentrační zásady podle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), které mělo spočívat v tom, že žalobce oprávněně pobýval na území České republiky nejméně od 27.12.2010 do dne vydání napadeného rozhodnutí, tedy do 5.3.2015, čímž splnil podmínku délky nepřetržitého pobytu na území. Na podporu svých tvrzení odkázal žalobce na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu k otázce určení rozhodného okamžiku k posouzení skutkového a právního stavu věci. Žalobce též poukazuje na charakter a důvod jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu ze dne 16.1.2014, která byla odůvodněna existencí důvodů hodných zvláštního zřetele. Žalobce uvádí, že pobývá na území České republiky konstantně po dobu 7 let a má na území rodinu. V důsledku nevydání povolení k trvalému pobytu, a s tím související povinnosti vycestovat z České republiky, by tak byl zasažen na svých právech na soukromí a rodinný život nejen on, ale i další osoby. Vzhledem k uvedenému navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení. III. Shrnutí argumentace žalované Žalovaná nesouhlasí s námitkami uplatněnými v žalobě a považuje je za nedůvodné. Žalovaná se neztotožňuje s názorem žalobce, že splňuje podmínky § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Naopak žalovaná je toho názoru, že žalobce nesplňuje zákonnou podmínku nepřetržitého pobytu na území České republiky v délce nejméně 4 roky, pročež nelze vyhovět jeho žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu. V podrobnostech odkazuje na text napadeného rozhodnutí, jakož i na obsah správního spisu. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaná na svém procesním stanovisku setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Pro zhodnocení zákonnosti postupu žalované je zásadní posouzení otázky, zda žalobce naplňoval podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu dle § 67 zákona o pobytu cizinců. Podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se povolení k trvalému pobytu po 4 letech nepřetržitého pobytu na území vydá na žádost cizinci, který na území pobývá v rámci přechodného pobytu po ukončení řízení o udělení mezinárodní ochrany za podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného řízení o žalobě nebo kasační stížnosti, pokud tato žaloba nebo stížnost byla podána v zákonné lhůtě. Do doby pobytu podle věty první se započítává doba pobytu na území na dlouhodobé vízum, na povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu a doba, po kterou byl cizinec žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo cizincem, který byl strpěn na území podle zákona o azylu. Nepřetržitost pobytu na území je zachována, pokud cizinec podal žádost o udělení mezinárodní ochrany nejpozději do 7 dnů po skončení přechodného pobytu na dlouhodobé vízum nebo na povolení k dlouhodobému anebo trvalému pobytu; to neplatí, pokud platnost těchto pobytových oprávnění byla zrušena. Podle § 67 odst. 2 zákona o pobytu se povolení k trvalému pobytu vydá, je-li žadatelem cizinec, který a) je mladší 18 let, b) se není schopen o sebe sám postarat z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nebo c) je osamělý a starší 65 let. Podle § 67 odst. 3 zákona o pobytu se může povolení k trvalému pobytu při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 dále vydat, je-li žadatelem cizinec, a) který je rodičem cizince uvedeného v odstavci 2 písm. a) nebo b), b) kterému byl rozhodnutím příslušného orgánu cizinec uvedený v odstavci 2 písm. a) nebo b) svěřen do péče, nebo c) který je jiným přímým příbuzným ve vzestupné nebo sestupné linii cizince uvedeného v odstavci 2, na jehož osobní péči je cizinec uvedený v odstavci 2 závislý. Podle § 67 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je při splnění podmínek v odstavci 1 žádost oprávněn podat i cizinec, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Ustanovení § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců stanoví, že splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území a podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného řízení o kasační stížnosti, lze prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav nastal za pobytu na území. Zdejší soud vycházel z obsahu správního spisu, ze kterého se podává, že žalobce měl na území České republiky v minulosti povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, který však byl pravomocně zrušen ke dni 20.8.2010, a to z důvodu žalobcova odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu. Dne 27.12.2010 podal žalobce u Ministerstva vnitra žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 24.1.2011, č.j. OAM- 423/ZA-06/2010, které nabylo právní moci dne 22.2.2011, žalobci azyl ani doplňková ochrana uděleny nebyly. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 20.8.2013, č.j. 64 Az 4/2011-21, tuto žalobu zamítl. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 16.9.2013. Dne 21.10.2013 napadl žalobce rozsudek Krajského soudu v Ostravě kasační stížností. Nejvyšší správní soud však usnesením ze dne 21.11.2013, č.j. 9 Azs 20/2013-25 kasační stížnost odmítl pro opožděnost. Dne 16.1.2014 podal žalobce žádost podle § 67 odst. 4 zákona o pobytu. Řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobce tedy trvalo 2 roky a necelých 9 měsíců. Tato podmínka podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu tak je splněna. Jinak tomu ale je v případě druhé podmínky, neboť nepřetržitý pobyt žalobce ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o pobytu trval pouze v období od 27.12.2010 nejdéle do 16.1.2014, tedy 3 roky a necelý měsíc. K tomu je třeba uvést, že zákonem č. 427/2010 Sb., s účinností ode dne 1.1.2010, došlo k novelizaci § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců s účelem jasně stanovit podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu a zamezit tak v praxi se objevujícím účelovým jednáním cizinců s cílem nezákonně získat povolení k trvalému pobytu. Právě touto novelou zákona došlo k upřesnění otázky, jaký druh pobytu se započítává do 4 let nepřetržitého pobytu na území pro účely žádosti o povolení k trvalému pobytu. Pro zachování nepřetržitosti pobytu na území bylo zavedeno mezidobí v délce 7 dnů mezi ukončením legálního pobytu a podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud však byl legální pobyt předcházející podání žádosti o mezinárodní ochranu zrušen, nepřetržitost pobytu zachována není. Touto novelizací bylo také postaveno najisto, že do čtyřletého nepřetržitého pobytu na území se započítává řízení o kasační stížnosti pouze za předpokladu, že je kasační stížnost podána v zákonné lhůtě stanovené soudním řádem správním. Z předloženého správního spisu je tak patrné, že žalobcův pobyt na území České republiky před podáním žádosti o mezinárodní ochranu nelze do doby nepřetržitého pobytu podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu započítat. S ohledem na shora uvedené lze přisvědčit názoru žalované, že žalobce splňuje podmínku dvouletého průběhu posledního řízení o udělení mezinárodní ochrany, avšak nesplňuje podmínku nepřetržitého čtyřletého pobytu na území. Žalobce se tedy mýlí, dovozuje-li, že prokazatelně kumulativně splnil obě podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu ve smyslu § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Pro úplnost zdejší soud dodává, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č.j. 1 As 24/2011, na který odkazuje žalobce, není v nyní posuzované věci přiléhavý, neboť se vztahuje ke skutkově i právně odlišné věci, a sice k otázce určení rozhodné doby pro účely rozhodnutí o správním vyhoštění. Zdejší soud se dále zabýval námitkou žalobce, že žádal o vydání povolení k trvalému pobytu z důvodů zvláštního zřetele hodných. Soud předně nesouhlasí se žalovaným, který uvádí, že tuto otázku prvostupňový orgán řešil nadbytečně, neboť žalobcova žádost by musela být zamítnuta i v případě, že by žalobce důvody hodné zvláštního zřetele uvedl a doložil, neboť § 67 odst. 7 zákona o pobytu je možno aplikovat pouze na osoby uvedené v § 67 odst. 2 nebo 3 zákona o pobytu. Jak plyne z § 67 zákona o pobytu, povolení k trvalému pobytu se za splnění podmínek zakotvených v odst. 1 vydá osobám uvedeným v odst. 2 tohoto ustanovení, případně může vydat osobám uvedeným v odst. 3 či v odst. 4 tohoto ustanovení. Podle § 67 odst. 7 zákona o pobytu lze splnění podmínky nepřetržitého pobytu na území a podmínky, že nejméně poslední dva roky probíhalo poslední řízení o udělení mezinárodní ochrany, včetně případného řízení o kasační stížnosti (tj. podmínky podle § 67 odst. 1 zákona o pobytu) prominout z důvodů hodných zvláštního zřetele, zejména je-li oprávněným cizincem osoba mladší 15 let nebo nepříznivý zdravotní stav žadatele nastal za pobytu na území. Žalobce není žádnou z osob uvedených v § 67 odst. 2 a 3 zákona o pobytu, nesplňuje podmínky § 67 odst. 1 zákona o pobytu, nicméně uvádí, že o vydání povolení žádá z důvodů hodných zvláštního zřetele. Z uvedeného je zřejmé, že se dovolává aplikace § 67 odst. 4 zákona o pobytu a současně § 67 odst. 7 tohoto zákona. Pokud § 67 odst. 4 zákona o pobytu umožňuje za splnění podmínek podle odst. 1 tohoto ustanovení požádat o povolení k trvalému pobytu z důvodů hodných zvláštního zřetele i jiným osobám, než uvedeným v odst. 2 a 3 tohoto ustanovení, a současně odst. 7 tohoto ustanovení umožňuje z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout splnění podmínek v odst. 1, má soud za to, že mohou existovat takové důvody hodné zvláštního zřetele, které umožní požádat o povolení k trvalému pobytu i cizinci, který nesplňuje podmínky dle odst. 1 a není osobou dle odst. 2 a 3 tohoto ustanovení. Z hlediska aplikace § 67 odst. 7 zákona o pobytu není důvodu odlišovat mezi osobami podávajícími žádost podle § 67 odst. 2, 3 či 4 zákona o pobytu. I osoby, které se domáhají povolení k trvalému pobytu podle odst. 4 tohoto ustanovení, se mohou dovolávat prominutí splnění podmínek podle odst.

1. Nic na tom nemění ani skutečnost, že odst. 7 uvádí příklad důvodů hodných zvláštního zřetele, které odkazují na § 67 odst. 2 zákona o pobytu. Tento výčet je totiž uveden slovem „zejména“ a jedná se tak o výčet toliko demonstrativní. Vedle v zákoně uvedených důvodů tak připadají v úvahu i důvody jiné, zákonodárcem výslovně nepojmenované. Vzhledem k tomu, že v takovém případě dojde k prominutí jak podmínek zakotvených v § 67 odst. 1, tak podmínek podle odst. 2, resp. 3 zákona o pobytu, bude se jednat o důvody hodné zvláštního zřetele skutečně závažné. Soud tedy posuzoval, zda žalobcem tvrzené důvody jsou natolik hodné zvláštního zřetele, aby mu umožnily podat žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 67 odst. 4 zákona o pobytu, přestože nesplňuje podmínky dle odst. 1 tohoto ustanovení. Zákonodárce ponechává posouzení existence důvodů hodných zvláštního zřetele na správní úvaze příslušeného správního orgánu, neboť tento neurčitý právní pojem nezavádí kritéria, která by měla být v případě žadatele o povolení k trvalému pobytu splněna. Na udělení výjimky ze splnění zákonných podmínek uvedených v § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a tedy postupu dle § 67 odst. 7 zákona, přitom není právní nárok a je věcí správního uvážení příslušného správního orgánu, který individuálně posuzuje okolnosti každého případu, přičemž je vždy povinen své rozhodnutí řádně odůvodnit. Účelem soudního přezkumu pak je toliko posouzení, zda rozhodnutí správního orgánu nevybočilo ze zákonem stanovených mezí. Obdobně se k otázce důvodů zvláštního zřetele hodných vyjádřil rovněž Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 11.11.2011, č.j. 4 As 23/2011-91, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že „zákon nespecifikuje, o jaké podmínky se jedná, a ponechává posouzení jejich případné existence na správní úvaze příslušného správního orgánu. Řízení o povolení trvalého pobytu je řízením návrhovým a je tedy zásadně na navrhovateli uvést veškeré relevantní skutečnosti a navrhnout o nich důkazy (§ 52 správního řádu), aniž by to zbavovalo správní orgán povinnosti postupovat v souladu s imperativem dle § 3 správního řádu“. Žalobce uvádí, že důvodem hodným zvláštního zřetele je skutečnost, že na území České republiky pobývá konstantně po dobu 7 let a má zde rodinu. Na tomto místě je nutné přihlédnout k charakteru a účelu institutu trvalého pobytu. Trvalý pobyt (např. oproti pobytu přechodnému) představuje nejvyšší stupeň pobytového oprávnění cizince na území České republiky, který přináší cizinci značný kvalitativní posun z hlediska právního postavení a možnosti běžného života na jejím území. Nejvyšší stupeň povolení k pobytu přitom zásadně vyžaduje naplnění přísných zákonných požadavků. Je tedy zřejmé, že k prominutí splnění těchto požadavků může dojít pouze v případě mimořádných důvodů, kdy nelze pobytový režim žadatele na území České republiky řešit jiným způsobem. Zdejší soud je toho názoru, že samotné tvrzení, že žalobce má na území České republiky rodinu, bez dalšího není argumentem pro udělení výjimky ze splnění požadavků na předchozí nepřetržitou dobu pobytu na území dle § 67 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Za účelem společného soužití rodiny lze na území České republiky pobývat na základě jiného pobytového oprávnění. Zdejší soud tak má za to, že žalobci nesvědčí žádný z důvodů hodných zvláštního zřetele. Ani tuto námitku tak zdejší soud nevyhodnotil jako důvodnou. V. Závěr Žalovaná podle zdejšího soudu aplikovala správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustila ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. VI. Náklady řízení Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi – žalované. Zdejší soud však nezjistil, že by žalované v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec její běžné úřední činnosti, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 6.10.2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu