62 A 70/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Z. V., bytem M. t. 49, O., zastoupený Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem se sídlem Pionýrská 15, Brno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, za účasti Ing. J. V., bytem U L. 17, T., zastoupené JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 17.2.2015, sp. zn. ZKI BR–O–169/930/2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 17.2.2015, sp. zn. ZKI BR–O–169/930/2014, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Mgr. Štěpána Řiháčka, advokáta se sídlem Pionýrská 15, Brno.

III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoba na řízení zúčastněná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 17.2.2015, sp. zn. ZKI BR– O –169/930/2014, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-venkov, ze dne 5.11.2014, č.j. OR-202/2013-703. I. Podstata věci Katastrálního úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-venkov (dále jen „katastrální úřad“), rozhodnutím ze dne 5.11.2014 podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), vyhověl nesouhlasům žalobce a M. V. s provedením opravy chyby v katastrálním operátu v k.ú. Troubsko ze dne 12.8.2013, resp. ze dne 15.8.2013 (výrok č. 1) a ve výroku č. 2 uvedl, jaké změny budou v katastrálním operátu k.ú. Troubsko provedeny. II. Shrnutí žaloby Žalobce namítá, že v roce 1995 koupil spolu s manželkou pozemek zjednodušené evidence (ZE) 230/2PK o výměře 2083 m2 v k.ú. Troubsko. Z tohoto pozemku byla později oddělena část označená jako parcela KN 1457/78 o výměře 68 m2 a KN 1457/88 o výměře 1283 m2. Tyto pozemky byly prodány. Ve vlastnictví žalobce a jeho manželky zůstala parcela 1457/2 o výměře 351 m2 a zbytková parcela ZE 230/2 o výměře 381 m2 (celkem tedy 732 m2). Po převodu katastrální mapy do digitální podoby parcela ZE 230/2 zanikla a byly doplněny pozemky p.č. 1457/120 o výměře 33 m2 a 1457/132 o výměře 76 m2. Dále byla přepočtem snížena výměra u parcely 1457/2 o 2 m2 (na 349 m2). Po digitalizaci tak výměra pozemků ve vlastnictví žalobce a jeho manželky činí 446 m2 (namísto 732 m2). Žalovaný rozdíl vysvětluje mj. technickohospodářským mapováním (dále též „THM“), které mělo v k.ú. Troubsko proběhnout v letech 1975-1979. Žalobce však poukazuje na to, že vlastník předmětného pozemku (230/2PK) M. V. se místního šetření nezúčastnila a není ani zřejmé, že by k němu byla přizvána. Podle žalobce není ze zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále též „zákon o evidenci nemovitostí“), zřejmé, že by nepřítomnost vlastníka pozemku mohla zhojit přítomnost pouhého uživatele (JZD Bobrava). K provedenému THM tedy nelze podle žalobce přihlížet (nemůže být podkladem napadeného rozhodnutí). Žalobce také poukazuje na to, že hranice pozemku 230/2 v rámci THM nebyly označeny a vyšetřeny v celém rozsahu (to je přímo uvedeno v napadeném rozhodnutí), a i proto nemůže být THM podkladem rozhodnutí. Vzhledem k tomu byl pozemek 230/2 nadále evidován zjednodušeným způsobem. Napadené rozhodnutí se také opírá o geometrický plán č. 142-105-023-7 ze dne 6.1.1978, který na výsledky místního šetření z roku 1975 nenavázal (to potvrzuje i žalovaný v napadeném rozhodnutí). Na základě tohoto geometrického plánu byl do evidence nemovitostí zapsán rodinný dům na pozemku 1458/3. Zápisem geometrického plánu do operátu došlo k rozšíření pozemku 1458/2, aniž by to bylo opřeno o jakoukoli listinu (to plyne z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 18.3.2014), hranice původního pozemku 231/1 byla posunuta v neprospěch původního pozemku 230/2. Podle žalobce tak nemělo být v dané věci při vyznačení hranice mezi původními pozemky 231/1 a 230/2 z tohoto geometrického plánu vycházeno. Žalobce má zato, že hranice pozemku 1457/2 měla být vyznačena podle geometrických plánů č. 324-4/93 a č. 422-83/96, které jsou součástí spisu sp.zn. ZKI BR – O – 169/930/2014. V podané replice žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že THM probíhalo v souladu se směrnicí č. S-4/7-1969 pro technickohospodářské mapování Českého úřadu geodetického a kartografického v Praze ze dne 26.6.1969, neboť se místního šetření dne 14.4.1975 neúčastnili všichni vlastníci či uživatelé pozemků. Podle žalobce to plyne z protokolu č. 50 o tomto místním šetření, kde není uveden podpis vlastníků pozemků 230/2 a 231/1. A. B. ani J. S. se místního šetření neúčastnili a nebyli ani nikým zastoupeni. Podle žalobce ještě v roce 1981 nebylo posunutí hranice podle THM z roku 1975 zapsáno (jak plyne z geometrického plánu z tohoto roku č. 143-482- 027/81). Z výše uvedených důvodů se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na to, že velikost výměry pozemku vyplývá z jeho geometrického určení (§ 2 písm. g/ katastrálního zákona). Geometrické určení pozemku PK 230/2 bylo částečně upřesněno výsledkem THM v roce 1975 a výsledky zeměměřických činností spojených se zhotovením geometrických plánů č. 324-4/93 a č. 422-83/96. THM podle žalovaného probíhalo v souladu s tehdejší právní úpravou, přičemž M. V. nebyla v evidenci vedena jako vlastník či uživatel pozemku. Hranice pozemku PK 230/2 nebyla v terénu znatelná v celém rozsahu, a proto nemohla být v celém rozsahu označena a vyšetřena. Nesouhlasí se žalobcem ani v tom, že by se napadené rozhodnutí opíralo o geometrický plán č. 142-1050-023-7 ze dne 6.1.1978. Naopak v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že zhotovitel tohoto geometrického plánu pochybil, neboť nenavázal na provedené THM. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním stanovisku po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno v mezích uplatněných žalobních bodů, podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného podle § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s. Nejprve se soud zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Toliko přezkoumatelné rozhodnutí totiž lze podrobit soudnímu přezkumu, neboť jen z přezkoumatelného rozhodnutí lze zjistit úvahy správního orgánu a důvody rozhodnutí. Otázku přezkoumatelnosti je soud povinen posuzovat i bez námitky z úřední povinnosti, neboť pokud by soud podrobil přezkoumání nepřezkoumatelné správní rozhodnutí, zatížil by nepřezkoumatelností vlastní rozsudek. Ze správního spisu vyplynulo, že oznámením ze dne 15.7.2013 katastrální úřad žalobci sdělil, že v souladu s § 8 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, provedl v katastrálním operátu k.ú. Troubsko opravu údajů v katastru nemovitostí (o jaké údaje se jednalo, to zde popsal). Žalobce podáním ze dne 12.8.2013 vyjádřil nesouhlas s tímto oznámením. Poukázal zde zejména na to, že požaduje, aby katastrální úřad uvedl do souladu zbytek parcely 230/2 jak umístěním v mapě, tak výměrou, a navrátil na LV č. 781 zbylých 732 m2 uceleně tak, aby konečná podoba parcel plně respektovala nabývací tituly. Žalobce nesouhlasil s tím, že zbytková parcela 230/2 o výměře 381 m2 nemohla být obnovena, a poukazoval na to, že tento zbytek katastrální úřad nesprávně ponechal v pozemcích p.č. 1458/8, 1458/3, 1458/2 a 1458/1. Rozhodnutím ze dne 5.11.2014 katastrální úřad vyhověl nesouhlasu žalobce ze dne 12.8.2013 (výrok 1) a ve výroku č. 2 uvedl, že v katastrálním operátu k.ú. Troubsko budou provedeny tyto změny: a) V souboru geodetických informací (SGI) bude u pozemků p.č. 1458/1, 1458/2, 1457/2, 1457/119 a 1457/120 změněno geometrické určení tak, že hranice mezi pozemky p.č. 1458/1 a 1457/88 bude procházet body č. 220-6 a 78-261 podle něměřického záznamu č. 1426, hranice mezi pozemky p.č. 1458/2 a 1457/2 bude procházet body č. 94-54 a 220-6 podle něměřického záznamu č. 1426 a hranice mezi pozemky p.č. 1457/119 a 1457/120 bude procházet body č. 78-92 a 94-54 podle něměřického záznamu č. 1426. b) V souboru popisných informací (SPI) bude zrušen zápis p.č. 1458/7, 1458/8 a 1458/9. c) V souboru popisných informací budou změněny údaje o výměrách pozemků takto: u p.č.1458/1 bude dosavadní výměra 1358 m2 nahrazena výměrou 1483 m2, u p.č. 1458/2 bude dosavadní výměra 169 m2 nahrazena výměrou 383 m2, u p.č. 1457/2 bude dosavadní výměra 349 m2 změněna na 337 m2, u p.č. 1457/119 bude dosavadní výměra 40 m2 nahrazena 46 m2 a u p.č. 1457/120 bude dosavadní výměra 39 m2 nahrazena 33 m2. V odůvodnění rozhodnutí katastrální úřad mj. poukázal na to, že v letech 1975- 1979 došlo k obnově operátu v k.ú. Troubsko novým mapováním, z jehož výsledků je třeba vycházet. Proti tomu podal žalobce odvolání, v němž namítal, že jeho požadavku bylo vyhověno jen částečně a znovu se domáhal toho, aby katastrální úřad uvedl do souladu zbytek parcely 230/2 jak umístěním v mapě, tak výměrou, a navrátil na LV č. 781 zbylých 732 m2 uceleně, tak aby konečná podoba parcel plně respektovala nabývací tituly. Napadeným rozhodnutím bylo žalobcovo odvolání zamítnuto. Žalovaný se v odůvodnění rovněž dovolával provedeného THM, v rámci něhož bylo provedeno místní šetření, při němž byly stanoveny hranice mezi pozemky 231/1 a 230/2 tak, jak byly „dotčenými subjekty užívány a respektovány.“ Z uvedeného plyne, že byť katastrální úřad formálně výrokem č. 1 prvostupňového rozhodnutí žalobci vyhověl, materiálně se tak nestalo. Žalobcem požadovaný stav totiž nebyl prvostupňovým rozhodnutím nastolen. Prvostupňové rozhodnutí tedy trpí vnitřní rozporností, neboť přestože je výrokem č. 1 žalobci vyhověno, výrokem č. 2 a odůvodněním rozhodnutí je žalobcův požadavek na stanovení hranic a výměr pozemku de facto zamítnut. Takové rozhodnutí nepovažuje soud za přezkoumatelné a srozumitelné. Pokud pak žalovaný napadeným rozhodnutím tuto vadu neodstranil a naopak potvrdil prvostupňové rozhodnutí jako celek, zatížil nepřezkoumatelností i toto rozhodnutí. Přestože soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, nebrání mu to v posouzení některých žalobních námitek. Pokud se žalobce dovolává toho, že provedené THM nemůže být podkladem řízení, neboť se ho neúčastnili všichni vlastníci dotčených pozemků, přičemž neúčast vlastníka nelze nahradit účastí uživatele, lze mu přisvědčit jen zčásti. Je totiž třeba souhlasit se žalovaným, že v rozhodné době účinný zákon o evidenci nemovitostí, v § 8 odst. 1 písm. b) stanovil, že místní národní výbory vyhlašují v obcích příslušná opatření orgánů geodézie, jako konání místního šetření, k němuž vysílají své zástupce, a zajišťují účast vlastníků a uživatelů. Podle § 8 odst. 2 tohoto zákona však neúčast vlastníků nebo uživatelů při těchto opatřeních není překážkou jejich provedení. Byť tedy v obecné rovině nelze neúčast vlastníka dotčeného pozemku nahradit účastí uživatele tohoto pozemku, neboť při místním šetření mají být přítomni jak vlastníci, tak uživatelé dotčených pozemků, samotná neúčast vlastníka (či uživatele) dotčených pozemků na místním šetření nebrání provedení opatření orgánů geodézie. Je však třeba odlišovat situaci, kdy se vlastník či uživatel pozemku místního šetření nezúčastní, přestože byl o jeho konání řádně uvědomen a k místnímu šetření přizván, od situace, kdy příslušný orgán vlastníka (či uživatele) dotčeného pozemku o konání místního šetření vůbec neinformuje. Naposled uvedený postup by jistě nebyl postupem souladným se zákonem o evidenci nemovitostí, konkrétně s jeho § 8 odst. 1 písm. b), neboť nebyl splněn požadavek, aby místní národní výbor zajistil účast vlastníků (a uživatelů) dotčených pozemků. V novém řízení tedy bude na žalovaném, aby postavil najisto, zda vlastníci a uživatelé dotčených pozemků (konkrétně pozemku PK 230/2) byli o konání místního šetření řádně vyrozuměni a přizváni k němu. Žalobce dále poukazuje na text odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož hranice pozemku PK 230/2 v rámci THM nebyly označeny a vyšetřeny v celém rozsahu. Žalovaný k tomu ve vyjádření k žalobě uvádí, že důvodem tohoto postupu geodézie byla skutečnost, že uvedená hranice nebyla v terénu znatelná v celém rozsahu. Podle názoru soudu právě uvedená formulace uvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela nekoresponduje s jinou částí odůvodnění (shodou okolností obsaženou na téže straně napadeného rozhodnutí – na str. 4), podle níž byl místním šetření vyšetřen takový stav hranice mezi pozemky 231/1 a PK 230/2 v terénu, jaký byl „dotčenými subjekty užíván a respektován“. Na jedné straně tedy uvádí žalovaný, že byl zjištěn stav hranice, jak byl užíván a respektován, současně však připouští, že hranice nebyly vyšetřeny v celém rozsahu. Znamená to snad, že dotčené subjekty určitou část dotčených pozemků 231/1 a PK 230/2 neužívaly, a proto tato část hranice nebyla posuzována? V novém řízení tedy bude na žalovaném, aby tuto nejasnost rovněž odstranil. Naopak žalobci nelze přisvědčit v tom, že by se napadené rozhodnutí opíralo o geometrický plán č. 142-105-023-7 ze dne 6.1.1978, který na výsledky místního šetření z roku 1975 nenavázal. Skutečnost, že je v odůvodnění napadeného rozhodnutí zmíněna existence tohoto geometrického plánu, neznamená, že se o něho napadené rozhodnutí „opírá“. Naopak v odůvodnění napadeného rozhodnutí je uvedeno, že tento geometrický plán na výsledky místního šetření z roku 1975 nenavázal (str. 5) a zároveň je zde opakovaně zdůrazněno, že napadené rozhodnutí vychází právě z provedeného THM. V. Závěr Soud tedy shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. jako nepřezkoumatelné zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí podle § 78 odst. 5 s. ř. s. Otázku nezbytnosti zrušení prvostupňového rozhodnutí nechť posoudí žalovaný. VI. Náklady řízení O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce úspěšný byl, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek za žalobu (3000 Kč) společně s náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba a replika) a tři režijní paušály; to vše podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Celkem se tedy jedná o částku 13 200 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta ve stanovené lhůtě. Žalovaný nebyl úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nemá. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady řízení vznikly. Soud ani neshledal žádný vážný důvod, pro který by mohl osobě na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 9. listopadu 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu