62 A 70/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: Ing. P. N. bytem X zastoupen JUDr. Vojtěchem Dolinou, advokátem sídlem Lešetín IV 777, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: 1. město Uherský Brod sídlem Masarykovo náměstí 100, Uherský Brod 2. EG.D., s.r.o. sídlem Lidická 1873/36, Brno 3. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. KUZL 72679/2025, sp. zn. KUSP 32327/2024 ÚP-OB, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Uherský Brod rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024, č. j. MUUB/116480/2023, ve společném územním a stavebním řízení na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení 1 (dále jen „stavebník“) schválil stavební záměr „Sběrný dvůr Větrná“ na pozemcích parc. č. 7456/1, 6477/3 a 7453/3 v katastrálním území Uherský Brod. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba

2. Žalobce namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že stavební záměr je (a bude provozován) v souladu s právními předpisy a nesníží kvalitu prostředí žalobce a dalších osob v dané lokalitě nad míru přiměřenou místním poměrům. Stavebním záměrem je sběrný dvůr na bioodpad rostlinného původu. Sběrný dvůr zde byl již v minulosti protiprávně provozován, proti čemuž se obyvatelé bránili. Proto mají i nyní obavy.

3. Žalobce požadoval prokázat splnění všech imisních limitů, zejm. pokud jde o hluk, prašnost, dopravní zátěž, otřesy a zplodiny. Opakovaně požadoval doložení hlukové studie, resp. dopravní studie. Správní orgány se v této otázce takřka výlučně odkázaly na orgán ochrany veřejného zdraví – Krajskou hygienickou stanici Zlínského kraje („KHS“) a Ministerstvo zdravotnictví, podle nichž není zapotřebí hluková studie, neboť se v blízkosti nenachází chráněné prostory. Žalobce však v průběhu řízení opakovaně upozornil na to, že v těsném sousedství se nachází nezastavěné pozemky užívané k rekreaci (dříve vlastněné manžely B., nyní panem N.), přičemž není rozhodné, jak jsou tyto sousední pozemky vedeny v katastru nemovitostí. Na nich se nachází stavba pro rodinnou rekreaci.

4. Stavební úřad i Ministerstvo zdravotnictví pracovaly s nesprávnými vzdálenostmi stavebního záměru od okolní zástavby, což se projevilo v tom, že zásah do kvality prostředí a ohrožení vlivem hluku a dalších negativních činitelů majících původ v provozu stavebního záměru bagatelizovaly. Stavba pro účely (byť rekreačního) bydlení se nachází cca 20 m od stavebního záměru, další stavby pro bydlení pak cca 40-60 m (včetně nemovitostí žalobce). Žalobce nesouhlasí se závěrem Ministerstva zdravotnictví, resp. správních orgánů, že by nedostatky v projektové dokumentaci ohledně vzdálenosti staveb neměly vliv na úsudek orgánu ochrany veřejného zdraví. Žalobce považuje za podstatné z hlediska posouzení negativních vlivů stavby (ohrožení hlukem), zda je stavba vzdálena od stavebního záměru 30 m nebo 60 m.

5. Dle žalobce není podložen závěr Ministerstva zdravotnictví, že nelze předpokládat překračování hygienických limitů hluku. V areálu stavebního záměru sídlí technické služby – TSUB, příspěvková organizace, která provozuje nákladní i osobní vozidla, sekačky, traktory, nakladače, plošiny apod. TSUB začínají svůj provoz již v 5.30 hod., tedy ještě v době nočního klidu. Stavba má být navíc provozována i o víkendech, tedy ve dnech pracovního klidu. Předpokládá se i provoz nákladních vozidel. Již nyní je dopravní zátěž plynoucí z provozu TSUB enormní, její zaměstnanci běžně parkují mimo areál. Záměr zjevně nepočítá s dostatečným množstvím parkovacích stání.

6. Ministerstvo zdravotnictví dále pracuje s vyjádřením KHS ze dne 9. 5. 2024, č. j. KHSZL 15434/2024. Toto vyjádření však bylo vydáno až po vydání rozhodnutí stavebního úřadu, nelze proto k němu přihlížet. Žalobce s ním navíc nebyl seznámen.

7. Správní orgány dle žalobce nesprávně pracují s § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. I pokud by stavební záměr byl v souladu s hygienickými limity, ještě to automaticky neznamená, že nenaruší kvalitu prostředí, resp. pohodu bydlení dalších účastníků řízení. Stavební záměr má být situován v ploše, pro kterou je typická drobná výroba (např. stolařství). Není uzpůsobena pro pravidelný provoz nákladních aut produkujících intenzivní hluk spojený s vyvážením odpadu.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný uvádí, že všechny namítané faktory mající vliv na kvalitu prostředí dostatečně posoudil a vypořádal, a to při zohlednění velikosti záměru (dva kontejnery), provozní doby (dva dny v týdnu), veřejného zájmu týkajícího se odpadového hospodářství či vyhodnocení dopravní obslužnosti. Dle stávajícího uspořádání území stanoveného v Územním plánu Uherský Brod se vedle sebe nachází drobná průmyslová oblast a rekreační část s obytnou částí. Žalovaný (i stavební úřad) připouští, že toto uspořádání území je problematické, nicméně záměr je v plochách drobné průmyslové výroby přípustný a významné narušení stávající kvality prostředí nezpůsobí. Námitky o budoucím nezákonném využívání území považuje žalovaný za spekulativní, přestože k němu v minulosti v rámci provozu jiného záměru mohlo docházet.

9. Ve vztahu k požadavku na zpracování hlukové studie z důvodu vlivu hluku ze záměru na rekreační plochy žalovaný uvádí, že žalobce se v této části domáhá ochrany práv třetích osob. Žalovaný připustil, že nejbližší zástavba rodinnými domy je skutečně ve vzdálenosti cca 40 m od navrhovaného záměru, a nikoliv 60 m, jak se uvádí v projektové dokumentaci. Tento nesprávný údaj však nemá na posuzovanou věc zásadní vliv. Rodinný dům žalobce je ve vzdálenosti cca 57 m od navrhovaného záměru, a proto ve vztahu k jeho nemovitosti nedošlo k nesprávnému posouzení vlivu hluku na obytnou zástavbu.

10. Dotčené orgány ochrany veřejného zdraví posoudily stavební záměr a vyhodnotily, že provozem sběrného dvora se nepředpokládá překračování hygienického limitu hluku. Sběrný dvůr bude obsahovat dva vjezdy, přičemž první vjezd ze severní strany, kde se nachází obytná zástavba včetně rodinného domu žalobce, bude sloužit při provozu dvakrát v týdnu pouze pro osobní auta. Hlavní vjezd z opačné, a tedy jižní strany, bude sloužit pro nákladní auta. Na základě takto navrženého provozu dospěl žalovaný k závěru, že provoz sběrného dvora nezpůsobí významné zhoršení intenzity dopravy v řešeném území. Navrhovaný sběrný dvůr má být v provozu dvakrát v týdnu a obsluhován jedním pracovníkem. Žalobci bylo několikrát umožněno seznámit se s doplněnými podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.

12. Žaloba není důvodná.

13. Posuzovaný stavební záměr spočívá v úpravě stávající betonové plochy, oplocení a umístění 2 ks kontejnerů o objemu 5,10 m3 na ploše 470 m2 v areálu TSUB v ploše určené Územním plánem Uherský Brod pro drobnou výrobu a výrobní služby (VD). Kontejnery slouží k ukládání bioodpadu rostlinného původu. Provozní doba sběrného dvora je v sezoně březen-listopad v úterý 13-18 hod. a v sobotu 9-17 hod. Mimo sezonu je sběrný dvůr uzavřen. Hlavní vjezd je navržen z ulice Větrná přes areál TSUB a slouží pro nákladní auta (přeprava kontejnerů) a osobní auta. Další vjezd je z ulice U Zahrádek, ten slouží pro osobní auta. Dům žalobce se nachází cca 57 metrů od tohoto druhého vjezdu.

14. Již jen z takto popsaného charakteru stavebního záměru, charakteru plochy, ve které je umístěn, a vzdálenosti od domu žalobce, vyplývá značně omezená způsobilost stavebního záměru obtěžovat žalobce imisemi spojenými s provozem nad míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě, resp. nad míru stanovenou veřejnoprávními limity. Žalobce s tím poměrně sugestivně nesouhlasí, nicméně v převážné míře buď s úvahami správních orgánu nijak přesvědčivě nepolemizuje, případně mu vadí samotná existence ploch pro výrobu, v jejichž sousedství si postavil rodinný dům.

15. Pro posouzení věci nemá žádný význam to, zda byl v minulosti v areálu TSUB provozován protiprávně sběrný dvůr nebo jiná činnost. Předmětem řízení je výhradně stavba tak, jak je popsána v žádosti o společné povolení a projektové dokumentaci. Ta by měla být také popsaným způsobem užívána. Stavební úřad ani žalovaný nemohou v tomto řízení předjímat, zda stavebník bude podmínky společného povolení porušovat. Nemohou brát v úvahu ani nepodloženou obavu žalobce z toho, zda stavebník v budoucnu nepožádá o rozšíření záměru.

16. Žalovaný k namítaným imisím v napadeném rozhodnutí uvedl, že v daném území se vedle sebe nachází drobná průmyslová oblast a současně klidová rekreační a obytná část. Takové uspořádání území lze vnímat jako problematické. Umisťování staveb v jedné či druhé ploše pak přináší otázky, jakým způsobem bude rušivá oblast ovlivňovat oblast klidovou. Zároveň však v takovém případě nemohou obyvatelé obytné lokality očekávat, že v území nemohou a nebudou probíhat žádné rušivé vlivy. Stavební záměr pak dle žalovaného významně nenaruší současné poměry v území. Dopravní napojení je stávající, hlavní vjezd do sběrného dvora a výjezd z něj bude umístěn z druhé strany (oproti domu žalobce) z ulice Větrná. Záměr bude provozován dva dny v týdnu na ploše 470 m2 a budou zde umístěny dva uzavřené kontejnery. Provoz sběrného dvora ve dnech pracovního klidu logicky plyne z jeho samotného charakteru; jeho smyslem je umožnit obyvatelům města pro účely sběru bioodpadu přivézt tento odpad na určené místo. Ve dnech pracovního klidu má většina pracujících občanů časové možnosti odpad přichystat a přivézt do sběrného dvora. Nelze proto konstatovat, že využití průmyslového areálu pro účely sběrného dvora na bioodpad ovlivní stabilizované území a sousední obytné a rekreační území nad míru přiměřenou stávajícím poměrům.

17. Tím dle zdejšího soudu žalovaný dostatečně odůvodnil svůj závěr, že povolená stavba nepřiměřeně nenaruší kvalitu prostředí, resp. pohodu bydlení žalobce ve smyslu § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Ostatně sám žalobce uvádí, že stavební záměr má být situován v ploše, pro kterou je typická drobná výroba (např. stolařství), se kterou jsou z povahy věci také spojeny určité imise. A také dle zdejšího soudu takto omezený (provozní dobou a dvěma kontejnery výlučně na bioodpad) provoz z charakteru obdobných činností nijak nevybočuje.

18. Co se týče požadavků na doložení hlukové studie, ta není součástí stavební dokumentace požadované dle přílohy č. 8 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb pro vydání společného povolení. Není tedy a priori povinností stavebníka tyto studie předkládat. Jejich vypracování připadá v úvahu v případě, že vyvstanou pochybnosti o tom, jaký bude se stavbou spojen hluk, nebo o tom, zda hluk nepřesáhne zákonem stanovené limity.

19. Žalovaný v otázce hlukové zátěže vycházel primárně ze závazných stanovisek dotčených orgánů, tj. KHS a Ministerstva zdravotnictví. To je ostatně logické, neboť obecně platí, že pokud námitky v odvolání směřují proti obsahu závazného stanoviska, lze za řádné vypořádání odvolacích námitek považovat závěr o tom, že je žalovaný neshledal důvodnými, a reprodukci jejich vypořádání v potvrzujícím závazném stanovisku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 4 As 93/2020-35). Naopak, pokud by žalovaný odvolací námitky směřující proti obsahu závazného stanoviska sám věcně posoudil, zatížil by odvolací řízení podstatnou vadou (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2010, č. j. 5 As 56/2009-63, či ze dne 27. 5. 2022, č. j. 3 As 25/2020-58). Podstatné proto je, zda závazná stanoviska obsahují srozumitelné úvahy, kterými se dotčené orgány řídily při hodnocení podkladů a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se dotčené orgány vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků.

20. Ministerstvo zdravotnictví vzalo v úvahu, že provoz sběrného dvora bude omezený na dva dny v týdnu, nebude při něm používána žádná těžká technika (manipulace s kontejnery a materiálem bude probíhat převážně nosičem kontejnerů s hydraulickou rukou) ani nebude docházet k jakémukoli zpracování bioodpadu (nebude se jednat o trvalé zdroje hluku). Bioodpad zde bude pouze shromažďován a po naplnění kontejneru bude odvezen. Vzhledem k navrženému provozu dvora, jeho umístění, nezatížení předmětné oblasti hlukem (doprava, průmysl, stacionární zdroje), viz např. Strategické hlukové mapy MZ, stav 2022, a dále znalosti území a kontrolní činnosti KHS (vyjádření KHS ze dne 9. 5. 2024, č. j. KHSZL15434/2024) lze usuzovat, že předmětný záměr nebude svým provozem překračovat hygienické limity hluku a nelze předpokládat negativní dopady do ochrany veřejného zdraví před hlukem. Dle Strategických hlukových map MZ (stav 2022) je hodnota Ln pod 45 dB. Vzhledem k tomu nebyla vyžadována hluková studie, neboť ač dojde ke zvýšení dopravního provozu vlivem záměru v předmětném území, nelze předpokládat navýšení v desítkách decibelů a překračování hygienických limitů hluku stanovených v nařízení vlády č. 272/2011 Sb. KHS doposud o žádných stížnostech na dosavadní provoz informována nebyla, a tudíž ani žádné stížnosti řešit nemohla.

21. Ministerstvo zdravotnictví tedy vycházelo zejména z projektové dokumentace, charakteru záměru a Strategických hlukových map MZ (stav 2022), podle kterých v území nedochází k překračování hygienických limitů hluku. Na tom nic nezmění ani dílčí zvýšení dopravního provozu. Zdejší soud považuje závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví a jemu korespondující závěry žalovaného ve svém souhrnu za dostatečně odůvodněné a přesvědčivé. Strategické hlukové mapy sice nevychází z měření úrovně hluku v dané lokalitě. Na druhou stranu ovšem nebylo nijak prokázáno (ale ani tvrzeno), že by v současné době byly hygienické limity hluku překračovány nebo že by se hluk ze stávajícího provozu těmto limitům blížil. Žalobce v žalobě tvrdí pouze to, že se on a blíže neurčená skupina obyvatel cítí být hlukem a dalšími imisemi obtěžováni.

22. Pokud žalobce namítá, že správní orgány nezohlednily v těsném sousedství se nacházející chráněné venkovní prostory – nezastavěné pozemky užívané k rekreaci (dříve vlastněné manžely B., nyní panem N.) – pak ve shodě s vyjádřením žalovaného platí, že taková námitka směřuje k ochraně vlastnických práv třetích osob, což žalobci nepřísluší. Žalobce může jak námitkami uplatněnými v řízení před soudem, tak námitkami uplatněnými ve stavebním řízení hájit pouze své zájmy, resp. ty veřejné zájmy, jejichž nedodržení se promítá do jeho právní sféry.

23. Projektové dokumentaci žalobce vytýká nedostatky ohledně uváděných vzdáleností posuzovaného záměru od staveb pro bydlení. Dle projektové dokumentace se nejbližší stavby pro bydlení nachází 60 metrů od záměru, dle žalobce je to ve skutečnosti pouhých 40 metrů. Zde však platí již shora uvedené. Dům, který je dle měření žalobce uvedeného v žalobě od záměru vzdálen 42 metrů, není domem žalobcovým. Bránit práva jeho vlastníků žalobci nepřísluší. Žalobcův dům je dle stejného měření od záměru vzdálen 57 metrů. Pokud jde o správnost úvah žalovaného a dotčených orgánů ve vztahu k zásahu do práv žalobce, lze se ztotožnit se závěrem, že daný rozdíl (3 m) nemá na správnost úsudku orgánu ochrany veřejného zdraví vliv.

24. Žalobce dále namítá procesní vadu spočívající v tom, že před vydáním rozhodnutí nebyl seznámen s vyjádřením KHS ze dne 9. 5. 2024, č. j. KHSZL15434/2024. K tomu zdejší soud uvádí, že toto vyjádření není součástí správního spisu (neobstaral je žalovaný ani mu nebylo předloženo). Odkazuje se na něj však závazné stanovisko Ministerstva zdravotnictví.

25. Z procesního hlediska je závazné stanovisko úkonem správního orgánu prováděným podle části čtvrté zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), při jehož vydávání dotčený orgán postupuje podle § 154 správního řádu. Závazné stanovisko se vydává zjednodušeným neformálním postupem mimo správní řízení. Při jeho obstarávání má však dotčený orgán vést ve věci spis přiměřeně podle § 17 správního řádu.

26. Jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud dojde v odvolacím řízení v souladu se zákonem k doplnění o další podklady pro vydání rozhodnutí (včetně podkladů, z nichž vychází potvrzení nebo změna závazného stanoviska), musí být o takovém doplnění účastníci řízení informováni a musí mít možnost se k nově opatřeným podkladům pro vydání rozhodnutí (důkazům) vyjádřit. Tomuto právu musí také odpovídat adekvátní odezva odvolacího správního orgánu; způsob této reakce záleží na okolnostech konkrétního případu, zejména na procesním postupu, vývoji v řízení a aktivitě účastníků řízení (tj. na obsahu jejich námitek, vyjádření apod.). Pokud je tedy v průběhu odvolacího řízení zákonným způsobem doplněn důkazní stav o další podklady (včetně podkladů týkajících se zákonnosti závazného stanoviska, popř. jeho souladu s veřejným zájmem), z nichž odvolací orgán či dotčený orgán vychází při svých zjištěních, je odvolací orgán povinen umožnit účastníkům vyjádřit se k takovým podkladům a zaujmout k nim své stanovisko (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, č. j. 5 As 182/2017-68).

27. V nynější věci je dle Ministerstva zdravotnictví vyjádření KHS ze dne 9. 5. 2024, č. j. KHSZL15434/2024, pouze vyjádřením dotčeného orgánu (KHS) k odvolání žalobce v rámci předání spisu nadřízenému dotčenému orgánu (Ministerstvu zdravotnictví), nejedná se tedy z hlediska předmětu řízení o nový zásadní odborný skutkový podklad. Z toho logicky plyne, že vyjádření bylo vydáno po vydání rozhodnutí stavebního úřadu. Na tom však není nic problematického, neboť dotčené orgány i správní orgány vycházejí ze skutkového stavu v době jejich rozhodování.

28. V závazném stanovisku Ministerstva zdravotnictví se dané vyjádření opakovaně zmiňuje. Jediným konkrétním zjištěním, které z něj Ministerstvo zdravotnictví čerpá, je ovšem to, že KHS doposud nebyla informována o žádných stížnostech na dosavadní provoz, a tudíž ani žádné stížnosti řešit nemohla. S tímto závěrem žalobce v následném vyjádření k podkladům rozhodnutí ani v žalobě nijak nepolemizuje. A není to ani v rozporu se správním spisem. Obě stížnosti založené ve správním spise jsou adresovány jiným subjektům (první z nich paní Ř., tj. patrně referentce stavebního úřadu, druhá z nich dle obsahu patrně radě města). Byť by tedy bylo minimálně vhodné, aby dané vyjádření KHS bylo součástí spisu, aby se s ním účastníci řízení mohli seznámit, postupem žalovaného v nynější věci nebyl žalobce zkrácen na svých právech způsobem, který by mohl mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

29. K požadavku žalobce na vypracování dopravní studie žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že posuzovaným záměrem se do území neumisťuje nová komunikace a vyhodnocení vlivu dopravy z provozu sběrného dvora na stávající dopravní poměry v území bylo možno vyhodnotit na základě údajů uvedených v projektové dokumentaci týkajících se zejména provozu sběrného dvora, závěrů dotčených orgánů i znalostí místních poměrů. V případě komunikace v ulici U Zahrádek se jedná o stávající místní komunikaci, přičemž provoz sběrného dvora bude probíhat dvakrát v týdnu zejména z druhé strany z ulice Větrná.

30. Také toto hodnocení je dle zdejšího soudu z hlediska žalobcem uplatněných námitek dostačující a žalobce je nijak relevantně nevyvrací. K požadavku na vypracování dopravní studie žalobce pouze zcela obecně tvrdí, že již nyní je dopravní zátěž plynoucí z provozu TSUB enormní, aniž by to blíže specifikoval. Konkrétnější je pouze v tvrzení, že zaměstnanci TSUB běžně parkují mimo areál. Toto tvrzení je však jak neprokázané (z fotografie 6 zaparkovaných automobilů v blízkosti bytových domů to lze stěží dovodit), tak z hlediska záměru v podstatě irelevantní. Dva kontejnery na bioodpad uvnitř areálu TSUB totiž z povahy věci nejsou spojeny s žádnými nároky na parkování vozidel. Sezónní obsluha provozu sběrného dvora po dva dny v týdnu pak předpokládá jediného zaměstnance.

V. Závěr a náklady řízení

31. Ze shora uvedených důvodů zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 s. ř. s. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Osobám zúčastněným na řízení zdejší soud neuložil žádnou povinnost ani neshledal jiné zvláštního zřetele hodné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 22. července 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.