62 A 81/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. v právní věci žalobce: H. I. H. Z., st. příslušnost Irácká republika, bytem M., H. 393/67, zastoupený Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6.8.2014, č.j. MV-45138-3/SO-2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6.8.2014, č.j. MV- 45138-3/SO-2014, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 5.3.2014, č.j. OAM-71792-28/DP-2012. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení i uvedeného prvostupňového rozhodnutí. I. Podstata věci Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“), dne 5.3.2014, pod č.j. OAM-71792-28/DP-2012, zamítlo žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu činnosti „výkonný manažer – účast v právnické osobě“ a zároveň rozhodlo podle § 44a odst. 3, § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), tak, že doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se neprodlužuje, neboť žalobce přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu, když byla na jeho straně zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území České republiky. Prvostupňový orgán své rozhodnutí odůvodnil v tom směru, že ačkoli měl žalobce povolen pobyt za účelem podnikání (účast ve společnosti REEMA CRYSTAL s.r.o.), vykonával práci, aniž by k tomu měl povolení k zaměstnání podle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Tuto skutečnost dokládá dohoda o provedení práce a příjmové pokladní doklady k příjmům žalobce plynoucím měsíčně z dohody o provedení práce. Vedle toho žalobce pobíral měsíčně odměnu z titulu funkce jednatele společnosti REEMA CRYSTAL s.r.o. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal blanketní odvolání, které nedoplnil ani v poskytnuté dodatečné lhůtě. Žalovaná tedy prvostupňové rozhodnutí přezkoumala ve smyslu § 89 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), přičemž dospěla k závěru, že ve správním řízení bylo prokázáno, že žalobce prováděl závislou práci, aniž by k tomu měl povolení k zaměstnání. Tento závěr nyní žalobce napadá podanou žalobou. II. Shrnutí žaloby Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Tuto nezákonnost žalobce spatřuje v nesprávném výkladu § 89 zákona o zaměstnanosti. Podle žalobce uzavření jakékoli dohody o provedení práce nemá automaticky za následek výkon závislé práce, na kterou musí mít cizinec povolení k zaměstnání. Nejprve musí být podle žalobce zohledněn druh vykonávané činnosti. Podstatným totiž je, zda činnost takto vykonávaná spadá pod plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby. Žalobce argumentuje tak, že nevykonává práci, jež bezprostředně souvisí s vlastním předmětem podnikání zaměstnavatele ve smyslu § 89 zákona o zaměstnanosti, nýbrž podle dohody o provedení práce vykonává práci, která souvisí s organizačním chodem společnosti. Práce spojené s chodem společnosti nelze podle žalobce označit za výkon práce související s předmětem podnikání, a proto se na něj povinnost disponovat povolením k zaměstnání nevztahuje. Žalobce dále namítá, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, neboť přezkum prvostupňového rozhodnutí byl omezen na konstatování, že bylo prokázáno, že žalobce vykonával u společnosti REEMA CRYSTAL s.r.o. závislou činnost, přitom z napadeného rozhodnutí podle žalobce neplyne, zda se žalovaná zabývala zněním § 89 zákona o zaměstnanosti, jehož výklad byl v řízení v prvním stupni sporný. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. III. Shrnutí vyjádření žalované Žalovaná uvádí, že ze znění § 89 ani z jiného ustanovení zákona o zaměstnanosti nevyplývá žalobcem tvrzená výjimka z povinnosti mít platné povolení k zaměstnání v případě uzavření dohody o provedení práce. Žalovaná dále odmítá námitku nepřezkoumatelnosti svého rozhodnutí a uvádí, že nebyla zjištěna nezákonnost prvostupňového rozhodnutí ani řízení, které jeho vydání předcházelo. Vzhledem k absenci jakýchkoli odvolacích námitek žalovaná nepovažovala za nutné zabývat se výkladem § 89 zákona o zaměstnanosti. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedeného důvodu navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí, tu soud uvádí, že správní rozhodnutí je přezkoumatelné, pokud je seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti správní orgán vzal za podklad svého rozhodnutí, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. V napadeném rozhodnutí se žalovaná vypořádala se zákonností prvostupňového rozhodnutí následovně: „[k]omise má za to, že správní orgán I. stupně řádně odůvodnil výrok rozhodnutí, a že rozvedl úvahy, kterými se řídil při hodnocení důkazů, jež získal provedeným dokazováním. Komise dále konstatuje, že stav věci byl správním orgánem I. stupně zjištěn v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb. a že byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, a dále ve spojení s § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/199 Sb. Ze strany správního orgánu I. stupně bylo dostatečným způsobem prokázáno, že účastník řízení vykonával u společnosti REEMA CRYSTAL s.r.o. závislou činnost na základě dohod o provedení práce, aniž by disponoval platným povolením vydaným příslušným Úřadem práce. Komise současně shledala, že odvolání neobsahuje žádné nové skutečnosti ve smyslu § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., které by vedly ke zrušení původního rozhodnutí.“. S ohledem na to, že žalobce žádné konkrétní odvolací námitky neuplatnil, odůvodnění rozhodnutí žalované odpovídá požadavku obsaženému v § 89 odst. 2 věty první správního řádu, podle něhož odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Rozhodnutí žalované obsahuje při absenci jakýchkoli odvolacích námitek sice strohou, ale pro zdejší soud ještě přezkoumatelnou argumentaci, která danému požadavku odpovídá. Při soudním přezkumu odvolacího rozhodnutí je třeba vzít v úvahu, že ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek. Případné mezery v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované proto mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně. Argumentace uvedená v rozhodnutí žalované ve spojení s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí podle zdejšího soudu splňuje kritéria přezkoumatelného správního rozhodnutí, a to i se zohledněním skutečnosti, že pro řízení před žalovanou nebyla žalobcem předestřena žádná argumentace, jež by konkrétním způsobem mířila proti rozhodnutí prvostupňového orgánu. Pokud jde o žalobní námitky týkající se věci samé, jejich obsahem je polemika s právním názorem žalované a prvostupňového orgánu. Žalobce přitom po stránce skutkové nezpochybňuje, že uzavřel dohodu o provedení práce se společností REEMA CRYSTAL s.r.o. a že na jejím základě vykonával práci, za kterou pobíral příjem. Podle žalobce však pro tuto práci, kterou popisoval jako činnost související s chodem společnosti, nikoli však s předmětem jejího podnikání, povolení k zaměstnání ve smyslu § 89 zákona o zaměstnanosti nepotřeboval. Tento právní výklad žalobce však zdejší soud nesdílí. Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc podstatné skutečnosti. Dne 14.11.2012 žalobce podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem výkonu činnosti „výkonný manažer – účast v právnické osobě“, pro který mu byl pobyt povolen na dobu od 15.1.2011 do 14.1.2013. K této žádosti žalobce mimo jiné připojil potvrzení o zajištění ubytování na dobu bez omezení na adrese M. u B., H. 393/67, výpis z obchodního rejstříku REEMA CRYSTAL s.r.o. a potvrzení o tom, že žalobce ani REEMA CRYSTAL s.r.o. nemají evidované daňové nedoplatky ani splatné nedoplatky na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na sociální politiku zaměstnanosti. K výzvě k předložení dokladu prokazujícího úhrnný měsíční příjem ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců žalobce prvostupňovému orgánu předložil oznámení o nástupu do zaměstnání ze dne 31.12.2012, hromadné oznámení zaměstnavatele ze dne 31.12.2012, soupis sociálního a zdravotního pojištění za prosinec 2012, přihlášku zaměstnavatele -plátce pojistného (REEMA CRYSTAL s.r.o.) ze dne 31.12.2012 a přihlášku do registru zaměstnavatelů ze dne 31.12.2012, dále výdajové pokladní doklady za měsíc září až prosinec 2012 z dohody o provedení práce uzavřené mezi REEMA CRYSTAL s.r.o. a žalobcem, a to za každý měsíc ve výši 10 000 Kč, a výdajový pokladní doklad REEMA CRYSTAL s.r.o. na částku 43 410 Kč z titulu odměny žalobce jako jednatele za rok 2012. Prvostupňový orgán dále zjistil, že úřad práce žalobci nevydal žádné rozhodnutí o povolení k zaměstnání. Dne 3.7.2013 bylo prvostupňovému orgánu doručeno vyjádření žalobce, ve kterém prostřednictvím svého zástupce uvedl, že prvostupňovému orgánu předložil dohodu o provedení práce, z níž vyplývá, že jako zaměstnanec měl provádět práce spojené s organizačním chodem firmy. Žalobce tu odmítl, že by vykonával práci, jež by souvisela s vlastním předmětem podnikání, a odkázal na informace, které mu údajně byly poskytnuty Úřadem práce Brno-město. K výše uvedenému soud především poznamenává, že součástí správního spisu předmětná dohoda o provedení práce není, což zcela jistě představuje procesní pochybení prvostupňového orgánu a žalované, neboť své rozhodnutí opírají po stránce skutkové mimo jiné o listinu, která ve správním spisu chybí. Z podání žalobce je však zřejmé, že existenci této dohody nepopírá, naopak jejím obsahem argumentuje. Existence pracovněprávního vztahu žalobce a REEMA CRYSTAL s.r.o. je však doložena i výše specifikovanými listinami, zejména oznámením o nástupu do zaměstnání, hromadným oznámením zaměstnavatele, soupisem sociálního a zdravotního pojištění a výdajovými pokladními doklady na příjmy plynoucí žalobci z dohody o provedení práce. Proto má zdejší soud po stránce skutkové za nesporné, že žalobce byl v pracovněprávním vztahu s REEMA CRYSTAL s.r.o. Podle § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), může být závislá práce vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Podle § 89 zákona o zaměstnanosti ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc, může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Podle § 178b odst. 1 zákona o pobytu cizinců se zaměstnáním pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnání se rovněž považuje plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Zákon o zaměstnanosti tedy za zaměstnání považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem nebo členem statutárního orgánu u společností s ručením omezeným. Tím spíše je pak zaměstnáním výkon činností „spojených s organizačním chodem firmy“ vykonávaných jednatelem v rámci pracovně právního vztahu založeného dohodou o provedení práce. Dohoda o provedení práce totiž ve smyslu § 3 zákoníku práce zakládá vztah, jehož předmětem je závislá práce, jejímž obsahem jsou práva a povinnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli. Na základě dohody uzavřené mezi žalobcem a REEMA CRYSTAL s.r.o. nelze než usuzovat, že žalobce pro svého zaměstnavatele vykonával práci; ostatně jinak by uzavření dohody o provedení práce na „činnost spojenou s organizačním chodem firmy“ nedávalo jakýkoli smysl. Podpůrně lze poukázat na to, že tato činnost též koresponduje účelu dlouhodobého pobytu, jak byl žalobci již dříve udělen, tedy „výkonný manažer, účast v právnické osobě“. Činnost výkonného manažera odpovídá činnosti specifikované žalobcem ve vyjádření v prvostupňovém řízení – tedy že jde o činnost spojenou s organizačním chodem REEMA CRYSTAL s.r.o. Pokud tedy žalobce coby jednatel společnosti vstoupil se společností do výše specifikovaného pracovněprávního vztahu, což ostatně v žalobě nikterak nezpochybňuje, byl povinen zajistit si ve smyslu § 89 zákona o zaměstnanosti povolení k zaměstnání od příslušné pobočky úřadu práce. Žalobce tak neučinil, ač vykonával coby cizinec závislou práci v pracovněprávním poměru. Prvostupňový orgán i žalovaná tak s ohledem na to, že žalobce vykonával pro REEMA CRYSTAL s.r.o. závislou práci na základě dohody o provedení práce, jež měla spočívat v činnostech spojených s organizačním chodem společnosti, dospěly ke správnému závěru, že na vzniklý pracovněprávní vztah, z něhož žalobci plynul pravidelný příjem, nelze nahlížet jinak než jako na zaměstnání. Na takový výkon práce bez povolení k zaměstnání, pak zákonodárce ve smyslu legislativní definice podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti nahlíží jako na nelegální práci. Soud se tedy ztotožňuje s hodnocením skutkového stavu provedeného prvostupňovým orgánem a žalovanou, který v tomto rozsahu, tedy v otázce výkladu § 89 zákona o zaměstnanosti, žalobce v podané žalobě zpochybňoval. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by způsobovala nepřezkoumatelnost či měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. V. Náklady řízení Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s.ř.s., podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému nenáleží; to náleží žalované. Té však žádné náklady vynaložené nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 18. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu