62 A 86/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobkyně: J. A. sídlem B. n. O. 175 zastoupena Mgr. Lukášem Smutným, advokátem sídlem Václavské náměstí 832/19, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2025, č. j. MZE-69095/2025-13123, sp. zn. MZE-49774/2025, takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 26. 9. 2025, č. j. MZE-69095/2025-13123, sp. zn. MZE-49774/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Smutného. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský rozhodnutím ze dne 14. 5. 2025, č. j. UKZUZ 080328/2025, žalobkyni dle § 22 odst. 8 písm. a) zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), zakázal uvádět do oběhu v rozhodnutí specifikované osivo určené „ke klíčení“ či „pro pěstování Microgreens“ (Pak Choi bílé, Ředkvička Red Coral, Pisum sativum odrůda Affyla, Hrách setý Maple Pisum sativum, Růžová kedlubna, Brokolice Raab, Hořčice setá, Jetel inkarnát, Kukuřice setá, Pak Choi Tatsoi, Slunečnice roční, Červené zelí, Ředkev Daikon, Ředkev Rambo, Mangold Fordhook a Červená řepa Bull’s Blood). Žalobkyně dle správního orgánu uváděla do oběhu osivo, které nesplňovalo požadavek § 3 odst. 3 zákona o oběhu osiva a sadby, podle něhož lze rozmnožovací materiál zemědělských druhů a zelenin uvádět do oběhu pouze tehdy, náleží-li k registrované odrůdě nebo odrůdě zapsané ve společném katalogu odrůd nebo náleží k úředně oznámenému ekologickému heterogennímu materiálu; nesplňovalo požadavek § 3 odst. 1 písm. a) a b) zákona o oběhu osiva a sadby, podle něhož lze rozmnožovací materiál zemědělských druhů a zelenin uvádět do oběhu pouze pokud náleží k jedné ze stanovených kategorií rozmnožovacího materiálu; a zároveň nesplňovalo požadavky na označování obalů malých balení osiv předepsanými údaji dle § 19a odst. 2 zákona o oběhu osiva a sadby, podle něhož musí být malé balení osiva při uvádění do oběhu opatřeno označením druhu, označením odrůdy, údajem o kategorii a generaci, číslem partie, označením dodavatele, údajem o hmotnosti nebo počtu kusů a údajem o dodatečné úpravě osiva. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba

2. Žalobkyně namítá, že semena microgreens nejsou osivem ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby. Názor žalovaného, že osivo pro microgreens je stejné jako osivo pro běžné pěstování zeleniny a polních plodin, je nepřípustně zjednodušující a ignoruje účel použití semen, jenž je rozhodujícím kritériem pro určení jejich právního režimu. Zákon o oběhu osiva a sadby i Směrnice Rady 2002/55/ES ze dne 13. června 2002 o uvádění osiva zeleniny na trh (dále jen „směrnice 2002/55/ES“) regulují rozmnožovací materiál, tedy osivo určené k pěstování rostlin za účelem další reprodukce nebo produkce dospělé rostliny. Osivářská legislativa chrání zejména genetickou identitu odrůd, kvalitu a zdravotní stav rozmnožovacího materiálu, jakož i stabilitu zemědělské produkce. Tyto předpisy se nevztahují na semena určená k přímé spotřebě, ať již formou klíčků nebo microgreens. Naopak unijní právo s touto kategorií výslovně pracuje v rámci potravinového práva, zejména prováděcí nařízení Komise (EU) č. 208/2013 ze dne 11. března 2013 o požadavcích na sledovatelnost u klíčků a semen určených k produkci klíčků (dále jen „nařízení 208/2013“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin. Žalovaný si přitom v další části rozhodnutí sám protiřečí, pokud uvádí, že semena pro microgreens jsou osivem a musí splňovat osivářskou legislativu, avšak na straně druhé by dle žalovaného zařazení těchto semen pod režim zákona o oběhu osiva a sadby bylo nepřiměřené, neboť požadavky tohoto režimu jsou irelevantní pro jejich použití jako potraviny.

3. Samotná skutečnost, že se jedná o semena, dle žalobkyně ještě neznamená, že se jedná o osivo ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby. Ten reguluje výlučně semena, která jsou určena k pěstování jako rozmnožovací materiál. Semena žalobkyně však byla uváděna do oběhu výhradně k účelu klíčení nebo pěstování microgreens, tedy k účelu spotřeby rostliny v rané vegetativní fázi, nikoli k jejímu dalšímu rozmnožování či pěstování do dospělé formy. Skutečnost, že každé semeno technicky klíčí, nemůže být sama o sobě kritériem pro jeho kvalifikaci jako osiva, jinak by bylo nutné za osivo považovat i potraviny běžně prodávané v maloobchodě (např. hrách, čočku, slunečnici), koření nebo krmivo, což je zjevně absurdní. Žalovaný zaměňuje biologický proces klíčení s právním pojmem rozmnožovacího materiálu. Argumentace žalovaného, že při posuzování kvalifikace semen vycházel i z podnikatelské činnosti žalobkyně, resp. z toho, že žalobkyně na svém e-shopu prodává i osivo určené pro „klasické“ pěstování, je dle žalobkyně irelevantní. Právní režim konkrétního výrobku nelze odvozovat od jiného sortimentu téhož podnikatele, ale výhradně od vlastností a účelu daného výrobku.

4. Přístup žalovaného, který paušálně odmítá argument žalobkyně týkající se rozdílné praxe v jiných členských státech EU jako nerelevantní, je dle žalobkyně v rozporu se zásadou eurokonformního výkladu a se zásadou jednotného trhu.

5. Žalovaný uvádí, že nepožaduje dodržení požadavků zákona o oběhu osiva a sadby pouze tehdy, je-li z označení zřejmé, že se jedná o semena určená výhradně pro microgreens. Žalobkyně však svá semena jednoznačně označovala jako „ke klíčení“ a „pro pěstování microgreens“, což je nejpřesnější možné vymezení jejich účelu. Žalovaný dále připouští, že pokud je jiný účel semen deklarován a zboží „adekvátně označeno“, mohou být semena považována za potravinu. Poté však nepřípustně dovozuje, že pokud se žalobkyně neprokázala registrací u Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), nelze její výrobky považovat za potravinu. Právní povaha výrobku je ovšem objektivní kategorií, která nezávisí na tom, u jakého orgánu je podnikatel registrován, ani na tom, jaké je označení na etiketě.

6. Žalobkyně dále popisuje dílčí pochybení skutkových zjištění zachycených v protokolu o kontrole ze dne 29. 4. 2025, pro která tento podklad dle žalobkyně nemůže obstát. Žalobkyně také považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný s většinou odvolacích námitek nevypořádal individuálně a konkrétně, ale omezil se na obecný souhlas s postupem prvostupňového orgánu.

7. Závěrem žalobkyně namítá, že zvláštní opatření v podobě zákazu uvádět semena na trh je zcela nepřiměřené, neboť se zde jedná o semena microgreens, která jsou nezávadná a vede se pouze formální spor o jejich označování.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný uvádí, že nepožaduje dodržování požadavků zákona o oběhu osiva a sadby pouze tehdy, pokud je z označení osiva zřejmé, že se jedná o osivo určené výhradně k pěstování klíčních rostlin určených k přímé konzumaci na základě nařízení 208/2013. To však vyvrátila žalobkyně již v odvolání, v němž uvedla, že semínko se nejí, zůstane v substrátu nebo nahoře a není to ani potravina. Tudíž se nemůže jednat technicky vzato o semena určená k produkci klíčků. Pokud by se jednalo o semena, jejichž účelem je přímá lidská konzumace jako potraviny, podléhají subjekty, které je uvádí do oběhu, dozoru SZPI, u které však žalobkyně není registrována.

9. Napadené opatření není nepřiměřené, neboť žalobkyně protiprávně uvádí na trh nesprávně označená balení semen, která prezentuje jako semena nepodléhající žádné právní úpravě. Přitom platí, že osivo zelenin a jiných plodin pro pěstování klíčních rostlin určených k přímé konzumaci lze v České republice uvádět do oběhu, pokud jsou dodrženy požadavky vyplývající ze zákona o oběhu osiva a sadby.

10. Článek 1 písm. ii) nařízení 208/2013 upravuje pravidla pro sledovatelnost šarží semen určených k produkci klíčků. Tyto klíčky slouží k přímé konzumaci jako potravina, jak vyplývá z čl. 2 písm. a) uvedeného nařízení, podle něhož se „klíčky“ rozumí produkty získané naklíčením semen a jejich vývojem ve vodě nebo jiném médiu, sklizené před vytvořením pravých listů, které jsou určeny ke konzumaci celé včetně semene. Pokud žalobkyně potvrdila, že se nejedná o potravinu a účelem není konzumace semen, postupoval žalovaný správně podle zákona. Žalobkyní namítaný účel využití semen (stejně jako název microgreens) český právní řád nezná. Z povahy účelu využití, který uvádí a deklaruje žalobkyně v žalobě, vyplývá, že se jedná o semena, která „klíčením“ a „pěstováním microgreens“ fakticky „pěstuje“ a „rozmnožuje“. Není pravdou, že by se proces „zastavil“ a skončil u samotného klíčení, naopak výsledek tohoto klíčení, jak sama žalobkyně potvrzuje, slouží k pěstování microgreens, tedy k dalšímu botanickému vývoji. Není prokázáno, že pěstování microgreens nemůže sloužit k rozmnožování.

11. Na etiketách kontrolovaného zboží bylo variantně uvedeno, že semena jsou určena „ke klíčení“ a „pro pěstování microgreens“. Označení „pro pěstování microgreens“ přitom dle žalovaného naplňuje pojem „pěstování“ ve smyslu zákona. Na etiketách tedy chybělo slovo „výhradně“ a současně bylo použito bez bližšího vysvětlení slovo „microgreens“, kterému řada běžných spotřebitelů bezprostředně nerozumí. Označení balení tedy opravdu bylo nejednoznačné. Pokud existuje více potenciálních účelů použití semen (osivo, krmiva, surovina, potravina, semena k produkci klíčků, microgreens), musí být na obalu dle žalovaného uveden jednoznačný účel jejich použití. Žalovaný dodává, že ať už je zboží osivem nesplňujícím požadavky pro uvádění do oběhu dle zákona o oběhu osiva a sadby, anebo potravinou distribuovanou neregistrovaným potravinářským podnikatelem, vždy se jedná o riziko, že se na trh může dostat osivo nebo potravina ohrožující zdraví lidí, popřípadě životní prostředí; v případě trhu s osivy pak rizika související s genetickou identitou odrůd, kvalitou rozmnožovacího materiálu a s možným výskytem fytosanitárních rizik. Žalobkyně nijak blíže nevysvětluje, jak může spotřebitel (popřípadě další distributor výrobku) dospět k legálnímu způsobu jeho použití na základě jakési „objektivní povahy produktu“ či „účelu jeho uvádění do oběhu“, aniž by si spolehlivou a pravdivou informaci o přípustném účelu použití výrobku přečetl na etiketě.

IV. Posouzení věci

12. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání.

13. Žaloba je důvodná.

14. V první řadě se zdejší soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobkyně spatřuje jednak v tom, že se žalovaný s většinou odvolacích námitek individuálně a konkrétně nevypořádal a omezil se na obecný souhlas s postupem prvostupňového orgánu, a dále ve vnitřní rozpornosti úvah žalovaného.

15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že základní spor spočívá v tom, zda semena dovezená z členských států EU jsou rozmnožovacím materiálem rostlin a musí splňovat požadavky vyplývající ze zákona o oběhu osiva a sadby. Zásadní je dle žalovaného účel použití semen, který určuje jejich právní režim. Pokud jsou semena určena k jinému účelu, například k výrobě potraviny, pak by neměla být považována za osivo ve smyslu zákona.

16. Zařazení semen určených k produkci klíčků a microgreens pod režim zákona o oběhu osiva a sadby by podle žalovaného vedlo k nepřiměřené administrativní, organizační a finanční zátěži subjektů působících v této oblasti na českém trhu, neboť by semena určená k produkci klíčků nebo k microgreens musela splňovat parametry a další požadavky (např. nutnost registrované odrůdy, specifického značení, certifikace atd.), které jsou irelevantní pro jejich použití jako potraviny.

17. Prvostupňový orgán dle žalovaného nepochybil, pokud považoval semena, která jsou předmětem napadeného rozhodnutí, za rozmnožovací materiál ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby, neboť ze spisového materiálu vyplývá, že informace na etiketách obalů uvádějící ve svém textu dvě různá možná použití osiva – 1) ke klíčení a 2) pro pěstování microgreens – mohou vzbuzovat dojem, že se jedná o rozmnožovací materiál rostlin spadající do působnosti zákona.

18. Na obalu uvedená informace „k pěstování“ a „ke klíčení“ není dostatečně jednoznačná, může dokonce vyvolávat pochybnost, zda tento text na obalu osiva není ze strany žalobkyně účelově zavádějící. Všechna semena (osivo) jsou a priori určena ke klíčení a k pěstování a žalobkyně uvádí do oběhu (např. prostřednictvím svého e-shopu) i osivo určené pro běžné pěstování zeleniny nebo jiných plodin, na které se vztahuje zákon o oběhu osiva a sadby. Prvostupňový orgán tedy při posuzování kvalifikace semen v podstatě vycházel z deklarovaného účelu jejich uvádění na trh – pro pěstování a klíčení – a z podnikatelské činnosti žalobkyně. Dle žalovaného informace uvedené na etiketách balení semen nebyly pro spotřebitele srozumitelné a jednoznačně nestanovily účel použití semen, naopak byly matoucí.

19. Dále žalovaný uvedl, že směrnice 2002/55/ES ani zákon o oběhu osiva a sadby nijak nerozlišují, kde se osivo použije (např. pro pěstování na poli, ve skleníku, v interiéru, nebo pro produkci tzv. microgreens). Stejně tak neobsahuje definici pojmů jako „semena ke klíčení“, „mikrosemínka“ nebo „pro pěstování microgreens“. Zákon v § 2 odst. 1 písm. c) definuje osivo jako semena k rozmnožování nebo pěstování rostlin. Není rozhodující, zda je rostlina pěstována do fáze sklizně plodů, nebo pouze do fáze děložních listů – v obou případech se jedná o pěstování rostliny. Pro pojem „semeno“ v kontextu zákona je rozhodující, zda je semeno určeno k pěstování – v takovém případě se jedná o osivo. Při klasifikaci semen pro pěstování microgreens jako osiva tedy prvostupňový orgán postupoval v souladu s platnou legislativou a odbornou terminologií. Pokud jsou semena deklarována jako osivo určené k pěstování, podléhají režimu zákona.

20. Žalovaný však zároveň připouští (podobně jako prvostupňový orgán), že v některých případech může být účel použití semen odlišný – například pokud jsou určena výhradně k produkci klíčků nebo microgreens určených výhradně k přímé lidské konzumaci. Pokud je tedy jiný účel semen deklarován a zboží adekvátně označeno, v takovém případě mohou být tato semena považována například za potravinu ve smyslu potravinového práva. V tom případě však platí, že fyzická nebo právnická osoba, která prodává semena určená k produkci klíčků pro lidskou spotřebu, musí být zaregistrována u SZPI ve smyslu § 3 odst. 1 písm. i) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a ve smyslu článku 6 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin. Touto registrací u SZPI se žalobkyně během kontroly ani po ní neprokázala.

21. Skutková zjištění v rámci kontroly tudíž dle žalovaného odůvodňovala okamžitý zákaz prodeje dotčeného zboží (osiva). V opačném případě by hrozilo riziko, že by tato semena byla použita k běžnému výsevu se všemi souvisejícími fytosanitárními riziky. Podle žalovaného by měla žalobkyně bezodkladně přistoupit ke změně etiket dotčeného zboží (balení semen), ze kterých bude jednoznačně vyplývat, zda se jedná o osivo ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby nebo o potravinu ve smyslu zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. Pouze na základě jasného a nezaměnitelného označení lze určit, který právní režim se na daný produkt vztahuje.

22. K odůvodnění napadeného rozhodnutí zdejší soud uvádí, že se ztotožňuje s úvodní úvahou žalovaného, že pro určení právního režimu semen je rozhodující účel jejich použití. Semena stejného druhu rostliny pak, jak uvádí i žalobkyně, běžně mohou sloužit různým účelům – jako osivo, jako potravina, surovina pro výrobu potraviny nebo jako krmivo pro zvířata (typicky např. kukuřice). V běžných situacích je pak z hlediska spotřebitele (i z objektivního hlediska, neboť byť se jedná o stejný druh rostliny, semena se nepochybně liší, což však bez adekvátního označení nelze jednoduše rozpoznat) vodítkem označení semen při jejich uvádění na trh.

23. Ve zbytku jsou ovšem dle zdejšího soudu úvahy žalovaného v napadeném rozhodnutí v podstatné míře chybné, případně nekoherentní. V prvé řadě se jedná o výtky žalovaného stran označení účelu použití semen na etiketách. Ty lze přijmout pouze v případě semen Pisum sativum odrůdy Affyla (která byla v původním balení zahraničního dodavatele); u ostatních semen byl účel jejich použití na obalu uveden, a to označením „ke klíčení“ (Jetel inkarnát) a označeními „ke klíčení“ a „pro pěstování Microgreens“ (všechna ostatní semena).

24. Na označení na etiketách nevidí zdejší soud ve shodě se žalobkyní nic nejednoznačného či matoucího. Průměrný spotřebitel v daném segmentu trhu z označení „ke klíčení“ bude schopen dovodit, že se jedná o semena určená k produkci klíčků (anglicky „sprouts“), které se získají naklíčením semen a jejich vývojem v řádu jednotek dnů, sklízí se před vytvořením pravých listů a jsou určeny ke konzumaci celé včetně semene (ve shodě s oběma stranami odkazovaným nařízením 208/2013). Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalovaný má technicky pravdu v tom, že všechna semena (ať už je účel jejich použití jakýkoliv) jsou schopna klíčit. Microgreens jako kategorii vnitrostátní ani unijní právo nedefinují. Obecný význam daného pojmu je ovšem přesto dle zdejšího soudu poměrně jednoznačný. Jako microgreens se označují rostliny vyvíjející se v řádu nižších jednotek týdnů do stádia prvních pravých listů, u nichž se poté konzumují pouze stonky a listy, nikoliv semena. Pokud většina obalů semen nesla obě označení, nelze dospět k jinému závěru, než že byla určena k oběma účelům použití. Semena Jetele inkarnátu pak pouze ke klíčení.

25. Žalobkyni lze dát za pravdu také v tom, že pro hodnocení věci nehraje roli to, že kromě semen „ke klíčení“ a „pro pěstování Microgreens“ zároveň uváděla do oběhu i osivo určené pro běžné pěstování zeleniny nebo jiných plodin, na které se nesporně vztahuje zákon o oběhu osiva a sadby. Z ničeho neplyne, že by podnikatel nemohl vedle osiva uvádět současně do oběhu i semena určená k jiným účelům (např. potraviny nebo krmivo). Podstatné pak není ani to, že žalobkyně nebyla registrována jako potravinářský podnik dle zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích. To, zda žalobkyně fakticky uváděla do oběhu osivo, potravinu nebo cokoliv jiného, nijak nesouvisí s její registrací u příslušného orgánu veřejné správy.

26. Pokud tedy ze shora uvedených důvodů neobstojí úvahy žalovaného opírající podřazení semen žalobkyně pod osivo ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby o nejednoznačnost etiket, o ostatní sortiment uváděný žalobkyní na trh a o absenci registrace žalobkyně u SZPI, je dle zdejšího soudu zbývající argumentace žalovaného kusá a žalobkyni lze dát za pravdu, že se jeví vnitřně rozpornou. Žalovaný nejprve uvádí, že všechna semena (osivo) jsou a priori určena ke klíčení a k pěstování. Dále žalovaný uvádí, že právní předpisy neobsahují definici pojmů jako „semena ke klíčení“, „mikrosemínka“ nebo „pro pěstování microgreens“. Zákon o oběhu osiva a sadby v § 2 odst. 1 písm. c) definuje osivo jako semena k rozmnožování nebo pěstování rostlin. Dle žalovaného není rozhodující, zda je rostlina pěstována do fáze sklizně plodů, nebo pouze do fáze děložních listů – v obou případech se jedná o pěstování rostliny. Uvedené úvahy lze interpretovat tak, že žalovaný pro kvalifikaci semen jako osiva považuje za rozhodující to, že se u nich předpokládá další biologický vývoj, nikoliv přímá konzumace.

27. Na druhou stranu však žalovaný opakovaně uvádí, že zařazení semen určených k produkci klíčků a microgreens pod režim zákona o oběhu osiva a sadby by vedlo k nepřiměřené administrativní, organizační a finanční zátěži subjektů působících v této oblasti na českém trhu, resp. že v některých případech může být účel použití semen odlišný – například pokud jsou určena výhradně k produkci klíčků nebo microgreens určených výhradně k přímé lidské konzumaci. Z těchto částí napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že semena určená k produkci klíčků a microgreens by žalovaný v případě jejich řádného označení z režimu zákona o oběhu osiva sadby vyloučil. Přitom i v těchto případech je uváděno do oběhu semeno, které se následně dále biologicky vyvíjí, a to buďto do stadia sklizení před vytvořením pravých listů, tj. nanejvýš do stadia děložních listů (klíčky), nebo do stadia sklizení po vytvoření prvních pravých listů (microgreens). Odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto v tomto ohledu skutečně vnitřně rozporné a napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné.

28. Žalobkyně přitom již v úvodu odvolání namítala, že semena „pro pěstování microgreens“ a semena „ke klíčení“ nejsou osivem, neboť cílem není vypěstovat z nich dospělou rostlinu, nýbrž spotřebovat je v rané vegetativní fázi. Na tuto část odvolací argumentace napadené rozhodnutí nenabízí přesvědčivou odpověď.

29. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona o oběhu osiva a sadby se rozumí osivem semena k rozmnožování nebo pěstování rostlin. Semena určená ke klíčení ani semena určená pro pěstování microgreens jistě nejsou semeny k rozmnožování rostlin (byť opět platí, že technicky lze i těmito semeny, stejně jako jakýmikoliv jinými semeny, rostliny rozmnožovat). Rozhodující pro posouzení věci je proto výklad pojmu „pěstování rostlin“. Jak vyplývá již z § 1 zákona o oběhu osiva a sadby, tento zákon mimo jiné zapracovává příslušné unijní předpisy včetně směrnice 2002/55/ES. Zákon je tedy třeba vykládat eurokonformně v souladu s cílem a účelem zákona a unijních předpisů.

30. Teprve ve vyjádření k žalobě žalovaný uvádí, že nepožaduje dodržování požadavků zákona o oběhu osiva a sadby pouze tehdy, pokud je z označení semen zřejmé, že se jedná o semena určená výhradně k pěstování klíčních rostlin určených k přímé konzumaci ve smyslu nařízení 208/2013. Uvedené nařízení však pro hodnocení věci nemůže mít rozhodující význam. Nařízení stanoví pravidla pro sledovatelnost šarží klíčků a semen určených k produkci klíčků. Klíčky se přitom dle nařízení rozumí produkty získané naklíčením semen a jejich vývojem ve vodě nebo jiném médiu, sklizené před vytvořením pravých listů, které jsou určeny ke konzumaci celé včetně semene. Nařízení stanoví specifická pravidla pro klíčky a semena určená k produkci klíčků proto, že suchá semena mohou být kontaminována bakteriálními patogeny a kvůli vysoké vlhkosti a příznivé teplotě během klíčení se bakteriální patogeny přítomné na suchých semenech dokáží v průběhu klíčení rozmnožit, a tím vzniká riziko pro veřejné zdraví. Právě proto se nařízení vztahuje pouze na klíčky konzumované včetně semene. Napadené rozhodnutí žalovaného se nadto týká i semen Jetele inkarnátu, která jsou dle informací na obalu určená pouze „ke klíčení“, nikoliv pro produkci microgreens.

31. Hlavním cílem pravidel týkajících se povolování osiva zeleniny dle směrnice 2002/55/ES je naproti tomu dosažení vyšší výnosnosti při pěstování zeleniny v Unii. Tento cíl výslovně přináleží k cílům společné zemědělské politiky, jak jsou stanoveny čl. 39 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie. Pravidla jsou stanovena proto, aby zemědělští producenti dosáhli spolehlivých a kvalitních výnosů. Požadavek úředního povolení odrůd jako předpoklad uvádění osiva na trh zajišťuje, že odběratelé, a tudíž hlavně zemědělci, obdrží jen osivo, které vykazuje vlastnosti konstatované v povolení. Odběratelé osiva se mohou spolehnout zejména na to, že vypěstují zamýšlený produkt. Tato spolehlivost je jednou ze základních podmínek optimálního využívání zemědělských zdrojů. Nejsou-li naopak uvedené vlastnosti osiva jisté, kupují odběratelé do určité míry „zajíce v pytli“. Musí se spolehnout na údaje prodejce o tom, jaká odrůda produktu se z tohoto osiva má vyvinout. Zda jsou tyto údaje správné, zjistí zpravidla teprve o několik měsíců později, když se z osiva vyvinou rostliny, a možná teprve tehdy, když uzrají plody. Ukáže-li se potom, že rostliny neodpovídají očekáváním, nelze již dotčený pěstitelský cyklus změnit. Tím by trpěla produktivita (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 12. července 2012 ve věci C-59/11 Association Kokopelli proti Graines Baumaux SAS, a stanovisko generální advokátky Juliane Kokott v téže věci). Při výkladu pojmu „pěstování rostlin“ ve smyslu zákona o oběhu osiva a sadby by proto měl žalovaný zohlednit i takto vyjádřený účel právních norem.

32. Žalovaný naopak a priori nepochybil při vypořádání námitek týkajících se rozdílné praxe v jiných členských státech Evropské unie. Žalobkyně totiž v odvolání pouze obecně tvrdila, že semena pocházejí od renomovaných dodavatelů z členských států Evropské unie (Itálie či Rumunsko), kde po těchto dodavatelích takové nadbytečné označení (myšleno požadavky právních předpisů o osivech) požadováno není, což je v souladu s výkladem práva Evropské unie. Tato tvrzení však žalobkyně ve správním řízení nijak blíže nekonkretizovala, ničím neprokazovala ani neodkazovala na žádný konkrétní pramen výkladu práva nebo autoritativní akt orgánu veřejné moci jiného členského státu. Takovým pramenem nemůže být pouze skutečnost, že žalobkyně fakticky dovezla z jiných členských států semena bez označení dle osivářské legislativy.

33. Pro zdejší soud není zcela srozumitelná dílčí argumentace žalobkyně, že popis označení semen v protokolu ze dne 29. 4. 2025 neodpovídal skutečnosti, neboť se jednalo o produkty určené k dalšímu označení, nikoliv o semena připravená k uvedení do oběhu. Pokud žalobkyně nehodlala semena v těchto baleních uvádět do oběhu, není zřejmé, z jakého důvodu proti zákazu brojí. Tato námitka proto vyznívá čistě účelově.

34. Žalobní námitky směřující k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek by bylo nyní předčasné hodnotit, neboť zdejší soud již výše dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Pouze lze zmínit, že pro přezkoumatelnost vypořádání námitek účastníka řízení obecně postačí, pokud správní orgány vysvětlí, proč nepovažují argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereagují na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky. Správní orgány ani soudy totiž nemají povinnost vypořádat se s každým dílčím tvrzením, pokud proti němu postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43). Stejně tak není bez dalšího vadou, pokud se odvolací správní orgán ztotožní s jednotlivými úvahami prvostupňového orgánu, které poskytují odpověď na námitky účastníka řízení, a pro přehlednost na tyto závěry konkrétně odkáže.

35. Co se týče proporcionality napadeného rozhodnutí, kontrola výroby a uvádění osiva do oběhu včetně ukládání zvláštních opatření je upravena v § 22 zákona o oběhu osiva a sadby. Podle § 22 odst. 8 písm. a) tohoto zákona Ústav zvláštním opatřením dodavateli zakáže uvedení do oběhu rozmnožovacího materiálu nebo sazenic zeleniny, jejichž vlastnosti neodpovídají tomuto zákonu a vyhlášce, a to do doby zjednání nápravy, pokud je tato možná. Obecně platí, že pokud jsou splněny zákonné podmínky pro uložení zvláštního opatření dle uvedeného ustanovení, správní orgán je uloží a nedisponuje přitom žádnou mírou správního uvážení. Žalobkyně jako mírnější opatření uvádí výzvu k nápravě, ta je však s napadeným opatřením spjata, tj. zákaz uvedení do oběhu byl stanoven do doby sjednání nápravy. Na nepřiměřenost opatření nelze usuzovat z toho, že žalobkyně nesouhlasí s právním výkladem správních orgánů, ani z toho, že semena jsou zdravotně nezávadná. Pokud by byla závadná, bylo by namístě přistoupit naopak k přísnějšímu opatření v podobě nařízení zničení osiva dle písm. e) stejného ustanovení.

V. Závěr a náklady řízení

36. Zdejší soud z výše uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

37. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Zdejší soud vycházel při určení výše náhrady nákladů řízení ze soudního spisu. Z něj vyplývá, že žalobkyni vznikly náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a na právní zastoupení. Zástupce žalobkyně učinil celkem 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za něž náleží odměna ve výši 9 240 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně registrovaným plátcem DPH, je třeba k nákladům zastoupení přičíst částku 2 129 Kč, která odpovídá 21% sazbě daně. Celkem je tedy žalovaný povinen na nákladech řízení nahradit žalobkyni 15 269 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Smutného. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 22. července 2026 David Raus v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.