62 A 92/2015

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: GRANDAL TRADE s.r.o., se sídlem Klimentská 26, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2015, č.j. KUJI 20446/2015, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru zdravotnictví, ze dne 19.3.2015, č.j. KUJI 20446/2015, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2015, č.j. KUJI 20446/2015, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Žďár nad Sázavou (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 30.1.2015, č.j. OŽ/1782/14/Ha-68, kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 200 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 6 písm. i) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně před návykovými látkami“), kterého se žalobce dopustil tím, že v jeho provozovně Tabák Speciál v ulici Nádražní 633/2, Žďár nad Sázavou, dne 16.5.2014 v době okolo 19:00 hod. prodal prostřednictvím prodávající osoby dvěma osobám mladším 18 let tři láhve alkoholického nápoje – vodky.

I. Shrnutí žalobní argumentace Žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně i žalovaný nesprávně zjistili skutkový stav a nesprávně zhodnotili provedené důkazy. Zpochybňuje zejména hodnocení provedených výslechů. Správní orgán prvního stupně i žalovaný posoudili výslechy nezletilých a zasahujících policistů jako věrohodné, zatímco výslechy zaměstnanců žalobce jako nevěrohodné. S tímto žalobce nesouhlasí. Věrohodnost výpovědí nezletilých nebyla dle žalobce blíže hodnocena. Správní orgán prvního stupně nezkoumal, zda se nezletilí nesnažili chránit třetí osobu, která jim alkohol koupila. Zároveň se nabízí otázka prověřování jejich protiprávního postupu policií a uložení výchovného opatření. Žalobce rovněž namítá, že výpověď jedné nezletilé byla ovlivněna její matkou, která uvedla, že vrstevníci její dcery vědí, že v podniku žalobce je osobám mladším 18 let umožněno alkohol nakoupit. Věrohodnost těchto výslechů je proto přinejmenším stejná jako věrohodnost vyslechnutých zaměstnanců žalobce. Žalobce dále napadá výpověď zasahujícího strážníka J. M., který měl veškeré informace od svého kolegy J. H. Veškerá jeho zjištění jsou tak pouze zprostředkovaná. Pokud pak uvedl, že byl alkohol nakoupen v „Nonstop tabáku u pana Ch.“, jednalo se o jeho domněnku, neboť zaměstnance provozovny i provozovnu policista H. zná osobně ze své dřívější činnosti, a proto si výpovědi nezletilých automaticky s provozovnou žalobce spojil, aniž by prováděl bližší šetření. Tvrzené rozpory v podaném vysvětlení jednatele žalobce M. P. žalobce považuje za uměle vykonstruované správním orgánem. M. P. měl příslušníkům Policie ČR sdělit, že v „daný čas“ na provozovně nebyl. Tento daný čas ale nebyl nikde specifikován. M. P. nepopíral, že dne 16.5.2014 v provozovně byl, ale popřel, že by tam byl v době od 19:00 do 20:00 hod. Žalobce dále napadá spekulativní a ničím nepodložené úvahy správního orgánu, podle něhož je nepravděpodobné, že by měla provozovna zavřeno v době mezi 18:00 a 19:30 hod. Správní orgán tak dovozuje ze skutečnosti, že se v rozhodnou dobu ve Žďáru nad Sázavou konala pouť. Žalobce nesouhlasí ani s postupem správního orgánu prvního stupně, který jako nevěrohodné vyhodnotil úřední záznamy o podaném vysvětlení zaměstnanců žalobce, ale následně z jiného úředního záznamu v tomtéž trestním řízení vycházel. Podle žalobce tak správní orgán provedl pouze takové důkazy, jejichž obsah lze vykládat v neprospěch žalobce. Žalobce dále napadá závěr správního orgánu prvního stupně i žalovaného, že provozovna žalobce byla jednoznačně určena jako místo, kde došlo ke koupi alkoholu. Z provedených výslechů zasahujících policistů a nezletilých nelze provozovnu jednoznačně určit. Z předložených fotografií místa, kde se provozovna žalobce nachází, je patrné, že vedle je další provozovna, kde lze alkohol koupit také. Žalobce uvádí, že mohlo být provedeno ústní jednání na místě samém, spojené s místním ohledáním, při kterém by bylo nezletilými svědky postaveno najisto, ve které provozovně vlastně byli. Tento stěžejní důkaz nebyl proveden. Žalobce také namítá, že žalovaný neprovedl přezkum rozhodnutí správního orgánu prvního stupně po skutkové stránce. Žalovaný postup správního orgánu prvního stupně z hlediska provedení a hodnocení důkazů označil za správný, aniž by se blíže přezkumem skutkových závěrů zabýval. Žalobce také brojí proti výši stanovené pokuty. Nesouhlasí se závěrem, že prodaná lihovina měla vysoký obsah alkoholu. Předmětné láhve nebyly zajištěny a nikdy nebyl určen konkrétní druh alkoholu. Bylo pouze obecně konstatováno, že se jedná o vodku. Žalobce podotýká, že na trhu se vyskytují i vodky s nízkým obsahem alkoholu. Žalobce též brojí proti tomu, že je mu kladen k tíži zdravotní stav nezletilé, která sice alkohol požila, ale sama ho nekupovala. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem a z výše uvedených důvodů se domáhá zrušení jak napadeného, tak jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí.

II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření pouze uvedl, že námitky žalobce se shodují s námitkami, které již uplatnil v odvolacím řízení. Žalovaný se s nimi řádně vypořádal, a proto odkazuje na napadené rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a na svém procesním stanovisku setrval během celého řízení před soudem.

III. Právní posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb. dále jen „ s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle § 24 odst. 6 písm. i) zákona o ochraně před návykovými látkami se fyzická nebo právnická osoba jako provozovatel dopustí správního deliktu tím, že prodá tabákový výrobek, elektronickou cigaretu nebo alkoholický nápoj osobě mladší 18 let anebo podá alkoholický nápoj osobě mladší 18 let. Prodej nebo podávání alkoholickým nápojů osobám mladším 18 let je zakázán ustanovením § 12 odst. 1 tohoto zákona. Podle § 24 odst. 8 písm. d) zákona o ochraně před návykovými látkami se za správní delikt uloží pokuta ve výši 50 000 Kč až 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 6 písm. i) tohoto zákona. Ustanovení § 24 odst. 6 písm. i) zákona o ochraně před návykovými látkami stanovuje objektivní odpovědnost provozovatele za správní delikt (tj. pro vznik odpovědnosti není třeba zavinění subjektu). Ke vzniku odpovědnosti za správní delikt tedy postačuje, jsou-li naplněny znaky deliktu stanovené zákonem. Aby se tak jednalo o správní delikt, musí být kumulativně splněny tři podmínky: (1) fyzická nebo právnická osoba jako provozovatel (2) prodá alkoholický nápoj (3) osobě mladší 18 let. Žalobce v žalobě zejména napadá, že nebylo prokázáno splnění podmínek správního deliktu, neboť správní orgány se dopustily vad ve zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Tato pochybení spatřuje zejména v nedostatečném zjištění, ve které provozovně byl alkohol nakoupen, dále v nesprávném hodnocení provedených svědeckých výpovědí a v úvahách správního orgánu prvního stupně o době otevření provozovny. Správní orgány při posuzování skutkového stavu vycházely zejména ze svědeckých výpovědí. Svědecké výpovědi lze z hlediska vyslýchaných osob rozdělit do několika skupin: zaměstnanci žalobce, zasahující policisté, nezletilí, případně jejich rodiče. Správní orgán prvního stupně výslechy provedl a zhodnotil. Shledal, že výpovědi nezletilých a policistů neobsahují výrazné rozpory a dostatečně prokazují, kde byl alkohol zakoupen. K výpovědím zaměstnanců žalobce správní orgán prvního stupně uvedl, že je pravděpodobné, že jsou ovlivněny zaměstnaneckým vztahem k žalobci. K. Ch. je kromě zaměstnance též bývalý manžel jednatelky žalobce a dříve působil jako jednatel společnosti, která provozovala předmětnou provozovnu. Jednatel žalobce M. P., který měl alkohol nezletilým prodat, při ústním jednání odmítl vypovídat. Souběžně s posuzovaným správním řízením proti němu bylo za prodej alkoholu nezletilým vedeno trestní řízení. Žalovaný postup správního orgánu prvního stupně považoval za správný a provedené dokazování za souladné se zásadou volného hodnocení důkazů. Zdejší soud k tomu uvádí, že existence rozporů mezi jednotlivými důkazy není neobvyklá, přičemž v takové situaci je správní orgán povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné z vzájemně protichůdných skutkových verzí (shodně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.7.2006, č.j. 6 As 47/2005- 84). Správní orgány v daném případě uvedeným požadavkům dostály. Výpovědi nezletilých, kteří měli vědomosti o posuzovaném případu, ať již proto, že alkohol přímo nakoupili, nebo byli pouze daný den s těmito nezletilými v kontaktu, byly bez větších rozporností. Z těchto výpovědí bylo zjištěno, že dne 16.5.2014 se v parku sešla skupinka pěti nezletilých s cílem navštívit pouť. Po cestě na pouť se dva nezletilí oddělili a vstoupili do provozovny žalobce, kde měli kolem 19:00 hod nakoupit alkohol, a poté se opět vydat na pouť. Z pouti skupina nezletilých odešla a vydala se pod most „na Klafaru“, kde čtyři nezletilí zůstali a začali popíjet alkohol do té doby, než se jedné nezletilé přitížilo natolik, že musela být hospitalizována v nemocnici. Při zásahu záchranné služby na místo dorazili i policisté, kteří vyslechli zbývající nezletilé. Od nich zjistili místo prodeje alkoholu (Nonstop tabák na Nádražní) a popis prodávajícího. Místo prodeje jim bylo známo z jejich dřívější činnosti, a proto se vydali do provozovny žalobce, kde nalezli prodávajícího M. P., který odpovídal popisu nezletilých (tmavovlasý, kudrnatý s brýlemi). Podle policistů prodávající potvrdil, že daný den v rozhodnou dobu v provozovně prodával. Z výpovědí zaměstnanců žalobce však vyplynulo, že v rozhodné době měla být provozovna uzavřena. Výpovědi nezletilých si vzájemně neodporují. Žalobce v žalobě uvedl, že nezletilí se mohli snažit chránit osobu, která jim alkohol skutečně koupila, případně se obávat postihu jejich protiprávního postupu. K tomu soud uvádí, že svědci byli před podáním výpovědi náležitě poučeni a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich výpovědi byly nepravdivé. Námitka žalobce, že jedna nezletilá svědkyně byla ovlivněna svojí matkou, která uvedla, že vrstevníci její dcery „ví, že v Nonstop tabáku je možné alkohol koupit, proto tam šli najisto“, nelze za ovlivnění považovat. V posuzovaném případě provozovnu žalobce jednoznačně označili jak oba nezletilí, kteří se k nákupu alkoholu přiznali (H. a R.), tak K., Š. i K. Záměna za blízkou provozovnu (rovněž nonstop), na níž žalobce poukazoval, je tak vyloučena. Nebylo tedy třeba na místě provádět šetření, neboť provozovna žalobce byla dostatečně zjištěna. Žalobce dále napadá jako nevěrohodné výpovědi policistů. Nejvyšší správní soud se však v obecné rovině k věrohodnosti výpovědí zasahujících policistů vyjádřil. V rozsudku ze dne 17.6.2011, č.j. 7 As 83/2010 – 63, uvedl, že „pomineme-li speciální důvody pochyb o nestrannosti jako např. rodinněprávní, kamarádský či jiný užší vztah policisty k účastníkům soudního či správního řízení nebo jiným osobám majícím zájem na jeho výsledku (tyto nevyšly najevo a nejsou ani tvrzeny), lze policistu považovat za nestranného svědka tehdy, není-li žádným způsobem motivován, ať již negativně či pozitivně, aby jeho svědectví vedlo k určitému výsledku daného řízení“. V daném případě nebyl u zasahujících policistů zjištěn žádný důvod zpochybňující jejich nestrannost. Jeden z policistů sice znal prodávajícího, ale toliko z „úředního styku“, neboť v provozovně občas vyšetřoval drobné krádeže. Výpovědi policistů tak lze hodnotit jako nestranné a věrohodné, přičemž jejich výpovědi a zjištění odpovídají výpovědím nezletilých. Výpovědi zaměstnanců žalobce vyhodnotily správní orgány správně jako nevěrohodné. Lze totiž přisvědčit názoru správního orgánu prvního stupně, že zaměstnanci žalobce jsou v jistém postavení závislosti, a proto lze pochybovat o věrohodnosti jejich výpovědí (obdobně již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.6.2011, č. j. 7 As 83/2010 – 63). Jednatel a údajný prodejce alkoholu M. P. měl k dotazu policistů dne 16.5.2014 potvrdit, že v době, kdy mělo k prodeji dojít, se v provozovně nacházel. Později odmítl vypovídat. Výpověď zaměstnankyně žalobce M. B. uvedenou skutečnost nepotvrzuje ani nevyvrací. Rozporná je výpověď druhého zaměstnance Ing. K. Ch., který uvedl, že do 19:00 hodin byla provozovna zavřená. Jeho výpověď však nelze považovat za věrohodnou jak z důvodu zaměstnaneckého poměru, tak z důvodu příbuzenských vazeb k jednatelce žalobce. Právě z těchto důvodů také správní orgány nepřihlíželi k úředním záznamům o podaných vysvětleních. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, že by správní orgány bezdůvodně selektovaly důkazy. Z výše uvedeného je zřejmé, že správním orgánem prvního stupně bylo dostatečně určitě prokázáno, že žalobce se jako provozovatel dopustil správního deliktu tím, že v jeho provozovně došlo k prodeji alkoholu osobám mladším 18 let. Správní orgány tuto skutečnost dostatečně prokázaly. Své závěry dostatečně odůvodnily. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že provozovna žalobce je monitorována kamerami, avšak žalobce záznam z rozhodné doby nepředložil. Stejně tak nepředložil záložní lístek z pokladny týkající se nákupů v rozhodnou dobu (policii měl být předložen toliko k nahlédnutí záložní lístek z pokladny vztahující se k době od 19:25 hod., přičemž k předmětnému nákupu mělo dojít již kolem 19:00 hod.). Pokud žalobce žádný z těchto důkazů nepředložil, přestože je měl k dispozici, a současně neuvedl, co mu v tom bránilo, nelze jinak, než předpokládat, že by tyto důkazy jeho verzi nepotvrzovaly. Pokud později uváděl, že záznam z kamer mohl být přemazán pozdějším záznamem a záložní lístek z pokladny týkající se doby kolem 19:00 hod. byl vyhozen, může se jednat o argumentaci účelovou. Nelze totiž především pominout, že se žalobce o tom, co mu může být kladeno za vinu, dozvěděl prostřednictvím svého jednatele již v den nákupu (dne 16.5.2014) od zasahujících policistů. Toho dne jistě záznamy z kamery přemazány nebyly a záložní lístek z pokladny k rozhodnému období se v pokladně stále nacházel. Pokud žalobce namítá, že se žalovaný nezabýval věcnou správností prvostupňového rozhodnutí, neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, které by se k této obecně uplatněné námitce vztahovaly. Soud se tak touto námitkou pro její nekonkrétnost zabývat nemohl. Poslední námitka žalobce směřuje vůči výši stanovené sankce. Žalobce namítá, že správní orgány se při stanovení výše trestu nezabývaly konkrétním typem prodaného alkoholu. Žalobce upozorňuje, že na trhu je několik typů vodky s různým obsahem alkoholu. Dále žalobce namítá, že mu nemůže být přičítán k tíži negativní následek, který vznikl u hospitalizované nezletilé po požití zakoupeného alkoholu, protože nastal protiprávním jednáním osob odlišných od žalobce. Podle § 24 odst. 10 zákona o ochraně před návykovými látkami se při stanovení sankce přihlédne k délce doby, po kterou porušování povinnosti trvalo, k okolnostem, za nichž k protiprávnímu jednání došlo a k následkům tohoto jednání. V daném případě se správní orgán prvního stupně pečlivě zabýval stanovením výše pokuty; přihlédl k tomu, že kupujícím bylo pouhých 14 let, současně nebylo sebemenších pochyb, že je jim méně než 18 let. Ze strany prodávajícího nebyl učiněn ani minimální pokus určit věk kupujících. Zároveň správní orgán prvního stupně zohlednil to, že nezletilým bylo prodáno větší množství alkoholu (tři láhve), navíc se jednalo o lihovinu s vysokým obsahem alkoholu. K tíži žalobce také připsal následek tohoto jednání, a to ohrožení zdraví a života nezletilé C., která musela být hospitalizována na jednotce intenzivní péče. Proti tomu žalobce v odvolání namítal, že hospitalizace nezletilé C. mu nemůže být kladena k tíži, neboť ona si alkohol nezakoupila, a poukazoval také na to, že na trhu je několik typů vodky s různým obsahem alkoholu. V daném případě nebylo postaveno najisto, jaký konkrétní alkohol měl být prodán. Žalovaný se však v napadeném rozhodnutí ani jednou z těchto jednoznačně formulovaných námitek nezabýval. Toliko zrekapituloval závěry správního orgánu prvního stupně a označil je za správné a zákonné. Takový postup však není v souladu se zákonem. Žalovaný (odvolací orgán) je totiž povinen se každou z odvolacích námitek zabývat a následně srozumitelně uvést, proč ji důvodnou neshledává. Pokud tak neučiní, zásadně zatíží svoje rozhodnutí vadou spočívající v nepřezkoumatelnosti. V daném případě tak žalovaný neučinil, žádnou z námitek směřujících proti uložené pokutě se nezabýval a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že následkem daného žalobcova jednání jistě byla intoxikace nezletilé a její následná hospitalizace, neboť se tak stalo v důsledku popíjení alkoholu zakoupeného jinými nezletilými v provozovně žalobce. Zcela bez významu je přitom okolnost, že hospitalizovaná nezletilá alkohol přímo nezakoupila. Podstatnou je skutečnost, že si ohrožení zdraví a života způsobila popíjením alkoholu zakoupeného jinými nezletilými v provozovně žalobce (to bylo přitom jednoznačně prokázáno svědeckými výpověďmi nezletilých). Tato okolnost byla tedy zcela správně přičtena žalobci při stanovení pokuty k tíži. Jinak tomu ale je, pokud jde o tvrzení, že se jednalo o „lihovinu s vysokým obsahem alkoholu“. I tato skutečnost byla žalobci přičtena k tíži, avšak jak správně žalobce poukazuje, během celého správního řízení nebylo postaveno najisto, o jaký typ vodky se jednalo, ani jaký měla obsah alkoholu. Je přitom skutečností obecně známou, že vedle „standardních vodek“ s obsahem alkoholu 37 – 40 % existují i „vodky“ výrazně slabší s obsahem alkoholu méně než 20 %. V daném případě však přesný obsah alkoholu nebyl zjištěn a nelze tedy za přitěžující okolnost považovat tvrzení, že prodaný alkohol byl „lihovinou s vysokým obsahem alkoholu“.

V. Závěr Soud tedy uzavírá, že je napadené rozhodnutí částečně nepřezkoumatelným, neboť se žalovaný nezabýval žalobcovými námitkami týkajícími se stanovení výše pokuty. Současně nemá oporu ve spisu závěr o tom, že prodaný alkohol byl „lihovinou s vysokým obsahem alkoholu“. Na žalovaném tedy bude, aby se žalobcovými námitkami řádně zabýval a najisto postavil obsah alkoholu v prodaných lahvích, bude-li tuto skutečnost nadále pokládat za okolnost přitěžující. Pokud nebude možné v dalším řízení obsah alkoholu postavit najisto, nebude zřejmě možné tuto okolnost považovat za přitěžující, což se pak nutně promítne do stanovené výše pokuty. Vzhledem k tomu soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Nezbytnost zrušení i rozhodnutí prvostupňového nechť posoudí žalovaný.

VI. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení o žalobě se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný úspěšný nebyl, právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady ve výši 3000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále se jednalo o náklady právního zastoupení spočívající v odměně zástupce za dva úkony právní služby po 3100 Kč společně se dvěma režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení a žaloba; podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě částku 9800 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 7. prosince 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu