62 A 92/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: T. B., bytem U Ř. 357, Z. – K., zastoupený Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem se sídlem Tomkova 57/27, Olomouc, proti žalovanému: Celní úřad pro Zlínský kraj, se sídlem Zarámí 4463, Zlín, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nezákonném posouzení neúčinnosti námitek podjatosti v řízení vedeném před Celním úřadem pro Zlínský kraj pod sp. zn. 7709234115/4781/AGROCENTRUM, sp. zn. 7709234115/4781/001 a sp. zn. 7709234115/4781/2012-12, o určení společné a nerozdílné odpovědnosti za zaplacení spotřební daně za zdaňovací období září 2012, října 2012 a prosince 2012. Žalobce namítá, že existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti pracovníků žalovaného, neboť do trestné činnosti jeho bratra R. B. byli zapojeni i konkrétní pracovníci žalovaného, jež byli orgány činnými v trestním řízení jednoznačně identifikováni a jsou prověřováni pro podezření ze spáchání trestné činnosti. Žalobce argumentuje tak, že pro důvodné pochybnosti o nepodjatosti a vyloučení konkrétní úřední osoby postačuje pouhé podezření o tom, že úřední osoby mohou být podjaté; přitom neoznačení konkrétních osob není dle jeho názoru vadou, jež by bránila projednatelnosti jeho podání. Zdejší soud nejprve posuzoval, zda je v této věci splněna podmínka aktivní a pasivní legitimace a zda je žaloba přípustná. Podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Podle § 83 s.ř.s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec. Podle § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo. Podle § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Aktivní legitimace v řízení o žalobě ve smyslu § 82 s.ř.s. svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo (to již je otázkou pro posouzení důvodnosti žaloby ve věci samé). Přímé zkrácení na svých právech konkretizovaným postupem žalovaného – posouzení neúčinnosti námitek podjatosti – je ze strany žalobce tvrzeno a je jím argumentováno. Tato podmínka řízení je tedy splněna. Pokud jde o legitimaci pasivní, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah. Tu je nepochybně správním orgánem žalovaný; jeho identifikace není spornou; spornou není ani skutečnost, že jde o správní orgán. I tato podmínka řízení je tedy splněna. Zároveň je nutné před podáním žaloby vyčerpat jiné právní prostředky ochrany; daný závěr plně respektuje subsidiaritu správního soudnictví (§ 5 s.ř.s.), jelikož dává prostor k tomu, aby případná nezákonnost zásahu mohla být nejprve odstraněna vlastními mechanismy veřejné správy a až v případě jejich selhání ve správním soudnictví. Podle Nejvyššího správního soudu „…za situace, kdy existuje v dispozici daňového subjektu možnost podat opravný prostředek, na jehož základě může být operativně zjednána náprava, nelze daňovému subjektu ve využití takového způsobu procesní obrany bránit. Bylo-li by i v takovém případě trváno na obecném pravidlu pro počátek běhu subjektivní lhůty, mohl by se daňový subjekt pouze proto, že se snažil situaci řešit prostředkem, jenž mu skýtá právní řád, ocitnout v situaci, že by mu již uplynula lhůta pro podání zásahové žaloby. Tento závěr by znamenal popření obecné zásady subsidiarity soudního přezkumu a s ní souvisejícího principu minimalizace zásahů soudů do správního (daňového) řízení, kterými je ovládáno správní soudnictví (§ 5 s. ř. s.) a které umožňují, aby případná nezákonnost mohla být nejprve odstraněna vlastními mechanismy veřejné správy a až v případě jejich selhání ve správním soudnictví. Byl-li tedy v průběhu postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly podán opravný prostředek (stížnost) proti zásahu, jenž považuje daňový subjekt za nezákonný, přičemž tento opravný prostředek je způsobilý sjednat nápravu, nutno za skutečnost určující počátek lhůty k podání zásahové žaloby považovat až vědomost daňového subjektu o vyřízení tohoto opravného prostředku; samozřejmě pouze pro případ, že jeho užití nevedlo k ochraně či nápravě vadného stavu. Lze tak uzavřít, že v případě, je-li před podáním žaloby uplatněn opravný prostředek, lze aplikovat závěry vyslovené rozšířeným senátem v usnesení ze dne 31.8.2005, č. j. 2 Afs 144/2004-110“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2014, č.j. 2 Aps 8/2013-46). Prostředkem ochrany, jehož vyčerpáním je podmíněna přípustnost zásahové žaloby, kterou se žalobce domáhá ochrany proti posouzení neúčinnosti námitek podjatosti ve smyslu § 74 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), je jednak stížnost ve smyslu § 261 odst. 1 až 5 daňového řádu, a dále i žádost o prošetření způsobu vyřízení této stížnosti podle § 261 odst. 6 tohoto zákona (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.11.2013, č.j. 9 Aps 4/2013-25, č. 2956/2014 Sb. NSS). Prošetření způsobu vyřízení stížnosti v sobě nezahrnuje toliko prošetření postupu správce daně při vyřízení stížnosti, nýbrž i prošetření postupu, proti němuž byla stížnost ve smyslu § 261 daňového řádu podána; tedy skýtá možnost prověření závěru o (ne)důvodnosti stížnosti, adekvátnosti přijatých opatření k nápravě a tedy i efektivního odstranění zjištěných nezákonností. V daném případě dne 15.3.2016 žalovaný vyrozuměl žalobce o neúčinnosti jeho podání, jejichž obsahem byly námitky podjatosti. Proti tomuto postupu podal žalobce stížnost, kterou žalovaný prošetřil s tím, že tuto stížnost shledal nedůvodnou. Přitom ze žaloby ani z příloh připojených k žalobě nevyplynulo, že by žalobce podal žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ve smyslu § 261 odst. 6 daňového řádu, stejně tak to soudu neavizoval ani žalovaný a ani jeho nadřízený orgán (Generální ředitelství cel). Za tohoto stavu, kdy žalobce nevyčerpal všechny právní prostředky ochrany, které mu zvláštní zákon (konkrétně daňový řád) k jeho ochraně stanoví, mu nelze s ohledem na shora zmíněnou zásadu subsidiarity soudního přezkumu soudní ochranu před nezákonným zásahem poskytnout. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba není ve smyslu § 85 s.ř.s. přípustná, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. ve spojení s § 85 s.ř.s. odmítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o větu první § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 17. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu